Nové Město nad Metují

unikátní encyklopedie na pokračování

PAMÁTKY NOVÉ MĚSTO NAD METUJÍ

historie architektura příroda společnost osobnosti tradice zajímavosti informace

unikátní encyklopedie na pokračování

PAMÁTKY Edice Památky si vytkla za cíl postupné zmapování významných památek naší vlasti a vytvoření stále se rozšiřujícího souboru, který by zahrnoval historické, kulturní i technické pamětihodnosti.

Postupem času budou publikace o jednotlivých památkách vznikat v pořadí, v jakém budou tyto objekty do našeho celostátního projektu vstupovat.

Při svých cestách za památkami Čech, Moravy a Slezska se ptejte na další díly tohoto souboru a průběžně si vytvářejte vlastní unikátní encyklopedii.

Bližší informace o naší nabídce najdete na internetových stránkách pamatky.fraus.cz.

unikátní encyklopedie na pokračování EDICE PAMÁTKY

ZÁMEK NOVÉ MĚSTO NAD METUJÍ Text: Ivan Češka Perspektivní pohled: Ing. arch. Jaroslav Staněk Kresba k pověsti: Pavel Žilák, akademický malíř Výřez mapy: SHOCart Redakce: Mgr. Svatava Pátková Zpracováno na základě podkladů Správy zámku Nové Město nad Metují V publikaci byly použity fotografie z archivů Nakladatelství Fraus, Mgr. Karla Brože, Lubomíra Imlaufa, Správy zámku Nové Město nad Metují a Jiřího Bergera.

Vydalo Nakladatelství Fraus, Goethova 8, 301 31 Plzeň.

Vydání první.

Všechna práva jsou vyhrazena. Žádná část tohoto díla nesmí být reprodukována nebo použita v jakékoli formě a jakýmkoli způsobem v elektronické nebo mechanické podobě včetně fotokopií, záznamů nebo v jakémkoli systému uchování a vyvolávání dat bez předchozího písemného svolení nakladatele. © Nakladatelství Fraus, Plzeň 2003 Printed in the Czech Republic.

ISBN 80-7238-276-4

Nové Město nad Metují se představuje

Zámek je součástí významné městské památkové rezervace.

Zámek spolu s městem korunuje opukovou ostrožnu ze tří stran obtékanou řekou Metují.

Vitráž v okně na hlavním schodišti

Zimní zahrada Zámek je ojedinělý svými interiéry ve stylech secese, art deco a funkcionalismu, které z něho spolu se sbírkami českého a slovenského umění 17. až 20. století činí unikátní památkový objekt, který nemá na našem území obdoby.

Detail psacího stolu v Malé pracovně Kryt topení ve Velké pracovně Na každém kroku je zde možné vidět práci uměleckých řemeslníků, vedených architektem i v drobných detailech.

Detail židle z Velké pracovny Velký sál

Význam příkladu obnovy zámku spočívá především v respektování, zachování a zakomponování starších architektonických a umělecko-řemeslných prvků.

Zámek je svou obnovou a svým vybavením hodnotným příkladem přístupu významných architektů k adaptaci historického objektu na moderní sídlo počátku 20. století.

Letní jídelna

Jan Černčický z Kácova pocházel z rozrodu pánů stříbrného lekna. Byl významným feudálem, hejtmanem kraje Hradeckého a zakladatelem města. Po zhoubném požáru město a panství v roce 1527 prodal a odešel na Moravu, kde získal v držení panství Kunštát, Lysice a Opatovice.

V Kunštátu je také pochován.

Stubenbergové – evangelický rod pocházející ze Štýrska, držitelé hradu Kapfenberg, spřízněni s významným rodem Smiřických. Rudolf byl v letech 1618 – 1620 zvolen jedním ze 30 stavovských komisařů.

W. Rau: Pohled na zámek od západu, litografie

Trčkové z Lípy – český rod pocházející z Lípy u Hradce Králové. Na novoměstském zámku neblaze proslula manželka Rudolfa Trčky Marie Magdalena, přezdívaná „Zlá Manda“.

Z historie zámku

J. Venutto: Pohled na zámek od Metuje, akvarel, 1800

Svou mohutnou věží Máselnicí a převyšujícími střechami je zámek dominantou historického jádra města, položeného na skalnatém opukovém ostrohu ze tří stran obtékaném řekou Metují. Po více jak čtyřiceti letech je opět soukromým sídlem rodiny Bartoň-Dobenín. Původní zcela dřevěné město a kamenný pozdně gotický městský hrad založil Jan Černčický z Kácova v srpnu r. 1501. Poddanské město se stalo útočištěm českých bratří, souvěrců feudálního pána.

V r. 1526 město lehlo popelem po velkém požáru, který poškodil i panský hrad. Panství spolu se spáleništěm města prodal Jan v r. 1527 významnému rodu Pernštejnů. Ti po vzoru severoitalské renesance budovali město znovu, dali mu urbanistickou koncepci a jednotný ráz v podobě domovních štítů s takzvanými „vlaštovčími ocásky“. Budování města a přestavbu původního hradu na pohodlnější zámek dokončili následující majitelé panství Stubenbergové. Město spolu se zámkem změnilo svou tvář a dodnes zůstalo i po různých dalších přestavbách typem českého renesančního sídla. Za účast na stavovském povstání bylo panství po bitvě na Bílé hoře v r. 1620 Stubenbergům zabaveno a stalo se majetkem královské komory.

V této době jej výhodně získal Albrecht z Valdštejna, vévoda frýdlantský, ovšem již v r. 1624 jej směnil s Marií Magdalenou Trčkovou z Lobkowicz za panství Kopidlno u Jičína. Pro kruté zacházení se v r. 1628 zvedla proti Marii Magdaleně selská rebelie, při které vzbouření sedláci novoměstský zámek přepadli. V rámci potlačování vzpoury císařským vojskem pod vedením Španěla Dona Martina Huerty došlo v útrobách východní zámecké věže k výbuchu střelného prachu a k velkému poškození zámku.

V r. 1629 odkoupil panství Adam Erdman Trčka z Lípy, syn Marie Magdaleny, císařský důstojník, švagr Albrechta z Valdštejna. Po zavraždění Valdštejna a Trčky v Chebu v r. 1634 se stalo panství opět

majetkem císaře. Nejdříve v zástavu, později do vlastnictví bylo panství spolu s městem a zámkem předáno po r. 1637 císařem Ferdinandem III. skotskému šlechtici v císařských vojenských službách Walterovi z Leslie. Walter se podílel na chebské exekuci a výhodným spřízněním s Dietrichsteiny si zajistil postavení u dvora. V době třicetileté války trpělo město nájezdy a pleněním zejména švédskými oddíly Bannerovy armády. Vlády nad správou panství se Walter ujal až po r. 1648. V 50. letech 17. stol. podnikl raně barokní přestavbu staršího renesančního zámku za pomoci italských mistrů, pravděpodobně podle plánů Carla Luraga. Tím se uzavřela významná etapa změn a převratných událostí, týkajících se panství a zámku. Do roku 1802, kdy vymřeli Lesliové po meči, nastala doba poměrného klidu a prosperity. I když hrabata Leslie trvale zámek neobývala, protože většinu času trávila u dvora ve Vídni nebo na štýrském panství Pettau, přesto věnovala správě panství pozornost, protože bylo zdrojem nemalých příjmů. Po r. 1802, kdy na základě Walterovy svatební smlouvy majetek i jméno zdědil rod Dietrichstein-Proskau-Leslie, nastal pro zámek ještě malý okamžik slávy v r. 1812, kdy jej cestou ke spojeneckým protinapoleonským jednáním svou návštěvou poctil ruský car Alexandr I. Po této události a později, zejména po vymření Dietrichsteinů v r. 1858, začal zámek coby panské sídlo pustnout.

Mnoho dědiců dietrichsteinského majetku již o něj nejevilo zájem a po změnách v r. 1848 již nebyl novoměstský velkostatek bez průmyslu, těžby nerostů apod. tak výnosným podnikem. Zámek byl pronajímán státním úřadům, k obecním potřebám a přízemní prostory drobným živnostníkům. Na 50 let se z něho stala administrativní a hospodářská, pouze používaná a opotřebovávaná budova. I přes svůj stav se zámek stal předmětem zájmu agentů císařského dvora při vyhledávání vhodného sídla pro korunního prince Rudolfa. Z koupě však z důvodu požadavku majitelů na vyplacení hotovosti ve zlatě sešlo. Zásadní zvrat pro budoucnost zámku nastal v r. 1908, kdy jej koupili textilní průmyslníci z nedalekého Náchoda, bratři Josef a Cyril Bartoňové, nobilitovaní prostřednictvím svého otce v r. 1912 na dědičné rytíře z Dobenína. Jejich textilní továrny a obchody, tehdy velice dobře prosperující, jim umožnily uskutečnit sen o hospodaření také na zemědělské a lesní půdě a o získání historického objektu k přeměně na reprezentační rodinné sídlo. Prostřednictvím renomovaných architektů Dušana Samuela Jurkoviče a Pavla Janáka se tak v 1. polovině 20. stol. skutečně stalo. Od roku 1910 dbal o blaho a správu novoměstského majetku Josef Bohumil. Dobré hospodaření a dobře vedené podniky umožnily bratrům, aby se finančně vyrovnali, a Cyril Adolf mohl dle svého přání zakoupit obdobný velkostatek a zámek Zbraslav u Prahy.

Pohled na zámek po renovaci od západu, 1. čtvrtina 20. stol.

Leslie – skotský katolický rod, baroni z Balquhain. Walter (1605 – 1667) za služby v císařské armádě povýšen dědičně na říšského hraběte, zakladatel fideikomisu. Na našem území rod vymřel v r. 1802, jiné jeho větve ve Skotsku existují dodnes.

Panský pivovar Bartoňové z Dobenína – původně rod tkalců, barvířů a nákladníků, později textilních průmyslníků v Náchodě.

Veřejně činní příslušníci byli za své působení a filantropii povýšeni v r. 1912 do šlechtického stavu.

Současný letecký pohled na centrum města se zámkem

Architekt Dušan Samuel Jurkovič (1868 – 1947), představitel stylu secese s velice osobitým výrazem v používání ornamentiky lidové architektury z pomezí Moravy a Slovenska. K nejznámějším realizacím jeho návrhů patří lázeňské domy v Luhačovicích a turistické chaty na Pustevnách na Radhošti, ale třeba i turistická chata s rozhlednou na Dobrošově u Náchoda, v posledních letech zdařile rekonstruovaná Klubem českých turistů.

Zámecká kaple Povýšení sv. Kříže je nejzachovalejší barokní interiér.

Viditelným pozůstatkem hradní pozdně gotické architektury z dob založení zámku je portálek v přízemí.

Architektura

Zámek v Novém Městě nad Metují je příkladem renovovaného historického objektu v 1. pol. 20. stol., a tím jedné z posledních velkých adaptací a přestaveb takové budovy.

Tento počin majitelů a architektů je možné srovnávat s obdobnými přestavbami a úpravami šlechtických sídel, které však většinou byly uskutečněny na našem území ve 2. pol. 19. století v duchu romantismu a dávaly sídlům historizující podobu a atmosféru.

O podobě pozdně gotického městského hradu z doby založení v r. 1501 a renesančního stubenberského zámku z poloviny 16. stol. není úplně přesná představa. Stavebně-historický průzkum však udává, že již renesanční stavba byla čtyřkřídlá na půdorysu nepravidelného lichoběžníka, severní věž z původního hradu se stala hlavní a převyšovala budovu zámku svou užší dostavbou zakončenou cibulovitou bání.

Na východním nároží budovy ještě v této podobě čněla věž nižší, k jejíž destrukci došlo v r. 1628 po výbuchu střelného prachu, uloženého v jejích útrobách. Tato stavební podoba zámku do sebe zcela pojala hmotu původního hradu, jehož stavební a architektonické prvky jsou viditelné dodnes.

Výzdoba zámku byla v této etapě pojata velkoryse, zejména v podobě nástěnných a nástropních maleb, jejichž fragmenty nebo ucelené plochy jsou díky přístupu architektů zachovány dodnes. Dokladem toho jsou čelní fasáda zámku se svými analogicky doplněnými fragmenty chiaroscurové výzdoby a některé interiéry prvního poschodí, restaurované před I. sv. válkou. V podstatě je dodnes zachováno Zámek po obnově v r. 1911

Zámek před obnovou v r. 1908