Na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity absolvoval obory historie a muzikologie, v současnosti pracuje jako odborný asistent na tamním Ústavu hudební vědy. Ve svém bádání se věnuje zejména kulturním dějinám Moravy v období raného novověku. Podílel se mimo jiné na kolektivním výzkumu náboženských bratrstev na Moravě v raném novověku, z něhož vzešla výstava Zbožných duší úl (Arcidiecézní muzeum Olomouc, 2010) a monografie Vnitřní krajina zmizelého města: Náboženská bratrstva v barokním Brně (spolu s Tomášem Malým a Zdeňkem Orlitou, 2010). Vede komorní sbor Versus, se kterým v roce 2017 natočil skladby Nicolause Zangia, a od roku 2012 působí též jako dramaturg Velikonočního festivalu duchovní hudby v Brně.
Vladimír Maňas
Vladimír Maňas (1979)
Vladimír Maňas
přelomu 16. a 17. století
Nicolaus Zangius: hudebník přelomu 16. a 17. století
Nicolaus Zangius: hudebník
Nicolaus Zangius: hudebník přelomu 16. a 17. století
#504
Na počátku stála kniha Alaina Corbina Na stopě neznámému a nezvyklá krása Zangiových pozapomenutých skladeb. Publikace mikrohistorickým způsobem sleduje osudy a dílo Nicolause Zangia (cca 1568 až 1617), kapelníka v Iburgu, Gdaňsku, na Moravě i v Berlíně. Na dvoře císaře Rudolfa II. byl sice jen jedním z několika titulárních služebníků, ale v duchu literárního průvodcovství je právě on ideálním reprezentantem rudolfínské hudební kultury mimo vlastní centrum: jako kapelník moravského zemského hejtmana Karla z Lichtenštejna se podílel na vzniku, výcviku i vybavení lichtenštejnského dvorního souboru, takzvané muziky. Vzhledem k Zangiovým neutuchajícím aktivitám ve vydávání a dedikování především příležitostných děl představuje důležitý motiv knihy také symbolický význam daru v raném novověku.
# 504 OPERA facultatis philosophicae Universitatis Masarykianae SPISY filozofické fakulty Masarykovy univerzity
Nicolaus Zangius: hudebník přelomu 16. a 17. století Na stopě neznámému
Vladimír Maňas
Masarykova univerzita BRNO 2020
KATALOGIZACE V KNIZE – NÁRODNÍ KNIHOVNA ČR Maňas, Vladimír, 1979Nicolaus Zangius: hudebník přelomu 16. a 17. století : na stopě neznámému / Vladimír Maňas. -- Vydání první, elektronické. -- Brno : Masarykova univerzita, 2020. -- 1 online zdroj. -- (Opera Facultatis philosophicae Universitatis Masarykianae = Spisy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity, ISSN 1211-3034 ; 504) Anglické resumé Chronologický přehled. -- Obsahuje bibliografii, bibliografické odkazy a rejstříky ISBN 978-80-210-9717-9 (online ; pdf) * – – – – – – – –
78.071.1 * 78-027.22 * 394:929.7 * 929 * (430) * (438) * (437.3) * (092) Zangius, Nicolaus, asi 1570-asi 1618 1570-1618 hudební skladatelé -- Německo -- 16.-17. století hudební život -- Německo -- 16.-17. století hudební život -- Polsko -- 16.-17. století hudební život -- Česko -- 16.-17. století dvorská kultura -- Česko -- 16.-17. století biografie
78.07 - Hudebníci, skladatelé a jiná hudební povolání [9] 929 - Biografie [8]
Recenzenti: prof. PhDr. Petr Daněk, CSc. (Ústav dějin umění Akademie věd ČR, v.v.i.) prof. PhDr. Jiří Sehnal, CSc. (emeritní profesor Univerzity Palackého v Olomouci)
Na obálce byla použita mapa: Germania. Abraham Ortelius (Antwerpen 1570). Moravská zemská knihovna v Brně. Moll-0003.616. © 2020 Masarykova univerzita ISBN 978-80-210-9717-9 ISBN 978-80-210-9716-2 (brožováno) ISSN 1211-3034 https://doi.org/10.5817/CZ.MUNI.M210-9717-2020
Obsah Časová osnova........................................................................................................................ 7 1 Úvod...................................................................................................................................11 2 Nicolaus Zangius, jinak také Niklas Zange, Zanchi, Zenggl, Zenchel..........................19 2.1 Místo a datum narození: verze oficiální..................................................................19 2.2 Místo původu: verze alternativní........................................................................... 22 2.3 Přetržená nit aneb raná fáze kariéry......................................................................24 2.4 Kariérní vzestup: Gdaňsk....................................................................................... 27 2.4.1 Praxe.............................................................................................................. 34 2.4.2 Repertoár...................................................................................................... 39 2.5 Císařským služebníkem v Praze, gdaňským kapelníkem v nepřítomnosti........... 42 2.6 Ve službách moravského zemského hejtmana Karla z Lichtenštejna.................. 48 2.7 Naposledy k Baltu?................................................................................................. 52 2.8 Moravské kontakty jako předpoklad završení kariéry?......................................... 56 2.9 Završení kariéry: kurfiřtským kapelníkem v Berlíně............................................. 70 2.10 Z Berlína na různé strany......................................................................................74 2.11 Jaspisová lžička obložená stříbrem....................................................................... 75 2.12 Odkaz?....................................................................................................................76 3 Zangiovo dílo a jeho šíření.............................................................................................. 79 3.1 Kompozice jako předmět reciprocity: rozsah a charakter média......................... 82 3.1.1 Tiskem vydané skladby Nicolause Zangia.................................................... 83 3.1.1.1 Drobné (dedikační) tisky..................................................................... 88 3.1.1.2 Epithalamia.......................................................................................... 90 3.1.1.3 Sbírky................................................................................................... 94 3.1.2 Rukopis v systému reciprocity.....................................................................107 3.2 Exkurz místo závěru: žerotínská knihovna...........................................................113 4 Musica..............................................................................................................................115 4.1 Muzika: vymezení terminologické.........................................................................116 4.2 Karel z Lichtenštejna: mládí, konverze, kariéra...................................................121 4.3 Dočasná muzika moravského zemského hejtmana aneb o významu pradlen a ševců pro hudebněhistorický výzkum.................... 129 4.4 Prostějovské inventáře lichtenštejnské sbírky z let 1607 a 1608..........................139 4.5 Zánik souboru a hudebníci na dvoře prvního knížete z Lichtenštejna..............145 5 Appendix: znějící podoby Zangiových skladeb aneb obsáhlejší předmluva k nahrávce.........................................................................151
Summary.............................................................................................................................157 Bibliografie..........................................................................................................................163 Seznam vyobrazení.............................................................................................................193 Rejstřík jmenný .................................................................................................................195 Rejstřík místní ...................................................................................................................201
Časová osnova
před rokem 1570 narození
1585
Niclas Zengel píše svému patronu z Říma do Augšpurku o závěru své studijní cesty
1592
Nicolaus Zangius obdržel jeden zlatý za dedikovanou skladbu od dómské kapituly v Augšpurku
1593
skladatel jménem Niclas Zange obdržel odměnu ve výši osmi zlatých z císařské pokladny
1594
Frankfurt nad Odrou: Schöne Newe Auszerlesene Geistliche vnd Weltliche Lieder mit drey Stimmen
1595–1599
kapelníkem brunšvického knížete Filipa Zikmunda, postulovaného biskupa v Osnabrücku a Verdenu
1597
Kolín nad Rýnem: Etliche Schöne Teutsche Geistliche unnd Weltliche Lieder mit Fünff Stimmen
1599–1607 1600 1602
kapelníkem hlavního farního kostela v Gdaňsku Královec: Utile malorum a 7 útěk z Gdaňsku před morem
titul služebníka v Praze (Hofdiener auf zwei Pferden)
Budyšín: Deus misereatur nostri a 8
7
Časová osnova
3
Obr. 1: Místa působení Zangia. (Karte von Europa in seine Haupt Staaten eingetheilt. Johann Walch 1822) Legenda: 1
Augšpurk
2
Frankfurt nad Odrou
3
Kolín nad Rýnem
4
Gdaňsk
5
Královec
6
Budyšín
7
Vratislav
8
Berlín
9
Praha
10
Olomouc
11
Brno
12
Vídeň
13
Lipsko
8
Časová osnova
4
8
5
2 6
13
7 9
1
10 11 12
9
Časová osnova 1603
Kolín nad Rýnem: Kurtz weilige Neue Teutsche Weltliche Lieder mit vier Stimmen componirt; návštěva Augšpurku
1604–1606?
kapelníkem moravského zemského hejtmana Karla z Lichtenštejna
1606
Vratislav: Tota pulchra es a 6
1607
berlínský obchodník Nicolaus Zangius získává měšťanství v Gdaňsku
1609
Vratislav: Epithalamia in honorem nuptiarum (žerotínská svatba v Rosicích)
1610
Nicolaus Zangius zajišťuje hudební produkci na žádost Jana Diviše ze Žerotína na zámku v Židlochovích u příležitosti návštěvy braniborského markraběta Jana Jiřího Krnovského
1611
Vídeň: Ander Theil Deutsche Lieder mit drey Stimmen
1612
Vídeň: Cantiones sacræ (quas vulgo motetas vocant)
1613
Lipsko: Cantiones sacræ (quas vulgo motetas vocant)
1613–1617
kapelníkem na braniborském kurfiřtském dvoře v Berlíně
1614
umírá Hynek ml. Bruntálský z Vrbna
1616
umírá Jan Diviš ze Žerotína
1617
Berlín: jediné souborné vydání všech tří dílů německých troj hlasých písní
1617
Olomouc: v červnu sepsána pozůstalost zemřelého hudebníka Nicolause Zangia
1620–1622
Berlín: posthumní edice sbírek světských skladeb
10
1 Úvod
„Tímto se též omlouvám, že jsem v rámci svého bádání vytáhl na povrch takové množství dalších postav, o nichž si museli čtenáři rovněž vytvořit určitou představu. Jak jinak by jim mohly utkvět v paměti?“1
Spíše než pokus o biografii jednoho skladatele přelomu 16. a 17. století připomíná následující text chatrně držící síť dat a míst, nebo snad lépe: navlékání nestejně velkých korálků na nit. Nad nevyhnutelnou fragmentárností se však klene víra ve smysl takového počínání, tedy že zde vynesená fakta a spředené konstrukce bude možné znovu užít. Dosud neznáme prameny, které by přibližovaly osobnost Nicolause Zangia, ale i z níže uvedeného řetězce událostí se tento skladatel jeví jako hudebník spíše neklidné povahy, neustále hledající ideálního patrona. Svědčí o tom zmínky o dedikacích skladeb i samotné tisky. Ve spojitosti s předpokládanou přítomností skladatele přímo v tiskárně, v době přípravy sazby, vytvářejí jeho publikace jakési rámcové itinerarium. Ostatně už Robert Eitner podotkl, že jeho dosud málo probádaný životaběh se odvozuje především od dochovaných tisků a jejich dedikací. Může se tak jevit poněkud paradoxní, že hudebník, jehož původ dosud není plně objasněn, se stává pomyslným průvodcem po střední Evropě v posledních dekádách před vypuknutím třicetileté války. V dosavadních biografických pokusech, vesměs spíše slovníkového charakteru, chybělo období Zangiova působení na dvoře Karla z Lichtenštejna v prvním desetiletí 17. století. Nemělo dlouhého trvání,2 ale právě prameny z Lichtenštejnského 1 Corbin, Alain. Na stopě neznámému: znovunalezený svět Louise-Françoise Pinagota 1798–1876. Praha: Argo, 2006, s. 233. 2 Zřejmě vůbec poprvé se o Zangiovi ve službách Lichtenštejnů zmiňuje stručně Wilhelm, Gustav. Die Fürsten von Liechtenstein und ihre Beziehung zur Kunst und Wissenschaft. In: Jahrbuch der liechtensteinischen Kunstgesellschaft. Schaan 1976. Podstatně podrobnější údaje včetně pramenných edic podává Haupt, Herbert. Fürst Karl I. von Liechtenstein, Hofstaat und Sammeltätigkeit. Obersthofmeister Kaiser Rudolfs II. und Vizekönig von Böhmen. Edition der Quellen aus
11
1 Úvod
knížecího archivu a obecněji moravská epizoda představovaly důležitý impuls pro rekonstrukci Zangiovy kariéry.3 Ze Zangiových osudů i kontaktů je patrné, že vzdálenost představuje i v raném novověku relativní pojem, tím spíše je nutné se odpoutat od představ konfesních bariér. Ačkoli jednotlivá teritoria mohla být konfesně vyhraněná, v transferu repertoáru i pohybu hudebníků v Zangiově době velké překážky či ostré hranice neexistují. Platí to o největších městských centrech, zejména na území Svaté říše římské národa německého.4 Ostatně i konfesní homogenizace, k níž po roce 1620 nuceně směřovaly Čechy, Morava či rakouské země, se ještě dlouhá desetiletí nedotknula Dolního Slezska či Horních Uher. Právě zde se provozoval a zčásti i dochoval pozoruhodný repertoár se stoupajícím podílem mateřského jazyka (primárně němčiny) a rysy vícesborové sazby, který se v katolicky orientovaných oblastech zdá být převrstvován italským i Itálií ovlivněným repertoárem.5 Německy, ve svém rodném jazyce Zangius korespondoval a komunikoval nejen s českou a moravskou aristokracií a městskou reprezentací, ale i s dánským dem Liechtensteinischen Hausarchiv. Bd. 1. Textband. Wien – Köln – Graz: Herman Böhlaus Nachf., 1983, s. 60–61; týž. Fürst Karl I. von Liechtenstein, Hofstaat und Sammeltätigkeit. Obersthofmeister Kaiser Rudolfs II. und Vizekönig von Böhmen. Edition der Quellen aus dem Liechtensteinischen Hausarchiv. Bd. 2. Quellenband. Wien – Köln – Graz: Herman Böhlaus Nachf. 1983, s. 158–163. V českém kontextu se o lichtenštejnském ansámblu a Zangiových aktivitách (na základě Hauptových prací) zmiňují Daněk, Petr. Nicolaus Zangius. In: FUČÍKOVÁ, Eliška (ed.). Rudolf II. a Praha. Císařský dvůr a rezidenční město jako kulturní a duchovní centrum střední Evropy. Praha: Správa Pražského hradu, 1997, s. 322. Týž. Rudolfínská Praha jako hudební centrum. Opus musicum 2000, 32, č. 4, s. 15–25 a Maťa, Petr. Svět české aristokracie (1500–1700). Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2004, s. 242. Naopak zásadní a v daném ohledu přehlížená studie Theodory Strakové, která poprvé upozornila na úmrtí hudebníka Nicolause Zangia roku 1617, vyšla už v roce 1981. Viz Straková, Theodora. Vokálně instrumentální skladby na Moravě v 16. a na počátku 17. století. 1: Příspěvek k poznání hudebního života na Moravě v době předbělohorské. Časopis Moravského muzea (vědy společenské) 1981, 66, s. 165–178, zde s. 173–174. I v případě recentních slovníkových hesel převažuje pouhý odhad, že Zangius zemřel kolem roku 1618 v Berlíně. Pozoruhodné je to zejména v případě hesla The New Grove Dictionary of Music and Musicians, které v rámci bibliografie zahrnuje i zmíněnou studii Theodory Strakové. Viz Blankenburg, Walter – Schröder, Dorothea. Zangius [Zange], Nikolaus. Grove Music Online. 2001; [cit. 16. 5. 2018]. Dostupné z https://www.oxfordmusiconline.com/grovemusic/ view/10.1093/gmo/9781561592630.001.0001/omo-9781561592630-e-0000030834. 3 Stögmann, Arthur. Das Hausarchiv der regierenden Fürsten von und zu Liechtenstein. In: Mitteilungen des österreichischen Staatsarchivs, Bd. 56, 2011, s. 503–518. V téže studii je stručně nastíněna i struktura lichtenštejnských písemností v archivech České republiky (zejména jde o fondy Moravského zemského archivu). 4 Leitmeir, Christian. Beyond the confessionalisation paradigm: The motet as denominational practice in the late 16th century. In: RODRÍGUEZ-GARCÍA, Esperanza – Filippi, Daniele V. (eds.). Mapping the Motet in the post-Tridentine Era. Abingdon and New York: Routledge, 2018, s. 156–195, zde s. 155. 5 Důležitá svědectví o postupné proměně repertoáru v první polovině 17. století podávají zejména inventáře, viz Kalinayová, Jana (ed.). Hudobné inventáre a repertoár viachlasnej hudby na Slovensku v 16.–17. storočí. Bratislava: Slovenské národné múzeum-Hudobné muzeum, 1994; Kapsa, Václav – Maňas, Vladimír – Spáčilová, Jana. Hudební inventáře raného novověku v českých zemích. Praha: Koniasch Latin Press, 2020.
12
1 Úvod
králem. Otázka autorství textů jeho německých světských písní dosud není zcela zodpovězena, ale přinejmenším v některých případech se předpokládá vlastní Zangiův podíl. V příhodných situacích se ke svým patronům obrací vybroušenou latinou a také v některých motetech užívá Zangius originálních latinských textů, odjinud neznámých a zřejmě vzniklých pro danou příležitost. Zangius podivuhodným způsobem propojuje tehdejší kulturní centra. Bohaté hanzovní město Gdaňsk s jeho předimenzovaným farním kostelem, pokladnicí uměleckých artefaktů (v Zangiově době již takto primárně vnímaných) i prostorem, v němž se velká pozornost upínala k samotné znějící hudbě. Císařský dvůr v Praze, nevyzpytatelný i pro jeho přední aktéry, jedno z klíčových míst, kde se přinejmenším symbolicky protnuly osudy některých postav této knihy. V případě Zangia a jednoho z jeho patronů, Karla z Lichtenštejna, začíná jejich vztah právě zde. Spíše tušeným jevištěm je pak na určitý čas poměrně otevřený prostor mezi dolnoslezskou Vratislaví a Vídní, především samotná Morava se svými královskými městy a zemskými sněmy, ale též četné lichtenštejnské rezidence od dolnorakouských Valtic po severomoravský Úsov jako předpokládaná místa hudebních produkcí. Konečně Berlín jako místo završení kariéry hudebníka, impresária, skladatele. Sídlo braniborských kurfiřtů, které právě v Zangiově kapelnické éře zažívá konverzi svého panovníka k reformované církvi, ale i podstatné změny v provozu kurfiřstského hudebního souboru s příchodem většího počtu hráčů na smyčcové nástroje. Ale také město, s nímž se Zangiovy osudy – navzdory dosud známým údajům z jeho životopisu – protnuly podstatně dříve, stejně jako město, které z neznámých důvodů opustil. V moravské církevní metropoli Olomouci sice nezemřel bezejmenný, ale v pozůstalostním protokolu je k jeho jménu připojeno pouhé musicus, zatímco v Berlíně je funkce kapelníka znovu obsazena až po dlouhých dvaceti měsících od jeho smrti. Symbolicky se sem Zangius vrací až poté. Jeho souputník a berlínský vicekapelník Jacob Schmidt vydává z autorovy pozůstalosti dosud nepublikované skladby a jiný místní nakladatel realizuje reedice starších sbírek německých trojhlasých písní. Světská, ale i latinská liturgická díla tak zůstávají ještě po nějaký čas na repertoáru především v severo- a východoněmeckém kulturním prostoru (Gdaňsk, Slezsko, Spiš). Teprve poté jeho připomínka pozvolna bledne. Ještě v roce 1624 jej spolu s dalšími významnými německými skladateli zmiňuje luteránský pastor Schellbach z dolnoslezského Freiburgu (dnes Świebodzice) ve svých Pěti kázáních o hudbě, věnovaných lehnickému vévodovi Jiřímu Rudolfovi. Po vzoru slavného kazatelského díla Sarepta oder Bergpostil jáchymovského pastora Johanna Mathesia (1504–1565), které také cituje, věnuje až překvapivou pozornost praktickým otázkám hudebního provozu. Svých pět kázání nicméně otevírá připomínkou o údajně vřelém vztahu císaře Rudolfa II. Habsburského k hudbě,
13
1 Úvod
která se váže ještě k jeho jinošským letům na dvoře ve Vídni, kdy se tehdejší arcikníže sám podílel na liturgické hudbě v císařské kapli.6 Zangius je a zároveň není úzce spojen s dobou vlády císaře Rudolfa II. (1576– 1612). Na císařském dvoře byl jen jedním z několika titulárních služebníků z řad hudebníků. Stál mimo obvyklou strukturu dvorské kaple, trubačů i komorních hudebníků a rozsah jeho hudebních aktivit v souvislosti se dvorem zůstává doposud neznámý. Ve smyslu onoho průvodcovství je však právě Zangius ideálním reprezentantem rudolfínské hudební kultury mimo vlastní centrum: jako kapelník moravského zemského hejtmana Karla z Lichtenštejna se podílel na vzniku, výcviku i vybavení lichtenštejnského dvorního souboru, takzvané muziky. Mezi lichtenštejnskými hudebninami se nacházelo také velké množství Zangiových latinských motet, napsaných na tvrdších listech papíru, dobovým jazykem na škartách. Právě ony představují ideální emblém předkládaného textu: dílo dokončené, leč nezkamenělé vyvázáním či vytištěním. Tato kniha je však skicou záměrnou, pokusem o uchopení a převyprávění dosavadních poznatků. Spíše než o výklad v duchu hudební historie jde o snahu nahlédnout osudy konkrétního hudebníka v širším kontextu. Lidé, kteří se se Zangiem setkávali a měli s ním co do činění, jej zpravidla vnímali jako hudebníka, zřejmě schopného organizátora a autora několika sbírek. U aristokratů i intelektuálů jeho doby lze předpokládat poměrně hluboký vhled do hudební interpretace i tvorby, ale jak lze podobné nahlížení zprostředkovat dnes, zejména pak mimo úzký horizont hudební historie? Souběžně s touto knihou vznikly nahrávky jeho vybraných duchovních skladeb, jakási experimentální evokace. Čtenáři se tak nabízí možnost setkat se s hudebníkem bez tváře a s chatrnou pavučinou dosud (re)konstruovaných osudů v intenzivní blízkosti jeho skladeb. Muzikologie zde ustupuje ve prospěch samotné hudby.7 6 „Sonderlich ist zu vnsern zeiten denckwirdig / daß der löbliche Kayser Rudolphus II. seliger gedechtnüs / als er noch ein junger Herr gewesen / vnd neben den andern Ertzhertzogen / seinen geliebten Herren Brüdern / auff anordnung ihres vielgeliebten H. Vaters Maximiliani / offters dem GOTtes dienst beygewohnet / sey derselbige in publico choro zu den Musicanten getreten / vnd habe mit gesungen vnd eingestimmet.“ ScheLlbach, Esaias. Fünff Christliche Predigten Von der edlen [...] Kunst der Musica: Von derselben ursprung und anfang [...]. Liegnitz 1624, zde fol. B (B1r). Tato pasáž není obecně známá, srovnej Lindell, Robert. Music and Patronage at the Court of Rudolf II. In: Kmetz, John (ed.). Music in the German Renaissance: Sources, Styles and Contexts. Cambridge: Cambridge University Press, 1994, s. 254–271. 7 Geoffrey Chew kritizuje určitý kulturněhistorický obrat v muzikologii právě za to, že se z takto pojatého diskurzu vytrácí hudba samotná: „Cultural studies, occupied with the critique of myth-making, has become very suspicious of any suggestion that the notes on the page represent TMI, “the music itself”, and often avoid any type of music analysis or close reading.“ Chew, Geoffrey. Little Bo-Peep Has Lost Her Sheep, and Doesn’t Know Where to Find Them: or, In Search Yet Again of Czechness and Czech Music. Musicologica Brunensia 2019, 54, č. 1, s. 15–21, zde s. 19. Obvyklé součásti muzikologického textu jako jsou katalog děl či analytická část zůstaly stranou také vzhledem ke značnému rozprostření Zangiových dochovaných děl: edičně zpřístupněna je dosud jen většina světského repertoáru a sbírka šestihlasých latinských motet. Další výzkum bude proto směřovat k evidenci a edičnímu zpřístupnění dochovaného díla a umožní tak i následné analytické zhodnocení.
14
1 Úvod
Předkládaná kniha má být více artefaktem na způsob diptychu textu a hudby. Rozbíhavost tří hlavních kapitol je konfrontována s výběrem výlučně Zangiových liturgických skladeb.8 Jejich vnitřní kontrasty se odvozují od různorodého charakteru repertoáru co do počtu hlasů a charakteru hudební řeči (či odborněji sazby), ale také od proměnlivého obsazení. Zde je základem (ahistoricky) smíšený sbor (namísto chlapeckých a mužských hlasů) a historické hudební nástroje, především cinky a trombóny jako jádro dobových instrumentálních souborů. První kapitola užívá formátu rozšířené biografie jako nástroje k postižení dobového kontextu a Zangiova místa v něm.9 Rekonstrukce jeho itineráře po jednotlivých letech, v některých situacích i po měsících, umožnila vtáhnout do hry větší množství hypotéz, uvažovat více v hudebním kontextu, který za důležitou součást kontinua považuje i pomlky. V tomto případě určité odmlky či prodlevy v pramenech neslouží k pouhému předpokladu nějakého setrvalého stavu či dokonce překlenutí dosavadních mezer,10 ale k promýšlení Zangiových možných aktivit v souvislosti s itinerářem pro něj klíčových osob. S vědomím mnoha skeptických postojů vůči možnostem a metodám biografie11 se ono důsledně chronologické 8 Poznámkový aparát je zde užíván primárně v rovině dokumentační tak, aby snešená fakta i hypotézy byly verifikovatelnými. Záměrně je upuštěno od obsáhlejších úvodů k jednotlivým tématům či lokalitám, citovány jsou jen skutečně užité prameny a relevantní literatura. Přes úsilí o střídmost se autor neubránil příležitostným exkurzům či lépe vybočením, umístěným obvykle právě do poznámkového aparátu. 9 V muzikologickém kontextu viz zejména sborník Nieden, Gesa zu – Over, Berthold (eds.). Musicians’ Mobilities and Music Migrations in Early Modern Europe, Biographical Patterns and Cultural Exchanges. Bielefeld: Transcript Verlag, 2016. V kontextu českých zemí a první poloviny 17. století představuje ideální rozcestník i inspirační zdroj studie Knoz, Tomáš. Liechtenstein, Dietrichstein, Wallenstein – drei Wege zum Erfolg. In: Vařeka, Marek – Zářický, Aleš (eds.). Das Fürstenhaus Liechtenstein in der Geschichte der Länder der Böhmischen Krone. Ostrava: Philosophische Fakultät der Universität Ostrava; Vaduz: Liechtensteinisches Landesmuseum, 2013, s. 119–146. 10 Typickým příkladem zběžné, relevantní mezery překlenující biografie, je tato stručná Zangiova charakteristika: „Karlovým (míněno Karel z Lichtenštejna, pozn. V. M.) kapelníkem byl Nicolaus Zangius, který působil v Iburgu, Gdaňsku, Berlíně a také v rudolfínské kapele (1602–1605). Jeho úkolem ve službách Lichtenštejnů (1604–1612) bylo kapelu reorganizovat, to znamená, že již existovala před jeho příchodem. Dochoval se také soubor vokálně-polyfonních skladeb s Lichtenštejnským ex libris.“ Šebesta, Josef. Vliv slezských hudebníků na kulturní a náboženský život v Praze kolem roku 1600. In: Bobková, Lenka –Konvičná, Jana (eds.). Korunní země v dějinách českého státu. IV. Náboženský život a církevní poměry v zemích Koruny české ve 14.–17. století. Praha: Filozofická fakulta Univerzity Karlovy v Praze, Casablanca, 2009, s. 591. Následující kapitoly snad dostatečně objasní Zangiův poměr k císařskému dvoru, zřejmě kratší trvání lichtenštejnské muziky, vzniklé až se Zangiovým příchodem na Moravu i předpokládanou ztrátu lichtenštejnských hudebnin, zachycených v prostějovských inventářích z let 1607 a 1608. Hudební tisky s lichtenštejnským ex libris jsou dochovány v Arcibiskupské zámecké knihovně v Kroměříži a vztahují se ke knihovně olomouckého biskupa Karla II. z Lichtenštejna-Kastelkornu (1624–1695). 11 Inspirativní je v tomto ohledu Vybíralova úvaha nad biografickou metodou po „smrti autora“, viz Vybíral, Jindřich. Leopold Bauer. Heretik moderní architektury. Praha: UMPRUM, 2018, s. 15–21, ale též výstavní projekt Katariny Burin s názvem Brno, žijeme 1928–1931 (realizován na přelomu let 2017 a 2018 v pražské galerii VI PER) a jeho důkladná reflexe viz Hubatová Vacková, Lada. Zamlžená historie za průhledným sklem výkladní skříně; [cit. 25. 1. 2020]. Dostupné z https://artalk.cz/2018/01/12/ zamlzena-historie-za-pruhlednym-sklem-vykladni-skrine.
15
1 Úvod
vyprávění stalo základní náplní první kapitoly, na níž v mnohém navazují i další texty. Chronologický pohled je v druhé kapitole nahrazen zdánlivě složitým rozvrstvením různých typů pramenů, v nichž se Zangiovy skladby dochovaly. Ne za účelem jejich důkladné hudební analýzy, ale jako osnova úvah nad významem hudebního daru v raném novověku. Spíše než o obvyklou kategorii uměleckého patronátu zde jde o různorodé podoby sociální interakce: jak a do jakých vztahů vstupoval Zangius jako hudebník, organizátor a autor. Biografii v tomto případě střídá také bibliografický přístup a snaha pochopit podstatu některých dobových termínů. Vytištěná příležitostná skladba ještě nemusí znamenat zveřejnění díla, naopak vytištěná sbírka se může vztahovat k již realizovanému kontaktu mezi autorem a patronem, jako stopa jen tušené hudební produkce. Avšak i rukopisu náleží v době rozkvétajícího nototisku role důležitého daru, který – je-li nazírán perspektivou vzájemně se doplňujících pramenů – může představovat zásadní svědectví pro chronologii tvorby i nakladatelskou praxi a strategii. Kosmopolitní charakter Zangiovy osobnosti i jeho díla střídá v závěru lokální kontext jeho působení jako vůbec prvního kapelníka ve službách později knížecího rodu Lichtenštejnů. Kromě analýzy dobového chápání hudebních institucí a jim odpovídajících pojmů jako kapela a muzika je v této kapitole vylíčen vznik konkrétního hudebního ansámblu, který tvořil důležitou (především akustickou) součást reprezentace moravského zemského hejtmana Karla z Lichtenštejna (1569–1627, hejtmanem v letech 1604 až 1608). Dochované lichtenštejnské písemnosti umožňují v mikrohistorické perspektivě sledovat budování, repertoár, personální obsazení a zčásti i provoz této muziky. Poněkud delší trvání měl obdobný soubor na dvoře posledních pánů z Rožmberka, ale lichtenštejnská muzika byla zřejmě jediná svého druhu na Moravě. Úvodní citát pochází ze samotného závěru experimentální knihy historika Alaina Corbina, který se rozhodl podrobně sledovat a rekonstruovat osudy i kontexty náhodně vybraného negramotného obyvatele francouzského venkova „dlouhého“ 19. století. Nicolaus Zangius není vybrán náhodně, vzděláním, kariérou i kontakty představuje protiklad Corbinova Pinagota, přesto vděčím právě Corbinově knize za prvotní impuls, inspiraci a odvahu k této životopisné skice jednoho pozapomenutého hudebníka přelomu 16. a 17. století.
16
1 Úvod
Poděkování Během bezmála deseti let, kdy jsem se s různou intenzitou věnoval osudům a dílu Nicolause Zangia, mi bylo nápomocno mnoho přátel, kolegů i mně do té doby neznámých archivářů a dalších badatelů. Za ochotu vydat se se mnou do labyrintu neznámých skladeb vděčím členům komorního sboru Versus a dalším hudebníkům, kteří s námi tento repertoár provozovali a posléze i nahráli na vůbec první album, které je věnováno výlučně Zangiovu dílu. Svými radami i materiály mne nezištně zahrnula řada kolegů, především Agnieszka Leszczyńska a Tomasz Jeż z Varšavy, s jejichž pomocí jsem také mohl bádat v polských institucích, a přátelé z výzkumného centra Musica Rudolphina: Michaela Žáčková Rossi, Marta Hulková, Petr Daněk, Martin Horyna, Jan Baťa, Jan Bilwachs a Jiří K. Kroupa, jemuž vděčím také za řadu konzultací a překlady latinských textů. Za vstřícnost a pomoc s pramenným studiem vděčím Haně Jordánkové z Archivu města Brna, Karlu Müllerovi ze Zemského archivu v Opavě, Janu Štěpánovi z olomoucké pobočky téže instituce a Tomáši Černušákovi z Moravského zemského archivu. Z okruhu domovského pracoviště Ústavu hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity patří díky především Janě Perutkové, Miloši Štědroňovi, Jiřímu Zahrádkovi a Stanislavu Tesařovi jakožto mým vzorům, ale také mladším kolegyním Haně Studeničové, Heleně Kramářové, Kláře Hedvice Mühlové a Magdaleně Dostálové za cenné připomínky i pomoc se získáním důležitých materiálů. V mnoha ohledech mi byli svými poznámkami nápomocní historikové Tomáš Knoz, Thomas Winkelbauer, Petr Maťa, Jiří Dufka a Jiří David. Při mém dlouholetém bádání v Domácím archivu knížat z Lichtenštejna ve Vídni zodpovídal mé všetečné dotazy tamní archivář Arthur Stögmann a podobně jsem vděčný za cenné konzultace řediteli Archivu Společnosti přátel hudby ve Vídni Otto Bibovi. Vedle již zmíněných a členů mé rodiny mne v práci vytrvale podporovali Petr Hlaváček, Zdeněk Orlita, P. Pavel Vácha a především Jiří Sehnal, jimž patří můj dík.
17