Issuu

Daniela Fischerová

DUHOVÉ POHÁDKY

Praha 2003

MODR¯ SLON

Duhové pohádky

Daniela Fischerová Duhové pohádky

Praha 2003

Tato kniha vychází s laskavou podporou Ministerstva kultury âeské republiky Ve‰kerá práva vyhrazena

© Meander, 2003 © Daniela Fischerová, 2003 Illustrations © Irena ·afránková, 2003 Preface © Daniela Fischerová, 2003 Epilogue © Jiﬁí Stránsk˘, 2003 Photo © Karel Kestner, Vojen ·afránek, 2003 ISBN 80-86283-21-6

Maminky, tatínkové, babiãky, dûdeãkové, strejdové a tety, Vy v‰ichni, kdo budete tyhle pohádky (nebo jakékoli jiné) dûtem ãíst, Vy, ktefií vÛbec je‰tû pfiedãítáte dûtem, dûkuju vám, Ïe to dûláte. Îe nevûfiíte, Ïe vám dûti vychová televize, nûjaká instituce nebo prázdn˘ byt. Pfiedstavuju si to bájeãné leÏení v post˘lce, kdy den konãí, uÏ se nic nemusí a nûkdo si pro dûti udûlal ãas. âte jim a vypráví, hlas pro nû vyãaruje jiné, tajné svûty, kde se dûjí kouzla a v‰echno vÏdycky dobfie dopadne... Nikdy pozdûji se to uÏ nedoÏene. Tak hezké ãtení pfieju, a aÈ vám to ty dûti jednou v dobrém vrátí!

Pﬁátelsky va‰e Daniela Fischerová

Duhová pohádka

Jak se Slunko stra‰nû nudilo Kdysi dávno a dávno byla doba, kdy vÛbec Ïádné barvy nebyly. Svût teprve vznikal a byl bezbarv˘ jako kapka vody, jako ãiré sklíãko a jako samo nicovaté nic. Nad Zahradou plulo smutné Slunko a pﬁí‰ernû se nudilo. "No nazdar!" ﬁíkalo si v duchu. "Co je tohle za svût? Kdo na to má koukat? Je to otrava." A mûlo pravdu, byla tady nuda k ukousání. Na bezbarvé jabloni visela bezbarvá jablka a bezbarvá jablka mûla i úplnû bezbarvou chuÈ. "To má b˘t nûjaká Zahrada? To nic tam dole?" zívlo Slunko. "To je ‰patn˘ vtip, a Ïádná Zahrada!" A unudûnû plulo tam a zpátky, unudûnû tam a namíchnutû zpátky, namíchnutû tam a nakva‰enû zpátky, nakva‰enû tam a otrávenû zpátky... Mûlo dlouhou chvíli a svût ho netû‰il. "Kdybych si aspoÀ mohlo s nûãím pohrát! Aha! Co kdybych udûlalo vítr?

Zahraju si s ním na honûnou a tfieba bude tro‰ku veselo." A udûlalo vítr. Vítr lítal Zahradou jak ‰tûnû. JenÏe ani vítr nemûl barvu. Nebyl vidût, jen tak ti‰e ‰ustil listím a byla to je‰tû vût‰í otrava neÏ dfiív. "Dost!" zavfielo Slunko honem oãi. "S tím vûtrem to nebyl dobr˘ nápad. Kdepak, to byl moc mizern˘ nápad! Udûlám to jinak. Spustím mlhu a budu si hrát na schovávanou." Na Zahradu padla hustá mlha. Ale to byl je‰tû mizernûj‰í nápad. Zahrada zmizela a svût vypadal tak ztracenû a bledû, Ïe se nad ním Slunko dalo do breku. "De, já tu debudu!" huhlalo skrze slzy. "Je tu duda! Tohle je dejduddûj‰í svût ze v‰ech dudd˘ch svûtÛ a já uÏ tu debudu ani bidutu!" Nad Zahradou rázem spustil liják. Byla to hotová prÛtrÏ mraãen, ale pak se Slunko vybreãelo a utfielo si nos. "Jak to bluvíb?" okfiiklo se pfiísnû. Pofiádnû se vysmrkalo a okfiiklo se znovu: "TotiÏ chci fiíct: Jak to mluvím? Slunko Slunko! Ty jsi ale kÀoura! Fuj!" A protoÏe bylo na svûtû samo, muselo si taky samo dávat rozumy. "OkamÏitû pfiestaÀ bulit jako bulík," zahrozilo si zlat˘m prstem, "to je nanic! Rad‰i koukej nûco vymyslet!" ZamÏouralo skrz jiskfiivou slzu a pokusilo se o úsmûv. A vtom se stalo nûco nevídaného. Dé‰È pfiestal. Na nebi se rozklenula duha. Byla to první duha svûta a byla prostû nádherná. "Jé!" udûlalo Slunko vyjevenû. A pak je‰tû jednou: "Jé!" Duha plula nad bezbarv˘m svûtem jako zázrak a hrála sedmi záfiiv˘mi barvami. Slunko vyvalilo oãi. Ale pak se mu rozsvítilo a ono se plesklo do ãela. "Jasnû! To je pfiece ono! To jsem ale Slunko truhlík, Ïe mû to nenapadlo dfiív!" Spletlo si z hrsti paprskÛ cÛpek a ze ‰tûtiãky byl mal˘ ‰tûteãek. Zkusmo ho omoãilo v ãervené barvû duhy a omalovalo nûkolik mráãkÛ. "No ne!" fieklo, kdyÏ si prohlédlo svÛj v˘tvor. "To vÛbec nevypadá ‰patnû. Budu jim asi fiíkat ãervánky."

A pak si omoãilo ‰tûteãek v oranÏové a pfietáhlo meruÀky a broskve, Ïlutou vybarvilo pampeli‰ky, zelenou trávu, listí na stromech a ‰penát, bledûmodrou pomnûnky a nebe, tmavomodrou chrpy, studánku a rybník... AÏ nakonec smoãilo v poslední barvû jenom vlásek a zvlá‰È jemÀounce a nûÏnû vybarvilo fialky. To se ví, byla to dfiina. Slunko bylo celé uhfiáté. Ale nedalo si pokoj, dokud nemûl barvu kaÏd˘ drobeãek. "Ták!" vydechlo py‰nû a umylo si ‰tûtec. "Prokouklo to. Kdepak, já nejsem nemehlo, nejsem hloupé, líné Slunko. Je to paráda." Dívalo se po barevném svûtû a svût se mu zdál krásn˘. Ale tak to b˘vá. Svût se nám líbí, kdyÏ si ho sami nûjak zkrá‰líme. "Koneãnû je na co koukat!" prohlásilo Slunko, ale pak se rozpomnûlo na ãas a podivilo se. "To je hodin! Îe mi ten den ale utekl!" Honem se Èuklo do zlatého ãela: "Aha! VÏdyÈ já jsem pracovalo! No vida, nemûlo jsem vÛbec ãas se nudit. A jdu spát." A tak vznikla duha. A tak vznikly barvy. A tak vznikla touha udûlat svût hezãím, a to je moc dobfie, protoÏe jinak by tu nikdo nebyl rád. Slunko naposled pfielétlo pohledem Zahradu, která teì byla doopravdy krásná, a kulilo se dolÛ k obzoru. "Dobrou noc a nashledanou zítra!" zamumlalo z polospánku. Stulilo paprsky do klubíãka, zhaslo nebe, zhaslo samo sebe a ‰lo spokojenû spát.