Issuu

PŘEHLED NEJUŽÍVANĚJŠÍCH

L ÉČ I V

PhDr. SVATAVA KOCINOVÁ – RNDr. ZDEŇKA ŠTERBÁKOVÁ PharmDr. ŠÁRKA ERBANOVÁ

PŘEHLED N E J U Ž Í VA N Ě J Š Í C H

LÉČIV Příručka pro střední zdravotnické školy Šesté, aktualizované vydání

PRAHA 2013

Všechna práva vyhrazena. Tato kniha ani její části nesmějí být rozmnožovány tiskem, fotokopiemi, elektronickými datovými soubory ani jiným způsobem bez předchozího písemného souhlasu vydavatele.

První vydání lektorovali: PharmDr. Josef Suchopár PhMr. Zdeněk Horák

Obsah

Předmluva .................................................................................. Jak pracovat s textem ................................................................. Úvod do problematiky léčiv ....................................................... Vysvětlivky ................................................................................ Přehled farmakoterapeutických skupin léčiv ............................. Literatura .................................................................................... Rejstřík .......................................................................................

7 8 9 15 17 82 83

Předmluva

S rozvojem lékařské vědy se kvalitativně mění i funkční náplň ošetřovatelské profese, což klade zvýšené nároky na znalosti a teoretické myšlení sester. V souladu s programem rozvoje moderního ošetřovatelství potřebují mít studenti středních zdravotnických škol mimo jiné přehled o používaných léčivech. Je tedy nutné dát budoucím sestrám určitou základnu znalostí z farmakologie, které využijí při ošetřování nemocných. Proto je text publikace zpracován tak, aby byl pomůckou při výuce všech odborných předmětů na zdravotnických školách. Vzhledem k tomu, že se farmakologie ohromným tempem rozvíjí a že se vyrábějí stále nová léčiva, není možné sestavit zcela vyčerpávající seznam léčiv. Tato příručka je pouze stručným přehledem, který má pomoci studentům zdravotnických škol i sestrám orientovat se ve složité farmaceutické problematice. Je přáním autorek, aby publikace toto své poslání splnila.

Věnováno vzácnému člověku, PhDr. Svatavě Kocinové, která byla u zrodu tohoto projektu. Vzpomínají na ni s láskou a úctou nejen pacienti, ale i generace zdravotních sester. Autorky

Jak pracovat s textem

Milé studentky, studenti, sestry, uvádíme zde několik rad, které mají sloužit k tomu, abyste se orientovali v předkládaném textu a mohli ho účelně využít. Příručka je rozdělena do dvou částí. V první části, v Úvodu do problematiky léčiv, je formou otázek a odpovědí shrnuta problematika obecné farmakologie a vysvětleny pojmy – lékopis, léčivo, homeopatie. Následuje vysvětlení některých termínů a použitých zkratek. Ve druhé části jsou abecedně uvedeny jednotlivé farmakoterapeutické skupiny nejužívanějších léčiv. U každé z nich je uvedena krátká charakteristika, případně další dělení. Léčiva jsou v jednotlivých skupinách seřazena abecedně s uvedením aplikační formy. Pro léčiva, u nichž není aplikační forma uvedena, platí ta aplikační forma, která je uvedena za nejbližším následujícím léčivem. Například Ansilan cps., Apaurin inj., Diazepam, Elenium tbl. V závěru publikace je seznam použité literatury. Následuje rejstřík obsahující seznamy farmakoterapeutických skupin a jednotlivých léčiv s uvedením příslušné stránky.

Úvod do problematiky léčiv

Existuje závazná norma pro správné zacházení s léčivy? Ano. Český lékopis 2009 a jeho Doplněk 2012 je, dle Zákona o léku č. 378/2007 Sb. v platných novelách, závazný pro organizace a ostatní pracovníky podílející se na přípravě, výrobě, kontrole, hodnocení, uchovávání, předepisování a vydávání léčiv a zdravotnických potřeb uvedených v lékopise (pro všechny tyto aktivity jsou v lékopise uvedena závazná opatření). Byl vypracován dle platného Evropského lékopisu. Co je léčivo? Léčiva jsou látky nebo směsi látek, které jsou určeny k podávání člověku nebo zvířeti k léčení, mírnění, prevenci nebo diagnóze choroby, popř. tělesné abnormality, nebo jejich symptomů, dále k obnovení, úpravě nebo ovlivňování fyziologických funkcí. Léčiva mohou být chemicky jednotné či nejednotné léčivé látky. Tyto látky, vhodným technologickým způsobem zpracované či získané z rostlinných nebo živočišných drog nebo orgánů a upravené do určité lékové formy (např. tbl., sol., ung.), jsou nazývány léčivými přípravky. Léčiva nebo léčivé přípravky upravené do vhodné dispenzační formy a připravené k použití (tj. ampule, tuby a lékovky, přesně označené, s informačním letákem, uvedenou šarží výroby a datem exspirace) jsou označovány jako léky. Co je homeopatie a patří homeopatika mezi léčiva? Léčiva uváděná v této publikaci a běžně používaná jsou nazývána klasická nebo také alopatická léčiva a terapie jimi prováděná – alopatie. Znamená to, že příznaky choroby jsou potlačovány či léčeny léčivy opačného účinku. To je alopatie, terapie využívající protikladů (při spasmu se podávají spasmolytika, při nespavosti hypnotika). Homeopatie využívá jiné filozofie, je to terapie vycházející z podobností. Znamená to, že v případě křečí homeopatie nepoužije spasmolytika, ale doporučí léčivo, které je v alopatické 9

dávce schopné vyvolat obdobnou křeč. Aby se dosáhlo léčebného efektu, je třeba použít toto léčivo v mnohem slabší dávce, tzv. homeopatické, tzn. v ředění (potenci), při němž obsahová látka není dnešními analytickými metodami ani prokazatelná. Zakladatelem homeopatie je Christian-Fréderic-Samuel Hahnemann, narozený roku 1755 v Míšni. Není ovšem prvním, kdo využíval principu „podobnosti“. Tento princip byl zkoumán již Paracelsem. Jako první formuloval zásadu „podobné se léčí podobným“ Hippokrates, „otec medicíny“. Homeopatie byla v roce 1991 u nás právně uznána jako léčebná metoda a homeopatika jako léčiva. Nutno podotknout, že tato léčebná metoda vyžaduje stanovení podrobné diagnózy a stejně jako alopatie a její aplikace patří do rukou erudovaného lékaře, který má navíc i homeopatické vzdělání. Spojení alopatické a homeopatické léčby je možné. Akutní fáze nemoci jsou ve většině případů léčeny alopaticky, tedy klasicky (pouze nezávažné, nekomplikované akutní stavy lze léčit homeopaticky). Homeopatickou léčbu lze použít u chronických chorob jako léčbu podpůrnou, která umožní po určité době snížení dávek alopatického léčiva, a v důsledku toho jeho lepší snášenlivost a snížení nebezpečí nežádoucích účinků. Jakmile klinická situace umožní vysazení klasických léčiv, je možné nadále podávat homeopatika, aby bylo dosaženo adaptační rovnováhy organismu. Jakým způsobem jsou léčiva podávána? Způsoby aplikace léčiv lze rozdělit na celkové a lokální. Celkové 1. Enterální podání – léčivo vstupuje do organismu po absorpci sliznicí trávicího traktu: – sublingvální (tbl. se nechá rozpustit pod jazykem, odkud se vstřebává rychleji než z ostatních částí GIT – např. Nitroglycerin), – perorální (tbl., drg., cps., gtt., sol. se vstřebávají sliznicí žaludku či tenkého střeva), – rektální (absorpce léčiva z čípků či klyzmat sliznicí konečníku, léčivo obchází játra a sliznici žaludku a tenkého střeva). 2. Parenterální podání – léčivo je podáváno ve formě inj., a to subkutánně (podkožně), intramuskulárně (do svalu), intravenózně (do žíly), méně často intraarteriálně (do tepny), 10

intraperitoneálně (do dutiny břišní) či subdurálně (pod tvrdou plenu mozkovou). Léčivo obchází GIT. Pokud je nutné injekce ředit, používá se Aqua pro injectione inj. či další doporučené preparáty – Natrium chloratum isotonica inj., Glucosa 10% inj. 3. Inhalační podání – vdechováním plynů a par těkavých tekutin nebo mikronizovaného prášku se dostávají léčiva do alveolů plic a odtud do krve (např. inhalační celková anestetika, inhalační antiastmatika). 4. Intranasální podání – vdechnutí nosem, tj. léčivo se neporušenou nosní sliznicí dostává do krve (např. antimigrenikum Rosemig nas.spray, či analgetikum anodynum Instanyl nas. spray). Lokální Léčiva s převážně místním účinkem jsou aplikována na kůži, sliznice, do tělních dutin jako masti, gely, krémy, emulze, roztoky, zásypy, suspenze, pasty, vaginální tablety atd. Farmakologie je věda, která studuje interakce látek a organismu na všech úrovních. Cílem tohoto studia je zjistit, zda a jak je sledovaná látka použitelná jako léčivo. Čím se zabývá farmakokinetika? Farmakokinetika je jedním z oborů farmakologie, zabývá se sledováním osudu léčiva v organismu v závislosti na čase a snaží se tyto vztahy vyjádřit na základě matematicko-fyzikálních metod. V organismu probíhají dynamické děje. Léčivo se absorbuje, může putovat k místu působení nebo se může vázat na bílkoviny plazmy či se ukládá přímo ve tkáních, kde vytváří po určitou dobu zásobu. Odtud se pomalu uvolňuje a působí. Prochází játry, kde se buď nemění, ale ve většině případů se metabolizuje, tj. přeměňuje v látku neúčinnou (či naopak účinnější). Nakonec se eliminuje (vylučuje) ledvinami nebo stolicí. Rychlost, s jakou tyto děje probíhají, pak stanoví farmakokinetika. Čím se zabývá farmakodynamika? Jde opět o jeden z oborů farmakologie. Na subcelulární úrovni studuje mechanismy působení léčiv. Léčiva mohou mít účinek nespecifický, který je podmíněn některou jejich obecnou fyzikálně chemickou vlastností (např. veškeré těkavé liposolubilní látky vyvolávají narkózu). Nebo mají účinek specifický a ten má 11

naprostá většina terapeuticky či experimentálně používaných látek. V nízkých dávkách působí na určité molekulární struktury (např. alfa-sympatomimetika ovlivňují receptory alfa). Jejich účinek je vázán na chemickou konfiguraci (určité uspořádání) jejich molekuly a tento účinek pak může být selektivně zrušen chemicky blízkými látkami (např. alfa-sympatolytika ruší účinek alfa-sympatomimetik). Na základě těchto pozorování vznikají receptorové teorie, které vysvětlují mechanismus působení určitého léčiva. Mění se účinek při opakovaném podání téhož léčiva? Některá léčiva lze podávat dlouhodobě, aniž se změní kvalita či intenzita jejich účinku. Častěji je opakované podání léčiva doprovázeno změnou reakce organismu. Pak mluvíme o úkazech, jako je kumulace, tachyfylaxe, tolerance a léková závislost (toxikomanie). Kumulace je hromadění léčiva při opakovaném podávání. Projevuje se u léčiv, která se pomalu vylučují (např. Digoxin, Phenaemal). Ke kumulaci může dojít při snížení funkce jater či ledvin i u léčiv, která se u zdravého jedince běžně nekumulují (např. aminoglykosidová antibiotika). Pak se doporučuje snížit dávky či prodloužit interval podávání léčiv. Tachyfylaxe má převážně experimentální význam. Projevuje se jako oslabování účinku opakovaných dávek léčiva, které je podáváno ve velmi krátkých intervalech. Tolerance (prostý návyk) – pomalé postupné snižování účinku opakovaných dávek léčiva, rozvíjející se v průběhu dnů a týdnů (např. hypnotika, laxativa). Pak je třeba zvyšovat dávky, aby bylo dosaženo původního účinku. Náhlé přerušení terapie nevede při toleranci ke vzniku abstinenčních příznaků. Dlouholeté užívání hypnotik však vede ke vzniku lékové závislosti – viz dále. Léková závislost (toxikomanie) vzniká při opakovaném podávání centrálně účinných euforizujících látek (např. analgetika-anodyna, psychostimulancia). Lze ji charakterizovat jako chorobné lpění na podávání léčiva. Rozeznáváme psychickou závislost (nutkavé zneužívání), toleranci (kdy postupné snižování účinku léčiva vede ke zvyšování dávek), somatickou závislost (fyzickou závislost, kdy po přerušení dávky léčiva se rozvíjejí těžké abstinenční příznaky). Odtud je jen krůček k tkáňové a orgánové toxicitě látky a sociální i individuální škodlivosti, kdy se pacient svým chováním dobrovolně vyřazuje ze společnosti (funkční, psychické a morální poškození). Zvláštním případem změny účinku léčiva po jeho opakovaném podání je vznik alergické reakce. Je to reakce organismu 12

na účinek látky či léčiva kvalitativně odlišná od toho, co očekáváme. Jde o imunobiologické onemocnění, při němž nadměrná nebo kvalitativně a kvantitativně nepřiměřená imunitní odpověď způsobí tkáňové poškození. Rozeznáváme bezprostřední typ alergie (např. anafylaktický šok) a opožděný typ alergie, při němž alergická reakce nastoupí do 48 hodin po podání léčiva. Které další faktory ovlivňují účinek léčiva? O faktorech týkajících se způsobu podání léčiva, velikosti zvolené dávky, osudu léčiva v organismu (absorpce, metabolismus, vylučování) byla zmínka již dříve. Další faktory, které mohou ovlivňovat účinek léčiva, se týkají pacienta. Svou roli hrají hmotnost pacienta, věk, eventuálně stupeň vývoje (např. stařec, dítě, kojenec), pohlaví, konstituce a stav organismu, choroby, psychický stav pacienta (psychoterapie je součástí každé léčby), individuální variabilita. Z toho vyplývá nutnost individuálního terapeutického přístupu ke každému pacientovi. Existuje bezpečné léčivo, tj. bez nežádoucích účinků? Odpověď zní – nikoli. Každé léčivo má své farmakoterapeutické riziko, obdobně jako každý léčebný zákrok (např. chirurgický). To znamená, že každé léčivo může za určitých podmínek vyvolat nežádoucí účinky. Ty se mohou projevit až po delší době užívání, při podávání vyšších dávek nebo hned na počátku terapie. Nežádoucí účinek může souviset přímo s mechanismem hlavního účinku a pak je důležité, který z účinků je pro terapii prioritní (např. u antidepresiv). Vznik nežádoucích účinků je často zaviněn i chybným terapeutickým postupem: – nesprávné dávkování – příliš vysoké dávky, příliš nízké dávky, neopodstatněné dlouhodobé podávání, – nesprávná indikace – podávání léčiva tam, kde je kontraindikováno, – nesprávná kombinace s ostatními léčivy – může vést k četným interakcím, které se klinicky mohou projevit jako nežádoucí účinky dané kombinace či vést dokonce k intoxikaci. Z toho vyplývá nebezpečí „samoléčení“, při němž pacient praktikuje léčbu svých obtíží bez vědomí lékaře, i nebezpečí tzv. polypragmazie (léčba nadměrným počtem druhů léčiv na doporučení lékaře). Situace, kdy pacient užívá 8 až 12 druhů léčiv, není ani dnes výjimkou. A tak stále ještě platí „méně může být více“. 13

Vysvětlivky

ACP AT1 ca GIT breezhaler

– – – – –

diskus

–

handihaler – turbuhaler – KO PAD TBC TK i.v. i.m. p.o. s.c. CMV comp. cps. depot.inj. emp. foam gra. gtt. inh.plv. inh.sol. inf. inj. lag. liq.

– – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – –

Acylpyrin receptor pro angiotensin II karcinom gastrointestinální trakt aparát k rozprášení prášku z kapslí uložených uvnitř, Onbrez breezhaler aparát k rozprášení jednotlivých dávek inh.plv. ze stripu uloženého uvnitř, např. Flixotide diskus, Seretide diskus inhalační pomůcka k aplikaci přípravku Spiriva inh.plv., cps. práškový inhalátor poháněný vdechovaným vzduchem (bez použití freonů jako hnacích plynů), např. Symbicort turbuhaler krevní obraz perorální antidiabetika tuberkulóza krevní tlak intravenózně intramuskulárně perorálně subkutánně cytomegalovirus složený kapsle depotní injekce náplast pěna granule kapky prášek k inhalaci roztok k inhalaci infuze injekce lahvička tekutina

lotio oph.gtt. nas.spray plv. rct.susp. sacc.eff. sir. sol. species supp. supp.vag. susp. STM tbl. tbl.eff. tct. ung. vag.tbl.

– – – – – – – – – – – – – – – – – –

mléko oční kapky nosní spray prášek léčebné klyzma šumivý granulát v sáčcích sirup roztok čaje čípky vaginální čípky suspenze streptomycin tablety rozpustné tablety tinktura mast vaginální tablety

Přehled farmakoterapeutických skupin léčiv

ANALGETIKA 1. ANALGETIKA-ANODYNA Léčiva tlumící bolest (anodynos = zbavený bolesti). Jsou silně účinná a většina z nich pro nebezpečí návyku a dalšího zneužití (nazývaná též „omamné látky“ – §) podléhá zákonu č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a prováděcí vyhlášce Ministerstva zdravotnictví č. 304/1998 Sb., v platných novelách. Tyto právní normy přesně stanovují podmínky zacházení s látkami, mezi něž patří i léčiva tohoto typu, např. povolení k dovozu a zacházení s těmito látkami, jejich dokumentace a přesná evidence, postup při likvidaci atd. § – Dipidolor, Dolsin inj., Durogesic emp., Fentanyl inj., Instanyl nas.spray, Jurnista, Lunaldin tbl., Matrifen emp., Morphin inj., Oxycontin tbl., Rapifen inj., Sevredol, Subutex tbl., Sufenta inj., Transtec emp., Vendal retard tbl. bez omezení (§) – DHC Continus, Doreta, Fortral tbl., Mabron cps., inj., tbl., Protradon cps., tbl., Tradef 50 mg tbl. eff., Tralgit, Tramabene cps., gtt., inj., Tramal cps., gtt., inj., supp., Zaldiar tbl. a další

Základní informace ● sledovat nemocné (po aplikaci morfinu – euforie, možnost

útlumu dýchacího centra, vzniku zácpy, nauzey, miózy, sucha v ústech, závratí) – Fentanyl, Rapifen, Sufenta – užívaná jako opioidní anestetika k úvodu či vybalancování celkové anestezie – Subutex – substituční terapie závislosti na opioidech – Doreta, Zaldiar – kombinace paracetamolu s tramadolem – potenciace analgetického účinku tramadolu ● seznámit se s podmínkami uchovávání „omamných látek“, dokumentací a evidencí

2. ANALGETIKA-ANTIPYRETIKA Léčiva tlumící bolest a snižující tělesnou teplotu, některá mají účinek antiflogistický (protizánětlivý), některá antiagregační 18

(snižují srážlivost krve – léčiva s obsahem kyseliny acetylosalicylové – ACP). a) s obsahem salicylátů Acifein, Acylcoffin, Acylpyrin (ACP), Anopyrin 400, Aspirin, Godasal tbl. Použití: teploty, bolesti kosterního svalstva (i zánětlivého původu), chřipka Kontraindikace: nemocní s onemocněním GIT, ledvin, astmatici, alergici b) s obsahem paracetamolu Acifein, Ataralgin tbl., Coldrex plv., tbl., Korylan, Mexalen, Panadol tbl., Panadol Baby supp., susp., Panadol Plus Grip tbl., Paralen supp.,susp., tbl., Paralen Grip, Paralen Plus tbl., Perfalgan inf., Saridon, Ultracod, Valetol tbl. Použití: (viz bod a), paracetamol – dobrá snášenlivost GIT oproti ACP, antiflogistický efekt nulový Kontraindikace: nemocní se sníženou funkcí ledvin a jater Panadol Plus Grip, Paralen Plus tbl. – kombinace paracetamolu s pseudoefedrinem – výdej bez lékařského předpisu s omezením (max. 900 mg pseudoefedrinu na měsíc), nutnost evidence pacienta a hlášení na SÚKL c) s obsahem guaifenesinu Ataralgin tbl. Použití: vhodné u bolestí při kontrakturách kosterního svalstva – relaxace d) s obsahem kofeinu Acifein, Acylcoffin, Ataralgin tbl., Coldrex plv., tbl., Panadol Extra, Saridon, Valetol tbl. Použití: vhodné u prostých bolestí hlavy, Coldrex – chřipkové onemocnění e) s obsahem kodeinu Korylan, Ultracod tbl. Použití: při silnějších bolestech, riziko návyku f) s obsahem propyfenazonu Saridon, Valetol tbl. Použití: při silnějších bolestech hlavy, zubů (není vhodný u onemocnění GIT, jater, ledvin, krve, u alergiků)