Issuu

KOSMETIKA I

prof. MUDr. VĚRA ROZSÍVALOVÁ, DrSc., a kolektiv

KOSMETIKA I pro studĳní obor Kosmetička Druhé, aktualizované vydání

PRAHA 2010

První díl učebnice kosmetiky se zabývá anatomií a fyziologií kůže a vysvětluje základní pravidla péče o ruce a pleť. Zmiňuje se také o historickém vývoji kosmetiky a hygieny těla, hygienických zásadách a jejich dodržování, přístrojích používaných v kosmetických salonech a o možných poškozeních kůže nevhodnými kosmetickými úpravami a kosmetickými přípravky.

Autorský kolektiv: prof. MUDr. Věra Rozsívalová, DrSc. (kap. 1 až 5) Věnceslava Jadrníčková (kap. 6, 8 až 13) MUDr. Kateřina Macháčková (kap. 4, 5, 9, 14) Ilona Persunová (kap. 7, 14) Mgr. Ivana Plzáková (kap. 6, 8 až 13)

První vydání lektorovali: Vlasta Libotovská prof. MUDr. Jiří Záhejský, DrSc. © prof. MUDr. Věra Rozsívalová, DrSc., za kolektiv, 2000 © Informatorium, spol. s r. o., 2000 ISBN 978-80-7333-080-4

OBSAH

Úvodem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

1.1 1.1.1 1.1.2 1.1.3 1.1.4 1.2

Dějiny a vývoj kosmetiky, význam pojmu krása . . . . . . . . . . Pravěk . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Starověk . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Středověk a novověk . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Vývoj kosmetiky v našich zemích . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Náplň, poslání a rozsah kosmetické péče . . . . . . . . . . . . . . . . Kontrolní otázky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

9 9 10 13 14 16 16

Anatomie kůže . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

2.1 2.2 2.3

Pokožka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Škára . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Podkožní vazivo . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Kontrolní otázky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

18 20 21 21

Adnexa kůže – přídatné kožní orgány . . . . . . . . . . . . . . .

3.1 3.2 3.3 3.4

Mazové žlázy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Potní žláz . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Vlasy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Nehty . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Kontrolní otázky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

22 22 23 26 27

Fyziologie kůže . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

4.1

Ochranná funkce kůže proti vlivům vnějšího prostředí a termoregulační funkce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Smyslová funkce kůže . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Sekreční činnost kůže . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Depotní činnost kůže . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Bariérová, resorpční a respirační funkce kůže . . . . . . . . . . . . Bariérová (obranná) funkce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

28 31 32 32 33 33

4.2 4.3 4.4 4.5 4.5.1

4.5.2

Resorpční (vstřebávací) a respirační (dýchací) funkce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Kontrolní otázky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

34 35

Vzhled kůže . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

5.1

Kožní povrch – kožní rýhy a vrásky, zabarvení a tloušťka kůže . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Topografická anatomie kůže . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Stárnutí kůže, prevence v kosmetice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Kontrolní otázky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

36 37 38 40

Základní pravidla kosmetické péče . . . . . . . . . . . . . . . . .

6.1 6.2

Postup kosmetického ošetření, kosmetické úkony . . . . . . . . Hygienické minimum pro pracovníky provozoven služeb . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Hygienické a bezpečnostní předpisy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Zásady při používání prádla pro zákazníky . . . . . . . . . . . . . Prostorové členění a vybavení provozoven hygienickým zařízením . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Kartotéční záznam . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Kontrolní otázky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

5.2 5.3

6.2.1 6.2.2 6.2.3 6.3

42 43 51 51 52 54

Péče o ruce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

7.1 7.2 7.3 7.4

Leštění a lakování nehtů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Modelace nehtů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Masáž rukou . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Parafínový zábal . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Kontrolní otázky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

64 66 67 71 74

Barvení obočí a řas . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

Kontrolní otázky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

Posouzení pleti – kosmetická diagnóza . . . . . . . . . . . . . .

9.1 9.2 9.3 9.4 9.5 9.6

Promaštění . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Tonus a turgor . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Vrásky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Barva kůže . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Odchylky od normy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Tvar obličeje . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Kontrolní otázky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

79 81 82 85 85 91 93

Čištění pleti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

10.1 10.1.1 10.1.2 10.1.3 10.2 10.3 10.3.1

Povrchové čištění pleti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Druhy čisticích přípravků . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Technologický postup . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Přípravky podle typu pleti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Napářka obličeje . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Hluboké čištění pleti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Technologický postup . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Kontrolní otázky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

94 94 96 96 97 100 100 101

Pleťové masky a zábaly . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

102

Kontrolní otázky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

108

Ošetření jednotlivých typů pleti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

109

12.1 12.2 12.3 12.4 12.5 12.6 12.7

Normální pleť . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Smíšená pleť . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Suchá pleť . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Mastná pleť . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Citlivá pleť . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Stárnoucí pleť . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Rozšířené žilky – kuperóza . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Kontrolní otázky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

109 112 115 118 120 122 125 126

Poškození kůže chybnými kosmetickými úkony a kosmetickými přípravky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

127

Kontrolní otázky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

128

Přístroje používané v kosmetických salonech . . . . . . . .

129

Kontrolní otázky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

138

Literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

139

1.1

ÚVODEM

Dějiny a vývoj kosmetiky, význam pojmu krása

Slovo kosmetika se odvozuje od řeckého slova kosmeo, což znamená zdobím, krášlím. Proto i základním smyslem kosmetiky byla, je a bude krása. Kosmetes byly ve středověku osoby, které líčily herce, v našem smyslu slova maskéři. Byli to vážení lidé, neboť divadlo hráli pouze muži a maskéři je museli pro ženské role nalíčit tak, aby vypadali skutečně jako ženy. Snaha po krásném a svěžím vzhledu je stará jako lidstvo samo. V průběhu věků se ale mění představa o tom, co je krásné. Každá doba, každý národ i každá civilizace si vytvářely svůj vlastní ideál krásy.

1.1.1

Pravěk

Při archeologických vykopávkách se našly primitivní hřebeny a ozdoby, které používali lidé již v nejstarších dobách pravěku. Ideálem krásy pravěkých lidí byla žena typu Věstonické Venuše, tedy žena – matka a udržovatelka rodu. Na známé sošce z Věstonic byly zdůrazněny znaky mateřství, to znamená prsa, břicho a hýždě. Líčení v této době bylo současně znamením příslušnosti k určitému kmeni či vypovídalo o společenském významu jednotlivých osob (kouzelník, vůdce kmene apod.). Lišilo se i pro různé události, jako byly svatby, válečné výpravy či pohřby. Od těchto dávno minulých dob až do současnosti se provádí u různých kmenů, např. v Africe, nařezávání kůže s následnou tvorbou vyvýšených keloidních (s nadměrně zbujelým vazivem) jizev. Muži si také vtírají do naříznuté kůže krev z opiček (pro zvýšení potence). 9

Některé však mohou být nakaženy virem AIDS. Virus se mezi lidmi přenáší pohlavním stykem. V nedávné minulosti se tímto způsobem rozšířilo z Afriky toto zhoubné onemocnění do velké části světa.

1.1.2

Starověk

Ve starověku se vyvinula řada vysoce vyspělých civilizací. Z nich se zmíníme především o Číně, Indii, Egyptu, Řecku a Římu.

Čína

Číňanky velmi dbaly o štíhlou linii. Některé dodržovaly dietu dokonce tak přísně, že zemřely vyčerpáním. Velké oblibě se těšily malé nožky čínských žen. Aby jich dosáhly, musely podstupovat velmi bolestivý zákrok – umělé mrzačení nohou. Děvčátka již od čtyř do sedmi let podstupovala bandážování nohou. To se provádělo tak, že palec se nechal volný, ostatní prsty se ohnuly k chodidlu, pata dozadu a vzhůru. V Číně bylo oblíbené barvení vlasů a splétání složitých účesů. Číňanky si pudrovaly obličej, barvily si řasy a rty. Módní bylo lakování nehtů, které se nosily dlouhé i několik centimetrů. Číňanky je chránily před zlomením tím, že na nich nosily stříbrná, umělecky zdobená pouzdra. Dnešní obliba umělých nehtů má tedy svůj pradávný vzor v daleké Číně. Číňané byli proslavení výbornou znalostí různých rostlin. Mohli bychom připomenout kořen žen-šen, který se také nazývá „lidská řepa“, protože svým tvarem připomíná lidské tělo. Žen-šenu se připisuje řada léčebných účinků, např. proti zánětům a krvácení, a také účinky povzbuzující a omlazující.

Indie

Krásná a tajemná Indie láká po staletí svou vysokou kulturou, tajemností a krásou, k níž neodmyslitelně patří i pěstování zevnějšku a osobní hygiena. Indové si ráno čistili zuby pastou či práškem (byla to směs betelového ořechu, pepře a zázvoru) a kartáčkem z větviček stromů. V čistotě udržovali vlasy, vousy a nehty. Jedli pouze dvakrát denně, přičemž v potravě převažovaly obilniny, rýže, ovoce a zelenina, dále různá koření, olej, mléko, med a máslo. Zajímavý je výrok 10

starého indického lékaře: „Člověče, teplá lázeň, čerstvé mléko, mladé děvče a střídmě požívaná tučná strava slouží tvému zdraví.“ Máslo z ženského mléka bylo hodnoceno jako prvořadá ambrózie (lahodný pokrm) krásy. Až do dnešních dob se udržela obliba šperků a vkládání diamantu do nosního křídla.

Egypt

Svou pozornost nyní obrátíme ke krásné a starobylé zemi, totiž k Egyptu, který je nazýván darem Nilu. Egypťané se oblékali střídmě, o to více dbali na tělesnou čistotu. Myli se několikrát denně, vždy ráno a večer a také před každým jídlem. Pokožku natírali vonnými oleji a mastmi. Masti byly i součástí dělnické mzdy. Když za vlády Ramesse III. vypukla stávka, stěžovali si dělníci takto: „Přišli jsme, protože jsme hladoví a žízniví. Nemáme šaty, nemáme masti, nemáme ryby ani zeleninu.“ Egypťané žvýkali kuličky z myrhy, a tak odstraňovali zápach z úst (prototyp dnešních žvýkaček). Jako kartáček na zuby používali dřevěné hůlky, které rozkousávali. Za střed obličeje, a tedy i za střed zájmu, považovali oči, které si líčili. Na horním víčku vedli černou čáru, na dolním zelenou, později také černou. Černé líčidlo vyráběli ze sirníku olovnatého, zelené z malachitu (zelený nerost), červené z hematitu (červený nerost). Těmito barvami si chránili oči před trachomem – oční chorobou, která je v Egyptě dodnes rozšířená. Jedním ze zvláštních způsobů egyptské kosmetiky bylo promašťování těla pomocí masťových kuželů, které se dávaly na hlavu. Z nich pak stékal tuk s vonnými esencemi a promašťoval pokožku. Ve skříňkách s toaletními potřebami byly nalezeny kovové pinzety k odstraňování chloupků, pomůcky k manikúře a kosmetické přípravky ke krášlení pleti. Egypťané znali masáž, používali pleťové masky, zvláště z medu, vosku, pryskyřice z terebintového stromu, oleje a kyperské trávy. Známá egyptská panovnice Kleopatra nebyla ideální kráska – měla charakteristický nos a velká ústa. Její kouzlo spočívalo v osobitém půvabu, nedostižném umění diskutovat a znalosti několika jazyků. Za nejkrásnější ženu starověku byla považována Nefertiti, manželka faraona Achnatona. Měla šest dcer. Ona i její dcery měly protáhlou 11

lebku. Nevíme, zda trpěly nedostatkem vápníku, či zda šlo o módní záležitost a lebky byly deformovány uměle. Také ostatní národy známé z tohoto období měly své ideály krásy a zásady péče o tělo a jeho zkrášlování. Židé používali nardovou mast (rostlinnou), růžový olej, myrhu (vonná tekutá pryskyřice myrhovníku) a skořici. Židovští muži museli podle zákona přispívat svým ženám určitou částkou peněz na kosmetiku. Féničané znali obklady ze lnu a křenu. Babyloňané si přikládali masky z medu, vosku a obklady z mouky.

Řecko

Obraťme nyní svou pozornost na antiku – dobu rozkvětu Řecké a Římské říše – a na její ideály krásy. Ve 2. tisíciletí před Kristem obsadili Balkánský poloostrov Řekové. Hlavní řeckou zásadou byl dokonalý soulad ducha a těla. Krásná žena musela být nejen duchaplná a vzdělaná, ale také zdravá, neboť podle řeckých představ „co je zdravé, je i krásné“. Řeckým ideálem krásy byla štíhlá, dobře upravená žena s krásným účesem, která byla současně duchaplná a inteligentní . I řecké hetéry, ženy živící se láskou, splňovaly tento ideál krásy. Řekové dávali přednost koupelím a lázním. Připravovali masti z loje, vosku, terpentýnu, vepřového a husího sádla. Přidávali olej z mandlí, datlí, ořechů, růže, granátových jablek, narcisů apod. Růžový olej připravovali zavářením růžových lístků do olivového oleje a vymačkáváním rukama namočenýma v medu. V pozdějším období olej lisovali v lisu vymazaném medem. Velmi zvláštní, pro nás těžko přĳatelný, byl oblíbený „olej zápasníků“, uznávaný jako vynikající kosmetický prostředek. Zápasníci si před zápasem natírali tělo olejem. Tento olej, který byl po skončení zápasu smíšený s prachem a potem, se seškraboval a byla po něm velká poptávka. Co by asi říkaly dnešní ženy, kdyby jim kosmetička nabídla podobné přípravky? A ještě jedna zajímavost řecké kosmetiky! Řekové, dokonce i muži, si líčili oči a oblíbili si odstraňování nežádoucích chloupků.

Řím

Přeneseme se do dob, kdy světu vládli Římané – jeden z nejvýznamnějších národů starověku. Byli, podobně jako Řekové, velkými milovníky lázní, ve kterých trávili mnoho času. Každá vznešená dáma měla řadu speciálně vycvičených otrokyň, které jí upravovaly vlasy, pleť, nehty a líčily ji. Večer po ulehnutí nanesla otrokyně na obličej a krk své paní pleťovou masku. V oblibě bylo těsto z chlebové střídky a mléka, nazývané podle manželky krutého Nerona, Poppey – pasta popeana. Ráno byly dámy omývány kozím či oslím mlékem. Následovala masáž, manikúra, pedikúra a odstranění chloupků na celém těle. Nakonec přistoupila další významná otrokyně, která svou paní nalíčila. Římanky si čistily zuby a dbaly o vonný dech.

1.1.3

Středověk a novověk

Středověk

Ve středověku (doba od zániku Říše římské, tj. od 5. století) se zaměříme na období gotiky. Gotika. Vyznačovala se rozmachem stavebnictví (především 12. až 15. století). Byla to doba křižáckých válek, rozvoje řemesel, doba trubadúrů (středověký básník a pěvec) a rytířů. Ideálem krásy byla štíhlá postava, prohnutá do mírného S. Oblíbená barva gotiky byla bleděmodrá. Postava gotické krásky nám splývá s obrazem lilie, podobné štíhlé, do sešněrovaných šatů upnuté ženě. Tělesná hygiena byla na rozdíl od antiky na mnohem nižší úrovni, takže nedostatky v čistotě těla měly často zakrýt vonné látky. V dobách, kdy rytíři táhli na řadu let do křižáckých válek, zanechávali své tesknící manželky na vysokých nedobytných hradech. Aby si pojistili jejich věrnost, vymyslili pásy cudnosti. Pásy obepínaly ženský pas a pokračovaly do rozkroku. Zde byly tři otvory – pro moč, stolici a krev při menstruaci. Jistě si dovedeme představit, jak asi vypadala hygiena těchto žen po delší době. Proto se ženy snažily pořídit si kopie klíčků, aby pásy odemkly a měly volnost.

Novověk

V novověku (od objevení Ameriky v r. 1492) se vystřídalo několik kulturních epoch – renesance, baroko, rokoko atd. Renesance. V této epoše nastal obrovský rozmach umění, filozofie a přírodních věd. Vznikla řada významných uměleckých děl. V této době žili a tvořili velcí umělci jako Leonardo da Vinci či Michelangelo Buonarroti. V palácích se skupiny dívek, nazývané fraucimor, učily u šlechtičen umění oblékat a líčit se. V dámském odívání nastal zlom, poprvé se objevil živůtek a sukně. Renesanční kráska byla žena se zdůrazněnými plnými ženskými tvary, se světlými nebo rusými vlasy. Baroko. Musíme se, bohužel, rozloučit s okouzlujícími kráskami renesance, neboť nám již kyne přepychové a bujné baroko. Barokní krásky byly silně obézní, libovaly si v šatech ze sametu a brokátu, se stříbrnými a zlatými krajkami. Korunovační šaty Marie Terezie vážily přes 30 kilogramů. Hygiena ovšem velice upadala. Dámy se silně líčily. Používaly pižmové kuličky, kterým se říkalo pompa ambre. Šlo o směs ambry a pižma. Ambra je voskovitá látka vznikající ve střevech vorvaně a pižmo je zase část výměšku přežvýkavce kabara pižmového. Tyto vonné kuličky se dávaly do zlatých jablíček, která měla dírky a nosila se u pasu nebo na řetízku kolem krku. Rokoko. Je známé krinolínami (sukně vyztužené kosticovými pásky a kruhy) a šněrovačkami, ohromnými parukami, pod nimiž však nebyly vzácností vši. Na krku dam se proto houpala „drbátka“ proti svědění ve vlasech. Šněrovačky působily u mnoha žen deformace hrudního koše i vnitřních orgánů.

1.1.4

Vývoj kosmetiky v našich zemích

Staří Slované používali k potírání kůže máslo, a to jak známo, snadno žlukne, takže se jim germánské kmeny posmívaly a říkaly jim „smurdi“. Ženy si líčily tváře na bílo a červeno, barvily si vlasy a obočí. Svobodné ženy nosily vlasy rozpuštěné, vdané pokryté plachetkou či závojem. Používaly ozdobné hřebeny, nůžky, břitvy, pinzety, lžičky na čištění uší a kovová zrcátka. Při vykopávkách na jižní Moravě se našly krásné staroslovanské šperky, které dokládají velkou zručnost slovanských řemeslníků. 14

V 19. století byly naše země součástí Rakousko-Uherska. Hlavní město Vídeň udávalo tón v oblékání. V módě byly ženy s vosím pasem, mohutným poprsím a bohatými vlasy. Krásná císařovna Alžběta udávala tón v kosmetice i oblékání. Koncem 19. století nastal obrat ke zdravějšímu způsobu života – k pohybu v přírodě, koupání a sportu. Lidé začali hrát tenis, jezdit na kole a chodit do přírody. Po 1. světové válce začaly ženy nosit krátké vlasy, módní bylo úzké obočí, oči se stíny a linkami. Objevily se první kosmetičky. Kosmetické salony v zahraničí nesly jména Helena Rubinstein a Elisabet Arden. U nás byl známý salon paní Lavecké, kde se vyráběly i krémy a vody na vlasy. Kožní lékaři byli současně kosmetiky, jak dokládají některé tabulky z ordinací: „Kožní lékař a odborný lékař pro kosmetiku“. Tím se dostáváme k poslední části, totiž k rozvoji kosmetiky po 2. světové válce a k zásadnímu významu spojení dermatologie a kosmetiky. Profesor MUDr. G. Lejhanec v roce 1951 zahájil boj za nutné spojení dermatologie a kosmetiky. V roce 1956 byla při dermatologické sekci Čs. lékařské společnosti J. E. Purkyně ustanovena kosmetická komise, ve které byli zastoupeni čeští a slovenští dermatologové i odborníci jiných lékařských oborů a odborníci pro výrobu kosmetických přípravků. Současně byla vytvořena ve spolupráci s ministerstvem zdravotnictví organizační struktura, systém a náplň školení kosmetiček. Postupně byly zřizovány komunální a družstevní provozovny pro kosmetickou péči. Od roku 1982 probíhala výuka kosmetiček ve čtyřletých učňovských školách s maturitou. V r. 1958 byl zřízen Ústav lékařské kosmetiky v Praze pro komplexní dermatologickou péči. Později vznikly podobné ústavy v Bratislavě a v Brně. V Ústavu lékařské kosmetiky pracovali dermatologové, plastičtí chirurgové, oční lékaři, internisté a gynekologové. O pěkný vzhled pečovaly kosmetičky a kadeřnice. Školili se zde i lékaři a zdravotní sestry, které potom pracovaly jako kosmetičky. V současnosti existuje čtyřletý studĳní obor pro výuku kosmetiček a kosmetiků (dále používáme jen pojem „kosmetička“ vzhledem k převaze žen v oboru) a řada soukromých škol a agentur, které mají pověření provádět výuku kosmetiček i jako rekvalifikaci. Kosmetika se stále vyvíjí, přibývají nové metody a prostředky, jiné se zase přestávají používat. Z toho vyplývá, že každý, kdo se chce od povědně věnovat kosmetice, se musí stále vzdělávat, číst odborné časopisy, zúčastňovat se sjezdů kosmetiček, navštěvovat vzdělávací 15

kurzy a v neposlední řadě se i zapojit do činnosti profesních organizací kosmetiček. Je třeba řídit se podle hesla, které razil Jan Neruda: „Kdo zůstal chvíli stát, ten stojí opodál.“

1.2

Náplň, poslání a rozsah kosmetické péče

Posláním a náplní kosmetické péče je pěstění těla, zvláště ošetřování zdravé pleti a udržování jejího svěžího vzhledu v každém věku, popřípadě odstranění nebo zakrytí nedostatků. S kosmetickým ošetřením běžně začínáme asi kolem 25 let věku, při mastné pleti i dříve. Všechny osoby, které mají oprávnění provádět kosmetickou péči, smějí ošetřovat zdravou pleť a provádět dekorativní kosmetiku – líčení. Rozsah kosmetické péče – to je celá řada kosmetických úkonů, jejichž výběr by měl být individuální především podle typu pleti klientky nebo klienta (dále používáme jen pojem klientka vzhledem k převaze žen – klientek kosmetických salonů). Při správné volbě kosmetického ošetření dosáhneme žádoucího výsledku – celkového zlepšení stavu pleti a kůže, a tím i spokojenosti klientky. Přehled kosmetických úkonů, které se provádějí v kosmetických salonech, uvádíme v kap. 6.1 (Postup kosmetického ošetření, kosmetické úkony).

Kontrolní otázky 1. Co víte o tělesné hygieně a kosmetice pravěku a starověku? 2. Jak se v jednotlivých obdobích měnil tzv. ideál krásy? Porovnejte např. renesanci a baroko.

ANATOMIE KŮŽE

Kůže je jedním z nejdůležitějších orgánů lidského těla. Pro život je zcela nezbytná. Na kůži působí jak vlivy vnějšího prostředí (počasí, způsob práce aj.), tak i vlivy vnitřního prostředí organismu – jeho změny a především celkový zdravotní stav jedince. Na vzhled kůže mají nepříznivý vliv i duševní nebo jiné problémy. Abychom pochopili, jak správně pečovat o kůži a udržovat její příznivý vzhled, musíme znát podrobně její stavbu (obr. 1). Stavba kůže. Skládá se z těchto tří částí: 1. pokožka (epidermis), původu ektodermálního, 2. škára (dermis neboli corium), původu mesenchymálního, 3. podkožní vazivo (tela subcutanea), původu mesenchymálního. vlas

pokožka

mazová žláza škára

vlasová cibulka nervové zakončení

podkožní vazivo

tuk

tepna žíla

potní žláza

Obr. 1. Schematický řez kůží

Ke kůži ještě patří přídatné kožní orgány (adnexa), tj. žlázy, vlasy a nehty.

2.1

Pokožka

Skládá se z následujících vrstev (obr. 2): 1. základní, 2. ostnitá, 3. zrnitá, 4. světlá, 5. rohová. Základní vrstva (stratum basale). Je tvořena jednou vrstvou zárodečných buněk válcovitého tvaru, kolmo uložených k bazální membráně (základní blance) mezi pokožkou a škárou. Tyto buňky svým dělením doplňují buňky výše položených vrstev pokožky. Nad jádry zárodečných buněk jsou drobná zrníčka pigmentu (barvivo). Ten je tvořen zvláštními buňkami – melanocyty, které jsou uloženy mezi buňkami základní vrstvy. Jsou to buňky nervového původu, které mají schopVrstvy rohová světlá zrnitá

ostnitá

základní

Obr. 2. Schematický řez pokožkou

nost vytvářet melanin (tmavohnědé a černé barvivo). Buňky základní vrstvy se dotýkají výběžky, zvanými desmozomy, které vysílají i hlouběji do škáry, kde se proplétají s retikulárními vlákny. Tím je zajištěno pevné spojení pokožky se škárou. Ostnitá vrstva (stratum spinosum). Je tvořena 4 až 7 řadami buněk, které jsou rovněž navzájem propojeny desmozomy. Prostory mezi buňkami jsou vyplněny tkáňovým mokem, který přivádí k buňkám výživné látky a odvádí rozpadové produkty. Po obnažení tato vrstva kůže vlhne a mokvá. Zrnitá vrstva (stratum granulosum). Buňky se oplošťují, tvoří několik řad. V plazmě buněk jsou zrníčka keratohyalinu, což je projev určitého stupně rohovatění. Světlá vrstva (stratum lucidum). Tvoří tenkou světlou vrstvu. Tato vrstva je nápadněji vyvinuta jen na dlaních a chodidlech nohou. Rohová vrstva (stratum corneum). Tvoří povrch pokožky. Buňky zde již nemají jádra a jsou vyplněny rohovinou – keratinem. Na povrchu se buňky stále odlučují v tenké vrstvičce, nazývané stratum disjunctum. Rohová vrstva je nejsilnější na chodidlech a dlaních. Keratin je hydrofobní (odpuzující vodu), odolný proti chemickým i fyzikálním vlivům. Proměna buněk od vrstvy základní až po vrstvu rohovou je proces, který trvá 28 až 30 dní. Pokožka se tedy každý měsíc zcela obnoví, a tím se brání a vyrovnává s vnějším opotřebením. Hranice mezi pokožkou a škárou je zvlněná, výběžky směrem nahoru se nazývají papily, směrem dolů čepy – to umožňuje pevnost a současně poddajnost spojení mezi pokožkou a škárou. Mezi pokožkou a škárou je blanka, zvaná bazální membrána. Ta vytváří průduchy, kterými je umožňován průchod látek oběma směry. V pokožce jsou tyto buňky: z z z

keratinocyty – postupem zrání se mění v rohovinu, tzv. keratin, Langerhansovy buňky – jsou zapojeny v obranném kožním systému, melanocyty – tvoří se v nich kožní barvivo – melanin.