Dnešní svět postupně ubírá volného prostoru pro psy. Zvlášť ve městech je volný pohyb, pro psa tolik potřebný, omezen. Přesto psů neubývá. Jedním z důvodů, proč si lidé pořizují psa, je pocit bezpečí. Soužití s ovladatelným psem je méně problémové než naopak. Výcvik psa k obraně psovoda pocit bezpečí ještě zvýší.
PES JAK NA TO? Augustin Čajánek 1
PŘEDMLUVA Vlastnil jsem několik psů, se kterými jsem prováděl všestranný výcvik. Jako instruktor jsem také výcvik organizoval. Se svými psy jsem skládal zkoušky z výkonu, na zkoušky jsem připravoval jiné psovody a jako vedoucí jsem se jich zúčastňoval. Také jsem byl účastníkem mnoha kynologických závodů a přeborů. Někdy jako účastník, jindy zase jako vedoucí družstva psovodů, nebo jako divák. Po každých zkouškách i závodech většinou bývá debata s rozhodčím o problémech výcviku. Na těchto debatách jsou mnohdy vyslovovány zajímavé myšlenky a zkušenosti, jelikož rozhodčí jsou lidé zkušení a mají za sebou předepsaný minimální počet zkoušek, mají vždy co říct k úrovni a připravenosti psů a k dalšímu výcviku. Někdy se podělili o své zkušenosti i psovodi mezi sebou a z takovýchto setkání vznikly tyto zápisky. Některé jsou zkráceny do stručných pouček a tyto jsem často uplatňoval při vedení výcviku. Někdy jsem si udělal písemnou přípravu pro výcvikový den. Později jsem k těmto zápiskům přidal některé poznatky a poznámky až vznikla tato útlá knížečka. Tyto zápisky mohou posloužit mnohým psovodům začátečníkům, pokročilejším i instruktorům, jsou zhuštěny, takže není nutné pročíst příliš mnoho textu. Posloužit mohou opravdu těm, kteří se chtějí dovědět o problematice výcviku co nejvíce. Jsou to však jen slova na papíře. Je známo, že gram praxe vydá za tunu teorie. Proto není dobré spoléhat jen na teorii. Bez ní však nelze provádět praktickou činnost správně. Jelikož jsem často podle těchto zápisků vedl výcvik, dochází v nich k opakování hesel. Některých častěji, jiných méně často. Opakování není na škodu, protože každý psovod nemá fenomenální paměť a hlavně:OPAKOVÁNÍ JE MATKOU MOUDROSTI!!!
2
ÚVOD Než začneme uvažovat o výcviku nebo výuce psa, musíme si rozvážit, co budeme psa učit. Vlastně všechno, co je obsaženo ve zkušebních řádech, pes umí. Psa není třeba nic učit. Umí sedět, ležet, plazit se, stopovat, štěkat, kousat a překonávat překážky. Účelem výchovy a výcviku je, aby to dělal na náš povel, čili tehdy, kdy si to přejeme my, a aby to nedělal ve chvíli, kdy si to nepřejeme. Chceme dosáhnout, aby byl námi ovladatelný. Budeme ho učit ovladatelnosti. Člověk si pořídí psa pro radost a pro potěšení, které prožívá s malým štěnětem. Později, když pes doroste, se mnohdy radost a potěšení změní ve starosti a nepříjemnosti. Začne platit: Ovladatelný pes Neovladatelný pes
= =
radost a potěšení. starosti a nepříjemnosti.
Ne každé plemeno je ideální pro cvičiště a ne každý majitel chce na cvičiště docházet. Chce-li se však chovat odpovědně, měl by si osvojit některá pravidla a zvyky, aby jeho pes nebyl pro okolí přítěží. JAK NA TO je koncentrací rad, zásad a zkušeností právě pro začátečníky, samouky a pro všechny, kteří si chtějí zkontrolovat či doplnit své vědomosti. JAK NA TO radí, jak udělat svého pejska příjemným společníkem pro samotného majitele i pro členy jeho rodiny, pro sousedy a pro všechny, kteří se s jejich pejskem někdy potkají. Platí: Účelem výchovy a výcviku je, aby ze všech podnětů, působících na psa tím nejsilnějším byl HLAS PSOVODA.
3
ZÁKLADY OVLADATELNOSTI Které cviky patří k základní ovladatelnosti? I u složitého všestranného výcviku jsou základem cviky poslušnosti. Pes s dobrou poslušností provádí pachové práce i cviky obrany na náš povel, čili tehdy, kdy my si to přejeme. Poslušnost je tedy základem všeho. Cviky poslušnosti můžeme rozdělit na dvě části. První část tvoří tři základní cviky přivolání, aport a štěkání na povel. Jejich zvládnutí je závislé na tom, jak psovod pochopil problematiku výchovy a výcviku. Jak je šikovný, citlivý a jak si se psem rozumí. Jak dovede dát psovi najevo svou spokojenost a nespokojenost. Jak to dovede psovi „vysvětlit“. Jaký vztah se mezi nimi vytvořil. Zvládnutí druhé části je více závislé na tom, jak je psovod pilný, jak často se psem cvičí a tyto cviky opakuje. Do této druhé části patří všechny ostatní cviky poslušnosti. Z toho vyplývá, že v druhé části je sice hodně cviků, ale jejich nácvik je relativně snazší než nácvik tří cviků z části první. Pro zvládnutí těchto tří cviků potřebuje psovod znát a dodržovat několik zásad.
4
Cvik číslo 1: Nejdůležitější cvik: PŘIVOLÁNÍ PSA Důkaz: Přestože pes bude umět mnoho jiných cviků, bez přivolání zůstane neovladatelným. Nebude-li naopak umět žádný jiný cvik, ale bude mít spolehlivé přivolání, bude to ovladatelný pes. Při každodenním styku se psem se bez tohoto cviku nelze obejít. Mnohé další cviky jsou na něm závislé. Aport nemůžeme bez tohoto cviku vůbec nacvičovat. Podle toho, jak je tento cvik nacvičen, také vypadá každodenní styk člověka se psem. Buď prožíváme radost a potěšení z procházky, kde často provádíme výchovu a výcvik, nebo se nám ta radost mění v nepříjemné zážitky, kdy se doslova bojíme psa uvolnit z vodítka. Jak na to: Naše soužití s pejskem začínáme vytvářením dobrého vztahu. Na náš vzájemný dobrý vztah musíme pořád dávat pozor, pořád ho prohlubovat, udržovat, obnovovat a při sebemenším narušení ho rychle napravovat a s přibývajícím věkem psa ho narušovat co nejméně. Naše chování by mělo být v souladu se zákony psí smečky. Platí: Napřed si vytvoříme dobrý vztah mezi psem a psovodem. Tento dobrý vztah nám pomáhá při výcviku. Později si správným výcvikem prohlubujeme tento dobrý vztah. Co nejlépe si s pejskem rozumět!!! To je začátek i cíl. To bývá důvod, proč si psa pořizujeme, a proto také provádíme výchovu a výcvik. Bez dobrého vztahu nelze psa dobře vychovat ani dobře vycvičit. Chceme-li úspěšně vytvářet dobrý vztah, naučme psa chtít pochvalu, čekat na pochvalu a prožívat pochvalu jako dobrý, příjemný zážitek. Zájem o pochvalu bychom měli pořád pěstovat různými příjemnostmi. Pamlskem, pohlazením, ústní pochvalou v příjemné hlasové intonaci, poplácáním apod. Pochvalou můžeme psa také buď uklidňovat, nebo provokovat k pohyblivosti.
O INTONACI HLASU-TÓNINĚ (Z knihy poznej svého psa)
Při vyslovování pochvaly je důležité pamatovat si laskavou intonaci hlasu. Psovod by si měl navyknout používat běžně trojí hlasovou intonaci – tóninu. 1) Běžnou, věcnou, povelovou. 2) Laskavou, radostnou, pochvalnou. 3) Hlasitější, výhružnou, napomínací, káravou. K těmto třem pak přibudou ještě další, podle různých situací. Provokovací (na stopě, při revíru apod.) Uklidňovací (při poznávání nových neznámých prostředí nebo při uvítání návštěvy apod.)
5
Různé hravé (při dovádění a různých hrách) Podle situací je nutné střídat tyto intonace, hlavně včas přecházet z jedné do druhé. Při napomínání psa a jeho správné reakci je třeba psa pochválit, ale nestačí vyslovit pochvalu „hodný“ s intonací v běžné povelové tónině. Musí být výrazný přechod od tóniny káravé do radostné. Často si to psovodi neuvědomují. ZPĚT K PŘIVOLÁNÍ můžeme nacvičovat už s maličkým štěnětem. Nejlépe na pamlsek. Několikrát dáme štěněti pamlsek z ruky natažené před sebou, až štěně přibíhá k natažené ruce. Přidáme k tomu zvukový povel „ke mně“, k pamlsku přidáme pochvalu, opakování povelu i vícekrát, obojí v příjemné intonaci, pohlazení, poplácání… a dáme povel „volno“. Štěně po přivolání nesmí cítit jakékoliv omezování ve volném pohybu. Takto nacvičujeme najednou cvik přivolání i cvik volno. Pěstujeme pochvalu a vytváříme dobrý vztah. Chceme dosáhnout závislosti psa na psovodovi. Psovod se stává jistotou a oporou při zažívání nových, neznámých situací. Ruka psovoda je vždy příjemná. Jsme-li spokojeni s chováním štěněte, snažíme se to dát najevo výrazem tváře, zabarvením hlasu a celým svým chováním. Při nežádoucí činnosti štěněte se mračíme, používáme nepříjemný tón apod. Psovod a pes jsou dva členové smečky, kdy psovod je na vyšším stupni, tedy vůči psovi vůdce. Vůdce smečky, když není spokojen, vrčí, štěká i kouše. Vytváření dobrého vztahu v počátcích nečiní potíže, jelikož užíváme radosti a potěšení ze styku a hry se štěnětem. Potíže přijdou později, až štěně trochu povyroste a při uplatňování zákazů, přerušení nežádoucích činností a při vyžadování pro psa nezajímavých cviků, nebo při nesprávném „trestání“ psa. Tady může být tento pěstovaný vztah narušován. Platí: Je-li pes napomínán a „trestán“ z psího-smečkového hlediska nespravedlivě, vztah se narušuje. Psovod by neměl být nestálý, zlostný či vrtkavý a neměl by psa polidšťovat. Platí: Jaký pán, takový pes. Pes přejímá něco z povahy svého pána. Pes se chová podle toho, koho má za sebou. Je-li narušen správný vztah, je tím narušena výchova, výcvik i sebevědomí a tím i povaha psa. Největší chybou je polidšťování psa – kdy předpokládáme u psa lidské vlastnosti jako je: logické myšlení, emoce podobné lidským a zapomínáme na časovou styčnost podnětů a jejich opakování. Rovněž nedoceňujeme biologickou závažnost podnětů, kterými na psa působíme. Správnou reakcí na náš podnět se snažme okamžitě, bez časové prodlevy zpevnit pochvalou, pamlskem. Provádí-li pes cvik ve větší vzdálenosti od psovoda, je dobré jej zpevnit okamžitou pochvalou, protože na pamlsek dojde až po ukončení cviku. Nadávat psovi má ten význam, že psovi dáváme najevo svou nespokojenost nepříjemným tónem, slovům však pes nerozumí. Vraťme se však ke cviku PŘIVOLÁNÍ
6
Po několikerém natažení ruky s pamlskem před sebe a jeho předání štěněti, začne štěně reagovat na nataženou ruku. Přidáme-li k tomu zvukový povel „ke mně“, začne reagovat i na tento povel. Jakmile to sami zpozorujeme, máme první výcvikový krok za sebou. Určitě nás to potěší. Jedná se však jen o první krok. Když štěně bezpečně přibíhá, zkoušíme dát povel „ke mně“ bez natažené ruky. Po přiběhnutí však štěněti dáme pamlsek, pochválíme a pohladíme. Při dalším přivolání ruku opět natáhneme před sebe a střídáním stále častěji vynecháváme ruku a štěně přibíhá jen na zvukový povel. Cvik je zhruba nacvičen, ale není upevněn. Dále budeme pokračovat v jeho upevňování. Zpočátku často, později méně, nikdy však nesmíme úplně přestat. Pro cvik přivolání platí: 1) Netrestat. 2) Nevolat bez 99% jistoty. 3)Neuvazovat. 1) Po splněném povelu přivolání psa nesmíme nikdy potrestat, ale naopak vždy pochválit. I kdybychom psa přivolali třeba od zakousnuté slepice apod. Kdybychom psa potrestali, mohl by se začít bát přicházet. Narušili bychom tím náš vztah, protože z psího, smečkového hlediska bychom se zachovali nespravedlivě. Tuto zásadu psovodi často porušují! 2) Nemáme-li 99% jistotu, že pes přijde, nedáváme povel na přivolání. Nepřivoláváme psa, když s ním vyjdeme a ještě se nevyvenčil, když je plný energie po předchozím pobytu doma, když je plný zvědavosti si očichat známá místa. Až je pes trochu unaven procházkou, pobíháním, až už se k nám chce sám vracet, nastává vhodný okamžik pro procvičování přivolání. Přichystáme si do ruky pamlsek, upoutáme pejskovou pozornost oslovením a dáme povel „ke mně“. Dodržováním této zásady zároveň splňujeme další důležitou zásadu, platnou i pro ostatní cviky. KOLIKRÁT PSOVI DÁVÁM POVEL A PES HO NESPLNÍ, TOLIKRÁT PSA KAZÍM! 3) Přivážeme-li psa po každém přiběhnutí na vodítko, vznikne nežádoucí spojitost: povel-přiběhnutí-přivázání. Pes začne reagovat tak, že se bude přivázání vyhýbat. Zastaví kousek před námi, mimo náš dosah a nedá se chytit. Musíme dodržovat poměr aspoň 5:1. Z pěti-šesti přivolání jen jednou psa přivážeme. U těch zbývajících po pochvale, pamlsku, pohlazení, poplácání dáme psovi volno. Další dva základní cviky můžeme nacvičovat také už s maličkým štěnětem. Základní cvik č. 2: APORTOVÁNÍ-PŘINÁŠENÍ PŘEDMĚTŮ
7
Jeho význam spočívá v tom, že pomocí aportu se dobře dají nacvičovat další i složité cviky. Za aportem jde pes do vody, přes překážku, po stopě, prohledává terén revírováním. Pomocí aportu učíme psa rozlišování předmětů i osob. Aport je pro psa přirozené pudové jednání, protože se podobá pronásledování malé kořisti a ta bývá hlavní potravou všech psovitých šelem. Základní cvik č. 3: ŠTĚKÁNÍ NA POVEL Štěkání na povel bez projevu agresivity se hodí pro označení nalezeného předmětu, který nelze aportovat. Označení nalezeného ztraceného dítěte, starší osoby či někoho zraněného nesmí být agresivní. Pes v těchto osobách nesmí vidět nepřítele, ale naopak. Proto štěkání – NA POVEL.
ZÁSADY, JEJICHŽ ZNALOST A DODRŽOVÁNÍ NÁM POMOHOU PŘI VÝCVIKU, JSOU TYTO: 1) Účelem výcviku je, aby ze všech podnětů, které na psa působí, tím nejsilnějším byl hlas psovoda. 2) Co se psem nedělám, pes nedělá. Co se psem dělám málo, dělá málo. Co se psem dělám víc, pes dělá víc. 3) Každým zvládnutým cvikem prohlubujeme vztah mezi psovodem a psem. 4) Opakování povelu před provedením cviku psa kazí, po provedení s pochvalou upevňuje cvik. 5) Kolikrát dávám psovi povel a pes ho nesplní, tolikrát psa kazím. 6) Cvik začínáme nacvičovat tam, kde nejsme rušeni. 7) Nedaří-li se cvik, nejdříve hledáme chybu u psovoda, potom teprve u psa. 8) Nechme psovi zažít příjemný konec cviku. 9) Nikdy nenechejme cvik nedokončený 10) Cvik ukončíme jeho nejlepším provedením. 11) Častým opakováním se blížíme k dokonalému provádění cviku. 12) Nechceme po psovi víc, než jsme nacvičili 13) Nepředpokládejme, že nám pes podá vždy nejlepší výkon. 8
14) Nejsem-li pro výcvik dobře naladěn, necvičím. 15) Při opakování nezanedbávejme cviky, které se nám nedaří. 16) Pes se chová podle toho, koho má za sebou. 17) Pro první fázi: kujeme železo, dokud je žhavé. Nepřestat po prvních úspěších. 18) Během druhé fáze: neusnout na vavřínech. Nepřestat opakovat. 19) Nejšťastnější pes je zaměstnaný pes. 20) Vliv psovoda slábne s narůstající vzdáleností.
JEN ZÁKLADNÍ OVLADATELNOST? Podle článku v časopise „Pes, přítel člověka“ prý postačí tři cviky. Přivolání, odložení a přerušení nežádoucí činnosti. Stačí to, nebo nestačí? Pokud tyto cviky bude pes provádět bez váhání, spolehlivě i v rušivém prostředí, tak to stačí. Jenže kromě odložení jsou další cviky velice náročné. Aby pes přerušil nějakou činnost pro něj přirozenou, nebo aby přiběhl na zavolání, i když se děje spousta jiných zajímavých věcí, to už musí být pes, který je vychován, pes s disciplinou, pes ovladatelný, čili pes, který je zvyklý poslouchat. Tomuto návyku poslouchat je třeba psa dlouho připravovat. Tady je dobré si ujasnit, co budeme psa učit, které cviky a jak se co dělá. Z mnoha cviků praktického významu, jež obsahuje zkušební řád (ZŘ), si vybereme ty, u kterých si pes nejrychleji navykne, že musí poslouchat. Náš postup musí být správný, vždy stejný, s uplatněním donucení i pochvaly ve správný okamžik. Při probírání škály cviků poslušnosti, zjistíme, že pro tento návyk nevyhovují složité cviky a cviky „na dálku“, bez vodítka. Tím se nám počet cviků zmenší na „polohy psa“ a „ovladatelnost psa na vodítku“. Na vytvoření návyku to stačí. Polohy psa jsou vlastně cviky tři a ovladatelnost až osm cviků. Přidáme-li k tomu na delším vodítku povely: volno, ke mně, k noze za chůze i za klidu, tak napočítáme až 15 cviků, na kterých je možno navykat psa poslouchat. Postupně je možno vyhledávat rušivější prostředí. Přidáme-li ještě další cviky, které se nám daří i bez donucení, třeba štěkání, odložení, aport, tak máme na čem pracovat. Při procvičování bychom měli dbát na vhodný poměr cviků vynutitelných k nevynutitelným. Zpočátku tak 10:1, později 5:1 a pejsek se nám bude doslova formovat a měnit před očima. Připomeňme si tři fáze nácviku cviku: 1. fáze – než pes „pochopí“, co se po něm chce. 2. fáze – dopracování do určité dokonalosti – upevňování. 3. fáze – kondiční opakování. Z předchozího vyplývá, že psovod nesmí „usnout na vavřínech“ v první fázi, kdy pes již ví, co povel znamená. Je třeba „kout železo, dokud je žhavé“, pokračovat v druhé fázi a tu dotáhnout na slušnou, vyšší úroveň. Naplníme tím hned dva účely. Dotáhneme cvik do dokonalosti a vytvoříme návyk psa poslouchat. Proto neusnout na vavřínech a pracovat, cvičit, opakovat, donucovat a chválit! Nejšťastnější pes je zaměstnaný pes.
9
Přivolání, odložení, přerušení nežádoucí činnosti Přivolání je zdánlivě jednoduchý cvik. Pes poměrně rychle pochopí, co se po něm chce, a na povel „ke mně“ radostně přibíhá v očekávání pamlsku a pochvaly. To je však jen první fáze. V druhé fázi se chceme dopracovat do dokonalejší úrovně a do spolehlivosti, což vyžaduje hodně práce a šikovnosti. Staneme-li se pro psa takovou přirozenou autoritou, že nás pes poslouchá i v rušivých prostředích, máme vyhráno. Když ne, tak se na tuto úroveň musíme dopracovat častým opakováním vynutitelných cviků, jejich důsledným vynucováním s uplatňováním zásady: „První povel normální, věcný; druhý hlasitý, výhružný; třetí není“. Při podrobnějším přístupu k výcviku zjistíme, že vlastně všechny cviky poslušnosti jsou vynutitelné. Nucené přivolání – na šňůře (i jinak). Nucený aport – neprovádět! Nucené štěkání na povel – neprovádět! Všechny další cviky se psem na vodítku. Tady vidíme, proč se mají procvičovat i snadné cviky. Tímto procvičováním si psovod vypracuje autoritu vedoucího ve dvoučlenné smečce – člověk plus pes a začne platit, že účelem výcviku je, aby ze všech podnětů na psa působících, tím nejsilnějším byl hlas psovoda. Přivolání psa v situacích, kdy na psa působí jiný zajímavý podnět (pes, kočka, auto, kolo, zaječí stopa), je těžké, protože pes musí zanechat jiné zajímavé činnosti, což je na jeden povel další cvik – přerušení nežádoucí činnosti. Proto je dobré procvičovat cvik „přerušení nežádoucí činnosti“, uplatňovat pochvalu a příjemné ukončení cviku. U cviku odložení se také uplatňuje prvek o nežádoucí činnosti. Nejedná se o přerušení, ale o zdržení se nežádoucí činnosti. Pes je odložen a cvičí jiný pes apod. K této disciplinované ovladatelnosti se rovněž nedá dopracovat v krátké době bez důkladného návyku poslouchat. Proto cvičit – opakovat – chválit. Nedevalvovat povel!!!
Návyk psa na uvázání Co se s psem nedělá, pes nedělá ani nezná. Někdy potřebujeme psa odložit a zajistit uvázáním ke kolíku, stromu, plotu apod. Před obchodem, kam psi nesmí, při návštěvě u známých, kde není vhodné, aby pes šel dovnitř nebo aby pobíhal po záhoncích, na cvičišti před nástupem na výcvik apod. Takových situací bývá mnoho, a přesto jsou psi, které psovod nikdy neuvazuje ani neodkládá, a proto u takového psa není vytvořen návyk na banální běžnou situaci. Nastane-li opravdu nutnost psa uvázat, projevuje se často psův nezvyk kňučením, štěkáním, škubáním a překousnutím vodítka. Tito psi většinou nemají ani návyk na košík, takže, pokud nemá psovod část vodítka z řetězu, nedokáže psa uvázat tak, aby tam pes zůstal. Pes je doslova nevychovaný a psovod se stává jeho sluhou. Většinou trpí i okolí. Na vytvoření tohoto návyku stačí, aby psovod nepodléhal falešnému soucitu a nepolidšťoval psa. Předpokladem však je, aby psovod tento cvik opakovaně prováděl. Pamatujme: Nevychovaný, neovladatelný pes = starosti a nepříjemnosti bez radosti Trochu vychovaný pes = míň starostí a trochu radosti 10