Issuu

ELEKTROTECHNIKA I pro 2. ročník UO Automechanik

doc. Ing. FRANTIŠEK KREJČÍ, CSc.

ELEKTROTECHNIKA I pro 2. ročník UO Automechanik

PRAHA 2006

První díl učebnice se kromě základních poznatků o elektrických strojích a přístrojích zabývá hlavně elektrickými zařízeními vozidel, velmi závažnou problematikou zdrojů elektrické energie ve vozidle a zapalovacími soustavami.

Jakékoli rozmnožování této publikace nebo jejích částí je podle autorského zákona trestné.

Lektorovali: Mgr. Stanislav Pleninger, prof. Ing. Josef Pošta, CSc. © doc. Ing. František Krejčí, CSc., 2006 ISBN 80-7333-049-0

Obsah

PŘEDMLUVA ...................................................................................

ELEKTRICKÉ STROJE A PŘÍSTROJE ......................................

1.1 1.1.1 1.1.2 1.2 1.2.1 1.2.2 1.2.3 1.2.4 1.3 1.3.1 1.3.2 1.3.3 1.4 1.4.1 1.5 1.5.1 1.5.2 1.5.3 1.6 1.7 1.7.1 1.7.2 1.7.3 1.8 1.8.1 1.8.2

Rozdělení elektrických strojů ............................................................. Důležité pojmy ................................................................................... Elektrické přístroje ............................................................................. Transformátory ................................................................................... Působení a popis transformátorů ........................................................ Autotransformátor .............................................................................. Svářecí transformátory ....................................................................... Tlumivka ............................................................................................ Asynchronní elektromotory ................................................................ Konstrukce trojfázového motoru ........................................................ Chod indukčního motoru .................................................................... Jednofázový indukční motor .............................................................. Synchronní stroje ................................................................................ Provedení synchronního stroje ........................................................... Stejnosměrné stroje ............................................................................ Popis a působení stejnosměrného stroje ............................................. Hlavní druhy stejnosměrných strojů ................................................... Komutátorové motory ........................................................................ Zvláštní druhy elektromotorů ............................................................. Obsluha elektromotorů ....................................................................... Spouštění motoru s kotvou nakrátko .................................................. Řízení rychlosti otáčení indukčního motoru ...................................... Údržba elektrických strojů ................................................................. Elektrické spínací přístroje ................................................................. Spínače a stykače ................................................................................ Ostatní prvky elektrické sítě ............................................................... Kontrolní otázky ...............................................................................

11 11 13 14 14 16 17 18 18 18 21 22 23 23 26 26 29 36 39 41 41 45 46 47 48 53 56

ZÁKLADNÍ POZNATKY O ELEKTRICKÉM ZAŘÍZENÍ MOTOROVÝCH VOZIDEL ......................................

2.1 2.2 2.3

Přehled elektrických zařízení vozidel ................................................. Kreslení elektrotechnických schémat ................................................. Základní elektrotechnické materiály .................................................. Kontrolní otázky ...............................................................................

58 62 69 75

ELEKTROCHEMICKÉ ZDROJE ELEKTRICKÉ ENERGIE MOTOROVÝCH VOZIDEL .......................................

3.1 3.1.1 3.2 3.2.1 3.2.2 3.2.3 3.3 3.3.1 3.3.2 3.3.3 3.3.4 3.3.5 3.3.6 3.3.7 3.4 3.5 3.5.1 3.5.2 3.6 3.6.1 3.6.2 3.6.3 3.6.4 3.6.5 3.7

Základní pojmy a rozdělení elektrochemických zdrojů ..................... Rozdělení elektrochemických zdrojů ................................................. Olověné akumulátory ......................................................................... Konstrukce olověných akumulátorů ................................................... Elektrolyt olověných akumulátorů ..................................................... Voda pro olověné akumulátory ........................................................... Olověné startovací akumulátory ......................................................... Uvádění olověných akumulátorů do činnosti ..................................... Nabíjení a nabíjecí charakteristiky ..................................................... Zásady vybíjení olověných akumulátorů ........................................... Kontrola stavu nabití olověných akumulátorů ................................... Spojování olověných akumulátorů ..................................................... Údržba olověných akumulátorů ......................................................... Provozní závady olověných akumulátorů .......................................... Olověné motocyklové akumulátory ................................................... Startovací akumulátory OPTIMA ...................................................... Konstrukční zvláštnosti akumulátorů OPTIMA ................................. Výkonové a provozní vlastnosti akumulátorů OPTIMA .................... Alkalické akumulátory ....................................................................... Konstrukční prvky alkalických akumulátorů ..................................... Značení alkalických akumulátorů ...................................................... Uvádění alkalických akumulátorů do činnosti ................................... Údržba alkalických akumulátorů ........................................................ Poruchy alkalických akumulátorů ...................................................... Systém nikl-kovový hydrid (NiMeH, NiMH) .................................... Kontrolní otázky ...............................................................................

76 78 80 81 85 86 87 90 92 96 97 101 102 103 115 116 116 117 120 121 122 123 123 126 127 129

GENERÁTORY MOTOROVÝCH VOZIDEL ............................. 130

4.1 4.2 4.3

Generátor ve vozidle .......................................................................... 130 Konstrukční řešení a vlastnosti dynam ............................................... 131 Provoz a zkoušení dynam ................................................................... 134

4.4 4.4.1 4.4.2 4.4.3 4.4.4 4.5 4.5.1 4.5.2 4.5.3 4.6 4.6.1 4.6.2 4.7

Regulační relé pro dynama ................................................................. Princip regulace napětí ....................................................................... Ochrana dynama proti přetížení ......................................................... Zpětný spínač ...................................................................................... Seřizování vibračních regulačních relé pro dynama .......................... Konstrukční řešení vozidlových alternátorů ....................................... Zapojení alternátorů ........................................................................... Chlazení alternátorů ........................................................................... Svorky a značení alternátorů .............................................................. Regulace napětí alternátoru ................................................................ Elektromagnetické regulátory ............................................................ Bezkontaktní regulace napětí alternátoru ........................................... Údržba alternátorů .............................................................................. Kontrolní otázky .................................................................................

137 138 140 143 144 145 148 150 151 151 152 154 156 157

ZAPALOVÁNÍ SPALOVACÍHO MOTORU ................................ 158

5.1

Teorie zapalování ................................................................................ 158

5.1.1 5.2 5.3 5.4 5.4.1 5.4.2 5.4.3 5.4.4 5.5 5.5.1 5.6 5.6.1 5.6.2 5.6.3 5.6.4 5.6.5 5.7

Elektrický výboj v plynu a mezi elektrodami .................................... Zapalovací svíčka ............................................................................... Vztah mezi zapalováním a prací motoru ............................................ Bateriové zapalování .......................................................................... Zapalovací cívka ................................................................................. Přerušovač .......................................................................................... Rozdělovač ......................................................................................... Seřizování a opravy bateriového zapalování ...................................... Magnetové zapalování ........................................................................ Princip magnetového zapalování ........................................................ Elektronická zapalování ..................................................................... Elektronické odlehčení kontaktů přerušovače .................................... Kondenzátorové zapalování ............................................................... Induktivní zapalování ......................................................................... Bezkontaktní zapalování .................................................................... Další typy elektronických zapalování ................................................ Piezoelektrické zapalování ................................................................. Kontrolní otázky ...............................................................................

TRENDY VÝVOJE V ELEKTRICKÉ VÝSTROJI AUTOMOBILŮ ................................................................................ 193

159 161 167 170 171 174 176 177 180 180 182 183 184 185 186 188 190 191

LITERATURA .................................................................................. 196

Předmluva

Vážení studenti, v rámci vaší přípravy na budoucí povolání budete studovat předmět Elektrotechnika. O důležitosti tohoto předmětu není pochyb, stačí se jen podívat do moderního vozidla, kde aplikace elektroniky jsou stále větší a rozsáhlejší. Důležitá je zejména zdrojová soustava a systémy zajišťující bezpečnost a ekonomiku provozu vozidla, minimální emise škodlivých látek do ovzduší a také řidičovo pohodlí při ovládání vozidla. Tato elektrická a elektronická zařízení vyžadují i vysoce kvaliﬁkovanou obsluhu nejen ze strany řidiče, ale i servisních pracovníků, kteří musí umět používat odpovídající technologické postupy a specializovaná servisní a diagnostická zařízení. Dříve hojně používaná metoda „pokusů a omylů“ vede k nenávratným poruchám elektronických zařízení a značnému prodražení servisu či opravy. Předkládaná učebnice obsahově navazuje na předchozí studium předmětu Fyzika a rozvíjí vaše znalosti elektrických strojů a přístrojů získané v praktických předmětech. Kromě základních poznatků o elektrických strojích a přístrojích se zabývá hlavně elektrickými zařízeními vozidel, velmi závažnou problematikou zdrojů elektrické energie ve vozidle a zapalovacími soupravami. Vzhledem k rychlému rozvoji elektronických aplikací v moderních vozidlech nelze vystačit jen s popisem konkrétního řešení, protože v době vašeho studia již budou některá řešení zastaralá. Zaměříme se proto na objasnění principu funkce těchto zařízení a na ukázku některého konkrétního řešení. Se znalostí principu pak nebude problém vyznat se i v novém, modernějším řešení. Rozsah učebnice je vzhledem k počtu hodin studia rozsáhlejší. Větší rozsah umožňuje hloubavým studentům více si prohloubit své znalosti již ve škole. Na každém pak bude, zda se spokojí s povinným minimem, které při výuce upřesní učitel, nebo zda si nastuduje i něco navíc. Na konci každé stati jsou uvedeny kontrolní otázky, které by měl absolvent umět vysvětlit, třeba i za pomoci učebnice.

Předkládaná učebnice by měla přispět i k poznání, že absolvováním učebního oboru nekončí příprava na výkon povolání. Progresivní vývoj v aplikacích elektroniky v konstrukci soudobých vozidel vyžaduje doslova průběžné a celoživotní sebevzdělávání. To je třeba řešit většinou formou samostudia z odborné literatury, částečně i formou odborných kurzů a školení. V každém případě však znalost principů je bezpodmínečně nutná. A k tomu by měla přispět i tato učebnice.

Elektrické stroje a přístroje

1.1

ROZDĚLENÍ ELEKTRICKÝCH STROJŮ

Elektrické stroje dělíme na stroje točivé a netočivé. Netočivé elektrické stroje jsou např. transformátory, natáčivé transformátory (induktivní regulátory), usměrňovače aj. Točivé elektrické stroje přeměňují (na elektromagnetickém principu) elektrickou energii v energii mechanickou a naopak, nebo přeměňují jeden druh elektrické energie v jiný druh. Rozdělení elektrických strojů znázorňuje obr. 1. 1.1.1

Důležité pojmy

Generátor je točivý stroj, který mění mechanickou energii v elektrickou. Generátory mají své ustálené názvy. Tak např. generátor na výrobu stejnosměrného proudu nazýváme dynamo. Alternátor je synchronní generátor na výrobu střídavého proudu. Magneto je generátor střídavého proudu s permanentními magnety. Motor je točivý stroj, který mění elektrickou energii v energii mechanickou. Podle druhu proudu, pro který je motor konstruován, rozeznáváme motory na proud stejnosměrný a motory na proud střídavý. Podle velikosti se ustálilo rozdělení na stroje drobné do 0,5 kW, malé od 0,5 do 15 kW, střední od 15 do 100 kW a velké nad 100 kW. Soustrojím nazýváme dva nebo několik strojů mechanicky přímo spojených. Například motorgenerátor je soustrojí složené z motoru a generátoru. Není-li jinak určeno, rozumíme motorgenerátorem soustrojí složené z motoru na proud střídavý a z dynama. Transformátor je zařízení pro převod střídavého napětí nebo oddělení dvou elektrických obvodů. Mohou být jednofázové nebo třífázové, u třífázových transformátorů je možná různá kombinace vinutí na primární a sekundární straně (hvězda-hvězda, hvězda-trojúhelník apod.). Dovolené oteplení vinutí strojů je určeno předpisy a závisí na druhu izolace. Použijeme-li izolace, které odolávají vyšším teplotám, např. slída, skelné

ELEKTRICKÉ STROJE

NETOČIVÉ

TRANSFORMÁTORY autotransformátor

TLUMIVKY

USMĚRŇOVAČE OSTATNÍ

TOČIVÉ

STŘÍDAVÉ ELEKTRICKÉ STROJE Asynchronní stroje trojfázové jednofázové Synchronní stroje alternátory synchronní motory STEJNOSMĚRNÉ STROJE dynama motory ZVLÁŠTNÍ DRUHY ELEKTROMOTORŮ elektromotor s kotoučovým rotorem elektromotor s elektronickým komutátorem krokový elektromotor

Obr. 1. Rozdělení elektrických strojů

vlákno nebo jiné organické látky, můžeme pak připustit oteplení vinutí až na 140 °C. Teplo ve stroji vzniká ze ztrát způsobených ve vodičích průchodem elektrického proudu. Veličiny, kterými je elektrický stroj označen zpravidla na štítku, nazýváme jmenovité veličiny a číselné hodnoty těchto veličin jsou jmenovité hodnoty (např. proud, napětí, výkon, kmitočet, účiník, rychlost otáčení). Stroje musí při jmenovitých hodnotách pracovat správně a vyhovovat zároveň platným ustanovením příslušných norem.

1.1.2

Elektrické přístroje

Elektrický přístroj je zařízení používané ke spínání, řízení a ochraně elektrických sítí, strojů a spotřebičů; je nezbytným příslušenstvím každého elektrického zařízení. Funkce elektrických přístrojů jsou rozmanité a mnohostranné; na jejich správném působení závisí spolehlivost provozu a bezpečnost osob, obstarávajících obsluhu zařízení. Elektrické přístroje musí mít takové elektrické a mechanické vlastnosti, které zaručují, že přístroje budou vykonávat svou funkci přiměřenou dobu za předpokládané hustoty provozu. Musí mít zejména dostatečnou elektrickou pevnost (izolaci), odolnost proti vlhku, mechanickou pevnost, trvanlivost, výkonnost, odolnost proti zkratu, teplu, otřesům a nehořlavost. Elektrické přístroje se vyrábějí pro stejnosměrná a střídavá napětí; přístroje, které lze odstupňovat podle proudu, se mají stavět na jmenovité proudy. Každý přístroj musí trvale vydržet jmenovitý proud, aniž se nepřípustně zahřeje. Jestliže je jmenovitá hustota větší, musíme obvykle proud zmenšit. Jmenovité proudy platí pro určitou hustotu spínání. Volbu přístroje ovlivňuje také jeho budoucí umístění. Rozeznáváme přístroje pro vnitřní nebo venkovní montáž a přístroje pro montáž na stěnu nebo zapuštěné. Nechráněné přístroje montujeme jen do uzavřených elektrických provozoven, přístupných pouze školenému odbornému personálu. Jinak používáme kryté přístroje, které chrání před nebezpečím dotyku, poraněním, před vniknutím cizích předmětů, vody, plynů, před mechanickým poškozením apod. Přístroje pro elektrická silová zařízení jsou: – – – –

rozvodné přístroje, montované v rozvodu nn i vn, řídicí, spouštěcí a regulační přístroje, měřicí, kontrolní a zkušební přístroje, spotřební přístroje (elektrické spotřebiče).

Elektrické přístroje můžeme použít jen k tomu účelu, ke kterému jsou určeny a za podmínek, pro něž jsou konstruovány.

1.2

TRANSFORMÁTORY

1.2.1

Působení a popis transformátorů

Transformátor je stroj bez pohyblivých částí, který mění velikost napětí střídavého proudu při nezměněném kmitočtu. Skládá se z uzavřeného magnetického obvodu (obr. 2), složeného z křemíkových plechů a obvykle ze dvou vinutí. Vstupní (primární) vinutí (P) je napájeno ze zdroje střídavého proudu. Z výstupního (sekundárního) vinutí (S) odebíráme napětí jiné velikosti. Při chodu naprázdno je výstupní vinutí otevřeno a transformátor odebírá ze sítě proud potřebný pro vybuzení magnetického toku v magnetickém obvodu. Střídavý magnetický tok pak indukuje v jednom závitu každého vinutí napětí ui. Ve vstupním vinutí, které má N1 závitů, indukuje střídavý tok napětí: U1 = ui . N1

(V).

[1]

Má-li výstupní vinutí N2 závitů, indukuje se v něm napětí: U2 = ui . N2

(V).

[2]

Poměr indukovaných napětí obou vinutí (cívek) transformátoru je roven poměru počtu závitů a nazývá se převodem transformátoru p. U1 N1 p = —— = —— . U2 N2

[3]

Zanedbáme-li poměrně malé úbytky napětí ve vstupním vinutí transformátoru, můžeme místo indukovaných napětí dosadit svorková napětí, takže přibližně platí, že napětí se transformuje v přímém poměru k počtu závitů. Protéká-li při zatížení sekundárním obvodem proud I2, pak spotřebič odebírá z transformátoru výkon P2. Tento výkon se musí transformátoru přivést ze zdroje při napětí U1 a proudu I1. Zanedbáme-li ztráty v transformátoru a účiník, můžeme psát, že příkon P1 se rovná výkonu P2 a pak platí: P1 = P2

(W).

[4]

U 1 . I1 = U 2 . I2

(V, A).

[5]

Z toho pak plyne, že proudy v transformátoru jsou v nepřímém poměru k převodu p. I1 U2 N2 1 —– = —– = —– = — p U1 N1 I2

(A; V).

[6]

Jmenovitý výkon transformátoru je zdánlivý výkon ve VA (voltampérech), kVA (kilovoltampérech) nebo v MVA (megavoltampérech) podle štítku, a to při jmenovitém proudu a jmenovitém napětí na straně výstupní a při jmenovitém kmitočtu a sinusovém průběhu napětí na straně vstupní. Magnetický obvod M (viz obr. 2) se skládá z transformátorových křemíkových plechů. Aby byly ztráty vířivými proudy malé, musí být jednotlivé plechy proti sobě dobře izolovány. Izolujeme je papírem, lakem nebo fosfátováním. Magnetický obvod je tvořen jádry a spojkami. Na jádrech je navlečeno vinutí (cívky). Jednofázový jádrový transformátor (obr. 3) má dvě navinutá jádra s polovinou vinutí 1 vyššího napětí a s polovinou vinutí 2 nižšího napětí. Jednofázový plášťový transformátor má navinuté jen prostřední jádro, na němž je cívka vyššího i nižšího napětí. U válcového vinutí jsou cívky vyššího i nižšího napětí soustředně na sobě, cívky nižšího napětí obvykle dále od jádra kvůli lepšímu chlazení vinutí s větším proudem. V transformátoru vznikají ztráty v železe a ve vinutí. Ztráty se mění v teplo, které se musí z transformátoru odvádět. Podle chladicího prostředí, které se

Obr. 2. Magnetický obvod jednofázového transformátoru

Obr. 3. Jednofázový jádrový transformátor

bezprostředně stýká s vinutím a se železem transformátoru, rozeznáváme vzduchové transformátory a transformátory olejové. U olejového transformátoru je vlastní transformátor (magnetický obvod s vinutím) ponořen do nádoby naplněné olejem. Teplo se odvádí olejem na povrch nádoby a odtud vyzařuje do okolního vzduchu. Podle počtu fází jsou transformátory jedObr. 4. Trojfázový transformátor nofázové, trojfázové a vícefázové. Příklad trojfázového transformátoru je na obr. 4. Trojfázový transformátor může být složen ze tří jednofázových transformátorů, nebo magnetický obvod s vinutím tvoří jediný celek. Používá se hlavně druhý způsob (viz obr. 4). Vinutí trojfázového transformátoru se spojuje „do hvězdy“ (obr. 5), nebo „do trojúhelníka“, popř. se Obr. 5. Schéma zapojení vinutí trojpoužívá jejich kombinace. fázového transformátoru Při spojení „do hvězdy“ jsou konce vinutí vedeny ke svorkám (a, b, c) a začátky se spojují do uzlu, který může být vyveden jako nulový bod (n). Tím získáme napětí fázové a sdružené (síťové). Při spojení „do trojúhelníka“ je vždy začátek jedné fáze spojen s koncem vinutí sousední fáze. 1.2.2

Autotransformátor

Jde o transformátor s galvanicky spojeným primárním a sekundárním vinutím, kdy sekundární vinutí je částí vinutí primárního (obr. 6). Společnou částí o N2 závitech prochází rozdíl proudů I2 – I1. Autotransformátor je zvlášť výhodný při malém transformačním převodu, nesmí se používat jako bezpečnostní transformátor. Pozor! Při přerušení společné části vinutí se dostane vyšší vstupní napětí do obvodu nižšího napětí. Proto se autotransformátor smí použít jen k transformaci napětí v téže třídě – v sítích vvn nebo nn. Řiditelné autotransformátory se používají jako spouštěcí transformátory indukčních a synchronních motorů, ke zvýšení napětí v sítích apod. Řiditelný prstencový autotransformátor (obr. 7), používaný v elektrotechnických labo-

ratořích, zkušebnách apod., má vinutí na lamelovaném prstencovém jádru. Žádané napětí se odebírá přes uhlíkovou kladku, která se pohybuje po vinutí s obroušenou izolací. Řízení napětí je velmi jemné.

Obr. 6. Princip autotransformátoru

1.2.3

Obr. 7. Řiditelný autotransformátor 1, 2 – svorkovnice

Svářecí transformátory

Svářecí transformátory se používají k odporovému a obloukovému svařování. Při odporovém svařování bývá výstupní napětí 1 až 10 V a proud pak až 100 kA. Na sekundární straně mívají tyto transformátory obvykle jen jeden závit, dutý, kterým protéká chladicí voda. Svářecí proud se zpravidla řídí přepínáním odboček na primární straně. Hlavním požadavkem pro svařování střídavým obloukem je rychlá přizpůsobivost značným změnám sekundárního napětí mezi napětím pro zapálení oblouku (asi 70 V) a napětím na jeho udržení (asi 16 až 40 V) a dále požadavek na přibližně stálý proud při kolísavém napětí vlivem délky oblouku. Těmto požadavkům nejlépe vyhovuje tzv. rozptylový transformátor. Rozptyl se uměle zvětšuje velkou vzdáleností mezi primárním a sekundárním vinutím nebo vložením železných jader do rozptylové dráhy. Svářecí proud se zpravidla reguluje zasouváním nebo otáčením jádra (obr. 8).

Obr. 8. Způsoby regulace svařovacích transformátorů

1.2.4

Tlumivka

Tlumivka je přistroj s jediným vinutím. Zařazuje se do elektrického obvodu k zvýšení jeho indukčnosti. Tlumivka se používá k tlumení proudových nárazů, ke spouštění velkých motorů, ke zlepšení paralelního chodu transformátorů apod. Konstrukčně se podobá transformátoru. Vyrábí se buď v jádrovém provedení, s polovinou cívky na každém jádře, nebo plášťovém provedení. Jádro může být železné (obr. 9), nebo i z nemagnetického materiálu. Aby změna úbytku napětí byla úměrná proudu v širokém rozmezí, vyrábí se železná jádra tlumivek s nemagnetickými mezerami (3). Výhodnější je větší počet Obr. 9. Jednofázová tlumivka se žemenších mezer, v nichž se tak neprojevuje lezným jádrem 1 – spojka jádra, 2 – vzduchová vliv rozšíření magnetického toku v poměru mezera, 3 – nemagnetická mezera, k průřezu, jak je tomu ve velkých meze4 – vinutí tlumivky rách. Mezery mají být v části jádra, které je obklopeno vinutím (4). Mezery (2) mezi jádrem a spojkou (1) mají být co nejmenší, neboť při velkých mezerách vznikají velké přídavné ztráty.

1.3

ASYNCHRONNÍ ELEKTROMOTORY

1.3.1

Konstrukce trojfázového motoru

Pro svou konstrukční jednoduchost a provozní spolehlivost je trojfázový motor nejpoužívanějším elektrickým motorem. Snadno se obsluhuje, jeho rychlost otáčení se při proměnlivém zatížení téměř nemění a vyhovuje, pokud se nevyžaduje řízení rychlosti otáčení (obr. 10). Statorové kostry (4) bývají nejčastěji litinové. Plechy statoru (6) malých motorů drží v kostře pouze třením. Trojfázové vinutí (8) z izolovaných vodičů je uloženo v drážkách (10) na vnitřním obvodu statorových plechů (6). Vinutí je uspořádáno tak, že jakmile je napájeno trojfázovým proudem, vytvoří točivé magnetické pole.

Obr. 10. Řez indukčním trojfázovým motorem 1 – kryt ventilátoru, 2 – ventilátor, 3 – ložiskový štít, 4 – kostra statoru, 5 – závěsné oko, 6 – plechy statoru, 7 – plechy rotoru, 8 – vinutí statoru, 9 – hřídel, 10 – drážky pro vinutí, 11 – patka pro upevnění, 12 – drážka pro klín

Plechy jsou tlusté 0,5 mm a izolované lakem. Vzduchová mezera mezi statorem a rotorem je co nejmenší s ohledem na přesnost výroby a bezpečnost provozu, aby magnetický odpor, a tím i magnetizační proud byly co nejmenší. V dutině statoru se otáčí rotor, který je stejně jako stator z plechů. Rotorové plechy (7) malých motorů se nasazují přímo na hřídel (9), který je buď vroubkován, nebo má drážku (12) pro pérový klín. U větších průměrů se plechy nasazují na lité nebo svařované hvězdice, které jsou naklínovány na hřídeli. Motory s kotvou nakrátko mají drážky rotoru vyplněny měděnými tyčemi. Po obou stranách rotoru jsou tyče spojeny měděnými kruhy. Tyče a kruhy tvoří klec. Dnes se používají lité hliníkové klece. Tyče, kruhy i větrací lopatky na kruzích se odlévají současně. V součastnosti se většinou konstruují motory s povrchovým chlazením. Motor je úplně uzavřený, statorový svazek

Obr. 11. Možnosti zapojení statorového vinutí L1 až L3 – fáze napájení