OBSAH
Vydavatelství Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci Edice Konvikt
OBSAH
Jana Spáčilová
Hudba na dvoře olomouckého biskupa Schrattenbacha
OBSAH
Recenzovali: prof. PhDr. Jiří Sehnal, CSc. prof. PhDr. Miloš Štědroň, CSc. Edice Konvikt, sv. č. 3 Edici řídí: prof. PhDr. Rostislav Švácha, CSc.; doc. PhDr. Lenka Křupková, Ph.D. Zpracování a vydání publikace bylo umožněno díky finanční podpoře Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci v letech 2015–2018 z Fondu pro podporu vědecké činnosti za finanční spoluúčasti Katedry muzikologie FF UP. Neoprávněné užití tohoto díla je porušením autorských práv a může zakládat občanskoprávní, správněprávní, popř. trestněprávní zodpovědnost. Na obálku byl použit portrét Wolfganga Hannibala Schrattenbacha, rytina Girolama Rossiho ml., Österreichische Nationalbibliothek, Porträtsammlung, sign. PORT_00014591_01, #3809375. 1. vydání © Jana Spáčilová, 2018 transl. © Ondřej Macek (italské texty), Jiří K. Kroupa (latinské texty), Ivana Tůmová (resumé), 2018 © Univerzita Palackého v Olomouci, 2018 ISBN 978-80-88278-11-5
OBSAH
„Erat dominus iste musicae et operarum sublimissimus cultor ac promotor…“ Epitaf biskupa Wolfganga Hannibala Schrattenbacha v kronice kroměřížského piaristického semináře Continuatio Annalium Domus Cremsiriensis
OBSAH
7
Obsah
Předmluva Úvod Současný stav poznání
9 13 15
Charakteristika pramenné základny Libreta Hudebniny Písemné prameny
19 19 23 25
Kardinál Schrattenbach a hudební Evropa Stručný životopis biskupa Schrattenbacha Salcburk Řím Neapol
27 27 33 36 42
Biskupská dvorní kapela Stefano Leporati Girolamo Pera Carlo a Giuseppe Zuccariové Carlo Tessarini Václav Matyáš Gurecký Josef Antonín Gurecký Pěvečtí sólisté a další hudebníci Libretisté a baletní mistr
55 56 60 60 63 66 70 72 78
Opera v Kroměříži a Vyškově Zámecká divadla v Kroměříži a Vyškově Repertoár Shrnutí
93 100 115 131
Oratorium v Brně Repertoár Shrnutí
141 147 162
Schrattenbachovské hudebniny Il peccato di Adamo Il trionfo della croce
167 169 172
OBSAH 8
Morte, e sepoltura di Christo Il martirio di S. Giovanni Nepomuceno Cristo nell’orto La deposizione dalla croce Gionata Stabat Mater Kroměřížská kolekce chrámových skladeb z roku 1731
174 176 179 183 184 185 190
Závěr
217
Prameny Libreta Hudebniny Ostatní prameny Literatura Internetové zdroje Seznam zkratek Obecné zkratky Zkratky knihoven Seznam tabulek a notových příkladů Tabulky Notové příklady Seznam vyobrazení Seznam příloh
223 223 227 229 232 243 244 244 245 248 248 248 249 251
Příloha 1: Titulní listy schrattenbachovských libret Opery Oratoria Příloha 2: Incipity vložených árií v partiturách brněnských oratorií Příloha 3: Filigrány ve schrattenbachovských hudebninách Příloha 4: Scénické dekorace v kroměřížských a vyškovských operách Příloha 5: Textové prameny
253 253 258 265 271 285 299
Summary
321
Rejstříky
329
Rejstřík jmenný
329
Rejstřík místní
338
Rejstřík hudebně dramatických děl
341
OBSAH PŘEDMLUVA 9
Předmluva Předkládaná monografie je věnována hudebním aktivitám spojeným s osobností olomouckého biskupa Wolfganga Hannibala kardinála Schrattenbacha (1660–1738). Od svého zvolení v roce 1711 a zejména od svého definitivního přesídlení na Moravu v roce 1722 biskup Schrattenbach významně ovlivňoval zdejší hudební život, zejména prováděním italských oper a oratorií v Kroměříži, Vyškově a Brně. Tematicky a částečně též obsahově vychází monografie z mé disertační práce Hudba na dvoře olomouckého biskupa Schrattenbacha (1711-1738). Příspěvek k libretistice barokní opery a oratoria, kterou jsem v roce 2007 obhájila na Ústavu hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně.1 Práce představovala v mnoha ohledech první vhled do problematiky hudby na Schrattenbachově dvoře, a proto spočíval její hlavní přínos ve shromáždění a popisu pramenů. Přitom šlo v drtivé většině o materiál nehudební povahy, především libreta. Rozbor dochovaných libret tedy zabíral největší část práce. Disertace získala díky povinnému zveřejnění na internetu poměrně značný ohlas, a navzdory tomu, že je v češtině, je citována i v cizojazyčných publikacích.2 Nový impuls k opětovnému otevření tématu vzešel z výzkumného projektu Hudební vztahy Moravy v 18. století, realizovaného v letech 2015–2018 na Katedře muzikologie Univerzity Palackého v Olomouci.3 Biskup Schrattenbach se ukazuje i v širším časovém a lokálním kontextu jako jeden z nejvýznamnějších hybatelů hudebního života v českých zemích 18. století. Poznání této etapy naší hudební historie se přitom od roku 2007 zásadně posunulo. Nově byla zhodnocena hudba na dvoře hraběte Jana Adama
1 Spáčilová 2006a, vedoucí práce Rudolf Pečman, digitální kopie přístupná z: https://is.muni.cz/th/82417/ff_d/. 2 Např. Kirkendale 2007, Kokole 2012, Kendrick 2016. 3 Hudební vztahy Moravy v 18. století, Fond pro podporu vědecké činnosti FF UP (FPVC2015/15), řešitelka Jana Spáčilová.
OBSAH PŘEDMLUVA 10
Questenberga v Jaroměřicích nad Rokytnou,4 ale také činnost pražských šlechtických kapel (především hraběte Václava Morzina)5 a téma italské barokní opery na Moravě.6 Také v evropském měřítku došlo v posledních letech k několika významným počinům. Byly vydány monografie o operním díle Johanna Adolfa Hasseho, Leonarda Vinciho a Antonia Vivaldiho,7 přelomovou prací pro výzkum italské opery se stal soupis repertoáru benátských divadel od Eleanory Selfridge-Field.8 V žánru oratoria se můžeme opřít o nově zredigovanou monografii Ursuly Kirkendale o Antoniu Caldarovi a o příkladně zpracovaný katalog duchovní tvorby Johanna Josefa Fuxe.9 Na zcela jiné úrovni je také evidence hudebních pramenů v katalogu RISM a zpřístupnění digitálních kopií partitur i libret, zejména z italských a německých knihoven. K samotnému předmětu studia byla nalezena řada nových pramenů. Jsou to jednak libreta, která doplňují znalosti o prováděném repertoáru, jednak archivní materiály, poskytující vhled do provozních zvyklostí biskupské kapely, a konečně i dlouho postrádané partitury, které zásadně mění pohled na nakládání s hudebně dramatickými díly v okruhu Schrattenbachova dvora. Na základě nových poznatků bylo nutno některé závěry či hypotézy zkorigovat. Po více než desetiletém odstupu je tedy možno nahlédnout na toto téma ze zcela jiné perspektivy. Na tomto místě je dlužno vyslovit poděkování těm, bez jejichž pomoci by tato kniha nikdy nevznikla. V první řadě bych chtěla poděkovat Rudolfu Pečmanovi a Janě Perutkové, kteří podpořili vznik mé někdejší disertační práce. Ondřeji Mackovi a Jiřímu K. Kroupovi patří dík za transkripci a překlad italských a latinských textů, Martě Stodůlkové za identifikaci opisovačů v Salcburku. Je nutno jmenovat také pracovníky knihoven, archívů a dalších institucí, kteří mi laskavě prokázali svou pomoc při shromažďování pramenných materiálů, mnohdy těžko dostupných: Cyril Měsíc a Jitka Kocůrková (Knihovna Arcibiskupského zámku Kroměříž), Marijan Smolik (Semeniška knjižnica Ljubljana), Vilém Kaplan (Moravská zemská knihovna Brno), Rostislav Krušinský (Vědecká knihovna Olomouc), P. Augustin Gazda 4 Perutková 2011a, přepracovaná verze v němčině Perutková 2015. Nejnověji Fider et al. 2017. 5 Kapsa 2010. 6 Zejména díky projektu Catalogue of the Italian Opera Libretti in Central Europe in the 1st Half of the 18th Century, I: Moravia, GPP409/12/P940, Nadace pro dějiny kultury ve střední Evropě, 2012–2014, řešitelka Jana Spáčilová. 7 Schmidt-Hensel 2009, Markstrom 2007, Strohm 2008. 8 Selfridge-Field 2007. 9 Kirkendale 2007, Hochradner 2016.
OBSAH PŘEDMLUVA 11
a Jindra Pavelková (Knihovna benediktinů Rajhrad), br. Martin Damian (Knihovna kláštera kapucínů Brno), P. Josef Hudec (Knihovna křižovníků ve Znojmě-Hradišti), Petr Mašek (Knihovna Národního muzea v Praze), Zdeňka Jeřábková (Muzeum Vyškovska), Roland Dieter Schmidt-Hensel (Staatsbibliothek zu Berlin – Preußischer Kulturbesitz), Armin Brinzing (Bibliotheca Mozartiana Salzburg) a další. Největší dík náleží mému synu Janovi za trpělivost a mému otci Stanislavovi za neustávající podporu.
OBSAH ÚVOD 13
Úvod Osobnost jednoho z nejvýznamnějších hudebních mecenášů barokní Moravy, olomouckého biskupa Wolfganga Hannibala kardinála Schrattenbacha, nepatří k tradičním tématům české hudební historiografie. Ze šlechticů ovlivňujících zdejší kulturní život přitahovali pozornost dosavadního bádání především olomoucký biskup Karel Liechtenstein-Castelcorn (1624–1695, biskupem od 1664) jako zakladatel mimořádné notové sbírky celosvětového významu10 a majitel panství Jaroměřice nad Rokytnou hrabě Jan Adam Questenberg (1678–1752) jako tvůrce zámecké hudební kultury vysoké úrovně za použití domácích sil.11 Vedle těchto dvou osobností stojí biskup Schrattenbach poněkud v pozadí. Přitom se jedná o osobu, v níž se uskutečnilo přímé propojení našich zemí s největšími centry tehdejší kulturní Evropy. Jeho životní osudy a mimořádný zájem o hudbu jej předurčily k tomu, aby se stal nositelem výrazného kulturního náboje a po svém přesídlení na Moravu na počátku 20. let 18. století ovlivnil v mnoha ohledech domácí hudební prostředí. Tato kniha se věnuje především dvěma oblastem, v nichž se nejvíce projevil vliv biskupa Schrattenbacha jako hudebního mecenáše – italské opeře a oratoriu. Po stručném představení současného stavu poznání hudby na Moravě v době jeho episkopátu a popisu stávající pramenné základny se zaměřuji na kardinálovy hudební zkušenosti před jeho přesídlením na Moravu v roce 1722. Pozornost je věnována zejména podmínkám hudebního provozu a vokálně dramatickým dílům, s nimiž měl možnost se seznámit ve svých předchozích působištích Salcburku, Římě a Neapoli. Náplní dalších kapitol jsou hudební aktivity, jež inicioval již jako olomoucký biskup trvale pobývající ve své diecézi. Nejprve je představena jeho rezidenční kapela, zvláště italští hudebníci stojící v jejím čele a domácí skladatelé Václav a Josef Gurečtí. Pozornost je věnována také dalším členům souboru, zejména pěveckým sólistům. V následujících dvou kapitolách se 10 Sehnal 1993, Sehnal – Pešková 1998, nejnověji Sehnal 2008. 11 Helfert 1916, Helfert 1924, Perutková 2011a, nejnověji Perutková 2015.
OBSAH ÚVOD 14
věnuji operám a oratoriím, u nichž je doloženo provedení z popudu biskupa Schrattenbacha. Součástí kapitoly o opeře je také pojednání o divadlech na biskupských zámcích v Kroměříži a Vyškově. V poslední kapitole představuji nově identifikované hudební prameny, které významně doplňují poznání provozní praxe vokálně dramatických děl na biskupském dvoře. V závěru jsou připojeny přílohy zahrnující transkripce titulních listů libret oper a oratorií, incipitový katalog vložených árií ve schrattenbachovských partiturách, vyobrazení filigránů, popisy scénických dekorací biskupských divadel a překlad pramenných materiálů.
OBSAH SOUČASNÝ STAV POZNÁNÍ 15
Současný stav poznání Prvním pojednáním o hudbě na Moravě, kde lze nalézt pasáže o biskupu Schrattenbachovi a jeho kulturních aktivitách, je kniha Geschichte der Musik in Mähren Christiana d’Elverta.12 Zde nacházíme vedle zmínky o biskupských divadlech v Kroměříži a Vyškově především seznam libret uložených v olomoucké knihovně. Jejich názvy ovšem d’Elvert značně komolí, případně uvádí jen jména libretistů či skladatelů, a navíc je označuje za opery, ačkoli většina z nich byla identifikována jako oratoria.13 S oratorii dávanými v Brně pak na jiném místě dává do spojitosti pouze jméno hraběte Jana Adama Questenberga.14 Iniciátor soustavného badatelského zájmu o hudbu na Moravě v období baroka Vladimír Helfert si byl vědom významu osobnosti biskupa Schrattenbacha pro utváření domácího hudebního prostředí. Již ve své práci Hudební barok na českých zámcích jej představuje a otištěním titulů libret uložených v olomoucké knihovně významně doplňuje d’Elvertovy poznámky.15 12 d’Elvert 1873. Pasáže o divadelním provozu jsou téměř doslova přejaty z d’Elvert 1852. 13 d’Elvert 1852, s. 53; d’Elvert 1873, s. 192–193. Na tomto místě předkládám předmětnou pasáž, identifikované tituly uvádím v závorce. „Die Olmützer Universitäts-Bibliothek bewahrt noch folgende, zu Brünn in der Swoboda’schen Buchdruckerei auflegte italienische Opern-Texte: Opera musica, Bruna 1728 [L’Engelberta]. Speranza-Musica, 1729 [La speranza consolata]. Fozio Franc. 1730. Caldara Ant. 1730 [Morte, e sepoltura di Christo]. Catena Giov. 1730, 1731 [Bersabea, Giacobbe]. Gargierie Alessandri, 1730 [La caduta di Gerico]. Cornide Tavola-Musica, 1731 [Coronide]. Marchese Sig. 1732 [Il martirio di S. Giovanni Nepomuceno]. Piota triofante, 1738 [La divina pietà trionfante].“ 14 „Auf seine [= Questenbergs] Veranstaltung wurden manche große Oratorien zu Brünn mit vielem Ruhme aufgeführt.“ d’Elvert 1873, s. 181. 15 Helfert uvádí skladatele i rok vydání, na tomto místě cituji pouze jím zaznamenané tituly: La speranza consolata da S. Nicolo, Sant Alesio [!], Santa Cecilia, Il trionfo della croce, La Caduta di Gerico, Morte e sepoltura di Christo, Bersabea overo il Pentimento di David, Il mondo trionfante nella concezione di Maria sempre virgine [!], Giacobbe, Il Trionfo della virtù in S. Nicolo, La santissima
OBSAH SOUČASNÝ STAV POZNÁNÍ 16
Na témže místě také poprvé upozorňuje na dosud neznámého biskupova dvorního skladatele Václava Matyáše Gureckého. Helfert zamýšlel napsat o hudbě na dvoře kardinála Schrattenbacha podobnou monografii, jakou věnoval Jaroměřicím.16 Přípravná excerpta k této praci byla nalezena v jeho pozůstalosti uložené v Oddělení dějin hudby Moravského zemského muzea v Brně.17 Tematiku hudebních aktivit olomouckých biskupů rozpracoval o několik desítek let později Jiří Sehnal, jehož poznatky jsou podepřeny detailní znalostí pramenů. Sehnal soustředil svou pozornost jednak na Schrattenbachova předchůdce biskupa Liechtensteina-Castelcorna, jednak na jeho následovníky ve druhé polovině 18. století.18 Zásadní význam z hlediska mého tématu má jeho studie Počátky opery na Moravě,19 která přináší nejen seznam operních libret moravské provenience včetně jejich uložení (z Kroměříže a Vyškova uvádí celkem 14 libret), ale také tituly 21 oratorií a první zprávu o hudebnících Schrattenbachova dvora. Nové poznatky o inscenování prvních oper v Kroměříži přinesl na základě studia piaristických pramenů Jan Bombera.20 Libretům oper a zvláště oratorií provedených u Schrattenbachova dvora se věnovala Michaela Freemanová.21 Vedle publikování úplnějších seznamů oratorií provedených v Brně z rozkazu biskupa Schrattenbacha a představení některých neznámých titulů spočívá přínos jejích textů také v analytických sondách do libretistiky. Pro poznání historického kontextu Schrattenbachovy vlády je k dispozici vedle starších prací Gregora Wolného a Františka Václava Peřinky22 svým pramenným výzkumem velice cenná kniha Rudolfa Zubera Osudy moravské církve v 18. století,23 kde lze nalézt nejen Schrattenbachův anunziazione di Maria sempre vergine, Il Martirio di S. Giovanni Nepomuceno, Gioas re di Giuda, La divina Pietà trionfante nell imaculata concezione [!], Helfert 1916, s. 198–199. 16 „Hudba za kardinála Schrattenbacha v Kroměříži. K tomu jsem se před lety rozběhl, ale pak jsem v tom přestal.“ Helfert, Vladimír: Moje literární plány, Wohlau 11. ledna 1942, nejnověji otištěno in: Pečman 2003, s. 179–183. 17 CZ-Bm, sign. G 8.958. 18 Poznatky z dílčích studií k hudbě na dvoře biskupů Castelcorna, Egkha, Troyera, Hamiltona a Colloreda-Waldsee viz Sehnal 1985, souhrnně in Sehnal – Vysloužil 2001. 19 Sehnal 1974. 20 Bombera 1979, Bombera 1989. 21 Freemanová 2000, Freemanová 2003 aj. 22 Wolný 1855–1866. Peřinka 1948, zvláště sv. II/3, sv. II/4. 23 Zuber 1987.
OBSAH SOUČASNÝ STAV POZNÁNÍ 17
životopis, ale i údaje o církevních záležitostech diecéze a o kulturním a společenském pozadí jeho vlády. Tématu hudby na Schrattenbachově dvoře se věnuji od roku 2005, kdy jsem v časopise Opus musicum publikovala jako přípravné studie k disertaci cyklus šesti článků s podtitulem Olomoucký biskup Schrattenbach a hudba vrcholného baroka.24 Moje disertační práce Hudba na dvoře olomouckého biskupa Schrattenbacha (1711–1738). Příspěvek k libretistice barokní opery a oratoria byla obhájena na brněnské katedře muzikologie v roce 2007.25 Tématu jsem se průběžně věnovala i nadále. Ve studii Nové poznatky k hudbě na dvoře olomouckého biskupa Schrattenbacha jsem přinesla informace k nově identifikovaným hudebninám a archivním pramenům,26 o operách jsem souhrnně referovala v textu Die Rezeption der italienischen Oper am Hofe des Olmützer Bischofs Schrattenbach27 a o oratoriích ve stati Unbekannte Brünner Oratorien Neapolitanischer Komponisten vor 1740.28 Poznatky o biskupských hudebnících byly shrnuty ve studii Soloists of the Opera Productions in Brno, Holešov, Kroměříž and Vyškov.29 Ze zahraničních badatelů se problematice hudby na Schrattenbachově dvoře dosud nikdo soustavně nevěnoval, stručnou zmínku o brněnských oratoriích lze nalézt pouze v publikaci Howarda E. Smithera A History of the Oratorio.30 Nověji byla pozornost věnována pouze oratoriu o sv. Janu Nepomuckém Nicoly Porpory31 a partiturám Fuxových oratorií v Salcburku a Berlíně.32 Kusé informace o Schrattenbachově působení v Salcburku, Římě a Neapoli lze nalézt ve statích či publikacích věnujících se hudební historii těchto měst.
24 Spáčilová 2005a-f. 25 Spáčilová 2006a. 26 Spáčilová 2010b. 27 Spáčilová 2013a. 28 Spáčilová 2014. 29 Spáčilová 2016b. 30 Smither 1987, s. 43. Ve výčtu skladatelů se zde poprvé objevuje dosud nezmiňované jméno Girolama Pery. 31 Kendrick 2016. 32 Jira 2006, Hochradner 2014, Hochradner 2016.
OBSAH CHARAKTERISTIKA PRAMENNÉ ZÁKLADNY 19
Charakteristika pramenné základny Libreta V současné době existuje celkem 25 operních a 36 oratorních libret vztahujících se k hudebnímu provozu na dvoře biskupa Schrattenbacha. Souvislost s jeho osobou je buď výslovně uvedena na titulních listech tisků, nebo byla zjištěna komparací s dalšími relevantními prameny. Od roku 2006 byla nově nalezena jednak nová libreta operní,33 jednak dosud neznámé exempláře oratorních libret.34 V této kapitole představuji nejvýznamnější fondy schrattenbachovských libret. Nejprve jsou uvedeny české knihovny, poté knihovny v zahraničí; seřazeny jsou podle počtu tisků v nich nalezených. Nejbohatším zdrojem libret hudebně dramatických děl dávaných pod patronátem biskupa Schrattenbacha je Vědecká knihovna v Olomouci (CZOLu). Nachází se zde patnáct oratorních a čtyři operní libreta, z toho devět unikátně.35 Libreta se sem dostala zřejmě již na konci 18. století, kdy byly do Olomouce soustředěny knihy z církevních institucí zrušených císařem Josefem II.36 Jejich dřívější majitele nelze zjistit, s výjimkou Piramo e Tisbe z knihovny Žerotínů.37
33 Piramo e Tisbe (Vědecká knihovna Olomouc), Merope (italská verze v USA, německá verze v Trevíru), italská verze Engelberta a Alessandro nell’Indie (Opava), Nitocri (kapucíni Brno, potvrzení vztahu k biskupu Schrattenbachovi) a Demofoonte (Budapešť). 34 Zejména v hudebním oddělení Rakouské národní knihovny Vídeň (A-Wn) a italských knihovnách. 35 Tituly a signatury libret jsou uvedeny v soupisu pramenů. 36 Smejkal 1966. 37 Exlibris „Grf. Zierotin Bibl.“
OBSAH CHARAKTERISTIKA PRAMENNÉ ZÁKLADNY 20
Moravská zemská knihovna v Brně (CZ-Bu) uchovává dnes celkem deset schrattenbachovských libret, z čehož osm pochází z knihovny Chorinských ve Veselí nad Moravou. Jsou to výhradně libreta oratorií. Před restitucemi církevního majetku v 90. letech 20. století byl tento počet mnohem vyšší, neboť sbírky MZK zahrnovaly např. knihovnu benediktinů v Rajhradě, knihovny brněnských kapucínů, znojemských dominikánů apod.38 Jedním z nejdůležitějších fondů moravských libret je knihovna buquoyského zámku Nové Hrady v jižních Čechách, která je od znárodnění šlechtického majetku v 50. letech 20. století ve vlastnictví Národního muzea v Praze, jež v současné době vlastní či spravuje řadu zámeckých knihovních fondů (CZ-Pn). Na tento fond upozornil poprvé Vladimír Helfert, jeho pozornost se však soustředila výhradně na libreta oper provedených v Jaroměřicích nad Rokytnou.39 Později si Helfert část libret (celkem 31 kusů) vypůjčil, o čemž máme zprávu v dopisech novohradského archiváře Františka Svetiče z roku 1926.40 Výpůjčku využil ke zpracování lístkového katalogu moravských libret, který je dnes přístupný v Oddělení dějin hudby Moravského zemského muzea.41 Z libret původně se nacházejících na Nových Hradech ovšem na zámku zůstala pouze část, osm kusů přešlo do majetku Hudebně-historického oddělení Národního muzea – Českého muzea hudby v Praze (CZ-Pnm). O zdejších libretech podává zprávu Michaela Freemanová, která také uvádí jako provenienci tisků zámeckou knihovnu na Kačině na chotkovském panství Nové Dvory zřejmě proto, že v libretu La donna forte je nalepeno exlibris „Gr. Chotekische Bibliothek“.42 Na kartotéčních lístcích Českého muzea hudby je ale u všech libret udána provenience „Nové Hrady“ a dva z tisků skutečně nesou razítko „Schlossarchiv Gratzen“ (Alessandro in Sidone, Catone in Utica). Přináležitost tisků k novohradské knihovně lze potvrdit také srov-
38 Libreta přítomná v knihovně před restitucemi církevního majetku jsou zachycena v Dokoupil – Telec 1975. 39 Helfert 1924. 40 CZ-Bm, Archiv Oddělení dějin hudby Moravského zemského muzea, složka Nové Hrady, dopisy z 27. 12. 1923, 25. 8. 1926 a 29. 10. 1926. 41 Katalog zaznamenává tato schrattenbachovská libreta: Catone in Utica, Gioas rè di Giuda, Il Demetrio, Die Gütigkeit Titi Vespasiani, La donna forte, La conversione di S. Pellegrino Laziosi, San Vicenzo Fererio, La passione di Giesù Christo (1737), Alessandro in Sidone (bez signatur, řazení nahodilé). Katalogizační lístky nesou záhlaví „Archiv zámku Nové Hrady“, libreta eviduje Sehnal 1974 a Dokoupil 1978. 42 Freemanová 2003.