Hornické muzeum Příbram

unikátní encyklopedie na pokračování

PAMÁTKY hornické muzeum

příbram

historie architektura příroda společnost osobnosti tradice zajímavosti informace

unikátní encyklopedie na pokračování

PAMÁTKY Edice Památky si vytkla za cíl postupné zmapování významných památek naší vlasti a vytvoření stále se rozšiřujícího souboru, který by zahrnoval historické, kulturní i technické pamětihodnosti.

Publikace této edice jsou určeny široké veřejnosti od dětí školou povinných, pro něž se mohou stát zajímavým doplňkem výuky, přes turisty zapálené do krás přírody i kultury, zahraniční návštěvníky poznávající naši vlast, cestovní kanceláře a jejich nabídky, až po seniory naplňující aktivně svůj zasloužený odpočinek.

Tedy pro každého, koho naše památky zajímají.

Postupem času vyjdou publikace o jednotlivých památkách v pořadí, v jakém budou tyto objekty do našeho celostátního projektu vstupovat.

Při svých cestách za památkami Čech, Moravy a Slezska se ptejte na další díly tohoto souboru a průběžně si vytvářejte vlastní unikátní encyklopedii. Bližší informace o naší nabídce najdete na internetových stránkách pamatky.fraus.cz.

Poslední novinky z edice (duben 2004)

unikátní encyklopedie na pokračování EDICE PAMÁTKY

Hornické muzeum příbram Text: PaedDr. Josef Velfl, Mgr. Václav Trantina Perspektivní pohled: Ing. arch. Jaroslav Staněk Výřez mapy: SHOCart Redakce: Mgr. Kateřina Rubášová Fotografie: Mgr. Karel Brož, Mgr. David Fischer, František Gahler, RNDr. Rudolf Hlaváček, Jiří Ječmínek, Jiří Kubík, František Slezák, Ing. Karel Škvor, Antonín Švec, Mgr. Václav Trantina, Emil Trokšiar, Prof. František Vais, Ing. Alena Velková, Hornické muzeum Příbram, Nakladatelství Fraus Mapa areálu Hornického muzea Příbram: Jan Čáka

Vydalo Nakladatelství Fraus, Goethova 8, 301 31 Plzeň.

Vydání první.

Všechna práva jsou vyhrazena. Žádná část tohoto díla nesmí být reprodukována nebo použita v jakékoli formě a jakýmkoli způsobem v elektronické nebo mechanické podobě včetně fotokopií, záznamů nebo v jakémkoli systému uchování a vyvolávání dat bez předchozího písemného svolení nakladatele. © Nakladatelství Fraus, Plzeň 2004 Printed in the Czech Republic.

ISBN: 80-7238-334-5

Příbram se představuje

Nejstarší písemný doklad o Příbrami pochází z 20. června roku 1216, kdy ji koupil pražský biskup Ondřej.

Příbram, čtyřicetitisícové správní centrum regionu v jihozápadní části středních Čech, patří k známým historickým královským horním městům. Rozkládá se na úpatí Brd 60 km jihozápadně od Prahy. Nad Příbramí se vyjímá stavba Svaté Hory, která se časem stala slavným poutním místem a významným centrem mariánského kultu v Evropě. Na její výzdobě se podílela řada umělců v čele se světoznámým sochařem J. Brokoffem, malíři P. Brandlem, K. Škrétou a dalšími.

V době panování českého krále a císaře Svaté říše římské Karla IV. dal v srdci svého církevního panství tehdejší majitel arcibiskup Arnošt z Pardubic postavit na místě původní dřevěné tvrze kamenný hrádek, jádro dnešního příbramského Zámečku – Ernestina.

V letech 1849 – 1945 zde sídlilo Montánní učiliště, poté Báňská akademie a Vysoká škola báňská.

V současnosti se zde nachází mimo jiné obřadní síň, Galerie Františka Drtikola a Muzeum III. odboje.

Národní kulturní památka Svatá Hora, klenot českého baroka 17. stol.

K nejstarším budovám v Příbrami vedle Zámečku – Ernestina se řadí i nedaleký původně gotický kostel sv. Jakuba se základy z poloviny 13. stol. V průběhu staletí prošel několika stavebními úpravami, stále však zůstává dominantou staré Příbrami.

Chloubou svatohorské baziliky je nádherný hlavní oltář v kapli Nanebevzetí Panny Marie, celý ze stříbra.

Se jménem arcibiskupa Arnošta z Pardubic v polovině 14. století je na Příbramsku spjata pověst o vzniku dřevěné sošky Panny Marie a svatohorské kaple. Tato původně skromná stavba byla jezuity od roku 1660 postupně přebudovávaná v honosný architektonický klenot českého baroka.

Arcibiskup Arnošt z Pardubic, majitel Příbrami a zdejšího panství v polovině 14. století.

Z DĚJIN MONTÁNNÍ ČINNOSTI NA PŘÍBRAMSKU Stříbrorudné hornictví

Technická úroveň místní báňské činnosti v dávných dobách je výtvarně doložena v příbramském graduálu z konce 16. století.

Stříbrné pečetidlo Březohorského horního bratrstva z roku 1530.

Empirová stavba báňského ředitelství z let 1846 – 1847.

Hornický patron sv. Prokop, polychromovaná dřevořezba z 19. století.

Příbram vešla do povědomí svou slavnou montánní minulostí. Báňská činnost zde existovala podle archeologických nálezů již od 10. století a některé stopy nás zavádějí až do doby keltské kolonizace. Nejstarší písemný pramen o místní Listina z 21. 4. 1311 týkající se prodeje zdejší huti bývá všeobecně považována za první písemný huti a dolech je z roku 1311. Vedle pramen k zpracování a těžbě rud na Příbramsku. tradičního stříbrorudného dolování se v Příbrami a okolí dobývala a zpracovávala v 10. – 19. století rovněž železná ruda; v některých obdobích představovalo podbrdské železářství takřka polovinu celé zemské produkce. Těžba stříbra zaznamenala první konjunkturu od 30. do 50. let 16. století. Na tento hospodářský rozvoj zareagoval císař Rudolf II. Habsburský v roce 1579 povýšením Příbrami na svobodné královské horní město. Březové Hory, kde se nachází Hornické muzeum Příbram, bývaly kdysi samostatnou hornickou osadou. Podle archeologických nálezů zde existovalo sídliště již od 13. století, první zmínka v písemných pramenech se váže k roku 1526. Rovněž Březové Hory získaly titul královského horního města, a to v roce 1897. Roku 1953 došlo ke spojení Březových Hor s Příbramí.

Největší konjunktura stříbrorudného hornictví nastala v 19. století. V roce 1875 bylo dosaženo v dole Vojtěch světového prvenství 1000 metrů svislé hloubky s využitím jediného těžního lana. Dodnes se také dochovala významná techStříbrné, bohatě zdobené nická památka vodní kolo dolu švancary vyrobené při Drkolnov z poloviny 19. století příležitosti dosažení světového zkonstruované k čerpání prvenství 1000 m svislé důlních vod, které bylo během hloubky šachetní jámy dolu tradiční hornické Prokopské Vojtěch v r. 1875. pouti v roce 2003 zpřístupněno veřejnosti. Těžba stříbra a olova na Příbramsku představovala v 80. až 90. letech 19. století 97,7 % celé rakouskouherské produkce. Práce ve zdejších Státních dolech na stříbro a olovo přinesla také tragický primát. Dne 31.5. 1892 došlo na Březových Horách

k největší důlní katastrofě do té doby na světě, která si vyžádala 319 lidských životů. Stříbrorudné dolování pokračovalo s různými úspěchy i ve 20. století. Nástupnický podnik, Rudné doly Příbram, uzavřely z ekonomických důvodů revír v letech 1978 – 1979 a roku 2001 se staly provozní součástí Správy uranových ložisek, o.z. Příbram, státního podniku DIAMO.

Poslední důlní vůz s vytěženou rudou z březohorského stříbrorudného revíru v roce 1978 prezentovaný nyní v Hornickém muzeu Příbram.

Uranové hornictví

Nejvýznamnějším průmyslovým podnikem příbramského regionu v novodobých dějinách byly Uranové doly Příbram, nyní DIAMO, státní podnik.

V souvislosti s těžbou neobyčejně bohatého uranového ložiska (v průběhu několika let bylo zaraženo okolo tří desítek šachet) zažila Příbram po roce 1948 nový bouřlivý rozvoj. Během velice krátké doby se počet obyvatel města ztrojnásobil. Tento dynamický industriální rozmach v kladném i záporném smyslu poznamenal dění v místě i celém regionu. Uranové doly ukončily dobývací práce z ekonomických důvodů v roce 1991. Někdejší slávu příbramského dolování připomíná Hornické muzeum Příbram nacházející se v historických areálech Ševčinského dolu (zaražen 1813), Vojtěšského (založen 1779) a Anenského (z roku 1789). Počtem budov s expozičním využitím je největším hornickým muzeem v České republice a jedním z největších v Evropě. Uvažuje se, že by stavba hlavní šachetní budovy Ševčinského dolu měla být navržena do seznamu technických památek UNESCO. V Příbrami existuje rovněž Muzeum III. odboje provozované Konfederací politických vězňů. Toto muzeum, které sídlí v prostorách Zámečku – Ernestina, přibližuje veřejnosti tragické období československých dějin po komunistickém puči v roce 1948.

S Příbramskem je spjato jméno génia české a světové hudby, skladatele Antonína Dvořáka, jehož inspirativnímu a tvůrčímu pobytu v obci Vysoká u Příbrami v letech 1884 – 1904 je věnována expozice v tamním zámečku.

V moderních dějinách zaujímá nezastupitelné místo v dramatickém toku událostí osada Slivice ležící 5 kilometrů jihovýchodně od Příbrami, kde byl odhalen památník Vítězství (akad. arch.

V. Hilský) připomínající poslední střetnutí 2. světové války v Evropě z 11. na 12. května 1945.

Asanace těžní věže šachty č. 19 Uranových dolů Příbram dne 7. 12. 1994, jedné z technických dominant regionu, v souvislosti s uzavřením příbramského uranového ložiska po ukončení těžby uranu v roce 1991.

Dobývací práce v Uranových dolech Příbram v 70. letech 20. století.

Uranit.

Z expozice Muzea III. odboje Příbram provozovaného Konfederací politických vězňů ČR.

ARCHITEKTURA

Důl Vojtěch zaražený v roce 1779 na snímku z roku 1867, před dosažením světového rekordu 1000 m hloubky.

Vodní kolo šachty Drkolnov o průměru téměř 13 metrů, zkonstruované v polovině 19. století k čerpání důlních vod, je umístěno v podzemní komoře a přístupné pouze štolou – světový unikát.

Areál Ševčinského dolu s typickou industriální architekturou z 2. poloviny 19. století.

Mezi významné stavby průmyslové a technické architektury 19. století patří důlní a hutní objekty. Mají svoji nenahraditelnou historickou a architektonickou hodnotu. Jednou z lokalit, kde najdeme množství zachovalých staveb tohoto druhu, jsou Březové Hory. Úspěchy zdejšího báňského podnikání v 19. století se tu projevily i na Důl Císaře Františka I. (poté s názvem reprezentativním pojetí montánních Císaře Františka Josefa I. a Ševčinský důl) vznikl roku 1813 na místě středověké budov. Příkladem jámy. Jeho hlavní šachetní budova byla mohou být stavby přestavěna v roce 1879 ve stylu průmyslové v areálu Ševčinarchitektury zvané Malakov a nyní tvoří ského, Anenského součást březohorského Hornického muzea. i Vojtěšského dolu, vybudované ve stylu Malakov. Tento typ inženýrské architektury je reprezentován režným, tedy neomítnutým, cihlovým a kamenným zdivem a ozdobnými tvary v profilaci říms a dalších složek členících plochu obvodových zdí šachetních budov.

Jeho romantické varianty vznikly pod vlivem německé pozdně gotické architektury. Vyznačují se kombinací již vzpomínaného režného lomového zdiva z tzv. březoPortál úpadnice směřující ke komoře horského kamene vodního kola dolu Drkolnov. a cihlových článků, při použití zajímavých tvarovek, doplněné též kovovými prvky. Označení Malakov pochází od pevnostní architektury z doby Krymské války (1853 – 1856).

Tato architektura měla podobný vnější výraz a stala se zároveň módní předlohou i pro další industriální stavby v Evropě i ve světě. U průmyslových objektů platí více než kdekoliv jinde, že je zde zachována harmonická jednota funkce a formy.