Pamatky_obal_Prerov n Labem.qxd
2.3.2005
13:53
StrÆnka 2
unikátní encyklopedie na pokračování
PAMÁTKY přerov nad labem skanzen
historie architektura příroda společnost osobnosti tradice zajímavosti informace
Pamatky_obal_Prerov n Labem.qxd
2.3.2005
13:53
StrÆnka 4
unikátní encyklopedie na pokračování
PAMÁTKY Edice Památky si vytkla za cíl postupné zmapování významných památek naší vlasti a vytvoření stále se rozšiřujícího souboru, který by zahrnoval historické, kulturní i technické pamětihodnosti. Postupem času budou publikace o jednotlivých památkách vznikat v pořadí, v jakém budou tyto objekty do našeho celostátního projektu vstupovat. Při svých cestách za památkami Čech, Moravy a Slezska se ptejte na další díly tohoto souboru a průběžně si vytvářejte vlastní unikátní encyklopedii. Bližší informace o naší nabídce najdete na internetových stránkách www.fraus.cz.
unikátní encyklopedie na pokračování EDICE PAMÁTKY
PŘEROV NAD LABEM SKANZEN
Text: PhDr. Jana Hrabětová Perspektivní pohled: ing. arch. Jaroslav Staněk Redakce: Mgr. Svatava Pátková Mapový výřez: SHOCart Zpracováno na základě podkladů Polabského muzea v Poděbradech. V publikaci byly použity fotografie z archivů Nakladatelství Fraus, Polabského muzea v Poděbradech, PhDr. Jany Hrabětové, Mgr. Karla Brože a Mgr. Svatavy Pátkové. Vydalo Nakladatelství Fraus, Goethova 8, 301 31 Plzeň. Vydání první. Všechna práva jsou vyhrazena. Žádná část tohoto díla nesmí být reprodukována nebo použita v jakékoli formě a jakýmkoli způsobem v elektronické nebo mechanické podobě včetně fotokopií, záznamů nebo v jakémkoli systému uchování a vyvolávání dat bez předchozího písemného svolení nakladatele. © Nakladatelství Fraus, Plzeň 2002 Printed in the Czech Republic. ISBN 80-7238-223-3
Prerov n L_Zlom.qxd
3.3.2005
14:26
StrÆnka 1
PŘEROV NAD LABEM SE PŘEDSTAVUJE
U „staročeské chalupy“ od počátku stávala typická dřevěná zvonička a studna.
Přerov nad Labem je typická středočeská zemědělská obec, jejíž minulost souvisí s osudy zdejšího panství. Zámek z let 1582 – 1584 má pozoruhodnou freskovou výzdobu, tvořenou jak figurálními výjevy, tak dekorativními pásy a psaníčkovými sgrafity. Nedaleká bývalá panská kovárna z počátku 18. století se za kovářů a rychtářů Bělíků stala přerovskou rychtou. Na konci 19. století dostala nynější podobu a jako „staročeská chalupa“ se stala malým místním národopisným muzeem – prvním svého druhu ve střední Evropě.
Ve „staročeské chalupě“ je zachována původní černá kuchyně. V roce 1967 převzalo „staročeskou chalupu“ do své správy Polabské muzeum v Poděbradech a obnovilo zde národopisnou expozici.
Z panského hospodářství ze 16. století pochází také velký ovčín, později upravený na bednárnu pro panský pivovar. Kolem roku 1840 byla postavena v sousedství patrová klasicistní budova lesního úřadu (myslivna).
Z bednárny byl upraven velký výstavní sál i další prostory pro příležitostné národopisné výstavy. V části bednárny, kde bývala v letech 1849 – 1883 přerovská škola, byla obnovena stará školní třída. Mezi „staročeskou chalupou“ a zámkem vznikl v roce 1967 na ploše kolem 2 ha „záchranný skanzen“, do něhož bylo postupně přeneseno přes třicet vybraných a ohrožených památek lidového stavitelství a umění z blízkého okolí.
V přibývajících objektech vznikaly další národopisné expozice, např. chalupa z Chvalovic je věnována životu vesnické ženy
Prerov n L_Zlom.qxd
3.3.2005
14:26
StrÆnka 2
Z historie
„Staročeská chalupa“, bývalá přerovská rychta, stávala na tomto místě už na počátku 18. století a po generace patřila místním kovářům a rychtářům Bělíkům. Pak ji koupil majitel přerovského panství Ludvík Salvátor Toskánský a pod vlivem rostoucího zájmu o národopis, vrcholícího v Národopisné výstavě českoslovanské, ji po roce 1895 nechal upravit na první muzeum „pod širým nebem“. Vzorem pro přestavbu zděné rychty na národopisné muzeum se stala tzv. „česká chalupa“, postavená na pražském výstavišti jako výstavní pavilón pro národopisnou expozici v rámci Jubilejní výstavy v roce 1891.
„Česká chalupa“ na výstavišti v Praze v roce 1891
Zakladatel prvního přerovského muzea, arcivévoda Ludvík Salvátor Toskánský, byl ve své době známým a uznávaným cestovatelem, spisovatelem, etnografem a znalcem umění. Přerov spolu s brandýským panstvím zdědil po smrti svého otce Leopolda Salvátora v roce 1870. V Přerově nejenže nechal obnovit zámek do původní renesanční podoby, ale pověřil i svého lesního Míška, aby sbíral v obci a okolí staré památky pro „staročeskou chalupu“ (kromě lidového nábytku a zařízení také archeologické nálezy, mince aj.). Ludvík Salvátor zemřel v Brandýse nad Labem v roce 1916 a je pochován s ostatními Habsburky v kapucínské hrobce ve Vídni.
V 60. letech 20. století končil proces přeměn českého venkova od drobných rolnických hospodářství k socialistické velkovýrobě. Tehdy památkáři i etnografové řešili problém, jak zachovat pro budoucí generace alespoň zlomek nenávratně mizející lidové kultury. Okresní Polabské muzeum v té době získalo do své správy památkově chráněnou „staročeskou chalupu“ v Přerově nad Labem a rozhodlo se, byť v malém a se skrovnými finančními prostředky, vybudovat při ní takzvaný „záchranný skanzen“, kam by se mohlo přestěhovat alespoň několik vybraných, památkově cenných a ohrožených lidových staveb z okolí. „Staročeská chalupa“ se stala základem nově založeného muzea v přírodě, které bylo poprvé zpřístupněno veřejnosti 23. dubna 1967. Tak byla „staročeská chalupa“ po letech opět vybavena starým polabským lidovým inventářem, tentokrát většinou ze starých fondů poděbradského muzea. Selskou světnici zaplnil vzácný malovaný nábytek a černou kuchyni staré domácí nářadí a nádobí. V dalších místnostech byly současně nainstalovány expozice starého polabského zemědělství, domácího textilnictví a lidového oděvu, lidového umění a tradičního polabského stavitelství. Všechny tyto národopisné expozice, průběžně doplňované, se nacházejí ve „staročeské chalupě“ dodnes. Původní roubenou studnu před „staročeskou chalupou" ještě před otevřením muzea zastoupila podobná studna z Nymburka, místo zaniklé zvoničky je tu stejný typ z nedalekých Kozovaz. Z Budiměřic byla věnována pěkná pololidová barokní plastika sv. Jana Nepomuckého a ze švestkového sadu od čp. 7 z Břístve u Rožďalovic ještě v roce 1967 přestěhována jedna z posledních roubených sušáren ovoce. V následujícím roce přibyl roubený dvouprostorový špýchar z Vlkavy, určený pro pořádání příležiSv. Jan Nepomucký tostných národopisných výstav. z Budiměřic Stávající areál muzea na počátku 70. let 20. století rozšířila myslivna s hospodářským zázemím a přilehlou zahradou. Do rohu zahrady se brzy dostal unikátní patrový chmelařský špýchar z nedalekých Mrzek a kolem něj byl vysazen sad starých polabských odrůd ovoce. Jednoduché vjezdy do dvora myslivny nahradily kopie dvou typických selských vjezdů – brána barokních tvarů z Kout u Poděbrad a brána klasicistních tvarů z Kozovaz na Českobrodsku.
Prerov n L_Zlom.qxd
3.3.2005
14:26
StrÆnka 3
Přenášení větších objektů zahájila v roce 1972 velká roubená chalupa z osady Draho u Nymburka se zajímavou dispozicí, datovaná r. l766. Do jejího sousedství na parkově upravenou náves se po dvou letech dostala menší roubená chalupa čp. 9 z Chvalovic u Poděbrad, vybraná nejen jako typické rolnické obydlí z první poloviny 19. století, ale i pro krásně skládanou lomenici. Nové možnosti pro pořádání národopisných výstav se naskytly o něco později, po převzetí budovy bývalé panské bednárny. Vlastní bednářská dílna musela být v letech 1978 – – 1980 do základů rozbořena a znovu postavena. Vznikl tu velký stylový výstavní sál a přísálí pro menší příležitostné výstavy. Po třech letech se pokračovalo v rekonstrukci druhé části budovy, v níž Myslivna byla obnovena stará školní třída (která se zde v letech 1848 – 1883 skutečně nacházela) a také školní kabinet s přilehlou chodbou. Současně s bednárnou se rozšířil areál muzea i o přilehlé zahrady. Zástavbu dolní části muzea zahájila v roce 1982 rekonstrukce menší roubené chalupy čp. 57 z Dymokur, představující obydlí bezzemka a zde zařízená jako domácnost vesnického ševce a švadleny z počátku 20. století. V následujících letech pokračovalo budování modelové usedlosti ze zemědělského Královéměstecka. K velké roubené chalupě čp. 45 ze Střihova, postavené na konci 18. století a přestavované v roce 1860, byl přidán typický roubený jednoprostorový špýchar z nedaleké Vinice, roubené chlívky ze Záhornice a další drobné objekty z okolních vesnic. Jako třetí byla do dolní části muzea vybrána roubená chalupa z Kovanic, aby zastupovala typ rolnického obydlí z hustě osídlené oblasti mezi Nymburkem a Poděbrady. Nevelký trojdílný dům s vzácně zachovanou podsíní byl na počátku 20. století podstatně modernizován a v tomto stavu je také v muzeu zachován. Do blízkosti chalupy z Kovanic se později dostala malá roubená chaloupka od statku čp. 4 z Pojed na Rožďalovicku. Pochází z poloviny 19. století a protože v ní bydlíval čeledín nebo výměnkář, představuje zde obydlí nejchudších obyvatel polabské vesnice. Zajímavá celodřevěná stodola z Jabkenic z počátku 19. století, zavětrovaná odřejskými kříži, a sousední roubený špýchar s kůlnou z Vinice začaly zaplňovat areál poslední a největší plánované usedlosti, v němž se počítá s vybudováním stylového prostředí pro národopisné aktivity.
Velký panský ovčín z druhé poloviny 16. století prošel v následujících dobách různými přestavbami. Od 19. století do roku 1930 tu byla bednářská dílna na výrobu sudů pro místní pivovar. Až do převzetí Polabským muzeem sloužila bednárna většinou jako skladiště. Část budovy blíže zámku se po zrušení ovčína stala ratejnou, v letech 1849 – l883 tu byla místní jednotřídka a nakonec do roku 1980 byty. Velkou zásluhu na obnovení Polabského národopisného muzea v Přerově nad Labem má vynikající znalec lidové architektury arch. Ladislav Štěpánek (1906 – 1992), který se kolem roku 1963 stal blízkým spolupracovníkem Polabského muzea. Jeho bohatá dokumentace lidových staveb na Nymbursku se stala důležitým pramenem pro další budování muzea.
Přenášení roubené chalupy U každého vytypovaného objektu se před přenesením do muzea i v průběhu rekonstrukce provádí důkladný stavebně-historický průzkum a podrobná dokumentace, v nichž musí být zřetelně doložen původní stav. „Staročeská chalupa“ bývala pravidelně otevřena o poutích, místních slavnostech a ochotně ji otevřeli na požádání každému zájemci. Za okupace však musela být vyklizena pro dočasné ubytování obyvatel z nedalekých vysídlených vesnic, sbírky převzalo muzeum v Českém Brodě. Po osvobození zůstala chalupa prázdná a až do generální opravy v roce 1966 ji využívala obec pro různé osvětové akce. Na fotografii z r. 1908 je původní interiér.
Prerov n L_Zlom.qxd
3.3.2005
14:26
StrÆnka 4
Architektura
Roubená chalupa z Chvalovic čp. 9 zastupuje v muzeu nejrozšířenější typ obydlí na polabské vesnici – trojdílný dům s jednou světnicí, síní a komorou.
Přechodný typ mezi nejběžnější chalupou a stavebně složitějším zděným polabským statkem představuje chalupa z osady Draho čp. 7, která má vedle světnice hospodáře ještě výměnek. Ze síně se vchází do komory spížní a ze zápraží do sousední komory špýcharové.
Malá chalupa z Dymokur sloužila od 18. století k bydlení deputátníkům dymokurského panství. V r. 1912 v souvislosti se získáním malé výměry pozemků byla rozšířena o přístodůlek a střecha zvednuta pro rozšíření skladovacích prostor. Má obvyklý trojdílný půdorys a zajímavostí jsou mohutné dubové "trhanice", použité ke stavbě srubu.
Okenice „staročeské chalupy“
Střední Polabí je od nepaměti nazýváno „zlatým pruhem Země české“. Úrodné říční náplavy a vhodné klimatické podmínky sem přilákaly první zemědělce už před sedmi tisíci lety. V rozvinutém zemědělství pokračovali i naši slovanští předkové, kteří od 6. století našeho letopočtu zalidnili poměrně hustě tento kraj. Slované si ze své pravlasti přinesli kromě zemědělského způsobu života i vlastní typ domu, který vyhovoval zdejšímu prostředí, a ten podle potřeb a možností dále rozvíjeli. Střední Čechy, alespoň převážná část a mimo měst, byly v minulosti nejméně zasaženy německou kolonizací. A protože tu nikdy nebylo slovanské osídlení přerušeno, mohou se právě zde sledovat původní formy ryze českého venkovského bydlení, mající svůj původ už v časném středověku. Roubený špýchar z Mcel
Konstrukce domu s valbovou střechou Tam, kde byly ve středním Polabí smrkové nebo borové lesy, býval lidový dům roubený z měkkého dřeva. Z tvrdého dřeva se stavělo tam, kde byly porosty převážně dubové. Mohutné kmeny se podélně štípaly na široké desky zvané „trhanice“. Srub byl doslova „přenosný“. Trámy s tesařsky upravenými hlavicemi se kladly postupně na sebe bez jakéhokoliv spojovacího maOzdobné ukončení komínu teriálu. Objekty se nezapouštěly do země, jen se postavily na podna „staročeské chalupě“ úhelníky – velké ploché kameny na nárožích. Část domu kolem topeniště ovšem musela být vyzděna z kamene či cihel. Ke spárování trámů se používala místní jílovitá hlína, smíchaná s řezankou nebo plevami. Touto mazanicí se omazávaly Ukázka zdiva z nepálenejen vnitřky domů, ale od poných cihel „bačkor“ čátku 19. století i vnější stěny, roubené domy pak působily dojmem staveb zděných. Říkalo se, že jsou „v kožichu“. Kde nebyl dostatek dřeva, stavěly se obytné domy i hospodářské objekty nejdříve z nepálených cihel (místně zvaných vepřovice, truple, bačkory) a pak z cihel pálených. Kde byl dostatek vhodného kamene (opuky, pískovce), dávala se mu přednost, což se projevilo i na delší životnosti staveb. Nároží srubu u špýcharu z Vinice