Issuu

Jmenuji se Ester Vyšlo také v tištěné verzi

Objednat můžete na www.albatrosmedia.cz

Knihy z cyklu Holky na vodÌtku n·m poutavÏ a srozumitelnÏ ukazujÌ problematiku dneönÌ dospÌvajÌcÌ ml·deûe, kde citov· nejistota v rodinÏ m˘ûe vÈst k mnoha z·vaûn˝m poruch·m. Jsou urËeny nejen pro dospÌvajÌcÌ, ale i pro jejich rodiËe, kte¯Ì jiû na toto ÑsvÈ obdobÌî zapomnÏli. MUDr. Petr éiûkovsk˝, prim·¯ psychiatrickÈho oddÏlenÌ v ⁄stÌ nad Labem

Za pomoc p¯i realizaci knih z cyklu Holky na vodÌtku dÏkuji MUDr. Karole HaasovÈ, MUDr. PavlÌnÏ NoskovÈ, MUDr. Richardu ZajÌcovi, MUDr. Petru éiûkovskÈmu, pracovnÌk˘m DROPINu, zvl·ötÏ panÌ SimonÏ Sedl·ËkovÈ, a ¯adÏ Ñt·pajÌcÌchî, kte¯Ì si proöli, nebo jeötÏ proch·zejÌ sv˝m peklem. P¯ejme si, aby tÏch, kte¯Ì budou Ñt·patî i nad·le, bylo co nejmÌÚ. Autorka

© Ivona B¯ezinov·, 2002 Cover illustration © Jozef Gertli Dangl·r, 2002 www.albatros.cz www.ivonabrezinova.cz ISBN tištěné verze verze 978-80-00-04845-1 ISBN e-knihy 978-80-00-04921-2 (1. zveřejnění, 2017)

Jmenuji se Ester... a jsem gamblerka. D¯Ìv se tomu ¯Ìkalo hazardnÌ hr·Ëka, nebo spÌö hazardnÌ hr·Ë, protoûe to byla skoro v˝hradnÏ p·nsk· z·leûitost. No a co? M·me snad rovnopr·vnost, ne? Takûe klidnÏ m˘ûu ¯Ìct, ûe jsem gamblerka. Uû dlouho. Ani nevÌm, kdy a jak to vlastnÏ vöechno zaËalo, ale pan doktor tady v lÈËebnÏ ¯ekl, ûe bych na to mÏla p¯ijÌt a ûe nejlepöÌ bude, kdyû to vöechno napÌöu. Jako p¯ÌbÏh. ÿekla jsem mu, ûe neumÌm ps·t p¯ÌbÏhy. Ve ökole jsem ze slohu nikdy nemÏla lepöÌ zn·mku neû trojku a taky nepÌöu vûdycky zrovna spisovnÏ, ale pan doktor ¯ekl, ûe to nevadÌ, hlavnÏ abych pr˝ napsala, co si o tom vöem opravdu myslÌm. Nejd¯Ìv jsem myslela, ûe si o tom nemyslÌm v˘bec nic, ale teÔ m·m pocit, ûe to p¯ece jen p˘jde. Pr˝ aû zaËnu ps·t, p¯ijde to samo. Tak jsem zvÏdav·. NevÌm, odkud zaËÌt, a tak zaËnu od zaË·tku. Moji rodiËe se sezn·mili na kuleËnÌku, v baru ELEKTRA, teta Zuzana dokonce tvrdÌ, ûe mÏ na kuleËnÌkov˝m stole i poËali, ale to se mi zd· uû hodnÏ praötÏn˝. I kdyû, kdo vÌ? T·ta se pokaûd˝, kdyû na to p¯ijde ¯eË, jen checht· a m·ma ho pak honÌ s hadrem po kuchyni jako dotÏrnou mouchu. T·ta se potom obvykle uklidÌ k pivu a na m·mu dotÌr· veËer, kdyû se zamknou v loûnici, a p¯es zeÔ do dÏtsk˝ho pokoje je pak slyöet ty neuvÏ¯iteln˝ zvuky jejich milov·nÌ.

Kdyû jsem byla mal·, vûdycky jsem si myslela, ûe t·ta m·mÏ nÏjak ubliûuje nebo co. StÈnala a vzlykala a j· mÏla dÏsnej strach, co se stane. VylÈzala jsem z postele a bÏûela ke dve¯Ìm loûnice, abych ji zachr·nila, jenomûe pokaûd˝ bylo zamËeno. B˝vala jsem z toho hodnÏ zoufal·. NavÌc v m·minÏ hlase bylo slyöet tÛny, kter˝ mÏ m·tly. ChvÌlema jako by se sm·la nebo h˝kala nadöenÌm ˙plnÏ stejnÏ, jak to dÏl·, kdyû v televizi d·vaj Mistra Beana. Trvalo mi dost dlouho, neû jsem pochopila, ûe t·ta p¯i tom m·mÏ neubliûuje, spÌö naopak. NÏkdy mi to bylo dost trapn˝, to jejich okat˝ miliskov·nÌ, ale kdyû jsem o tom ¯ekla MartinÏ a Alici, to jsou taky holky odtud z lÈËebny, tak mÏ nech·paly. ÑJsi blb·,î ¯ekla mi Alice, Ñj· na tv˝m mÌstÏ bych se tetelila blahem, ûe maj starouöci na starosti sami sebe a vÏËnÏ neopruzujou jako naöi. To bylo vÏËn˝ Alice, uË se, aù to nÏkam dot·hneö, vÌö, ûe musÌö b˝t doktorkou, Alice, nekousej si ty nehty, na to uû jsi velk· a nelakuj si ty nehty, na to jsi jeötÏ mal·. A hlavnÏ nehrb se, budeö mÌt k¯iv˝ z·da... Bylo to po¯·d dokola a bylo to dÏsn˝. T·ta doplÚoval m·mu a m·ma t·tu. I kdyû... t·ta byl vÏtöinou ve svejch oblacÌch, to je fakt.î ÑJ· se v·m divÌm, holky,î vzdychla Martina. ÑJ· nikdy û·dn˝ho t·tu nemÏla a to, ûe se dva lidi m˘ûou mÌt doopravdy r·di, zn·m leda z televize.î MyslÌm, ûe takhle nÏjak to Martina s AlicÌ ¯ekly, ale moûn· trochu jinak, my si po¯·d o nÏËem povÌd·me a od t˝ doby, co sem do bezdÏkovsk˝ lÈËebny p¯iöla i Martina a dali n·s na spoleËnej pokoj, semlely jsme uû kdeco. Ale abych se vr·tila k tomu zaË·tku. Jesle jsem prakticky proleûela doma, protoûe kaûd˝ch Ëtrn·ct dnÌ jsem dostala angÌnu, kaöel, pr˘jem, sp·lu

nebo aspoÚ vöi. Teta Zuzana si kv˘li m˝m nemocem dokonce koupila Velkou encyklopedii zdravÌ, takovou tlustou bichli, kter· v˘bec nebyla o zdravÌ, ale jenom o sam˝ch nemocech. VzpomÌn·m si, ûe z nÌ po veËerech p¯edËÌtala m·mÏ a j· tajnÏ poslouchala za dve¯ma, protoûe teta Zuzana, i kdyû Ëetla t¯eba o d·vivÈm kaöli nebo o roupu dÏtskÈm, tak to stejnÏ pokaûd˝ znÏlo, jako kdyû vypr·vÌ poh·dku. ChlapeËek spolkl nÏkolik strouûk˘ Ëesneku a ten Ëesnek v jeho b¯iöe bojoval se zl˝mi roupy tak dlouho, dokud je vöechny nepobil. A tak podobnÏ. Teta Zuzana kdysi chtÏla b˝t zdravotnÌ sestrou, ale doma jÌ ¯ekli, ûe bÌl˝ stejnokroj se nosÌ i v jin˝ch profesÌch, a tak öla na kucha¯ku. Martinu vûdycky zajÌm·, jestli je teta Zuzana tlust·, kdyû celej ûivot od r·na do veËera va¯Ì, jenûe teta Zuzana v bufetu va¯Ì jenom polÌvky a ty jÌ odjakûiva nechutnaj, takûe by p¯i pr·ci nep¯ibrala, ani kdyby chtÏla, coû prej Martina v ûivotÏ nepochopÌ. Martina je v˘bec ËÌslo. Je tu z n·s nejkratöÌ dobu a je tady proto, aby neum¯ela. Ona totiû buÔ odmÌt· jÌst, aby neztloustla (t˝ nemoci se ¯Ìk· anorexie), nebo se naprosto nechutnÏ p¯ejÌd· a pak zvracÌ, coû je jejÌ souËasnej problÈm. ProstÏ teÔ m· bulimii. NÏkdy se tomu taky ¯Ìk· vlËÌ hlad. Dost odporn˝ jmÈno pro nemoc. Ale nejodpornÏjöÌ na tom je to jejÌ naschv·ln˝ blitÌ, kter˝ po pravdÏ ¯eËeno stejnÏ k û·dn˝mu hubnutÌ nevede. Jenûe Martina je vychrtl· uû z d¯ÌvÏjöka, coû jÌ nebr·nÌ v tom, aby si po¯·d nep¯ipadala dÏsnÏ tlust·. A to nev·ûÌ vÌc neû Ëty¯icet öest kilo, ale v·ûila i t¯icet sedm, kdyû ji zachraÚovali. No, kdysi pr˝ mÏla pÏtapades·t. To j· mÏla kdysi taky pÏtapades·t. TeÔ m·m öedes·t dva. Ne ûe bych byla ˙plnÏ tlust·, to ne, ale do mo-

delky m·m teda hodnÏ daleko. Jenûe mi to na rozdÌl od Martiny nevadÌ. Uû odmaliËka jsem sl˝chala, ûe jsem kus ûensk˝. Teda ne ûe bych jako byla kus, jak to kluci ¯Ìkaj o tÏch dlouhonohejch prsatejch blond˝n·ch s vosÌma pasama, takhle to nikdo urËitÏ nemyslel, ale prostÏ vûdycky bylo co potÏûkat. J· byla brzy vyvinut·, to je fakt. A z toho d˘vodu jsem taky vûdycky vypadala o nÏkolik let staröÌ. ÑCo tady jeötÏ straöÌö, prosÌm tÏ?î vrazila do dve¯Ì Alice, holka s d·vno odrostl˝m dvojbarevn˝m jeûkem na hlavÏ a s rukama a nohama zjizven˝ma od jehel injekËnÌch st¯ÌkaËek. ÑZa chvilku zaËÌn· jÛga a ty nejsi ani p¯evleËen·. Hni sebou, vÌö, jak bude Vlas·kov· zase prskat?î Ester rozpaËitÏ zaklapla seöit, jehoû prvnÌ str·nky byly popsanÈ dÏtsky velk˝m a znaËnÏ neuspo¯·dan˝m pÌsmem. V˘bec si neuvÏdomila, ûe uû je tolik hodin. P˘vodnÏ mÏla strach, ûe to psanÌ denÌku nezvl·dne, ot·lela s tÌm nÏkolik t˝dn˘, a vida, jak se najednou rozjela. ÑDÏlej!î popoh·nÏla ji Alice. ÑNo jo, vûdyù uû jdu.î NeochotnÏ vstala a bÌlÈho myö·ka Barnab·öe, sedÌcÌho v teplÈm ohybu jejÌho lokte, opatrnÏ poloûila na pilinami vystlanÈ dno pÏti litrovÈ l·hve od okurek. Pak si p¯evlÈkla triËko a mÌsto dûÌn s proöoupan˝mi koleny si v rychlosti nat·hla zebrovitÏ pruhovanÈ legÌny, na nÏkolika mÌstech zaöitÈ naprosto nepat¯iËnou fialovou. ÑM˘ûem.î RozebÏhly se chodbou k tÏlocviËnÏ, ale sestra Vlas·kov· byla rychlejöÌ. Uû minutu st·la bos˝ma kostnat˝ma nohama na svÈm ˙dajnÏ pravÈm indickÈm kobereËku a ost¯ÌûÌm zrakem rentgenovala v pozoru

nastoupenou jednotku mlad˝ch ztroskotanc˘. Ano, ztroskotanc˘, protoûe co jinÈho jsou Ëty¯i feù·ci, alkoholik, nymfomanka, kleptomanka, bulimiËka, klaustrofobik, gamblerka, holka po zn·silnÏnÌ nebo kluk, co si kaûdou chvÌli pod¯eûe z·pÏstÌ? Sestra Vlas·kov· je povaûovala za v˝kvÏt lidskÈ spodiny, kter˝ se ¯ÌzenÌm osudu dostal pr·vÏ do psychoterapeutickÈ lÈËebny BezdÏkov, kde ona pracovala, a bylo jejÌ profesion·lnÌ ctÌ pokusit se z tÏch mlad˝ch trosek p¯ece jen nÏco vyk¯esat. ÑT¯i koleËka kolem tÏlocviËny a pak kaûd˝ t¯icet klik˘. A jedem, jedem, L·nsk·! Ty a madam äimkov· si d·te t¯i koleËka navÌc. Za ten pozdnÌ p¯Ìchod.î Alice si naötvanÏ st·hla dlouhÈ ruk·vy triËka aû k z·pÏstÌ, aby ani kousek jeötÏ ned·vno tak p¯ÌöernÏ rozpÌchan˝ch paûÌ nevykukoval ven, a nasadila vzteklou grimasu. Ale Ester jen nevzruöenÏ pokrËila rameny. A pak znovu omluvnÏ. To na Alici, protoûe neb˝t jÌ, jeötÏ by sedÏla v pokoji a psala denÌk. Vsadila by se, ûe kdyby pro ni Alice nedoöla, asi by na dneönÌ cviËenÌ zapomnÏla ˙plnÏ. A to by byl teprve pr˘övih. ÑPo¯·dnÏ zvedejte ta kolena, dob¯e, Semer·dov·, ty jedin· se neulejv·ö. Ale zase to nep¯eh·nÏj, nebo ti p¯edepÌöu dva mouËnÌky navÌc.î Ne, v tÏlocviËnÏ se huben·, nezdravÏ bled· blond˝nka Martina Semer·dov· opravdu nikdy neulejvala. JejÌ chorobn· touha hubnout ji naopak nutila k drastiËtÏjöÌmu a drastiËtÏjöÌmu cviËenÌ. Za kaûdÈ koleËko sal·mu se trestala koleËkem bÏhu kolem tÏlocviËny navÌc. Zprvu na ni vöichni nad·vali, ûe svou horlivostÌ sabotuje jejich snahu p¯ivÈst nebetyËnou liknavostÌ sestru Vlas·kovou k öÌlenstvÌ. Pak pochopili, ûe Martina nestojÌ proti nim. Je stejn· jako oni, i kdyû zrovna

v tÏlocviËnÏ kr·ËÌ (nebo v jejÌm p¯ÌpadÏ spÌö bÏh·) jinou cestiËkou. Byla chud·k, a ne podraz·k. ÑA d˝chat, d˝chat!î k¯ikla Vlas·kov·. ÑJako bysme nedejchali, krucin·l,î ucedila kudrnat· Magda naötvanÏ. ÑJestli mÏ ta baba bude jeötÏ chvÌli ötv·t, seknu jÌ hodinky. Ne ûe bych zrovna musela,î dodala po peËlivÈm zv·ûenÌ sv˝ch moment·lnÌch kleptomansk˝ch pot¯eb, Ñale protoûe ji nen·vidim.î Nen·vidÏli ji vöichni. Tiöe. Nen·padnÏ. Aby nic nepoznala, protoûe v jejÌch sil·ch bylo d·t ËlovÏka do hl·öenÌ a zatrhnout mu t¯eba mnoho t˝dn˘ touûebnÏ oËek·vanou vych·zku. To ËlovÏk v·ûnÏ nemÏl zapot¯ebÌ. Ani patologick· zlodÏjka Magda ne. A tak, aËkoliv sestra Vlas·kov· ˙spÏönÏ ötvala d·l, z˘staly hodinky na jejÌm kostnatÈm z·pÏstÌ. ÑD¯epy!î k¯ikla stroze. ÑA Huùkov· si p¯ÌötÏ vezme podprsenku, netouûÌme obdivovat vaöe bujnÈ Ëty¯ky, d·mo.î ÑKr·vo,î sykla Be·ta tichou odpovÏÔ, ale uznalÈ pohledy muûskÈ Ë·sti cviËenc˘ ji ujistily v tom, ûe jejÌ ˙silÌ p¯i nat¯·s·nÌ hrudnÌku v˘bec nebylo marnÈ. P¯em˝ölela, kterÈho z kluk˘ si dnes veËer vybere, kdyû se jÌ tu vlastnÏ nabÌzeli vöichni. Jen ne ZbynÏËka, proboha, to jeho rachitick˝ tÏlo je opravdu ˙dÏsn˝. To radöi b˝t bez sexu neû tohle, ¯Ìkala si v duchu. Ale nemyslela to v·ûnÏ. Pro pihovatou zrzku Be·tu s p¯esp¯Ìliö ötÏd¯e vyvinut˝m poprsÌm byl sex smyslem ûivota. Dalo by se ¯Ìct, ûe jedin˝m smyslem. A ona nech·pala, proË ji z toho tady chtÏjÌ vylÈËit. ÑSklapovaËky!î zaznÏl tÏlocviËnou ostr˝ povel. ÑA jedem, jedem!î ÑKam jedem?î brblal tiöe Robin s umaötÏn˝m h·rem

a hlavou mu t·hly z·ûitky z jeho drogov˝ch v˝let˘. ÑRychleji, rychleji! Po¯·dnÏ zapojte ty b¯iönÌ svaly, co je to s v·mi?î ÑTohle p¯ece nenÌ jÛga,î neudrûel se pernÌk·¯ Daniel. (Ne ûe by byl vyuËen˝ cukr·¯, ale prostÏ ulÌt na pervitinu.) ÑJo, leda tak jÛga v ston·sobn˝m zrychlenÌ,î p¯idal se k nÏmu ud˝chanÏ Bohdan, kter˝ mÏl sto chutÌ to tady zase jednou po¯·dnÏ podp·lit. I s Vlas·kovou. ÑT¯icet klik˘ navÌc,î ¯ekla Vlas·kov· a bylo po diskusi. Jen ty temnÈ choutky z˘staly. Teprve po dvaceti minut·ch svalovÈho bÏsnÏnÌ se poloûili na svoje kobereËky a bylo jim dovoleno silou v˘le tiöit tepy sv˝ch rozbou¯en˝ch srdcÌ. ÑUvolnÏte palec levÈ nohy. CÌtÌte, jak v·m tÏûkne. P¯ÌjemnÈ teplo se v·m rozlÈv· chodidlem...î Museli toho tiöit mnohem vÌc. Vöichni, kdo tu byli. Kaûd˝ doËasn˝ obyvatel bezdÏkovskÈ lÈËebny si pot¯eboval lÌzat svoje hlubokÈ vnit¯nÌ r·ny. Ta zranÏnÌ, co nekrv·cejÌ, ale budÌ ËlovÏka ze sna, hodinu za hodinou se p¯ipomÌnajÌ svou neodbytnou existencÌ. ÑMyslete na svoje tÏlo. Je celÈ vaöe. Je silnÈ a zdravÈ. I vy jste silnÌ a zdravÌ...î ProË lûe? napadlo Ester. P¯ece moc dob¯e vÌ, ûe jsme jen zesl·blÈ onuce zaöpinÏnÈ puzenÌm sv˝ch z·vislostÌ, jak pr˝ sama ¯ekla. Tak co lûe? Co kec·? ÑNechte oËi zav¯enÈ a p¯edstavujte si nÏco pro v·s kr·snÈho, nÏco v·m milÈho, navoÔte si p¯Ìjemn˝ pocit...î Sestra Vlas·kov· pustila tichou nevtÌravou hudbu. MÏla jednoduchou, z hloubek stoupavou melodii a sotva znateln˝ n·znak rytmu. Ano, p¯i tÈhle hudbÏ se dalo snÌt.

Ester se p¯inutila vidÏt se na rozkvetlÈ louce plnÈ kopretin. VonÏlo to tam he¯m·nkem a m·tou a bzuËelo to legraËnÏ neohraban˝m Ëmel·kem a spoustou vËel a luËnÌmi kobylkami a... Zvuk˘ p¯ib˝valo. SÌlily a byly st·le agresivnÏjöÌ. VtÌra ly se Ester do vÏdomÌ. DrnËenÌ zvonk˘. J·savÈ znÏlky elektronickÈ melodie napodobujÌcÌ v˝smÏch i j·sot. Cinkot mincÌ sypajÌcÌch se ze z·sobnÌku do v˝hernÌ misky. Hraj. JeötÏ. JeötÏ! ZnechucenÏ otev¯ela oËi. K Ëemu to je, vöechny tyhle kopretinovÈ louky, kdyû jejÌ p¯edstavy stejnÏ pokaûdÈ skonËÌ ve spo¯e osvÌcenÈm baru plnÈm v˝hernÌch automat˘. Nikdy se toho nezbavÌm, napadlo ji zdÏöenÏ. Nikdy. Tak proË bÏhat kolem tÏlocviËny, myslet na palce u nohou a ps·t denÌk? ProË, kdyû to stejnÏ k niËemu nenÌ.

K niËemu to nenÌ. Myslela jsem, ûe to nedok·ûu, ps·t si denÌk. TeÔ vÌm, ûe to nenÌ zas tak tÏûk˝, ale taky vÌm, ûe je to na nic. M·m si vyoperovat vzpomÌnky a prohlÌûet si je pÏknÏ zblÌzka, pod lupou, nebo jeötÏ lÌp pod tÌm... pod mikroskopem, abych vidÏla, odkud a kam vedou. Ale je to, jako bych pitvala mrtvolu. Br, to je dÏsn· p¯edstava. M·m strach sama ze sebe. M·m strach, ûe to tu nevydrûÌm. M·m strach, ûe m·m jen Barnab·öe a jinak nikoho. ChtÏla bych dom˘. Doma to bylo fajn. Sice û·dn˝ soukromÌ, kde by se taky vzalo, kdyû n·s v dvoupokojov˝m bytÏ nakonec bylo sedm. RodiËe a vöech pÏt dÏtÌ s jmÈnama od E, kdyû uû se naöi sezn·mili v tom baru ELEKTRA. PÏt dÏtÌ je na dneönÌ dobu docela dost. Ale naöi se prostÏ milovali, coû p¯i odmÌt·nÌ antikoncepce m· za n·sledek prudk˝ n·r˘st Ëlen˘ dom·cnosti. Teta Zuzana sice tvrdila, ûe je to dob¯e, protoûe podle nÏjak˝ statistiky prej »eöi vymÌraj. Jenûe t˝ se to ¯Ìk·, kdyû je bezdÏtn· a kdovÌ jestli ne panna. A proË by zrovna naöi mÏli zvedat celost·tnÌ pr˘mÏr, to nech·pu. NavÌc jsem v naöÌ rodinÏ z dÏtÌ nejstaröÌ, a to je vûdycky k vzteku. Sam˝ p¯ines, podrû, pohlÌdej. PozdÏji ukliÔ, uva¯, umyj. ⁄plnej Ferda Mravenec v holËi-

ËÌm vyd·nÌ. Pr·ce vöeho druhu. Jenûe on to, pokud si dob¯e vzpomÌn·m, dÏlal dobrovolnÏ a s nadöenÌm, kdeûto j·... A taky m·m pocit, ûe to mÏl jako ûivnost. ProstÏ pom·hal za v˝dÏlek. Nebo ne? Uû nevÌm. P¯edloni jsem zaËala Ferdu Mravence p¯edËÌtat naöÌ EvÏ, kdyû jeötÏ nechodila do ökoly, ale moc ji to nebavilo, tak jsme toho brzy nechaly. (Po pravdÏ ¯eËeno to spÌö nebavilo mÏ, ale to uû je teÔ jedno.) A stejnÏ by byl blbej, kdyby si za ty svoje sluûby nenechal zaplatit. To jen j· doma vÏËnÏ d¯ela a nic z toho, teda nejen û·dn˝ kapesn˝, ale ani uzn·nÌ nebo tak nÏco. My byli v˘bec doma furt bez penÏz. M·ma po¯·d na mate¯sk˝ a t·ta p¯ibliûnÏ dvakr·t do roka nezamÏstnanej. VÏtöinou jsme vlastnÏ ûili jen z podpory a pak z tÏch rodiËovskejch p¯ÌspÏvk˘. Ale stejnÏ to bylo fajn, a kdyby to ölo vr·tit, tak... vöema deseti. ÑTaky m·ö pocit, ûe bys nutnÏ pot¯ebovala manik˙ru?î zeptala se jÌ Alice a sjela pohledem svoje zanedbanÈ ruce, kterÈ od z·pÏstÌ nahoru p¯ech·zely v paûe rozpÌchanÈ stovkami injekËnÌch st¯ÌkaËek. Po zanÌcen˝ch bol·cÌch z˘staly jizvy, kterÈ Alice jako vÏtöina feùaËek ˙pÏnlivÏ zakr˝vala dlouh˝mi ruk·vy. Pekla se v tÏch triËk·ch p¯i cviËenÌ v tÏlocviËnÏ, stejnÏ jako p¯i ökr·b·nÌ brambor v rozp·lenÈ kuchyni. Ale po¯·d lepöÌ horko neû to soucitn˝ okukov·nÌ. ÑManik˙ru? ProË zrovna manik˙ru?î vzhlÈdla Ester nech·pavÏ k Alici. Ñée si tak prohlÌûÌö prsty. Nebo se snad uËÌö poËÌtat do desÌti?î rozesm·la se Alice. ÑJ· jen tak,î zamumlala Ester, protoûe se jÌ nechtÏlo p¯iznat, ûe kaûd˝m koneËkem sv˝ch vÏËnÏ okousan˝ch prst˘ touûÌ po domovÏ.