Ronja-tisk.qxd
10.10.2007 19:23
Strรกnka 1
A L B AT R O S
Ronja-tisk.qxd
10.10.2007 19:23
Strรกnka 2
Ronja-tisk.qxd
10.10.2007 19:23
Stránka 3
Astrid Lindgrenová RONJA, DCERA LOUPEÎNÍKA
Ronja-tisk.qxd
10.10.2007 19:23
Strรกnka 4
Ronja-tisk2013.qxd
12.8.2013 11:00
Stránka 5
A S T R I D L I N D G R E N O VÁ
Ronja, d c e r a l ou p e Î n Í k a
Ilustrovala Barbora Ky‰ková
Albatros
Ronja-tisk2013.qxd
14.8.2013 16:36
Stránka 6
PfieloÏila Olga Kühnelová
Ronja Rövardotter © Saltkra° kan AB/Astrid Lindgren, 1981 All foreign rights shall be handled by Saltkra° kan AB, SE-181 10 Lidingö, Sweden, e-mail: info@saltkrakan.se For further information about Astrid Lindgren’s works see www.astridlindgren.com Translation © Olga Kühnelová, 2007 Illustrations © Barbora Ky‰ková, 2007 ISBN 978-80-00-03277-1
Ronja-tisk.qxd
10.10.2007 19:23
Stránka 7
1|
Ronja se narodila té noci, kdy nad horami fiádila boufie. A byla to taková boufie, Ïe v‰echna zvûfi z Mattisova lesa vystra‰enû zalezla do sv˘ch doupat a skr˘‰í, jenom ty kruté, divé vûtrnice z ní mûly opravdovou radost a kfiiãely a povykovaly, kdyÏ létaly kolem loupeÏnického hradu na Mattisovû hofie. Lovisu, která se uvnitfi chystala k porodu, to tak ru‰ilo, Ïe fiekla Mattisovi: „OdeÏeÀ ty hrozné vûtrnice, aÈ je tu ticho, jinak nesly‰ím, co zpívám!“ Lovisa si totiÏ zpívala, kdyÏ na svût pfiicházelo dítû. PÛjde to lehãeji, tvrdila, a dítû bude mít veselej‰í náturu, kdyÏ pfiijde na svût pfii písniãce. Mattis popadl ku‰i a stfiílnou vystfielil nûkolik ‰ípÛ. „UÏ aÈ jste pryã, divé vûtrnice,“ kfiikl. „Dneska v noci se mi narodí dítû. Copak to nechápete, vy ãarodûjnice?“ „Dneska v noci se mu narodí dítû, hohó,“ vfiískaly vûtrnice, „dítû boufie, to bude urãitû mrÀavé a o‰klivé, hohó!“ Mattis vystfielil je‰tû jednou, pfiímo do hejna. Jen se mu vysmály a se zlobn˘m jekem uletûly. Lovisa leÏela, zpívala a na svût se dralo dûÈátko, Mattis odhánûl vûtrnice, jak nejlíp umûl, a jeho loupeÏníci zatím sedûli dole ve velké kamenné síni u ohnû, jedli, pili a fiádili stejnû jako vûtrnice. Nûjak si tûch dvanáct loupeÏníkÛ muselo ukrátit dlouhou chvíli, kdyÏ napjatû ãekali, jak to ve vûÏní komÛrce dopadne. VÏdyÈ za cel˘ jejich loupeÏnick˘ Ïivot se na Mattisovû hradû je‰tû Ïádné dítû nenarodilo. Nejvût‰í napûtí proÏíval Ple‰ek. „Jak dlouho to bude tomu loupeÏníkovi je‰tû trvat,“ fiekl. „Jsem uÏ star˘ a slab˘ a loupeÏnického Ïivota mám namále. A tak bych, je‰tû neÏ umfiu, rád uvidûl nového loupeÏnického náãelníka.“ Jen to dofiekl, rozlétly se dvefie a dovnitfi vpadl Mattis, ra-
(7)
Ronja-tisk.qxd
10.10.2007 19:23
Stránka 8
dostí cel˘ pryã. S jásotem bûhal a skákal po celé síni a hlaholil jako bez rozumu: „Narodilo se mi dítû! Sly‰íte? Narodilo se mi dítû!“ „A copak to je?“ zeptal se Ple‰ek ze svého kouta zvûdavû. „Je to dcera – loupeÏnice, radost a potû‰ení!“ vykfiikoval Mattis. „A tady ji máme, tu na‰i loupeÏnickou dcerku!“ Lovisa pfiekroãila vysok˘ práh s dûÈátkem v náruãí. LoupeÏníci ztichli, jako kdyÏ utne. „AÏ jste se zakuckali, co,“ fiekl Mattis. Vzal holãiãku do náruãe a ukazoval ji loupeÏníkÛm. „Koukejte, jestli chcete vidût nejkrásnûj‰í dítû, co se kdy na loupeÏnickém hradû narodilo!“ Dcerka mu leÏela na ruce a dívala se na nûho do‰iroka otevfien˘ma oãima.
(8)
Ronja-tisk.qxd
10.10.2007 19:23
Stránka 9
„Je vidût, Ïe ta holka uÏ nûãemu rozumí,“ poznamenal Mattis. „Jak se bude jmenovat?“ zajímal se Ple‰ek. „Ronja,“ fiekla Lovisa. „Tak jsem se rozhodla uÏ dávno.“ „A co kdyby to byl kluk?“ namítl Ple‰ek. Lovisa se na nûj klidnû a pfiísnû podívala. „KdyÏ jsem se jednou rozhodla, Ïe se moje dítû bude jmenovat Ronja, tak to BUDE Ronja!“ Pak se obrátila k Mattisovi. „Nemám si ji uÏ vzít?“ Ale Mattis dcerku je‰tû nechtûl dát z ruky. Stál a díval se s obdivem na její jasné oãi, malou pusinku, bezbranné ruãiãky, a samou láskou se aÏ tfiásl. Vtom se ozvala hromová rána, jakou v Mattisovû lese je‰tû nesly‰eli. Byla to taková rána, Ïe i loupeÏníci zbledli a Ple‰ka to povalilo na zem, jak byl slab˘. Ronja slabouãce zaplakala, a to polekalo Mattise víc neÏ hromová rána. „Holãiãka mi pláãe,“ kfiiãel. „Co mám dûlat, co mám dûlat?“ Ale Lovisa stála klidnû. Vzala od nûho dítû, pfiiloÏila si je k prsu a bylo po pláãi. „To byla ale rána,“ fiekl Ple‰ek, kdyÏ se trochu vzpamatoval. „Vsadil bych se, Ïe nûkde uhodilo.“ A Ïe opravdu uhodilo a pofiádnû, o tom se pfiesvûdãili, kdyÏ pfii‰lo ráno. Prastar˘ MattisÛv hrad na samém vrcholku Mattisovy hory se roztrhl vejpÛl. Od nejvy‰‰ího cimbufií po nejhlub‰í sklepení zela teì v hradû velká prÛrva. „Ronjo, tvÛj Ïivot zaãíná opravdu velkolepû,“ poznamenala Lovisa, kdyÏ s holãiãkou v náruãí stála nad zborcenou zdí a dívala se na tu zkázu. Mattis zufiil jako divá zvûfi. Jak se nûco takového mohlo stát starému hradu jeho otcÛ? Mattis ale nikdy dlouho nezufiil, vÏdycky si dokázal najít nûjakou útûchu. „No, aspoÀ se nebudeme muset starat o tolik chodeb, sklepení a v‰elijaké haraburdí. Teì uÏ v Mattisovû hradû aspoÀ nikdo nebude bloudit. Jen si vzpomeÀte, jak tu Ple‰ek bloudil ãtyfii dny, neÏ na‰el cestu zpátky!“
(9)
Ronja-tisk.qxd
10.10.2007 19:23
Stránka 10
O tom Ple‰ek nerad sly‰el. Copak za to mohl, Ïe to tak ‰patnû dopadlo? Chtûl se jen pfiesvûdãit, jak velk˘, jak obrovsk˘ MattisÛv hrad vlastnû je. A zjistil, Ïe je tak velk˘, aÏ se v nûm dá zabloudit. NeÏ koneãnû na‰el cestu zpátky do velké kamenné sínû, byl chudák polomrtv˘ strachy. LoupeÏníci na‰tûstí hlaholili a hulákali tak, Ïe je bylo sly‰et ‰iroko daleko. Jinak by byl netrefil nikdy. „Cel˘ hrad jsme stejnû nikdy neuÏívali,“ pokraãoval Mattis. „A budeme dál bydlet v síních, v komorách a ve vûÏi, kde jsme odjakÏiva bydleli. Rozãiluje mû jedinû to, Ïe jsme pfii‰li o záchod. Hrom do toho uhoì, ten je teì na druhé stranû. Chudák, kdo to nevydrÏí, neÏ postavíme nov˘.“ To se ale zafiídilo brzy a Ïivot v Mattisovû hradû plynul jako dfiív. Jen s tím rozdílem, Ïe teì tam byla holãiãka, která, jak se Lovise zdálo, pobláznila Mattise i jeho kumpány. Ne Ïe by jim bylo na ‰kodu víc ohleduplnosti a jemnûj‰ích zpÛsobÛ, ale v‰echno má své meze. Vypadalo pováÏlivû, kdyÏ se dvanáct loupeÏníkÛ a jeden náãelník dûtinsky zubili a ‰klebili jenom proto, Ïe se jedno mrnû právû nauãilo lézt po kamenné síni, jako by do té doby nikdo na svûtû nevidûl vût‰í zázrak. Ronja lezla neobyãejnû rychle, protoÏe pfii‰la na to, jak se odráÏet levou nohou, a loupeÏníkÛm to pfiipadalo neodolatelné. Ale kdyÏ se to vezme kolem a kolem, lézt se nauãí vût‰ina dûtí, fiíkala Lovisa. Není tfieba, aby kvÛli tomu jejich otcové bÛhvíjak jásali a zapomínali pro to na v‰echno ostatní, a dokonce zanedbávali svou práci. „Má snad Borka pfievzít loupeÏnické fiemeslo i tady, v Mattisovû lese?“ ptala se ostfie Lovisa, kdyÏ loupeÏníci s Mattisem v ãele vpadli domÛ jako boufie jenom proto, aby se podívali, jak Ronja papá svou ka‰i, neÏ ji Lovisa uloÏí do zavû‰ené kolébky. Ale Mattis tyhle fieãi neposlouchal. „Ronjo moje, holubiãko moje malá,“ vykfiikoval, kdyÏ se k nûmu Ronja hnala jako ‰ipka pfies celou síÀ, odráÏejíc se levou nohou, sotva vstoupil do dvefií. A pak sedûl se svou malou
(10)
Ronja-tisk.qxd
10.10.2007 19:23
Strรกnka 11
Ronja-tisk.qxd
10.10.2007 19:23
Stránka 12
holubiãkou na klínû a krmil ji ka‰í, zatímco dvanáct jeho loupeÏníkÛ pfiihlíÏelo. „DûÈátko moje, v tûchhle malinkat˘ch ruãiãkách uÏ drÏí‰ moje loupeÏnické srdce,“ fiekl. „Sám nevím proã, ale je to tak.“ „MÛÏu si ji chvilku pochovat?“ Ïadonil Ple‰ek a Mattis mu poloÏil Ronju do náruãe, jako by to bylo zlaté vejce. „Tady mበtoho náãelníka lupiãÛ, o kterém jsi pofiád mluvil. A nepusÈ ji na zem, nebo je s tebou ámen.“ Ale Ple‰ek se na Ronju jen usmíval bezzub˘mi ústy. „Skoro nic to neváÏí,“ fiekl udivenû a nûkolikrát ji zvedl do v˘‰ky. To Mattise rozzlobilo a dûcko mu vytrhl. „A co jsi ãekal, troubo? Obrovského, tlustého náãelníka lupiãÛ s pupkem a bradkou, ne?“ Tak loupeÏníci poznali, Ïe si k téhle holãiãce nemohou dovolit Ïádné poznámky, jestli chtûjí, aby byl Mattis v dobré mífie. KdyÏ se rozzlobil, nebyla s ním Ïádná legrace. A tak hned jeden pfies druhého zaãali vychvalovat a opûvovat novorozeÀátko. Vyprázdnili také k jeho poctû mnoho dÏbánkÛ piva a Mattis se rozveselil. Usadil se mezi nû na ãestné místo a znovu a znovu pfiedvádûl své podivuhodné dítû. „AÏ se to Borka dozví, pukne vzteky,“ fiekl Mattis. „AÈ si pûknû dfiepí v tom svém pelechu lotrovském a skfiípe zubama závistí, hromy a blesky, to bude skfiípûní, Ïe si v‰echny vûtrnice a ‰edivíci z Borkova lesa budou muset zacpat u‰i, za to vám ruãím!“ Ple‰ek spokojenû pfiik˘vl a zachichotal se: „To se ví, Borka pukne vzteky. ProtoÏe teìka bude MattisÛv rod Ïít dál, kdeÏto s Borkov˘m to jde do horoucích pekel.“ „Jo,“ fiekl Mattis, „rovnou do pekel, u v‰ech ìasÛ! Co já vím, tak se Borka na Ïádného potomka nezmohl a asi uÏ nezmÛÏe!“ Miska s ka‰í stála vzadu na plotnû a Mattisovy loupeÏnické tlapy byly tro‰ku nemotorné, takÏe se mnoho ka‰e rozlilo po zemi, navíc Ronja kaÏdou chvíli drcla do lÏiãky a ka‰e vystfiíkla
(12)
Ronja-tisk.qxd
10.10.2007 19:23
Stránka 13
Mattisovi do obliãeje. Poprvé se loupeÏníci tak rozchechtali, aÏ se Ronja dala do pláãe, ale brzy pfii‰la na to, Ïe udûlala nûco veselého, a tak to s radostí opakovala. Z toho ov‰em vût‰í zábavu mûli loupeÏníci neÏ Mattis. I kdyÏ jinak se Mattisovi zdálo v‰echno, co Ronja vyvádûla, neobyãejné, jako by tu nûco takového je‰tû jakÏivo nebylo. Dokonce i Lovisa se musela smát, kdyÏ vidûla, jak sedí s dcerkou na klínû a ka‰í ve vlasech. „Drah˘ Mattisi, nikdo by nevûfiil, Ïe jsi nejmocnûj‰í loupeÏník v‰ech hor a lesÛ! Kdyby tû teì vidûl Borka, smíchy by se potrhal!“ „To bych ho brzy odnauãil,“ fiekl Mattis klidnû. Borka byl arcinepfiítel. Zrovna jako BorkÛv otec a dûd byli arcinepfiátelé Mattisova otce a dûda. Oba rody si leÏely ve vlasech vlastnû uÏ od nepamûti. OdjakÏiva provozovaly loupeÏnické fiemeslo, vÏdycky byly postrachem pro poãestné lidi, ktefií museli projíÏdût se sv˘mi koÀmi, vozy a fÛrami hlubok˘m lesem. „PánbÛh pomáhej tomu, kdo musí LoupeÏnickou stezkou,“ fiíkali lidé a mysleli tím úzk˘ horsk˘ prÛsmyk mezi Borkov˘m a Mattisov˘m lesem. Tam loupeÏníci vÏdycky ãíhali a bylo jedno, jestli to byli Borkové nebo Mattisové. Pro oloupené to vy‰lo nastejno. Ov‰em pro Mattise a Borku to byl velk˘ rozdíl. Bojovali o svou kofiist na Ïivot a na smrt a vesele se pfiepadali navzájem, kdyÏ LoupeÏnickou stezkou neprojíÏdûlo dost povozÛ. O tom v‰em Ronja nic nevûdûla, byla pfiíli‰ malá. Nechápala, Ïe její otec je obávan˘ náãelník loupeÏníkÛ. Pro ni to byl prostû vousat˘ hodn˘ Mattis, kter˘ zpíval, smál se a krmil ji ka‰í, a toho mûla ráda. Rostla kaÏd˘m dnem a pomalu zaãala objevovat okolní svût. Dlouho si myslela, Ïe kamenná síÀ je cel˘ svût. Tam se jí líbilo, tam sedávala v bezpeãí pod ohromn˘m dlouh˘m stolem a hrála si se ‰i‰kami a kamínky, které jí Mattis nasbíral. Kamenná síÀ mûla pro takové dítû velk˘ pÛvab. Bylo tu veselo a dalo se tu pfiiuãit spoustû vûcí. Ronje se líbilo, kdyÏ loupeÏníci veãer zpívali u ohnû.
(13)
Ronja-tisk.qxd
10.10.2007 19:23
Stránka 14
Sedávala ti‰e pod stolem a poslouchala, aÏ umûla v‰echny loupeÏnické písniãky. Potom zanotovala jasn˘m hlasem a Mattis byl u vytrÏení, jak krásnû jeho jedineãné dítû zpívá. I tancovat se nauãila. KdyÏ se loupeÏníci pofiádnû rozdovádûli, tanãili a skákali kolem dokola jako blázni, a Ronja si brzy v‰imla, jak se to dûlá. A tak tanãila a skákala jako loupeÏníci a Mattis z toho mûl velkou radost. A kdyÏ se pak loupeÏníci nahrnuli ke stolu, aby se svlaÏili pivem, opûvoval svou dceru. „Je krásná jako malá víla, to musíte uznat! Zrovna tak jemná, zrovna tak tmavooká a zrovna tak ãernovlasá. V Ïivotû jste tak hezké dítû nevidûli, to musíte uznat!“ A loupeÏníci pokyvovali hlavou a souhlasili. Ronja sedávala dál pod stolem se sv˘mi ‰i‰kami a kamínky, a kdyÏ pozorovala nohy loupeÏníkÛ v huÀat˘ch koÏe‰inách, pfiedstavovala si, Ïe to jsou divoké kozy. Dívala se na nû v chlívku, kdyÏ je Lovisa dojila. Sotva v‰ak vidûla bûhem svého krátkého Ïivota víc. A o tom, co bylo kolem hradu, nevûdûla nic. Jednoho krásného dne v‰ak Mattis pochopil – aãkoliv se mu to moc nelíbilo – Ïe uÏ pfii‰el ãas. „Loviso,“ fiekl Ïenû. „Holka se musí nauãit Ïít v Mattisovû lese. PusÈ ji ven!“ „Tak vida, koneãnû jsi na to pfii‰el,“ poznamenala Lovisa. „Kdyby bylo po mém, stalo by se to uÏ dávno.“ A tak Ronja mohla bûhat, kam se jí zachtûlo. Ale nejdfiív ji musel Mattis pouãit. „Dej si pozor na divé vûtrnice, trpaslíky ‰edivíky a Borkovy loupeÏníky,“ fiekl. „A jak poznám, kdo je divá vûtrnice, kdo trpaslík ‰edivík a kdo BorkÛv loupeÏník?“ zeptala se Ronja. „To uvidí‰,“ utrousil Mattis. „No dobfie,“ fiekla Ronja. „A dej si pozor, aÈ v lese nezabloudí‰,“ pokraãoval Mattis. „A co mám dûlat, kdyÏ v lese zabloudím?“ zeptala se Ronja.
(14)
Ronja-tisk.qxd
10.10.2007 19:23
Stránka 15
„Musí‰ najít správnou cestu,“ odpovûdûl Mattis. „No dobfie,“ fiekla Ronja. „A dej pozor, aÈ nespadne‰ do fieky,“ pouãoval ji Mattis. „A co mám dûlat, kdyÏ spadnu do fieky?“ zeptala se Ronja. „Plavat,“ fiekl Mattis. „No dobfie,“ souhlasila Ronja. „A dej pozor, aÈ nespadne‰ do Pekelné tlamy,“ pokraãoval Mattis. Mûl na mysli prÛrvu, která pÛlila MattisÛv hrad. „A co mám dûlat, kdyÏ spadnu do Pekelné tlamy?“ zeptala se Ronja. „To uÏ nemusí‰ dûlat nic,“ fiekl Mattis a pak zafival, div se mu prsa neroztrhla. „No dobfie,“ pípla Ronja, kdyÏ Mattis pfiestal fivát. „Já tedy do Pekelné tlamy padat nebudu. Je‰tû nûco?“ „Jo,“ fiekl Mattis. „Ale to ostatní poznበsama. A teì uÏ jdi!“
(15)
Ronja-tisk.qxd
10.10.2007 19:23
Stránka 16
2|
A tak Ronja ‰la. Brzy poznala, jak byla hloupá, kdyÏ si myslela, Ïe kamenná síÀ je cel˘ svût. Ani ohromn˘ MattisÛv hrad nebyl cel˘ svût. Ani ohromná Mattisova hora nebyla cel˘ svût. Svût byl mnohem vût‰í. Svût byl takov˘, aÏ ãlovûk ztrácel dech. Samozfiejmû sly‰ela, jak si Mattis s Lovisou povídají o Ïivotû kolem hradu. Tfieba o fiece si povídali. Ale teprve kdyÏ vidûla, jak se prudce valí pod Mattisovou horou, pochopila, co to fieka je. I o lese mluvili. Ale teprve kdyÏ vidûla, jak je tmav˘ a jak ‰umí stromy, pochopila, co je les, a ti‰e se zasmála, jenom tak, z radosti, Ïe fieky a lesy prostû jsou. Jak by to nebylo k smíchu! Nechtûla vûfiit, Ïe jsou tak velké stromy a Ïe je tolik vody! ·la stezkou pfiímo do divokého lesa, aÏ pfii‰la k tÛÀce. Dál uÏ nesmí, fiekl jí Mattis. TÛÀka se ãernala mezi tmav˘mi smrky, bíle svítily jen pohupující se lekníny na hladinû. Ronja nevûdûla, Ïe to jsou lekníny, ale dlouho se na nû dívala a smála se, prostû proto, Ïe jsou. Cel˘ den zÛstala u tÛÀky a dûlala v‰elicos, co pfiedtím nikdy nezkusila. Házela do vody smrkové ‰i‰ky a smála se, kdyÏ poznala, Ïe odplouvají, cáká-li nohama. Takovou legraci je‰tû nikdy nezaÏila. V nohou cítila radost a volnost, kdyÏ mohla cákat, a je‰tû vût‰í, kdyÏ mohla ‰plhat. Kolem tÛÀky byly velké, mechem porostlé kameny, po kter˘ch se dalo lézt, a plno smrkÛ a borovic, po kter˘ch se dalo ‰plhat. Ronja lezla a ‰plhala, aÏ slunce zaãalo klesat za hfieben lesa. Snûdla chléb a vypila mléko, které mûla s sebou v malém koÏeném vaku. Pak si lehla do mechu, aby si chvilku odpoãinula. Vysoko nad ní ‰umûly stromy. LeÏela a dívala se na nû a ti‰e se smála jen proto, Ïe jsou. Potom usnula. KdyÏ se probudila, byl uÏ veãer a vysoko nad vr‰ky stromÛ svítily hvûzdy. Ronja je vidûla a pochopila, Ïe svût je je‰tû vût‰í, neÏ si myslela. A bylo jí smutno, Ïe na nû nedosáhne, aÈ se natahuje sebevíc.
(16)