Kocka Sara a jeji pratele_Dvorakova_Kucerova

A

vnitrni_CE .indd 1

l

b

a

t

r

o

s

18.03.14 21:21

vnitrni_CE .indd 2

18.03.14 21:21

Naďa Kučerová

Kočka Sára a její přátelé

vnitrni_CE .indd 3

18.03.14 21:21

vnitrni_CE .indd 4

18.03.14 21:21

Naďa Kučerová

ilustrovala luci e dvoř áková

Albatros

vnitrni_CE .indd 5

18.03.14 21:21

Věnováno Oskárkovi, který vnesl do našich životů spoustu lásky a radosti.

© Naďa Kučerová, 2010 Illustrations © Lucie Dvořáková, 2010 www.albatros.cz ISBN 978-80-00-02321-2

vnitrni_CE .indd 6

18.03.14 21:21

Nový domov Tři mourovatá koťátka dováděla v trávě. Čtvrté sedělo opodál. Připadalo si odstrčené. Bráškové si s ním hrát nechtěli.

Kotě nechápalo proč. Potom se pomalu přikradlo k mamince, která neustále všechna svá koťata sledovala. Nikdy bílé kotě neodstrčila. Pevně se k mamince přitulilo. Netrvalo dlouho a oddávalo se sladkému snění.

7 vnitrni_CE .indd 7

18.03.14 21:21

Ze snu jej náhle probudily hlasy. Kotě spatřilo, jak cizí li­ dé berou do rukou jeho sourozence. Přitulilo se s obavami k mámě. Copak asi chtějí? Neublíží bráškům? Ale nic takového se nestalo. Sourozenci pištěli a dováděli s lidskými tvory. Kotě z nich nemohlo spustit oči. Opatrně se přikradlo a chtělo se také zapojit do hry. Natáhly se po něm ruce. Trochu ucuklo. „Bojí se. Je takové zvláštní.“ Slyšelo paní, která jim pravidelně nosila jídlo. „Já že se bojím? Vůbec ne!“ Kotě se přiblížilo k lidským rukám. Patřily velkému pánovi. Nechalo si pohladit kožíšek.

Ruce zvedly kotě do výšky. Mělo strach, ale bylo moc zvědavé. Lidské oči se na kotě smály. Vypadaly kamarádsky.

Kotě se přestalo bát. „Budeme kamarádi? Určitě ano. Brzo ti někoho představím,“ promluvil muž a vtiskl mu do kožíšku svůj obličej.

Kotě tohle ještě nezažilo, i když se občas mazlilo s paní, co dávala jemu a sourozencům jídlo. A kotě se mazlilo rádo.

Konečně někdo, kdo si ho všiml. Jenže se stalo něco zvláštního. Velké ruce ho už nepustily. „Kde je moje maminka? A kde jsou bráškové? Musím zpátky k nim!“ Zkoušelo se vymanit z velkých rukou. Marně.

8 vnitrni_CE .indd 8

18.03.14 21:21

Nechtěly kotě pustit. Zkoušelo vytáhnout drápky. Přidalo i nářek. Nic nepomáhalo. Stalo se dokonce něco divnějšího. Ruce kotě strčily do krabice. Strach vystřídala zvědavost. „Copak se děje? Kdepak to jsem?“ Kotě se rozhodlo krabici prozkoumat.

Z divné krabice bylo vidět ven. Pán si sedl vedle něj. Držel v ruce zvláštní kulatou věc a krabice se náhle dala do pohybu. Dokonce i divně vrčela. Kotě vůbec nevědělo, co má

9 vnitrni_CE .indd 9

18.03.14 21:21

dělat. Ruka ho občas pohladila po kožíšku. „Asi neznáš auto, viď?“ promluvil člověk, jako kdyby kotěti rozuměl.

Než se kotě stačilo vzpamatovat, krabice přestala vrčet a za­ stavila. „Vrátí mě k mamince a k sourozencům,“ radovalo se koťátko. Ti ale nikde nebyli. Ničemu nerozumělo. Ozval se velký strach. „Copak se asi bude dít?“ přemýšlelo kotě a začalo naříkat. Mňoukalo a mňoukalo. Ani si nevšimlo, že jsou uvnitř domu. Najednou bylo na zemi. Ruce kotě konečně pustily.

Pomalu začalo zkoumat okolí. Bylo tu moc zvláštních věcí.

A možná tu někde bude i maminka. Jenže jej popadly další ruce. Byly menší. Kotě se dívalo do tváře holčičce. „Ahoj, broučku!“ přivítala ho a pohladila. „Já chci maminku! A také svoje brášky!“ dovolávalo se kotě svého. „Budeš se jmenovat Sára. Jméno se hodí k tvému bílému kožíšku. Já jsem Katka,“ řekla malá holčička, jako kdyby ne­ slyšela nářek kotěte. „A budeš náš nový miláček! Víš, také nemám maminku. Ale mám taťku. Nejhodnějšího tátu na světě!“ Kotě už nerozumělo vůbec ničemu. Chtělo maminku, tolik ji chtělo! Smutně se stulilo do malých rukou. Pohladily ho

10 vnitrni_CE .indd 10

18.03.14 21:21

po kožíšku. Byly něžné a hezky voněly. Strach už nebyl tak velký, ale stesk ano.

Když se konečně ocitlo na zemi, rozhodlo se maminku najít. Prozkoumalo každý kout. Máma tu však nebyla. Jen jeho nová paní, Katka. Mluvila a mluvila a občas mu pohladila kožíšek. Hlazení bylo příjemné.

Kotě při svém pátrání objevilo bedýnku s pískem. Jako u ma­ minky. Také učila kotě, kam má chodit na záchod. A jídlo!

Našlo mističku plnou masa a vodu. Už bylo načase. Vždyť mu ze všeho vyhládlo. Mělo také žízeň. Odešlo na bedýnku s pískem. Katka byla nadšená, když kotě bedýnku použilo.

Maminka kotě všechno naučila.

Katka pod kotě položila polštář a pohladila ho. „Zvláštní lidé,“ pomyslelo si kotě.

11 vnitrni_CE .indd 11

18.03.14 21:21

Na zahradě Další den byl mnohem jasnější. Sice bez maminky, ale bylo tu tolik nových věcí!

Katka byla moc hodná. Mistička s jídlem byla plná a písek čistý. Kotě podnikalo nové výpravy.

Zaujala ho zvláštní věc. Opatrně k ní došlo.

Zkoumalo ji nejdříve čumáčkem, pak pa­ckou. Daly se do ní zatnout drápky.

Ko­tě ani chvíli neváhalo a obě packy zabořilo do věci.

Katka se radovala. „To je škrabadlo!“ vykřikla a smála se. „No jasně,“ pomyslelo si kotě, „škrabadlo je na drápky!“ Zatnulo je ještě hlouběji a začalo šplhat. Šplhání mu šlo báječně. „Jsi šikulka. Jsi chytrá kočička, Sáro,“ pohladila kotě Katka. Kotě o slově Sáro přemýš-

12 vnitrni_CE .indd 12

18.03.14 21:21