Sokol_Brno

SOKOL BRNO I 1862–1938

Milena Strachová

Dějiny elitní moravské jednoty

Milena Strachová SOKOL BRNO I 1862–1938   Dějiny elitní moravské jednoty

Milena Strachová

SOKOL BRNO I 1862–1938   Dějiny elitní moravské jednoty

Masarykova univerzita Brno 2020

Poděkování Ráda bych poděkovala řadě lidí, kteří mi při vzniku této knihy pomohli. Jmenovitě zejména Zdeňku Vostrému za výraznou spolupráci při sběru archivních pramenů. Dále pak Radaně Červené a Lucii Zajíčkové z Archivu města Brna za ochotu a trpělivost přesahující běžné úřední povinnosti.

Recenzovali: Prof. PhDr. Marek Waic, CSc. Doc. PhDr. František Čapka, CSc.

© 2020 Masarykova univerzita ISBN 978-80-210-9544-1 ISBN 978-80-210-9441-3 (brožováno) https://doi.org/10.5817/CZ.MUNI.M210-9544-2020

Obsah

| 5

Obsah

ÚVOD . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Historiografie o sokolském hnutí v Čechách a na Moravě

7 8

RAKOUSKÁ MONARCHIE PO ROCE 1848 . . . . . . . . . . Brno v období rakouské monarchie po roce 1848 . . . . Počátky spolkové tělovýchovy v Českých zemích . . . . Počátky Sokola brněnského 1862–1870 . . . . . . . . . Překážky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Ženská otázka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Tělocvičná jednota brněnská Sokol . . . . . . . . .

10 10 14 18 23 28 29

OBDOBÍ KRÁSNÝCH ČASŮ . . . . . . . . . . . . . . . . . Brno po rakousko-uherském vyrovnání . . . . . . . . . Tělovýchovné a sportovní hnutí v Českých zemích . . . Sokol Brno I . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Slavnost rozvinutí praporu . . . . . . . . . . . . . Politice navzdory . . . . . . . . . . . . . . . . . . Vystřízlivění . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Český tělocvičný spolek v Brně . . . . . . . . . . . . Pětadvacetiletí sokolstva . . . . . . . . . . . . . . Ne pohodlí – nýbrž práce, ne osobnosti – nýbrž celek . . . . . . . . . . . . .

36 36 39 41 41 45 47 50 54

LÉTA VELKÝCH ZMĚN . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Brno před první světovou válkou . . . . . . . . . . . . Tělovýchovné a sportovní hnutí v Českých zemích . . . . Sokol Brno I na počátku 20. století . . . . . . . . . . . Výzvy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Sokolský slet . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Velká válka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

61 61 64 66 66 71 79

MEZIVÁLEČNÉ ČESKOSLOVENSKO . . . . . . . . . . . . . Moravská metropole v období Československé republiky Tělovýchovné a sportovní hnutí v Brně mezi válkami . . Sokol Brno I ve službách státu . . . . . . . . . . . . . Nové role . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Letem sokolím . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

83 83 86 89 92 96

Naplnění snu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 98 Demonstrace obrany demokracie . . . . . . . . . . 101 Postoje . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 105 VŠEDNÍ I SVÁTEČNÍ DNY SOKOLA BRNO I . . . . . . . . . 108 Pokroky pomocí vzdělání . . . . . . . . . . . . . . 108 SOKOLOVÉ JEDNOTY BRNO I . . . . . . . . . . . . . . . 122 Medailonky zakládajících členů a mecenášů . . . . . . 122 Významní činovníci a cvičitelé . . . . . . . . . . . . . 133 Špičkoví závodníci . . . . . . . . . . . . . . . . . . 140 Statistika členstva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 145 ZÁVĚR . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 155 SUMMARY . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 157 PŘÍLOHY . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 159 Stanovy tělocvičné jednoty v Brně z roku 1862 . . . . . 159 Obrazové přílohy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 161 Výbory . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 173

57 SEZNAM ZKRATEK . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 184 Instituce a časopisy . . . . . . . . . . . . . . . . . . 184 Archivní materiály . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 184 PRAMENY A LITERATURA . . . . . . . . . . . . . . . . 185 Nepublikované prameny . . . . . . . . . . . . . . . 185 Tištěné prameny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 185 Literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 185 Internetové zdroje . . . . . . . . . . . . . . . . . . 187 Seznam a zdroje obrazového doprovodu . . . . . . . . 187 Seznam a zdroje příloh . . . . . . . . . . . . . . . . 189 Výbory . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 189 JMENNÝ REJSTŘÍK . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 190

ÚVOD

| 7

ÚVOD

Idea moravské národní svébytnosti se díky Aloisi Pražákovi zrodila již v revolučním roce 1848. Po porážce revoluce naději na její realizaci, podobně jako české národně-emancipační snahy, zmařil tzv. Bachův absolutismus. Po jeho pádu „vévoda moravské politiky“ Alois Pražák připustil společné úsilí Moravanů s Čechy o politickou, vzdělávací a kulturní autonomii v rámci podunajské monarchie. Jedním z projevů národní aliance obou zemských národů se stalo zakládání sokolských jednot. I když brněnský sokolský spolek vznikl ve stejné době jako v Praze, v Brně se cvičilo o dva měsíce dříve. V moravské metropoli, kterou na rozdíl od Prahy, kde byla radnice v českých rukou, ovládali Němci, neměla sokolská jednota na růžích ustláno. Němečtí radní nepokrytě protěžovali Turnverein, který založili brněnští Němci krátce před vznikem sokolského spolku. Především tato skutečnost poznamenala vzestupy a pády brněnské jednoty v prvním desetiletí její existence. V sedmdesátých letech byly již největší překážky překonány a Sokol Brno I našel své pevné místo v moravském spolkovém životě. Zatímco v šedesátých letech 19. stol. těžce bojoval o přežití, tak v sedmdesátých letech „ustál“ krizi české národní politiky po odmítnutí fundamentálních článků v roce 1871 o poznání lépe než většina českých sokolských spolků včetně Sokola pražského. V letech 1871–1874 sice Sokol Brno I také prošel vnitřní krizí, která však byla vyvolána osobně zabarvenými spory jeho činovníků o náplň činnosti. Rozvoj jednoty nezastavil ani její zákaz v roce 1877, protože brněnští sokolové se schválením nových stanov v příštím roce znovu etablovali jako

spolek. Rok 1878 se tak stal jedním z rozhodujících mezníků na cestě Sokola Brno I na výsluní spolkového života na Moravě. V osmdesátých letech 19. stol. brněnští sokolové samozřejmě nechyběli při vytváření župní struktury sokolské organizace na Moravě a při založení Moravské obce sokolské v roce 1892. V roce 1904 se sloučily obě sokolské obce – česká a moravská v jednotnou Českou obec sokolskou, která sdružovala sokolské župy v Čechách i na Moravě. V rámci uvedené organizační struktury zůstal zachován vliv několika silných jednot, který výrazně přesahoval působení žup, jejichž byly členy. Svoji vážnost tyto sokolské spolky, např. pražská, kolínská a brněnská jednota, odvozovaly od délky své existence, resp. od svého založení v roce 1862. Na počátku 20. stol., které mělo přinést sokolům a celému českému národu řadu převratných změn a okamžiky euforie i období útlaku a ponížení, obhájili zástupci Sokola Brno I vůdčí postavení v moravském sokolstvu i nezanedbatelný vliv ve vedení České obce sokolské. Ještě před vypuknutím první světové války Sokol Brno I, podobně jako další velké sokolské jednoty, rozvinul široký vějíř tělocvičné, sportovní, vzdělávací a kulturní činnosti. V případě Sokola Brno I mají historici tu vzácnou příležitost, že mohou studovat celou paletu těchto aktivit z dokumentů dvou archivních fondů, jejichž rozsah je v oblasti spolkové agendy zcela unikátní. Jedná se o fond R 77 Sokol, tělocvičná jednota Brno I 1862–2008 v Archivu města Brna a fond G 106 Krajský výbor Sokola Brno 1873–1953 v Moravském zemském archivu. Především o dokumenty těchto fondů se opírá předkládaná práce.

8 |

SOKOL BRNO I 1862–1938 – DĚJINY ELITNÍ MORAVSKÉ JEDNOTY

Historiografie o sokolském 1 hnutí v Čechách a na Moravě Činovníci sokolské organizace, která dominovala českému spolkovému životu, pochopitelně věnovali pozornost jejím dějinám. Sledování vlastní historie ostatně bylo nezbytností, protože kapitoly z dějin Sokola tvořily jeden z pilířů sokolského vzdělávání. Dobových literárních prací, které se dotýkaly sokolské historie, je celá řada. Za všechny je nutno připomenout alespoň dvě, protože je jejich ambicí podat celkový přehled sokolské historie: Ladislav Jandásek – Jan Pelikán, Stručné dějiny Sokolstva 1862–1912 (Nakladatelství ČOS. Praha 1946) a Alois Fikar, Stručné dějiny Sokolstva (Česká obec sokolská. Praha 1948). Současnému badateli mohou sloužit jako základní vodítko, ale moderní historiografie z nich příliš vycházet nemůže. Zůstávají jen kronikou, která po jednotlivých letech zachycuje události ze života Sokola, které autoři považovali za nejdůležitější. Ve své době ostatně byly považovány za provizorium, které se mělo stát odrazovým můstkem k vytváření velkých sokolských dějin. K jejich sepsání však nikdy nedošlo. V případě Sokola Brno I má podobný charakter práce Vladimíra Zapletala a Františka Kožíka Dějiny Sokola Brno I: 1862–1887 (Brno 1948), která je však mnohdy zatížena neobjektivním vnímáním vlastní jednoty. Po zcela zideologizovaném a dosti krkolomném pokusu Zdeňka Nejedlého zmocnit se odkazu Miroslava Tyrše (Komunisté dědici velikých tradic českého národa. Práce. Praha 1978) sokolské dějiny upadly v zapomnění. Nestaly se přímo prohibitem, ale v padesátých letech prostor dějin tělocvičných spolků zcela zaplnily Dějiny dělnické 1 Vzhledem k tomu, že sokolské hnutí se zejména zásluhou českých sokolů šíři-

lo také v dalších slovanských zemích, tak především polští historici se dějinám Sokola v polských zemích od konce osmdesátých let 20. stol. dosti intenzivně věnují (z novějších prací např. sborník 130 Lat Sokolstwa Polskiego, Kraków 1997, či Andrzej BOGUCKI, Bibliografia Glowna Sokolstwa, 2017). Přelomovou prací v dějinách sokolstva ve slovanských zemích se stal sborník, jehož editorem byl německý historik sportu Diethelm BLECKING, Die Slawische Sokolbewegung. Beiträge zur Geschichte von Sport und Nationalismus in Osteuropa, Dortmund 1991. Ve Slovinsku se zabývá dějinami Sokola Tomaž Pavlín, hlavní organizátor konference ke 150. výročí slovinského Sokola (publikován sborník 150 let sokolstva v Slovenii (1863–2013), Ljubljana 2014).

tělovýchovy. 1., 2. díl. (Státní tělovýchovné nakladatelství. Praha 1955 a 1957) z pera bývalého funkcionáře FPT (Federace proletářské tělovýchovy) Viléma Muchy. První pokus o oživení sokolských dějin byl svěřen přesvědčenému komunistovi, obdivovateli Klementa Gottwalda Jaroslavu Markovi. Jeho dnes již zapomenutá disertační kandidátská práce Vznik a úloha Sokola v šedesátých letech minulého století (FTVS UK. Praha 1966) se však faktograficky opírá zejména o Památník vydaný na oslavu dvacetiletého trvání Tělocvičné jednoty Sokola Pražského (Praha 1883) a je poznamenána rigidně marxistickou interpretací, která musí pro období spolkové činnosti v šedesátých letech 19. století působit nutně poněkud křečovitě. Po roce 1989 se otevřel prostor pro svobodné historické bádání. Zmizel tlak na ortodoxně marxistický výklad sokolských dějin, ke kterému v historické obci nebyla ochota ani v sedmdesátých letech minulého století. První dvě práce pootvíraly bránu cestě za poznáním sokolských dějin, z nichž jedna vyšla na samém sklonku komunistické éry. Jedná se o první biografii zakladatele Sokola z pera poloprofesionální historičky Zory Dvořákové Miroslav Tyrš – prohry a vítězství (Olympie. Praha 1989) a zdařilou, byť útlou práci, zkušeného historiografa moderních českých dějin Jana Novotného Sokol v životě národa (Melantrich. Praha 1990). Další Tyršova biografie Miroslav Tyrš, sokol, myslitel, výtvarný kritik (Vyšehrad. Praha 2012) z pera Roberta Saka vychází z širšího okruhu dobové literatury, tisku i archivních pramenů a je lépe ukotvena ve vývoji české společnosti druhé poloviny 19. století. Sokola Tyrše ukazuje také v jeho dalších životních rolích. Vývoji a působení sokolské organizace, zejména Sokola Pražského a České obce sokolské (ČOS), se věnoval Marek Waic, nejnověji Tělesná výchova a sport ve službách národní emancipace (Nakladatelství Karolinum. Praha 2013) a Tělesná výchova a sport v životě meziválečného Československa (Nakladatelství Karolinum. Praha 2018). Dlouhodobý zájem o sokolské dějiny zúročil v rozsáhlém heuristickém výzkumu. Marek Waic se zaměřuje zejména na společenské působení Sokola a etablování jeho čelných činovníků do společenských elit a s tím související vliv sokolské organizace v politickém životě českých zemí a meziválečného

ÚVOD

Československa. Stranou jeho pozornosti tak zůstávají dějiny sokolské každodennosti. Poslední velmi zajímavou studií z oblasti sokolských dějin je práce Jitky Schůtové Manželka, matka, tchyně: dochované památky a korespondence Kateřiny Fügnerové (Národní muzeum. Praha 2018), která je komentovanou edicí korespondence manželky spoluzakladatele Sokola Jindřicha Fügnera. Kniha však není pouhou komentovanou edicí pramenů a vrhá poněkud jiné světlo, resp. stíny, na dosud v dobové i nejnovější literatuře dosti glorifikovanou osobnost Miroslava Tyrše. Z uvedeného přehledu sokolské historiografie je evidentní, že dějinám Sokola na Moravě se dosud v monografickém

| 9

formátu nikdo „v porevoluční době“ nevěnoval. Přitom přínos moravských sokolských spolků v čele s brněnským Sokolem je minimálně srovnatelný s jednotami, které působily v Čechách. Předkládaná monografie tedy zaplňuje bílé místo v sokolské historiografii. Doufám zároveň, že se mi alespoň částečně podařilo odkrýt další rozměr sokolské činnosti, který zůstává v dosavadních studiích v pozadí, a to podat obraz vývoje základního „stavebního kamene“ sokolské organizace, včetně každodenního života jednoty. Jsem přesvědčena, že jsem zvolila dobrý příklad – brněnský sokolský spolek je velký rozsahem svého působení i hloubkou stopy, kterou zanechal v sokolských dějinách.

10 |

SOKOL BRNO I 1862–1938 – DĚJINY ELITNÍ MORAVSKÉ JEDNOTY

RAKOUSKÁ MONARCHIE PO ROCE 1848

Brno v období rakouské monarchie po roce 1848 V roce 1848 byl zahájen mezi dvěma hlavními národními skupinami, žijícími v českých zemích, urputný boj, který vlastně skončil až o bezmála sto let později, po porážce nacistického Německa, odsunem německého obyvatelstva z Čech, Moravy a Slezska na území bývalé Německé říše. Po porážce demokratizačních snah v letech 1848–1849 došlo v následujícím období ke všeobecnému nástupu němčiny ve veřejném životě – s němectvím se alespoň navenek ztotožnila převážná část středních vrstev, která vnímala užívání němčiny jako předpoklad pro úspěšnou kariéru a s tím spojený vzestup společenský a sociální. V českých zemích tak z nejrůznějších důvodů mizela od poloviny padesátých let 19. století čeština ze škol, zmenšoval se počet a náklad českých periodik, v Brně česky vycházel jen Moravský národní list, přejmenovaný v roce 1858 na Moravské noviny.2 Po celé 19. století bylo Brno městem, které mělo značně příznivé intelektuální klima pro vědecké, hospodářské, ale i kulturní inovace. Každodenní atmosféru města Brna určovala stejně jako v případě jiných měst společensko-profesní struktura jeho obyvatel. Přes všechny slibné počátky továrního průmyslu však převažovaly v Brně tradiční živnosti a řemesla, organizované až do sklonku padesátých let 19. století na cechovní bázi.3 V rozšířeném vydání čtvrtého svazku Lloydových ilustrovaných železničních cestopisů byla roku 1860 zveřejněna ocelorytina, vytvořená neznámým tvůrcem, ukazující městskou vedutu Brna a jeho 2 Hana JORDÁNKOVÁ – Ludmila SULITKOVÁ, Brno, I. díl: město uvnitř hradeb,

Praha 2008, s. 25; Jiří KROUPA, Dějiny Brna 7, Uměleckohistorické památky, historické jádro, Brno 2015, s. 56. 3 J. KROUPA, Dějiny Brna 7, s. 19.

pamětihodnosti. Na tomto leporelu je znázorněno tehdejší moderní město, město rozvíjejícího se průmyslového podnikání, město, které získalo tak přiléhavé epiteton „moravský Manchester“ 19. století. V jistém slova smyslu může mít pro nás tato veduta určitou symboliku pro sledování vývoje brněnského urbanismu, protože vizuálně odlišuje období starších dějin historického města od města „nového“. Označení „Nové Brno“, jak je nazval brněnský starosta a polyhistor Christian d’Elvert, když popisoval změny, k nimž došlo ve dvou obdobích jeho úřadování v městské správě (1861–1864 a 1870–1876), nebylo jen metaforou. Město Brno bylo skutečně za jeho života radikálně přestavěno a urbanisticky modernizováno.4 Zemské stavební ředitelství dalo již ve 40. letech 19. století podnět k vypracování projektu budoucí okružní komunikace kolem Brna. Ta měla napodobovat dopravní systém, který měl vzniknout na bývalých fortifikačních pozemcích v téže době ve Vídni.5 Plán na územní rozšíření města Brna schválil koncem 40. let sám císař František Josef I. První regulační plán, který byl schválený roku 1847, přinesl novátorskou a perspektivní myšlenku kompozičního kříže, cíleného jedním směrem na průčelí bývalého augustiniánského kostela u sv. Tomáše a v kolmici na obelisk na Františkově pod Petrovem.6 První zákonnou úpravu dostaly obce tzv. Stadionovým prozatímním obecním zřízením z 20. března 1849. Jednalo se o jednotný zákon s platností pro všechny obce, okresy a kraje v celém státě, ovšem s výjimkou, neboť zemská hlavní města měla obligatorně, podobně jako krajská a jiná významná města na požádání, dostat zvláštní městské obecní 4 Tamtéž. 5 Ke zrušení statutu vojenské pevnosti ve Vídni došlo až roku 1857. 6 Hana JORDÁNKOVÁ – Ludmila SULITKOVÁ, Brno, II. díl: historická předměstí

a Staré Brno, Praha – Litomyšl 2010, s. 8.

RAKOUSKÁ MONARCHIE PO ROCE 1848

zřízení.7 V důsledku těchto celospolečenských změn byl 6. července 1850 vydán Prozatímní řád pro královské hlavní město Brno, který na dlouhou dobu upravoval jeho místo v zemi, vnitřní správu i obvod působnosti. Brno tehdy splynulo se svými předměstími v jednu velkou obec, resp. samostatný politický okres, podřízený bezprostředně krajskému prezidentovi (po zrušení krajů začátkem 60. let přímo moravskému zemskému místodržitelství). Obec byla zastupována obecním výborem a městskou radou, vzešlými z voleb oprávněných voličů celé obce. Obecní výbor měl 48 členů volených na tři roky, přičemž jeho členové vykonávali svůj úřad zadarmo a ročně jich třetina odstupovala. Výbor volil ze svého středu starostu (potvrzovaného císařem), místostarostu a devět radních, kteří tvořili městskou radu. Tito činovníci už byli za svou práci honorováni. Velká brněnská obec se současně dělila na čtyři správní okresy, jež zastupovaly okresní výbory vzešlé z voleb. Tyto výbory si ze svého středu volily představeného a jeho zástupce, kteří dostávali mzdu. Dlužno dodat, že voliči byli rozděleni podle majetku do tří volebních sborů, volební právo neměli ti všichni, kteří neplatili daně v požadované výši. Při sčítání lidu z roku 1857 mělo z celkového počtu 58 809 obyvatel Brna jen 32 444 osob měšťanské či domovské právo. Ostatních 26 365 obyvatel bylo v Brně „cizích“, bez domovské příslušnosti. V 1. okrese, zahrnujícím vnitřní město a Špilberk, bylo 18 členů výboru, v dalších okresech jen devět.8 Císařským reskriptem bylo 25. prosince 1852 rozhodnuto, že se Brno stává otevřeným městem (hrad Špilberk měl být však zachován jako vojenská pevnost) a byly k němu připojeny okolní příměstské obce.9 Tento akt měl rozhodující význam pro rozvoj

7 Pro statutární města neplatila ustanovení prozatímního obecního zřízení, nýbrž

jejich zvláštní statut. Zejména v roce 1850 byly tyto statuty uděleny Praze, Liberci, Brnu, Olomouci a Opavě. Zdeňka HLEDÍKOVÁ – Jan JANÁK – Jan DOBEŠ, Dějiny správy v českých zemích: od počátků státu po současnost, Praha 2007, s. 298. 8 H. JORDÁNKOVÁ – L. SULITKOVÁ, Brno, II. díl, s. 62; Václav PEŠA – Jaroslav DŘÍMAL, Dějiny města Brna, 2. díl, Brno 1973, s. 15–16. 9 Připojování předměstských obcí s sebou samozřejmě přineslo obrovský nárůst počtu obyvatel – v polovině 19. století mělo město i s připojenými předměstími necelých 50 000 obyvatel. H. JORDÁNKOVÁ – L. SULITKOVÁ, Brno, II. díl, s. 65; V. PEŠA, – J. DŘÍMAL, Dějiny města Brna, 2. díl, Brno 1973, s. 17.

| 11

města. Záhy nato, roku 1853, byla ve městě ustavena regulační komise. Do jejího čela byl zvolen místodržitel hrabě Alois Lažanský, který se nemalou měrou zasloužil právě o odstraňování městského opevnění. Úkolem komise bylo zjistit, jak rozšířit město a současně jak jej urbanisticky sjednotit s jeho nejbližším okolím. Význam brněnského rozšíření a budování nových stavebních celků na původních hradbách byl značný. A to nejen proto, že modernizoval město.10 Podobně jako dnes měla Velká obec kompetence vlastní a přenesené působnosti. Mezi nejdůležitějšími úkoly v rámci vlastní působnosti patřila správa obecního jmění, policejní pravomoci, údržba města, péče o chudé a zdravotní záležitosti, udílení měšťanského práva a dozor nad městem zřizovanými úřady a ústavy. Do přenesené působnosti pak patřilo především uvádění zákonů ve všeobecnou známost, výběr daní, vojenská konskripce, povolování sňatků, živností a obchodu a péče o základní školství.11 Pronikání brněnského vlnařského zboží usnadnila celní reforma z roku 1851. Zaměření na export do světa podporoval Brněnský obchodní spolek založený roku 1849, ale již roku 1854 zaniklý. Brněnský vlnařský průmysl se dopracoval k trvalému uplatnění až díky účasti na světové výstavě roku 1851 v Londýně. O čtrnáct let později informovala Obchodní a živnostenská komora v Brně, že na export do zahraničí je učena třetina veškeré brněnské vlnařské výroby.12 Kromě vlnařského průmyslu, který tehdy zaujímal vedoucí postavení, byl v Brně zastoupen potravinářský průmysl, který reprezentovaly dva cukrovary, dva pivovary, dvě výrobny cikorky a kávovin, sladovna a několik podniků na výrobu lihovin a likérů. Dále to byl chemický průmysl, představovaný výrobou octa, mýdla a běžných chemikálií. V polovině 19. století patřilo Brno koncentrací dělníků mezi přední průmyslová centra monarchie, proto zde měly 10 J. KROUPA, Dějiny Brna 7, s. 57–62; H. JORDÁNKOVÁ – L. SULITKOVÁ, Brno,

II. díl, s. 7.

11 Tamtéž, s. 63; V. PEŠA – J. DŘÍMAL, Dějiny města Brna, 2. díl, s. 16. 12 V. PEŠA – J. DŘÍMAL, Dějiny města Brna, 2. díl, s. 18–19.

12 |

SOKOL BRNO I 1862–1938 – DĚJINY ELITNÍ MORAVSKÉ JEDNOTY

větší ohlas události z revolučního roku 1848.13 Německé etnikum považovalo Brno za své město a jako takové se je snažilo vždy udržet. Německý ráz města podporovala navenek skutečnost, že politicky a ekonomicky rozhodující vrstvy obyvatelstva se hlásily převážně k německé národnosti. Třebaže mezi členy správy města i jeho okresů nacházíme česká jména. Čestnou výjimku představuje člen starobrněnského okresního výboru Jan Křtitel Rudiš, majitel truhlářského závodu, který byl činný v české emancipaci. Je třeba zdůraznit, že při sčítání obyvatel se jako odraz národnostní skladby chápala tzv. obcovací neboli dorozumívací řeč (Umgangssprache).14 To samozřejmě skutečnou národnostní skladbu obyvatel Brna značně zkreslovalo. Nesporné je, že v ulicích města i jeho předměstích bylo možné zaslechnout němčinu (v podstatě dolnobavorský dialekt) i češtinu, přičemž mnozí obyvatelé byli nepochybně bilingvní. Prorůstání dvou nejpočetnějších etnik v hlavním zemském městě, které bylo mnohem zřetelnější než např. v Praze, ostatně dokládá i dnes živý brněnský „hantec“, jehož 40 % pochází z němčiny.15 Přesvědčení o německé kulturní převaze bylo natolik silné, že po zkušenostech z roku 1848 se na počátku šedesátých let brněnští Němci neobávali, že do obecního zastupitelstva by byl zvolen Alois Pražák, který se profiloval jako politický vůdce moravských Čechů.16 Přesto lze soužití těchto etnik těžko označit jiným slovem než zápolení. Sílící české emancipační snahy tak nutily Němce často užívat dost nevybíravé prostředky.17 Dokazuje to i brožura Germanizace nebo čechizace?, která

13 K otázce stavebního rozvoje viz například Lenka CZAJKOWSKA – Petr CZAJ-

14

15 16

17

KOWSKI, Zástavba ulice Hlinky po roce 1850 a majetková struktura jednotlivých objektů se zvláštním přihlédnutím k roku 1910. Příspěvek k poznání předměstské architektury města Brna, Brno v minulosti a dnes (dále jen BMD) 19, 2006, s. 445–477. Už od středověku bylo Brno městem etnicky a jazykově pestrým. Hana JORDÁNKOVÁ – Ludmila SULITKOVÁ, Etnická příslušnost a jazyková komunikace obyvatel Brna ve středověku a raném novověku, Documenta Pragensia 19, 2001, s. 37–57. H. JORDÁNKOVÁ – L. SULITKOVÁ, Brno, I. díl, s. 9; TYTÉŽ, Brno, II. díl, s. 66; J. KROUPA, Dějiny Brna 7, s. 23. Jiří MALÍŘ, K počátkům národních sporů v Brně v letech 1863–1867: od rakouského patriotismu k nacionalismu, in: Hana JORDÁNKOVÁ, Alis volat propriis: sborník příspěvků k životnímu jubileu Ludmily Sulitkové, Brno 2016, s. 465. Zbyněk VÁLKA, Brno pod hákovým křížem, Olomouc 2004, s. 7.

vyšla v roce 1861, přiřazující Čechy k „přežívajícím a neoprávněným národům“, případně ke „zbytkům národů“. Podle autora Slované stáli v cestě civilizaci a měli v zájmu lidstva podlehnout vyšší západní, tedy německé kultuře. Český boj proti germanizci tedy byl vnímán jako boj proti civilizaci.18 Peripetie brněnského židovského osídlení jsou víceméně shodné s osudy Židů na území Čech a Moravy. V roce 1848, kdy konečně padly poslední společenské a duchovní bariéry mezi křesťanskou a židovskou komunitou, padly také hradby ghett. Je nutné mít na paměti, že Brnu právě židovské podnikání zásadně napomohlo vytrhnout se z provinciálních pout minulosti. Nerovnoprávné postavení českého obyvatelstva v Brně se zřetelně odrazilo také ve školství. V letech 1848 a 1849 byl přijat ve všech úrovních nový model vzdělávacího systému, který odpovídal změněným společenským potřebám. Navíc v roce 1866 byla stanovena zásada rovného postavení zemských jazyků v základním a středním školství. Následující říšský školní zákon z roku 1869 zaručoval všem občanům Rakousko-Uherska právo na vlastní školství. Přesto v době spojení s předměstskými obcemi mělo Brno osm národních škol (dvě z nich ve vnitřním městě), které byly ale všechny německé.19 V Zábrdovicích existovaly jediné české paralelky, které byly však zrušeny k roku 1864. Dále byla v Brně dívčí škola u uršulinek se zvláštní industriální školou a normální hlavní školou na Minoritské. S ní byl spojen ústav pro vzdělání učitelek národních škol. Je třeba poznamenat, že obecně o české školství na Moravě nejevila zájem místní zastupitelstva, protože osvojení si němčiny dávalo obyvatelstvu větší možnosti uplatnění. Přístup místních zastupitelstev byl tedy chápán jako soulad se zájmy obyvatelstva. Po vydání říjnového diplomu v roce 1860 vznikla příznivější situace pro uplatnění češtiny na moravských středních školách. V Brně tak paradoxně vzniklo české gymnázium dříve nežli obecná škola, 18 Jiří PERNES, Pod habsburským orlem: České země a Rakousko-Uhersko na přelo-

mu 19. a 20. století, vyd. druhé, Praha 2006, s. 136.

19 Hlavní školu u sv. Jakuba, farní školu na Velké Nové ulici, školy na Dolním Cejlu,

v Zábrdovicích, na Křenové, Novosadech, Bělidlech a Starém Brně.

RAKOUSKÁ MONARCHIE PO ROCE 1848

totiž v roce 1867 (tehdy umístěno na dnešní Rooseveltově ulici).20 Je třeba dodat, že přičiněním moravských vlastenců byla již v roce 1848 vybudována tzv. Ochranovna pro zanedbanou mládež, která zajišťovala základní výuku pro chlapce „sebrané z brněnských ulic“ (stála na nároží dnešních ulic Antonína Slavíka a Kunzovy). Vysoké školství bylo v Brně zastoupeno nejdříve bohosloveckým učilištěm (od roku 1807 v Dominikánské 2 – dnes Úřad městské části Brno-střed a roku 1858 byl vystavěn chlapecký seminář na Veveří).21 Němci byli v hlavním zemském městě dlouhou dobu majoritou. Dlužno dodat, že tuto většinu udržovali i za cenu rázných opatření. Nejmarkantnějším projevem byl odpor ke schylujícímu se připojení okolních obcí městu či dlouhodobý boj proti založení moravské univerzity.22 Situace vyvrcholila pouličními šarvátkami, při nichž přišel o život dělník František Pavlík. Zatímco v 50. a 60. letech 19. století bylo ještě hodně spolků zakládáno jako tzv. utrakvistické (tedy dvojjazyčné), postupem času se i ve spolkové činnosti projevovaly tendence stejné aktivity dělit podle národnostních hledisek. Z nejvýznamnějších spolků, orientovaných v Brně na české obyvatelstvo, je nutné zmínit již v roce 1852 vzniklou Matici moravskou. Záhy, v roce 1860, vznikla pro pěstování především mužského zpěvu Beseda brněnská. Dalším významným spolkem v kulturní oblasti byl 20 H. JORDÁNKOVÁ – L. SULITKOVÁ, Brno, II. díl, s. 67–72; J. KROUPA, Dějiny Brna 7, s. 23. 21 J. KROUPA, Dějiny Brna 7, s. 70–74. 22 V roce 1905 vrcholil boj o zřízení druhé české univerzity. Říšská rada se tím měla zabývat na podzim. S blížícím se termínem zasedání narůstalo napětí mezi oběma národnostmi. Německá strana zásadně odmítala založení české univerzity a žádala zřízení univerzity německé. Přitom základním argumentem byla snaha o zachování národního (tj. německého) rázu města. Na základě takové argumentace bylo zřízení univerzity zamítnuto ještě v roce 1917. Ve skutečnosti německou nervozitu způsobovala rýsující se vidina ztráty mocenského postavení na Moravě, neboť zkušenosti s českými středními školami ukazovaly, že příchod českých vzdělanců přinesl i větší aktivitu místních vlasteneckých sil a měl praktické dopady i na politiku, neboť každý vysokoškolsky vzdělaný muž disponoval v Předlitavsku volebním právem bez ohledu na své majetkové poměry. Z. VÁLKA, Brno, s. 8; Michal BOROVIČKA – Jiří KAŠE – Jan P. KUČERA – Pavel BĚLINA, Velké dějiny zemí Koruny české, XII.b 1890–1918, Praha – Litomyšl 2013, s. 399–400.

| 13

Městská váha v Brně, místnosti Slovanského čtenářského spolku 1862–1868

v roce 1861 založený Slovanský čtenářský spolek, který se snažil nejen o budování knihovny, ale pořádal také přednášky a pravidelné společenské zábavy, včetně hudebních vystoupení.23 Prohlubování národního uvědomění pomáhala zlepšovat lidová shromáždění. Již 3. září 1860 se konal první lidový výlet na Buchlov, dne 2. října 1861 uspořádal moravský rolník František Skopalík ze Záhlinic24 první lidovou pouť na Hostýn a 13. srpna 1862 se sešlo 15 000 účastníků na Radhošti na velké národní slavnosti, poprvé navštívené rovněž z Čech. Novinář Brünner Zeitung k tomu uvádí: „Z Prahy se dostavil prof. Ivan Bohdan Staněk a prof. Tonner s více hosty, mezi nimi byli čtyři Sokolové v malebných krojích.“25 To byla vůbec první příležitost, kdy se ve svém kroji přestavili členové Sokola na Moravě. Jedním z těchto účastníků byl František Barvič, pozdější zakladatel prvního Sokola

23 H. JORDÁNKOVÁ – L. SULITKOVÁ, Brno, II. díl, s. 75–76. 24 K tomu blíže František SOBEK, František Skopalík (1822–1891): jeho život a dílo,

Brno 1946; Zdeněk FIŠER, František Skopalík (1822–1891): písmák, vlastenec a hospodář rodného kraje, Kroměříž 1991. 25 „Aus Prag waren gekommen Professor und Reichsrathsabgeordneter Ivan Bohdan Staněk, Professor Tonner, und noch viele Andere, worunter auch vier Mitglieder des Turnvereins „Sokol“ in ihrer malerischen Turnertracht“. Die Radhostfeier, Brünner Zeitung, Nr. 190, 19. 08. 1862, s. 1525.

14 |

SOKOL BRNO I 1862–1938 – DĚJINY ELITNÍ MORAVSKÉ JEDNOTY

ve Valašském Meziříčí.26 Všechny tyto výlety byly jen přípravou na velikou jubilejní cyrilometodějskou slavnost na Velehradě počátkem července 1863. Tento svátek slovanských věrozvěstů sv. Cyrila a Metoděje byl přeložen Sv. Stolicí z 9. března na 5. července. Původně se měla ve Velehradě odehrávat rovněž světská slavnost, připravovaná výborem, který se ustavil v dubnu 1863. Teprve koncem července bylo rozhodnuto o tom, že se její konání přesune do Brna, kde proběhne ve dnech 25. a 26. srpna 1863 jako národní pěvecká slavnost. Národní význam, kterou měla pouť symbolizovat, pochopili rovněž brněnští Němci, které musel uklidňovat český tisk prohlášením Mírumilovnému a počestnému obyvatelstvu královského města Brna.27 Tato slavnost, kterou v Brně organizoval čtenářský spolek, se pak stala největší událostí tehdejší doby. Co do pestrostí krojů a počtem zpěváků (z 61 pěveckých spolků tu bylo celkem 940 zpěváků) předstihla slavnost pražského Hlaholu z roku 1862. Pomyslný zlatý hřeb celé slavnosti spočíval v návštěvě z Čech, kterou vedli František Palacký a František Ladislav Rieger. Mezi jejími účastníky se nalézal rovněž Jan Evangelista Purkyně, který se stal společně s dříve jmenovanými středem ovací.28

Počátky spolkové tělovýchovy v Českých zemích Změny společenských poměrů v 19. století umožnily nástup nového, dosud nevídaného fenoménu – volného času. Magickým slovem se stal „turismus“. Obecně se v našem prostředí turistikou zabývalo relativně více českých Němců než Čechů. Sport a tělocvik,29 jejichž původ lze spatřovat ve šlechtických kratochvílích, byly další z možností 26 Stanovy s úředně povoleným názvem Sokol byly potvrzeny Meziříčským již

18. 8. 1864. Památník Sokola valašskomeziříčského na oslavu třicetiletého trvání, Holešov 1894. 27 Moravská orlice, roč. 1, č. 135, 21. 08. 1863, s. 1. 28 Blíže k událostem viz J. MALÍŘ, K počátkům národních sporů, s. 466–470. 29 Pod pojmem tělocvik si zde představujeme společná cvičení, posilování a formování těla, tedy činnost typickou pro Sokol. Zatímco sport zde vnímáme spíše jako aktivity typu cyklistika, tenis, fotbal atd.

jeho vyplnění. U sportu hrál roli individuální zájem, především pak společenské postavení a ekonomické možnosti, zatímco v případě tělovýchovy přispívala k popularitě materiální nenáročnost skýtající chudším vrstvám jedinou možnost ke společenskému vyžití či dokonce vzestupu. Prvopočátky organizovaného cvičení se na území českých zemí datují do čtyřicátých let 19. století, kdy především v Praze začaly vznikat tělocvičné instituty vážící se k turnerskému hnutí. Původně se jednalo o společná uskupení Čechů a Němců, později se některé z nich přeměnily na utraktivistické.30 Zatímco u turnerského hnutí, kterému dal Ludwig Friedrich Jahn národní charakter do vínku, projevující se „prodchnutím němectví“ rovněž v každodenním životě, v ostatních organizacích mohly být národní postoje záležitostí každého jednotlivce. Druhá polovina 19. století byla ve znamení sílícího vědomí lidských práv, přiostřování národnostních sporů, formulování politických, občanských a sociálních požadavků. Až na výjimky se od šedesátých let 19. století rozchází cesty Čechů a Němců.31 Na Moravě navíc přetrvávaly zřetelné rysy moravského vlastenectví.32 Moderní podoba sportu se na území českých zemí vyvíjela již od druhé poloviny 19. století. Během prvního dvacetiletí se sport změnil ve fenomén, který přitahoval tisíce zájemců, začal ovlivňovat životní styl i obecně panující názory. Se závodním sportem v klubech začali muži, ženy se nejdříve účastnily klubového života, společenských akcí a společných vyjížděk a výletů. Důležitým prostředím pro rozvoj tělocviku byly školy. Školní tělocvik zaznamenal vzestup až po roce 1867, kdy byl zařazen mezi povinné předměty na učitelských ústavech.33 Největší rozmach nastává po uzákonění tělocviku jakožto povinného předmětu na všech obecných a měšťanských školách a na učitelských 30 Marek WAIC, Německé tělovýchovné a sportovní spolky v českých zemích a Česko-

slovensku, Praha 2008, s. 9.

31 Tamtéž, s. 7; Jitka SCHŮTOVÁ, Počátky ženského sportu v Čechách, in: Jitka

SCHŮTOVÁ – Marek WAIC, Tělesná výchova a sport žen v českých a dalších středoevropských zemích: vznik a vývoj do druhé světové války, s. 55. 32 Pomalejší přijetí českého národního vědomí na Moravě analyzoval M. ŘEPA, Moravané nebo Češi? 33 Martin PELC, Emancipace a sport: na příkladu opavské tělesné kultury před rokem 1914, in: Historik na Moravě, edd. Hana Ambrožová a kolektiv, Brno 2009, s. 742.

RAKOUSKÁ MONARCHIE PO ROCE 1848

ústavech (bez rozdílu pohlaví) roku 1869.34 Vlastní počátky tělesné výchovy v českých zemích musíme hledat v tzv. soukromých tělocvičných ústavech, kde nepříliš početná družstva cvičila podle švédského a německého tělocvičného systému. Majitelé těchto ústavů se stali průkopníky soustavných tělesných cvičení. Vedli přitom své svěřence – většinou z řad vyšší a střední měšťanské vrstvy, ale také z řad aristokracie, k zálibě v pravidelném pohybu.35 Na sklonku roku 1842 byl českými stavy do Prahy z Vídně pozván Rudolf Stephany. Ten zřídil na Menším Městě pražském v Ledebourském paláci36 Soukromý ústav pro gymnastická umění. Popularita Stephanyho tělocvičného ústavu, v němž třetinu návštěvníků tvořily „synové a dcery z nejpřednějších rodin šlechtických“, přispěla k jeho jmenování „prozatímním zemským učitelem tělocviku s ročním platem 400 zlatých“.37 Další tělocvičný ústav založil v roce 1848 Jan Malypetr, který byl hned v následujícím roce jmenován zemským učitelem tělocviku. Ve stejné době přeměnil Ferdinand Schimdt Seegenův léčebný ústav na podobný Malypetrovu. Oba soukromé tělocvičné ústavy, ve kterých se cvičilo podle německé turnerské soustavy, se staly hlavními středisky tělocvičného života. Cvičili v nich Češi i Němci bez rozdílu.38 Pokud uvážíme, že tělovýchova a sport se staly prostředkem emancipačního hnutí, nesmíme zapomenout na tu skutečnost, že s emancipací české společnosti úzce souvisí emancipace žen. Pro ženy byl sport zpočátku pouze jednou z oblastí společenské zábavy. Jízda na koni39 a pálkové hry byly nejprve součástí životního stylu šlechtičen. Později se zájem o některé sporty, jako tenis, přesouvá také do měšťanské společnosti. V zimě se nejen ženy bavily

| 15

bruslením na kluzištích, která zřizovala téměř všechna česká města.40 Na počátku však byla emancipace žen spojena s otázkou jejich vzdělání. V roce 1863 byla v Praze otevřena Městská vyšší dívčí škola a tělesná cvičení se stala součástí výchovy dívek. Některé z nich však již navštěvovaly soukromé tělocvičné ústavy.41 Přelom padesátých a šedesátých let 19. století je spojen s několika významnými událostmi, mezi kterými vyniká pád Bachova absolutismu (1859), Říjnový diplom z 20. října 1860 a Únorová ústava (26. února 1861). Tyto události, společně se Schmerlingovou liberální vládou (1861–1865), umožnily určitou volnost a prostor pro vznik tělocvičných jednot.42 Myšlenka dobrovolného tělocvičného spolku se zrodila v již zmiňovaném Schmidtově ústavu a jednali o ní Češi společně s Němci. Spolupráce však ztroskotala v neschopnosti nalezení dohody v otázce jednací řeči budoucího společného spolku.43 Prudký vzestup spolkového života následoval až po zavedení spolkového zákona v roce 1867. Tato právní úprava usnadňovala zakládání jednot nejen v německy mluvících oblastech Předlitavska, nýbrž se projevovala rovněž u slovanských národů habsburské monarchie.44 Dlužno dodat, že na našem území existovala vedle sebe paralelně dvě hlavní hnutí, české a německé. Na formování tělovýchovného hnutí v českých zemích se tak výrazně podílely také německé spolky.45 V případě turnerů vyžadoval rychlý nárůst příznivců sjednocující organizaci. V Předlitavsku se nejdříve sešli zástupci spolků z Dolních a Horních Rakous a ze Solnohradska a ve dnech 7. a 8. září 1862 se dohodli na vytvoření spolku zastupujícího tyto tři korunní země. Nepřátelské třenice, které vyvolávalo jakékoliv nacionální snažení, byly v mnohonárodnostním státním zřízení habsburské

34 Martin PELC, Struktury opavského sportu 1850–1938, Opava 2009, s. 88. 35 J. SCHŮTOVÁ, Počátky ženského sportu, s. 55; M. WAIC, Tělovýchova a sport

ve službách české národní emancipace, Praha 2013, s. 15.

36 Hrabě Ledebour propůjčil ústavu, ve kterém začalo cvičení 3. února 1843, pro-

stornou síň v paláci a dal upravit pro cvičení svou zahradu. M. WAIC, Tělovýchova a sport, s. 15. 37 Tamtéž, s. 15–16. 38 Tamtéž, s. 16–17. K otázce Jana Malypetra blíže M. WAIC, Zrození českého akademického sportu a František Smotlacha, Česká kinantropologie 15, č. 2, s. 50. 39 První speciální oděv pro ženy je spojen s jízdou na koni. Viz Milena LENDEROVÁ, K hříchu i k modlitbě. Postavení ženy v 19. století, Praha 1999, s. 148–149.

40 J. SCHŮTOVÁ, Počátky ženského sportu, s. 55. 41 M. WAIC, Tělovýchova a sport, s. 53. 42 Z. HLEDÍKOVÁ – J. JANÁK – J. DOBEŠ, Dějiny správy, s. 252–253; M. WAIC, Němec-

ké tělovýchovné a sportovní spolky, s. 9.

43 Němci trvali na tom, aby jednací řečí byla němčina. Národní archiv, fond Sokol

Pražský (1857) 1861–1951, kart. 3, O stanovách pražské tělocvičné jednoty. 44 M. WAIC, Německé tělovýchovné a sportovní spolky, s. 10. 45 Milena STRACHOVÁ, Sport a Český svaz tělesné výchovy po roce 1989, Brno 2013, s. 17.

16 |

SOKOL BRNO I 1862–1938 – DĚJINY ELITNÍ MORAVSKÉ JEDNOTY

monarchie nežádoucí.46 Z toho důvodu se oddaloval úřední souhlas ke vzniku německo-rakouského turnerského svazu. První župní slavnost na území pozdějšího XV. turnerského kraje Deutschösterreich se uskutečnila 9.–10. června 1867 v Gmündu.47 Zájem o zapojení se do tělovýchovného hnutí potvrzuje rychlý nárůst nových turnerských jednot a členstva mezi lety 1861 až 1865, kdy z celkově 102 v monarchii založených jednot bylo 51 v Čechách, 8 na Moravě a 6 ve Slezsku.48 První sjezd XV. turnerského kraje Deutschösterreich, který zahrnoval území Čech, Moravy a Slezska, se konal 2. srpna 1868 za účasti zástupců 49 jednot, z toho 15 českých a 5 moravských, v zasedacím sále I. Vídeňské jednoty. Na programu byla volba krajského vedení, do jehož čela byl zvolen Eduard Sturm.49 Zakládací stanovy – přes svou strohost (měly jen 11 bodů), vymezovaly cíl a náplň, které v budoucnosti zůstaly stejné: podpora a zvyšování úrovně cvičení. Brno, kde se v roce 1870 měla konat první krajská turnerská slavnost, bylo zvoleno sídlem krajské organizace pro první funkční rok 1869.50 Podobně jako tomu bylo na jiných místech, i v Brně přes přátelské kontakty v počátečních letech si vytvářely obě národnosti vlastní spolky a regionální svazy, které se navzájem separovaly a docházelo u nich pouze ke zvyšování vzájemných animozit. Německé turnerské spolky v Rakousku a českých zemích byly organizačně začleněny jako XV. turnerský kraj do Německého turnerstva a vytvářely tak 46 Ministerstvo vnitra se zdráhalo povolit vznik spolku, jehož existence by byla postavena na omezením jen na příslušníky německé národnosti. Podvědomě totiž tušilo, že odsouhlasení takové omezující podmínky by mohlo vést k podobným krokům u menšinových národností. M. WAIC, Německé tělovýchovné a sportovní spolky, s. 11, pozn. 7. 47 Tamtéž, s. 10–11. 48 Kompletní seznam všech turnerských jednot budoucího XV. kraje Deutschösterreich v roce 1865 viz Roman ŠINKOVSKÝ, Německé turnerské hnutí v pohraničních oblastech Čech do roku 1918, Disertační práce, FTVS UK, Praha 2005, tabulka č. 2. 49 Eduard Sturm (* 9. února 1830 Olomouc, † 24. srpna 1909 Bad Kirchberg) byl rakouský a český právník a politik. Jiří MALÍŘ, Biografický slovník poslanců moravského zemského sněmu v letech 1861–1918, Brno 2012, s. 676–678. 50 Původně byla první krajská slavnost plánovaná na rok 1865 do Vídně, ale neuskutečnila se, neboť v tom čase ještě nebyla založena krajská organizace. Brněnská slavnost byla kvůli politickým událostem (prusko-francouzská válka) přesunuta, a sice na rok 1871. M. WAIC, Německé tělovýchovné a sportovní spolky, s. 12–13.

obvyklé regionální články, přestože v roce 1866 Německý svaz ještě neexistoval. Z velkoněmeckých černo-červeno-zlatých barev pak učinily své spolkové barvy, což po roce 1866 vyústilo v problém identity a loajality vůči habsburskému státu.51 Situace při vzniku turnerské jednoty v „rakouském Manchesteru“ (přezdívka Brna od první poloviny 19. století) k roku 1861, je podobná jako v Praze. U zrodu Brněnského turnerského spolku stála skupina mladých mužů. Založení usnadnila podpora brněnské buržoazie: významný vydavatel novin a komunální politik Rudolf Rohrer podporoval spolek materiálně a publicisticky, známý brněnský podnikatel a liberální vídeňský poslanec Alfred Skene52 se brzy stal prvním předsedou, starosta Brna Christian d’Elvert53 byl současně jmenován čestným členem a jeho manželka věnovala již v roce 1862 spolku vlajku. Již v polovině šedesátých let nastalo plánování a výstavba vlastní tělocvičny, jež byla hotova roku 1868. Město darovalo spolku pozemek, poskytlo bezúročnou půjčku a dále zajistilo po desítky let každoroční příspěvky. Seznam dárců je zároveň přehlídkou brněnských podnikatelů a svědčí o úzkém propojení spolku s německým měšťanstvem, a to včetně židovského, které se na financování výstavby též podílelo.54 Na rozdíl od Prahy nebyly pravidelné spolkové slavnosti turnerů v brněnských ulicích ničím narušovány a nacházely vždy velkou odezvu. Podobnost najdeme ve spektru návštěvníků těchto slavností, neboť také v Brně byly navštěvované řadou politických prominentů z řad německých liberálních poslanců, zde navíc i městskou radou se starostou v čele. Totéž lze říci o spřáteleném Mužském pěveckém spolku, neboť oba spolky se při veřejných vystoupeních vzájemně podporovaly.55 V 60. letech 19. století začaly vznikat první samostatné sportovní kluby. V Čechách vznikl jako první v roce 51 Tamtéž, s. 38. 52 Alfred Skene (* 15. května 1815 Verviers, † 14. května 1887 Vídeň) byl rakouský šlechtic, průmyslník a politik. Jako brněnský starosta působil v letech 1861– 1864 a 1870–1876. J. MALÍŘ, Biografický slovník, s. 620–621. 53 Christian d’Elvert (* 12. dubna 1803 Brno, † 28. ledna 1896 Brno) byl liberální politik a historik. Jako brněnský starosta působil v letech 1864–1866. J. MALÍŘ, Biografický slovník, s. 163–166. 54 M. WAIC, Německé tělovýchovné a sportovní spolky, s. 46. 55 Tamtéž, s. 47.

RAKOUSKÁ MONARCHIE PO ROCE 1848

1860 veslařský sportovní klub English Rowing Club v Praze, k dalším patřily bruslařské, cyklistické a atletické kluby.56 Zaměříme-li pozornost na jednotlivé sporty, pak si můžeme všimnout, že např. česká cyklistika coby sport začíná koncem sedmdesátých let 19. století. Její příběh odpovídá našemu vnímání la belle époque – doby, kdy se objevuje mnoho technických novinek, času který nabízí dříve nevídané možnosti zábavy a dobrodružství. K rozšíření velocipedu v Evropě přispěla světová výstava, která se konala v Paříži roku 1867. V českých zemích vlastnili první kola již v roce 1867 Josef Pechánek z Hořic a Jakub Thonet z Bystřice pod Hostýnem, kteří se s velocipedy seznámili právě na zmíněné výstavě.57 Jízdní kolo zároveň způsobilo převrat v dámské módě, protože s sebou přineslo kalhoty (v Praze napřed sukňové). Cyklistika v porovnání s jinými sporty byla velmi nákladnou záležitostí. Cena vysokého kola se pohybovala od 200 do 500 zlatých, což odpovídalo ročnímu příjmu některých dělnických profesí.58 Z toho důvodu se mohli tomuto sportu věnovat pouze bohatí mladíci, kteří byli také schopni a ochotni platit vysoké členské příspěvky svým klubům. V Brně byl již v roce 1869 uspořádán cyklistický závod, a sice při příležitosti otevření sirotčince. Rozvoj cyklistiky omezovalo několik faktorů, mezi nimiž hlavní roli představovala váha kola (25–30 kilogramů) a stav silnic, které byly prašné a rozježděné povozy. Situaci ztěžovalo také nepochopení vesničanů, kteří byli přesvědčeni, že jim kola plaší dobytek. V sedmdesátých letech navíc začaly úřady podunajské monarchie vyžadovat průkaz. Od osmdesátých let 19. století přijímala některá města pro cyklisty „jízdní řády“, obsahující rozličná omezení, jako zákaz jízdy v prudkých kopcích a na frekventovaných místech atd.59

| 17

České horolezectví směřovalo převážně do ciziny, proto bychom také založení prvního horolezeckého klubu museli hledat mimo naše území. Horolezecké aktivity však směřovaly do dvou horských oblastí, které jsou pro nás podstatné. První z nich byly Vysoké Tatry. Viktor Lorenc z Kroměříže v sedmdesátých letech 19. století spolu s Janem Rumanem Driečným ml. podnikl řadu výstupů a přechodů přes sedla, objevil mimo jiné nejkratší výstupovou cestu na Gerlachovský štít – Batizovskou próbu.60 Kuželky, které se k nám dostaly v 17. století zásluhou švédských vojáků – proto se jim původně říkalo „Švédi“ – se na území Čech a Moravy rozšířily během 19. století.61 Plavecké závody se u nás konaly poprvé v roce 1845 při slavnostní události, kterou byl příjezd prvního parního vlaku z Olomouce do Prahy. Od poloviny 19. století pak byly plavecké závody organizovány v rámci lidových slavností. Často však převažoval exhibiční charakter nad samotným závodem.62 Od druhé poloviny 19. století se u nás můžeme setkat s dalším sportem: Šachy v moderním sportovní podobě se od šedesátých let těšily vzrůstající oblibě.63 Ve stejné době došlo k rozšíření vzpírání poté, co bylo zařazeno do sokolské tělocvičné soustavy.64 Zato zmínky o zápasu v našich zemích mají dlouhou tradici. Setkáváme se s nimi již od středověku. Během 19. století se stal zápas atrakcí v cirkusových představeních a až do sedmdesátých let 19. století se zásluhou začlenění do sokolské soustavy rozšířil k většímu počtu cvičenců.65 Kořeny veslování, které patří společně s bruslením k prvním sportovním odvětvím rozvíjejícím se v českých zemích, spadají až do 16. století. Tehdy se na Vltavě pořádala tzv. lodní klání, tj. souboje dvojic ve člunech. První veslařský závod se uskutečnil v roce 1845, stalo se tak u příležitosti otevření pražského nádraží a příjezdu prvního vlaku. Jejich význam pak podkreslila účast arcivévodů

56 M. STRACHOVÁ, Sport, s. 18. 57 Zdena POLÁKOVÁ – Eva JELÍNKOVÁ, Lyžníci, velocipedisté a ti druzí, Brno 2000,

s. 20; Robert BAKALÁŘ – Jaroslav CIHLÁŘ – Jiří ČERNÝ, Zlatá kniha cyklistiky, Praha 1984, s. 65; srov. Marek WAIC, Tělovýchova a sport ve službách české národní emancipace, Praha 2013, s. 113. 58 Michal NIGER – Jiří KOLIŠ, Český sport 1862–1914, Kladno 2003. 59 M. WAIC, Tělovýchova a sport, s. 114–118; R. BAKALÁŘ – J. CIHLÁŘ – J. ČERNÝ, Zlatá kniha, s. 65; Markéta NOVOTNÁ, Počátky organizované cyklistiky v Brně 1885–1900, BMD 22, 2009, s. 199.

60 61 62 63 64 65

Miroslav PACUT, Dějiny vybraných individuálních sportů, Ostrava 2010, s. 51. Tamtéž, s. 89. Tamtéž. s. 119. Tamtéž, s. 167. Tamtéž, s. 198. Tamtéž, s. 204–205.

18 |

SOKOL BRNO I 1862–1938 – DĚJINY ELITNÍ MORAVSKÉ JEDNOTY

Františka Karla a Karla Ferdinanda. Sportovní veslování se do Prahy dostalo z Hamburku.66 Chceme-li zkoumat organizaci české tělovýchovy a sportu, musíme začít v 60. letech 19. století. Tedy v době, kdy antická idea kalokagathie rozvinutá Miroslavem Tyršem položila základ společenského hnutí, které se propojilo se vznikem a osudy českého státu. Právě tehdy začaly vznikat první tělovýchovné spolky a formoval se pluralitní systém tělovýchovy a sportu. Za počátek organizovaného sportování můžeme považovat 16. únor 1862, kdy byl v Praze založen český tělovýchovný spolek Sokol (do roku 1864 Tělocvičná jednota Pražská), který byl první českou tělovýchovnou organizací s vlastní tělocvičnou soustavou.67 Sokol se od svého počátku zaměřil na cvičení v tělocvičnách, dále se pořádaly závody ve skocích do dálky a do výšky, později se k tomu přidal běh. Původně se atletika v Sokole nazývala „tělocvik prostý“.

Počátky Sokola brněnského 1862–1870 Během druhé poloviny 19. století docházelo k zakládání zábavních spolků a do popředí se dostávala také otázka sportu. Do té doby se tělocvik v Brně uplatňoval jen na stavovské akademii moravské (původně součást olomoucké univerzity), která byla roku 1847 přeložena právě do Brna jako zemský ústav. V akademii vyučovali tři učitelé „rytířským cvičením“. Učitelem jezdectví byl Adolf Peché, učitelem tance Josef V. Purtzpichler a učitelem šermu Ludvík Plisnier. Poslední jmenovaný byl později vystřídán Gustavem Hergsellem, který přišel do Brna z Olomouce. Není jisté, zda se s ním seznámil Jan Helcelet již v Olomouci, nebo až během jeho působení v Brně. S jistotou však víme, že v padesátých letech byl Jan Helcelet již horlivým návštěvníkem gymnastického ústavu, který si Gustav Hergsell v Brně otevřel. Dokazuje to jeho korespondence s bývalým 66 M. WAIC, Tělovýchova a sport, s. 100; M. PACUT, Dějiny, s. 189. 67 M. STRACHOVÁ, Sport, s. 18.

olomouckým kolegou Ignácem Janem Hanušem.68 Ten byl do Olomouce přeložen v roce 1847 a zde redigoval roku 1848 s Janem Helceletem Holomoucké prostonárodní noviny. V následujícím roce byl jmenován profesorem na pražské univerzitě. Tam se stal učitelem Miroslava Tyrše. Pro Jana Helceleta tedy nebyla myšlenka tělocvičného spolku zcela nová. Aktuální se však stala v září 1861, v době, kdy se v Brně začíná projevovat snaha po založení německého tělocvičného spolku.69 Jak již bylo v předchozí kapitole vzpomenuto, Turnverein v Brně měl podporu tehdejšího vedení města; protektorem spolku byl nejen tehdejší starosta města Christian d’Elvert, ale také jeho politický oponent továrník Alfred Skene. Díky tomu již 1. prosince 1861 mohlo začít cvičit 71 členů ve vlastní tělocvičně na Cejlu č. 15/16 a dne 11. května 1862 se mohlo otevřít letní cvičiště – Turngarten – Josefov č. 63, kde také dne 10. srpna 1862 došlo k posvěcení praporu, věnovaného spolku brněnskými dámami. Ovšem od šedesátých let 19. století se začíná společenský život Čechů a Němců oddělovat a počáteční kontakty sokolů s turnery vyhasínají. České národní hnutí se vymezuje vůči Němcům, navzájem však svou činnost nadále sledují. Především si všímají veřejných vystoupení, aby je rozměrem a kvalitou cvičení mohli překonat.70 Úmysl turnerského výboru strhnout do svých řad všechny cvičence v Brně bez ohledu na jejich národnost zjednodušovala skutečnost, že si obyvatelé města dostatečně neuvědomovali význam založení Turnvereinu. Spěch, který je vidět na začátku českého tělocvičného spolku v Brně, pramenil právě z obavy, že by do německého Turnvereinu vstupovali také Češi. Čeští příznivci tělesných cvičení, kteří nechtěli za Němci zaostat, stanuli před jasným rozhodnutím – založit ryze český tělocvičný spolek. Nezbytnou podmínkou pro založení jakéhokoliv spolku však bylo schválení 68 Jan KABELÍK, Korespondence a zápisky Jana Helceleta, Brno 1910, s. 109–112, č. 57. Ignác Jan Hanuš (* 28. listopadu 1812 Praha, † 19. května 1869 Praha) byl filosof, odborník na slovanskou mytologii a knihovník. Blíže k osobě viz Radoslav VEČERKA, Slovník českých jazykovědců v oboru bohemistiky a slavistiky, Brno 2013, s. 81. 69 Vladimír ZAPLETAL – František KOŽÍK, Dějiny Sokola Brno I, 1862–1887, Brno 1948, s. 16. 70 M. WAIC, Tělovýchova a sport, s. 12–13.

RAKOUSKÁ MONARCHIE PO ROCE 1848

návrhu jeho stanov.71 Do čela snah se postavil Jan Helcelet.72 Není překvapením, že v té době byl Jan Helcelet předobrazem Sokola, neboť se jeho celoživotní krédo „krása, pravda, svoboda“, se sokolskými myšlenkami prolínalo. Po celý život dbal stejnou měrou o duševní i tělesné zdraví, proto také věnoval čas tělocviku, procházkám a veslování. Ve shodě s řeckou kalokagathií byl odpůrcem křesťanského asketismu, hledající cíl člověka v posmrtném životě.73 Jeho vztah k dalším sportům odpovídal tehdy převažujícím představám: „Což se Vašich sokolských spektakul týče, připomínám Ti otcovsky, abys příliš krkolomné úlohy nepřejímal; dle mého hlediště aniž to do oboru tělocviku všeobecného nenáleží; což pak potom zbude metelníkům ex professo v cirkusech? Považuju vyvinutí krásné a osvobození těla za účel tělocviku všeobecného, nikoliv však metelnictví; i jest to veliké neštěstí, má-li kdo v gymnastice zmrzačeti, kdežto se Ti na ránu nedostane balšamu blahého vědomí, že jsi pro ideu bojoval a krev neb zdravé údy v oběť krasavic na Vás hleděl…“74 První zprávu, která ukazuje na úmysl založit v Brně český tělocvičný spolek, najdeme v korespondenci Jana Helceleta. Dopis ze dne 9. ledna 1862, v němž žádá Ignáce Jana Hanuše, aby mu zaslal opis stanov pražského tělocvičného spolku, o jehož založení podaly zprávu v tom čase noviny, a připojil rovněž veškerou českou tělocvičnou literaturu kvůli sestavení českého tělocvičného názvosloví. V dopise navíc přiznává svůj motiv: „Jesti to věc sama o sobě pro váhavé Moravce prospěšná, anobrž ještě proto poněkud nutná, poněvadž zde strana důrazně německá ve skutku juž má takový spolek zařízený, který by i z našich proselyty dělal jak pro tělocvik, tak znenáhla i pro Němectvo.“75 Motivací mu 71 Tamtéž, s. 17. 72 Důvěrná relace o Janu Helceletovi: „Dr. Johann Helcelet, 39 J. Alt, seit 1850 Brünn, beobachtet eine tadellose Moralität und ein loyales politisches Benehmen. In religiöser Beziehund scheint er blosser Rationalist zu sein, ohne jedoch diese Ansicht zur Schau zu tragen. Er ist ein eifriger Slavophile und dermal Vorstand der Jednota Sw. Cyrila a Methuda, welche er jedoch strenge in den Schranken der Gesetzlichkeit zu halten weiss. Seine Begeisterung für den Czechismus geht so weit, dass er seine Vorlesungen über Naturgeschichte in böhmischer Sprache hielt und erst durch das Ausbleiben fast aller Schüler im J. 1851 zur deutschen Sprache zurückkehrte.“ Brno, 27. 11. 1851, viz V. ZAPLETAL – F. KOŽÍK, Dějiny Sokola, s. 90, dodatky při korektuře k poznámce č. 11. 73 J. KABELÍK, Korespondence, s. 70. 74 Jan HELCELET, Dopisy otce synovi, Brno 1932, s. 103. 75 J. KABELÍK, Korespondence, s. 426–427, č. 216.

| 19

MUDr. Jan Helcelet, zakladatel brněnského Sokola a starosta „Moravského tělocvičného spolku“ v r. 1862

tak byla snaha zabránit poněmčování pomocí tělocviku. Počátkem ledna 1862 se v Brně již o založení českého tělocvičného spolku mluvilo. Dne 2. ledna se konala schůzka u Jana Helceleta, na níž v nejužším kruhu bylo rozhodnuto založit jednotu. Celou věc poněkud zkomplikoval tisk, když se v něm 8. ledna objevila výzva k přistoupení do Turnvereinu. Pokud tedy chtěli čeští vlastenci předejít náboru cvičenců z řad českých obyvatel, bylo nutné jednat bez otálení. A tak již 12. ledna 1862 přináší německý zpravodaj Neuigkeiten zprávu o přípravách k založení samostatného slovanského tělocvičného spolku, k němuž se přihlásilo přes 60 členů.76 Hned následujícího dne, 13. ledna, došlo k první schůzce zájemců o český spolek. O čemž nám podává 76 „Wie wir hören, ist hier die Gründung eines eigenen slavischen Turnvereines im Zuge. Es sollen sich bereits über 60 Mitglieder hiefür gemeldet haben.“ Brünner Zuschauer, Neuigkeiten, Jahrg. 12, Nr. 11, 12. 1. 1862, s. 1.

20 |

SOKOL BRNO I 1862–1938 – DĚJINY ELITNÍ MORAVSKÉ JEDNOTY

zprávu sám Jan Helcelet, když ve svém deníku k uvedenému datu píše: „Předběžné shromáždění v čtenářském spolku vzhledem na zařízení spolku tělocvičného. Voleno prozatímní komitét pro zpracování stanov, sedm údů: Hlzt, Brandl, Mráček, Fanderlík, Schneider, Kotsmích, Hergsell.“ Celou událost o dva dny později přiblížil Neuigkeiten: „Včera místní gymnasté a přátelé gymnastiky slovanské národnosti uspořádali schůzi ve věci založení gymnastického spolku. Říšský poslanec Dr. Helcelet zahájil schůzi proslovem, v němž blíže osvětlil v jadrných rysech podstatu a prospěch pravidelných tělesných cvičení. Nato byl zvolen prozatímní výbor a pověřen vykonávat první kroky k zřízení spolku a vypracování stanov. Do výboru byli zvoleni:77 Dr. Helcelet, archivář Brandl, stavovský mistr šermu Hergsell, JUC Fanderlík, úředník zemského soudu Mráček, profesor gymnázia Kotsmích a soukromník Schneider.“78 Počátky Sokola (Moravského tělocvičného spolku v Brně) na Moravě spadají do stejné doby jako v Praze. Tělocvičná jednota pražská však začala se cvičením až dva měsíce po brněnské.79 Ve svých stanovách byl Sokol označován jako spolek tělocvičný, ale již od počátku své existence kladl značný důraz i na národní, kulturní a osvětovou činnost. Kulturní a osvětový význam 77 Jan Helcelet jako předseda výboru, místopředsedou byl zvolen tehdejší profesor na gymnáziu, později ředitel olomouckého gymnázia a také c.k. zemský inspektor v Praze Vojtěch Kotsmich, jednatelem a zároveň pokladníkem byl měšťan a knihtiskař Josef Schneider, pozdější moravský archivář Vincenc Brandl byl jmenován zapisovatelem a Gustav Hergsell se stal učitelem tělocviku. Prozatímní výbor doplňoval Josef Fandrlík, advokát v Prostějově a Uherském Hradišti a později rovněž zeť Jana Helceleta. 78 „Gestern hielten die hiesigen Turner und Turnfreunde slavischer Nationalität eine Vorbesprechung in Sachen des zu gründen Turnvereins. Nachdem der Herr Reichsrathsabgeordnete Dr. Helcelet in einer an die Versammlung gerichteten Ansprache in kräftigen Zügen das Wesen und den Nutzen geregelter Leibesübungen näher beleuchtet hatte, wurde zur Wahl eines provisorischen Komités geschritten, welches mit der Vornahme der einleitenden Schritte zur Konstituirung des Vereins und mit Ausarbeitung eines Statutenentwurfes betraut ist. In das Komité wurden gewählt die Herren Dr. Helcelet, Archivar Brandl, m. ständ. Fechtmeister Hergsel, J.U.C. Fanderlik, Landesgerichtsbeamter Mraček, Gymnasialprofessor Kotsmich und Privatier Scheinder.“ Brünner Zuschauer, Neuigkeiten, Jahrg. 12, Nr. 14, 15. 1. 1862, s. 2. Srov. Archiv města Brna (dále jen AMB), fond R 77 Sokol, tělocvičná jednota Brno I 1862–2008 (dále jen fond R 77), inv. č. 652, kart. 94, Rukopis „Dějiny Sokola Brno I (1948)“. 79 První cvičení brněnského Sokola se konalo již 15. 1. 1862. Stanovy byly schváleny až 2. 12. 1862, a toto datum je považováno za den založení jednoty. V. ZAPLETAL – F. KOŽÍK, Dějiny Sokola, s. 18–22; Srov. M. WAIC, Tělovýchova a sport, s. 26; Radana ČERVENÁ, Počátky brněnského Sokola a jeho zakladatelé, BMD 18, s. 217–257.

mnohdy podkreslovaly význačné osobnosti, které se k sokolským myšlenkám hlásily.80 Mezitím dne 17. ledna 1862 došel do Brna opis stanov tělocvičné jednoty Pražské. Stanovy pražské jednoty, které byly podány ke schválení dne 17. prosince 1861, vypracoval Miroslav Tyrš společně s dvojicí bratrů Grégrových.81 Do Brna se dostaly až nově opravené stanovy, které byly předány pražskému místodržitelství ke schválení až 3. ledna 1862. Původní návrh pražské místodržitelství vrátilo 31. prosince 1861 k doplnění. K odpovědi dopsal Ignác Jan Hanuš doušku: „Literaturu nemáme posud žádnou tělocvičnou, nahledal jsem se až nazbyt. Stanovy mohl jsem teprve včera 15. ledna dostati, odpustíš tudíž, že jsem tak dlouho nemohl odpověděti.“82 V Brně byla situace poněkud odlišná. Návrh stanov Moravského tělocvičného spolku v Brně sestavil přípravný výbor již 1. února 1862 (avšak nesou datum 21. ledna 1862 – tedy den úmrtí Boženy Němcové83), ke schválení byly odeslány až 1. března 1862. V českém podání se zdůrazňuje význam školního tělocviku, o nějž se při nezájmu obcí musejí starat jednotlivci a spolky.84 Aniž by vyčkal na potvrzení svých stanov, zahájil tělocvičný spolek – za účasti asi 50 cvičenců, ve středu 15. ledna 1862 své první cvičení.85 První cvičení proběhlo v tělocvičně Gustava Hergsella o rozměrech 5 × 3 × 3,5 sáhů – tj. 80 Jan Neruda, Josef Mánes, Mikoláš Aleš, Karolína Světlá. Jitka BERANOVÁ, Sokol-

81

82 83

84 85

ská kulturně osvětová činnost, in: Marek WAIC, Sokol – jeho vznik, vývoj a význam: mezinárodní konference Praha, září 1997: sborník příspěvků, Praha 1998, s. 62. Tomáš ČERNÝ – P. M. RŮŽIČKA, Dějiny stanov Sokola Pražského, in: Památník vydaný na oslavu dvacetiletého trvání Tělocvičné jednoty Sokola Pražského, Praha 1883, s. 161; Robert SAK, Miroslav Tyrš: sokol, myslitel, výtvarný kritik, Praha 2012, s. 61. V. ZAPLETAL – F. KOŽÍK, Dějiny Sokola, s. 18; J. KABELÍK, Korespondence, s. 426–427, č. 216, pozn. 2. Jan Helcelet si cenil upřímného přátelství harmonicky sladěných duší. Jakkoliv měl živý zájem o ženskou krásu, kladl značný důraz na ducha, a proto si dopisoval s duchaplnými a vtipnými ženami; odtud vzešla také jeho korespondence s Boženou Němcovou. J. KABELÍK, Korespondence, s. LXX. AMB, fond R 77, inv. č. 95, sign. 944. Miroslav TYRŠ, Statisticko-historický přehled jednot sokolských pro rok 1865, Praha 1866, s. 98. Ustanovující schůzka u Jana Helceleta se konala počátkem ledna 1862. Uvádí se datum 2. ledna, ale jinde se píše, že základy spolku byly položeny již koncem roku 1861. K prvnímu doloženému setkání zájemců českého spolku došlo tedy 13. ledna 1862, kdy už bylo zvoleno prozatímní komité pro vypracování návrhu stanov spolku. V. ZAPLETAL – F. KOŽÍK, Dějiny Sokola, s. 18. Blíže k otázce vzniku sokolské jednoty srov. R. ČERVENÁ, Počátky brněnského Sokola, s. 217–257.

RAKOUSKÁ MONARCHIE PO ROCE 1848

9,5 × 5,7 × 6,6 metrů, nalézající se v místnostech moravské zemské akademie ve Steinbrechrově domě na Velkém náměstí č. 71 (nyní náměstí Svobody č. 7).86 Živý obrázek toho, co se v těchto historických dnech v Hergsellově tělocvičně odehrálo, zanechal ve svém deníku Ctibor Helcelet, tehdejší oktaván a syn Jana Helceleta: „15. ledna o 7. hodině jsem šel do tělocviku, kdežto panoval čilý život. Tělocvičný spolek měl první schůzku. Byl tam Kotsmích, Foustka, Fanderlík, Mráček, jistý Schneider, názvem „arcibiskup“ neb „svatá církev“. Sály byly přeplněny. Nováčků až hrůza. Studentů nemotorných se tlačilo okolo nás jako mravenců. Půjde to, jestliže v stejné míře oheň a nadšení potrvá.“87 O týden později, ve středu 22. ledna, si zapsal: „Večer jsem byl v tělocviku. Bylo tam boží dopuštění. Každá řada přes 20 oudů, jeden neobratnější než druhý, bez ohledu na pořádek a skromnost, takže každý 6x skákati chtěl. A všechno se dělo v jednom sále. Dvě rigy (řady – pozn. aut.) turnovaly v jednom pokoji, jeden žďuchal druhého. Křik a hlomoz se všech stran. Radši písek obříslem vázat než s takovým pořádkem a v takové okolnosti turnovat. Jestli se to brzy nepolepší, tož může tělocvičný spolek kříž nad svým pokračováním udělat.“88 Na vytvoření českého tělocvičného spolku reagovali brněnští Němci již 24. ledna 1862: „Ačkoliv se český tisk snaží horlivě snížit pokroky Němců, všimneme si, že Slované v Brně ochotně Němce napodobují. A tak hned po založení německého pěveckého spolku následovalo zřízení českého, 86 Gustav Hergsell uveřejnil v Neuigkeiten dne 15. září 1861 inzerát, podle ně-

hož vyučování začíná 1. října. Neuigkeiten, Jahrg. 11, Nr. 250, 15. 9. 1861, s. 4. V roce 1864 se nalézala tělocvična v Žerotínově domě na Velkém náměstí č. 73 vzadu ve dvoře. Tento dům byl zbořen roku 1933. Antonín Vaníček lokalizoval původní tělocvičnu do tzv. Žerotínova domu. Bratřím stařešinám: upomínka na slavnostní členskou schůzi, konanou dne 20. října 1918, na paměť 50tiletého výročí valné hromady Sokola brněnského odbývané dne 11. října 1868 poprvé s označením "Sokol". V Brně 1919, s. 14. Toto tvrzení opravil Jan Novotný ve Zpravodaji těl. jednoty Sokol Brno I, roč. 1937, s. 1. František Kožík lokalizoval první tělocvičnu do velkého sálu I. patra Steinbrechova domu (roh náměstí Svobody a Kobližné). Druhou umístil do Žerotínova domu (náměstí Svobody 9). Moravský zemský archiv v Brně (dále jen MZA), fond G 106 Krajský výbor Sokola Brno 1873–1953 (dále jen fond G 106), kart. 224, Výroční zprávy Brno I. 1869–1947, František KOŽÍK, Jak se sbíralo na sokolovnu, in: Vzpomínáme 75 let Sokola Brno I, Brno 1937, s. 42. Blíže k otázce cvičebních místností viz R. ČERVENÁ, Vybudování stadionu Sokola Brno I. Sokolské tělocvičny v letech 1862–1929, BMD 21, 2008, s. 181–205. 87 V. ZAPLETAL – F. KOŽÍK, Dějiny Sokola, s. 19. 88 Tamtéž, s. 73, pozn. 20.

| 21

Velké náměstí v Brně v šedesátých letech. V nárožním Steinbrechrově domě se nacházela Hergsellova tělocvična, v níž Tělocvičná jednota zahájila 15. 1. 1862 cvičení.

po německém čtenářském spolku následoval hned slovanský čtenářský spolek a nyní se opakuje totéž s tělocvičným spolkem. Uvidíme nyní, jak budou vypadat čistě české skoky?!“89 Němci nesli těžce každé štěpení kulturní činnosti podle jazykového hlediska a vytýkali Čechům podobný postup jako zradu na německém vedení. Následoval pak „boj“ za schválení stanov spolku. Předložené stanovy českého tělocvičného spolku zřejmě vyvolaly u moravského místodržitelství rozpaky, neboť to se v názoru ztotožňovalo s německými názory. Žádost nejprve zaslalo finanční prokuratuře, která se dne 17. března 1862 pozastavila nad označením spolku „moravský“. Prokuratura argumentovala tím, že je-li jednací řečí spolku čeština, 89 „Obwohl die czeschischen Journael so eifrig die kulturfortschritte der Deut-

schen zu schmächen suchen, so bemerken wir doch, dass die Slaven in Brünn die Deutschen sehr eifrig nachzuahmen suchen. Auf die Errichtung eines deutschen Gesangvereines folgte ein slavischer Gesangverein, auf eine deutsche Lesehalle folgte ein slavischer Leseverein, und nun wollen sie wie die Deutschen auch einen Turnverein gründen. Wir werden nun sehen, wie sich die rein czechischen Sprünge ausnehmen werden?!“ Lokal und Provinzial Nachrichten, Neuigkeiten, Jahrg. 12, Nr. 23, 24. 1. 1862, s. 2.

22 |

SOKOL BRNO I 1862–1938 – DĚJINY ELITNÍ MORAVSKÉ JEDNOTY

dokazuje to, že je zakládán pouze pro slovanské obyvatelstvo. To je však právě v Brně, tedy v sídle spolku, v menšině. Z toho důvodu by se podobné označení hodilo více pro stávající Turnverein. Prokuratura následně doporučila zvolit takové označení, z něhož by byl slovanský charakter jasně patrný. Dne 5. dubna 1862 obdržel Jan Helcelet z místodržitelství odpověď ze dne 31. března 1862, č. Z 1169 pr., podle něhož není zásadních námitek proti založení spolku až na nepodstatné úpravy stanov. „Jedině pojmenování spolku jest přesněji vymeziti, jelikož činnost spolku má se podle stanov omeziti pouze na Brno a na slovanské obyvatelstvo.“90 Jan Helcelet vrátil opravené stanovy 15. června 1862. V předtuše tlaku německých nároků, obávaje se navíc, že by se slovanský ráz spolku mohl stát příčinou nepovolení, maskoval pravý stav sdělením, že spolek nemá snahu omezit se pouze na slovanské obyvatelstvo a jiné národnosti z účasti vylučovat; proto nemůže do svého názvu přijmout výlučně slovanské označení. Přesto, aby bylo vyhověno přání místodržitelství, změnil se dřívější název spolku z Moravský tělocvičný spolek na Tělocvičná jednota v Brně, nové pojmenování však mělo být nepřeložené (nejspíš ve snaze nemýlit české obyvatelstvo). Jak těžce dolehly průtahy schvalování stanov na jejich tvůrce, ukazuje také soukromá korespondence Jana Helceleta: „…co se týče Sokolské uniformy, nekupuj prchlivě vše a oboje, snad obojího na ten čas ani nutná potřeba nebude…“91 Místodržitelství se následně obrátilo o vyjádření na zemskou školní radu, zda by neměla námitek z ohledu na školní disciplíny či pedagogicko-didaktického. Zemská školní rada se vyjádřila teprve 4. listopadu 1862 proti připuštění žáků středních škol do spolkového výcviku, poukazujíc na stanovy, konkrétně na článek 4, 13 a 15, z nichž vyplývala slovanská výlučnost spolku. Ve stanovách stálo, že jakékoliv národnostní rozlišování nemůže škola trpěti, tím méně sama působiti. Navíc je zásadně zakázána účast žáků 90 AMB, fond R 77, inv. č. 95, sign. 944; V. ZAPLETAL – F. KOŽÍK, Dějiny Sokola,

s. 19–20. Schválení stanov vylíčeno podle úředních aktů z archivu moravského místodržitelství, viz MZA, fond B 280, Zemský národní výbor v Brně (dále jen fond B 280), fasc. Tělocvičný spolek Sokol v Brně, ff. 1–72. 91 J. HELCELET, Dopisy, s. 69.

ve spolcích, podle čl. 4 mohli být žáci jako elévové do spolku přijati. Škola nemůže připustit cizí dohled nad svými žáky. Mimo to se nesrovnává se školním řádem placení příspěvků žáky. Příznivé dobrozdání naproti tomu zmínil inspektor českých obecných škol školní rada Vincenc Prausek. Upozornil zejména na skutečnost, že by strohý zákaz vzbudil zdání jednostrannosti, což by vládě nebylo vhod. Navíc poukázal na nemožnost argumentace ohledně vyučování žáků, neboť stávající Turnverein má ve svých stanovách povoleno vyučování žáků a na gymnáziu vede již tělocvik mládeže Konrad Nuszbaum, cvičitel Turnvereinu. Přes zmíněné důvody byly stanovy ve schůzi spolkového referátu 1. listopadu zamítnuty a místodržitelský rada Karl Stephan von Fügerl92 vypracoval 7. listopadu zamítavou odpověď, kterou po opravě spolupodepsal dvorský rada Johann von Metzburg.93 Zamítnutí je podepřeno těmito důvody: Z §§ 4, 13 a 15 stanov je zjevná snaha, která neodpovídá ustanovením § 14, lit. b. a c. spolkového zákona z roku 1852. Doslovně: „Taková tendence uvnitř spolku, který chce pouze udržovat pravidelné fyzické cvičení, zejména v Brně, kde již funguje tělocvičný spolek bez jakéhokoli národního omezení, v žádném případě ustanovení 14 odst. b. a c. zákona o sdružování neumožňuje. Rada tedy nemůže schválit stávající stanovy v současné formě, které mají rozlišovat národnosti, a to i v případě, že v ostatních případech nevzniknou námitky.“94 Tato formulace odpírala Čechům to, co dávala Němcům. V listopadu 1862 se tedy nad tělocvičným spolkem v Brně stahovala mračna, ale do věci se 92 Karl Stephan von Fügerl (* 1805 Louka, † 1881 Vídeň) v letech 1859–1868 vedl

referát kultu a vyučování na místodržitelství v Brně. Blíže viz Aleš VYSKOČIL, Slovník představitelů politické správy na Moravě v letech 1850–1918, Praha 2011, s. 88–89. 93 Johann von Metzburg (* 1815 Vídeň, † 1889 Stiebar) dvorní rada. K osobě blíže viz Tamtéž, s. 186. 94 „Eine solche separatische Tendenz bei einem Vereine, welcher sich lediglich die Pflege regelmässiger Leibesübungen zur Aufgabe machen will, entspicht zumal in Brünn, wo bereits ein Turnverein ohne irgendwelcher nationalen Abschliessung tätig ist, keineswegs den Bestimmungen des § 14, lit. b. und c. des Vereinsgesetzes. Die Statthalterei ist daher icht in der Lage die vorliegenden Statuten in der gegenwärtigen auf Absonderung der beiden Nationalitäten des Landes abzielenden Form zu genehmigen, wenn gleich dieselben in den übrigen Bestimmungen keinen Anlass zur Beanständigung darbieten.“ V. ZAPLETAL – F. KOŽÍK, Dějiny Sokola, s. 21.

RAKOUSKÁ MONARCHIE PO ROCE 1848

vložil místodržitel Adolf svobodný pán Poche95 a za jeho předsednictví bylo rozhodnuto v nové poradě 2. prosince 1862 ve prospěch českého tělocvičného spolku. Adolf Poche se tehdy rozhodl pro schválení stanov, přičemž poukazoval zejména na to, že již výnosem z 31. března 1862 bylo zjištěno, že za určitých podmínek nebyly by námitky proti založení spolku. Neskrývaný výlučně slovanský charakter spolku bude možno podrobit přísnému dohledu místních policejních orgánů. Nebýt tak zásahu místodržitele, byl by býval vznik spolku pro nepřízeň německého vedení města ohrožen. Stanovy tak byly dne 2. prosince 1862 pod č. 26.807 potvrzeny klauzulí v českém jazyce. Policejní ředitelství v Brně bylo zároveň upozorněno, aby přísně dohlíželo na chování tohoto spolku, který měl zjevně výlučný národní charakter. „V nezaměnitelné národní tendenci tohoto spolku pečlivě sledovat jeho chování.“96 Tento den byl později považován za den vzniku jednoty. Brněnská jednota měla být především ústavem pedagogickým, jehož cílem bylo vychovávat moravské učitele tělocviku, a tím rozšířit tělesnou výchovu po celé zemi. Druhý účel jednoty byl dietetický, pod čímž se rozumělo pěstování tělocviku jako prostředku k zachování individuálního zdraví a tělesné svěžesti. Některé články stanov Tělocvičné jednoty v Brně jsou převzaty ze stanov Jednoty Pražské, která však neměla přímý vliv na vznik brněnské jednoty. Jan Helcelet, který se stal hlavní osobou stojící za vznikem jednoty, pěstoval tělocvik po celá padesátá léta. Myšlenka na založení tělocvičné jednoty se u něj objevila již během jeho pobytu v Olomouci. Jednota v Brně tak vznikla samostatně a na Jednotě Pražské nezávisle, a to přestože Jan Helcelet použil stanov Jednoty Pražské, neboť to učinil až potom, co se rozhodl založit brněnský spolek a účel spolku pojal po svém. Navíc zřejmě nesledoval

95 Adolf svobodný pán Poche (* 1811 Nižbor, † 1893 Vídeň) poslanec říšské rady

a moravského zemského sněmu, moravský místodržitel. K osobě blíže viz A. VYSKOČIL, Slovník představitelů politické správy, s. 219–220. 96 „Bei der unverkennbaren excessiv-nationalen Tendenz dieses Vereines das Gebaren desselben genau zu überwachen.“ MZA, fond B 14 Moravské místodržitelství (dále jen fond B 14), fasc. Tělocvičný spolek Sokol v Brně, č. 26003/III-1872, ff. 1–72.

| 23

myšlenku organizované tělocvičné jednoty na jednom ideovém podkladě.97 To, že Jan Helcelet hledal inspiraci podobně jako Miroslav Tyrš v řeckém tělocviku, dokazuje jeho korespondence.98 Přitom od počátku udržoval Sokol brněnský a pražský kontakty, což je patrné také z korespondence: „…já aspoň, qua starosta Sokola Brněnského, dostál jsem pozvání od starosty Sokola všech Sokolů, totiž Pražského, na Šibřinky, se vstupnými lístky, jednim pro mne a jednim pro maminku. Byl jsem v skutku překvapen, zvláště i písmem lístků, totiž nazpět obráceným, jež jsem teprv po chvíli za české seznal. Vzdej p. starostě vašemu za to mé srdečné díky za vzpomínku.“99

Překážky Slibné vyhlídky, provázející vznik brněnské jednoty, neměly mít dlouhého trvání. Čím více místodržitelství otálelo se schválením spolku, tím více upadalo počáteční nadšení. Ve středu 12. listopadu 1862 Josef Fanderlík napsal Ctiboru Helceletovi: „Nemáme dosud stanov, což mnoho neškodí, neb kdybychom i stanovy měli, nemáme údův. Já zatím u pana Hergsella soukromně turnuji.“100 Větší překážka byla ukryta v samotných stanovách jednoty. Nové stanovy dávaly technické vedení do rukou tělocvičného mistra, kterého volila valná hromada, výboru pak příslušelo právo ustanovovat mistra pro šerm.101 Toto ustanovení bylo do stanov přijato na základě již vyhlédnutého mistra tělocviku. Gustav Hergsell, moravský mistr šermu, který měl být vůdčí silou nové jednoty, byl později označován za hlavního viníka rozpadu. „…neměl 97 To by dokazovalo vypuštění § 9 o znaku Jednoty Pražské, jímž byl sokol v letu.

V. ZAPLETAL – F. KOŽÍK, Dějiny Sokola, s. 23.

98 J. KABELÍK, Korespondence, s. 247–249, č. 123. 99 J. HELCELET, Dopisy, s. 107. 100 Tu středu po sv. Martinu 1862. V. ZAPLETAL – F. KOŽÍK, Dějiny Sokola, s. 23; srov.

AMB, fond T 13 Ctibor Helcelet – osobní fond 1860–1904 (dále jen fond T 13), inv. č. 9, kart. 1, Korespondence Josefa Fanderlíka se Ctiborem Helceletem, dopis datovaný ve středu po sv. Martinu 1862. K převodu data blíže viz Marie BLÁHOVÁ, Historická chronologie, Praha 2001. 101 Stanovy pražské jednoty dávají právo najímat učitele tělocviku spolkovému výboru, naproti tomu brněnské stanovy přiznávají valné hromadě právo volit z členů na dobu jednoho roku mistra, který posléze řídí gymnastická cvičení. Blíže viz čl. VII stanov, AMB, fond R 77, inv. č. 95, sign. 944, Stanovy tělocvičné jednoty v Brně.

24 |

SOKOL BRNO I 1862–1938 – DĚJINY ELITNÍ MORAVSKÉ JEDNOTY

dostatečných znalostí tělocvičných, ale ani českého jazyka nebyl mocen v té míře, aby mohl česky velet.“102 Otázka jazyka však nebyla hlavní příčinou, neboť dochovaná soukromá korespondence Jana Helceleta s jeho synem Ctiborem ukazuje na počáteční převahu německého jazyka, což nijak nevybočovalo z tehdejších měřítek. Ze stejného důvodu byla velká role přičítána francouzštině.103 Šermu se přitom od svého počátku věnovaly tělocvičné spolky „Sokol“ v Brně a v Praze. Obě jednoty měly jako prostředek k dosažení svých cílů, tedy zdravého pohybu a zachování zdraví a pružností těla, ve svých stanovách jmenovitě uvedeno šermování.104 Ve stanovách Tělocvičné jednoty v Brně se v článku II. píše: „Prostředky k dosažení účelu toho jsou: společná gymnastická cvičení, společné vycházky a šermování.“105 Šerm byl zde dokonce uveden jako nezávislé cvičení, za které si zájemci museli platit zvláštní příspěvek šermířskému mistru: „Kdožby ze zakladatelů, činných údů anebo žáků šermování se přiučiti chtěl, platíž mimo řádný měsíční příspěvek 1 zl. r. č.“106 Přínos Gustava Hergsella pro rozvoj tělovýchovného cvičení v Brně byl zpočátku značný. Kromě toho, že alespoň zpočátku organizoval společná cvičení, poskytl začínajícímu spolku prostory a nářadí pro cvičení. Za nevlídného postoje městských činitelů, při naprostém nedostatku hmotných prostředků, místností a tělocvičného nářadí, se jednalo o přednost, kterou nelze opomenout. Bez veškerého příslušenství, které jednotě Gustav Hergsell poskytoval, by jednota nemohla fungovat.

Když byly konečně po dlouhém úředním otálení schváleny dne 2. prosince 1862 stanovy, nebyl spolek schopen ani toho, co mu nabízel úřad: Neustavil a nezvolil si svobodnou volbou své činovníky, kteří by jej zaštítili v nepříznivých poměrech. Tělocvičná činnost tak nebyla příliš usilovná. Cvičenci se scházeli ještě přes zimu v tělocvičně Gustava Hergsella, kde se cvičilo až do jara 1863. V létě cvičiště nebylo a proto se necvičilo vůbec.107 V témže roce se konala v Brně již zmíněná národní pěvecká slavnost, před níž Jan Helcelet raději odjel z Brna. V jádru byl rozhodný ateista, a církevní podbarvení slavnosti se mu protivilo. V zimě 1863–1864 horlivostí jednotlivců činnost opět oživovala, ale pouze na krátký čas, poněvadž na jaře 1864 se přestala jednota scházet úplně. Vytrvalý ve cvičení v této době zůstal snad jen Jan Helcelet, který s pravidelným cvičením neustal. To alespoň dokazuje korespondence se synem Ctiborem Helceletem, dopis z 12. března 1864: „Na otázku turnování turnuju.“108 To, že poměry v jednotě nebyly zrovna idylické, prozrazují slova Josefa Fanderlíka, který Ctiborovi Helceletovi v téže době psal: „Váš pantáta s námi pilně turnuje, není však tak veselý, jak býval, zdá se, že ho něco tlačí. Neříká však žádnému nic.“109 Tehdejší členové jednoty přisuzovali neúspěch spolku tělocvičnému mistru Gustavovi Hergsellovi, kterého nepovažovali za vhodného adepta na vedení gymnastického cvičení: „…není to pravý postup vývinu a pěstění tělocviku, že není to přirozený ani systematicky rozdělený plán cvičební, dle něhož by členstvo přidrženo býti mohlo u cvičení, a proto cvičení jen slabě navštěvováno bylo…“110

102 V. ZAPLETAL – F. KOŽÍK, Dějiny Sokola, s. 23. 103 „Jednou zas, abys nezapomněl, píšu Ti po česku […] a dobře se naučiti a uměti

107 Německý tělocvičný spolek na rozdíl od Sokola otevřel své letní cvičiště tzv.

francouzky, t. mluviti a psát, to prý, stojí za 20.000 zl; tak prý to člověku ve světě bývá na prospěch' […] také němčinu a styl německý nezanedbávej; i mohly by Ti k tomu Tvé psaní na nás vždycky sloužiti.“ J. HELCELET, Dopisy, s. 21–25. Důraz byl kladen na úplné osvojení si jazyka: „…polovičatost nemá žádnou cenu; trochu francouzky lámat, to ledakdo umí; ne však plynně se vyjádřit a pravidelně psát. Nu tedy, uč se pilně a přičinlivě, neber vše jen z lehounka, nýbrž všímej si všude jádra; neuč se jen lekci na zítřek, nýbrž uč se věci a vědě, abys kdykoliv a kdekoliv se mohl tím vykázat co umíš, ne cos se jednou učil a již zapomenul, jak to často bývá.“ Tamtéž, s. 22–24. 104 Projev Jana Helceleta na valné hromadě v roce 1864, AMB, fond R 77, inv. č. 1518, Upomínka na jubilejní slavnost Tělocvičné jednoty brněnské „Sokol“ 1862–1887. 105 AMB, fond R 77, inv. č. 95, sign. 944. 106 Tamtéž.

Turngarten už 11. 5. 1862, a sice v Josefově č. 63 (dnes Bratislavská ul.). Zde také došlo 10. 8. 1862 k vysvěcení jejich praporu, který jim věnovaly brněnské dámy. 108 V. ZAPLETAL – F. KOŽÍK, Dějiny Sokola, s. 27. 109 AMB, fond T 13, inv. č. 9, kart. 1, Korespondence Josefa Fanderlíka se Ctiborem Helceletem, dopis datovaný 8. 11. 1863. 110 Tamtéž, fond R 77, inv. č. 1518, Upomínka na jubilejní slavnost Tělocvičné jednoty brněnské „Sokol“ 1862–1887, s. 2. K této otázce se u příležitosti dvaceti let trvání jednoty, v roce 1883, vyjádřil také Ctibor Helcelet: „Za onoho tělocvičného mistra byl totiž hned od prvopočátku vyhlídnut tehdejší stavovský učitel šermu, A. Hergsell, který mimo šerm v soukromém svém dosti primitivním ústavu i tělocviku vyučoval. Výtečný jakožto šermíř, nebyl v tělocviku ani theoreticky ani prakticky valně vzdělán.“ Tělocvičná jednota Sokol Pražský, Památník vydaný na oslavu dvacetiletého trvání tělocvičné jednoty Sokola pražského, V Praze 1883, s. 266–267.

RAKOUSKÁ MONARCHIE PO ROCE 1848

Co stálo skutečně za zánikem spolku? Příčin můžeme vidět několik. Předně však nedostatečná ideová základna spolku.111 Brněnská jednota si od počátku nekladla žádné vysoké cíle, její zakladatelé chtěli pouze cvičit. Jan Helcelet nechtěl sice dopustit, aby se pěstování tělocviku stalo prostředkem k odnárodnění, ale nevnukl novému spolku impulz, aby se stal vůdčím činitelem v rodící se české společnosti. V Brně tak nebyl žádný promyšlený plán, jaký představil Miroslav Tyrš. Další problém představovali lidé. Z prozatímního výboru pouze Vincenc Brandl a Josef Fanderlík se později stali výraznými osobnostmi. První z nich však poměrně záhy odešel ze sokolských řad, druhý jmenovaný, který teprve před rokem ukončil svá studia na vídeňské univerzitě, byl přespříliš mladý, aby se mohl stát vůdčí postavou nového spolku. V neposlední řadě záleželo na ohlasu obyvatelstva. Zatímco v Praze se od počátku Sokol mohl opírat o lid, který jeho činnost podporoval, v Brně šlo národní hnutí mimo brněnskou jednotu. Obyvatelstvo nemělo z počátku v Brně jiný zájem než o české bohoslužby. V lednu 1860 byla proto podána žádost, kterou podepsalo 2 125 dělníků o povolení českých bohoslužeb. Této žádosti bylo vyhověno až na jaře 1862, kdy byla zavedena česká kázání u minoritů.112 Neutěšená situace byla rovněž kolem české inteligence, jinak schopné spolkovou činnost podporovat. Podle zprávy Moravské orlice byla inteligence největší oporou „němčáctví v Brně“; nevybíravá slova zpravodaje jdou však dál: „Aby nebyl takový inteligentní vlastenec považován za přílišníka a větroplacha, nosí cilindr in optima forma a mundur veskrze kosmopolitický. […] Aby si nezadal v hostinci, neopováží se promluvit s hostinským aneb sklepníkem po česku. Aby mu někdo nevytýkal „čechisirungsgelüste“ neptá se nikde, ani u Neuhausra po Mor. orlici. […] ta naše vlastenecká inteligence jest hlavním sloupem německé kultury v Brně.“113 *** 111 Ctibor Helcelet později napsal: „Porovnáme-li Čechy s Moravou pokud se týče

vzniku a rozvoje myšlenky sokolské, dlužno uznati, že myšlenka ta měla zapotřebí mnohem více času, by si na Moravě platnosti dobyla.“ Václav BARTONÍČEK, Dějiny Sokola brněnského ku oslavě 40letého trvání, Brno 1902, s. 2. 112 Emanuel MASÁK, Dějiny Dědictví sv. Cyrila a Metoděje v Brně, Brno 1932. 113 Feuilleton, Moravská orlice, roč. 1, č. 137, 23. 8. 1863, s. 1.

| 25

Zprávy o obnovení činnosti jednoty máme až na podzim 1864. Nejspíš se tak stalo pod dojmem úspěchů Pražské tělocvičné jednoty, která vystupovala již pod názvem Sokol, neboť v roce 1863 založený brněnský deník Moravská orlice uvádí: „Známo, že v Brně založena jest jednota tělocvičná, moravský to „Sokol“, jejížto výtečné stanovy již dávno byly potvrzeny od c. k. náměstnictva.“114 Po výzvě se přihlásilo do Tělocvičné jednoty v Brně 77 nových členů, což zajišťovalo jednotě slušný počet nadšených členů.115 Proto byla na 25. října 1864 svolána první valná hromada do tělocvičny Gustava Hergsella. O jejím průběhu nás informuje opět Moravská orlice.116 Dozor nad průběhem valné hromady prováděl policejní komisař Augustin Vanka. Do výboru byli mimo jiné zvoleni Jan Helcelet, který byl zvolen aklamací starostou, Josef Fanderlík, Vlastimil Průdek, redaktor Moravské orlice Jindřich Dvořák, redaktor Školy mateřské Urbánek, Jan Rublecký, Jan Buršík, Antonín Holzbach, Jan Rychman a František Sedláček. Tělocvičným mistrem byl jednohlasně zvolen Gustav Hergsell. Z policejního záznamu se o schůzi dozvídáme: „Konala se v 7 hodin odpoledne v Žerotínově domě konskripční č. 490 u zemského tělocvičného mistra Hergsella. Přítomno bylo 32 členů a několik studujících jakožto žáků spolku. Profesor Helzelet zahájil valnou hromadu českou řečí, ve které líčil přednosti gymnastiky a některé přednosti, které v tomto směru po snaze spolku byly dosaženy.“117 Policejní ředitelství si následně vyžádalo seznam členů spolku, díky kterému víme, že mezi členy byl uveden jak Gustav Hergsell st., tak jeho syn Gustav Hergsell ml.118 114 Denní zprávy, Moravská orlice, roč. 2, č. 231, 9. 10. 1864, s. 2. 115 AMB, fond R 77, inv. č. 649, kart. 93, F. KOŽÍK, Dějiny Sokola Brněnského 1862–

1887, rukopis, s. 10.

116 „Včera se odbývala o 7. hodině večer valná hromada Brněnské tělocvičné jedno-

ty v místnostech tělocvičny p. Hergsellovy. K hromadě této se dostavilo 33 „Sokolů“ Brněnských, kteří byli oprávněni k hlasování; ostatní ze zapsaných údů, jichžto počet obnáší již 60, se buď nedostavili, buď nemohli býti přijati dle stanov co řádní údové.“ Denní zprávy, Moravská orlice, roč. 2, č. 246, 27. 10. 1864, s. 3. 117 AMB, fond R 77, inv. č. 95, sign. 944. 118 V seznamu jsou mezi zakladateli uvedeni František Šrom a František Müller. AMB, fond R 77, inv. č. 95, sign. 944. Situaci potvrdila také Božena Helceletová v dopise bratrovi Ctiboru Helceletovi ze dne 31. 12. 1864: „O Sokolu brněnském víš už bezpochyby alespoň tolik, co já. Jest v něm prý mnoho živnostníků.“ V. ZAPLETAL – F. KOŽÍK, Dějiny Sokola, s. 30.

26 |

SOKOL BRNO I 1862–1938 – DĚJINY ELITNÍ MORAVSKÉ JEDNOTY

Situace se pro znovuobnovený Sokol vyvíjela dobře, což dokládá také korespondence mezi Ctiborem Helceletem a Josefem Fanderlíkem. V dopise ze dne 22. listopadu 1864 se Josef Fanderlík pochvalně vyjadřuje k tomu, že Sokol má nyní okolo 90 členů, kteří jsou rozdělení do čtyř družstev, z nichž tři družstva ještě dále na dvě řady. Patrná je také úvaha o budoucí změně tělocvičného mistra: „Hergsell jako mistr vedl sám a za pomoci svého syna Gustava cvičení. Ostatně byl povinen, kdyby toho potřeba nastala, najmouti na své útraty cvičitele, za něž určeni Mráček a Hanáček. Dá se očekávati, že během několika let něco z toho být může, obzvláště proto, že Hergsell je na spolek a jeho vývoj odkázán. I Němci, vystupujíce z jejich Turnvereinu, počínají se k nám hlásiti…“119 Brněnský Sokol cvičil tak nadále v tělocvičně na Velkém náměstí a na léto získal zdarma zahradu od mlynáře Žížaly.120 Život jednoty vyvolal patřičný zájem také v Praze. Miroslav Tyrš tak v přehledu tělocvičných jednot pro rok 1865 uvedl, že jednota v Brně čítá 43 členů, cvičících třikrát týdně po dvou hodinách, a to od října do května, při tom má jednota dva cvičitele. Prvním z nich byl Gustav Hergsell, dostávající za každého činného člena 60 krejcarů, a druhým Josef Fanderlík, který plat nedostával. Poměrně překvapivá je však poznámka ohledně šermu, neboť ten se podle Miroslava Tyrše nevyučoval.121 Nicméně již na jaře 1865 se počet členů Tělocvičné jednoty začal opět snižovat, a tak píše Josef Fanderlík: „Panuje zde jakási unavenost, následkem toho, že žádné mladé síly zdejšímu vlastenectvu nepřirůstají. Starší se víc a víc drží nazpět. A o našem „sit venia verbo“ Sokolu raději pomlčím, nemaje nikterak úmysl tu bídu bídáckou šířit po světě.“122 Následující den psal také Jan Helcelet synovi Ctiborovi do Prahy: „…že jsme se co Sokol ještě veřejně nehrubě prohlásili ve světě, má hlavně důvod a příčinu tu, že počet údů 119 AMB, fond T 13, inv. č. 9, kart. 1, Korespondence Josefa Fanderlíka se Ctibo-

rem Helceletem, dopis datovaný 22. 11. 1864. Také Moravská orlice ohlašovala dobrý stav jednoty, viz Denní zprávy, Moravská orlice, roč. 2, č. 295, 25. 12. 1864, s. 3. 120 V. ZAPLETAL – F. KOŽÍK, Dějiny Sokola, s. 29. 121 M. TYRŠ, Statisticko-historický přehled jednot, s. 98. 122 AMB, fond T 13, inv. č. 9, kart. 1, Korespondence Josefa Fanderlíka se Ctiborem Helceletem, dopis datovaný 22. 2. 1865.

už zase tak se scvrkl, že platná a valná existence spolku téměř na ten čas poněkud záhadnou se stala. Snad až ten nekonečný masopust jednou konec vezme, počátkem druhého půlletí účastenství drobet oživne.“123 Z korespondence tak jasně vyplývá, že Jan Helcelet ztrácel zájem se svými svěřenci veřejně vystupovat, kvůli jejich nezájmu o tělocvik. Z úpadku Sokola vinil Ctibor Helcelet opět mistra tělocviku Gustava Hergsella, což jen dokládá vyhrocený vztah mezi členy Tělocvičné jednoty a mistrem: „Mistr ten měl ovšem pochopitelným způsobem především na zřeteli svůj hmotný zisk a nedostávalo se mu onoho nezištného zápalu, který jest hlavní podmínkou zdaru podobného podniku. Ale jelikož dle stanov spolek mohl míti toliko členy zakládající a činné, a příspěvky jejich dle smlouvy s mistrem uzavřené téměř vesměs tomuto připadly, nemohl se spolek z odvislosti této vymaniti a na vlastní nohy postavit. Z důvodu toho nebylo asi též přijato nabídnutí Sokola Pražského, jenž chtěl vyslati do Brna cvičitele, nemluvě ani o tom, že by mistr byl sotva připustil, aby Pražský cvičitel v jeho místnostech cvičil a snad k vymanění se spolku z této závislosti základ položil.“124 Podle dalších zpráv cvičilo se až do května 1865 za stále se zvyšující apatie. Teprve v červnu 1865 došlo k události, která probudila jednotu z letargie. Dne 18. června 1865 uspořádala Beseda brněnská výlet do Rosic, kterého se poprvé účastnilo dvanáct brněnských Sokolů v kroji.125 Jak se ve své diplomové práci domýšlí Dominik Habermann,126 za oživením jednoty stál právě Josef Fanderlík,127 který 123 J. HELCELET, Dopisy, s. 107–108. 124 Tělocvičná jednota Sokol Pražský, Památník, s. 266–267. Podobně se k věci

stavěl Josef Fanderlík: „Myslím, že spolek, kterého nedrží nadšení neb alespoň přesvědčení jeho údů, nýbrž jen skvělá nějaká osobnost, je už pohřbený […] nám ale schází především materiál k členům – mladý inteligentní lid. […] Při tom docela vyznávám, že my sami nemáme potřebného k té věci ducha, abychom mohli Hergsella poněkud jen nahradit.“ AMB, fond T 13, inv. č. 9, kart. 1, Korespondence Josefa Fanderlíka se Ctiborem Helceletem, dopis datovaný 12. 3. 1865. 125 Denní zprávy, Moravská orlice, roč. 3, č. 139, 20. 06. 1865, s. 2–3. 126 Dominik HABERMANN, Přínos Hergsellů pro šermířské umění 2. pol. 19. století, diplomová práce PdF MU, Brno 2014, s. 43. 127 Josef Fanderlík se mohl vydatněji zapojit až od roku 1865, neboť v předešlém roce skládal zkoušky: „Fanderlík rigorosum už odbyl, mešká ale ještě ve Vídni, poněvadž teprv 26. snad bude disputovat, načež přijede do Brna pro ušetření velikých útrat, a dojede ještě jednou do Vídně, aby tam 1. srpna promován byl.“ J. HELCELET, Dopisy, s. 92–93.

RAKOUSKÁ MONARCHIE PO ROCE 1848

v jednom z četných dopisů Ctiborovi Helceletovi uvažoval o budoucnosti jednoty: „Můj plán je ten: sebrat staré údy a verbovat nové, ukazujíc jim v pozadí výlet v červené košili, pak v srpnu a září, až Vy zde budete, na Vás uvaliti úřad, abyste nám Sokol zorganizoval, tj. prostocviky a pořadová cvičení a zápas, ve všem včil Mráčka, Hanáčka a ml. Hergsella co cvičitele vycvičil. Mezi tím by se mohl ten slíbený výlet vykonat. Zároveň by se musel plán a rozvrh cvičení pro zimu udělat, vedle kterého by pan Hergsell a cvičitelé pracovali.“128 Výsledkem jednání, která probíhala mezi Ctiborem Helceletem, Josefem Fanderlíkem a rovněž starostou jednoty Janem Helceletem,129 bylo rozhodnutí o účasti na slavnosti svěcení praporu pěveckého spolku Moravan v Kroměříži. Na tuto akci bylo uveřejněno prohlášení v Moravské orlici, které mělo zaktivizovat co největší počet zájemců.130 V důsledku příprav na tuto akci se od poloviny července 1865 cvičilo skoro denně, zejména pak pořadová cvičení. Když konečně 26. srpna 1865 dorazil do Brna Ctibor Helcelet, přivezl sebou také zkušenosti z pražské jednoty.131 Svěcení praporu pěveckého spolku Moravan v Kroměříži se účastnili, vedle řady pěveckých spolků, rovněž členové pražského Sokola, brněnské Tělocvičné jednoty a členové jednoty z Valašského Meziříčí. Byla to ve své podstatě 128 AMB, fond T 13, inv. č. 9, kart. 1, Korespondence Josefa Fanderlíka se Ctiborem

Helceletem, dopis datovaný 24. 6. 1865.

129 Jan Helcelet zaujímal k celé akci, podobně jako k výletu do Rosic, negativní

postoj: „Jmenovaní bratři, nedotázavše se starosty ani jeho náměstka, pořídili si hned sokolské kroje a ohlásili v Moravské orlici výlet společně s Besedou brněnskou do Rosic. Starosta dr. Helcelet se nad tím nemálo rozlobil a chtěl dát své vyjádření do novin […] Pročež jsem zmírnil hněv starostův a vymohl svolení, bych řadu 12 vyfintěných Sokolů na ten výlet vedl […] Starosta ale mrzí se a povídá, že tomu nevěří, že to k ničemu nevede atd. On vůbec nemá chuť něco podniknout. Ostatně, budem o tom zejtra sedět.“ AMB, fond T 13, inv. č. 9, kart. 1, Korespondence Josefa Fanderlíka se Ctiborem Helceletem, dopis datovaný 24. 6. 1865. 130 Denní zprávy, Moravská orlice, roč. 3, č. 157, 13. 07. 1865, s. 2. 131 Již v listopadu 1862 vstoupil do Sokola Pražského. Jeho činnost bedlivě sledoval také otec Jan Helcelet: „pročež i Tvá zpráva o první hodině u Sokolu nebyla mi milá; tak se neutužíš; po Capuanském hnití jest vždy přílišný ruch dvojnásob nebezpečný…“ J. HELCELET, Dopisy, s. 76. Koncem roku 1863 se Ctibor Helcelet stal cvičitelem a vyučoval tělocvik a šerm. „Vysvědčujeme tímto, že bratr Ctibor Helcelet v tělocvičné jednotě Pražské „Sokol“ po dvě léta co cvičitel i tělocviku i šermování vyučoval a po celý čas tento i vřelou k věci lásku i jadrnou všech odboru tělocvičných znalosť osvědčoval. Pročež ho bratřím Brněnským co nejupřímněji činíme poručena.“ Vladimír GROH – Ladislav JANDÁSEK – Antonín KREJČÍ, Dopisy Dr. Miroslava Tyrše Ctiboru Helceletovi, Praha 1940, č. IV., s. 22.

| 27

první schůzka českých a moravských jednot (účast více jak 80 Sokolů v kroji). Ovšem jak sám Ctibor Helcelet později hodnotil, účinek této akce byl nepatrný.132 Z brněnské jednoty se akce účastnila deputace devíti členů spolku.133 Přesto měla přítomnost Sokolů v Kroměříži značný ohlas, který vedl k založení tamější jednoty dne 1. listopadu 1865. Na sklonku roku 1865 se situace opět začala vyhrocovat, na což ukazuje více znaků. Například záznam Ctibora Helceleta ze dne 8. září 1865: „Sezení výboru Sokola v Čtenářském spolku. Byl jsem povolán k poradě. Hergsell stavěl nestydaté anforderuňky, chce 40 zlatých za měsíc. Zatím se ujednalo, že dostane za září 12 zlatých a počká až do valné hromady, která se odbývati má v polovici října.“134 Na slabou ochotu členů brněnské jednoty k společenské podpoře pražské jednoty ukazuje korespondence Ctibora Helceleta s jeho otcem: „Od pana starosty Sokola dostal jsem kartku na nedělní cvičení ku výroční památce; ovšem že sotva někdo ze zdejších Sokolíčků tam bude moc přijeti. Avšak vzkaž p. Fügnerovi mé díky a mou úctu.“135 Na III. valné hromadě, která proběhla dne 5. listopadu 1865 za účasti 23 členů, byl opět zvolen starostou Jan Helcelet a mistrem tělocviku Gustav Hergsell.136 Jednota se snažila během ní vyřešit dvě podstatné otázky, změnu financování a názvu – na Tělocvičná jednota „Sokol“ v Brně, čímž by se jednota aktivně přihlásila k odkazu pražského Sokola. Oba dva pokusy nápravy však vyzněly do ztracena. Nový výbor se snažil pohasínající náladu v jednotě napravit. Překážku rozvoje spatřovali činovníci jednoty ve stanovách, proto navrhli dne 25. března 1866 jejich změnu. Místodržitelství však výnosem ze dne 6. května 1866 132 „Nevědouce, co z nás učiniti, udělali, že jsme Mexikáni, neboť se tenkrát nají-

133

134 135 136

mali dobrovolníci do Mexika.“ V. ZAPLETAL – F. KOŽÍK, Dějiny Sokola, s. 32. Blíže k události viz Moravská orlice, roč. 3, č. 190, 22. 08. 1865, s. 1. Blíže k otázce intervence v Mexiku viz Jiří PERNES, Maxmilián I. Mexický císař z rodu Habsburků, Praha 1997. Vladimír Zapletal uvádí, že ze Sokola Brno I se slavnosti zúčastnili: Ctibor Helcelet, Josef Fanderlík, Vilibald Mildschuch, Dvořák, Michálek, Dvořák, Jan Holzbach, Václav Vávra, Jan Rychman. V. ZAPLETAL – F. KOŽÍK, Dějiny Sokola, s. 76, pozn. 41. Naproti tomu z korespondence Miroslava Tyrše vyplývá, že Ctibor Helcelet byl pověřen vést pražskou deputaci. V. GROH – L. JANDÁSEK – A. KREJČÍ, Dopisy Dr. Miroslava Tyrše, č. II., s. 20. V. ZAPLETAL – F. KOŽÍK, Dějiny Sokola, s. 33. J. HELCELET, Dopisy, s. 114. AMB, fond R 77, inv. č. 95, sign. 944.

28 |

SOKOL BRNO I 1862–1938 – DĚJINY ELITNÍ MORAVSKÉ JEDNOTY

zamítlo změnu stanov v navrhované podobě. Navíc tento výnos obsahoval dodatek, že jednota nesmí přijímat osoby mladší osmnácti let a členové výboru musí být osoby plnoleté a bezúhonné.137 Ani následná stížnost u c. k. státního ministerstva z 10. června 1866 nebyla úspěšná, a v prosinci 1866 byla stížnost zamítnuta.138 Marné byly stížnosti dopisovatele Moravské orlice: „…odmrštěn byl rekurs výboru brněnské tělocvičné jednoty k státnímu ministerstvu […], spolku odepřeni „podporovací údové“ […], podotýkáme k tomu jen, že vídeňskému „Sokolu“ povolení nedávno tak zvaní podporovací údové a též zdejší německý spolek má úředně stvrzené „Turnfreunde.“139 Další neúspěch zaznamenala jednota při pokusu získat vhodné prostory ke cvičení.140 Poměrně napjatou situaci v jednotě se tak nepodařilo odstranit. Gustav Hergsell, který byl v roce 1864 penzionován a chystal se přesídlit do Prahy, byl natolik zklamán, že jednotu cvičit nebude.141 Již tak malý zájem o cvičení oslabila zavlečená cholera během prusko-rakouské války.142 Brněnská jednota tak neměla ani sílu na podobné aktivity, které v Praze představil Miroslav Tyrš, když ve svém listě zdůraznil vojenské poslání sokolské organizace. Sokolský náčelník poprvé mluví o vnímání Sokola jako národního vojska, vyžaduje vojenský výcvik a na jaře 1866 boj s Němci bezvýhradně spojuje s obhajobou mocnářství. Na výborové schůzi dne 9. května Miroslav Tyrš dále navrhl, aby „zrodila se deputace, která ústně místodržitelství věc nabídne, aby Sokol mohl být prospěšný vlasti a národu“.143 Sokolskou delegaci přijal zastupující místodržitel Antonín Lažanský, který uznal žádost „za povolení cvičení ve zbrani… za loyalnou“, ale 137 Tamtéž, inv. č. 1518, Upomínka na jubilejní slavnost Tělocvičné jednoty brněn-

138 139 140

141 142

143

ské „Sokol“ 1862–1887; AMB, fond R 77, inv. č. 652, kart. 94, Rukopis „Dějiny Sokola Brno I (1948)“. Moravská orlice, roč. 4, č. 121, 29. 05. 1866, s. 2. Moravská orlice, roč. 4, č. 283, 15. 12. 1866, s. 3. Jednota žádala zemský výbor o propůjčení budovy, která dosud sloužila jako protestantský kostel (tzv. Evangelisches Bethaus). Šlo o budovu na dnešní Husově ulici č. 15. V. ZAPLETAL – F. KOŽÍK, Dějiny Sokola, s. 77, pozn. 44. První případy cholery se objevily v Komárově a 18. července se epidemie rozšířila do celého města. Celkem onemocnělo v Brně 2 767 osob a 1 436 jich zemřelo. J. MALÍŘ, K počátkům národních sporů. NA, fond Sokol Pražský, kart. 5, Protokol o sezení výboru Tělocvičné jednoty pražské 9. 5. 1866. M. WAIC, Tělovýchova a sport, s. 34–35.

zároveň se vyjádřil, že „není na čase dobrovolnické sbory zřizovati – ješto (sic!) válka dosud vypověděna není.“144 Spolek, potýkající se dlouhodobě s problémy finančními, příspěvkovými, prostorovými, s nedostatkem cvičitelů, a především pak s nepřízní brněnských úřadů, viděl pouze jediné východisko. Z toho důvodu se na konci roku 1866 výbor odhodlal svolat na 17. ledna 1867 valnou hromadu, na níž by oznámil zrušení spolku a odkázání jeho jmění Slovanskému zpěváckému spolku.145 Události, které se odehrály v letech 1863–1867 zvýšily však citlivost brněnských Němců na projevy uvědomělého češství na půdě moravské metropole.146

Ženská otázka V době zrodu tělovýchovného hnutí u nás nenacházela tělovýchova žen ve společnosti mnoho pochopení, navzdory tomu měla pro ženy stejnou důležitost jako pro muže. Miroslav Tyrš si však závažnost otázky uvědomoval, a proto také od začátku Sokola uvažoval, jak by ženy zařadil do vznikajícího hnutí. Podnět Miroslava Tyrše k založení dámského spolku vycházel z jeho představ o úloze tělovýchovy v životě národa. Zatímco pravidelné cvičení mužské poloviny české populace slibovalo „junáckou“ budoucnost, tak potřeba získat ženy šla ruku v ruce s adorací mateřství. Je to matka, kdo první ukládá do dětské vzpomínky vzory chování.147 Sokol byl však v Praze i v Brně založen jako výhradně mužský spolek, což jednak vycházelo z nerovnocenného postavení žen ve společnosti, ale také ze snahy vyhnout se těsnějšímu kontaktu žen s muži. S touto dobou je spojená ještě řada náboženských a společenských předsudků, od nichž se nedokázala odpoutat ani značná

144 NA, fond Sokol Pražský, kart. 5, Protokol o sezení výboru Tělocvičné jednoty

pražské 23. 5. 1866. M. WAIC, Tělovýchova a sport, s. 34–35.

145 AMB, fond R 77, inv. č. 95, sign. 944. 146 J. MALÍŘ, K počátkům národních sporů, s. 476. 147 Filip BLÁHA, Úloha „Tělocvičného spolku paní a dívek pražských“ v emancipač-

ním hnutí českých žen před první světovou válkou, in: Marek WAIC, Sokol – jeho vznik, vývoj a význam: mezinárodní konference Praha, září 1997: sborník příspěvků, Praha 1998, s. 15.

RAKOUSKÁ MONARCHIE PO ROCE 1848

část pokrokových mužů a žen.148 Ty se samy v zájmu svého dobrého jména stranily účasti v podobném spolku, aby tak nebudily veřejné pohoršení; „…nesluší se dívce konati tělesná cvičení, ženě není ničeho třeba, než být dobrou hospodyní…“.149 V Praze našel Miroslav Tyrš pro tělovýchovu jinou cestu: „Náčelník náš dr. Tyrš vytknul si za úkol v ústavě svém tělocvičném vychovati družstvo cvičitelek tak, aby řízení tělocviku ženského časem do ženských rukou mohlo přejíti a tím i účastenství děv odrostlejších v tělocviku se získalo a usnadnilo.“ Do konce roku 1866 připravil sedm budoucích cvičitelek.150 Ctibor Helcelet, ubytovaný tehdy u ředitele univerzitní knihovny někdejšího profesora filozofie Ignáce Jana Hanuše, doporučil Tyršovi Hanušovy dcery Doru a Klementinu.151 Jednalo se o „zkušené pěstitelky tělocviku“, což dokládají slova Terezy Novákové, podle níž u nich doma všichni „turnovali“152. Miroslav Tyrš byl stoupencem emancipace českých žen, jako takový byl přesvědčen o tom, že ženy samy si musí rozhodnout pro způsob, jakým má být jejich tělocvik veden. Proto v rozmluvě s paní Kateřinou Fügnerovou nadhodil prospěšnost založení tělocvičného spolku podle vzoru prvního ženského turnerského sdružení v Berlíně (1860). Kateřině Fügnerové se představa takového spolku zamlouvala, nicméně nabízený post starostky odmítla. Svolila alespoň k tomu, že se postaví do čela přípravného výboru. A tak se dne 23. července 1869 sešlo u paní Kateřiny Fügnerové několik českých žen vlastenek, aby se poradily o založení tělocvičného spolku pro ženy. Miroslav Tyrš aktivně v budování pomáhal 148 Miluše WAITOVÁ, Vzpomínáme počátků ženského tělocviku, Sokolský věstník:

149 150

151

152

list Československé obce sokolské, roč. 46, č. 43–44, 2.11.1948, s. 574; srov. F. BLÁHA, Úloha, s. 7–8. MZA, fond G 106, kart. 367, Míla KOUTNÍKOVÁ, Žena v Sokole, Věstník sokolský 17, 1913, s. 6. R. SAK, Miroslav Tyrš, s. 80–81; J. SCHŮTOVÁ, Ženy v Sokole, in: Tělesná výchova a sport žen v českých a dalších středoevropských zemích: vznik a vývoj do druhé světové války, edd. J. SCHŮTOVÁ – M. WAIC, Praha 2003, s. 67; M. WAIC, Tělovýchova a sport, s. 54. Klementina (Klemeňa) Hanušová (* 19. března 1845 Lvov, † 7. října 1918 Praha) byla česká učitelka tělocviku a odborná spisovatelka. K osobě blíže viz Pavla VOŠAHLÍKOVÁ – Jiří MARTÍNEK, Cesty k samostatnosti: portréty žen v éře modernizace, Praha 2010, s. 62–69. Tereza NOVÁKOVÁ, Staré upomínky sokolské, in: Ladislav JANDÁSEK (ed.), Vzpomínky na Dr. Mir. Tyrše, Praha 1934, s. 117.

| 29

a vypracoval spolku stanovy, které byly na konci září téhož roku schváleny.153 Založení Tělocvičného spolku paní a dívek pražských dne 15. listopadu 1869 zůstalo v Brně bez odezvy. Přesto však ženy představovaly od počátku tělocvičné jednoty v Brně výraznou roli, což prokáže hlavně následující „období krásných časů“.

Tělocvičná jednota brněnská Sokol Po prohrané prusko-rakouské válce císař František Josef I. musel připustit rakousko-uherský dualismus,154 který přinesl české národní politice první vlnu frustrace a pokles loajality k habsburskému trůnu. Obecně si lze všimnout, že vztah Čechů k monarchii ovlivňovaly především měnící se podmínky. Představitelé českého veřejného života se snažili oživit české emancipační snahy organizováním a účastí na kulturně-politických akcích.155 Během jednoho a půl roku, kdy tělocvičná jednota v Brně neexistovala, se toho mnoho změnilo. Příznačný nezájem širokých vrstev obyvatelstva o politické otázky se změnil, když došlo k rakousko-uherskému vyrovnání. Již v květnu 1867 se vydali čeští zástupci na demonstrační pouť do Moskvy. Přestože byli pozváni na národopisnou výstavu, upínali mnozí k cestě naděje, které se nemohly splnit. Po této cestě přiznal místodržitel Adolf von Poche, že všeslovanské myšlenky, dosud pěstované jednotlivci, zmocnily se širokých vrstev. Vítání korunovačních klenotů jako symbolu české státnosti v jednotlivých stanicích během jejich převozu po železnici se stalo jedním z mnoha okázalých manifestačních projevů pro české státní právo. Vítání korunovačních klenotů na brněnském nádraží krátce po půlnoci z 28. na 29. srpna 1867 patřilo pro českou emancipaci díky důkladným 153 M. WAITOVÁ, Vzpomínáme počátků ženského tělocviku, s. 574; M. WAIC, Tělový-

chova a sport, s. 55–56; F. BLÁHA, Úloha Tělocvičného spolku, s. 14.

154 Habsburkové samozřejmě žádnými německými nacionalisty nebyli a jakékoliv

projevy národně založeného velkoněmectví rozhodně odmítali. Pokládali se však za německý šlechtický rod a sám František Josef I. byl předně německým panovníkem (Rakouské císařství bylo pokládáno za německý stát). J. PERNES, Pod habsburským orlem, s. 134. 155 M. WAIC, Tělovýchova a sport, s. 36.

30 |

SOKOL BRNO I 1862–1938 – DĚJINY ELITNÍ MORAVSKÉ JEDNOTY

přípravám organizovaným Besedou brněnskou a agitaci v Moravské orlici k působivým státoprávním projevům v Brně. Klenoty s jejich průvodci byly uvítány rakouskou hymnou v podání vojenské hudby a předsedou slavnostního výboru Janem K. Rudišem s dcerou poslance Jana Helceleta Boženou Helceletovou, která si navíc vyžádala, aby přítomné dámy mohly ověnčit vlak. Po vzájemných zdravicích a zpěvu písně Kde domov můj v podání Besedy brněnské slavnost skončila.156 Ctibor Helcelet se 15. dubna 1866 odebral do Krakova na právnickou fakultu, kde dokončil studia doktorátem 27. června 1867. Po prázdninách přijal místo soudního praktikanta v Těšíně, ale po roční službě se místa vzdal. Obával se totiž, že státní úředníci budou nuceni přísahat na novou ústavu (prosincovou z 21. prosince 1867), a tím přijmout dualismus. Nastoupil tak jako advokátní koncipient v brněnské kanceláři Aloise Pražáka, čímž se vyhnul kolizi povinností. V Brně ho již očekávali přátelé: „Rychman se již na Tebe těší, nevím, nebude-li chtíti, abys jsi se opět pokusil o zřízení Sokola.“157 Ve stejné době se chystali turneři v Brně otevřít novou tělocvičnu na úpatí Špilberku, což představovalo okolnost, nutící brněnské vlastence k reakci.158 A tak již 10. září 1868 informuje Moravská orlice: „Včera večer sešel se ve Čtenářském spolku valný počet milovníků tělocviku, aby se uradili o založení tělocvičné jednoty v Brně. […] při hlasování bylo jednoduše uzavřeno, že tělocvičná jednota v Brně založena býti má a pak přijat jednohlasně návrh dr. Helceleta. Na to přikročeno k volbě a zvoleni téměř jednohlasně: „pp. Zedník poslanec na sněm zemský, dr. Fanderlík a dr. Ctibor Helcelet, technik Křížek a Rychman.“159 Dopisovatel vítá usnesení, které bylo na valné hromadě přijato v naději, že se Brno stane pro Moravu tím, čím je Praha pro Čechy. Následně se přípravný výbor dne 16. září 1868 obrátil na místodržitelství s žádostí o povolení stanov, které byly vypracovány tentokrát úplně podle stanov Sokola Pražského. Oproti předchozímu případu došlo také k jejich 156 157 158 159

J. MALÍŘ, K počátkům národních sporů, s. 475. Soukromý archiv M. Helceleta, Dopisy Boženy Helceletové Ctiboru Helceletovi. Blíže k Turnhalle viz J. KROUPA, Dějiny Brna 7, s. 640–641. Moravská orlice, roč. 6, č. 208, 10. 09. 1868, s. 2.

Ctibor Helcelet, zakladatel Sokola Brno v roce 1868

rychlému schválení, již 23. září je místodržitelství potvrdilo výnosem č. 18.903. Teprve nyní byl v Brně úředně schválen název Sokol.160 Ustavující valná hromada Tělocvičné jednoty Sokol se konala 11. října 1868 ve čtenářském spolku, tehdy již přesídleném do nových prostor v Rudolfské ulici č. 6 (nyní Česká). Dřívější výzva, uveřejněná v Moravské orlici,161 se neminula účinkem. Ze 106 přihlášených se na ustanovující schůzi dostavilo 62 členů. Do čela obnovené tělocvičné jednoty zvoleni jednohlasně: za starostu Josef Fanderlík, za náměstka Jan Hlávka, za jednatele Vilém Foustka, za pokladníka Kuneš Kunz, za člena výboru Ctibor Helcelet, Václav Ladislav, Jan Rychman, Josef Vrtěl, Jan Zajíček a Florián Zedník. Za náhradníky: Ladislav Pejčoch a Jan Kyselka. Za účetní dozorce: František Sedláček a Jan Strnad. Jednomyslně byl přijat návrh výboru a za náčelníka zvolen

160 AMB, fond R 77, inv. č. 95, sign. 944. 161 Moravská orlice, roč. 6, č. 229, 4. 10. 1868, s. 2.

RAKOUSKÁ MONARCHIE PO ROCE 1848

Zedníkův dům na Joštově třídě č. 7, v letech 1868–1869 sídlo brněnské jednoty

Ctibor Helcelet. Neméně důležité bylo stanovení zápisného a příspěvků. Na návrh přípravného výboru bylo určeno zápisné 1 zlatý a příspěvek 50 krejcarů měsíčně.162 Poté co výbor dne 13. října schválil domácí a jednací řád, byla zajištěna tělocvična. Ta byla vybudována ve sklepních místnostech domu Floriána Zedníka, který tyto prostory Sokolu zapůjčil. Členové jednoty ve sklepě odkopali 70 cm hlíny, aby hlavní místnost zvýšili. Dům se nacházel na rohu ulic Rudolfské a Joštovy (nyní Česká a Joštova 7).163 Slavnostní odevzdání tělocvičny cvičitelskému sboru164 se konalo již 4. listopadu za účasti členů, kteří se vykázali složením zápisného. Začalo se zde cvičit od 9. 11. 1868 jedenkrát týdně tři hodiny v počtu 51 cvičenců v pěti družstvech 162 AMB, fond R 77, inv. č. 1, Protokol správního výboru o schůzích a valných hro-

madách spolku 1868–1888.

163 R. ČERVENÁ, Vybudování stadionu Sokola Brno I, s. 183. Srov. AMB, fond R 77,

inv. č. 1119, sign. T 80/634, Sborník sokolský, red. Miroslav TYRŠ – František ČERMÁK, Praha 1868, s. 137–140. 164 První cvičitelský sbor byl ustaven až ve výborové schůzi dne 12. 11. 1868, ve složení: Vladimír Hanáček, Stanislav Jermář, Jan Rychman. V. ZAPLETAL – F. KOŽÍK, Dějiny Sokola, s. 42.

| 31

s přesně rozděleným rozvrhem. Tělocvična byla vybavena po poradě s Miroslavem Tyršem. Nalézal se zde „váhorový“ žebřík, který bylo možné přeměnit na šikmý, šplhadlo, kruhy a hrazda, stojany ke skokům do výšky, bradla, kůň, koza, žíněnky na zápas a doskoky při skocích. Stěny byly vyzdobeny znakem Sokola, českým lvem a moravskou orlicí, které zdarma namaloval brněnský malíř Josef Zelený, a podobiznami Jindřicha Fügnera a Miroslava Tyrše. Před tělocvičnou se nacházela šatna a pisárna. Celou tělocvičnu osvětlovalo šest svítilen a vytápěna byla železnými kamny.165 Vlastní cvičení v tělocvičně nebylo jedinou činností spolku. Kromě něho totiž organizoval i tělesnou výchovu školní mládeže,166 pořádal výlety a pochody do okolí Brna, na nichž probíhaly tábory lidu, konaly se slavnosti a veřejná cvičení.167 Výlety byly pořádány za účelem „cvičení se v chodu a pochodu, v běhu a poklusu, v přemáhání obtíží a překážek v přírodě skokem, šplhem a útokem, tužení těla ve vedru, slovem vše, čemu v tělocvičně již pro obmezenost času a místa zvyknouti a přiučiti se nelze“.168 Postupně však nabývaly výlety politického a národně buditelského charakteru, čímž ovšem přispívaly k polarizaci společnosti

165 Jednota z počátku fungovala hlavně díky darům a podpoře svých členů, pro-

to nepřekvapí, že uhlí a otop daroval jednotě František Müller, ředitel dolů ve Zbýšově. 166 Pod vedením dvou cvičitelů (Vladimíra Hanáčka a Karla Černockého) od 4. ledna 1869 cvičilo v tělocvičně 71 žáků, hlavně studentů slovanského gymnázia. Slovanské gymnázium v Brně (nyní Gymnázium Brno, Třída kapitána Jaroše, příspěvková organizace) působilo již od roku 1867. Od roku 1885 mu začalo konkurovat II. české gymnázium (nižší). 167 Veřejná cvičení žactva byla pořádána od roku 1869 v zahradě slepeckého ústavu na Radwitově (dnes Žerotínově) náměstí v místech, kde dnes stojí „Bílý dům“. První výlet se pak konal 6. června 1869, průvod v kroji směřoval do Blanska. K výletu blíže První výlet „Sokola“ brněnského, Moravská orlice, roč. 7, č. 129, 9. 06. 1869, s. 2. Svědkem tohoto prvního výletu byl pravděpodobně Tomáš G. Masaryk, na dotaz Sokola sdělila kancelář republiky: „Co se týče nejstarší vzpomínky pana presidenta na Sokoly v Brně, uvedené v rozmluvě s bratrem Křovákem, rozumíme tomu tak, že už za svých brněnských studií gymnasijních, koncem let šedesátých, v Brně Sokoly viděl. Také to mohlo být ovšem až později, při nějaké návštěvě Brna za jeho prázdninových pobytů na jižní Moravě. Pan president sám poznamenal: Už si na starší detaily pořád míň a míň vzpomínám. Je těch nových detailů teď víc, po převratu, a to starší se mi z hlavy ztrácí…“ V. ZAPLETAL – F. KOŽÍK, Dějiny Sokola, s. 84, pozn. 62. 168 Řád pro společné výlety tělocvičné jednoty Sokol v Brně, Brno 1969. Viz V. ZAPLETAL – F. KOŽÍK, Dějiny Sokola, s. 43.

32 |

SOKOL BRNO I 1862–1938 – DĚJINY ELITNÍ MORAVSKÉ JEDNOTY

v městečkách i na vesnicích.169 Zároveň docházelo v těchto místech k zakládání nových sokolských jednot. Tato činnost se proto stala postupem času trnem v oku úřadům a vedla k systematické perzekuci všeho českého, respektive sokolského. Hned druhý výlet, který byl dne 20. června 1869 pořádán do Rajhradu, vyvolal ostrou reakci policejního ředitelství. Ve stížnosti uvádí: „Sokolové pochodovali v řadách s vlající vlajkou a troubící před budovou policejního oddělení na Dominikánském náměstí.“170 První prapor brněnského Sokola na sebe nechal poměrně dlouho čekat. Jednota jej získala až přičiněním zejména movitějších členů jednoty v březnu 1869, a jednalo se zatím jen o výletní prapor. Pro potřeby výletů byl navržen jednoduchý prapor, vycházející z výletního praporu Sokola Pražského. Prapor tvořily dva svislé červené pruhy, mezi nimiž byl pruh bílé barvy, obsahující na lícové straně nápis Sokol brněnský a na rubu spolkové heslo Tužme se!. Poprvé se veřejnosti představil 6. června při pořádání prvního výletu jednoty, kdy při úvodním ceremoniálu, před tělocvičnou na rohu ulic České a Joštovy, byli vybráni pro čestnou funkci praporečníků Michal Urbánek a Antonín Zajíček, kteří zároveň složili slib, „že prapor sokolský budou vždy chránit a hájit jako oka svého ve zřítelnici“.171 Nečekanou politickou dohru však měl dvoudenní výlet směřující 4. července do Tišnova a odtud druhý den do Veverské Bítýšky. V Tišnově se totiž brněnským sokolům dostalo uvítání, které evokovalo hold národním hrdinům; mimo jiné tišnovské dívky upevnily na prapor brněnského Sokola stuhu s nápisem Věnováno od vlastenek tišnovských. Úřady ovládané německou správou nemohly nečinně tolerovat takové oslavné projevy, proto byl za tišnovský „exces“ jak Ctibor Helcelet, tak i tišnovský starosta 169 Sokolové vystupovali vždy s trubači. Za sokoly kráčeli mnohdy Zoristé – členo-

vé akademického spolku českých techniků Zora na brněnské německé technice. Ti chodili se sokolskou čapkou bez péra a se slovanskou trikolorou. 170 „…marschierten die Sokolisten in Reihen mit fliegender Fahne und unter Trompetenschall über den Domonikaner-Platz vor dem Polizeidirectionsgebäude vorbei.“ V. ZAPLETAL – F. KOŽÍK, Dějiny Sokola, s. 85, pozn. 63. Do roku 1904 sídlilo policejní ředitelství v Brně na Dominikánském náměstí. S ohledem na veřejný pořádek zakázalo c.k. okresní hejtmanství užívání praporu a sokolských písní při výletech. AMB, fond R 77, inv. č. 1356, sign. Pp 24/1, Výroční zprávy a jubilejní tiskoviny 1869–1884, výroční zpráva za rok 1869, s. 9. 171 První výlet „Sokola“ brněnského, Moravská orlice, roč. 7, č. 129, 9. 06. 1869, s. 2.

První praporečník Antonín Zajíček s výletním praporem Sokola brněnského, 1869

Josef Oderský potrestán peněžitou pokutou 25 zlatých (v případě odmítnutí pokuty hrozilo viníkům pět dnů vězení). Pro všechny následující výlety pak bylo sokolům zakázáno rozvinout prapor během pochodu městem. Navzdory tomuto rozhodnutí úřadů ještě v roce 1869 oznámila družina několika dam,172 že věnují brněnskému Sokolu slavnostní prapor. Jeho návrh vyhotovil v červenci 1869 172 Mělo jít o dámy: Dvořákovou, Kunzovou, Ladislavovou, Hlávkovou, Rudišovou

a Valtrovou.

RAKOUSKÁ MONARCHIE PO ROCE 1848

Jan Rychman, první pokladník jednoty. Prapor byl zhotoven v Trekwaldově závodě v Praze. Lícová strana praporu přebírá symbol sokola v letu držícího stuhu s nápisem Tužme se! z Mánesovy pražské předlohy. Protilehlá strana obsahuje pouze vyšitý nápis Sokol Brněnský a v levém horním rohu nese moravskou orlici, která však musela být na příkaz místodržitelství odstraněna.173 Brněnská jednota usilovala, aby se rozvinutí praporu stalo nejvýznamnější společenskou událostí v Brně a uvažovala o vhodné prezentaci. Tomu napomáhal také denní tisk, který uváděl, že: „bude velkolepou slavností moravského Sokolstva vůbec“.174 Výbor jednoty se z obavy, že akce bude rakouskými úřady zakázána, rozhodl odložit rozvinutí praporu na jaro následujícího roku. Fungování jednoty v prostorách dosavadní tělocvičny bylo nevyhovující, navíc je ztěžoval vandalismus, který byl přičítán na vrub žákům sousedního gymnázia. Již v létě 1869 se proto jednota začala zajímat o podíl na Akciové společnosti Besedního domu. Jeho stavbu umožnily majetkové přesuny v letech 1867–1868; lukrativní pozemky pro vybudování objektu pro českou spolkovou činnost zajistil podnikatel Jan Hlávka. Akciová společnost Besední dům vznikla právě v roce 1869, přičemž hlavními akcionáři se stali nejvýznamnější podporovatelé stavby a shodou okolností také Sokola: hrabě Egbert Belcredi, hrabě Bedřich Sylva-Taroucca, Albert Pražák a Jan Hlávka. O rok později zhotovil architekt Theophil von Hansen projekt. Realizaci stavby v letech 1871–1873 řídili Eduard Svoboda a Florian Zedník, kteří ji s menšími změnami roku 1873 dokončili. Mezitím se v roce 1870 jednota přesunula do nových prostornějších místností v sále I. patra Stavovského domu na Dominikánském náměstí.175 Tuto tělocvičnu měl pronajatou od zemského výboru za 8 zlatých měsíčně. Přemístění do zemského domu mělo být pouze dočasné.

| 33

Teprve stavba Besedního domu na Husově ulici v roce 1873 jakožto centra českých spolků v Brně umožnila sokolům dlouhodobé provozování sportovní, kulturní a společenské činnosti. Ve stejné době byla plánována slavnost svěcení praporu se sjezdem sokolských jednot (na 1. května 1870), která měla představovat největší dosavadní událost v životě jednoty. Ta se proto hned 22. ledna 1870 obrátila s žádostí o povolení této slavnosti.176 Policejní ředitelství dne 11. února odpovědělo vyhýbavě: „C.k. policejní ředitelství nyní ještě nemůže rozhodnouti jemu podle § 2 a 3 zákona ze dne 15. listopadu 1867 o právě shromažďovacím příslušící vynesti nad žádostí ode dne 22. ledna b.r., kterou se svěcení praporu a veřejný průvod oznámilo, poněvadž tato slavnost, která na den 1. května určená jest, v době příliš vzdálené stojí a proto by k obávání bylo, že by se povolením, kdyby takové následkem později přistupivších poměrů se naspět vzíti muselo, spolkovým zájmům škodilo.“177 Mezitím již konala jednota společně s řemeslnickou Besedou Svatopluk přípravy k slavnosti svěcení praporu. Pro účel prezentace byly vytištěny tři varianty pozvánek, jednak jednotlivcům, pozvaným do slavnostního výboru, jednak sokolským jednotám v Čechách a zvlášť jednotám na Moravě: „Slavnost ta nemá býti pouze místní a soukromou slavností jednoty, nýbrž, že má býti slavností národní, v nejširším toho slova významu, slavností takovou, při které by českoslovanský národ měl příležitost osvědčiti na novo svou životní sílu a dáti výrazu velké idei, […] totiž idei nerozlučnosti zemí ke koruně svatováclavské náležejících. Jest velenutno, by idea ta velkolepým způsobem vyslovena byla, neb již jásají nepřátelé naši, že Morava s Čechy nic společného nemá a že není členem svatoprávního (sic!) svazku zemí koruny svatováclavské.“178 Na tuto pozvánku reagoval pražský Sokol v dopise ze dne 12. května 1870 příslibem hojné účasti.

173 V. ZAPLETAL – F. KOŽÍK, Dějiny Sokola, s. 45; Michal DOLEŽEL – Rostislav ŠVÁ-

CHA – Petr VŠETEČKA – Zdeněk VÁCHA – Jindřich CHATRNÝ – Jan ŠEBÁNEK – Lenka DOLANSKÁ, Prapor Sokola Brno I, Brno 2015, s. 17. 174 Sezení výboru „Sokola“ brněnského, Moravská orlice, roč. 7, č. 221, 28. 09. 1869, s. 2. 175 Nová radnice v Brně, k tomu blíže viz J. KROUPA, Dějiny Brna 7, s. 499–519, 639. K otázce pronájmu viz AMB, fond R 77, inv. č. 1356, sign. Pp 24/1, Výroční zprávy a jubilejní tiskoviny 1869–1884, výroční zpráva za rok 1870.

176 MZA, fond B 26 Policejní ředitelství v Brně 1851–1958 (dále jen fond B 26),

České spolky, Sokol Brno I, kart. 3260, č.j. 109/51, f. 330.

177 AMB, fond R 77, inv. č. 95, sign. 944. 178 Ukázka pochází z pozvánky pro sokolské jednoty z Čech. Znění všech tří varia-

cí viz AMB, fond R 77, inv. č. 95, sign. 944, s. 17–19.

34 |

SOKOL BRNO I 1862–1938 – DĚJINY ELITNÍ MORAVSKÉ JEDNOTY

Stavovský dům na Dominikánském náměstí. Prostory v prvním poschodí (dvě vyšší okna) v tzv. „červeném salonku“, sloužily v letech 1870–1872 jednotě ke cvičení.

Starosta jednoty Jan Hlávka opět žádal o povolení slavnosti 24. března 1870.179 Téhož dne se do věci vložil také nový brněnský starosta Christian d’Elvert – policejnímu ředitelství oznamuje, že Jan Hlávka zažádal o propůjčení městského divadla za účelem sehrání divadelního kusu, kde se má odehrát slovanské drama Žižka. Ve svém podání dále projevuje obavy před možnými demonstracemi „pravděpodobně sejde se velký počet cizinců k této slavnosti a patrně se to neobejde bez demonstrací a nedá se vypočísti, jaký účinek divadelní představení uprostřed města v neděli, by mohlo míti“,180 a tak policejní ředitelství slavnost 179 „Poukazuje k poslednímu vyřízení, v němž definitivní vyřízení žádosti tělocvič-

né jednoty Sokol v Brně za povolení slavnosti svěcení praporu dle programu v dotyčné žádosti naznačeného na dobu slavnosti samé bližší odročeno bylo, dovoluji sobě podati opětnou žádost za definitivní vyřízení stran odbývání výše dotčené slavnosti domnívaje se, že čas již tak valně pokročil, že slavnému ředitelství lze definitivní povolení dáti a to tím více, anoť samo nahlédnouti ráčí, že jednota, chce-li by slavnost její důstojně vypadala, nejen přípravy konati, ale i výdaje podniknouti musí, jichž učiniti se jen tehdy odváží, bude-li viděti, že odbývání slavnosti se strany slavného ředitelstva nic na závadě není.“ AMB, fond R 77, inv. č. 95, sign. 944, s. 19–20. 180 Tamtéž, s. 20.

nepovolilo.181 Následující stížnost, kterou podala jednota dne 10. dubna,182 byla zamítnuta 16. dubna. Také proti tomuto verdiktu se jednota ohradila, tentokráte na státní ministerstvo do Vídně.183 To však výnosem ze dne 13. května 1870 odmítlo opožděně podané odvolání jednoty, a tím pořádání slavnosti definitivně znemožnilo.184 Jednotě tak nezbylo než vyčkávat na příhodnější dobu a omezit svou činnost pouze na pořádání výletů, které byly povoleny už „s užíváním trubek a praporu při pochodu“. Na VIII. valné hromadě dne 27. listopadu 1870 byli zvoleni s výjimkou jednatele Františka Brzobohatého dosavadní činovníci. Nové vedení se usneslo změnit stanovy tak, aby zakládající členové platili 5 zlatých ročně (dosud 10 zlatých) a aby se přesunulo konání valných hromad z listopadu na leden každého roku. Již v lednu 1871 složil svou funkci starosty Jan Hlávka, kterého po hlasování na mimořádné IX. valné hromadě, uskutečněné 12. února, nahradil Florián Zedník. Jeho náměstkem se stal Benedikt Škarda, ovšem ostatní stav odpovídal roku 1870.185 Rok 1871 se však později ukázal být přelomový. Kromě toho, že se do Brna opět vrátilo cvičení šermu, povolil zemský sněm Sokolu podporu 600 zlatých ročně.186 To, co nebylo možné v předcházejících letech, stalo se možným právě nyní. Císař František Josef I. již 26. října 1870 slíbil, že se dá korunovat českým králem. V rámci narovnání vztahů se svými zeměmi pak povolal do čela vlády Karla Sigmunda von Hohenwarta. Ten rozběhl již 181 „Považujíc, že se chce se svěcením praporu dne 1. května a s průvody a slav-

182 183 184

185 186

ností, které se mají v té příčině zaříditi, spojiti politická stranická demonstrace, jak z obsahu vyzvání od jednoty „Sokol“ připraveného a ze slavnostního programu vysvítá, odepře se povolení k slavnosti v žádosti ze dne 24. března t. r. oznámené a zavrhuje se dotyčná žádost Jednoty „Sokol“.“ AMB, fond R 77, inv. č. 95, sign. 944, s. 20. MZA, fond B 26, České spolky, Sokol Brno I, kart. 3260, č.j. 109/51, ff. 348–352. Tamtéž, ff. 360–362. „Podle vysokého vynešení Jeho Excellence pana ministra vnitra ze dne 13. t. m. čísl. 2011 se opozdilému rekursu tělocvičné jednoty „Sokol“ v Brně proti odepřenému povolené k slavnostem se svěcením praporu spojeným, nevyhovuje. O tom se podle vynešení vysokého předsednictví c. k. mor. místodržitelství ze dne 16. t. m. čísl. 1437/pr Vašemu Blahorodí co starostovi tělocvičné jednoty „Sokol“ v Brně k vědomosti dává. V Brně dne 19. května 1870. C. k. vládní rada a policejní ředitel Pichler.“ AMB, fond R 77, inv. č. 95, sign. 944, s. 22. AMB, fond R 77, inv. č. 1356, sign. Pp 24/1, Výroční zprávy a jubilejní tiskoviny 1869–1884, výroční zpráva za rok 1871. Tato částka však nikdy nebyla Sokolu vyplacena.

RAKOUSKÁ MONARCHIE PO ROCE 1848

v únoru zásadní jednání o státoprávním postavení českých zemí, přičemž hlavními vyjednávacími partnery byli na české straně Jindřich Jaroslav Clam-Martinic, Alois Pražák a František Ladislav Rieger. Jednání vyústila později v dohodu, která obsahovala 18 článků (tzv. fundamentálky).187 Za změněné politické situace podal nově zvolený starosta Florián Zedník opět žádost, týkající se slavnosti svěcení praporu. Pro otázku sokolského cvičení bylo důležité, že ve stejném roce začal být vydáván časopis Sokol, v jehož prvním čísle vyšel Tyršův metodický článek O tělocviku školním a čím se od spolkového liší. V něm jsou trvale platné metodické zásady pro vedení cvičení. Sokolský tělocvik, jehož cvičební program se zaměřoval na metodiku cvičení a na pořadovou a do družstev uspořádanou organizaci cvičenců, měl výrazně branný aspekt, podobně jako tělocvik švédský či německý.188 Miroslav Tyrš rozdělil pohybové činnosti v programové linii tělocviku do čtyř odborů:

I. Cvičení jednotlivce, tj. prostná a pořadová. II. Cvičení na nářadí a s nářadím (náčiním). III. Cvičení toliko pomocí jiných proveditelná (skupinová). IV. Cvičení úpolová (šerm, zápas, box). V jeho soustavě nejsou explicitně vyjádřeny sportovní hry a hry vůbec. Bylo to dáno tím, že sportovní hry teprve vznikaly, navíc se vymykaly z pojmu „tělo – cvik“. Předčasná smrt Miroslava Tyrše způsobila, že jeho následovníci měli v určitých etapách vývoje problémy s novými sporty a jejich přijetím do Sokola. Některé z her označuje teorie za úpolové (basketbal, kopaná, házená).189 Miroslav Tyrš se nechal při tvorbě své tělocvičné soustavy inspirovat německým nářaďovým tělocvikem. Ovládal ho a pak nářaďová, prostná a pořadová cvičení nejlépe vyhovovala výcviku Sokolstva jako národního vojska, výcviku odhodlaných mladých mužů, připravených fyzicky i ideově hájit národní zájmy.

187 K otázce blíže viz Thomas KLETEČKA, Außenpolitische Aspekte des Ausgleich-

versuches mit den Tschechen im Jahre 1871, Prague Papers on the History of International Relations, 1998, roč. 2, č. 2, s. 265–284. 188 M. WAIC, Sokol – jeho vznik, s. 72.

| 35

189 Tamtéž, s. 71.

36 |

SOKOL BRNO I 1862–1938 – DĚJINY ELITNÍ MORAVSKÉ JEDNOTY

OBDOBÍ KRÁSNÝCH ČASŮ

Brno po rakousko-uherském vyrovnání Vztah českých poslanců říšského sněmu k dualistické monarchii se projevil v textu deklarace ze dne 22. srpna 1868. Aby vyjádřili své solidární stanovisko s touto deklarací, podali čeští poslanci Moravského zemského sněmu 25. srpna 1868 obdobnou deklaraci, kterou vytvořil Alois Pražák, shodně datovanou 22. srpna, v níž zdůvodňovali, proč se neúčastní jednání sněmu. Moravská deklarace však kladla mnohem menší důraz na státoprávní stránku a akcentovala církevní problematiku, což vycházelo také z toho, že mezi signatáři byl olomoucký arcibiskup Bedřich lantkrabě Fürstenberg a Antonín Arnošt hrabě Schaffgotsche, brněnský biskup. Moravský sněm podobně jako český deklaraci odmítl a prohlásil svou věrnost ústavnímu uspořádání. Moravské markrabství prohlásil za svébytné v rámci rakouské monarchie a německou i českou národnost za rovnoprávné kmeny moravského národa. Následně zbavil deklaranty jejich mandátů.190 Vláda moravský patriotismus podporovala a pro tento účel také založila v roce 1869 časopis Morava, jehož redaktorem byl Antonín Václav Crha. Češi časopis nazývali Mrva. Proces diferenciace politického spektra probíhal na Moravě s jistým zpožděním. Značná rivalita, která panovala v Čechách mezi staročechy a mladočechy, tu nebyla tak výrazná. Původní moravské křídlo staročeské strany (Moravská národní strana), které vedl Alois Pražák, tu dlouho působilo jako ústřední politická formace. Teprve v 90. letech se vyčlenila mladočesky orientovaná Moravská strana lidová pod vedením Adolfa Stránského. Roku 1899 vznikla Moravskoslezská křesťansko-sociální strana na Moravě, 190 Zdeněk VESELÝ, Dějiny českého státu v dokumentech, Praha 2003, s. 245.

už předtím roku 1896 Katolická strana národní na Moravě. Před koncem století se na Moravě také etablovali národní sociálové.191 V druhé polovině 60. let 19. století se začala rozvíjet vládou podporovaná myšlenka moravského patriotismu. V pořadí první krajská tělocvičná slavnost XV. turnerského kraje proběhla 28.–31. července 1871 v Brně. Brněnská událost se stala pro širokou veřejnost vítanou příležitostí, jak vyjádřit nadšení nad vítěznou prusko-francouzskou válkou a následným sjednocením Německa. Úřady ji sice povolily jen jako tělocvičnou, bez politického kontextu, ale 10 000 návštěvníků svým nadšením nad sjednocením Německa způsobilo, že tato slavnost zdaleka překročila rámec „obyčejné“ turnerské události.192 Krach na vídeňské burze, ke kterému došlo 9. května 1873, měl za následek těžkou a dlouholetou hospodářskou krizi, která dolehla také na Brno, na městské finance. Proto v polovině sedmdesátých let ochabla výstavba a zvelebování městského prostoru. Nezaměstnanost, která již v tomto roce postihla cca 2000 osob, doléhala na celý trh. Odbytové poměry se v Rakousku zlepšily až roku 1878, kdy začalo období konjunktury po zavedení částečné celní ochrany. Z několikaleté stagnace se pozvolna zotavoval brněnský vlnařský průmysl. Při Českém ženském učitelském ústavu, určeném „pro vzdělávání učitelek literních předmětů na obecných školách“, který byl v Brně založen v roce 1872 (v Silniční, dnes Hybešově ulici) fungovaly již od roku 1875 kurzy pro vzdělávání pěstounek mateřských škol. Z okruhu Českého čtenářského spolku vzešel až koncem 70. let podnět ke zřízení české obecné školy v Brně. Provoz soukromé školy, zřízené 191 Ivan KAZIMOUR, Dlouhá cesta k dočasnému Československu, s. 224. 192 Roman ŠINKOVSKÝ, Turnerské hnutí v českých zemích od svých počátků do roku

1918, in: Marek WAIC, Německé tělovýchovné a sportovní spolky v českých zemích a Československu, Praha 2008, s. 14.

OBDOBÍ KRÁSNÝCH ČASŮ

v roce 1878 v pronajatých místnostech v Besedním domě, hradila Brněnská matice školská.193 Christian d’Elvert si ve svém ohlédnutí neodpustil poznámku, že období během jeho vlády v letech 1870–1873 bylo nejlepším obdobím v moderních dějinách Brna. Jeho nástupce Gustav Winterholler (starosta v letech 1880–1894) vnesl do realizovaného schématu některé korektury. Pokračoval však v jedné z původních d’Elvertových „zelených“ idejí. To dokazuje výstavba parkové aleje (Parkallee, dnešní třída kpt. Jaroše) a v těsné blízkosti plošně největší brněnské náměstí – Winterhollerovo (dnes náměstí 28. října).194 Roku 1896, tedy až po Winterhollerově smrti, byla v Brně přijata varianta asanačního zákona. Díky němu mohlo dojít, až na výjimky, ke kompletní přestavbě městského interiéru. Asanace probíhala prakticky až do roku 1916. Město změnilo výrazně svou tvář. Strženy byly zejména palácové barokní stavby, o jejichž uchování se marně zasahovala vídeňská centrální památková komise.195 V letech 1876­–1888 vedl Besedu brněnskou Leoš Janáček, který se zasloužil o zvýšení její umělecké úrovně. Zřídil mimo jiné samostatný český ženský sbor. V roce 1879 byl celý spolek přejmenován na Filharmonický spolek Beseda brněnská a v roce 1882 byla zřízena Hudební škola tohoto filharmonického spolku.196 Při sčítání obyvatel roku 1880, kdy se poprvé zjišťovala takzvaná obcovací řeč, se k české řeči přihlásilo jen 32 142 osob, což představovalo asi 40 %, naproti tomu k německé řeči 48 591 obyvatel (60%).197 Připojování předměstských obcí s sebou samozřejmě přineslo obrovský nárůst počtu obyvatel – v roce 1900 již počtem téměř 110 000 obyvatel překročilo Brno magickou hranici velkoměsta. V roce 1910, kdy se konalo v Rakousko-Uhersku poslední sčítání lidu, narostl počet obyvatel o dalších 15 % (na 126 000 osob). Brno se tak zařadilo mezi vůbec nejlidnatější města rakouské 193 Matice sama školu zrušila v roce 1889 s přihlédnutím k většímu počtu čes-

194 195 196 197

ky mluvících dětí ve 2. okrese. H. JORDÁNKOVÁ – L. SULITKOVÁ, Brno, II. díl, s. 68–69. J. KROUPA, Dějiny Brna 7, s. 63–64. Tamtéž, s. 65. H. JORDÁNKOVÁ – L. SULITKOVÁ, Brno, II. díl, s. 75. V. PEŠA – J. DŘÍMAL, Dějiny města Brna, 2. díl, s. 28.

| 37

části monarchie (za Vídeň, Prahu, Terst, Lvov a Štýrský Hradec). Stavební ruch, rostoucí obchod a průmysl vyvolávaly postupem času hygienické, urbanistické a provozně-technické konflikty se zájmem města a výrazně znesnadňovaly perspektivu koexistence výrobní a obytné funkce města.198 Infekční epidemie způsobované závadnou pitnou vodou se vyskytovaly na brněnských předměstích ještě po skončení 1. světové války. Při výstavbě Brna v tomto období museli architekti vycházet ze situace, že Brno bylo omezeno existujícími samostatnými obcemi Žabovřesky, Královo Pole a Husovice. Na tuto situaci reagoval poslední regulační plán města Brna z let 1901–1902. První místo ve vypsané soutěži získal Eugen Fassbender z Vídně, který sjednotil areál Brna až směrem k hranicím okolních obcí racionálním schématem, přičemž dával přednost určitému monocentrismu. Regulační plán z počátku 20. století již ale neměl příliš šance na úspěch. Pomalu se schylovalo k válce a po jejím skončení se Brno ocitlo ve zcela jiných společenských i urbanistických podmínkách.199 S ohledem na kvalitu vody bylo již ve druhé polovině 19. století zásobování Brna vodou z řeky Svratky nevyhovující. Během 80. let 19. století se proto objevily první úvahy o využití zdrojové oblasti u Březové nad Svitavou. Tyto plány schválila městská rada už v roce 1898. Zásobování města Brna vodou se tak řešilo postavením I. březovského vodovodu (v letech 1910–1913),200 který přiváděl do Brna vodu tlakovým vodovodem ze vzdálenosti 59 km. V Brně byl vodovod napojen na zásobovací vodojem na Holých horách (dnes u Soběšické ulice na Lesné). Ke zlepšení celkového zásobení města pitnou vodou pak byla existující vodovodní síť doplněna rozšířením 198 Rudolf BRÁZDIL – Hubert VALÁŠEK – Eva SOUKALOVÁ, Povodně v Brně: histo-

rie povodní, jejich příčiny a dopady, Brno 2012, s. 36. K hodnocení epidemiologické situace v Brně v 19. století viz Lenka VARGOVÁ – Ladislava HORÁČKOVÁ – Miroslava MENŠÍKOVÁ, Infekční choroby a některé jejich projevy na kosterních pozůstatcích obyvatel města Brna v 19. století, BMD 20, 2007, s. 123–143. 199 J. KROUPA, Dějiny Brna 7, s. 66. 200 Původně byl vodovod pojmenovaný po císaři Františku Josefu I., Die Kaiser Franz Joseph I. – Trinkwasserleitung. Na Březovský byl jeho název změněn až v roce 1918. K tomu blíže viz Pavel VIŠČOR, 100 let I. březovského vodovodu, SOVAK: časopis oboru vodovodů a kanalizací, roč. 22, č. 5, 2013, s. 1–4.

38 |

SOKOL BRNO I 1862–1938 – DĚJINY ELITNÍ MORAVSKÉ JEDNOTY

užitkového vodovodu z řeky Svratky. Rovněž pisárecká vodárna, zásobující Brno pitnou vodou, byla přestavěna a rozšířena.201 Přes příliv dělnictva, jehož zastoupení v brněnské populaci lze odhadovat řádově na jednu třetinu, a dalších obyvatel z jazykově českých končin si Brno navenek uchovávalo německý ráz. Nejvíce česky mluvících obyvatel žilo v obcích v okrajových částech, k Brnu ještě nepřipojených (Černovice, Židenice, Juliánov, Husovice, Královo Pole, naproti tomu Komárov zůstal až do první republiky německý). V roce 1880 vyšlo jazykové nařízení, které zavazovalo úřady na našem území k dvojjazyčnosti. V Brně však bylo toto nařízení úmyslně obcházeno. Výsledkem snah brněnských Němců bylo opatření, kdy dvojjazyčné nápisy na ulicích byly zpětně změněny jen na německé. Tento stav trval až do vzniku československé republiky.202 Novela školského zákona z roku 1883, umožňující slabším vrstvám různé úlevy v intenzitě a celkovém trvání školního vzdělání, negativně ovlivnila povinné základní vzdělání v Brně, kde se nacházelo množství námezdních dělníků, spadajících do této kategorie. U již dříve založeného nižšího českého gymnázia fungoval z iniciativy archiváře Vincence Brandla spolek „k podporování chudých žáků na středních školách v Brně“. V roce 1871 se gymnázium stalo úplným osmiletým „slovanským“ gymnáziem (od roku 1881 označováno jako české). Co se týče školního vzdělání, zásahem ministerstva kultu a vyučování byla brněnská městská rada přinucena zřídit v roce 1881 na obecní útraty obecnou školu pro chlapce a dívky ve 2. okrese na dnešní Bratislavské ulici (hned následující rok byly tři dívčí třídy přestěhovány na Příční ulici). Stejné ministerstvo mělo zásluhu také na brzkém zřízení druhé školy na Starém Brně. V polovině 80. let 19. století se již nejpočetněji navštěvovaná první škola dočkala novostavby v dnešní ulici Vrchlického sad (vedle tehdy budovaného Winterhollerova náměstí). Jelikož byla četně navštěvována, již v roce 1890 byla rozdělena na chlapeckou a dívčí, pro niž byla vybudována nová budova v Hutterově ulici (Traubově), opět 201 R. BRÁZDIL – H. VALÁŠEK – E. SOUKALOVÁ, Povodně, s. 36. 202 Z. VÁLKA, Brno, s. 8.

vlivem značného nárůstu žáků rozdělená v roce 1914. Podobný nárůst zaznamenala chlapecká škola na Winterhollerově náměstí. Musela být proto také rozdělená; jedna její část byla převedena roku 1898 do novostavby na Giskrově ulici (Kounicova), kde byly na přelomu století umístěny nová česká chlapecká a česká dívčí škola.203 Podobně jako školy obecné se rozšiřovaly chlapecké i dívčí školy měšťanské. Dívčí měšťanky se např. nacházely v Kounicově ulici (v paláci hraběte Václava Kounice; od roku 1908 dívčí akademie, přeměněná později na reálné gymnázium), v Deblínské ulici (Koliště), v Pisárecké ulici (Hlinky) a na Josefově (Bratislavská). Od roku 1914 provozovaly na Veveří dívčí měšťanku sestry dominikánky. Pod patronací městské rady však až do vzniku republiky žádná česká měšťanská škola v Brně nevznikla.204 Pro české dívky, které absolvovaly obecnou školu, byla jako možné pokračovací studium zřízena v roce 1886 specifická soukromá škola Vesna. Zprvu se jednalo spíše o „vyšší odborné kurzy“. Iniciativa k založení školy vzešla z českého stejnojmenného spolku. Postupem času disponovala škola budovami na Údolní ulici a na dnešní Jaselské. Místo pokračujícího kurzu byla v roce 1913 zřízena tříletá vyšší škola pro ženská hospodářská povolání. V roce 1909 byla také při „vyšší dívčí“ neboli měšťanské škole otevřena živnostenská škola pokračovací pro učednice dámského krejčovství, roku 1910 administrativně spojená s ženskou školou průmyslovou.205 Mezi střední školy patřily i reálky, resp. učitelské ústavy. Tak v roce 1880 byla zřízena Slovanská státní nižší reálka, proměněná na vyšší reálku (zprvu v Křenové, od roku 1903 v Antonínské ulici), a v roce 1907 Druhá vyšší česká reálná škola v Brně. Pro ni byla v roce 1910 vybudována nová budova na rohu Křenové a Štěpánské. V roce 1871 rovněž vznikl český mužský učitelský ústav (Na Poříčí) a o rok později český učitelský ústav (Hybešova). Během 80. let 19. století se české školství v Brně vyrovnalo německému středoškolskému vzdělání – již v roce 1885 byly při 203 H. JORDÁNKOVÁ – L. SULITKOVÁ, Brno, II. díl, s. 69–70. 204 Tamtéž, s. 70. 205 Tamtéž.

OBDOBÍ KRÁSNÝCH ČASŮ

německé státní průmyslové škole v Brně výnosem ministerstva osvěty a vyučování zřízeny paralelní české kurzy (učilo se v Sirotčí a později Falkensteinerově ulici, tedy v Grohově a Gorkého). Kvůli vzrůstajícímu zájmu mezi českými žáky byla vybudována v roce 1901 (během jednoho roku) nová budova na tehdejší Lichtenauerově ulici (nároží dnešní Sokolské a Veveří). Od roku 1888 fungovala při této škole Odborná živnostenská škola pokračovací pro učně živnosti kovodělnické. V roce 1895 byla jako protipól fungující německé obchodní školy z iniciativy Obchodnické jednoty založena Česká vyšší obchodní škola. Ta se v následujícím roce přestěhovala do nově zakoupeného domu na ulici Giskrově (Kounicově). U ní pak od roku 1897 fungovala dvouletá Kupecká škola pokračovací.206 Roku 1903 bylo vysoké školství v Brně zastoupeno biskupským bohosloveckým Alumnátem v Antonínské. V roce 1899 se podařilo zřídit Českou vysokou školu technickou, plným názvem Císařskou královskou českou vysokou školu technickou v Brně. Snaha vytvořit v Brně českou univerzitu však narazila na silný odpor ze strany německého obyvatelstva. Podobně se nepodařilo zřídit ani německou univerzitu, o jejíž vznik usiloval Německý nacionální spolek. Tyto snahy jen zvyšovaly animozitu české a německé strany. K vyhrocení situace došlo po vydání Badeniho jazykových nařízení v roce 1897, zrovnoprávňujících němčinu s češtinou ve vnitřním úředním styku. Zásadní odpor ze strany Němců, provázený obstrukcemi na říšské radě a útoky na české obyvatelstvo v pohraničí, které skončily na některých místech krveprolitím, vedly k odvolání nařízení a pádu Badeniho vlády.207 Dopravu ve městě obstarávaly již od druhé poloviny 19. století nájemné drožky a fiakry. Roku 1884 byla, na základě o dva roky dříve udělené koncese, zřízena pouliční dráha vedoucí z Králova Pole do Pisárek a odbočkou u Ugartovy ulice (Václavská) k Ústřednímu hřbitovu. Bylo na ni napojeno i sedm vleček do průmyslových obvodů. Tramvaj zajišťovala osobní i nákladní dopravu a byla poháněna parou. Za další dva roky koupila pouliční dráhu 206 H. JORDÁNKOVÁ – L. SULITKOVÁ, Brno, II. díl, s. 72–73. 207 Tamtéž, s. 74; Z. HLEDÍKOVÁ – J. JANÁK – J. DOBEŠ, Dějiny správy, s. 266.

| 39

Společnost moravských místních drah, nicméně za další dva roky se vrátila do vlastnictví města Brna. K přebudování parní dráhy na elektrickou mohlo dojít až po udělení koncese v roce 1900, kdy v Brně došlo k zahájení elektrické tramvajové dopravy.208 Následník rakousko-uherského trůnu František Ferdinand d’Este si rozuměl spíše s představiteli šlechty než s příslušníky české politické scény, která obhajovala nároky novodobého českého státu uvnitř monarchie. Česká středostavovská společnost přitom vyznávala zejména nacionalismus a „ideologickou směs demokratismu a lidovosti“ oproti panovníkovu dynastickému a konzervativnímu pojetí.209

Tělovýchovné a sportovní hnutí v Českých zemích Brno se mohlo pochlubit vůbec prvními cyklistickými závody na území Rakousko-Uherska o mnoho let dříve, než kam sahají počátky české či německé organizované cyklistiky v Brně.210 Pokud se však zaměříme na již organizovanou činnost a vznik Českého klubu velocipedistů Brno, který se pomyslně řadí na druhou pozici před Český klub velocipedistů v Kroměříži, všimneme si jeho provázanosti se sokolským hnutím. Hned druhá výborová schůze spolku, konaná 31. října 1885 v místnostech Českého čtenářského spolku, přinesla usnesení o pravidelném cvičení v jízdě na kole v místnostech Sokol Brno I. Činnost tohoto prvního cyklistického klubu lze v počátcích označit jako pozvolnou, až nesmělou. Brněnští Němci sice založili svůj cyklistický klub v Brně až po Češích (1886), ale během následujících patnácti let dosáhli v počtu cyklistických klubů v Brně jasné převahy.211 Cyklistika byla 208 209 210 211

V. PEŠA – J. DŘÍMAL, Dějiny města Brna, 2. díl, s. 30. Robert KVAČEK, První světová válka a česká otázka, Praha 2013, s. 20. M. NOVOTNÁ, Počátky, s. 199. Podmínky TJ Sokol Brno byly až na jedinou přijaty. TJ Sokol po členech Českého klubu velocipedistů požadoval, aby se stali zároveň členy TJ Sokol Brno I. Tamtéž, s. 201–208.

40 |

SOKOL BRNO I 1862–1938 – DĚJINY ELITNÍ MORAVSKÉ JEDNOTY

důležitá také z pohledu emancipace žen, neboť představovala první sport, ve kterém u nás začaly ženy závodit. Částečně to umožnil vynález převodu, díky kterému mohly ženy nasednout na nízká kola. Pravidelně začaly startovat na veřejných závodech od roku 1894. I když byly ženy na cyklistických dráhách vítány, počet účastnic byl nízký. Závody absolvovalo v průměru čtyři až pět žen.212 Jediný sport, kterému se v českém prostředí skutečně od počátku věnovaly ženy skoro stejně jako muži, byl tenis. Zásluhu na tom mělo pojetí hry, které zůstávalo až do konce století spíše společenskou zábavou. Mezníkem ve vývoji českého tenisu se stalo založení I. Českého lawn-tenisového clubu v roce 1893.213 Po řadu generací již před počátkem závodního sportu bylo v české společnosti oblíbeno plavání, koupání v řekách a později na plovárnách. První plovárny byly např. v Praze zřizovány již na začátku 19. století – Vojenská plovárna, která byla otevřená v roce 1809, představovala nejstarší stálou plovárnou v habsburské monarchii. První veřejné závody v plavání uspořádal v roce 1895 AC Praha. Byla sice při nich vypsána i trať pro ženy, ale žádná se na start nedostavila.214 Dalším sportovním odvětvím, kterého se ženy zúčastnily od samého začátku, bylo lyžování. První stopy v ženské atletice směřují do Brna, kde byly 12. října 1913 v rámci mezinárodních závodů uspořádány Moravskou Slavií Brno první závody žen.215 Výrazně se do dějin města zapsal brněnský turnerský spolek (BTV), který měl v 90. letech 19. století snazší podmínky ke svému vzniku. Město darovalo spolku stavební pozemek, poskytlo bezúročnou půjčku a zajistilo po desítky let každoroční dotaci. Seznam dárců, kteří poskytli největší finanční půjčky na stavbu obou tělocvičen, je zároveň přehlídkou brněnských podnikatelů a svědčí o úzkém propojení spolku s německým měšťanstvem, včetně židovského, jež se na financování výstavby též významně podílelo. 212 213 214 215

J. SCHŮTOVÁ, Počátky ženského sportu, s. 55–56. Tamtéž, s. 57. Tamtéž, s. 57. Tamtéž, s. 58.

Pravidelné spolkové slavnosti nacházely vždy velkou odezvu a jejich průběh na veřejnosti v brněnských ulicích nebyl ničím narušován na rozdíl od Prahy, kde až do roku 1914 byly poměry zcela odlišné. Podobně jako v Praze navštěvovali turnerské slavnosti političtí prominenti z řad německých liberálních poslanců, v Brně však i městská rada se starostou v čele. Totéž platí i o spřáteleném Mužském pěveckém spolku, oba spolky se i při veřejných vystoupeních vzájemně podporovaly. Předsednictvo BTVse zaměřilo i na zřízení hasičského oddělení a záchranné služby, čímž ještě zdůraznilo veřejnou prospěšnost spolku, což také odlišuje brněnské poměry od pražských. Spolek dále dočasně převzal vyučování tělocviku na odborných školách a v úzké spolupráci s brněnskou evangelickou církví podporoval výuku tělesné výchovy. Tato nábožensko-politická preference jinak svobodomyslných turnerů je pozoruhodná, nejspíš souvisí s původním odporem katolické církve vůči tělesným cvičením. Židovské měšťanstvo mělo stále, a to již od počátku, v BTV významné zastoupení. Přesné údaje však nejsou k dispozici, protože „náboženská příslušnost“ evidována nebyla a oficiálně nehrála žádnou roli.216 Napětí, vycházející ze samotné struktury spolku, vyústilo na přelomu let 1892–1893 v konflikt, jehož příčinou byl profesionální turnerský učitel, kterého cvičitelé a mnozí turneři odmítali, zatímco předsednictvo a většina pasivních členů se ho snažila ve funkci udržet. Na protest proti zmařenému kompromisnímu řešení (přijetí druhého turnerského učitele) vystoupilo v prosinci 1892 z BTV 148 členů, mezi nimi téměř všichni cvičitelé, a založili na počátku roku 1893 Německý turnerský spolek (Deutche Turnverein Brno – DTV Brno). Jen s námahou se však nově ustanovenému spolku podařilo získat povolení mít vlastní vlajku, což způsobila rozjitřená citlivost úřadů vůči velkoněmeckým barvám. DTV se přitom předem vzdal známé trikolory a navrhl vlajku jen bílou, v rozích vlajky v malém formátu emblém užívaný v německých 216 Srov. Harm-Hinrich BRANDT, Srovnání vývoje brněnských a pražských turner-

ských spolků v letech 1861–1914, in: Marek WAIC, Německé tělovýchovné a sportovní spolky v českých zemích a Československu, Praha 2008, s. 46–51.

OBDOBÍ KRÁSNÝCH ČASŮ

turnerských spolcích (čtyři písmena „F“ na černo-červeno-zlatých štítech). Tento návrh byl místodržitelstvím odmítnut, proti čemuž se spolek odvolal k vídeňskému ministerstvu vnitra. V dovolání se mimo jiné praví: „Snad každý, i ten nejpřísnější a nejopatrnější rakouský státní úředník, musí uznat, že u vlajky je rozhodující nejprve barva vlajky samotné, a v tomto případě není nic nevinnějšího, než zvolená barva bílá, jež nevyjadřuje nic, co by snad mohlo ohrožovat stát. Na druhé straně je přirozené, že zvolený emblém a barvy nějak se spolkem a jeho názvem souviset musí, tento vztah vlajky ke spolku se nesmí zesměšňovat náhodným zvolením barev. A barvy černo-červeno-zlaté jsou známé, uznávané a běžně používané barvy německého turnerstva; je proto samozřejmé, že se jim u spolku s názvem „Německý turnerský spolek“ nelze nijak vyhnout, ale musí se nějak, třeba i v co nejskromnější podobě, na vlajce objevit. Beztak jsme se vzdali již trikolory, která byla dříve běžně povolena a veřejně nošena. Námi zvolená forma trikolory je zcela malá a při nošení bude stejně zakrývána, takže barvy nebudou téměř vidět; proto nechápeme, jak je možné mluvit zde o nějaké demonstraci.“ Tato stížnost ukazuje, jak dalece pokročilo odcizení nacionálněněmeckého liberalismu vůči habsburskému státu a jeho brněnským reprezentantům.217 V raných osmdesátých letech 19. století se s nástupem antisemitismu vytvořila v rakouském turnerstvu zvláštní konstelace, odlišná jak od českého sokolského hnutí, tak i od říšskoněmeckého turnerstva. V této době se Židé v rakouských městech cítili být součástí německého jazykového a kulturního společenství. Z toho důvodu se samozřejmě účastnili německého spolkového života. Naproti tomu Češi, u nichž byl antisemitismus obecně rozšířen, nepokládali v této době „židovskou otázku“ za interní problém jednot.218 Vedle německých spolků konkurovaly Sokolu také spolky, rodící se z dělnického a katolického tělovýchovného hnutí. Sociální demokraté po roztržce 217 Tamtéž, s. 48–50. 218 Marek WAIC, Německé tělovýchovné a sportovní spolky v českých zemích a Čes-

koslovensku, Praha 2008, s. 39; Přehled viz Wolfdieter BIHL, Die Juden Habsburgermonarchie 1848–1918, ed. Adam WANDRUSZKA – Peter URBANITSCH, Die Völker des Reiches, Sv. 3, 2, Wien 1980, s. 880–948.

| 41

s ČOS vytvořili dne 22. srpna 1897 v Praze první Dělnickou tělocvičnou jednotu (DTJ).

Sokol Brno I Slavnost rozvinutí praporu Ještě před vyhlášením fundamentálek podal starosta brněnské jednoty Florian Zedník 24. dubna 1871 znovu žádost o povolení slavnosti svěcení sokolského praporu, a sice na neděli a pondělí svatodušní 28. a 29. května 1871.219 Vedle běžných sokolských aktivit jsou to právě slavnosti, které nám umožňují nahlédnout na mentalitu českého obyvatelstva. Kromě výročních zpráv Sokola Brno I, které nás informují o charakteru těchto shromáždění, můžeme využít interní zpravodajství policejních komisařů, kteří se každé slavnosti zúčastnili. Přitom značnou pozornost upřeli ve svých protokolech na slavnostní projevy.220 Policejní ředitelství tentokrát již 4. května 1871 udělilo povolení.221 Výbor nemeškal a poslal ihned pozvánky všem sokolským jednotám.222 Podobně jako při předešlých pokusech z let 1869 a 1870 mělo jít o sjezd všech moravských sokolských jednot a založení jednotné ústřední organizace, tedy pokusit se o to, co se nepovedlo z Prahy. Tato myšlenka ovšem narážela na zamýšlený sjezd všeho sokolstva v Praze. Ctibor Helcelet chtěl vytvořit z brněnské jednoty vůdčí středisko moravského sokolstva, tedy obdobu toho, čím byla pražská jednota sokolům v Čechách. Miroslav Tyrš v zásadě proti Helceletovu záměru nic neměl, pouze nevěřil, že se podaří vídeňskou vládu ošidit a netajil se pochybností, 219 220 221 222

AMB, fond R 77, inv. č. 95, sign. 944, s. 22–23. Srov. H. H. BRANDT, Srovnání vývoje, s. 46–51. AMB, fond R 77, inv. č. 95, sign. 944, s. 23. „Myšlenka sokolská, potkávajíc se s tolikerými obtížemi, překážkami a protivenstvími, dosud slabě jen zapustila kořeny na půdě moravské a je proto nutno, by sokolské jednoty moravské v zápase o bytí své byly posíleny, vzmuženy a k další vytrvalosti podníceny. Přejeme si z celého srdce, aby při slavnosti naší poskytnuta byla příležitost jednotám moravským setkat se s jednotami českými, by takto pokročilejší bratří čeští vřelým slovem nadchnuli bratry moravské k neúnavné činnosti, by pod dojmem slavnosti naší rozseto bylo símě jednot nových tak, aby Morava nejen co do počtu, ale i co do jejich jadrnosti a statečnosti důstojně postaviti se mohla Čechům po bok.“ V. ZAPLETAL – F. KOŽÍK, Dějiny Sokola, s. 51; AMB, fond R 77, inv. č. 95, sign. 944, s. 24.

42 |

SOKOL BRNO I 1862–1938 – DĚJINY ELITNÍ MORAVSKÉ JEDNOTY

zda brněnští mají dostatek členů k odpovědným funkcím.223 Ctibor Helcelet požádal v této souvislosti Miroslava Tyrše, aby svým vlivem zapůsobil na pražské sokoly a aby na brněnské slavnosti veřejně vystoupil. O svých záměrech si vyměnili několik dopisů, z nichž se nám dochovalo pět dopisů Miroslava Tyrše, čtyři adresované Helceletovi a jeden brněnské jednotě.224 Miroslav Tyrš sdělil Helceletovi, co připravuje v Praze, a trval na tom, že se dva sjezdy v jednom roce nemohou konat. Zároveň suše konstatoval, že do Brna nepojede. V dalším psaní odmítl Helceletovu výtku, že brněnskou slavnost podceňuje, jen pokládá „sjezd bez stanov a bez vší výkonné moci, jež by usnesení jeho prováděla, za věc velice efemérní“. A co se chystané slavnosti týkalo, ironicky poznamenal: „U vás ovšem je drobet rámusu zapotřebí a neškodí to povážnější povaze moravské tak jako české, snadno zápalné a snadno ochablé.“225 V témže listu se vyjádřil ostře proti pořádání oslav: „[…] národní slavnosti pak v té míře, jak se u nás pěstovaly, každého rozumného člověka spíše rozmrzely. Pro samé slavnosti nečiní již nic dojem vskutku slavnostní. Nám schází činění a ne slavení. Svou vlastní mizerii a malomocnost [sic!] oslavovat je směšné a samoklamné a tak se u nás přec namnoze děje. Slavnosti

nejsou skutek a teprve po skutku sluší slavit.“226 Mezi členy početné pražské delegace, která na brněnskou slavnost přijela, Miroslav Tyrš nebyl. Zaslal pouze písemný pozdrav.227 Spor nastal také o formu svěcení praporu. Ctibor Helcelet navrhl ve výboru 26. května 1871, že „bychom ho dali církevně světiti jen pod tou výminkou, jestli bude posvěcen tak, jak jest, bez přivěšení nějakého křížku. Pokladník [Kuneš Kunz] navrhuje, aby se rozhodnutí v tom odročilo do zejtřka, až se přivolají nepřítomní členové výboru, [Jan] Zajíček a [Jan] Rychman. Starosta [Florián Zedník] vyslovuje své mínění v ten smysl, že bychom kvůli náboženským citům veliké většiny hostův přespolních měli se podrobiti tomu, pakli farář bude žádati, aby při obřadě církevního svěcení připevněn byl na praporu nějaký křížek. Jednatel [František Brzobohatý] vyjadřuje se v ten rozum, že se není co báti pohoršení, když prapor nebude svěcen církevně, poněvadž ostuda padne na kněze, že praporu světit nechtěli bez přivěšení křížku, jenž by hned po svěcení se sundal, což zapáchá poněkud pokrytectvím.“228 Definitivní rozhodnutí padlo až v neděli 28. května, toho dne došel přípis farního úřadu, kterým se svěcení zamítá.229 Pražský katolický časopis Čech následně Sokolu vytkl netaktnost za vyloučení duchovenstva ze slavnosti.230 Ctibor Helcelet svou odpověď vydal v Moravské orlici.

223 V. GROH – L. JANDÁSEK – A. KREJČÍ, Dopisy Dr. Miroslava Tyrše, s. 26, Tyrš C. Hel-

celetovi, 31. 7. 1869.

224 Dopis ze dne 27. května 1871 vydražil Bohdan Kittnar v Zinkově aukci pod

226 Sám měl již ale za sebou členství v přípravném výboru velkolepé slavnosti po-

č. 550 v Praze dne 5. listopadu 1932 za 657,80 Kč a následně jej daroval jednotě. AMB, fond R 77, inv. č. 90, Tyršův list z 1871, květen 27., Praha, pamětní zápis ze dne 25. listopadu 1932. Z důvodu operace očí se písemně omluvil Karel Sladkovský dopisem ze dne 27. 5. 1871. AMB, fond R 77; O přípravách pražské jednoty na brněnskou slavnost píše Karel Sabina svému zeti Emanuelu Vávrovi do Rigy v listu ze dne 24. 5. 1871: „Příští neděli (28. 5.) pojedu též do Brna k slavnosti sokolské. Vezme mě s sebou Hartig, t. j. zaplatí cestu a útraty. Pojede nás z Prahy několik set, z ostatních Čech asi půl druhého nebo dva tisíce! Němčouři v Brně mají vztek a strach, neboť čují velkou národní demonstraci a působení její na Moravu. Sokolů pražských půjde (v kroji s praporem) na 200. Řezníků v kroji a s praporem na 80! Beseda z předměstí Žižkov vyšle 60 občanů a půjdou s praporem, který nás provázel do Kostnice! Beseda řemeslnická s praporem 30 osob. Všecky spolky pražské vyšlou deputace i dělnické, a půjdou asi 10 praporů jen z Prahy. Železnice Budějovická a Táborská přiveze prý náramný zástup lidí, co od Prahy do Brna jich přibyde, můžete si pomysliti. Od Řípu a Velvar jich přibude nad 300! Z Vídně, Lublaně, Slezska, Slovenska a celé Moravy prý se přihrnou davy. Bude to tedy skvělá slavnost. Z Národních listů pojede Heller a Sládek.“ Jan THON, Rodinné listy Karla Sabiny, Praha 1947, s. 41. 225 V. GROH – L. JANDÁSEK – A. KREJČÍ, Dopisy Dr. Miroslava Tyrše, s. 30, Tyrš C. Helceletovi, 16. 4. 1871.

ložení základních kamenů k Národnímu divadlu o svatém Janu Nepomuckém roku 1868. R. SAK, Miroslav Tyrš, s. 90. Miroslav Tyrš nabádal jednoty, aby těžiště své činnosti spatřovaly v tělocviku: „Nejdříve nářadí, pak prapor, nejdříve činnost, pak slavnost! U slavnosti pak nejenom řeči, hesla, hostinu, k těm všem není právě sokolských jednot zapotřebí – nýbrž také pokud možno veřejné cvičení.“ Miroslav TYRŠ, O sokolské idei II, Praha 1931, s. 144–145. R. SAK, Miroslav Tyrš, s. 110. Mezi omluvenými byl také Jan hrabě Harrach, který dál napsal: „Prosím, aby slavný výbor byl přesvědčen o vroucí mé k Moravě náklonnosti, s kterou nastávající slavnosti srdečné „na zdar“ volám…“ Denní zprávy, Moravská orlice, roč. 9, č. 130, s. 2. AMB, fond R 77, inv. č. 1, Protokol správního výboru o schůzích a valných hromadách spolku 1868–1888, zápis ze dne 26. května 1871. „Na žádost Vašnostinu stran církevního svěcení praporu jednoty „Sokol“, kterou nížepsaný úřad slavné biskupské konsistoři k vyřízení předložil, odpověděla tato listem ze dne 27. máje 1871 č. 1395, že ona sice přání jednoty pokud z náboženských důvodů pochází, chvalně uznává, ale také doufá, že slavná jednota „Sokol“ na dotyčném projevení svého přání přestane, an věci k světským pouze účelům určené dle církevních zákonů nemohou býti předmětem svěcení církevního.“ Vysvětlení, Moravská orlice, roč. 9, č. 131, 10. 6. 1871, s. 3–4. Slavnost brněnská, Čech, roč. 3, č. 56, 01. 06. 1871, s. 275; srov. Vysvětlení, Moravská orlice, roč. 9, č. 131, 10. 6. 1871, s. 3–4.

227

228 229

230

OBDOBÍ KRÁSNÝCH ČASŮ

V předvečer slavnosti se do Brna sjelo 1062 sokolů z celkem 64 jednot – z nich bylo 50 z Čech a 14 z Moravy. Samotný rituál rozvinutí započal v pondělí 29. května o půl sedmé ráno.231 Na začátku se shromáždil dav sokolů před domem starosty Floriána Zedníka na dnešní Benešově třídě. Odtud vyšel průvod přes Koliště, Švédskou (Rooseveltovu) a Jezuitskou na Josefov (ulici Bratislavskou), kde vyzvedl matku praporu Marii Dvořákovou a dalších dvanáct „kmoter“, jimiž byly: pí Magdalena Kunzová, Marie Ladislavová, sl. Antonie Hurychová, Lvislava a Žofie Rudišovy, Adéla Valterová, Milada Zelená, Hermína Hlávková, Louisa Olivová, Amalie Teplá, Žofie Zedníková a Anna Svobodová – jedná se o první dochovanou písemnou zmínku o významu žen v brněnské jednotě.232 Všechny byly převezeny na Křenovou, odkud po 10. hodině vyrazil slavnostní průvod s 41 prapory směrem na Ratvitovo náměstí (Žerotínovo náměstí),233 kde v místech dnešního Ústavního soudu byla postavena dřevěná tribuna pro významné hosty, mezi nimiž byl například místodržitel 231 Slavnost svěcení praporu „Sokola“ brněnského, Moravská orlice, roč. 9, č. 123,

31. 5. 1871, s. 1–2; Tamtéž, č. 124 a 125 s. 1–2. Další prameny uvádí den konání akce až 30. 5. 1871, viz AMB, fond R 77, inv. č. 1356, Zpráva výroční tělocvičné jednoty Sokol v Brně za rok 1871, s. 6; Tamtéž, inv. č. 1518, Upomínka na jubilejní slavnost Tělocvičné jednoty brněnské „Sokol“ 1862–1887, s. 7. Další čísla Moravské orlice podávají zprávy o četných ohlasech veřejnosti, hlavně formou telegramů. Z nich pak vyniká reakce ze zahraničí, Omladina slovinská poslala následující přípis: „Bratje Severo – Slovani! Sokoli! 29. t. m. Obhajali boste Vi svečanost važnepolno za Vaš slavni narod! Obhajali boste velikansko slavnost pobratimstva, při kojej gotovo ne boste pozabili Vi, prvi i poglavnitni steber slovanské vzajemnasti, bratov Vaših na jugu, koji so z Vami jednih misli. Sokolci! Dvigajte kviško i krepko zastavo Vašo na pabrežji Labe, Moldave i Morave, ter stojite nepřemakljivo, kot živa trdnjava v Šumavi, Krkonaših, Hostinu i Tati. Dasiravno loči nas i Vas tuja dežela mej nami, podajamo Vam na podnožji Triglava, Adrije i Save bratovsko roko s prisego, da bodemo stali v boji junaško za svobodo slovanskih narodov!“ Denní zprávy, Moravská orlice, roč. 9, č. 129, 7. 6. 1871, s. 2–3. 232 Marie Dvořáková (* 15. března 1848 Brno, † 3. června 1880) byla druhorozenou dcerou brněnského továrníka Jana Hlávky, manželka poslance zemského sněmu a redaktora Moravské orlice Jindřicha Dvořáka. V té době byla v brněnské společnosti jedinou reprezentantkou ženského světa. K osobě blíže V. ZAPLETAL – F. KOŽÍK, Dějiny Sokola, s. 80, pozn. 53. Zorka Klosová k události poznamenala: „Matkou praporu byla paní Dvořáková, jména dvanácti kmoter se bohužel nedochovala.“ MZA, fond G 106, kart. 224, Výroční zprávy Brno I. 1869–1947, Zorka KLOSOVÁ, Jak jsme začínaly, in: Zprávy Sokola Brno I, roč. 8, 1932, č. 9, s. 176. 233 Radwitplatz, Radwitovo, Raduitovo náměstí, dnes Žerotínovo náměstí. Milena FLODROVÁ, Brněnské ulice a vývoj jejich názvů od 13. století po dnešek, Brno 1997, s. 288.

Návrh praporu Sokola Brněnského (líc a rub), Jan Rychmann, 1869

| 43

44 |

SOKOL BRNO I 1862–1938 – DĚJINY ELITNÍ MORAVSKÉ JEDNOTY

hrabě Sigmund Thun se všemi rady, Alois Pražák, hrabě Egbert Belcredi, Antonín Otakar Zeithammer nebo František Sušil.234 Starosta města Christian d’Elvert pozvání sokolů odmítl s odůvodněním, „[…] že Brno je německým městem a on jako jeho hlava nemůže se zúčastniti slavnosti slovanské“.235 Poté, co dozněl chorál Ktož jsú boží bojovníci, odevzdala matka praporu, stojící uprostřed tribuny, prapor starostovi jednoty. Ten v delší řeči naznačil význam slavnosti: „Účastenství vaše při dnešní slavnosti dalo jí krásný vyšší význam, jsouc novým důkazem, že kde Moravan stojí, tam i chrabrý bratr Čech a bodrý Slezan jest. Dnešní naše slavnost jest novou zárukou spojitosti a nerozlučnosti jednotlivých částí koruny svatováclavské, kterou my všichni ctíme jako posvátný znak jednoty našeho národa.“ Následně matka praporu společně s dvanácti kmotrami zatloukla do žerdi praporu hřeby s hesly chrabrost, vytrvalost, ráznost, odvaha, nadšenost, svornost, otužilost, upřímnost, ostražitost, ušlechtilost, volnost, bratrství, vše pro vlast!,236 tedy ctnostmi majícím charakterizovat každého sokola. Když promluvil praporečník Michal Urbánek, zamával poprvé praporem z těžkého bílého a modrého hedvábí, vyšívaným stříbrem, na jehož jedné straně byl vyšitý nápis Sokol brněnský a v rohu umístěna moravská orlice – která však musela být na rozkaz místodržitelství později odstraněna – a na druhé straně vymalován sokol s rozpjatými křídly a heslem Tužme se! Slavnostní akt byl tím završen. Pro 200 hostů byl připraven slavnostní oběd v hotelu Vernerově (Nádražní nám. č. 16 – dnes Grandhotel). Při této příležitosti pronesl starosta Sokola přípitek Jeho Veličenstvu císaři, mimo to přednesla své projevy řada dalších účastníků, mezi kterými vynikl Alois Pražák, Antonín Otakar Zeithammer, Egbert Belcredi, Ctibor Helcelet, Josef Fanderlík (již jako starosta prostějovského Sokola), Josef Illner (starosta řemeslnické besedy Svatopluk), P. Mudroň; pod vlivem slavnosti, které se účastnila i delegace Slováků, se objevily snahy založit 234 Václav BURIAN, Svěcení praporu „Sokola“ v Brně roku 1871, Vlastivědný věstník

moravský (dále jen VVM), Brno 47, 1995, č. 2, s. 128–135.

235 AMB, fond R 77, inv. č. 648, kart. 93, ze zápisu výborové schůze 25. 5. 1871. 236 Tamtéž, inv. č. 1518, Upomínka na jubilejní slavnost Tělocvičné jednoty Brněnské

„Sokol“ 1862–1887, Brno 1887, s. 7.

Slavnost rozvinutí praporu Sokola Brněnského, Karel Maixner, 1871

sokolské jednoty v Revúci a v Martině.237 Později, o 16. hodině, se konala pěvecká zábava v hostinci u Marovského (Národní divadlo na Veveří ulici)238 a večer společenský ples v Lužánkách a v parku samotném za účasti cca 5 000 osob ohňostroj. Dojem celé slavnosti byl ohromný. Kromě členů spolku z českých zemí se účastnili další hosté a přihlíželo jí 30 000 diváků. Nešlo o pouhý projev sympatie, nýbrž o hrdé přihlášení se k sokolské myšlence. Ve své době se jednalo o největší sjezd sokolských jednot českomoravských, což také vedlo k uskutečnění Helceletova přání – založení vyšší organizace. Proto Ctibor Helcelet, Jan Rychman a Jan Strnad svolali na 8. prosince 1871 do Brna delegáty moravských jednot (sešli se zástupci 17 jednot z 27) k společné poradě, na níž vzniklo sokolské 237 Jiří KÖSSL – František KRÁTKÝ – Jaroslav MAREK, Dějiny tělesné výchovy II.

od roku 1848 do současnosti, Praha 1986, s. 27.

238 Vznikem českého divadla na Veveří se uspokojila dlouholetá touha vlaste-

necky smýšlejících Brňanů po vlastní divadelní scéně. Dům č. 6 na Ratvítově náměstí, zvaný „U Marovských“ byl vystavěn roku 1840 a původně sloužil jako tančírna Orfeum či jako tzv. vídeňská restaurace. K tomu blíže Ema PECHOVÁ, Padesát minus jedna, In: F. NESTROJ (red.), Zlatá kniha vydaná Družstvem českého národního divadla v jubilejním roce 1934 na oslavu 50letého trvání stálého českého divadla v Brně ve vlastní budově na Veveří, Brno 1934, s. 108; J. KROUPA, Dějiny Brna 7, s. 655.

OBDOBÍ KRÁSNÝCH ČASŮ

ústředí a následně první sokolská župa na Moravě. Stanovy měly vycházet z návrhu Miroslava Tyrše.239 Komise se snažila o co nejrychlejší schválení nových stanov, a když byly konečně výměrem ze dne 11. března 1872 č. 4958 úředně schváleny, svolala do Brna na 28. dubna 1872 zástupce 24 tehdy činných jednot. Do župy se z nich přihlásilo 18 jednot s počtem 1519 členů.240 Šest jednot se do župy nepřihlásilo (Boskovice, Dačice, Kyjov, Olomouc – jízdní jednota Horymír, Příkazy, Střebětice). Nelze ani pominout význam akce pro rozvoj sokolského hnutí, protože přímo v návaznosti na akci došlo k založení devíti nových sokolských jednot.241 Brněnští Němci zachovali k celé slavnosti chladný postoj a nijak se nepodíleli, ale také neprojevovali nepřátelství vůči účastníkům či hostům.242 Na ustanovující schůzi župy se dostavilo jen 22 zástupců ze 12 jednot. Ve zvoleném župním výboru byl starostou Florián Zedník, Josef Fanderlík náměstkem, Ctibor Helcelet jednatelem a Jan Rychman pokladníkem. Župní valná hromada byla stanovena do Prostějova na sobotu 29. června 1872, v neděli se mělo konat veřejné župní cvičení při příležitosti svěcení praporu prostějovského Sokola a poté měla následovat schůze župního výboru. Ctibor Helcelet kvůli tomu vypracoval návrh brněnského cvičitelského sboru, avšak veřejné cvičení se nekonalo. Celá akce byla zakázána místodržitelstvím. Veřejné cvičení z toho důvodu, že okresní prostějovský hejtman neměl záruku o souladu akce s ústavou, a valná hromada proto, že 239 M. TYRŠ, Sokol: časopis zájmům tělocvičným věnovaný, Praha 1871, č. 1,

s. 158–159.

240 Nově založenou župu tvořily jednoty Brno, Frenštát pod Radhoštěm, Královo

Pole, Kroměříž, Křížanov, Morkovice, Nový Rousínov, Olešnice, Olomouc, Podivín, Prostějov, Přerov, Slavkov, Tišnov, Uherské Hradiště, Valašské Meziříčí, Vyškov, Žďár. 241 Dačice (20. 3. 1871), Frenštát (obnoven 23. 6. 1890), Královo Pole (26. 8. 1871), Kyjov (29. 10. 1871), Lysice (10. 9. 1871), Podivín, Rousínov (5. 11. 1871), Ruprechtov, Třebíč (1. 6. 1871), Uherské Hradiště, Vel. Bystřice. Ctibor HELCELET, Příspěvek k dějinám Sokolstva na Moravě, in: Památník vydaný na oslavu dvacetiletého trvání Tělocvičné jednoty Sokola Pražského, Praha 1883. 242 AMB, fond R 77, inv. č. 95, sign. 944, s. 30. Na chování Němců k účastníkům slavnosti vzpomínal Evžen Škarda v říjnu 1927: „150 Sokolů ubytováno bylo v domě Němce Macheka. Potřebné přikrývky vypůjčeny byly z robotárny, peřiny a nádobí na umývání a ke snídani zapůjčily mnohé německé rodiny. Četné německé rodiny přihlížely také průvodu, házely kytice a účastnily se vítání. Hned však po roce 1871 nastal pod tlakem městských a státních orgánů v tomto směru obrat.“ V. ZAPLETAL – F. KOŽÍK, Dějiny Sokola, s. 89, pozn. 73.

| 45

prostějovský Sokol neměl doplněné stanovy bodem o přistoupení do župy. Místní jednota sice požádala o změnu stanov, ale ty jí byly opravené doručeny o osm dní později. Župní výbor se proto sešel 30. června ve Vyškově, kde bylo zastoupeno 13 jednot celkem 19 delegáty. Výbor se usnesl na svolání župní valné hromady do Vyškova a tam také přeložil župní veřejné cvičení, a sice na 21. července 1872. Navíc byly do župy přijaty jednoty Příkazy a Kyjov, takže župa zastupovala již 20 jednot s celkovým počtem 1600 členů. Čtyři dny před slavností, 17. července, došla zpráva, „že vyškovský hejtman Khade nesmí nic povolit, poněvadž to ve Vyškově má býti demonstrace na místě demonstrace prostějovské“. Karl Khade navíc zakázal i slavnost svěcení praporu slavkovského Sokola, určenou na 4. srpna, následně byla úředně rozpuštěna také jednota v Prostějově (září 1872). Dne 15. prosince 1872 se brněnská jednota přestěhovala do nových místností v Besedním domě. Tělocvična zde byla prostorná, 20 m dlouhá, 9,5 m široká a 6,2 m vysoká. Kromě této tělocvičny si jednota najala ještě dvě vedlejší místnosti: pro šatnu a pro pisárnu, s celkovým ročním nájmem 900 zlatých. Zdroje na úhradu hledala u zemského výboru, na který se obrátila s žádostí o podobnou subvenci, jakou již několik let dostával Turnverein. Sokolu byla již v roce 1871 povolena roční subvence ve výši 600 zl., novým zemským výborem mu byla odepřena. Podaná žaloba byla soudem odmítnuta jako neopodstatněná. Svého práva na odvolání se na říšský soud do Vídně se jednota vzdala.243 Její pokladník Kuneš Kunz dokázal potřebné finance včas zajistit.

Politice navzdory Česko-německé vztahy ale nebyly pouze soupeřivé, záleželo spíše na místních podmínkách. To nejlépe dokazuje výlet Sokola, který dne 19. května 1872 směřoval do Blučiny. Ten „…vyniká nejen srdečným vítáním po celé cestě vůbec, zvlášť ale v německém městysi Vojkovicích, kdežto 243 AMB, fond R 77, inv. č. 1356, Výroční zprávy a jubilejní tiskoviny 1869–1884,

Zpráva výroční tělocvičné jednoty Sokol v Brně za správní rok 1872, s. 4–5.

46 |

SOKOL BRNO I 1862–1938 – DĚJINY ELITNÍ MORAVSKÉ JEDNOTY

výletníci zasypáni důkazy přátelství ze strany německých občanů vojkovických hluboce pocítili mrzkost oněch, kteří bohaprázdným způsobem usilují vykopati propast mezi oběma národnostmi Moravu obývajícími.“244 Na tento výlet vzpomínala celá jednota ještě dlouho. V době, kdy sokoli vycházeli, přistoupila ke Ctiboru Helceletovi žena „slušně sice, ale chudě oděná“, a s ní dvanáctileté děvče. Požádala jej o doprovod dívky do Blučiny, kde mělo mít tetičku.245 Ctibor Helcelet byl originální žádostí sice zaskočen, ale na prosbu přistoupil. Za městem si jejich malá svěřenka sundala střevíce a kráčela statečně vedle Ctibora Helceleta. Postupně tak prošli několika obcemi (Ivanovice, Holásky, Chrlice, Rebešovice, Rajhradice a Opatovice), ve kterých se jim dostalo vřelého přijetí. V poledne dorazili sokolové k Blučině, kde se jim dostalo uvítání nejen od lidu, ale také od zeměpanského komisaře z Hustopečí. Jejich příchod ohlašovaly rány z hmoždířů. Děvčata z Blučiny pověsila věnec na sokolský prapor a ve stejné době požádala svěřenka Ctibora Helceleta, aby se mohla odpojit a jít za tetičkou. Po obědě vedli blučinští sokoly na židlochovický kopec, odkud se měli po vyhlídce vydat do Rajhradu. Pod kopcem se opět k průvodu připojila svěřenka a zaujala mlčky místo vedle Ctibora Helceleta. Za chvíli poté přišel posel z německých Vojkovic, který jménem celé obce zval sokoly k návštěvě. Překvapený náčelník ihned pozvání přijal, přestože se jednalo o zacházku. Na uvítání, kterého se sokolům dostalo, později vzpomínali: „Jest a zůstane historickou pravdou, na které nynější apoštolové národní nesnášenlivosti nic nezmění, že nás na prahu obce uvítal starosta v čele celého výboru německé obce Vojkovic německou řečí, že já jsem musel za přivítání německy poděkovati, že německé děvy sokolský prapor tak ověnčiti dovedly, jak děvy české, že jsme byli slavnostně na radnici uvedeni a že nás tam naši němečtí hostitelé tak přátelským a štědrým způsobem častovati se jali, že jsem s hrůzou na zpáteční pochod pomýšlel. My jsme byli na přátelské a okázalé vítání zvyklí, trvám ale, že 244 Tamtéž, s. 3. 245 „Pane, máme tetičku v Blučině, toto mé děvče má již dávno slíbeno, že ji na-

vštíví; dosud jsme ale nebyli sto slib ten splnit. Všudy slyším, že páni Sokoli jsou tak tuze hodní páni a tu bych Vás prosila, byste to děvče vzali s sebou.“ AMB, fond R 77, inv. č. 1518, Upomínka na jubilejní slavnost Tělocvičné jednoty Brněnské Sokol 1867–1887, Brno 1887, s. 34.

žádné přijetí nás tak nedojalo, jak ono v německé obci a jsem přesvědčen, že každý z nás dosud na krátký pobyt ve Vojkovicích vzpomíná.“246 Zážitek umocnila příhoda na zpáteční cestě. V Rajhradě, kde byli sokolové očekáváni, je nikdo nevítal. A tak celý průvod prošel naprosto bez zastávky celým Rajhradem. Ze strany rajhradských občanů šlo o demonstraci nesouhlasu, že brněnský Sokol přijal pozvání z německé obce. Ctibor Helcelet nechtěl přijmout potupu a vrátit se do Rajhradu, kde by sokolové nastoupili na dráhu, jak bylo plánováno. Na pochybách se obrátil na svou svěřenku s dotazem, zda by byla ochotná jít pěšky do Brna. Její krátká souhlasná odpověď mu dodala kuráž a tak se obrátil na sokoly se slovy: „Bratři, vím, že původně určeno bylo, že pojedeme z Rajhradu do Brna po dráze. Po tom, co se v Rajhradě stalo, umínil jsem si, že se do Rajhradu nevrátím a malé děvče, které vedle mne stojí, mi řeklo, že půjde se mnou pěšky do Brna. Kdož z Vás by s námi jíti nemohl, nechť vystoupí z řady, jest mu volno odebrati se na stanici Rajhradskou!“247 Po této řeči zavládlo hrobové ticho, ale z řady nikdo nevystoupil. *** Během jednoho z četných výletů, které jednota pořádala, zazněla myšlenka, aby páté výročí jednoty jako sokolské (od roku 1868) oslavila veřejným cvičením. Pro Sokol a jeho společensko-politickou funkci byla veřejná vystoupení jako demonstrace skupinové síly, podobně jako je tomu v případě brněnských turnerů, nepostradatelná.248 Cvičitelský sbor proto navrhl program, který byl následně výborem schválen. Jednota již 16. prosince 1873 ohlásila policejnímu ředitelství, že dne 21. prosince 1873 oslaví své pětileté trvání veřejným cvičením ve velkém sále Besedního domu v Brně. Jednalo se o vůbec první veřejné vystoupení, kdy jednota předvedla své cvičební techniky za vedení náčelníka Ctibora Helceleta a cvičitelů E. Rychtra, J. Hartla, J. Rychmana, J. Svobody, K. Tichého, F. Bartáka, J. Havlíčka a F. Svobody. Z důvodu veřejného vystoupení muselo dojít k některým úpravám tělocvičny; hladkost parket byla 246 AMB, fond R 77, inv. č. 1518, Upomínka na jubilejní slavnost Tělocvičné jedno-

ty Brněnský Sokol 1867–1887, Brno 1887, s. 35–36.

247 Tamtéž, s. 35–36. 248 H. H. BRANDT, Srovnání vývoje, s. 39.

OBDOBÍ KRÁSNÝCH ČASŮ

odstraněna tak, že podlaha byla pokryta látkou, na některých místech musela být přibita. Pro hrazdu muselo vzniknout speciální lešení ze silných trámů, neboť do podlahy nebylo možné hrazdu ukotvit. Na horní užší straně sálu bylo upraveno zvýšené místo pro náčelníka a předcvičitele prostných. Za ním byla tribuna, na níž byla umístěna výzdoba květin, Fügnerovo poprsí pod červeným baldachýnem, stříbrem lemovaným, na němž byl sokol s rozpjatými perutěmi. Obě strany tribuny byly ohraničeny prapory jednoty: výletním a slavnostním. Čelo tribuny doplňoval sokolský monogram a po jeho stranách znaky Čech a Moravy. Tribuna byla vyzdobena červenou a bílou látkou. Po obou stranách tribuny a podél stěn sálu byla sedadla ve třech řadách. Ve vedlejší místnosti bylo uloženo veškeré náčiní a nářadí. Sál byl osvětlen více než 120 plynovými plameny. Část galerie proti tribuně byla vyhrazena smyčcovému orchestru plukovní hudby v čele s kapelníkem Eduardem Horným (pěší pluk č. 71 Rossbacher).249 Vstupné do sálu činilo 50 krejcarů, na galerii 20 krejcarů. Počet diváků později jednota odhadovala na 600. Ke cvičení se dostavily deputace z Vyškova, Morkovic a Králova Pole. Členové brněnské jednoty v počtu 60 mužů se seřadili již v přízemí Besedního domu a hned po vstupu do sálu utvořili dva za sebou stojící šiky po třech četách, obrácené čelem k tribuně.250

Vystřízlivění V letech, kdy byl ministerským předsedou Předlitavska Adolf kníže z Aueršpergu (1871–1879), se v jednotě začaly projevovat protichůdné zájmy, přestože navenek vystupovala jednota jako pevný celek. Od roku 1872 úřady některé výlety jednotě nepovolily, což jen zhoršovalo vnitřní 249 Pro kolorit města znamenala přítomnost vojska nezanedbatelný vliv. Zapo-

jení armádního resortu do organizace reprezentativních oslav představovalo běžnou praxi. Karel ŠINDELÁŘ, Vznik, vývoj a působení starých vojenských hudeb, strojopis, Praha 1983, s. 119. S hudbou pěšího pluku č. 71 spolupracoval po nějaký čas Leoš Janáček. Vojenská hudba v kultuře a historii českých zemí, edd. Jitka BAJGAROVÁ, Praha 2007, s. 197. 250 Spolkové zprávy, Moravská orlice, roč. 11, č. 293, 21. 12. 1873, s. 4; Moravská orlice, roč. 11, č. 294, 23. 12. 1873, s. 3; Veřejné cvičení „Sokola“ brněnského, Moravská orlice, roč. 11, č. 296, s. 2–3; srov. AMB, fond R 77, inv. č. 1518, Upomínka na jubilejní slavnost Tělocvičné jednoty Brněnské „Sokol“ 1862–1887, Brno 1887, s. 9–10.

| 47

napětí. To se projevilo na valné hromadě v roce 1874, tedy nedlouho po úspěšném veřejném vystoupení. Florián Zedník, od roku 1871 starosta jednoty, pak Ladislav Pejčoch, jednatel a Kuneš Kunz, od roku 1868 pokladník, nebyli zvoleni. Za starostu byl zvolen Jan Hlávka, který v roce 1871 sám rezignoval kvůli neshodám vzešlých při úpravě tělocvičny v Besedním domě. Většina výboru nepřijala výsledky voleb, neboť v nich viděla osobní zájmy několika členů, načež valná hromada uložila výboru, aby svolal mimořádnou valnou hromadu k uskutečnění nových voleb. Mimořádná valná hromada (XIII.), svolaná na 17. ledna 1874, zažehnala krizi poté, co proběhly opakované volby ke spokojenosti všech. Finanční problémy jednoty zapříčinily, že nebyla schopná hradit nájemné za místnosti v Besedním domě, které jim bylo z toho důvodu sníženo na 600 zlatých.251 Na konci roku však jednotu opustil Ctibor Helcelet, odcházející jako advokát do Vyškova. Brněnskou jednotu hájil proti úřední perzekuci a jako náčelník pečoval o cvičení (včetně šermu). Činní členové jednoty uspořádali v říjnu 1874 večírek na rozloučenou ve spolkových místnostech. Po divadle o půl desáté večer se sešlo mnoho cvičenců v sále, kde poděkovali Ctiboru Helceletovi za jeho práci a předali mu prostřednictvím Edvarda Rychtera stříbrný, uvnitř zlacený pohár se sokolskými odznaky a nápisem: „Milému náčelníku bratru JUDr Ctiboru Helceletovi věnuje Sokol brněnský. V říjnu 1874.“ Události se účastnila rovněž deputace královopolského Sokola (jemuž se také říkalo kartouzský).252 Následující rok 1875 přešel zdánlivě v klidu, přestože uvnitř jednoty to vřelo. Příčinou krize byl zápas o pozice ve výboru. Poté, co se jednota rozhádala, zmizela chuť ke cvičení podobně jako k jakékoliv činnosti. Vše navíc zhoršovaly policejní zákazy, které pokračovaly i v roce 1876, kdy bylo jednotě znemožněno uspořádat výlety do ryze českých obcí: Blanska, Slavkova, Bučovic, Náměště 251 V. ZAPLETAL – F. KOŽÍK, Dějiny Sokola, s. 129; AMB, fond R 77, inv. č. 1573, Vý-

roční zprávy Sokola Brno I. 1869–1895, Zpráva výroční tělocvičné jednoty „Sokol“ v Brně za rok 1874, s. 3. 252 V. ZAPLETAL – F. KOŽÍK, Dějiny Sokola, s. 131.

48 |

SOKOL BRNO I 1862–1938 – DĚJINY ELITNÍ MORAVSKÉ JEDNOTY

nad Oslavou, Velké Bíteše.253 Spory vyvrcholily v roce 1876, který byl rokem boje mezi „staročechy“ (staré vedení) a „mladočechy“ (nové vedení výboru). Jako by skon zakladatele brněnského Sokola (Jan Helcelet zemřel 19. února 1876) předznamenal další vývoj jednoty.254 Jeho smrt byla česky uvědomělou veřejností vnímána jako dějinný předěl, a tomu odpovídalo i poslední rozloučení.255 Ctibor Helcelet tou dobou napsal Janu Rychmanovi: „Víš, že nikdo lepšího, laskavějšího a šlechetnějšího otce míti nemohl, než já, že on více co s bratrem se mnou zacházel, vždy jen radil a nikdy nerozkazoval, a pochopíš tedy můj zármutek.“256 Pohřeb, který se konal v pondělí 21. února o 5. hodině odpoledne, se nesl v duchu smíření: „…shromažďovalo se obecenstvo k smutečnímu domu v Janské ulici, v jehož síni vystavena rakev spočívala, pokryta věnci. […] po páté hodině dostavilo se důst. duchovenstvo, načež po obřadech církevních zazpívali němečtí posluchači techniky „Grabgesang“, kterému následoval uchvacující J. Nesvadbův sbor pohřební, zdařile zapěný naší statečnou „Zorou“ řízením sbormistra p. Budíka. A pak se hnul mohutný průvod v Brně již dlouho neviděný. Sta a sta lidu šlo dlouhou řadou za rakví […] a jiná sta kupila se ve všech ulicích a na náměstí, kudy se pohřeb ubíral […] členové akademického spolku „Zory“ […] povolili německým kolegům, by oni první u domu smutečního zpívali, za to však si nenechali vzíti čestný průvod a kráčeli s hořícími pochodněmi po obou stranách rakve. Za rakví šli příbuzní zesnulé253 Tamtéž, s. 134; AMB, fond R 77, inv. č. 1518, Upomínka na jubilejní slavnost

Tělocvičné jednoty Brněnské „Sokol“ 1862–1887, Brno 1887, s. 10. MZA, fond B 26, České spolky, Sokol Brno I, kart. 3260, č.j. 109/51, ff. 522–525, 545–550, 567–569, 586. 254 Moravská orlice, roč. 14, č. 41, 20. 02. 1876, s. 1; Denní zprávy, Tamtéž, s. 2; Feuilleton, Moravská orlice, roč. 14, č. 42, 22. 02. 1876, s. 1–2. 255 Téhož roku zemřel František Palacký, na jehož pohřbu již nemusel národ odůvodňovat svou existenci masovou účastí. Pohřeb uznávaného vůdce národa uspořádalo město Praha a tato smutná slavnost zavedla zvyklosti, které pak byly dodržovány při pohřbech dalších národních buditelů. Pořádající instituce (město, divadlo či spolek) uspořádala slavnostní schůzi, na které uctila památku zesnulého a zvolila výbor pověřený organizací pohřbu. Ten vyjednal prostor, odkud bude vypraven, objednal církevní asistenci a další podrobnosti. V novinách bylo oznámeno datum a hodina konání i trasa konduktu, k hojné účasti byly vybídnuty spolky, jejichž členové se mnohdy dostavili ve spolkových stejnokrojích. Úlohu pořádkové služby nebo čestné stráže vykonávali především sokolové (čestná stráž s tasenými rapíry, pořádek při průvodu) a dále také hasiči a vysloužilecké spolky. Jiří RAK, Vlastenecký pohřeb, Reflex. cz, cit. 2018-07-10. 256 Josef SOUČEK, MUDr. Jan Helcelet, Brno 1937, s. 35.

ho, četní alumnové, profesorský sbor zdejší techniky, v čele se svým rektorem p. rytířem z Bleylebenů, Sokol, čtenářský spolek slovanský, národní journalisté, jednoroční dobrovolníci (technikové), němečtí technikové, Měšťanská Beseda, Svatopluk, Beseda, četní jiní přátelé a známí nebožtíka, mezi nimiž velmi mnoho duchovních, profesorů atd., členové „Vesny“ a velké množství dám […] Ukládali jsme do hrobu muže, který u hrobu svého shromáždil obě národnosti: profesory české s německými, akademiky naše, čackou „Zoru“ v sokolských čapkách s německými spolky technickými: Arminií, Moravií, Marchií a Austrií, které v různobarevných čepicích, každý se svým předsedou v čele pohřbu se súčastnily.“257 Redaktor Moravské orlice zakončil svou zprávu slovy, která vypovídají o neobyčejné úctě, jíž se Jan Helcelet těšil: „Uložili jsme Ho v chladné lůno matky země, studenou schránku skvělého toho ducha odevzdali jsme hrobu, On sám však nevyhyne z paměti naší, která Ho zachová nám i budoucím. Rozloučili jsme se v naději s Ním, že opět shledáme se, až nadejde nám doba odputování ze slzavého tohoto údolí.“258 *** Jednota se snažila veřejnosti nahradit excesy státních orgánů jiným programem, např. ochotnickým divadelním představením, uspořádaným 7. ledna 1877 ve velkém sále Besedního domu. Ve veselohře Klín klínem se vyráží účinkovali: Anna Veterlová, Františka Mudrová, Marie Paclíková, Vincencie Paclíková, J. L. Šichan, August Jungmann, Karel Novák, Josef Hájek, Jan Tichý a Vladimír Zedník. Situace kolem výletů se však jen horšila, k vyhrocení pomohl i denunciační článek v Tagesbotu: „Ve Střelicích 3. července. V neděli 1. července byly Střelice obšťastněny návštěvou brněnských Sokolů. Zatím co část jich do Střelic přijela vlakem, ostatní, asi 20 mužů, šli přes Bosonohy, Troubsko, Střelice na dříve určené místo v lese naproti nádraží, kam je 257 Pohřeb dra. Jana Helceleta, Moravská orlice, roč. 14, č. 43, 23. 02. 1876, s. 2. 258 Tamtéž. Jan Helcelet byl pohřben na městském hřbitově nedaleko dnešního

sokolského Stadionu (dnes Tyršův sad) v místech, kde dnes stojí Základní škola Antonínská. Později byly jeho ostatky převezeny na Ústřední hřbitov města Brna, Vídeňská 96, do rodinné hrobky i s pomníkem. Hrobka je ve skupině 28. a má č. 37–39. Pomník byl zhotoven ve Vídni podle návrhu rytíře Theophila Hansena padovským sochařem Torellim z istrijského mramoru. V. ZAPLETAL – F. KOŽÍK, Dějiny Sokola, s. 136.

OBDOBÍ KRÁSNÝCH ČASŮ

mnoho střelických následovalo v tom domnění, že tam bude zdarma pitka, poněvadž se tam vezlo mnoho piva. Hrála tam obligátní vesnická muzika své kousky a páni sokolisté vyznamenávali vesnické krásky německým valčíkem. Přirozeně to bylo vedlejší; pak vystoupil jeden tak zvaný vlastenec na lavici a pronesl ohnivou řeč o tom, proč jsou zde. Bratrům a sestrám důtklivě kladl na srdce, jak by se měli zachovat při nastávajících volbách, že musí voliti jen ty, kdož jim budou navrženi slovanským komité, že se nesmějí dát ani přemluvit, ani uplatit atd.“259 Okresní hejtmanství v Brně na podkladě tohoto článku spustilo šetření, zdali tělocvičná jednota Sokol v Brně nepřekročila u příležitosti výletu okruh působnosti, který jí byl určený stanovami. Moravské místodržitelství rozhodlo 17. července 1877, že „Slovanskému tělocvičnému spolku Sokol v Brně“ nemá být povolen další výlet během vyšetřování. Jeho výsledek znamenal pro jednotu šok, neboť jí bylo kladeno za vinu, že při výletu do Střelic jeden z účastníků na výletišti mluvil k přítomným o současné rusko-turecké válce a při tom vyslovil pevnou naději, že kříž zvítězí nad půlměsícem. A další Sokol vystoupil s politickou agitací, apelující na přítomné, aby volili jen udatné muže. Tím překročil spolek meze své působnosti vytčené stanovami.260 Starosta Florián Zedník byl předvolán k výslechu, aby zdůvodnil, proč nezasáhl a nechal řečníky mluvit. Ze sepsaného protokolu vyplývá, že starosta věděl pouze o jedné řeči, a sice Šíleného, který však nehovořil o politice, nýbrž jen 259 „Strzelitz, 3. Juli. Sonntag den 1. Juli wurde Strzelitz durch den Besuch der

Brünner Sokoli beglückt. Während ein Theil mit der Bahn nach Strzelitz kam, marschirte der übrige Trupp ca. 20 Mann hoch, über Parfusz, Strutz, Strzelitz auf die früher bestimmte Stelle gegenüber dem Bahnhofe in den nahe gelegenen Wald, wohin ihnen viele Strzelitzer folgten in der Vermuthung, es werde ein unentgeliliches Trinkgelage stattfinden, da recht viel Bier hinausgeführt wurde. Hier spielte nun die obligate Dorfmusik ihre Weisen und die Herren Sokolisten zeichneten einige Dorfschönheiten mit einem deutschen Walzer aus. Natürlich sind das Nebendinge gewesen, oder Mittel zum Zweck, denn bald destieg ei sogenannter Vlastenec eine Bank und hielt eine fulminante Rede, aus der man entnehmen konnte, was ihr Hiersein bedoute. Es wurde den Brüdern und Schwestern recht endringlich ans´s Herz gelegt, wie sie sich bei kommenden Wahlen verhalten sollen, dass sie nur jene wählen müssen, die ihnen vom Slavenkomite vorgeschlagen werden, sie sollen sich weder bereden noch bestechen lassen etc. etc.“ Aus Mähren und Schlesien, Tagesbote aus Mähren und Schlesien, Jhg. 27, Nr. 150, 05. 07. 1877, s. 2. Srov. V. ZAPLETAL – F. KOŽÍK, Dějiny Sokola, s. 140. 260 AMB, fond R 77, inv. č. 95, sign. 944, s. 53.

| 49

významné střelické osoby pozdravil a poděkoval jim. Neměl tedy důvod zasáhnout. Úřady se však s podobným vysvětlením nespokojily, a tak 17. srpna 1877 obdržel Kuneš Kunz jako náměstek starosty výměr c. k. policejního ředitelství ze dne 15. srpna 1877 pod č. 1214/pr tohoto znění: „Vyhledáváním bylo na jisto postaveno, že při výletu, který tělocvičná jednota Sokol v Brně podnikla dne 1. července t. r. do Střelic, na prostoře zábavy jeden člen jmenované jednoty a také jeden účastník výletu drželi řeči obor politiky dotýkající, aniž při tomto výletu přítomný starosta těmto řečníkům slovo byl odejmul aneb proti tomu jinak obranu byl vyslovil. Jelikož podle dne 30. prosince 1872 č. 26 003 schválených stanov této nepolitické jednoty Sokol rozbírání politických denních otázek a rozmlouvání o takových otázkách z oboru činnosti jednoty vyloučeno jest, vidělo se vysokému c. k. mor. místodržitelství vynesením ze dne 12. srpna 1877 č. 2 618/pr Tělocvičnou jednotu Sokol v Brně na základě § 24 zákona o právu shromažďovacím ze dne 15. listopadu 1867 č. 134 ř. z. rozpustiti pro vykročení z oboru působnosti, dle stanov jí vyměřeného, a poněvadž jednota neučinila dosti tomu, na čem se zakládala právní existence její. Činnost jednoty se tímto zároveň zastavuje.“261 Následně byl 28. srpna sepsán protokol na policejním ředitelství v Brně, čemuž byli za jednotu přítomni Florián Zedník a Julius Zedník. Do něj museli zástupci jednoty uvést jmění spolku a jeho vybavení.262 Výbor rozpuštěné jednoty oznámil 12. září 1877 policejnímu ředitelství, že se vzdává možnosti odvolání. Následně dne 20. září odevzdal jmění jednoty Florián Zedník náměstku starosty Matice moravské Vincenci Brandlovi, přesně jak určovaly stanovy 261 Tamtéž. 262 „Aufgenommen am 28. August 1877 von Seite der k. k. Polizeidirektion in

Brünn. Aus Anlass der behördlichen Auflösung das Brünner Turnvereines Sokol wurde über hieramtliche Veranlassung von Seite des Vereinsobmannes H. Florián Zedník, die dem Vereinem gehörigen Utensilien in ein Nebenzimmer der Vereinslokalitaten im Besední dům geschafft, da selbst versperrt und amtlich versiegelt. Florián Zedník erklärt, dass die Vereinafahnen sich bei ihm in Verwahrung befinden. Die Kassastande im Betrage von 10 bis 20 Fl. befänden sich theile beim Vereinskassier Hájek, welcher sich im Besirke Tischnowitz auf Ferien befindet, theils beim Vereinsschriftführer Wurm in Brünn. Florián Zedník erklärt schliesslich, dass der Verein „Sokol“ ausser den um Nebenzimmer deponierten Utensilien weiters den Vereinafahnen und den ob-erwähnten Kassabeständen kein Weiteres Vermögen besitze.“ AMB, fond R 77, inv. č. 95, sign. 944, s. 53; srov. V. ZAPLETAL – F. KOŽÍK, Dějiny Sokola, s. 141.

50 |

SOKOL BRNO I 1862–1938 – DĚJINY ELITNÍ MORAVSKÉ JEDNOTY

Sokola, s žádostí, aby jej – v případě budoucího vzniku tělocvičné jednoty české, odevzdala do jejího začátku. Že tehdy styky Sokola a německých turnerů nebyly jen špatné, dokazuje nejlépe událost z roku 1877. V poledne dne 19. října z neznámých příčin chytla postranní budova Turnhalle v Jahnově ulici pod Špilberkem, tělocvična vyhořela do základů.263 Jiskry létaly přes Besední dům až do Panenské ulice, kde chytl Španielův dům. Po dobu stavby nové tělocvičny si Turnverein pronajal místnosti od právě úředně rozpuštěného Sokola v Besedním domě. Také později se oba spolky při různých veřejných cvičení navštěvovaly a sledovaly postup své činnosti. Spojovalo je i to, že v Brně udržovaly velké tradiční spolky liberálně-svobodomyslný směr a odmítaly jinak rozšířený „národní“ antisemitismus – což mělo za následek jejich dalekosáhlou izolaci.264

Český tělocvičný spolek v Brně Toto období, kdy byla jednota v Brně zakázána, netrvalo dlouho, protože zde sokolská myšlenka již zakořenila. Reakce nadšenců na sebe nedala dlouho čekat, a tak již 11. září 1877 podal Bedřich Hoppe na c. k. místodržitelství v Brně stanovy nového spolku v pěti vyhotoveních. Vysoké c. k. moravské místodržitelství však usnesením ze dne 29. září 1877 č. 23 716 založení Českého tělocvičného spolku v Brně zakázalo. Zmínilo přitom tři hlavní důvody: a) poněvadž ve stanovách není uvedeno, jak mají býti zřízena všeliká sepsání a vyhlášení spolku, b) poněvadž výlety bez místních obmezení nedovolené jsou a c) poněvadž spolek prapor a jeho členi uniformu užívati mají, aniž popsání těch 263 Budova byla pojištěna na 14 000 zlatých. MZA, fond G 106, kart. 224, Výroční

zprávy Brno I. 1869–1947, V. BARTONÍČEK, Z mých vzpomínek, Zprávy Sokola Brno I: měsíční zpravodaj Tělocvičné jednoty Sokol Brno I, č. 9, 1932, roč. 8, s. 186–187; J. KROUPA, Dějiny Brna 7, s. 640–641. 264 Vztahy obou jazykových skupin nebyly tehdy tak radikální jako v případě Německa. Pro pochopení rozporů mezi antisemitsky laděnými rakouskými turnery a liberálním Německým turnerstvem je nutné připomenout různou pozici židovského obyvatelstva v obou teritoriích. Zatímco v roce 1880 žilo mezi 42,7 miliony obyvatel Německé říše 561 612 Židů, v Rakousko-Uhersku se z 37,8milionové populace hlásilo k židovskému vyznání 1 868 000 lidí (z toho 1 143 000 v Předlitavsku – převážně ve Vídni a v Haliči). V Čechách žilo podle sčítání obyvatel v roce 1880 téměř 95 000 Židů, což znamenalo 1,7 % populace. R. ŠINKOVSKÝ, Turnerské hnutí, s. 20; H. H. BRANDT, Srovnání vývoje, s. 37.

věcí předloženo bylo. Bedřich Hoppe o tom byl uvědoměn policejním ředitelstvím dne 2. října 1877 s dodatkem, že jeden výtisk stanov zůstal uložen na místodržitelství.265 Nato Bedřich Hoppe podal 4. prosince na c. k. místodržitelství prostřednictvím policejního ředitelství novou žádost, v níž uvedl, že k § 7 stanov připojil dodatek vysvětlující ustanovení, jak mají býti provedena všeliká sepsání o vyhlášení spolku. Pokud pak jde o spolkové výlety, nelze předjímat místa výletů; ostatně každý jednotlivý výlet musí být oznámen policejnímu úřadu. A co se týče popisu praporu a kroje, ten nelze do stanov včlenit, neboť obojí podléhá rozhodnutí valné hromady, vždy pak může zasáhnout proti rozhodnutí správní orgán. Tato žádost byla výnosem místodržitelství ze dne 3. ledna 1878 č. 33 990 vyřízena kladně, ale zároveň bylo žadateli nařízeno, aby předložil stanovy v pěti správně vyhotovených exemplářích (bez vkládání a dodatků), a dále úplný popis spolkového praporu a stejnokroje. Zároveň byl nově se rodící spolek upozorněn na to, že dokud nebude prapor a stejnokroj náležitě popsán, je jejich nošení zakázáno.266 Nový Sokol,267 respektive český tělocvičný spolek, konal ustanovující valnou hromadu 17. března 1878. Na ní kromě zvolení činovníků ustanovil výši zápisného, které činilo 50 krejcarů a měsíční příspěvek 30 krejcarů pro činné členy ze spolku řemeslnického Svatopluk a ze spolku akademického Zora, pro ostatní činné členy činilo zápisné 1 zlatý a měsíční příspěvek 50 krejcarů. Zvolený výbor ve smyslu výnosu místodržitelství uvedl ve svém podání ze dne 7. května, že na schůzi 25. dubna přijal spolkový stejnokroj, jež tvoří černá čapka s kokardou a perem, červená košile, 265 AMB, fond R 77, inv. č. 95, sign. 944, s. 59; V. ZAPLETAL – F. KOŽÍK, Dějiny Sokola,

s. 143; AMB, fond R 77, inv. č. 1518, Upomínka na jubilejní slavnost Tělocvičné jednoty Brněnské „Sokol“ 1862–1887, Brno 1887, s. 11. 266 Následně bylo dodáno ještě další vyřízení: „…Na základě vynešení vysokého c. k. mor. místodržitelství ze dne 14. února 1878 č. 2136 doručují se schválené stanovy Českého tělocvičného spolku v Brně s tím doložením, že vzhledem na ustanovení §§ 13 a 14 stanov spolkového praporu a obleku se dříve užívati nesmí, až úplné jejich popsání vysokému c. k. mor. místodržitelství předloženo a ku schvalující vědomosti vzato bude…“ AMB, fond R 77, inv. č. 95, sign. 944, s. 62; V. ZAPLETAL – F. KOŽÍK, Dějiny Sokola, s. 143; AMB, fond R 77, inv. č. 1518, Upomínka na jubilejní slavnost Tělocvičné jednoty Brněnské „Sokol“ 1862–1887, Brno 1887, s. 11. 267 Nový spolek měl tehdy 5 zakládajících, 24 přispívajících, 47 činných, celkem tedy 76 členů.

OBDOBÍ KRÁSNÝCH ČASŮ

kajda se šňůrami, široké kalhoty, vysoké boty a černý pás s monogramem Sokol. Výletů se zúčastní trubačský sbor, jehož členové vlastní trubky, tzv. sokolovky. V průběhu stejné schůze byly přijaty prapory bývalé tělocvičné jednoty, které mu byly odevzdány výborem Matice moravské. Na podanou žádost o schválení reagovalo místodržitelství výnosem ze dne 16. května 1878 č. 8 469, které bylo starostovi spolku Floriánu Zedníkovi doručené dne 24. května 1878. Místodržitelství proti stejnokroji nic nenamítalo, zakázalo však užívání slavnostního praporu se zemským erbem, „jelikož vedení zemského erbu na praporu jest dovoleno jenom ve spojení s říšským erbem a k tomu zapotřebí jest schválení moravského zemského výboru a nejvyššího svolení Jeho cís. a král. Apoštolského Veličenstva, která si spolek nevymohl“. Dále pak požadovalo dodání not, které budou užívány jako znamení trubkami.268 Již 30. července téhož roku podal místostarosta Jan Sovadina policejnímu ředitelství žádost, v níž oznamoval úmysl jednoty přivítat dne 1. srpna 1878 korunního prince arcivévodu Rudolfa na brněnském nádraží. Ze strany úřadu nebyly proti čtyřčlenné deputaci žádné námitky, a tak za brněnskou jednotu přivítali následníka starosta Josef Wurm, členové výboru František Běhal, Ferdinand Zeman a Eduard Svoboda. *** V následujícím roce jednotu zasáhly další komplikace s nízkou účastí. Činnost jednoty bohužel znovu ochabovala, cvičení nebylo pravidelné, jen dvakrát nebo čtyřikrát měsíčně. Pro nízkou účast nemohl být uskutečněn ani jeden výlet. Deprimovaná jednota tak viditelně vystoupila až na závěru roku při pohřbu svého dlouholetého starosty Floriána Zedníka, který zemřel v odpoledních hodinách 25. listopadu 1879. Jeho pohřeb, který se konal 27. listopadu kolem 15. hodiny, začal u jeho domu v Jodokově (Benešově) ulici č. 7. Rakev zdobily věnce Čtenářského spolku, Brněnské besedy, politického spolku, tělocvičné jednoty, spolku inženýrů Moravské akciové tiskárny. Průvod, jehož se účastnila celá jednota s praporem, se vydal po smutečních obřadech od domu zesnulého Kolištěm a Hřbitovní 268 V. ZAPLETAL – F. KOŽÍK, Dějiny Sokola, s. 144–145.

| 51

ulicí (Kounicova) na městský hřbitov, kde byl pochován v místech dnešního sokolského Stadionu. Teprve po úmrtí jeho manželky (15. ledna 1890) byly jeho ostatky převezeny na Ústřední hřbitov a uloženy do rodinné hrobky (skupina 4., řada 1., č. 140–141).269 Zvyšující se nezájem členů o cvičení a vůbec o osudy jednoty vedly k tomu, že na řádné valné hromadě, která se měla konat 25. ledna 1880, se nesešlo ani tolik členů, aby byla usnášeníschopná. Ani na druhou řádnou hromadu, konající se 1. února 1880, se nedostavil velký počet členů, jen 12 z 62, přesto se již nevyžadoval určitý počet přítomných. Výbor, který chtěl snížit dopady nezájmu, začal spolkové místnosti pronajímat jiným spolkům a besednímu hostinskému k zábavám, aby tak spolek mohl z těchto příjmů hradit své náklady. Finanční situace byla o to horší, že v témže roce přestali v sokolské tělocvičně cvičit žáci českého gymnázia, čímž přišel Sokol o roční důchod ve výši 200 zlatých, navíc ještě o dorost. Výbor situaci řešil tak, že pronajal 25. září 1879 šatnu spolku Zora a tělocvičnu z nájmu vypustil. Až když správa Besedního domu snížila nájemné ze 735 na 630 zlatých, pronajal si výbor tělocvičnu zpět. Na návrh Ctibora Helceleta přistoupila jednota k Moravské župní jednotě. V průběhu 70. a počátkem 80. let 19. století procházely sokolské jednoty krizovým obdobím, kdy výrazně klesl jejich počet. „Po roce 1871 nastala tvrdá persekuce politická a v Čechách i na Moravě jevil se ve veškerém životě veřejném smutný obrat. Český národ byl ve svých politických nadějích zklamán a byl postižen všeobecným úpadkem hospodářským. […] Počet jednot sokolských klesl tehdy na 70 a mnohé jednoty neodolaly různým proudům a byly proměňovány ve spolky hasičské.“270 V brněnské jednotě v roce 1880 cvičilo již jen pět členů, proto se ve výboru objevil návrh na čestné rozpuštění spolku. Z letargie vytrhla jednotu zpráva, která 269 Denní zprávy, Moravská orlice, roč. 17, č. 274, 28. 11. 1879, s. 3; V. ZAPLETAL –

F. KOŽÍK, Dějiny Sokola, s. 146.

270 Památník Sokola litovelského u příležitosti 50tiletého trvání jednoty, položení

základního kamene nové sokolovny a sletu župy severomoravské, Litovel 1924, s. 5. V letech 1873–1881 klesl počet sokolských jednot ze 128 na 71. V této době docházelo k zostřování konfliktů se státnímu úřady, které měly spolky na dohled, což se nevyhnulo ani turnerským spolkům. H. H. BRANDT, Srovnání vývoje, s. 51.

52 |

SOKOL BRNO I 1862–1938 – DĚJINY ELITNÍ MORAVSKÉ JEDNOTY

informovala o chystané návštěvě císaře do Prahy a Brna. Výbor jednoty si uvědomoval příležitost, kterou podobné akce měly, neboť nebylo myslitelné, aby státní úřady „takovou vlasteneckou“ činnost zakázaly.271 Výbor Sokola se tedy rozhodl účastnit se uvítání císaře jako prostředku k oživení a demonstraci síly. Z toho důvodu se také zaměřil na zajištění sokolských krojů pro své členy. K jistému omezení se ale úřady uchýlily, jak vzpomínal člen Sokola Ferdinand Hradečný, „když české spolky oznámily na místodržitelství a na magistrát, že se zúčastní uvítání císaře Františka Josefa I., magistrát jim vykázal ulice Minoritskou a Poštovskou, kudy císař vůbec neměl jet. Proto se deputace českých spolků vypravila ihned stěžovat si na to tehdejšímu místodržiteli rytíři Kalinovi z Urbanova. Ten vsedl do kočáru a jel na radnici. Když se vrátil, oznámil deputaci, že je českým spolkům vykázána ulice Ferdinandova (Masarykova).“272 Během uvítání celé Brno zaplavily rakouské a říšskoněmecké prapory; na Velkém náměstí (nám. Svobody) v hostinci U stříbrné koule (dnes prodejna sítě Bontonland) chtěli vlastenci vyvěsit prapor ve slovanských barvách, což radnice zakázala. Po protestu Čechů se do věci opět vložil místodržitel, který zaujal k záležitosti jasné stanovisko: „Když nesmí viset slovanský, nesmí ani německý.“273 A tak byl slovanský červenobílý prapor povolen. Při uvítání císaře 12. června jednotu zastupovalo asi šedesát členů v kroji, podobně jako o měsíc později, 12. července, na pohřbu místodržitele rytíře Kaliny z Urbanova. Úpadek činnosti se tak zdál být zastavený, a proto se jednota rozhodla uspořádat veřejné cvičení. Započaté přípravy však musely být kvůli nízkému počtu cvičenců přerušeny. *** Novou příležitost spatřovali někteří členové v události spojené s dvacetiletým trváním Sokola Pražského, 271 Sokol měl k habsburské monarchii spíše ambivalentní vztah. Uznával sice, že

existence národa v rámci habsburské monarchie je v dané situaci jediná reálná možnost, zároveň však postrádal přirozený pozitivní vtzah ke státu, jaký je obvyklý v západní Evropě. Srov. M. BOROVIČKA – J. KAŠE – J. P. KUČERA – P. BĚLINA, Velké dějiny, XII.b, s. 370. 272 V. ZAPLETAL – F. KOŽÍK, Dějiny Sokola, s. 151–152. 273 Tamtéž, s. 152.

později nazvané jako I. všesokolský slet, uskutečněný v Praze v roce 1882.274 Tato událost položila základ nejvýznamnějšího sokolského svátku, jehož význam přerostl zejména v meziválečném období i hranice státu. Už 22. února 1882 podal František Hodáč, místostarosta spolku, na místodržitelství žádost, kterou mělo dojít ke změně stanov (změna názvu na Tělocvičná jednota Sokol brněnský). Žádosti bylo vyhověno výnosem ze dne 9. března 1882 č. 4199, s čímž byl následně 19. března seznámen také starosta jednoty Josef S. Wurm. Dalším podnětem byla z iniciativy Sokola Kolínského chystaná návštěva českých jednot, konkrétně do Brna a k Macoše. Brněnská jednota ihned začala s přípravami na přivítání českých hostí. Již na hranici Moravy uvítali hosty Josef Barvič, Karel A. Červenka, Josef Liška a Arnošt Kratochvíl. Návštěva se konala ve dnech 13. a 14. srpna 1882. V Brně, kterému byl věnován první den, byli hosté uvítání slavnostním výborem Čtenářského spolku v čele s Lazarem a Bedřichem Hoppeovými, a osmdesáti Sokoly v kroji vedenými Karlem Kettnerem. Ovšem policie pustila do prostoru nádraží pouze pětičlennou deputaci. K uctění vzácné návštěvy napsal Josef Kasal báseň, která byla vytisknuta v nákladu 2 500 tisků, prodávaných za 10 krejcarů ve prospěch oblekového fondu. Ve stejné době se stále větší etablovaností Sokola ve společnosti jevila pražská jednota větší zájem o sepsání vlastní historie. Z toho důvodu se obrátila také na brněnskou jednotu s žádostí o nástin jejich dějin pro Památník Sokola Pražského. Poměrně těžkou atmosféru v jednotě nejlépe dokresluje její zastoupení na prvním všesokolském sletu v Praze, který se konal 18. června 1882. Slavnosti se z Brna účastnil pouze jeden člen, Jaroslav Klíč. Do Prahy tak nezavítal žádný člen cvičitelského sboru, ani nikdo z výboru. Vzhledem k tomu, že do cvičení chodilo tehdy 4–5 členů to příliš nepřekvapuje. Ještě téhož roku v červnu se jednota rozhodla prohlásit Miroslava Tyrše prvním čestným členem jednoty, což také 274 Jubilejní slavnost Sokola Pražského, uváděná často jako I. všesokolský slet,

byla uspořádána 18. června 1882 na Střeleckém ostrově v Praze. Před návštěvou 2500 diváků zacvičilo 696 cvičenců svou gymnastickou sestavu; Prahou prošel slavnostní průvod 1600 krojovaných Sokolů. Zlata KOZÁKOVÁ, Sokolské slety: 1882–1948, Praha 1994, s. 7.

OBDOBÍ KRÁSNÝCH ČASŮ

provedla 6. července 1882 (30. mimořádné valné hromady se zúčastnilo pouze 26 ze 130 členů). O Vánocích se tak do Prahy vydala deputace, která Miroslava Tyrše navštívila, nicméně ani poté se situace v jednotě nezlepšila. A tak se po všesokolském sletu vytvořil okruh deseti členů, kteří se nechtěli smířit s pouhým přežíváním jednoty. Snažili se proto pozvednout život v jednotě a adresovali výboru dopis, který vytýkal jednotě přílišnou pasivitu a přisuzoval výboru zodpovědnost za nečinnost. Tehdejší jednatel Hess se snažil mírnit některé výtky tím, že přenesl zodpovědnost z výboru na členskou základnu. Ve vyvolané debatě bylo výboru na návrh Arnošta Kratochvíla uloženo, aby začal s reorganizací spolku. Načež složil funkci starosta, Josef Wurm, i jeho náměstek, František Hodáč. A tak se situace řešila na 31. mimořádné hromadě, svolané na 14. července. Členové si uvědomovali, že se jedná o otázku bytí či nebytí Sokola, proto starý výbor předal správu jednoty do rukou zcela nového, mladšího vedení.275 To se ujalo správy jednoty od základu a již na podzim roku 1882 zavedlo bezplatné cvičení pro řemeslnické učně, kterým se říkalo žáci. Za vedení cvičitele Františka Chmelíka cvičilo až 64 žáků každou neděli od 2. do 4. hodin odpoledne.276 *** Změny, s nimiž přicházeli noví činovníci, vedly k snížení dluhu (přes 800 zlatých) za místnosti, ve kterých se v uplynulých letech necvičilo a ani nezasedalo. Opatření, kterými se podařilo část dluhu umořit, představovala dobrovolná sbírka, koncert a tombola (celkem 390 zlatých). Nově zvolený výbor nelenil ani v další oblasti, kterou bylo vedení agendy. Zavedl řádné členské knihy, nové legitimace, novou pokladní knihu. Krom toho uzavřel novou smlouvu se správou Besedního domu, přičemž vypracoval také nové řády, jimiž se měli členové řídit.277 Ve stejné době získala jednota nový výletní prapor, který jí darovala Leopolda Koudelková. Jednota jej chtěla využít již během sokolské slavnosti v Pisárkách, která se měla 275 V. ZAPLETAL – F. KOŽÍK, Dějiny Sokola, s. 156–157. 276 Ze Sokola, Moravská orlice, roč. 21, č. 242, 21. 10. 1883, s. 2. 277 V. ZAPLETAL – F. KOŽÍK, Dějiny Sokola, s. 158–159.

| 53

konat 12. srpna 1883 na oslavu 200 let osvobození města Vídně od Turků. Po dohodě s městskou radou povolilo policejní ředitelství dne 9. srpna 1883 slavnost s připomínkami, neboť zatímco průvod s hudbou z Besedního domu Eliščinou tř. (Husovou), Pekařskou, Měšťanskou (Křížovou) a Pisáreckou ulicí (Hlinky) povolilo, užívání lampionů a svíčkových pochodní a průvod Zelným trhem, Radnickou, Panskou ulicí, Velkým náměstím (nám. Svobody) a Rudolfovou (Českou) ulicí nepovolilo z důvodu vysokého nebezpečí požáru a z obav o bezpečnost obyvatelstva. Téhož dne byly přece jen dodatečně povoleny svíčkové pochodně. A tak, když vyšlo 96 Sokolů s praporem, aby zahájili průvod, pochodoval za nimi řemeslnický spolek Svatopluk se slavnostním praporem. K průvodu se připojila i deputace prostějovského a litovelského Sokola; přes nepřízeň počasí přivítalo průvod na výletišti asi 6 000 lidí, kteří shlédli veřejné cvičení jednoty. Po něm hrála až do večerních hodin hudba, po níž byl vypálen ohňostroj. Průvod s pochodněmi pak vyrazil do města, kde byla slavnost ukončena taneční zábavou v tělocvičně Sokola.278 Na tuto událost ihned reagovali i Němci, kteří uspořádali vlastní slavnost v Lužánkách.279 V následujícím roce se zásluhou Jindřicha Vejvody rozhodla jednota vytvořit „základ pro zbudování vlastní tělocvičny“, 27 členů brněnské jednoty se zavázalo k poskytnutí základní částky. A tak do konce roku 1884 činil základ 576 zlatých 58 krejcarů. Ve stejné době byl jmenován první výbor ke zbudování vlastní tělocvičny, který tvořili Jindřich Vejvoda, Stanislav Tuček, František Rieger a Antonín Graulich. Dojem úspěšného roku poměrně radikálně pokazila událost, která na Sokol zapůsobila jako blesk z čistého nebe. Dne 8. srpna 1884 zahynul v Oetzu v Tyrolsku ve víru říčky Aachy ve věku 51 let Miroslav Tyrš. Jeho tělo bylo nalezeno až 21. srpna a v sobotu 23. srpna prozatímně pohřbeno na místním hřbitově. Téhož dne zveřejnily Národní listy zároveň s Scheinerovým telegramem

278 Slavnost v Pisárkách, Moravská orlice, roč. 21, č. 185, 14. 08. 1883, s. 2. 279 Německá trucslavnost v Lužánkách, Moravská orlice, roč. 21, č. 185, 14. 08. 1883,

s. 2.

54 |

SOKOL BRNO I 1862–1938 – DĚJINY ELITNÍ MORAVSKÉ JEDNOTY

o identifikaci Tyršových ostatků první nekrolog.280 Tyršovu památku uctila brněnská jednota 29. září uspořádáním requiem v dominikánském chrámu, sbírkou na Tyršův fond v Praze a 4. října slavnostním večerem ve spolkových místnostech, kde okteto filharmonického spolku Beseda brněnská zapělo smuteční sbory, a hudební vystoupení zajišťovala sokolská kapela. Šestnáctičlenná deputace se slavnostním praporem se pak zúčastnila pohřbu v Praze.281 *** O tom, že se jednota těšila podpoře z vnějšku, ale zároveň sama pomocí nešetřila, dokazují zprávy z roku 1885. Jednota v té době přenechávala svou tělocvičnu zdarma pro cvičení české obecné škole. Zároveň byla sama obdarována českou firmou V. J. Rott v Praze cvičebními pomůckami, takže mohla ve stejném roce zahájit prostná cvičení s činkami. Cvičení se však opět potýkalo s nízkým zájmem, což vedlo k reakci jednoty. Ještě 15. září vážně uvažovala, že nebude pokračovat ve cvičení žáků a učňů. Avšak již o měsíc později se situace změnila natolik, že náčelník ve sboru i ve výboru navrhl, aby jednota zavedla cvičení učňů zdarma – v roce 1886 se cvičení zúčastnilo v průměru již 70–74 ze 128 zapsaných učňů, a cvičení žáků za měsíční příspěvek 30 a zápisné 50 krejcarů. Za nízkým počtem cvičících žáků však stály střední školy, které se ke cvičení stavěly negativně. V té době dovážely zvláštní vlaky z blízkého i dalekého brněnského okolí návštěvníky Národního divadla do Brna; celkem šestnáct divadelních vlaků. Sokolové – vždy nejméně dvacet členů, kteří chtěli dodat těmto návštěvám národního rázu, vítali hosty Národního divadla v kroji s praporem na brněnském nádraží. Po divadle býval hostům v Besedním domě uspořádán koncert, a když po divadle neměli návštěvníci železniční spojení, byla tělocvična přizpůsobena na hromadnou noclehárnu. Na žádost Národního divadla navíc jednota obstarávala při divadelních 280 Národní listy, roč. 24, č. 234, s. 1; K tomu blíže viz R. SAK, Miroslav Tyrš, s. 212–

215; Srov. též Archiv tělesné výchovy a sportu Národního muzea (dále jen ATVS NM), osobní fond Miroslav Tyrš 1837–1950 (1999), kart. 30, inv. č. 629– 657, soubor písemností vztahujících se k pátrání, k Tyršově smrti a pohřbu. 281 V. ZAPLETAL – F. KOŽÍK, Dějiny Sokola, s. 167.

představeních hasičské stráže – na každém představení bylo ze cvičitelského sboru, jemuž služba připadla, vysláno šest členů. Členové jednoty také hromadně navštívili divadelní představení 20. listopadu 1885. Sokolové v kroji přicházeli do divadla v průvodu za zpěvu pochodových písní, po návštěvě divadla se pak konal přátelský večer v Sokole.282 Následující rok přinesl dvě mírná překvapení, a sice volbu náčelníka, kterým se stal Antonín Vladimír Toms.283 Byl zvolen, přestože do jednoty vstoupil teprve v prosinci 1885 a v době volby nebyl ani členem cvičitelského sboru. A poté odstoupení starosty Františka Chleboráda, který do výborové schůze 28. září 1886 poslal dopis, v němž se vzdal své funkce a vystoupil z jednoty. Za příčinu uvedl denunciaci ze strany nejmenovaného člena jednoty. Ke své abdikaci přiložil 100 zlatých na fond ke stavbě tělocvičny. Jednota zareagovala okamžitě vysláním deputace, která měla přesvědčit Františka Chleboráda, aby svou rezignaci ještě zvážil. Ten si vyžádal několik dnů na rozmyšlenou, ale již 5. října zaslal výboru dopis, ve kterém jednotě potvrdil svou rezignaci.284

Pětadvacetiletí sokolstva Pražská jednota hodlala uskutečnit v roce 1887 sjezd veškerého sokolstva, aby tak oslavila pětadvacet let působení. Výbor brněnské jednoty se už 2. března zabýval dopisem pražského Sokola. Výlohy navrhované slavnosti byly odhadovány na 15 000 zlatých, a proto byly jednotlivé jednoty požádány o příspěvek 1 zlatý za každého člena.285 A tak výbor přislíbil 100 zlatých a zvažoval účast na celé akci. Toto významné výročí chtěla ale také oslavit brněnská jednota, proto Karel Ketner jednal v Praze s místonáčelníkem 282 Tamtéž, s. 170–171. 283 Antonín Vladimír Toms (*1. ledna 1854 Dřínov, † 7. března 1907 Velká Jenča)

člen Sokola Brno I, sládek Brejchova pivovaru v Brně. Z Brna odešel dne 7. 8. 1886. K osobě blíže V. ZAPLETAL – F. KOŽÍK, Dějiny Sokola, s. 195, pozn. 36. 284 Tamtéž, s. 175. 285 Jednota měla koncem roku 1886 256 členů. AMB, fond R 77, inv. č. 1573, Výroční zprávy Sokola Brno I. 1869–1895, Dvacátá čtvrtá roční zpráva, kterou od 1. ledna do 31. prosince 1886 podal dne 30. ledna 1887 v řádné výroční valné schůzi členů tělocv. jednoty brněnské „Sokol“ Emanuel Dohnal, s. 3.

OBDOBÍ KRÁSNÝCH ČASŮ

pražského Sokola Františkem Čížkem, který mu přislíbil podporu ze strany pražského Sokola. Schůze ohledně všesokolského sjezdu v roce 1887 se konala 16. května a z brněnské jednoty se jí zúčastnil Emanuel Dohnal, který 5. června podal zprávu výboru. Dohodnuto bylo, že slavnost v Praze bude v červnu a potrvá čtyři dny, přičemž na ni měla navazovat slavnost v Brně. V Praze pokračovaly přípravy, které přerušil c. k. policejní výnos z 6. května 1887, č. 4310 p. p., kterým bylo zakázáno seřazení jednot, průvod, omezeno vítání hostí a vyloučena účast chorvatských Sokolů. Slavnostní výbor se hned 7. května 1887 usnesl upustit od pořádání slavnosti. Proto se octla brněnská jednota se svou oslavou v popředí zájmu sokolských jednot. Také v Brně se však objevila překážka, a sice v kolizi s akcí Ústřední matice školské, která chtěla ve stejné době pořádat Cyrilometodějskou sbírku. Proto vyslal výbor Sokola dva vyjednávače, Karla Regala a Šuberta, kteří v jednání ustoupili od divadelního představení; Ústřední matice umožnila pořádání jubilejní slavnosti Sokola ve dnech 2.–3. července s jistým omezením. Další komplikaci přinesly finanční nároky Kolínské kapely s Františkem Kmochem v čele, která požadovala za dva dny 400 zlatých, zatímco za čtyři dny pouze 600 zlatých. Opět se tedy Sokol obrátil na Ústřední matici s žádostí, zda by nepřevzala dva dny, čímž by klesl náklad jednotě na 300 zlatých. Z jednání vzešlá dohoda stanovovala, že Sokol pronajme hudbu na tři dny a převezme pořadatelství národní Cyrilometodějské slavnosti 5. července u sv. Antoníčka v Králově Poli, jejíž výnos připadne Matici; za to přispěje Cyrilometodějský výbor Sokolu 200 zlatými na hudbu. Tím byly sokolské jubilejní slavnosti ustanoveny na 2., 3. a 4. července.286 *** Brněnský Sokol v sobotu 2. července vítal na nádraží přijíždějící návštěvníky z jiných jednot. Prapory ozdobený Besední dům se stal místem, kde se účastníci sokolské slavnosti scházeli v restaurační zahradě a po 20. hodině ve velké dvoraně, kde byl pořádán přátelský večer. V úvodu 286 V. ZAPLETAL – F. KOŽÍK, Dějiny Sokola, s. 174–182.

| 55

večera byli hosté uvítáni recitací básní Tužme se od Elišky Krásnohorské a Jen jeden paprsek od Josefa Merhauta. Potom pozdravil hosty starosta Sokola Jan Sovadina. Následující proslovy pronesli místostarosta Josef Barvič a náčelník Karel Kettner. Zbytek večera vyplnila Kmochova kapela. Následující den, v neděli 3. července se od ranních hodin začaly sjíždět deputace a účastníci slavnosti, kteří se scházeli opět v zahradě Besedního domu. Největší ovace získali američtí hosté. Hodinu před polednem byla zahájena slavnostní 47. valná hromada. Zdobily ji nejen vztyčené prapory všech sokolských jednot, které se slavnosti účastnily, ale také mnohé proslovy a účasti Vesny. Po skončení hromady sešli účastníci do tělocvičny, kde byla připravená společná hostina (kuvert 1 zlatý 20 krejcarů). Úderem 2. hodiny odpolední vyšel od Besedního domu průvod, který se následně ubíral Jodokovou (Benešovou) a Novou (Lidickou) ulicí do Brejchova zahradního hostince (Lidická č. 6; pivovar i hostinec byl zrušen). V průvodu bylo zastoupeno celkem 32 sokolských jednot s 13 prapory a 24 jiných spolků s třemi prapory. Stojí za zmínku, že v čele kráčelo také pět amerických Sokolů: Josef Vladimír Dostál, jednatel tělocvičné jednoty Tyrš z Cedar Rapids v Iowě, Rudolf Hurt z Chicaga, Štěpán Kostlán z Milwaukee ve Wisconsinu, Rose ze San Franciska v Kalifornii a Karel Stuhlík z Chicaga. Veřejného cvičení, které začalo před 5. hodinou, se zúčastnili zástupci sedmi jednot – celkem 122 cvičenců. Největší počet byl z brněnské jednoty (60), následované Prostějovem (20), Kroměříží (12), Vídní a Valašským Meziříčím (10), Olomoucí a Vyškovem (5). Cvičení začalo pořadovou rejí, následovanou cvičením na nářadí: hrazdě, koni, bradlech a skoky. Poté proběhlo vystoupení cvičitelských sborů: vídeňského a prostějovského na hrazdě, brněnského na bradlech. Po nich nastoupili američtí zástupci, kteří cvičili nejen na hrazdě, koni na šíř a na bradlech, ale předvedli v Brně dosud neznámé cvičení s kuželi. Následující volné zábavy se zúčastnilo na 30 tisíc lidí. Před osmou hodinou byla opět nastoupena zpáteční cesta do centra města. Nezapomenutelný dojem dokreslila příhoda poté, co americké Sokoly vynesl dav na balkon Besedního domu. Američtí hosté, kteří byli dojati vřelým přijetím, začali mezi lid házet kytice, jež dostali cestou.

56 |

SOKOL BRNO I 1862–1938 – DĚJINY ELITNÍ MORAVSKÉ JEDNOTY

Rakouskou hymnu si u Besedního domu vyslechli přítomní v tichosti s obnaženými hlavami. Naproti tomu národní hymnu Kde domov můj zpívali všichni přítomní. Ještě téhož dne ve 20.30 hod. byl zahájen ve velké dvoraně Besedního domu ples. Přes panující tropické teploty převládala výborná nálada. V průběhu plesu se již někteří hosté vydávali na zpáteční cestu domů; poslední odjeli z Brna v pondělí dopoledne. Tedy v den, kdy byla slavnost odpoledním koncertem opět v Brejchově zahradě ukončena. Američtí hosté dostali na památku od brněnského Sokola zlaté prsteny s příslušným věnováním. Ke slavnosti byl také vydán slavnostní list: Upomínka na jubilejní slavnost tělocvičné jednoty brněnské Sokol 1862–1887 z redakce Václava Hübnera.287 Již v roce 1887 se viditelný zájem veřejnosti projevoval také v obnově zázemí Sokola. Správní výbor se rozhodl opatřit svým členům odpovídající cvičební síň. V podpoře zázemí pokračoval i v následujícím roce, kdy dal vymalovat a upravit šatnu a sborovnu, které kompletně vybavil novým nábytkem. U správní rady Besedního domu si také vymohl povolení k přístavbě umývárny, v níž byly vybudovány tři sprchy a čtyři umyvadla. Výraznější byly také akvizice nového nářadí, hlavně pak pro šerm, kterému byla věnována značná pozornost.288 *** Již během revoluce 1848 začali Češi s vlastní národní zahraniční politikou, která se dotýkala oblasti střední, nanejvýše východní Evropy. Bezpečnost hledali především v obrozené habsburské monarchii,289 neboť si uvědomovali, že na západě je sjednocené Německo, fascinující svým dynamickým vzestupem a bleskovým vstupem mezi 287 AMB, fond R 77, inv. č. 1573, Výroční zprávy Sokola Brno I. 1869–1895, Roč-

ní zpráva těl. jednoty brněnské „Sokol“ 1887, s. 6–12; Tamtéž, inv. č. 1356, Karel KETTNER a kol., Upomínka na jubilejní slavnost Tělocvičné jednoty brněnské „Sokol“ 1862–1887, Brno 1887; V. ZAPLETAL – F. KOŽÍK, Dějiny Sokola, s. 182–185. 288 AMB, fond R 77, inv. č. 1573, Výroční zprávy Sokola Brno I. 1869–1895, Roční zpráva tělocvičné jednoty brněnské „Sokol“ za rok 1888, s. 4. 289 Sokolská podpora se projevovala konáním slavnostních a vzpomínkových akcí, spojených s habsburským domem, s národním přesahem. Brněnská jednota například v roce 1891 stála za konáním oslavy 100. jubilea korunovace českého krále Leopolda II. AMB, fond R 77, inv. č. 1573, Výroční zprávy Sokola Brno I. 1869–1895, Roční zpráva za rok 1891, s. 2.

přední světové velmoci a na východě konzervativní carské Rusko. Když byla 24. března 1889 založena v Praze Česká obec sokolská, vedly jedny z prvních kroků jejích zástupců do Francie. Zpočátku však bez větších cílů; v červnu 1889 na světové výstavě v Paříži pouze navazovali kontakty. Ovšem situace se během poměrně krátké doby změnila, a tak po třech letech odjeli sokolové do Nancy s mnohem větším sebevědomím a také očekáváním.290 Výletu do Francie se však zástupci brněnské jednoty nezúčastnili. Důvodem byly rozdílné podmínky tělocvičných jednot v Čechách a na Moravě. Činnost Sokolské župní jednoty Moravské byla na nějaký čas paralyzována, ale již 25. května 1885 došlo z podnětu tří jednot (Brna, Prostějova a Vyškova) k obnově.291 Na Moravě až do roku 1891 chyběla vyšší složka, která by sokolské jednoty zaštiťovala. A tak poměrně krátce po vytvoření ČOS došlo na valné hromadě 4. října 1891 v Prostějově ke zřízení Moravskoslezské obce sokolské (MSOS). Na začátku se nová složka nevyhnula komplikacím se schválením stanov, které musely být dvakrát přepracovány, než je c. k. ministerstvo vnitra výnosem ze dne 8. srpna 1892 č. 16.666 schválilo. Téhož roku byla ustanovena také Sokolská župa Rastislavova. Náčelníkem obou organizací se stal Antonín Hyánek. Sídlem vyšší organizační složky se stalo místo bydliště starosty (Brno), nicméně přijaté stanovy se značně odlišovaly od stanov ČOS. Účelem MSOS bylo zvelebovat tělocvik, zvláště pak těsněji spojovat jednoty a navzájem se podporovat. Z toho důvodu v nich ČOS spatřovala separatistickou snahu znemožnit na dlouhou dobu spojení všech sokolských jednot v českých zemích.292 Při tom se právě o sjednocení všech jednot ČOS od svého založení snažila. V roce 1898, kdy se snaha centralizovat sokolskou organizaci v českých zemích zdála nejmarkantnější, se na Moravě vytvořily odlišné názorové tábory. První se stavěl ke sloučení kladně, druhý však navrhoval zdrženlivost. Tato tendence se viditelně projevila v roce 1903, kdy předsednictvo MSOS rozhodlo o splynutí 290 František KOLÁŘ, Sokolové – „průkopníci česko-francouzského přátelství“, in:

Marek WAIC, Sokol, jeho vznik, vývoj a význam: mezinárodní konference Praha, září 1997, Praha 1998, s. 5–9. 291 V. ZAPLETAL – F. KOŽÍK, Dějiny Sokola, s. 124–125, 185–186. 292 AMB, fond R 77, inv. č. 979, František MAŠEK, Snahy o zřízení ústrojí českého sokolstva, Praha 1909, s. 64–65.

OBDOBÍ KRÁSNÝCH ČASŮ

s ČOS, ale výbor se postavil razantně proti. Členové výboru MSOS byli totiž přesvědčeni o nutnosti vlastního centra sokolského života na Moravě, které představovalo Brno.293 Přesto se výbor nakonec tlaku ze strany Prahy podvolil a vydal usnesení, podle kterého doporučoval moravským župám přistoupení k ČOS. Skromnou útěchou bylo prohlášení, v němž se zračil nesouhlas s podobným procesem: „Trváme však při přesvědčení svém, že rušení dosavadních zemských organizací sokolských a tuhé centralisování správy sokolské není v zájmu sokolstva a vyhražujeme si názor ten v Č. O. S. ku platnosti přiváděti.“294 Během následujícího roku 1904 se všechny moravské župy staly součástí ČOS.295 Zahraniční vazby brněnské jednoty spočívaly primárně v jihoslovanských zemích, což viditelně odporovalo rakouské zahraniční politice. Zatímco brněnští sokoli vítali balkánské války jako osvobozenecký zápas jihoslovanských národů, Vídeň na tento proces hleděla se značnými obavami. Sbírky ve prospěch Jihoslovanů se nevyhnuly ani sokolské organizaci na Moravě, která se do podobných akcí zapojovala velmi aktivně.

Ne pohodlí – nýbrž práce, ne osobnosti – nýbrž celek První úvahy uspořádat v hlavním moravském městě Brně slet, se zrodily na začátku 90. let 19. století. Hlavní podnět přitom vzešel od nově založené MSOS.296 Nadšení, které s sebou nesla sletová myšlenka, je patrné i ve výročních zprávách „pracovati s úsilím, vytrvale a svorně. A hlavně v příštím správním roce nastává každému členu naší Jednoty práce veliká; vždyť všecko Sokolstvo, dílo a výkvět slovanských národů, chystá se navštíviti nás, objati se s námi a posíliti nás v dalším boji. Bude to svátkem pro nás, na nějž 293 „…stanovy Č.O.S. nevyhovují potřebě moravského Sokolstva, zračí se v nich

upřílišněný duch centralistický a absolutistický, střediskem sokolského života na Moravě má býti hlavní město Brno…“ AMB, fond R 77, inv. č. 979, František MAŠEK, Snahy o zřízení ústrojí českého sokolstva, Praha 1909, s. 70. 294 AMB, fond R 77, inv. č. 979, František MAŠEK, Snahy o zřízení ústrojí českého sokolstva, Praha 1909, s. 71. 295 Výjimku představovala pouze župa Hanácká, která přistoupila teprve 13. května 1906. 296 Milena STRACHOVÁ – Zdeněk VOSTRÝ, Brněnské sokolské slety, BMD 31, 2018, s. 46.

| 57

potřebí bedlivých příprav. Pracujeme všichni do jednoho pro rozkvět Jednoty a ku blahu národa, jehož štěstí, síla a sjednocenosť musí nám býti svatým, jasným cílem!“297 Podobná událost rovněž znamenala značnou motivaci ke vzniku nových jednot na Moravě. Brněnská jednota se sama angažovala již v minulosti v založení či přímé pomoci několika sokolských jednot v Králově Poli, v Židenicích, ve Šlapanicích, v Líšni, v Dukovanech, v Bučovicích, ve Slavkově, v Tišnově, v Blansku, v Jevíčku. A tak se hned na počátku roku 1892 rozběhly „přípravy ke sletu sokolskému v Brně“, který se měl konat v létě 1893. Právě proto bylo pořadatelství svěřeno brněnské jednotě, která okamžitě vytvořila technický odbor.298 Nicméně v následujícím roce se dozvídáme, že „zamýšlený slet pro letošek se neuskutečnil z té příčiny, že od usnesení k provedení sletu zbývalo málo času, že přípravy nijak by nevyhovovaly k tak důstojnému a vážnému projevu našeho vystoupení a ustanoveno, by v roce 1894 významné dílo to se uskutečnilo“.299 Podobné hodnocení nepřekvapí, neboť v roce 1892 byla brněnská jednota dlouhodobými spory rozštěpena a na území Brna vznikla druhá jednota zvaná Tyrš (později Sokol Brno II), se sídlem ve Francouzské ulici.300 Ponurý dojem z neuskutečněné události ještě zvýraznilo oznámení dne 3. srpna 1893 o skonu bývalého starosty jednoty Jana Sovadiny. Jeho pohřbu se jednota účastnila korporativně s praporem a v kroji. Doba však nebyla k uskutečnění podobné akce na Moravě příznivě nakloněna. Po provedení všech hlavních příprav vedoucích k tomu, aby se všesokolský slet v Brně konal 1. července 1894, byly přípravy k sletu c. k. policejním ředitelstvím zakázány; přestože svou účast již přislíbily jednoty z Moravy, Čech, Slovinska, Polska 297 AMB, fond R 77, inv. č. 1573, Výroční zprávy Sokola Brno I. 1869–1895, Roční

zpráva tělocvičné jednoty brněnské „Sokol“ za rok 1892, s. 7.

298 Tamtéž, s. 7. 299 AMB, fond R 77, inv. č. 1573, Výroční zprávy Sokola Brno I. 1869–1895, Roční

zpráva tělocvičné jednoty brněnské „Sokol“ za rok 1893, s. 4.

300 R. ČERVENÁ, Vybudování stadionu Sokola Brno I, s. 186. Ustavující valná schůze

se konala v hostinci u Aloise Poláka na Kobližné ulici č. 7. Ovšem založení jednoty (18. 6. 1892) bylo ukvapené a bez náležitých příprav. Nebyla navíc přijata do sokolské organizace, což vedlo její představitele k přijetí odlišného kroje (kajda z tmavomodré látky s pěti čamarami, dlouhé kalhoty ze stejné látky, červená košile, lakový pás s monogramem a šedý plstěný klobouk s velkým perem, který byl později nahrazen sokolskou čapkou).

58 |

SOKOL BRNO I 1862–1938 – DĚJINY ELITNÍ MORAVSKÉ JEDNOTY

a Dolních Rakous. Jednota se sice obrátila se stížností na c. k. místodržitelství a vysoké ministerstvo, ale ta se minula účinkem.301 *** V polovině 90. let 19. století se začal v jednotě projevovat sílící hlas po vlastní tělocvičně, která by odpovídala všem požadavkům sokolské tělovýchovy. I když podobné hlasy zaznívaly i dříve, se stále rostoucí společenskou prestiží stoupalo také sebevědomí. Myšlenka postavit si vlastní tělocvičnu vznikla přitom už v roce 1884. V roce 1890 bylo k tomuto účelu založeno Družstvo ku zřízení tělocvičny pro tělocvičnou jednotu Sokol v Brně, které mělo shánět finance a později postavit novou sokolovnu. Heslem Družstva, majícího ve své správě tou dobou již 1 419 zlatých 71 krejcarů, bylo: „Co nejdříve pod vlastní střechu.“ Naplnit jej ale nebylo vůbec jednoduché. Podobnou atmosféru asi nejlépe dokresluje apel Ferdinanda Koktavého, který si kladl otázku „čí to vina?“, na kterou si odpovídá: „Každý bij se v prsa svá a kajicně volej: má vina, vaše vina, naše veliká vina! Avšak nestačí jen se káti, nýbrž nutno také polepšiti se! Mám za to, že můžeme právem apellovati na vlastenectví a lásku ku věci sokolské u vší naší veřejnosti, aby dopomohla nám ku vystavění vlastního stánku, a proto každý z nás buď na svém místě a konej povinnost poctivě a svědomitě a shledáme, že kýžený výsledek nás nemine.“302 Za rozšířený obnos se podařilo v roce 1892 koupit stavební místo v Augustinské ulici (Jaselské) za 7 591 zlatých 76 krejcarů, což však situaci nevyřešilo, neboť se jednalo o parcelu s malou výměrou. Proto začala jednota velmi záhy, již v roce 1895, uvažovat o prodeji, k čemuž také následně v roce 1897 skutečně došlo. Místo prodala za 15 000 zlatých dámskému spolku Vesna, který si zde zřídil školu a penzionát.303 *** Již na počátku 80. let 19. století začala dlouholetá 301 AMB, fond R 77, inv. č. 1573, Výroční zprávy Sokola Brno I. 1869–1895, Roční

zpráva tělocvičné jednoty brněnské „Sokol“ za rok 1894, s. 4.

302 Tamtéž, Roční zpráva tělocvičné jednoty brněnské „Sokol“ za rok 1895, s. 5. 303 Tamtéž, s. 24; R. ČERVENÁ, Vybudování stadionu Sokola Brno I, s. 185; František

KOŽÍK, Sokol Brno I a sokolovna, in: Vlastní silou!, Brno 1929, s. 7.

spolupráce brněnského Sokola a Vesny. Ta se na jednotu původně obrátila s žádostí o propůjčování sokolské tělocvičny za účelem „pěstění tělocviku dámského“ a v této rovině jí bylo také „s největší ochotou vyhověno“.304 Od roku 1882 tak docházelo k pravidelnému zapůjčování sokolské tělocvičny, až do doby, kdy byla Vesně prodána. Po tragické smrti Miroslava Tyrše (1884) byl z podnětu České obce sokolské v roce 1891 uskutečněn II. všesokolský slet, jehož se účastnila brněnská jednota pod vedením Josefa Barviče. Slet byl ve své podstatě součástí Jubilejní zemské výstavy. Při ní dostal Sokol první velkou příležitost k vlastní prezentaci; autory sokolské výstavy byli Josef Scheiner a Ludvík Čížek. Po skončení zemské výstavy přišli národopisní badatelé v čele s Františkem Adolfem Šubertem (1849–1915) s myšlenkou na uspořádání souborné výstavy výlučně národopisného charakteru. Na to ČOS reagovala oznámením možné participace v podobě uskutečnění III. všesokolského sletu.305 „Jedním z nejdůležitějších odvětví výstavních bude anthropologie českého národa, jejímž účelem jest prozkoumati národ český po jeho stránce tělesné.“306 Tento úkol připadl na Sokol, sdružující tou dobou 34 000 členů. Mezi výstupy antropologického měření měl být také unikátní soubor fotografií „lidových cviků“,307 které měli pořídit zástupci Moravskoslezské obce sokolské. Fotografie se však nedochovaly, proto není jisté, zda se závěr podařilo realizovat. Jisté je, že na jaře roku 1894 v době blížícího se III. všesokolského sletu v Praze (1895),

304 AMB, fond R 77, inv. č. 1573, Výroční zprávy Sokola Brno I. 1869–1895, Roční

zpráva za rok 1890 tělocvičné jednoty brněnské „Sokol“, s. 6.

305 „S myšlenkou uspořádati Národopisnou výstavu lidu českoslovanského,

vznikla zároveň myšlenka svolati III. slet sokolský, hned při samotných jejich začátcích, při prvých nábězích k definitivnímu rozhodnutí.“ Práce slavností, in: III. slet všesokolský v Praze, Praha 1895, s. 9. 306 Josef SCHEINER, K výstavě národopisné, Sokol: časopis zájmům tělocvičným věnovaný, 1893, roč. 19, č. 1, s. 5–7. Sokol chtěl na veřejnost působit dojmem nezávislé organizace, jejíž vizí bylo „…vychovati národní vojsko ku hájení vlasti, ku dobytí pohřbené naší svobody a samostatnosti…“ Karel Jaroslav OBRÁTIL, Sokolský katechismus, Zubří 1898, s. 20. 307 „…důležitým číslem na výstavě budou fotografie lidových cviků a jejich popisy. Fotografie dají poříditi župy; tu snad zejména bratrská župa Palackého a Komenského platně bude moci posloužiti“. NA, fond ČOS, kart. 88, Sokolské výstavy 1891–1912, 1512 výstava 1895, Výzva MSOS.

OBDOBÍ KRÁSNÝCH ČASŮ

Prapor Sokola Brno I od Zdenky Vorlové-Vlčkové (líc a rub), 1895

spojeného s Národopisnou výstavou lidu českoslovanského,308 kterého se měla přirozeně účastnit i brněnská jednota pod vedením Karla Vohnouta, vznikl komitét paní a dívek za předsednictví Luisy Novákové a Adély Koudelové, tehdejší starostky spolku Vesna, za účelem pořízení 308 První specializovaná výstava lidových krojů a výšivek byla z popudu Náprst-

kova muzea uspořádána v Praze roku 1879. Představitelé Sokola si uvědomili, že podobné výstavy představují vhodný způsob propagace vlastní činnosti. Z toho důvodu už v roce 1885 Sokol Pražský uspořádal ve své tělocvičně první sokolskou výstavu, zaměřenou na umělecké a sokolské artefakty ze soukromé sbírky Miroslava Tyrše. První velkou výstavní příležitost dostal Sokol v roce 1891 při Jubilejní zemské výstavě. Vít SMRČKA, Národopisné výstavy, in: Stanislav BROUČEK – Richard JEŘÁBEK, Lidová kultura: národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska, Praha 2007, s. 614.

| 59

nového slavnostního praporu pro Tělocvičnou jednotu Sokol Brno I. Potvrzovalo se tak, že vliv brněnských žen byl v otázce prezentace od samého počátku sokolské organizace nezpochybnitelný. Návrh praporu vytvořila Zdenka Vorlová-Vlčková, spolupracující s Leošem Janáčkem či s Dušanem Jurkovičem. Na výsledné podobě praporu se odrazily charakteristické umělecké vlivy závěru 19. století, a to v podobě drobných náznaků výtvarného folklorismu a nastupující secese. Lícovou stranu praporu tvořenou červeným hedvábím vyplnila autorka ústředním spolkovým heslem Tužme se! olemovaným na krajích všech stran praporu stylizovanou výšivkou v podobě lipových ratolestí a folklorních ornamentů. Identickou výšivku nacházíme i na rubové části z bílého hedvábí. Jejím hlavním motivem je sokol v letu. Slavnostní odhalení praporu proběhlo dne 12. května 1895 ve velkém sále Besedního domu.309 V odpoledních hodinách se pak konala veřejná slavnost v Novém světě v Pisárkách, po níž následoval průvod zpět k Besednímu domu. Během hlavního průvodu III. všesokolského sletu v Praze se stal nový prapor brněnské jednoty důvodem incidentu. Mladí cvičenci brněnského Sokola,310 kteří se nazývali Omladina, pořídili z vlastních prostředků stuhu s vyšitým nápisem Omladina Sokolu. Pražská policie stuhu zabavila „pro pobuřující a státu rakouskému nebezpečný nápis Omladina“, který považovala za zjevný odkaz k procesu s Omladinou z let 1893–1894.311 Otázkou tělovýchovy žen v Sokole se zabývala ČOS poprvé v roce 1897 na valném sjezdu,312 na kterém bylo doporučeno věnovat ženské tělovýchově pozornost. Zároveň byl dán podnět k zakládání ženských tělocvičných odborů v jednotách nebo hledání jiného způsobu zapojení. Po tomto sjezdu nastal skutečně zvýšený zájem o zakládání 309 Michal DOLEŽEL a kol., Prapor Sokola Brno I, s. 21–22; Výroční zpráva uvádí

jako datum slavnosti 26. května 1895, srov. AMB, fond R 77, inv. č. 1573, Výroční zprávy Sokola Brno I. 1869–1895, Roční zpráva tělocvičné jednoty brněnské „Sokol“ za rok 1895, s. 6. 310 Slavnostního průvodu se účastnilo v kroji 56 členů brněnské jednoty. AMB, fond R 77, inv. č. 1573, Výroční zprávy Sokola Brno I. 1869–1895, Roční zpráva tělocvičné jednoty brněnské Sokol za rok 1895, s. 10. 311 Michal DOLEŽEL a kol., Prapor Sokola Brno I, s. 21–22. 312 Někdy se hovoří o sněmu v roce 1895, viz Marie VRABCOVÁ – Jiří FELIX, Dějiny ženského sokolského tělocviku, Praha 1922, s. 7.

60 |

SOKOL BRNO I 1862–1938 – DĚJINY ELITNÍ MORAVSKÉ JEDNOTY

ženských odborů s vlastní správou, přesto však na jednotě zcela závislou.313 O rok později byly ženy z usnesení ČOS do Sokola oficiálně přijaty, ovšem bez hlasovacího práva. Kromě těchto projevů smýšlení brněnských žen byla patrná i jejich snaha o zapojení do probíhající národní emancipace, projevovaná zakládáním ženských spolků s různým zaměřením (sociálním, kulturním, školským atd.). V Brně působilo před první světovou válkou hned několik německých ženských spolků rozličného zaměření. Nejsilnější pozici z nich měl Brněnský ženský výrobní spolek, který soustředil svou pozornost na vzdělání dívek a žen v tradičním německém duchu. Správní výbor brněnské jednoty tak byl čím dál více vystaven tlaku žen, volajících po rovnoprávnosti v přístupu ke cvičení: „Dámám, které opětně žádají o přijetí za členy, se odpoví, že nemožno dle stanov odbor zříditi a doporučuje se jim založení samostatného tělocvičného spolku, jemuž se pak tělocvična i nářadí propůjčí.“314 V období kolem třetího všesokolského sletu se začala projevovat otázka ženského tělocviku

313 Až do roku 1896 platila v Sokole směrnice, která zakazovala přijímat ženy

za členy sokolských jednot. Jako první se o založení samostatného odboru pokusila Barbora Šourková, ale její návrh byl vyšehradskou sokolskou jednotou zamítnut. Založila tedy v roce 1891 Dámský kurz tělocvičný, ze kterého se v roce 1895 stal ženský odbor jednoty Královský Vyšehrad. J. SCHŮTOVÁ, Ženy v Sokole, s. 68. První ženský začleněný odbor v Sokole vznikl ve Frenštátě pod Radhoštěm v roce 1891. M. WAITOVÁ, Vzpomínáme počátků ženského tělocviku, s. 574. 314 AMB, fond R 77, inv. č. 2, Protokol správního výboru o schůzích a valných hromadách spolku 1894–1900, zápis ze dne 6. února 1894, s. 1.

také v brněnské jednotě, o čemž svědčí první kusé zmínky: „Tělocvičný odbor ženský (v Bes. domě) pro různé překážky dosud neuskutečněn.“315 Sokol podporoval alespoň snahu vytvořit tělocvičné oddělení v rámci spřátelené organizace: „Vesna má být požádána, by zřídila dámský cvičící odbor.“316 Toho roku však ještě byla v platnosti směrnice, která nedovolovala přijímat ženy do sokolských jednot. Situace se začala měnit v roce 1898, tedy v roce oslav výročí narozenin Palackého, kdy valný sjezd ČOS schválil zřizování ženských odborů v jednotách s vlastní, ale na jednotě závislou správou.317 Ve stejném roce do Brna u příležitostí oslav zavítal 12. června starosta ČOS Jan Podlipný, jenž byl vřele uvítán i přes odpor německého vedení Brna.318 Zápas brněnské inteligence a spolků (včetně Sokola) usilujících o vznik vysoké školy, dosáhl jistého úspěchu, když byla v roce 1899 založena Česká vysoká škola technická. Nenaplnily se však vize brněnské jednoty, která očekávala „by akademická mládež utužila své tělo i svého ducha v práci a kázni sokolské“.319

315 Tamtéž, inv. č. 1574, Výroční zprávy Sokola Brno I 1896–1910, Výroční zpráva

tělocvičné jednoty Sokol za správní rok 1896, s. 8.

316 Tamtéž, inv. č. 2, Protokol správního výboru o schůzích a valných hromadách

spolku 1894–1900, zápis ze dne 6. června 1896, s. 77.

317 J. SCHŮTOVÁ, Ženy v Sokole, s. 69. 318 Hynek BULÍN, Jiskry a plameny. Vzpomínky na dobu zápasů i vítězství, Brno

1930, s. 28–30.

319 AMB, fond R 77, inv. č. 1574, Výroční zprávy Sokola Brno I 1896–1910, Výroční

zpráva tělocvičné jednoty „Sokol“ v Brně za správní rok 1899, s. 10.

LÉTA VELKÝCH ZMĚN

LÉTA VELKÝCH ZMĚN

Brno před první světovou válkou Přechod společnosti do nového století přinesl změny v náladách obyvatelstva. Velká změna nastala v otázce modernizace města, kdy se nově soustředila pozornost na zlepšení úrovně života společnosti, tedy hlavně dělnického obyvatelstva.320 V roce 1904 došlo v Brně k několika demonstracím. V únoru demonstrace německých studentů přerostly v nacionalistické bouře. V říjnu zase dělnické vystoupení za všeobecné volební právo nekompromisně potlačilo vojsko. O rok později v Brně vyvrcholil zápas o zřízení druhé české univerzity, vedený od roku 1901. Proti zřízení nové české vysoké školy se postavili brněnští a moravští Němci, kteří navrhovali, aby se univerzita vybudovala třeba v Prostějově. Do Vídně tak putovaly petice z obou táborů, ale vláda byla odkázána k nečinnosti, neboť příklon k jedné straně by tak automaticky znamenal nepřátelství druhé. Začátkem října 1905 se v Brně konal sjezd Němců, Volkstag, kteří se sjeli ke svému tehdejšímu centru, Německému domu na Moravském náměstí. Ve stejný den se sešli v Besedním domě, spojeném s brněnskou jednotou, Češi. Blízkost obou skupin vedla k pouličním šarvátkám, při nichž přišel o život dělník František Pavlík. Událost tak na několik let vybudování brněnské vysoké školy zabránila.321 Otřesení politici z Moravy – jak čeští, tak němečtí, poté podepsali dohodu o česko-německém vyrovnání (Moravský pakt, Mährischer Ausgleich), které mělo řešit národnostní poměry v zemi.322 320 K tomu blíže např. Martina LANGROVÁ, Bytová otázka dělníků v Brně v letech

1890–1910 na příkladu ulice Cejl, BMD 21, 2008, s. 219–237.

321 Srov. Z. VÁLKA, Brno, s. 8. 322 K tomu blíže Lukáš FASORA – Jiří HANUŠ – Jiří MALÍŘ, Moravské vyrovnání

z roku 1905 – možnosti a limity národnostního smíru ve střední Evropě: sborník příspěvků ze stejnojmenné mezinárodní konference konané ve dnech 10.–11. listopadu 2005 v Brně, Brno 2006.

Pohřeb usmrceného Františka Pavlíka dne 4. října 1905

| 61

62 |

SOKOL BRNO I 1862–1938 – DĚJINY ELITNÍ MORAVSKÉ JEDNOTY

Ale nejednalo se pouze o otázku národnostní, nýbrž také náboženskou. V roce 1906 na Moravě probíhaly antiklerikální manifestace, při kterých nezřídka docházelo k násilnostem mezi odpůrci a přívrženci klerikalismu. Netolerance vůči nábožensky smýšlejícímu členstvu vedla k potřebě zakládat tělocvičné odbory při katolických spolcích.323 Vytvářené tělocvičné odbory, jež postupně přijaly podle vzoru slovinského tělocvičného katolického spolku název Orel, vznikaly v okolí Brna, například roku 1902 v Líšni u Brna.324 Čím dál otevřenější protikatolické postoje Sokola vedly k množícím se výpadům kněžstva proti ČOS jako celku nebo proti jednotlivým jednotám. Sebejistota brněnského německého establishmentu způsobila, že byla stavba Německého domu jako domovského centra všech německých spolků stále odkládána a zahájena teprve za napjatější situace v Taafeho době.325 Altbrünner Turnverein v Brně (ATV) dostal příležitost účastnit se všeobecných nacionalistických slavností. V roce 1909 mohl spolek poprvé uspořádat v Německém domě vlastní tělocvičné vystoupení. Od té doby se turnerské spolky v tomto kulturním centru plně etablovaly. Podle policejních zpráv a líčení spolku se tím značně posunul obsah a styl vystoupení – místo dosavadního národněsvobodomyslného obsahu nastoupil branný sport, bojové písně a osobitě archaizující germanomanie. Bojové tance žen jsou popisovány jako živé obrazy ke Stráži na Rýnu s doprovodem varhan. Oslavy Teutoburské se konaly právě tak jako pravidelné slavnosti slunovratu a červencové svátky. Rovněž tak byla připomínána smrt Felixe Dahna z roku 1912; mezi různými zhudebněními jeho básní se nacházejí i pozoruhodné řádky: „Měli-li by zajít Germáni nechť s nimi stojí v plamenech i celá Evropa.“326 V hlavním zemském městě Brně zůstala ve své podstatě městská správa až do zániku monarchie v německých 323 Vznik a stručné dějiny Orla v Čechách 1897–1921, b. m. n. (1922), s. 4–5. 324 František Method ŽAMPACH, Československý Orel, in: Příručka osvětové práce

orelské, Brno 1921, s. 19–21; David HYNEK, Dějiny Orelstva, Praha 1923, s. 3–4; srov. J. HANUŠ, Kronika Orelstva 1902–1948, Brno 1992, s. 15. 325 Gustav TRAUTENBERGER, Festschrift zur Eröffnung des Deutschen Hauses in Brünn am 17., 18. und 19. Mai 1891, Brünn 1891. 326 H. H. BRANDT, Srovnání vývoje, s. 57; MZA, fond B 26, Německé spolky, Altbrünner Turnverein, kart. 2487, sign. 240.

rukou. To vyplývalo z rigidního dodržování hranice města, tak jak byla stanovena roku 1850, a zablokování jejího rozšíření o přilehlé obce. V jádru města tak zůstala většina německého měšťanstva (třebaže stále ubývající), i přes nový příliv českých obyvatel v průmyslově proletářském a počešťujícím se okolí. Hegemonie se vedle toho opírala o komunální volební právo, které extrémně zvýhodňovalo (německou) majetkovou buržoazii a vylučovalo proletariát z účasti v komunálních orgánech. To vše vedlo k tomu, že se německé spolky v Brně mohly stále opírat o městskou správu. Přitom v moravském hlavním městě Brně, podobně jako tomu bylo v Praze, tvořili velkou část etablované buržoazie Židé.327 Měsíc poté, co se sokolové rozešli ze svého předčasně ukončeného sletu (1914), začaly brněnské ulice lemovat plakáty s manifestem císaře Františka Josefa I. Mým národům!. Rakousko-Uhersko tím vypovědělo válku Srbsku, s čímž bylo spojeno také vyhlášení všeobecné mobilizace všech bojeschopných mužů ve věku od 21 do 42 let. Vypuknutí války vyvolalo v Brně velké emoce. Představitelé města a němečtí nacionalisté vítali válku s nadšením, neboť věřili v brzké vítězství rakouských a německých zbraní. České politické strany byly natolik situací zaskočeny, že jejich představitelé nedokázali zaujmout žádné stanovisko a většinou se omezili na prohlášení loajality k habsburské monarchii anebo přímou podporu monarchii. Život v Brně se náhle změnil. Probíhala všeobecná mobilizace a vojáci odjížděli za veřejné účasti na frontu. Z četných veřejných budov a škol se zřizovaly lazarety, město se postupně připravovalo na válku. V září 1914 jej zaplavili polští uprchlíci z Haliče. Přijížděly první transporty raněných. Po zahájení válečných akcí bylo politickým a bezpečnostním úřadům nařízeno vypracovat seznamy osob, které se zdály nespolehlivými nebo podezřelými.328 Již na začátku se na těchto seznamech ocitli i někteří představitelé 327 H. H. BRANDT, Srovnání vývoje, s. 41. 328 Na seznamech se objevilo 16 redaktorů, 21 státních úředníků, zaměstnanců

a učitelů, 10 živnostníků a obchodníků, 5 studentů, 2 dělníci a 5 advokátů. Mimo to se zde objevil také tajemník lidové pokrokové strany Václav Šlesinger nebo organizátor národně sociální strany Adolf Tihelka. Jaroslav BUDÍNSKÝ, Morava za války: ze vzpomínek na domácí odboj, Brno 1936, s. 61.

LÉTA VELKÝCH ZMĚN

| 63

Sokola, jako Pergrin Fiša. Z iniciativy náčelníka nejvyššího vojenského velitelství arcivévody Bedřicha byla v Brně zřízena Kundschaftsstelle (výzvědná služba) pro Moravu. V čele stál moravský místodržitel Oktavián Bleyleben a brněnský policejní ředitel Zdenko Wacha, kteří se společně s vrchním policejním radou Josefem Rycheckým stali hlavními nástroji perzekuce.329 V Brně došlo k celé řadě restrikcí a zákazů, jako například vyvěšování nebo nošení slovanských praporů a odznaků nebo veřejný zpěv slovanských, národních nebo sokolských písní. Došlo rovněž k zabavování česky orientovaných knih, v učebnicích byly vyškrtány zmínky o české historické nezávislosti, z programů divadel byla vyjmuta představení s vlasteneckou tematikou. Takovým způsobem si úřady snažily vynutit u obyvatelstva loajalitu a upevňovat v něm německé nacionální cítění.330 Obecně se však národní hnutí v Brně probouzelo poměrně pomalu, což bylo způsobeno hned několika činiteli. Hlavní centrum českého politického života bylo v Praze, jejíž význam ještě vzrostl vytvořením Českého svazu a Národního výboru. Moravští i brněnští zástupci totiž působili v obou institucích shodně. Moravský místodržitel Oktavián Bleyleben vydal 17. ledna 1915 provolání, v němž vybízel občany k věrnosti trůnu a k denunciacím (udavačství).331 Přirozeně docházelo k protirakouským akcím, za které byli lidé vězněni v někdejší věznici v Brně na Cejlu, jako například básník Petr Bezruč, a to z důvodu uveřejnění básně napsané v duchu jeho Slezských písní a podepsané šifrou P. B. Také brněnský Špilberk se stal přestupní trestaneckou stanicí, jež zásobovala vojenské soudy a rakouské věznice. Městská rada a obecní zastupitelstvo, jehož volby byly po dobu války pozastaveny místodržitelstvím, se soustředily na válečné úkoly – pořizování soupisů branců, konání odvodů, prohlídky a povolávání vojáků, provádění rekvizic a sbírek, ubytování vojska atd. Své poslání přitom plnily také z vlastního nacionalistického přesvědčení. Jeho typickým výrazem se stal tzv. Wehrmann neboli obránce. Dřevěná socha ozbrojence

postavená na Velkém náměstí měla symbolizovat a oslavovat hrdinství rakousko-uherských vojsk ve válce a ztělesňovat mýtus germánského ducha.332 Nejmarkantněji se toto přesvědčení projevilo od března 1915 přejmenováním brněnských ulic a náměstí, které se nově honosily jmény německých a rakouských vojevůdců. Velké náměstí, dnes náměstí Svobody, bylo přejmenováno na náměstí Františka Josefa, Zelný trh na náměstí císaře Viléma atd. Na konci roku, 22. listopadu 1915, došlo k rozpuštění České obce sokolské a Svazu slovanského sokolstva. Už dříve došlo k rozpuštění řady sokolských jednot (v Brně-Husovicích, v Brně-Líšni apod.). První neúspěchy rakouských a německých vojsk na frontách poměrně brzy ochladily nadšení brněnské německé veřejnosti. Vnější potíže – vyrovnání válčících sil – doplňovaly sílící vnitřní potíže hospodářského, ale i politického charakteru. Již od roku 1916 pociťovala velká průmyslová centra nedostatek životních potřeb. Příděly potravin nestačily a stanovené maximální ceny zboží nikdo nedodržoval, což vedlo pouze k drahotě a spekulacím. Nedostatek surovin i pracovních sil ukončil přechodné období válečné konjunktury a vedl k poklesu výroby, zejména pak ve spotřebním průmyslu. To vše citelně postihlo brněnské textilky, které zaměstnávaly roku 1916 jen dvě třetiny mírového stavu zaměstnanců. Po odchodu mužů na frontu musely část úkolů převzít ženy.333 Když po smrti císaře Františka Josefa I. (1916) nastoupil na trůn Karel I., nastalo pozvolné uvolňování ve všech oblastech. Rostoucí potíže a nedostatky monarchie vytvářely předpoklady pro nový vzestup národně osvobozeneckého hnutí. V Brně patřila k protirakousky smýšlející opozici skupina příslušníků lidové pokrokové strany kolem Arnošta Heinricha, která se postupně orientovala na T. G. Masaryka. Ovšem s jeho stoupenci (Mafií) neměla těsné kontakty, navíc veřejně nevystoupila a nevyvíjela ani rozsáhlejší ilegální protirakouskou činnost. Vnitropolitické změny a mezinárodní události působily na vývoj brněnských poměrů.

329 Za celou válku bylo na Moravě zatčeno za protistátní delikty na 500 osob,

332 V. PEŠA – J. DŘÍMAL, Dějiny města Brna, 2. díl, s. 70–71. Sochu nechal postavit

z nichž sedm bylo odsouzeno k trestu smrti. 330 J. BUDÍNSKÝ, Morava za války, s. 125–126. 331 Českému lidu na Moravě, Rovnost, roč. 31, č. 29, 17. 01. 1915, s. 1.

brněnský starosta August von Wieser. Autorem sochy byl německý sochař Carl Wollek. Sochu stojící na soklu se schůdky chránila stříška na čtyřech pilířích. 333 Tamtéž.

64 |

SOKOL BRNO I 1862–1938 – DĚJINY ELITNÍ MORAVSKÉ JEDNOTY

Vinou nedostatku surovin se dále propadalo hospodářství, vlnařskou výrobu bylo nutno omezovat. Ceny volných potravin a průmyslových výrobků se staly většině spotřebitelů nedostupné. Ve městě se rozmohl černý trh, neboť příděly na lístky byly nepravidelné a nedostatečné. Bídou a hladem netrpěl pouze ten, kdo měl příbuzné na venkově. V důsledku hospodářského rozvratu Rakousko-Uherska docházelo k hladovým a protidrahotním demonstracím a stávkám v květnu a opět v srpnu 1917. Úřady se ani pod přetrvávajícím tlakem nezmohly na skutečně systémová řešení. Obvyklými účastníky hladových demonstrací byly ženy. Účast žen na protestech vedla k davové hysterii, účast mužské mládeže (zejména studentů) přinášela anarchistický nihilismus. Výsledek byl však v obou případech stejný.334 V druhé polovině ledna 1918 vedla zhoršující se situace v Brně k masové demonstraci proti válce a za uzavření míru.335 Přibližně ve stejné době proběhl v Brně sjezd důvěrníků Pokrokové strany lidu na Moravě. V přijaté rezoluci se sjezd přihlásil k tzv. tříkrálové deklaraci z 6. ledna 1918, zdůrazňující požadavek sebeurčení národů a spojení českých zemí se Slovenskem. Proti možnému vyhlášení samostatného českého státu konali moravští Němci v Brně 9. června celoříšský Volkstag, na němž vystoupili proti „trhání Rakouska“ a vyslovili se za připojení Rakouska k Německu. Brněnská radnice se stavěla po celou dobu zcela negativně proti požadavkům českého národa. Sama prosazovala zavedení němčiny jako úřední řeči v Rakousku, netajila se ani podporou myšlenky užšího spojení Rakouska s Německem. Když podal Ludwig Czech pod dojmem narůstající revoluční situace zastupitelstvu návrh, aby se nové obecní volby konaly na základě všeobecného volebního práva, byl odmítnut s poukazem na to, že by podobná volba ohrozila německý ráz města. V téže době se opět rozhořel spor o českou univerzitu v Brně. Všechny požadavky byly i tentokrát zamítnuty. V Brně existovalo poměrně silné politické hnutí, ale na veřejnost prostupovalo jen s obtížemi. Státní aparát i městská národní správa hájily nejen zájmy mocnářství, 334 M. BOROVIČKA – J. KAŠE – J. P. KUČERA – P. BĚLINA, Velké dějiny, XII.b, s. 658;

V. PEŠA – J. DŘÍMAL, Dějiny města Brna, 2. díl, s. 72–73.

335 Brněnské dělnictvo manifestuje pro mír a chléb!, Rovnost, roč. 34, č. 19, 19. 01.

1918, s. 1.

ale zároveň zájmy německé menšiny. Otevřené projednávání aktuálních politických otázek se nepřipouštělo. Nahrazováno bylo do jisté míry kulturními akcemi, jako byly oslavy Mistra Jana Husa, pěvecké a hudební koncerty nebo divadelní představení. Brněnský domácí odboj tak působil pouze v omezené skupině politických představitelů, kteří s ohledem na stav věci vystupovali s nejvyšší opatrností. Výsledek národního hnutí závisel tedy úplně na vývoji celkové mezinárodní situace a poměru sil v Rakousku. V době, kdy se množily vzpoury a dezerce vojáků, národní hospodářství a zásobování selhávalo v důsledku neúměrného přetížení, státní správa jen bezmocně přihlížela vzedmutým vlnám lidových bouří. A tak vědomí blížícího se konce vedlo česky smýšlející kruhy ke snaze zajistit si vedoucí postavení v nadcházející době. Bylo proto potřeba reorganizovat Národní výbor, což se stalo 13. července 1918. Na Moravě plnili funkci zemského národního výboru moravští členové Národního výboru v Praze. V Brně se vytvořil v té době místní národní výbor, ale až do převratu nevyvíjel větší aktivitu.336

Tělovýchovné a sportovní hnutí v Českých zemích Rozvoj sportu podpořil v roce 1899 vznik Českého olympijského výboru (ČOV) a zásluhou Františka Smotlachy v roce 1910 založený univerzitní sportovní spolek pod názvem Vysokoškolský spolek pro tělocvik a sport, hry a skauting. Vznikaly české sportovní svazy, jako např. v roce 1903 Svaz českých lyžařů, který se stal zároveň prvním národním lyžařským svazem na světě.337 Období kolem roku 1900 bývá nazýváno zlatým věkem novin, patrně i díky nárůstu gramotnosti populace. Noviny hrály ve společnosti čím dál větší roli, mnohdy informovaly o sportovních událostech, čímž přitáhly ke sportu další zájemce.338 336 V. PEŠA – J. DŘÍMAL, Dějiny města Brna, 2. díl, s. 73–75. 337 M. STRACHOVÁ, Sport, s. 18. 338 Rakousko-uherská monarchie: habsburská říše 1867–1918 slovem a obrazem,

Praha 2011, s. 97. K tomu blíže Martin PELC, Sport a česká společnost do roku 1939, Praha 2018.

LÉTA VELKÝCH ZMĚN

Dalším podnětem, který ovlivňoval na dlouhý čas vnější vztahy sokolské organizace, bylo zřizování křesťansko-sociálních odborů při katolických spolcích.339 Jejich vznik byl důsledkem nevšímavosti existujících tělocvičných spolků k otázce víry. Zatímco v Čechách byla centra nového tělocvičného hnutí roztříštěná (Praha, Hradec Králové, České Budějovice a Plzeň), na Moravě bylo od počátku postupováno pod jednotným vedením. Období sjednocování moravských katolických tělocvičných odborů, které nepředstavovaly samostatné spolky, a vytvoření zemského ústředí, je obecně považováno za počátek samostatné orelské organizace.340 První křesťansko-sociální odbor na Moravě byl neformálně ustaven na schůzi členů dne 5. července 1902 při Katolické jednotě sv. Josefa v Líšni u Brna. Tento odbor vznikl z podnětu Metoda Hoška, faráře v Líšni. O rok později byl, na popud tiskaře Josefa Stříže, ustaven tělocvičný odbor při Spolku katolických tovaryšů v Brně. Šedesát čtyři členů tohoto odboru poprvé veřejně vystoupilo v roce 1905 v Líšni.341 V roce 1908 přijaly křesťansko-sociální tělocvičné odbory jednotný název podle vzoru slovinské organizace Orel.342 Název vyšel vstříc snaze po odlišnosti od Sokola.343 Přes těsné kontakty se organizačně do první světové války Orel v Čechách a na Moravě nesjednotil. Navíc nedobudovaná pevná organizační struktura spolu s válečnými omezeními byla pro Orla téměř likvidační, což nejlépe dokumentuje úbytek členů.344 Oproti Sokolu se v Orlu sport výrazněji preferoval, ale i zde byl pouze vedlejší činností. 339 Vznik a stručné dějiny Orla v Čechách 1897–1921, b. m. n. (1922), s. 4–5. K otázce

340 341

342 343

344

vývoje Orla blíže Stanislav VEJVAR, Dějiny tělovýchovné organizace Orel v Čechách 1909–1948, Disertační práce, Ústav českých dějin FF UK, Kladno 2014. Jitka BERANOVÁ – Marek WAIC, Kulturně výchovná a vzdělávací činnost českých tělovýchovných organizací, Praha 1998, s. 35. F. M. ŽAMPACH, Československý Orel, s. 19–21; D. HYNEK, Dějiny Orelstva, s. 3–4; srov. J. HANUŠ, Kronika Orelstva, s. 15. Tehdy používali cvičenci modré lemování triček a modrobílý pás. K tomu blíže Tomáš TLUSTÝ, Počátky a vývoj orelské organizace na Moravě do roku 1914, Studia sportiva, r. 12, č. 1, s. 94–107. S. VEJVAR, Dějiny tělovýchovné organizace Orel, s. 56. Pojmenování je tak chápáno jako symbol síly, vysokého vzletu ke slunci všech ideálů, k Pravdě boží, symbol královské vznešenosti nad všedností, špatností a ruchem světa. F. M. ŽAMPACH, Československý Orel, s. 24. Počátkem roku 1917 klesl počet členů z předválečných 12 000 na 884. F. M. ŽAMPCAH, Československý Orel, s. 32; srov. J. BERANOVÁ – M. WAIC, Kulturně výchovná a vzdělávací činnost, s. 35.

| 65

Po celou dobu rostl také vliv utvořené spolkové sféry. Členská základna Sokola v roce 1912 činila 80 462 členů, DTJ o rok později evidovala 34 283 členů a v roce 1911 měl Orel 12 068 členů.345 Skautské hnutí, které v roce 1907 založil britský generál Robert Baden-Powell, se začalo šířit velice záhy také do naší země, kde zaujalo profesora Antonína Benjamina Svojsíka. Ten v létě roku 1911 odjíždí do Anglie, aby poznal zdejší skauty. V roce 1912 pak vydává knihu Základy junáctví, na které spolupracoval s tehdejšími představiteli vědy a kultury. Již v červenci téhož roku začíná působit první skautský tábor nedaleko hradu Lipnice. V následujícím roce se skauti zabydlují v prvních podsadových stanech – světovém unikátu. V našem prostředí přijalo skautské hnutí v roce 1914 název Junák – český skaut. Podobně jako Sokol věnoval i Junák od počátku značnou pozornost branné výchově. V situaci, kdy se současně jednalo o národnostně profilované organizace, tím tyto spolky vystupovaly na politickou scénu. Počátky brněnského skautingu se oficiálně datují k 1. lednu 1915. Průkopníky skautské výchovy zde byli Milota a Velen Fanderlíkovi,346 jejichž děd, Josef Fanderlík, stál u zrodu sokolské jednoty v Brně.347 Když v roce 1900 vystupovala zemská reprezentace o rok dříve zřízeného Českého olympijského výboru na II. olympijských hrách v Paříži pod názvem Rakousko-Češi (Austeriche-Tchéques), přivezla zásluhou diskaře Františka Jandy-Suka domů stříbrnou medaili a reputaci českému sportu. Hlavní pozornost však upoutaly IV. olympijské hry v Londýně v roce 1908, odkud si Češi odvezli dvě bronzové medaile v šermu šavlí. V roce 1914 – pouhých dvanáct dní před sarajevským atentátem – byla česká reprezentace vyloučena z Mezinárodního olympijského výboru a jejím členům bylo nařízeno napříště startovat za Rakousko-Uhersko.348 345 M. STRACHOVÁ, Sport, s. 18. 346 K osobám blíže: Stanislav BALÍK, Junák-skaut: příklad Velena Fanderlika, in:

Člověk na Moravě v první polovině 20. století, Brno 2006, s. 451–466; Josef ŠIMÁNEK, Za zakladatelem československého skautingu, Lidová demokracie, roč. 2, 1946, č. 215, s. 2. 347 Historie brněnského skautingu, dostupné z https://skautibrno.cz/historiebrnenskeho-skautingu/, cit. 2018-08-24. M. STRACHOVÁ, Sport, s. 18. 348 M. BOROVIČKA – J. KAŠE – J. P. KUČERA – P. BĚLINA, Velké dějiny, XII.b, s. 344.

66 |

SOKOL BRNO I 1862–1938 – DĚJINY ELITNÍ MORAVSKÉ JEDNOTY

Technologický rozvoj přelomu 19. a 20. století s sebou přinesl mezistupeň mezi sportovním odvětvím a nákladným „koníčkem“ v podobě moderního motorismu a letectví. První veřejný start motorového letounu u nás proběhl roku 1909 v Praze. Český aviatický klub byl založen až roku 1913. Motorismus byl na tom o poznání lépe, neboť již roku 1902 se v českých zemích konal první motocyklový závod a o dva roky později vznikl Český klub motocyklistů a Český klub automobilistů.349

Sokol Brno I na počátku 20. století Výzvy V roce 1901350 činil fond Družstva již 58 410 korun, o rok později zakoupila jednota za 94 000 korun dům na Nové ulici č. 11 o výměře 3 100 m², kde bylo v zahradě zřízeno první vlastní letní cvičiště o rozměrech 20 × 20 m. To bylo ke svému účelu odevzdáno 16. května 1903. Zbývající část zahrady měla být ponechána k vybudování vlastní tělocvičny. A protože stížnosti členstva na nevyhovující a nedostačující prostory v Besedním domě stále jen sílily, rozhodlo se Družstvo vypsat v roce 1904 soutěž na ideové náčrty tělocvičny v této lokalitě. Z došlých 30 návrhů byl 5. února 1905 porotou vybrán projekt architekta Karla Huga Kepky. Nicméně požadované náklady na stavbu, 150 000 korun, jednota nemohla uvolnit, proto měl být původní plán zredukován. K realizaci opět nedošlo, protože kapitál ani po skromnějším požadavku jednoho sálu pro 100 cvičenců nestačil. I v dalších letech se pokračovalo v projektování tělocvičny; v roce 1907 zvítězil plán vrchního inženýra Karáska, kterého však čekal podobný osud, jako předchozí návrh.

349 Tamtéž, s. 337. 350 Uvádí se také rok 1903. Srov. Josef ZEZULA, Život Sokola Brno I v tělocvičnách,

in: Vlastní silou!, Brno 1929, s. 31; R. ČERVENÁ, Vybudování stadionu Sokola Brno I, s. 186.

Důvodů, proč se sokolovna v Nové ulici nakonec nerealizovala, bylo více. V prvé řadě se mnohdy uvádí neochota tehdejšího magistrátu města společně s finančními potížemi jednoty i Družstva, které jen nepatrně vzrůstaly a nestačily pokrýt náklady na stavbu budovy.351 Kromě toho se také hovoří o tom, že zahrada, v níž měla být sokolovna realizována, měla být značně zmenšena v souvislosti s nově navrhovanou ulicí podle nového regulačního plánu.352 V neposlední řadě přispěl k nezdaru i fakt blízkosti Německého domu a do jisté míry oprávněná obava úřadů z možných národnostních střetů.353 *** Po roce 1900 pronikaly do Brna četnější zprávy o dalších nárocích žen, které souvisely s uspořádáním života žen v celé tehdejší společnosti.354 Účastnice I. sjezdu českoslovanských žen v roce 1897 založily Ústřední spolek českých žen, jehož tiskovým orgánem se stal nový časopis Ženský svět. V roce 1901 se jeho redakce přestěhovala z Brna do Prahy, kde se pustila do zápasu o volební právo žen.355 Konečné prosazení ženské otázky v rámci sokolské organizace přinesl až IV. všesokolský slet v Praze v roce 1901, a to hlavně zásluhou značného úspěchu cvičících žen. Definitivně tak byly přijaty do sokolské organizace. To vedlo k reakci rovněž v brněnské jednotě, kde započaly přípravy pro zřízení ženského odboru „(František) Ešner navrhuje, aby se přikročilo ku zřízení samostatného ženského odboru 351 „Avšak městská rada německého tehdy Brna činila všechno možné, aby to

znemožnila a podařilo se jí to.“ F. KOŽÍK, Sokol Brno I, s. 8.

352 Antonín MEZERA, Budovatelem Stadionu, in: Bratru Josefu Zezulovi k sedmde-

sátinám, Brno 1949, s. 46.

353 K. DUBSKÝ, Šedesát let, Salon, 15. července 1922. V roce 1911 byla jednota

vybídnuta k vybrání jiného místa, protože stávající parcela „je příliš blízko Německého domu“. R. ČERVENÁ, Vybudování stadionu Sokola Brno I, s. 186. 354 Věra BEDNÁŘOVÁ, Příspěvek k dějinám brněnského školství: počátky dívčího středního školství v Brně, BMD 9, 1970, s. 35; Pavel CIBULKA, Politizace německého ženského hnutí v Brně před první světovou válkou, in: Marie BAHENSKÁ – Jana MALÍNSKÁ, Ženy a politika 1890–1938, Praha 2014. Koncem roku 1897 byly již ženské odbory při sokolských jednotách na Vyšehradě, Starém Městě, na Smíchově, v Menším Městě pražském, v Dobrovicích, Horažďovicích, Jindřichově Hradci, Humpolci, Chrudimi, Kolíně, Kladně, Klatovech, Kralupech, Liberci, Lomnici, Lovosicích, Mostě, na Pankráci, v Nuslích, v Písku, Plzni, Slaném, v Sušici, Táboře a Vysočanech. M. KOUTNÍKOVÁ, Žena v Sokole, s. 214–215. 355 M. BOROVIČKA – J. KAŠE – J. P. KUČERA – P. BĚLINA, Velké dějiny, XII.b, s. 347.

LÉTA VELKÝCH ZMĚN

| 67

Zakládající členky Sokola Brno I v roce 1902 Zadní řada: A. Radkovská, J. Procházková, M. Sedláková, V. Hradečná (Seidlová), J. Mojžíšová, A. Pouchlá (Štuchalová), Kudlíčková Prostřední řada: J. Mojžíšová, M. Sedláčková, M. Červinková, B. Zedníková, F. Ešner, C Hýlek, K. Dobrá, E. Jarošová, M. Perglerová, Š. Trávníčková Druhá řada: L. Mázlová (Kosmáková), H. Králíková, M. Zapletalová (Nováková), K. Trávníčková (Cohornová), E. Ešnerová, M. Ticháčková První řada: M. Míčová (Mizerová), M. Horáčková

Sokola nezávislého na těl. odboru Vesny.“356 Cvičitelský sbor vypracoval následně návrh, v němž umožnil dámskému odboru volbu vlastní předsedkyně, náčelnice a pokladní, zároveň měl být do výborové schůze odboru vysílán jeden člen správního výboru (tímto dozorem byl pověřen František Ešner, který byl rovněž zpočátku zodpovědný za cvičení). Již před samotným založením ženského odboru, které proběhlo 23. ledna 1902, do něj vkládala jednota značné naděje.357 Na ustanovující schůzi odboru byly zvoleny: starostka Josefa Fišová, místostarostka Emilie Ešnerová, jednatelka Antonína Pouchlá a pokladní Krista

Dobrá. Náčelnice zpočátku zvolena nebyla, až později se jí stala Krista Trávničková-Cohornová. O cvičení žen se rovněž staral Cyril Hýlek, který musel zastoupit v roce 1903 indisponovaného Františka Ešnera, ovšem správu si vedl ženský odbor sám.358 Veřejného cvičení jednoty se ženy sice neúčastnily, ale v rámci župy vystoupily.359 Rozbíhal se také čilý kontakt se sesterskými odbory z dalších jednot. Od samého počátku ženský odbor musel čelit několika komplikacím. Doslova neslýchané bylo, že měsíční schůze probíhaly v šatně, a to ve stejném čase, kdy se zde převlékaly ženy ke cvičení. Proto v listopadu 1902 ženský odbor

356 AMB, fond R 77, inv. č. 3, Protokol správního výboru o schůzích a valných hro-

358 25. výročí ženského sokolského tělocviku v Brně, Lidové noviny, roč. 42, č. 497,

madách spolku 1900–1904. Brno se tak opět vyrovnávalo Praze, kde až v červnu 1902 rozhodlo předsednictvo sokolské obce o začlenění Tělocvičného spolku paní a dívek pražských do ČOS. M. WAIC, Tělovýchova a sport, s. 60. 357 „Jakkoliv dámský odbor není dosud v činnosti, poněvadž přípravné práce nejsou ještě ukončeny, doufejme, že otázka ženského tělocviku nalezne u brněnských dam co největší pochopení, a že je brzy uvítáme v svých řadách.“ AMB, fond R 77, inv. č. 1574, Výroční zprávy Sokola Brno I 1896–1910, Výroční zpráva za správní rok 1910, s. 8–9. K otázce zřízení a působení ženského oboru viz Tamtéž, Výroční zpráva tělocvičné jednoty Sokol v Brně za správní rok 1902, s. 16–19; Tamtéž, inv. č. 31, Zápisy ze schůzí ženského odboru 1902–1904.

3. 10. 1934, s. 6.

359 „Když pak dorost provedl různosti, zamodral se u vchodu proud 70 členek žen-

ských odborů, jež po odchodu dorostu houpavým valčíkovým chodem poprvé vystoupily na veřejných cvičeních župy Rastislavovy. Pohled věru malebný skytal se tu divákům, když v lehkých elegentaních vlnách vyšvihly se nažloutlé kužely nad modř úborů. Účast a uznalost, s jakou obecenstvo sledovalo kroužené kužely ženských odborů a hry, dá tušiti, že i české ženy větším počtem postaví se po bok jednotám mužským.“ AMB, fond R 77, inv. č. 1574, Výroční zprávy Sokola Brno I 1896–1910, Výroční zpráva tělocvičné jednoty „Sokol“ za správní rok 1902, s. 10.

68 |

SOKOL BRNO I 1862–1938 – DĚJINY ELITNÍ MORAVSKÉ JEDNOTY

požádal správní výbor, aby ve věci zakročil a složitou situaci vyřešil. Důvod stížnosti byla obava před nechtěným obecenstvem, přesněji před jeho důsledky, které by toto odhalení mohlo přinést, kdyby „zvědělo, že svlékání a oblékání členek a schůze členů správního výboru odbývá se současně v jedné místnosti“.360 Ženskému tělocviku v Brně se příliš nedařilo. Na začátku stálo čtyřiadvacet žen a dívek, do konce roku stoupl počet dokonce na čtyřicet členek, které v následujícím roce zaznamenaly první veřejné vystoupení. Ani to však nezabránilo tomu, aby se po odchodu první náčelnice odbor nerozešel (31. květen 1904). Vina byla většinou spatřována ve vnitřních svárech ženského odboru,361 jež měly zasáhnout i mužskou část jednoty. Odlišný pohled nabídla ve svých vzpomínkách sama náčelnice, která byla přesvědčena, že se ženskému odboru stala křivda, neboť odbor neohrožovaly různice, ale spíše obtížná situace v poněmčelém Brně. Navíc podle ní nebyla doba ještě dostatečně zralá na ženskou tělocvičnou činnost.362 Ovšem zrušením ženského odboru se věc neskončila. 360 AMB, fond R 77, inv. č. 3, Protokol správního výboru o schůzích a valných hro-

madách spolku 1900–1904, zápis výborové schůze 7. listopadu 1902.

361 V zápisech ze schůzí ženského odboru se objevuje spor mezi dvěma členkami

(z nichž jedna je starostka Krista Trávničková) a za tím účelem je zřízen smírčí soud. AMB, fond R 77, inv. č. 31, Zápisy ze schůzí ženského odboru 1902–1904. Stanovy k otázce smírčích soudů zaujímaly jasné stanovisko. „Spory osobní, vzniklé mezi výborem a členy jakož i vůbec mezi členy z poměru spolkového, vyřizuje smírčí soud, které nejdéle ve 14 dnech rozhodnuti musí a z jehož nálezu není odvolení. Smírčí soud sestaví se tak, že každá strana z počtu členů zvolí si dva důvěrníky, tito pak zvolíce si taktéž ze členů vrchního, rozhodnou o sporu většinou hlasů. Prostředníkem mezi stranami spornými je starosta jednoty nebo jeden z jeho náměstků. K němu náleží stranám obraceti se, on určuje kdykoliv třeba, stranám lhůty ku jmenování důvěrníků, důvěrníkům ku zvolení vrchního, ustanovuje sám důvěrníka straně liknavé a vrchního důvěrníkům, jižto se dohodnouti nemohou a předkládá věc výboru, kdykoli se toho potřeba udá, by tento disciplinární mocí svou nálezu smírčího soudu průchodu zjednal.“ MZA, fond B 26, České spolky, Sokol Brno I, kart. 3260, č.j. 109/51, změna stanov 21. července 1914. 362 MZA, fond G 106, inv. č. 39, kart. 315, Krista COHORNOVÁ-TRÁVNIČKOVÁ, 25 let nepřetržité činnosti našich žen, in: Sokol ženy Brno I 1909–1934, nestr. Zájem o příčiny zrušení ženského odboru Sokola Brno I projevila jednota v Berlíně, která sama plánovala zřízení ženského odboru. AMB, fond R 77, inv. č. 4, Protokol správního výboru o schůzích a valných hromadách spolku 1904–1912, Zápis ze schůze správního výboru 6. prosince 1904, s. 33. ČOS se v roce 1903 pokusila prostřednictvím řádu ženských odborů sjednotit postavení ženských odborů. J. SCHŮTOVÁ, Ženy v Sokole, s. 70. Podrobněji se otázce věnuje např. Eliška KLÍMOVÁ, Postavení žen v Sokola Brno I. 1902–1915, bakalářská diplomová práce, Historický ústav FF MU, Brno 2010, ved. Denisa Nečasová, s. 15–19.

Nejasné okolnosti zániku odboru vyvolávaly ostré spory i uvnitř správního výboru; snahy o obnovu odboru se objevovaly po téměř další dva roky.363 *** Ještě v září 1904 uvádí schůze správního výboru, že ženský odbor odvádí 22 korun 69 haléřů.364 To svědčí o tom, že některé členky zůstaly i nadále jako přispívající. Soukromá společnost dam, jež vznikla krátce po zrušení ženského odboru Sokola Brno I, požádala správní výbor o zapůjčování tělocvičny. Ten se rozhodl společnosti dam odpovědět v tom smyslu, aby „po způsobu učitelek německých, vymohla sobě svolení, by směla cvičiti v některé z tělocvičen zdejších škol obecných“.365 Ovšem dopis nebyl doručen, a tak se podruhé v prosinci ve věci angažoval člen výboru Josef Ticháček, který se za společnost dam přimlouval.366 I přesto, že správní výbor v odůvodnění uváděl, že tělocvičnu propůjčit nelze, neboť bude plně vytížena, nakonec v ní cvičily ženy, a sice schovanky Vesny. Do budoucna se však s ženami v Sokole počítalo, o tom alespoň svědčí, že v roce 1906 v souvislosti se snahou zřídit novou tělocvičnu se hovoří o ženských šatnách.367 Období, které následovalo po zrušení ženského odboru, představovalo pro jednotu těžké časy. Trvalo bezmála tři roky, než se situace v rozhádaném správním výboru trochu uklidnila. *** Netolerance vůči nábožensky smýšlejícímu členstvu vedla k potřebě zakládat tělocvičné odbory při katolických spolcích, což mělo důsledky i pro brněnskou jednotu. 363 Odbor byl zrušen koncem května 1904 a již v červenci přednesl Cyril Hýlek

364

365 366 367

cvičitelskému sboru návrh na jeho obnovení. AMB, fond R 77, inv. č. 4, Protokol správního výboru o schůzích a valných hromadách spolku 1904–1912, Zápis ze schůze správního výboru 2. července 1904, s. 24. V srpnu apelovaly na správní výbor bývalé členky odboru. Jejich iniciativa zůstala však zcela přehlížena. Tamtéž, Zápis ze schůze správního výboru 4. srpna 1904, s. 25. AMB, fond R 77, inv. č. 4, Protokol správního výboru o schůzích a valných hromadách spolku 1904–1912, Zápis ze schůze správního výboru 10. září 1904, s. 27. Tamtéž, Zápis ze schůze správního výboru 4. srpna 1904, s. 25. Tamtéž, Zápis ze schůze správního výboru 6. prosince 1904, s. 35. Tamtéž, inv. 1576, Výroční zprávy Sokola Brno I 1896–1910, Výroční zpráva tělocvičné jednoty brněnské „Sokol“ za správní rok 1906, s. 32.

LÉTA VELKÝCH ZMĚN

Její postoj k náboženství ukázala již událost svěcení praporu v roce 1871; podobně jako ostatní jednoty pozorovala růst Orla s neskrývanými obavami. Když pak v roce 1909 Všeoborové sdružení křesťansko-sociální ustavilo Ústředí tělocvičných odborů v Brně, cítily se ohrožené všechny sokolské jednoty na Moravě. K tomu přispěl do jisté míry sám Orel, který 5. září 1909 hodlal uspořádat první zemský slet ve Vyškově. Vyškovská sokolská jednota, která hodlala svým vlivem slet Orla narušit, rozhodla uspořádat „protislet“. K tomu jí pomohla patronace města Vyškova a účast pokrokových a socialistických stran, podobně jako výzva ČOS, apelující na ostatní moravské jednoty. Přes přísliby obou pořadatelů zaručujících klidný průběh akcí, vyslala státní správa na uchování pořádku 60 četníků.368 V následujícím roce došlo k jisté míře konsolidaci vztahů mezi Sokolem a Orlem, neboť otázku „klerikalismu“ řešil V. sjezd ČOS. V listopadu 1910 tak dala ČOS svým jednotám prohlášení k vystupování Orla a nabádala, aby se členové Sokola chovali vůči orlům vždy slušně.369 Důležitost rezoluce podtrhuje fakt, že její návrh přednesl starosta ČOS Josef Scheiner. Orel však tento apel nebral vážně, a to z toho důvodu, že výroky sokolských činovníků vnímal i nadále jako otevřenou výzvu k boji.370 Vzájemnou animozitu navíc umocnilo rozhodnutí ČOS přijaté na stejném sjezdu, kterým se usneslo nepřijímat katolíky do sokolských jednot. Na to reagovali čeští orlové prohlášením přijatým na svém shromáždění v Hradci Králové 22. října 1911.371 Na zlepšení vzájemných vztahů neměla zájem ani jedna strana; otevřené stanovisko Sokola vůči orlům pak nedávalo ani malou naději, že se v budoucnu situace zlepší. Navíc rostoucí sebevědomí Orla se projevilo také při

| 69

vystoupení studentstva všech středních škol během sokolského sletu v Brně, kdy si studenti Orla vyžádali neutrální cvičební úbor.372 *** Otázku postavení ženských odborů řešily čím dál víc i další jednoty. Představitelé Sokola obecně neměli výhrady proti samostatnosti ženských odborů, ale zcela odmítali právo žen na rozhodování o životě jednoty.373 Impuls ke změně přišel až na sletu v roce 1907, kdy ženy projevily značnou statečnost a odhodlání, když přes panující bouři, jenž vyhnala i diváky, setrvaly na pokyny své cvičitelky na stanovištích. A tak v roce 1908 uspořádala ČOS anketu, podle které byl později vypracován návrh, jehož součástí bylo „Rovné právo mužů a žen v záležitostech vlastních.“374 Následně byl přijat jako předloha pro valný sjezd v roce 1910, na kterém byl nakonec upraven a odložen, neboť sjezd odmítl volební právo žen a přijal úplnou samosprávu ženských odborů.375 Tak nenadále, jak došlo k zániku ženského odboru, došlo k jeho obnově. V září 1909 cvičitelský sbor na mimořádné schůzi navrhl, aby byl zřízen ženský odbor. Tento návrh byl bez debaty přijat. A tak 23. září byla svolána ustavující schůze žen, měsíc nato začaly fungovat žákyně a v listopadu i dorostenky. Prvotní impuls vzešel od Anny Vodové, která byla nejen organizátorkou, nýbrž sama také všechna oddělení odboru vedla a pečovala o výchovu vedoucích. Ve svých vzpomínkách později líčí: „Když jsem přišla do Brna v r. 1908, byla župa Rastislavova z prvních žup v ČOS […] ale ženské odbory v župě v té době jen živořily […] cítila jsem po roce nucené nečinnosti výčitky svého sokolského svědomí a pokládala za povinnost, přihlásiti se k práci a pomoci. 26. srpna 1909 podala jsem přípis cvičitelskému

368 Před první světovou válkou měl Orel 249 odborů a 12 068 členů. J. KÖSSL –

F. KRÁTKÝ – J. MAREK, Dějiny tělesné výchovy, s. 81. AMB, fond R 77, inv. 1576, Výroční zprávy Sokola Brno I 1896–1910, Výroční zpráva za správní rok 1909, s. 12. 369 V. valný sjezd ČOS, Praha 1910, s. 21; Sokolstvo a klerikální jednoty tělocvičné, Věstník sokolský: list České obce sokolské, roč. 14, č. 23, 10. 12. 1910, s. 603–607. 370 M. WAIC, Tělovýchova a sport, s. 84; J. HANUŠ, Kronika Orelstva, s. 32. 371 J. BERANOVÁ – M. WAIC, Kulturně výchovná a vzdělávací činnost, s. 35–36; K tomu blíže viz Vznik a stručné dějiny Orla v Čechách 1897–1921, b. m. n. (1922), s. 13–15.

372 F. M. ŽAMPACH, Československý Orel, s. 30. 373 Na valném sjezdu ČOS v listopadu 1910 referující Josef Kavalír prohlásil, že „so-

kolstvo jest organizace branná. Žena nemá proto v ní býti ani starostkou, ani náčelnicí, ani jednatelkou, poněvadž v ní by se brannost neodrážela.“ M. WAIC, Sokol v české společnosti, s. 220–221. 374 M. VRABCOVÁ – J. FELIX, Dějiny ženského sokolského tělocviku, s. 7. 375 J. SCHŮTOVÁ, Ženy v Sokole, s. 71.

70 |

SOKOL BRNO I 1862–1938 – DĚJINY ELITNÍ MORAVSKÉ JEDNOTY

sboru mužů Brna I. se žádostí o znovuzřízení ženského odboru a nabídla jednotě své sokolské služby…“376 Mezi lety 1910–1914 opanovala ženský odbor brněnské jednoty otázka rovnoprávnosti. K postupnému osamostatňování vedlo rozšiřování technických znalostí žen. Jakmile dosáhly stejné úrovně jako muži, předložily veřejně otázku zrovnoprávnění, což však naráželo na společenské předsudky.377 Poprvé zazněla na valné hromadě v únoru 1910, kdy se o slovo přihlásila Zdena Widrmanová, pokoušejíc se vysvětlit, jak otázku organizace žen v Sokole vnímají pokrokové ženy. Nato reagoval Cyril Hýlek v tom smyslu, že o věci bude jednota rozhodovat až po verdiktu ČOS.378 Jednání se naplno rozběhla až v roce 1912, kdy se odehrála schůze jednoty společně s ženským cvičitelským sborem projednávající otázku poměru odboru k jednotě. Všesokolský slet, pořádaný toho roku v Praze, však odsunul řešení do pozadí. Již v říjnu po debatě o úpravě ženského odboru padl návrh cvičitelského sboru na utvoření šestičlenné komise o třech ženách a třech mužích, které měl předsedat starosta Sokola. Do této komise, jež důkladně probrala návrh ženského odboru i cvičitelského sboru, byli zvoleni František Ešner, Roman Eichler a Cyril Hýlek, Marie Mezerová, Anna Vodová a Růžena Severová. Následně byl výsledný návrh komise doporučen správnímu výboru ke schválení.379 Požadavky žen a jejich boj za rovnoprávnost byl zatím na začátku, dosavadní snahy ničeho nedosáhly hlavně kvůli tomu, že správní výbor řešení odkládal a čekal na rozhodnutí ČOS. V důsledku zatvrzelosti správního výboru začaly některé ženy z jednoty vystupovat, podobně jak to na protest

376 Anna Vodová (* 15. června 1878 Frenštát pod Radhoštěm, † 4. září 1957 Brno)

byla učitelka tělocviku a manželka prvního vojenského velitele Brna po vzniku Československé republiky, Sylvestra Vody. Blíže viz Anna VODOVÁ, Jak jsme začínaly, in: Ženy Sokola Brno I. 1909–1934, s. 127. 377 V otázce rovnoprávného postavení žen s muži měla prvenství, v rámci župního zřízení ČOS, župa Moravskoslezská. V ní od roku 1904 pracovala Anna Vodová, a sice ve funkci náčelnice. K tomu blíže A. VODOVÁ, Jak jsme začínaly, s. 127–129. 378 AMB, fond R 77, inv. č. 4, Protokol správního výboru a valných hromadách spolku 1904–1911, zápis ze dne 2. února 1910. 379 Tamtéž, inv. č. 1575, Výroční zprávy Sokola Brno I 1911–1920, Výroční zpráva tělocvičné jednoty „Sokol“ Brno I. za správní rok 1912, s. 11.

učinila Anna Vodová.380 S rostoucím počtem cvičenek bylo nutné podpořit ženy, které měly o tělocvik opravdový zájem, jejich vzděláváním ve cvičitelských školách. V roce 1913 se konaly první cvičitelské zkoušky, kterým se podrobilo jednadvacet žen z různých jednot. Teprve na mimořádné valné hromadě dne 16. května 1914 bylo docíleno jisté dohody.381 V té bylo ženám přiznáno volební právo s poměrným zastoupením. Znamenalo to pevný základ pro rozvoj žen v jednotě, přestože řešení nebylo zcela důsledně provedeno. Trvalo tak téměř 50 let, než se naplnilo přání Miroslava Tyrše.382 Nesmazatelně se ženy v Sokole Brno I zapsaly už v době příprav brněnského sletu (1914). Na vlastních přípravách sletu se podílely: v technickém sletovém odboru Alexová, Jožka Havlíková, Zorka Klossová, která byla tehdy náčelnicí Rastislavovy župy, Arna Řeřichová a Antonie Štuchalová. Ve slavnostním výboru pak Marie Černá, v dorostovém odboru Jožka Havlíková a v ubytovacím výboru zastupovala ženy Marie Mezerová. Když sletovou Bránou borců, jejíž součástí byla šestimetrová socha od Václava Hynka Machy nazvaná Jitro Moravy, vcházely sokolské ženy na plochu cvičiště, vstupovaly tak nevědomky do zcela nové doby. Při pořádání brněnského sletu se rovněž osvědčily mnohé ženy, které vedla Eliška Roudná. První náčelnice brněnské jednoty, zvolená valnou hromadou dne 21. února 1915, byla Jožka Havlíková-Ptáčková.383

380 Anna Vodová se vzdala své funkce a přestoupila do druhé župy Brněnské,

do Sokola Královo Pole. MZA, fond G 106, inv. č. 39, kart. 315, Sokol ženy Brno I 1909–1934; AMB, fond R 77, inv. č. 5, Protokol správního výboru o schůzích a valných hromadách spolku 1912–1919, Zápis ze dne 16. ledna 1913. Sylvestr Voda chtěl následně opustit jednotu, ovšem jeho rezignace nebyla vzata na vědomí. V únoru 1913 došel správnímu výboru dotaz Sokola v Králově Poli na manžele Vodovy. Ve výboru bylo následně usneseno vyslovit Vodovi díky za vedení IV. oddílu. Víc jednota neřešila. Tamtéž, Zápis ze dne 2. února 1913. Zápis dále ukazuje na problémový vztah mezi manžely Vodovými, neboť „projevil zábavní odbor politování nad prohlášením br. Vody na schůzi župních náčelníků, kde sděloval, že v Brně k zájezdu Č. O. S. nedějí se žádné přípravy, ač o těchto dobře věděl“. Tamtéž, Zápis ze dne 6. března 1913. 381 Situaci pak řešila změna stanov 5. června 1914, MZA, fond B 26, České spolky, Sokol Brno I, kart. 3260, sign. 109/51, f. 147. 382 R. SAK, Miroslav Tyrš, s. 80–81; srov. J. SCHŮTOVÁ, Ženy v Sokole, s. 72. 383 AMB, fond R 77, inv. č. 1575, Výroční zprávy Sokola Brno I 1911–1920, Sokol Brno I ve válce, Výroční zprávy Tělocvičné jednoty Sokol Brno I za válečné roky 1915–1918, s. 14.

LÉTA VELKÝCH ZMĚN

Návrhy sochy Jitro Moravy, 2 varianty

Sokolský slet Sokolské výpravy na Moravu, snažící se podporovat národní uvědomění, se konaly i v dřívější době. Například v roce 1908 navštívila Česká obec sokolská Prostějov a Kroměříž, roku 1911 Olomouc a Uherské Hradiště a roku 1913 se čeští návštěvníci vydali do Moravské Ostravy.384 Svým charakterem odpovídaly tyto výpravy zájezdům. S rokem 1908 jsou neodmyslitelně spojeny také oslavy císařského jubilea, které se nevyhnuly ani Brnu.385 Nešlo však pouze o akce domácí. Brněnská jednota pečlivě sledovala vývoj v ostatních tělocvičných spolcích. V roce 1913 vyslala na sjezd turnerů do Lipska své zástupce. Ti pak na schůzi 2. srpna podali o sjezdu zprávu

| 71

s ukázkou turnerských prostných.386 Dolnorakouská sokolská župa plánovala uspořádat ve Vídni 14. června 1914 oslavu k 20. výročí svého založení; kvůli německým protestům jim byla akce zakázána: „Vídeňští Němci se o tom dozvěděli, počali v novinách psáti štvavé články a pořádali protestní schůze, na nichž prohlašovali, že se třeba násilím bude německé obyvatelstvo brániti proti drzým útokům českých přistěhovalců na ryzí německost Vídně. Účinek se dostavil: policejní ředitelství slavnost zakázalo s odůvodněním, že by tím byl ohrožen veřejný klid.“387 Úmysl demonstrovat rostoucí sílu české národní myšlenky v národnostně rozděleném Brně se zrodil již někdy v roce 1912. Tehdy představitelé Tělocvičné jednoty Sokol Brno I neúspěšně usilovali o uspořádání všesokolského sletu. Ten měl zároveň připomínat padesáté výročí vzniku jejich jednoty.388 Snaha představitelů nevyzněla naprázdno, jak k tomu poznamenal tehdejší náčelník a pozdější starosta Sokola Brno I Cyril Hýlek „po dlouhém, stále opakovaném úsilí byl konečně jednomyslně zvolen zájezd České obce sokolské389 do Brna pro rok 1914 – a tak nastaly přípravy k velké manifestaci sokolské v poněmčeném Brně“.390 Tak v roce 1912 jednota oslavila půlstoletí svého trvání „pouze“ domácím veřejným cvičením (24. března) za účasti 546 cvičenců a cvičenek a účastí na VI. všesokolském sletu v Praze (28. června).391 Brno jakožto zemské hlavní město nebylo představiteli ČOS vybráno náhodou, odpovídalo představě silné české manifestace v poněmčelém prostředí, a proto „Česká Obec Sokolská uznávajíc ráda důležitost živlu českého v Brně a dobře vědouc, že šiky sokolské tvoří v celém tom boji národnostním 386 AMB, fond R 77, inv. č. 5, Protokol správního výboru o schůzích a valných hro-

madách spolku 1912–1919, Zápis ze dne 7. srpna 1913.

387 Františka LASOVSKÁ, Sokolstvo za války a převratu: (příspěvek k dějinám odbo-

je), Praha 1928, s. 3.

384 Tamtéž, inv. č. 1574, Výroční zprávy Sokola Brno I 1896–1910, rok 1908, s. 5;

388 Jiří ČEJKA, Sokolský slet v Brně roku 1914, Forum Brunense 1994, s. 139. 389 Česká Obec sokolská vznikla již v roce 1889. 390 Cyril HÝLEK, 1914, in: Defilé, revue dneška, Brno 1934, nestr. Původní myšlenka

Tamtéž, inv. č. 1575, Výroční zprávy Sokola Brno I 1911–1920, rok 1911, s. 15; Srov. Na Moravě, Věstník sokolský: list České obce sokolské, roč. 15, č. 11, 10. 06. 1911, s. 265–266; Krajský slet v Mor. Ostravě, Věstník sokolský: list České obce sokolské, roč. 17, č. 14, 17. 07. 1913, s. 433–436. 385 K tomu blíže viz Jana JAKUBÍČKOVÁ – Jana NOSKOVÁ, Oslavy císařského jubilea v prosinci 1908 v Brně, BMD 21, 2008, s. 553–586.

uspořádat mezisletové závody v Brně v roce 1915 padla, „poněvadž by oslavy Husovy v Praze byly v rukou sociálních demokratů“. Z toho důvodu Sokol Brno I požádal o uspořádání zájezdu na rok 1914. AMB, fond R 77, Protokol správního výboru o schůzích a valných hromadách spolku 1912–1919, inv. č. 5, ze zápisu výborové schůze 10. 7. 1913. 391 Tamtéž, inv. č. 1575, Výroční zprávy Sokola Brno I 1911–1920, rok 1912, s. 12–15.

72 |

SOKOL BRNO I 1862–1938 – DĚJINY ELITNÍ MORAVSKÉ JEDNOTY

hlavní a nejvydatnější baštu, […] s nadšením přijala návrh na pořádání zájezdu do Brna, ba dokonce sama odporučila, aby název zájezdu pozměněn byl v hrdý název slet“.392 V soudobém tisku se čtenáři mohli dočíst: „Do Brna sjede se Sokolstvo, aby zde ve hlavním městě markrabství dalo výrazný projev bratrství, vížícímu všecky příslušníky ČOS, aby přítomností svou posílilo sebevědomí lidu brněnského, jenž třeba byl ještě v područí menšiny, slabší počtem, ale silné mamonem a protekcí, uvědoměle zvedá témě z prachu…“.393 Spolu s Tělocvičnou jednotou Sokol Brno I se hlavními organizátory a pořadateli sletu staly další jednoty z brněnského předměstí, zejména pak z Králova Pole, Husovic, Židenic, Žabovřesk a Juliánova. Z brněnské jednoty se na samotných přípravných akcích v různých odborech podílelo na 200 členů jednoty. Velikou zásluhu na přípravě i na uspořádání brněnského sletu měli členové zastupitelstva a radnice města Králova Pole, především královopolský starosta a obchodník Jenko J. Havliš,394 který jednotě nabídl plochu pro vybudování sletiště. A to proto, že brněnská radnice v čele se starostou395 Augustem Wieserem,396 tvořená převážně příslušníky německé národnosti, nepovolila konání sletu na území zemského hlavního města Brna v předtuše možných nepokojů397; „nebylo opominuto ani jediného prostředku, který tehdejším držitelům moci dávala samospráva a vlastní magistrální statut, aby jich nebylo užito proti sletu“.398 Jediný sokolský slet, uskutečněný mimo území Prahy, se tedy odehrál

v národnostně homogenním městě Králově Poli, v prostoru dnešní Vysoké školy veterinární.399 Sokol Brno I, zastoupený jeho starostou Peregrinem Fišou, podal 10. prosince 1913 žádost policejnímu ředitelství v Brně o povolení k uspořádání sletu ve dnech 28. a 29. června 1914. Přes značné námitky brněnské městské rady, která měla obavy ze srážek mezi Čechy a Němci, kteří na stejnou dobu měli oznámeny své slavnosti (výroční oslavy studentů a turnerů a zemské střelecké soutěže), místodržitelství žádosti vyhovělo.400 Rozměry královopolského sletiště činily 55 tisíc metrů čtverečních. Vlastní cvičiště, které mělo umožnit vystoupení až čtyřem tisícům cvičenců, bylo 171 metrů dlouhé a 102 metrů široké. Celkem čtyři tribuny měly spolu s ochozy poskytnout pohodlná místa pro 50–60 tisíc diváků. Ve skutečnosti se v prostoru tehdejšího sletiště shromáždil skoro dvojnásobný počet návštěvníků. Ovšem takto pojaté velkorysé plány s sebou nesly značné finanční náklady. Stavba tribun, šaten a úprava rozsáhlého cvičiště byla svěřena staviteli Františku Zatloukalovi z Brna. Náklady se přitom pohybovaly kolem 50 000 korun.401 V průvodu 27. června, jemuž přihlíželo více než 100 000 lidí, šlo přes 8 200 Sokolů v krojích. Na cvičišti se shromáždilo na 80 000 návštěvníků. Vstupné činilo od 1 do 12 korun a právě výnos z prodeje vstupenek tvořil hlavní příjem. Uhradit značné finanční náklady pomáhal také prodej sletových pohlednic, nálepek, odznaků, plakátů a řady dalších upomínkových předmětů.402

392 Slet: věstník sletu sokolstva v Brně, Brno 1914, č. 1, s. 3. 393 Novému roku v ústrety, Věstník sokolský: list České obce sokolské, roč. 18, č. 1,

26. 02. 1914, s. 3.

399 Královo Pole bylo povýšeno na město v roce 1905. V dubnu 1919 pak bylo

Brno) vlastním jménem Jan Havliš, byl velkoobchodník a starosta Králova Pole v letech 1909–1920. Pavel CIBULKA, Královo Pole – život po boku moravské metropole, in: Občanské elity a obecní samospráva 1848–1948. Brno 2006, s. 271–283. Jiří Čejka mylně uvádí jako tehdejšího brněnského starostu Gustava Winterhollera, který byl však starostou v letech 1880–1894, srov. J. ČEJKA, Brněnský sokolský slet roku 1914, in: První světová válka a česká společnost, red. Karel SCHELLE, Brno 1994, s. 63; srov. TÝŽ, Sokolský slet, s. 140. August Wieser (* 17. květen 1847 Brno, † 27. březen 1916 Brno) starostou města v letech 1894–1916. J. MALÍŘ, Biografický slovník, s. 793–794. Tuto napjatou atmosféru podtrhuje stažení 680 strážníků do Brna (380 z brněnského velitelství, 100 z Dolního Rakouska, 100 z Čech, po 50 ze Slezska a Západní Haliče). Celkově bylo zatčeno přes 40 výtržníků obou národností, pro různé přečiny od nadávek četníkům až po bitky. Zatčení byli potrestáni pokutami v sazbě od 10 do 30 korun nebo vězením na 24 hodin. Vladimír GROH, Brněnský sokolský slet 1914–1934, Brno 1934, nestr.

sloučeno spolu s dalšími příměstskými obcemi s Brnem v tzv. Velké Brno. P. CIBULKA, Městys a město (1844–1918), in: Milan ŘEPA a kol., Dějiny Králova Pole, Brno 2014, s. 123–181. Přesnější umístění sletiště by se dalo zasadit do prostoru vymezeného dnešními ulicemi Dobrovského a Chodskou, které ovšem tehdy ještě neexistovaly. 400 AMB, fond T 68 Osobní fond Václav Novák (dále jen fond T 68), Václav NOVÁK, Sokolský slet, s. 1. 401 V roce 1913 věnovalo Sokolu Brno I na stavbu tělocvičny město Královo Pole 40 000 korun s tím, že za to bude jednota cvičit také školní mládež. Slet, č. 4, s. 3. 402 Tamtéž, č. 2, s. 4–5; Bohumil HAVEL, Zkoušky a cvičení v hlavní den sletový 28. června, in: Moravsko-slezská revue 10, Brno 1914, č. 10, s. 433; Výhradní právo na distribuci a prodej vstupenek měla Moravskoslezská banka v Brně, sídlící na Ferdinandově třídě č. 29 (dnes Masarykova ulice), která po dohodě se sletovým výborem rozhodla darovat přiměřený obnos pro garanční sletový fond. Srov. R. ČERVENÁ, Vybudování stadionu Sokola Brno I, s. 187, pozn. 31; J. ČEJKA, Brněnský sokolský slet, s. 63; TÝŽ, Sokolský slet, s. 140–141.

394 Jenko J. Havliš (* 14. října 1870 Slatina, Moravský Krumlov, † 2. května 1930

395

396 397

398

LÉTA VELKÝCH ZMĚN

Průvodce Brnem – Dva dny v Brně, rok 1914

V souvislosti s obavami z výtržností zaváděla brněnská městská rada rozsáhlá bezpečnostní opatření. Rozdílný přístup byl vidět také při prezentaci. Povolení k vylepení sletového plakátu v obvodu policejního úřadu v Brně sice policejní ředitelství 28. března 1914 vydalo s výjimkou města Brna a obcí Komárov a Černovice s odůvodněním: „Ježto za daných poměrů důvodně jest se obávati, že by tím veřejný klid ohrožen býti mohl.“ Plakáty mohly být tedy vylepeny pouze v českých předměstích, tehdy ještě samostatných obcích.403 Nicméně i v samotném Sokole se objevily komplikace. Situace kolem ženské otázky byla natolik vyhrocená, že skoro paralyzovala správní výbor, který byl 403 AMB, fond T 68, V. NOVÁK, Sokolský slet, s. 2.

| 73

rozdělený na dva tábory (radikální, který nehodlal připustit ženám jakákoliv práva, a umírněnější, který hájil rovnoprávnost). Rozkol mohl ohrozit brněnský slet: „Náčelník sděluje, že byl o ženském odboře vědomě obelhán a žádá za dopsání dopisu Č. O. S., jelikož při nácviku pro slet dle všeho vůbec nemůžeme počítat se ženským odborem a bude nutno požádati župní náčelní.“404 Zdařilá forma propagace celého sokolského podniku však kompenzovala problémy s úřady. Propagaci představovala slavnostní akademie 6. června ve dvoraně Besedního domu a veřejné cvičení středoškolského žactva 14. června.405 V rámci sletu se již 21. června 1914 konalo veřejné cvičení jednoty, na kterém se představilo 709 cvičících. A zvláště toto předsletové vystoupení, kterému přihlíželo na 30 tisíc diváků, vzbudilo velkou pozornost u české veřejnosti.406 Podobné vystoupení cvičenců nepředstavovalo ale jedinou náplň brněnského sletu. Pro oživení pobytu návštěvníků byla připravena široká nabídka kulturních a společenských podniků, výstav i výletů do blízkého či vzdálenějšího okolí – například do Luhačovic, na hrad Pernštejn, k propasti Macoše apod. Národní divadlo na Veveří ulici se do sletového dění zapojilo a zařadilo zpěvohry Pád Arkuna na sobotu 27. června, v neděli 28. června Prodanou nevěstu Bedřicha Smetany a Psohlavce v pondělí 29. června. Ceny jednotlivých míst se přitom pohybovaly v rozmezí od 40 haléřů po 15 korun.407 Brněnská jednota se pravidelně účastnila pražských všesokolských sletů. Jejich součástí byly od roku 1907 sletové scény – specifické masové divadelní představení odehrávající se přímo na ploše stadionu, které mělo umožnit divákům přestávku od několikahodinového cvičení. Obvykle uvádělo příběh s vlasteneckým motivem. Podle jejich vzoru organizátoři brněnského sletu rozhodli vytvořit podobnou scénu. 404 Tamtéž, fond R 77, Protokol správního výboru, inv. č. 5, ze zápisu výborové

schůze 5. 3. 1914.

405 Slavnosti předsletové v Brně, Věstník sokolský: list České obce sokolské se cvi-

čební přílohou a zdravotní hlídkou, roč. 18, č. 12, 25. 06. 1914, s. 298–299.

406 J. HAVRÁNEK, Den dorostu a brněnských jednot, in: Moravsko-slezská revue 10,

Brno 1914, č. 10, s. 430–432; Slet Sokolstva v Brně 1914, Moravská orlice, roč. 52, č. 114, 22. 06. 1914, Příloha „Moravské orlice“ k číslu 114. ze dne 22. června 1914; Srov. Slet Sokolstva v Brně. Den dorostu a brněnských jednot, Lidové noviny, roč. 22, č. 170, 22. 06. 1914, s. 1–2. 407 Slet, č. 2, s. 5; Z odborů sletových, Tamtéž, č. 4, s. 36–37.

74 |

SOKOL BRNO I 1862–1938 – DĚJINY ELITNÍ MORAVSKÉ JEDNOTY

Brněnský slet chtěl nabídnout divákům exkurs do lidového prostředí a představit již tehdy mizející obyčeje, kroje, písně a tance z různých jihomoravských obcí. Jak bylo uvedeno, nesly sletové scény, připravované na pondělí 29. června, název Moravský rok408 nebo také Rok na moravské vsi. Vznikaly dokonce velkorysé kulisy jednotlivých tradičních stavení, o jejíchž výzdobu se staraly slovácké malérečky. Obraz připravených ukázek lidových obyčejů ukazuje dobový tisk: „Na novou – příchod chasy na novou službu, čímž znázorněn bude začátek Nového roku. Hned po Třech králích rozbují a rozkvílá se slovácký fašaňk, jejž za vedení obce Lužic u Hodonína zúčastní se všecky obce Podluží. Z fašaňku uvádíme: Tanec pod šable, průvod maškar, páté kolo u vozu, aj. Následující zvyky a obyčeje jarní a později velikonoční, a sice: Vynášení Morany (čaramura), stavění máje, smrtná neděle dítek se stromečky, mrskut aj. V dobu svatodušní: Královničky a Honění krále, vše z Troubska, Bosonoh a Ořechova, hanácké právo Šlapanice aj. Hned po nich hanácká dožatá, hanácká svatba, po níž za sebou následují svatba valašská a slovácká. Tuto provede všude již známý Lanžhot ve svých ohnivých krojích a rozjásaném veselí, rovněž za účasti celého Podluží. Před hody Moravské Nové Vsi, o níž na vlas platí vše, co o Lanžhotu a celém Podluží vůbec, provedena bude Veličany Zbojnická, načež v celé masse provedena bude řada národních starobylých tanců a vše zakončí průvod hromadný za účelem souborné přehlídky všech rázovitých lidových krojů národních.“409 Sokol Brno I byl na sletu, který se konal 27.–28. června 1914410, zastoupen 106 cvičenci a 67 cvičenkami a v průvodu 116 členy v kroji.411 Napjatou atmosféru v zemském hlavním městě Brně způsobovala primárně negativní odezva brněnských Němců. Od sobotního rána 27. června docházelo k šarvátkám a napadání přijíždějících sokolských delegací. Část četníků vytvořila kordon na Velkém náměstí, aby tak zamezili střetům národně diferencovaných táborů. Na to vzpomínal o řadu let později také Rudolf Těsnohlídek: „Uprostřed dělil 408 Moravský rok se tak měl stát nejstarším folklorním festivalem u nás. 409 Slet, č. 3, s. 2; srov. Eva VEČERKOVÁ, „Moravský rok“: Ohlédnutí za slavností br-

něnského Sokola v roce 1914, Folia ethnographica 29, 1995, s. 73–96. 410 Datum konání bylo přitom stanoveno na 28.–29. června 1914, viz J. ČEJKA, Sokolský slet, s. 140; Týž, Brněnský sokolský slet, s. 62. 411 J. ZEZULA, Život Sokola Brno I, s. 34.

náměstí kordon četníků. Paprsky slunce tříštily se na lesklých orlech světle žlutých přilb, řadou stály muži i jejich pušky na ramenou. Byl to nezapomenutelný pohled – v příboji vášní rovná, přísná, neúchylná stezka zákona.“412 Přes všechna bezpečností opatření docházelo k četným střetům a hanobení českých návštěvníků, zvláště když byli v sokolských krojích. Nejspíš nejhorší situace panovala v prostoru hlavního nádraží a u Německého domu. Tehdejší české deníky informovaly dokonce o zásahu četníků vůči některým členům městské policie.413 Brněnští Němci si dodávali po celou dobu konání sletu odvahu hajlováním. „Toto Heil jest vlastně ustavičný refrén, bez něhož se nic neobejde. Přídavky jsou jen Abzúg, Schande nebo opět Heil.“414 Pro ukázku tehdejší nálady zmiňme alespoň fragment rozsáhlé reportáže Lidových novin: „Jakýsi nešťastník, nechápající situaci, žádá česky: Dovolte, páni. Jest první obětí… nerozumí slova německy, vystoupí jeden z nich a na jeho pusťte mne domů zcela plynou češtinou mu vykládá: Já jsu Němec a tady nemáte co dělat. Pryč. Abzúg. Fuj. Konečně pochopí.“415 V podobném duchu se nese například zpráva Moravské orlice: „Od Nové ulice ubíral se hlouček pražských Sokolů s dámami k Besednímu domu. Zabloudili a dostali se německým buršákům na Lažanského náměstí (dnes Moravské náměstí – pozn. autorky) zrovna do boku. A než si uvědomili, kde se nacházejí, sesypal se na ně déšť ran holí. Němečtí sběsilci bušili i do bezbranných žen.“416 Městská policie zcela zklamala, když nad provokacemi hlavně německých buršáků přivírala oči, pořádek tak museli zjednávat četníci.417

412 MZA, fond G 106, kart. 274, Rudolf TĚSNOHLÍDEK, Mezi kordony 1914–1924,

Brno 1933, s. 9–10.

413 Buďte pozdraveni, Sokoli, na české půdě!, Lidové noviny, roč. 22, č. 176, 28. 06.

414 415 416 417

1914, s. 4–5; Sokolské svátky v Brně, Národní listy, roč. 54, č. 175, 28. 06. 1914, s. 2. Buďte pozdraveni, Sokoli, na české půdě!, Lidové noviny, roč. 22, č. 176, 28. 06. 1914, s. 3–4. Tamtéž. Velkolepé svátky sokolské v Brně, Moravská orlice, roč. 52, č. 120, 30. 06. 1914, s. 6. Nešťastně dopadla například společnost v níž se nacházeli dvorní rada Michal Ursíny s chotí, ředitel Národního divadla František Lacina a finanční komisař Čeněk Spiruta s chotí, kteří doprovázeli říšského poslance Bohdana Frantu. Na cestě do Besedního domu byli napadeni v blízkosti Německého domu skupinou buršáků holemi. AMB, fond T 68, V. NOVÁK, Sokolský slet, s. 2.

LÉTA VELKÝCH ZMĚN

| 75

U Německého domu uvítací průvod k brněnskému sletu 1914 – stráž

Brněnský slet, zahájený 27. června uvítacím večerem ve dvoraně Besedního domu, pokračoval následně představením Fibichovy opery Pád Arkuna v brněnském Národním divadle na Veveří ulici. Následující den dopoledne, v neděli 28. června, dorazily do Brna poslední jednoty a významné osobnosti českého politického a národního života. Mezi nimi nechyběli poslanci jak moravského, tak i českého zemského sněmu Ladislav Pluhař, Jaroslav Budínský, přísedící zemského soudu Kuneš Sonntag, Adolf Stránský, Karel Engliš, Fischer, Václav Klofáč a Antonín Kalina. Dále ze sokolských špiček přijeli Josef Scheiner, Jindřich Vaníček. Zahraniční sokolské jednoty zastupovaly delegace Srbska, Slovenska, Slovinska, Ruska, Anglie, Ameriky a dalších zemí. Kulturní program pokračoval také v neděli 28. června dopoledne, kdy proběhl koncert kolínské (Kmochovy) hudby v Lužánkách, a ve 14 hod. vyšel z Besedního domu slavnostní průvod zástupců osmatřiceti sokolských žup z Čech a Moravy, asi 8 200 Sokolů v krojích.418 Podobu 418 Srov. J. ČEJKA, Sokolský slet, s. 144–145. Slavnostního průvodu se zúčastnily

župy Barákova, Blatnická, Brněnská, Budečská, Čižkova, Dolnorakouská, Fügnerova, Hanácká, Havlíčkova, Husova, Petra Chelčického, Jeronýmova, Ještědská, Krále Jiřího, Jungmanova, Komenského, Krkonošská, Krušnohorská, Moravskoslezská, Orlická, Palackého, Pernštýnská, Plzeňská, Podbělohorská, Podkrkonošská, Podřipská, Prostějovská, Pražská, Rastislavova, Rokycanova, Severomoravská, Sladkovského, Středočeská, Středomoravská, Tyršova, Východočeská, Západomoravská a Žižkova.

Dispozice seřazení sokolstva pro průvodu na sokolský slet 1914

slavnostního průvodu dokresluje reportáž redaktora Lidových novin. „V předu průvodu utvořili členové jisté pražské jednoty klín. Za klínem byla část kolínské hudby, dále hosté a to delegáti Sokola srbského, slovinského, amerického a anglického. Následovalo předsednictvo České Obce Sokolské. Za tím přišly prapory. V čele nesen byl prapor Slovinského svazu sokolského a prapor České Obce Sokolské. Za ním následovalo 93 praporů.“419 Sokolský průvod byl po cestě 419 Sokolský slet v Brně, Lidové noviny, roč. 22, č. 177, 29. 06. 1914, s. 5.

76 |

SOKOL BRNO I 1862–1938 – DĚJINY ELITNÍ MORAVSKÉ JEDNOTY

Sokolský průvod v Brně v roce 1914

Upoutávka na Slet sokolstva v Brně 1914 – plakát

bouřlivě vítán přihlížejícími diváky, kterých bylo podle některých nadsazených odhadů až 100 000.420 Mohutný dojem zanechal průvod jak mezi účastníky, tak přihlížejícími diváky „Byl ohromný průvod, šlo se po Lidické, bývalé Nové ulici.“421 Průvod šel kolem Národního divadla Novou ulicí, dále prošel Červenomlýnskou (dnes Reissigovou), Poděbradovou, Rostislavovým a Mojmírovým náměstím až na Palackého třídu422 ke královopolské radnici, kde byla postavena tribuna, na níž promluvil Jenko J. Havliš. Po něm krátce promluvili poslanec moravského sněmu Vilém Votruba a starosta ČOS Josef Scheiner, jehož uvedly tóny

skladby Moravo, Moravo.423 Pak už průvod došel na cvičiště, na kterém měl program začít v 16.30 hod.424 „Nedovedu vypsat, co to bylo za krásu, kolik lidí se sešlo a jak bylo nám, kteří jsme měli v paměti to utiskované malé české Brno, když jsme viděli, kolik máme přátel a co dokážeme.“425 Již od poledních hodin netrpělivě čekaly zástupy návštěvníků na otevření sokolského sletiště. Kolem čtvrté hodiny se do čestné lóže na západní hlavní tribuně dostavili rovněž moravský zemský místodržitel rytíř Regner z Bleylebenu a zemský hejtman hrabě Otto Szerényi.426 V čestné lóži nechyběli ani představitelé tehdejšího českého kulturního, společenského a politického života, jako poslanci Karel Bubela mladší, František Šerý, Rostislav František Reichstädter, Vlastimil Tusar, Rudolf Malík, Alois Konečný, Karel Engliš, Václav Klofáč a další.427 Cvičení, které mělo 423 Celý průběh slavnostního průvodu popisuje J. ZEZULA, Slavnostní průvod, in:

Moravskoslezská revue 10, Brno 1914, č. 10, s. 433.

424 R. ČERVENÁ, Vybudování stadionu Sokola Brno I, s. 186–187. Srov. J. ČEJKA,

Brněnský sokolský slet, s. 64.

425 Marie TRKANOVÁ, U Janáčků. Podle vyprávění Marie Stejskalové, Brno 1998,

s. 90.

420 Tamtéž. 421 Julie Prušová, roz. Volfová (* 14. července 1894 Boskovice, † 30. srpna 1978

Brno) švadlena, v letech 1915–1917 služebná v rodině brněnského továrníka Alfréda Löw-Beera. Julie PRUŠOVÁ, Můj životopis. Julie Prušová, rukopis, Brno 1960, s. 6, soukromý archiv Olgy Vostré, vnučky Julie Prušové. 422 M. FLODROVÁ, Brněnské ulice.

426 Otto Johann Philipp hrabě Szerényi von Kis-Szerényi (* 21. září 1855 Luhačovi-

ce, † 17. prosince 1927 Brno) byl poslední moravský zemský hejtman. K osobě blíže J. MALÍŘ, Biografický slovník, s. 599–600; srov. Pavel KOŠŤÁL, Hrabě Otto Szerényi – poslední zemský hejtman Markrabství moravského, in: Sborník Muzea Blansko, 2002, s. 27–34. 427 Atmosféru sletu přibližovala svým čtenářům řada českých deníků. Lidové noviny 29. a 30. června 1914. K osobnostem blíže viz J. MALÍŘ, Biografický slovník.

LÉTA VELKÝCH ZMĚN

Pohled na hlavní vchod do sletiště v Králově Poli – sokolský slet 1914

začít v šestnáct hodin a třicet minut, mělo však zpoždění vinou průtahů, které se odehrávaly v zákulisí. A tak zodpovědnost na sebe vzala Eliška Roudná, která dala povel k zahájení cvičení žen, kterého se zúčastnilo 2 500 žen.428 Avšak již během vystoupení žen se v zákulisí odehrávalo jednání pořadatelů s nejvyššími zemskými úředníky. Důvodem těchto dramatických jednání byl toho dne spáchaný atentát na následníka trůnu Františka Ferdinanda d’Este a jeho choť hraběnku Žofii Chotkovou (vévodkyni z Hohenbergu) v bosenském Sarajevě.429 Zprávu o atentátu přitom donesl pořadatelům prezidiální šéf místodržitelství Jan Černý, který se se zprávou „objevil na sletišti […] těsně po průvodu, krátce po rozchodu členstva do šaten…“,430 tedy již kolem půl páté. Patrný neklid na hlavní tribuně byl umocněn tím, že diváci odtud viděli, jak je v nedalekých jezdeckých kasárnách vyvěšován černý prapor 428 Sokolský slet v Brně, Národní politika, roč. 32, č. 177, 30. 06. 1914, s. 6. Údaje

o počtu cvičících žen se mírně rozcházejí. Například Lidové noviny uvádějí 2 450 cvičících žen, viz Sokolský slet v Brně, Lidové noviny, roč. 22, č. 177, 29. 06. 1914, s. 6; Bohumil Havel uvádí počet 3 000 cvičenek. B. HAVEL, Zkoušky a cvičení, s. 433; Václav Novák uvádí 2 460 žen, viz AMB, fond T 68, V. NOVÁK, Sokolský slet, s. 3. 429 28. června 1914. Když si František Ferdinand d’Este uvědomil, že jeho žena byla zasažena, křičel: „Sopherl! Sopherl! Stirb nicht! Bleib am Leben für unsere Kinder!“ Theodor von SOSNOSKY, Franz Ferdinand der Erzherzog-Thronfolger. Ein Lebensbild, Verlag Oldenburg, München 1929, s. 208. 430 C. HÝLEK, 1914, nestr.

| 77

na znamení smutku. Následně narychlo svolaná schůzka „v posledním domku v Dobrovského ulici“,431 na níž prezidiální šéf všechny přítomné ohromil zprávou o sarajevském atentátu a zároveň oznámil rozkaz vlády nařizující přerušení sletové slavnosti. Zemští úředníci – hejtman hrabě Otto Szerényi a prezidiální šéf místodržitelství Jan Černý, trvali na bezodkladném přerušení sletu, a to přes všechny protesty sokolských činitelů (čestný předseda sletu Ladislav Pluhař, náčelník České obce sokolské Jindřich Vaníček, starosta České obce sokolské Josef Scheiner, Jaroslav Budínský, poslanec Kuneš Sonntag a ze Sokola Brno I Cyril Hýlek).432 Předseda slavnostního výboru Pelhřím Fiša podal námitku proti okamžitému přerušením sletu, poukazujíce na to, „že nikdo tomu nebude věřiti a že by nemohl ručiti za následky tohoto zákazu“.433 Tento nekompromisní postoj umožnil alespoň zkrácené vystoupení mužů, kteří nastoupili v počtu 5 800 cvičenců a provedli tři cvičení.434 Během něho byli diváci seznámeni jak s vynuceným ukončením sletu, tak i s důvody, které si tento krok vynutily. Po třetím cvičení mužů byla celá akce ranou z hmoždíře předčasně ukončena.435 Na což později vzpomínala řada návštěvníků sletu. „Když bylo cvičení asi v polovici, přišla zpráva, že byl v Sarajevě zavražděn následník trůnu Habsburského, Ferdinand s chotí. Byl okamžitě vyhlášen státní smutek a další cvičení zastaveno.“436 Na dramatické okamžiky, následující po rozpuštění sletu, vzpomínal o dvacet let později také srbský účastník M. Vojinović: „Konec sletu! Žal velký. A od toho okamžiku jsme zvláště my srbští sokolové v Brně nebyli svoji. Bylo nás tuším 14 v kroji. My z království Srbije a ostatní z jednot srbských v Rakousku-Maďarsku, studující na vysokých školách v Praze a Brně. […] Policejní úředník, Čech, nás upozornil, že vzhledem k tomu, co se stalo v Sarajevě, je v zájmu 431 432 433 434

Tamtéž. Srov. J. ČEJKA, Brněnský sokolský slet, s. 65; TÝŽ, Sokolský slet, s. 146–147. C. HÝLEK, 1914, nestr. Jiný údaj, a sice 4 000 mužů, uvádí Václav Novák viz AMB, fond T 68, V. NOVÁK, Sokolský slet, s. 2. 435 Srov. J. ČEJKA, Brněnský sokolský slet, s. 65; TÝŽ, Sokolský slet, s. 147. O přerušení německých slavností v Pisárkách se nikdo nestaral. Václav BARTONÍČEK – Cyril HÝLEK, Sletové slavnosti v Brně 1914, in: Tyrš: věstník sokolské župy Rastislavovy v Brně 14, 1924, č. 6, s. 83. 436 J. PRUŠOVÁ, Můj životopis, s. 6.

78 |

SOKOL BRNO I 1862–1938 – DĚJINY ELITNÍ MORAVSKÉ JEDNOTY

Společná cvičení mužů na brněnském sletu 1914

Nástup žen na brněnský slet 1914

Společná cvičení mužů na brněnském sletu 1914

našem nutno, bychom se ihned převlékli do občanského šatu a prvním vlakem odjeli z Brna. Kamkoliv, jen abychom nebyli v Brně…“437 Již v nedělní podvečer, ale hlavně v pondělí 29. června se hosté sletu rozjížděli do svých domovů. A opět v Brně došlo k četným nacionálním provokacím a násilnostem. Cíl akce se naplnil, neboť i přesto, že byl brněnský slet přerušen, vyzněl jako mohutná národní demonstrace českého obyvatelstva. Druhá část sletu byla o týden přeložena na 11.–12. července 1914. To se však opět nelíbilo německým studentům, kteří proto intervenovali u ministerského předsedy.438 Povolení zůstalo v platnosti, ovšem bylo opět do Brna staženo na 300 četníků. „Už to nebylo to, co mělo být, na všem ležela tíha, cizí hosté odjeli, domácí byli přestrašení.“439 Přeložený slet začal v sobotu 11. července, kdy se uskutečnily koncerty v Besedním domě v Brně, v Sokolském domě 437 Vzpomínka srbského sokola na brněnský slet, Lidové noviny, roč. 42, č. 313,

23. 06. 1934, s. 4.

438 Překlad jejich dopisu přinesl Václav Novák: „Jeho Excelence ministerský před-

Cvičení žen s kroužky

seda hrabě Stürkh, Vídeň. V neděli 12. července se v Brně koná druhá část sokolského sletu a dosud se nám nepodařilo tomu zabránit. Žádáme proto Vaši Excelenci tuto slavnost zakázati, neboť tentokráte budeme nuceni ne holemi, nýbrž revolvery hájit naše německé město před počešťováním. Za německé studenty: podpisy.“ AMB, fond T 68, V. NOVÁK, Sokolský slet, s. 2. 439 M. TRKANOVÁ, U Janáčků, s. 91–92. Více o sletu také AMB, fond T 68, V. NOVÁK, Sokolský slet, s. 1–5.

LÉTA VELKÝCH ZMĚN

Plné hlediště na sokolském sletu v Brně 1914 – v oválu vůdcové sletu Jindřich Vaníček a Cyril Hýlek

na Nové ulici a v Besedním domě v Králově Poli. V neděli 12. července dopoledne vyšel průvod asi 2 500 osob v čele s banderiem o 62 koních a 20 alegorickými vozy ze Všeslovanského náměstí v Králově Poli na cvičiště, kde již bylo shromážděno na 70 000 účastníků. Po cvičení žáků a dorostu měl následovat Moravský rok, ovšem prudký liják, který trval přes půl hodiny, proměnil cvičiště v bažinu, takže na provedení scén již nebylo ani pomyšlení. Poprvé byl slet zmařen tragickou událostí v Sarajevu, podruhé počasím.440

Velká válka Situaci uvnitř Sokola během Velké války vystihují slova Františky Lasovské, která účast Sokolů shrnula následovně: „Členstvo Sokola bylo rozděleno na tři části. První část trpěla a umírala na rakouských frontách, druhá část v zajetí a v cizině dávala základ zahraničnímu vojsku – legiím – a třetí část zůstala doma. Místa byla různá, ale myšlenka ve všech srdcích stejná: tož myšlenka boje a zápasu za svobodu národa.“441

| 79

Následníkova smrt hlubší odezvu v českých zemích u většiny obyvatelstva nevyvolala. Noviny i oficiální instituce odvedly svou povinnou daň loajálními projevy soustrasti a našlo se jen málo lidí, kteří měli důvod na chvíli se zastavit a zavzpomínat. Některým českým politikům se možná i ulevilo.442 V českých zemích byl František Ferdinand v živém styku pouze s poměrně úzkou skupinou lidí. V první řadě k ní patřili zemští aristokraté – hrabě Ottokar Czernin, princ Karel Schwarzenberg, hrabě Jaroslav Thun, hrabě Arnošt Silva-Tarouca, hrabě Jindřich Clam-Martinic a velkostatkář Josef Maria Baernreither. Pro Čechy znamenal „vysoký konopišťský pán“ i pro budoucno překážku jejich národního snažení. „Absolutně odmítnout ústupky Čechům. Víme, jak blízko k hrobu jsme naši monarchii přivedli dualismem, který máme, a nyní začínají být Češi druhou, stejně vážnou hrozbou!“,443 napsal arcivévoda v roce 1901. Klidný průběh mobilizace, která měla ve všech zainteresovaných zemích téměř slavnostní charakter, vystřídalo brzké vystřízlivění.444 Poté, co začalo docházet ke ztrátám na životech v plucích doplňovaných Čechy, začaly se objevovat otevřené projevy protirakouského a protiválečného rázu. Odchody vojáků na frontu doprovázely písně Hej, Slované či parafrázovaná píseň Červený šátečku, kolem se toč, my jdeme na Rusa, nevíme proč!. Německý historický mýtus Dolchstoßlegende nacházel příčiny německých porážek v tom, že statečné německé armádě vrazili dýku do zad pacifisté a socialisté v zázemí. Obdobně formulovala německá propaganda v monarchii tezi o českém národě jako o zrádcích, kteří sabotovali válečné úsilí statečných českých Němců. Česká nacionalistická publicistika se tvářila, jako by každý druhý český voják byl národně uvědomělým odbojářem. Obě strany tak hovořily vlastně o tomtéž, na což upozornil již historik Jan Galandauer. Na závěr roku 1915 údajně vojáci „odhazovali pušky, ostentativně ignorovali rakouskou hymnu a brali s sebou sokolské legitimace, 442 Ivan ŠEDIVÝ, Češi, české země a Velká válka 1914–1918, 2., dopl. vyd. Praha 2014,

s. 22–23.

443 Robert A. KANN, Heir Apparent Archduke Franz Ferdinand And His Stance On The 440 Tamtéž, s. 4–5. 441 F. LASOVSKÁ, Sokolstvo, s. 10.

Bohemian Question, in: Robert A. KANN, Dynasty, Politics and Culture: Selected Essays, Boulder 1991, s. 188. 444 R. KVAČEK, První světová válka, s. 30.

80 |

SOKOL BRNO I 1862–1938 – DĚJINY ELITNÍ MORAVSKÉ JEDNOTY

o kterých věřili, že jim zajistí v ruském zajetí dobré zacházení“.445 Tuto myšlenku doplňuje sokolská literatura: „Ti méně šťastní, kterým se nenaskytla příležitost dezertovat, chtě nechtě museli i proti své vůli bojovat za císaře pána.“446 Podobná interpretace však do jisté míry vychází z prvorepublikové rétoriky, která se snažila roli českých vojáků v rakousko-uherské armádě zlehčovat; proto je nutné se ptát, jak by vypadala, pokud by Rakousko ve válce zvítězilo. Podobná tvrzení nekorespondují ani s realitou, neboť udávaný počet mužů z „čistě českých“ (více než 80 % Čechů) okresů mobilizovaných do císařské armády hovoří o 1,4 milionu vojáků, z nich mělo během války padnout přibližně 138 128 vojáků. Počet oficiálně uznaných legionářů uvádí 90 000 mužů, z nichž v bojích přišlo o život 5,5 tisíce. Česká historická paměť rozvinula v legionářích svůj kult hrdiny, zatímco na české vojáky v císařských službách se velmi záhy zapomnělo.447 Podobná je otázka vztahu legionářů a Sokola. Sokol Pařížský sice stál již v srpnu 1914 u zrodu dobrovolnické setniny – 1. rota praporu C v rámci 2. pochodového pluku cizinecké legie, všeobecně známá pod názvem Nazdar (compagnie Nazdar),448 ale pro celkový úspěch cizineckých legií tato skutečnost neměla takový význam, jaký mu prvorepubliková veřejnost připisovala. Nelze ale popřít, že byl zahraniční odboj významně propojen s domácím odbojem. Členem České Maffie byl i starosta ČOS Josef Scheiner. Později T. G. Masaryk napsal: „Počítal jsem, že by Sokol byl jádrem naší revoluce. Sokol byl vždy připraven. Proto, když vypukla válka, hned jsem šel k Scheinerovi.“ Na dalším místě pak dodal: „S Dr. Scheinerem jednal jsem také o financování zahraniční akce; poskytl hned 445 Jan GALANDAUER a kol., O samostatný československý stát 1914–1918, Praha

1992, s. 14–15.

446 Pavel KOUKAL, Sokolové u zrodu Masarykovy republiky, Duchcov 2008, s. 3. 447 I. ŠEDIVÝ, Češi, s. 350–351; TÝŽ, Češi bojovali hrdinně za Rakousko-Uhersko,

ale první republika to tutlala, in: idnes.cz, 2008-10-28 (cit. 2018-05-15). Srov. Wilhelm WINKLER, Die Totenverluste der österung. Monarchie nad Nationalitäten, Wien 1919. 448 Rota byla pojmenovaná podle tradičního sokolského pozdravu. K prvnímu bojovému nasazení došlo v rámci Marocké divize na úseku fronty v Champagni nedaleko Remeše. V dubnu došlo k přesunu do oblasti Artois. Účastnila se vítězné bitvy u Arrasu 9. května 1915, ale utrpěla výrazné ztráty, které vedly k jejímu rozpuštění. K tomu blíže František EMMERT, Českoslovenští legionáři za první světové války, Praha 2014.

příspěvek na její začátky.“449 Podobně přidal slova uznání sokolskému podílu na utváření ducha legií: „Vedle tradic husitských a táborských byla to idea sokolská, která nás vedla, a disciplina i řád sokolský, které jednotlivci znali a jimž se podrobovali a které se jim staly druhou přirozeností. Toto sokolství se vlilo v naši vítěznou armádu.“ Nicméně Galandauer ukázal, že paměť legií, „hochů od Zborova“, je nutné považovat za konstrukt dobově podmíněných sociálních rámců. Sokol Brno I nijak nevybočoval z linie, kterou měly ostatní sokolské jednoty. Nastalé válečné události a především pak všeobecná mobilizace zapříčinila, že počet členů jednoty klesal až do té míry, že prakticky všichni muži byli povoláni do války. Během 1. světové války nastoupilo vojenskou povinnost mnoho sokolů z Brna, jejichž počet se pohyboval již v roce 1915 kolem 612 mužů. Rok nato, v roce 1916, se počet brněnských sokolů na bojištích zvýšil na 900.450 Statistika válečných obětí vykazuje celkem sedmnáct členů, z nichž osm padlo přímo v boji (jedná se pouze o vojáky Rakousko-Uherska), ostatní zemřeli na následky šíření nemocí či zajetí. Statistika však zpočátku nebrala v potaz stavy legionářů.451 Z pozdější bilance vyplývá, že ze Sokola Brno I bojovalo během války celkem 35 jeho členů v československých legiích na východní i západní frontě (z toho připadalo na ruskou armádu 31 členů a na italskou 4). Z nich bylo deset členy cvičitelského sboru a pět členy výboru jednoty.452 Období první světové války tak představovalo pro Sokol zkoušku odolnosti jeho ideálů. Hned po sarajevském atentátu vedení ČOS pravděpodobně tušilo, že válečný konflikt je na obzoru a dobře si uvědomovalo, do jak choulostivého postavení by válečný stav sokolskou organizaci přivedl. Po vypuknutí války 449 P. KOUKAL, Sokolové, s. 6. 450 Což představovalo 80 % členů, viz Josef ZEZULA, Život Sokola Brna I v tělocvič-

nách, in: Vlastní silou!, Brno 1929, s. 35.

451 AMB, fond R 77, inv. č. 1575, Výroční zprávy Sokola Brno I 1911–1920, Sokol

Brno I ve válce, Výroční zprávy Tělocvičné jednoty Sokol Brno I za válečné roky 1915–1918, s. 59. 452 MZA, fond G 106, kart. 224, Výroční zprávy Brno I. 1869–1947, Val. VÍZDAL, Sokol Brno I v zahraničním odboji, in: Vzpomínáme 75 let Sokola Brno I, Brno 1937, s. 33–34; srov. AMB, fond R 77, inv. č. 648, kart. 93, f. 20, Počátky Sokola Brno I 1867–1919.

LÉTA VELKÝCH ZMĚN

představitelé ČOS chtěli zachovat existenci své organizace, ale zároveň nehodlali verbálně ani jiným způsobem podpořit válečné úsilí Rakousko-Uherska. Když nabízeli své sokolovny k dispozici pro ošetřování raněných, chtěli je tak ochránit před vojenským erárem. Přes opatrnost, se kterou se snažili činovníci ČOS nezavdat příčinu k perzekuci, se nad sokolskou obcí stahovala pozornost rakouských státních orgánů. Jejich podezření, že sokolové vyvíjejí vůči monarchii podvratnou činnost, nebylo zcela neopodstatněné.453 K rozpuštění ČOS došlo dne 24. listopadu 1915; v odůvodnění stálo: „Česká Obec Sokolská, která jest střediskem českého sokolstva, podporovala v době válečným událostem předcházející ve svých kruzích pěstováním intensivních styků s cizinou bratrské smýšlení k Rusům a Srbům. Následky toho vynikly jasně ve své nebezpečnosti pro stát teprve během války s Ruskem a Srbskem v různém směru. Již to by za stávajících poměrů dostatečně odůvodňovalo nebezpečnost České Obce Sokolské jakožto centrální organizace českého sokolstva pro stát. […] Brzo po vypovědění války vystoupily dle konaného šetření v Severní Americe různé české organizace, které od té doby otevřeně provozují krajně nepřátelskou propagandu proti Rakousku. Je prokázáno, že se těchto velezrádných snah účastnily vynikajícím způsobem severoamerické české spolky sokolské. Rovněž jest prokázáno, že Česká Obec Sokolská nejméně s jedním z těchto sokolských spolků byla prostřednictvím svého starosty Dr. Josefa Scheinera v písemném spojení. Zcela bez ohledu na to, zda tento zjištěný případ spojení se jedním severoamerickým českým spolkem sokolským sám o sobě tvoří skutkovou podstatu soudně trestného činu neb ne, spočívá již jen ve skutečnosti takovéhoto spojení ve spojitosti k vyloženým Rakousku nepřátelským snahám severoamerického sokolstva a ve spojitosti k náladě, kterou Česká Obec Sokolská živí, nebezpečí, že spojením takového rázu by mohly býti vneseny do daleko odvětvených tuzemských sokolských organizací prostřednictvím České Obce Sokolské rejdy zmíněných severoamerických spolků sokolských směřující proti rakouskému státu. Z toho jeví se další trvání

spolku Česká Obec Sokolská státu nebezpečným.“454 Vzhledem k dlouholetým kontaktům a spolupráci amerických sokolů s českými a moravskými jednotami, včetně několikrát vzpomínaných vazeb s brněnskými sokoly, stojí americké zapojení patrně na reálném základu. Tuto tezi razil také po válce Sokol: „V Chicagu na velké schůzi bezprostředně po odeslání ultimáta Srbsku (v červenci 1914) Sokolové, jeden druhému stojíce na ramenou, s trámů sálu strhávají orly domněle rakouské – episoda, která spoutaností svou poutá pozornost veškerého amerického tisku.“455 Přes zákaz sokolského ústředí se sokolská organizace nezhroutila. Ve válečných podmínkách však nebylo jednoduché udržet chod sokolských jednot, zvláště pak pravidelné cvičení. To hlavně vlivem odchodu členské základny na frontu; jen do 10. dubna 1915 odešlo 30 % členů.456 Vzhledem k těmto okolnostem měly na zachování činnosti zvýšený podíl ženy. Oficiální sokolská činnost téměř ustala, mnoho jednot přežilo válku pouze díky ženám. Po rozpuštění ústředí se sokolská činnost přesunula do žup. V této době tak mnohdy ženy zastávaly práce zapisovatelů, účetních, jednatelů, při cvičení nahrazovaly cvičitele žáků, ojediněle pak dorostu.457 Už v lednu 1916 se na jednotu obrátil zástupce vojenského oddělení zemské nemocnice v Brně, který žádal jednotu o zapůjčení bradel pro nově zřízené ortopedické oddělení. Jednota této prosbě, podobně jako následujícím, po náležitém zvážení vyhověla.458 Během válečných let se však jednota snažila posílit návštěvu cvičení stejnými prostředky, jako v dobách dřívějších krizí. A tak ještě v témže roce uspořádala domácí závody na bradlech, ve skoku vysokém bez můstku, v běhu nebo vrhu oštěpem, ve šplhu a cvičení prostném. Vedle fyzické zdatnosti však stále sledovala i duševní stránku. Proto se do závodů zařadil úkol, 454 Národní muzeum – archiv Sbírky tělesné výchovy a sportu, úřední fond Soko-

la, inv. č. 112, kart. 5, Rozpuštění České Obce Sokolské.

455 Josef KUDELA, Sokol a legie: vydáno k pátému výročí našeho osvobození, Brno

1923, s. 12–13.

456 M. WAIC, Tělovýchova a sport, s. 98. 457 J. SCHŮTOVÁ – M. WAIC, Tělesná výchova a sport žen v českých a dalších středo-

evropských zemích: vznik a vývoj do druhé světové války, s. 71–73.

453 M. WAIC, Tělovýchova a sport, s. 97–98.

| 81

458 AMB, fond R 77, inv. č. 5, Protokol správního výboru o schůzích a valných hro-

madách spolku 1912–1919, Zápis ze dne 20. ledna 1916.

82 |

SOKOL BRNO I 1862–1938 – DĚJINY ELITNÍ MORAVSKÉ JEDNOTY

podle kterého měli žáci napsat článek na téma Kdo byl mistr Jan Hus. Odměnou nejlepšímu z nich pak bylo uveřejnění v Sokolském Listu.459 S přibývajícími roky narůstaly vojenské žádosti. Už v roce 1917 například žádalo jednotu přípisem k. k. Kriegsministerium, aby přenechala úroky ze svého základního vkladu v poštovní spořitelně ve prospěch Invalidního fondu. Podobně jako v minulosti nezbylo jednotě, než žádosti státní správy vyhovět.460 Obavy úřadů ze ztráty kontroly byly viditelné v červnu 1918, když Sokol žádal o povolení koncertu Kolínské kapely; v odpovědi stálo „Žádané povolení se udílí s podmínkou, že klid a pořádek nebude porušen a že vynechány budou hudební skladby, které v nynější době nejsou přípustné.“461 Podobné obavy vyvolávalo i veřejné nošení krojů, a proto k žádosti jednoty uspořádat veřejné cvičení a koncert ve prospěch fondu pro pozůstalé po padlých členech z července téhož roku úřad udílí povolení s podotknutím „že nosení sokolského kroje není přípustno“.462 Vývoj konfliktu spěl ke svému závěru, mocnářství už nepomohlo ani vydání císařova manifestu Mým věrným národům rakouským!, v němž 16. října 1918 oznamoval státoprávní změny federalistického typu: „Rakousko má se státi, jak tomu chtějí jeho národové, státem spolkovým, v němž každý národní kmen tvoří svůj vlastní státní útvar na území, jež obývá.“463 ***

Příležitost samostatně pracovat v rámci Sokola dostaly ženy paradoxně poprvé během první světové války, kdy nahradily v mnohých sokolských pozicích muže. V roce 1916 došlo poprvé v brněnské jednotě k tomu, že ženy dosáhly na valné hromadě převahy nad muži (61:31). Přes úřední zákaz cvičení žactva, který se ani Brnu nevyhnul, byla jednota po celou válku udržována v chodu zásluhou nesmírného vypětí zbylých členů a hlavně úsilí žen. Brněnská jednota žila díky nepostradatelné píli mnoha žen, z nichž čtrnáct bylo zastoupeno ve výboru (delegátka zábavního odboru, knihovnice, novinářka, revizorka, statistička, výběrčí, vzdělavatelka, zapisovatelka). Ženy tak vedly v letech 1915–1917 žactvo a dorost.464 Představitelé jednoty, které nepostihla mobilizace, se snažili o morální podporu členů a aktivní činnost v jednotě. Zajišťovali pomoc pro rodiny odvedenců „Jako každý rok po dobu války, tak i letos pamatováno bylo obnosem 600 K na rodiny narukovaných bratří.“465 Mimoto se starosta Sokola Peregrín Fiša také angažoval ve vzniklém Kuratoriu sokolského lazaretu v sokolovně Brno II na Francouzské ulici. Pro další vývoj jednoty bylo důležité, že ještě během válečných let, konkrétně v roce 1915, předstoupil Josef Zezula před výbor Družstva s neočekávaným návrhem nestavět tělocvičnu na Nové ulici, dům výhodně prodat a zajistit si nové, větší staveniště, které bude umožňovat kromě stavby sokolovny také stavbu letního cvičiště.466

459 460 461 462 463

464 AMB, fond R 77, inv. č. 648, kart. 93, f. 19. 465 Tamtéž, inv. č. 1575, Výroční zprávy Sokola Brno I 1911–1920, Sokol Brno I

Tamtéž, Zápis ze dne 11. května 1916. Tamtéž, Zápis ze dne 15. února 1917. MZA, fond B 26, České spolky, Sokol Brno I, kart. 2468, sign. 144, f. 9. Tamtéž, f. 12. I. ŠEDIVÝ, Češi, s. 340. Nejpodrobnější analýza okolností, které vedly k manifestu viz Helmut RUMPLER, Das Völkermanifest vom 16. Oktober 1918. Letzter Versuch zur Rettung des Habsburgerreiches, Wien 1966.

ve válce, Výroční zprávy Tělocvičné jednoty Sokol Brno I za válečné roky 1915– 1918, s. 24. 466 A. MEZETA, Budovatelem stadionu, s. 47; Robert VÁCLAVÍK, Stavebně-historický průzkum Stadion T.J. Sokola Brno I na Kounicově ulici, Brno listopad 2011 – leden 2013, nestr.

MEZIVÁLEČNÉ ČESKOSLOVENSKO

| 83

MEZIVÁLEČNÉ ČESKOSLOVENSKO

Moravská metropole v období Československé republiky Česká veřejnost chápala zveřejnění nóty rakousko-uherského ministra zahraničí Andrássyho prezidentu Wilsonovi dne 28. října 1918 jako výraz kapitulace Rakousko-Uherska, což vedlo k manifestacím za vyhlášení samostatného československého státu na různých místech.467 Ve večerních hodinách 28. října se ve Švechatské pivnici konala manifestační schůze brněnských německých stran. Tématem setkání se stalo měnící se politické klima a postavení brněnských Němců. Po ukončení schůze se účastníci za zpěvu písně Die Wacht am Rhein odebrali Rýnskou ulicí na Velké náměstí.468 Jeden z prvních brněnských obyvatel, který se dozvěděl o pražských událostech, byl redaktor Lidových novin Arnošt Heinrich, a to kolem 18. hodiny. Na Moravě se totiž o politickém zvratu situace veřejnost dozvěděla s jednodenním zpožděním až 29. října 1918.469 Když české noviny přinesly zprávu o vyhlášení československého státu, začali se v ulicích hlavního města Moravy shlukovat lidé. Mezi skupinkami byl i známý knihkupec a zapálený sokol Josef Barvič, který podněcoval slavnostní náladu mezi ostatními. Přirozeným centrem českých vlastenců se stala Rudolfská (Česká) ulice, hlavně z toho důvodu, že tam také sídlila redakce Lidových novin. A právě před ní se „tísnil hustý 467 O vzniku samostatného Československa a průběhu 28. října 1918 blíže viz

Antonín KLÍMA, Velké dějiny zemí Koruny české XIII, 1918–1929, Praha–Litomyšl 2000. 468 Tagesbote, Morgenblatt, roč. 68, č. 503, 28. 10. 1918, s. 2; Rovnost, roč. 34, č. 290, 23. 10. 1918, s. 3. První zasedání německé Národní rady Brna (Deutscher Nationalrat für Brünn) proběhlo již 27. října 1918. 469 Československý stát prohlášen, Lidové noviny, roč. 26, č. 297, 29.10.1918, s. 1. Zpráva o převratu a vyhlášení republiky se v Brně objevila po 18. hodině v redakci Lidových novin. Ještě v noci 28. října 1918 byla soše Wehrmanna, kterému byl den předtím odcizen z rukou meč, odťata přední část hlavy a místo ní se objevila vyhláška Národního výboru.

zástup, jemuž kdosi hlasitě předčítal ranní vydání listu“.470 Jaroslav Budínský, jeden z těch, kdo v Brně začali organizovat rozchod s habsburskou monarchií, později vzpomínal: „Lid téměř po každé větě propukl v jásot a ryčně provolával slávu Masarykovi, presidentu Wilsonovi a českému státu. Postupně se ze všech stran prostranství shlukovaly zástupy zpívajících lidí; vzduch tříštil se radostnými výkřiky plesajícího množství; volání: Pryč s Rakouskem, ať žije československá republika, ať žije Masaryk a Wilson!, nebralo konce.“471 Následně se před Zemským domem, sídlem Zemského sněmu Markrabství moravského, uskutečnil tábor lidu, který vznik samostatného československého státu nadšeně podpořil.472 Po zbytek dne procházely ulicemi tisíce lidí, ozdobených červenobílými stužkami, přitom odstraňovaly symboly připomínající sounáležitost s Rakouskem a Vídní.473 Se zánikem Rakousko-Uherska zaniklo i České království a Markrabství moravské. Morava se stala součástí nového československého státu. Moravský místodržitel Karl Heinold odevzdal dne 30. října úřad radovi Janu Černému. Národní výbor ten den převzal do svých rukou i řízení soudů a finanční správy. Ve stejné době byl dojednán odchod německých pluků č. 2 a č. 21 a maďarského asistenčního praporu č. 76 z Brna. V noci kolem 23. hodiny odstranila městská policie z náměstí Svobody poškozenou sochu Wehrmanna, vnímanou coby symbol němectví. Vytvořená moravská správní komise, delegovaná Národním výborem, se snažila 470 Jiří PERNES, Moravští zemští prezidenti, Brno 2016, s. 13. 471 J. BUDÍNSKÝ, Morava za války, s. 382. 472 František ZŘÍDKAVESELÝ, Odraz vzniku ČSR v městě Brně, in: Sborník příspěvků

o vzniku Československa, Brno 1983, s. 34; V. PEŠA – J. DŘÍMAL, Dějiny města Brna, 2. díl, s. 76. 473 Na území nového státu nebyla situace vždy plná revolučního optimismu. Zvláště zcela odlišná nálada panovala v „německých“ lokalitách, kde leckdy armáda pacifikovala krajně nespokojené německé obyvatelstvo. Obyvatelé Deutschsüdmähren, Böhmerwaldgand, Deutschböhmen a Sudetenland se často ocitli pod správou nového státu, s nímž se absolutně neztotožňovali.

84 |

SOKOL BRNO I 1862–1938 – DĚJINY ELITNÍ MORAVSKÉ JEDNOTY

ve spolupráci s ještě fungujícím místodržitelstvím vytvořit nový charakter správy. Němci na radnici ovšem nemínili své pozice opustit. Před novými podmínkami tak německá městská rada s německým starostou Ferdinandem Schnitzlerem kapitulovala až na pokyn Vídně 5. listopadu,474 když si předtím odhlasovala pro německé úředníky definitivu, rychlé přesuny majetku a nejedno povýšení. Zároveň došlo ke spálení politického archivu moravského místodržitelství a policejního ředitelství v Brně. Jejich likvidace nebyla nikdy vysvětlena, vzdor soudnímu líčení s Heinoldem a Zdenko Wachou.475 Poněkud ironicky působilo následující den uskutečněné jmenování Petra Kerndlmayera, rytíře z Ehrenfeldu, zemským hejtmanem, a to hlavně proto, že pro českou veřejnost byl „rakušák a čechobijec“.476 Ovšem celý právní řád a správní systém jednak Rakouska pro české země, jednak Uher pro Slovensko a Podkarpatskou Rus převzala dočasně ČSR tzv. recepčním zákonem – první právní normou, kterou přijal Národní výbor již 28. října 1918 a která byla později publikována pod č. 11/1918 Sb. Prozatímně tak byla v platnosti všechna nařízení a také úřady samosprávné, státní a župní, ústavy státní, zemské, okresní, župní a obecní podřízené Národnímu výboru úřadovaly a jednaly podle dosud platných zákonů a nařízení.477 Jako orgán nové správy Brna byl ustaven Poradní sbor, tvořený šestnácti Čechy a osmi Němci. Záhy po vzniku samostatného Československa došlo k administrativnímu zvětšení městského prostoru – vzniklo Velké Brno. V dubnu roku 1919 byla k Brnu připojena dosavadní samostatná města Královo Pole – dějiště předválečného sletu, Husovice a dalších dvaadvacet převážně českých obcí v blízkosti města (Bohunice, Brněnské Ivanovice, Černovice, Dolní Heršpice, Horní Heršpice, Juliánov, Jundrov, Kamenný mlýn, Kohoutovice, Komárov s osadami Malá Mariacela a Petrohradská ulice, Komín, Lískovec, Maloměřice, Medlánky, Obřany, Přízřenice, Řečkovice, Slatina s místní částí Slatinka, Tuřany, Žabovřesky s osadou 474 Již 1. listopadu odevzdal velitel brněnské posádky podmaršálek Eugen

Pöschmann velení Národnímu výboru, který jako nového velitele ustanovil nadporučíka Josefa Pospíšila. 475 Aleš VYSKOČIL, C. k. úředník ve zlatém věku jistoty, Praha 2009, s. 266. 476 Z. VÁLKA, Brno, s. 11. 477 Z. HLEDÍKOVÁ – J. JANÁK – J. DOBEŠ, Dějiny správy, s. 331.

Vinohrádky, Židenice). Tím se zvýšila nejen plošná rozloha města z 1 815 ha na 12 376 ha, ale došlo také k nárůstu obyvatelstva ze 130 000 na 210 000 obyvatel. Nacionálně politické důvody byly podpořeny potřebami vyplývajícími z přirozeného růstu populace. Ovšem po roce 1919 bylo rovněž zřejmé, že připojení nových obcí, z nichž se většina rozkládala na řídce zastavěných plochách severně od Brna, případně jihovýchodně a severozápadně od něj, si vyžádá vypracování nového řešení jednotného města. Tomuto konceptu dobře vyhovoval zastavovací plán Brna s okolím z let 1926–1927 od Bohuslava Fuchse, Josefa Peňáze a Františka Sklenáře, který zvítězil ve veřejné soutěži (druhý oceněný).478 Nicméně intenzivní stavební vývoj, probíhající především formou vyplňování nezastavěných ploch mezi urbanizovanými radiálními osami, nevedl k vytvoření kompaktní formy města. Po vytvoření velkého Brna převzala městská správa odpovědnost i za hygienické a zdravotní poměry v připojených předměstích a obcích. Zatímco v Králově Poli, Husovicích a Židenicích byla již dobudována kanalizační síť, zůstávaly bez řádné kanalizace ostatní připojené lokality.479 Odlišná poválečná hospodářská dynamika Československa (v ČSR zůstalo téměř 63 % průmyslových závodů bývalé monarchie) poskytla brněnským podnikům určitou výhodu při obnově válkou rozvráceného hospodářství.480 Důležitým okamžikem pro další rozvoj města bylo založení Masarykovy univerzity v roce 1919.481 Nejvýznamnější 478 J. KROUPA, Dějiny Brna 7, s. 67. Osamocena zůstala váhající Líšeň, která se roz-

hodla připojit až v roce 1937. Poté však váhalo Brno, a tak ke splynutí došlo až v roce 1944. 479 R. BRÁZDIL – H. VALÁŠEK – E. SOUKALOVÁ, Povodně, s. 36. 480 K otázce změny v oblasti odbytu a přebudování válečné výroby na mírovou viz František ZŘÍDKAVESELÝ, Vývoj brněnského průmyslu od poloviny 18. století, in: Brno – město řemesel, průmyslu a obchodu, Brno 1993, s. 15–40; Vratislav LACINA, Úloha hospodářské politiky při vytváření nové československé ekonomiky (1918–1923), in: Politický systém a státní politika v prvních letech existence Československé republiky, Práce Historického ústavu ČSAV, řada C – Miscellanea, sv. 1, Praha 1990, s. 63–121. 481 Masarykova univerzita byla založena 28. ledna 1919 na základě usnesení Národního shromáždění. Vydáním zákona č. 50/1919 Sb. O zřízení druhé univerzity shromáždění nařídilo založení československé státní univerzity v Brně o čtyřech fakultách (právnické, lékařské, přírodovědecké a filosofické). K tomu blíže Lukáš FASORA – Jiří HANUŠ, Masarykova univerzita v Brně: příběh vzdělání a vědy ve střední Evropě (1919–2009), Brno 2009.

MEZIVÁLEČNÉ ČESKOSLOVENSKO

manifestací hospodářského růstu ale představovalo vybudování rozsáhlého výstaviště v roce 1928. Textilní průmysl dokázal v roce 1936, tedy po útlumu a ztrátách prodělaných v letech 1922–1924 a 1929–1935, oživit výrobu a přispět k růstu zaměstnanosti. V oblasti strojírenství patřily První brněnská strojírna, firma Brand a Lhuillier, Ignác Storek a Brno-Královopolská továrna na stroje Lederer a Porges, společně s nově vzniklou Československou Zbrojovkou v Brně-Zábrdovicích, k předním podnikům samostatného Československa.482 Poměr německého obyvatelstva ve městě trvale klesal, zejména z důvodu nižší natality. V roce Mnichova navštěvovalo české obecné školy už 85,7 % dětí a německé pouze 14,3 %. Stejně klesal poměr Němců v zastupitelstvu, a to až na 23,3 % v roce 1935. I zastoupení na brněnské politické scéně prošlo proměnou, když plných třináct ze všech devatenácti mandátů připadajících na německé strany získala Henleinova Sudetoněmecká strana, která nijak neskrývala, že Československo trpí jen s největším sebezapřením.483 V roce 1938 počet obyvatel Brna stoupl až na 306 000.484 Jakýkoli přehled narušuje skutečnost, že při sčítání lidu se za obraz národnostní skladby chápala tzv. obcovací řeč (Umgangssprache). A tak po politickém převratu v roce 1918 se národnostní skladba proměnila přímo „zázračně“ ve prospěch českého živlu. V roce 1935 už ale přicházela jiná doba. Čeští političtí představitelé si hrozbu uvědomovali již po odzbrojovací konferenci v Ženevě, konané v roce 1932, kde si Německo vynutilo paritu v právu na zbrojení; tehdejší ministr zahraničí ČSR Edvard Beneš poznamenal: „Máme tak čtyři léta. Krize

| 85

přijde v roce 1937 a do té doby musí být republika vojensky připravena!“485 Po vzniku samostatné republiky vyvrcholily emancipační snahy brněnských Židů. V polovině třicátých let měly Spojené strany židovské na radnici dva mandáty (pět německých stran mělo 23 mandátů). V té době byly ve městě již tři synagogy. Ve sportu se začaly objevovat politické prvky, když na pozemcích při řece Svratce postavil Spolek Židovský domov sportoviště Makkabi později doplněné o výletní restauraci (Riviera). Židovská komunita v Brně se snažila „mírovými“ prostředky rychle bránit asimilaci s většinovou nežidovskou populací. Společenský a kulturní život v meziválečném Brně jen kvetl, za hranicemi se však situace nevyvíjela vůbec dobře. Během 30. let 20. století navíc zaznamenala i židovská obec, že třetina dospělé mládeže směřuje do smíšených manželství. Nacisté postiženi antisemitismem právě takovému vývoji nechtěli přihlížet. Jak se měnila atmosféra v Německu, stín zasahoval postupně i Brno. První stopy rodícího se nepřátelství byly v brněnském oficiálním tisku málo nápadné (antisemitské spisky či letáky vycházely však již mnohem dříve).486 V Brně probíhaly nejen protifašistické demonstrace, ale i cvičení protiletecké obrany. Brněnské noviny přinášely denně zprávy o občanské válce ve Španělsku. Čeští fašisté se v Brně objevili již v roce 1924 a o dva roky později čítalo jejich společenství 1 200 členů. Za další dva roky měli jeden mandát v městské radě. Nejviditelněji se zapsali do dějin Brna pokusem o převrat 21. ledna 1933, kdy sice neúspěšně, ale přesto přepadli kasárna 10. pluku na Chodské ulici a Svatoplukovy kasárny 43. pluku v Židenicích.487

482 F. ZŘÍDKAVESELÝ, Brněnský průmysl v letech 1918–1993, BMD 12, 1994, s. 70–99. 483 Sudetendeutschen Partai (SdP) vznikla v roce 1933 sloučením národněsoci-

alistické strany práce a sudetského Heimatsfrontu pod vedením tělocvikáře Konrada Henleina. Do roku 1938 dokázala získat 90 % německých hlasů. Proti republice volili dvakrát. Mrazivé vzpomínky pamětníkům vyvolávají manifestace zfanatizovaných henleinovců skandujících: „Lieber Führer, macht uns frei von der Tschechoslowakei!“ Mirek NĚMEC, „Sudeten/Sudety“ als deutsch-tschechisches Palimpsest, in: Bohemia: zeitschrift für Geschichte und Kultur der böhmischen Länder, A Journal of History and Civilisation in East Central Europe, roč. 53, č. 1, 2013, s. 106. 484 F. ZŘÍDKAVESELÝ, Brněnský průmysl, s. 71. Naproti tomu Karel SCHELLE, Správa města Brna očima historika, in: Sborník Mezinárodní konference o městě: Brno – město uprostřed Evropy, ed. Milan Jelínek, Brno 1993, s. 252–256, uvádí rozlohu města jen na více než 12 000 ha a počet obyvatel na 237 000.

485 Z. VÁLKA, Brno, s. 14–15. 486 Tamtéž, s. 50–54. 487 Viz Pavel ŠRÁMEK, Přepadení kasáren v Brně-Židenicích aneb tzv. Židenický puč,

in: Caesar-občasník VHK Erika Brno, č. 5, 1998, s. 4–6.

86 |

SOKOL BRNO I 1862–1938 – DĚJINY ELITNÍ MORAVSKÉ JEDNOTY

Ukázka antisemitské karikatury, 1913

Tělovýchovné a sportovní hnutí v Brně mezi válkami Vznik samostatného Československa znamenal také příznivé podmínky pro rozvoj sportu, který se stal vyhledávanou volnočasovou aktivitou. Sport ovšem ještě neměl dnešní význam a uznáván byl především Sokol. V převážné většině se však jednalo o sport amatérský – talenty pro kolektivní hry, jako kopaná či hokej, se rodily

na předměstských pláccích či zamrzlých rybnících; k profesionálnímu sportu lze zařadit prvoligový fotbal, tenis, box a zápas. Nicméně úspěchy na mezinárodním poli sklízela československá kanoistika či stolní tenis. Pro zlepšení podmínek působil v první republice v listopadu 1918 obnovený Český olympijský výbor, přejmenovaný v červnu 1919 na Československý olympijský výbor, jehož předsedou byl až do roku 1929 Jiří Guth-Jarkovský. Dále v prosinci 1918 ustavená Česká sportovní obec, od roku 1919 vystupující pod názvem Československá sportovní obec a další svazy (plavání, házená atd.). Svaz dělnických tělocvičných jednot (SDTJ) vstupoval do republiky jako druhý největší spolek, avšak velmi záhy ho dohnaly důsledky bolševické revoluce (1917), které vedly po vzniku Komunistické strany Československé k zformování Federace dělnických tělocvičných jednot v roce 1921 (FDTJ). Ta se od ostatních českých organizací lišila také tím, že nesdružovala pouze příslušníky „československého“ národa. Postupně ale vznikaly nové tělocvičné spolky – Young Men´s Christian Association (YMCA – Křesťanské sdružení mladých mužů) a Young Women´s Christian Association (YWCA – Křesťanské sdružení mladých žen), Československý národní svaz střelecký apod. Zvláštní sportovní a tělovýchovné svazy si vytvářely ostatní národní skupiny. K významným menšinovým spolkům se nadále řadily Deutsche Turnverband (DTV), dělnický Turn- und Sportverband (ATUS), organizace polských dělnických tělocvikářů působící pod názvem Síla či židovské tělocvičné a sportovní kluby sdružené v tělovýchovné organizaci Makkabi (též Makabi) pod názvy Hagibor, Bar-Kochba, Mak-kabea. Kromě toho se rozvíjel specifický druh skautingu – neorganizovaný tramping: trávení víkendů na venkově v rychle rostoucích chatových osadách či „pod širákem“. Trampové se sice hlásili k americkým vzorům, převážně šlo ale o živelné hnutí levicové až komunistické, které bojovalo proti „paďourům“ (měšťákům).488 Druhý nejpočetnější spolek, DTJ, sdružující především členy sociální demokracie, pořádal také své dělnické olympiády, nelišící se příliš od sokolských sletů. Zároveň 488 M. STRACHOVÁ, Sport, s. 19–20; A. KLÍMA, Velké dějiny, XIII, s. 270.

MEZIVÁLEČNÉ ČESKOSLOVENSKO

s dělnickou olympiádou v roce 1921 uspořádala komunisticky zaměřená odštěpená FDTJ spartakiádu v Brně v roce 1922, vycházející z myšlenky sokolských sletů, ale zároveň mající za cíl vzpomínku na ně zastínit. O podobný projev usiloval také Orel, který v roce 1922 v Brně uspořádal svůj slet.489 Počátek 20. století je mimo jiné spojen s netušeným rozvojem výroby motorových vozidel a rozmachem silniční dopravy, které daly vzniknout také novému sportovnímu fenoménu v podobě automobilových a motocyklových závodů. Poprvé se město Brno dostalo do přímého kontaktu s automobilovým sportem v roce 1904, kdy zde proběhla časová kontrola soutěže Vídeň–Vratislav–Vídeň, a o rok později průjezdní kontrola na trase Berlín–Vídeň. V roce 1923 byli motorističtí nadšenci z moravské metropole sdruženi do Československého autoklubu pro Moravu a Slezsko (ČAMS).490 Ve stejném roce byl uspořádán závod Brněnský kilometr. Hned následující rok vznikl závod do vrchu Brno–Soběšice, který se dočkal nejen šesti ročníků, ale rovněž solidní účasti zahraničních závodníků.491 Sešla se zde celá naše tehdejší jezdecká špička (například Eliška Junková s manželem Čeňkem, Jindřich Knapp, Miloš Bondy a Josef Veřmiřovský). V době, kdy pověst tohoto závodu kulminovala, začali brněnští nadšenci hledat něco jiného, více atraktivnějšího. Ve stejné době oblibu vrchařských závodů snižoval – ve světě prosazovaný – rostoucí význam závodů na silničních okruzích. Důkazem toho byly četné úspěchy a obliba podniků jako Targa Florio, v Monze, San Sebastianu a na proslulém Nürburgringu.492

| 87

Hledal se tedy okruh, který by byl blízko velkého města a zaručoval dobrou návštěvnost.493 Z toho důvodu se brněnští motoristé rozhodli vybudovat hodnotný automobilový závod. Ze tří původně zvažovaných variant494 zvítězil návrh na dostatečně členitou trať, s výškovým rozdílem 240 metrů, maximálním stoupáním 7 %, s nově vybudovanými ostrovačickými serpentinami. Původní trať měřila v letech 1930–1937 celkem 29 km 142 m, měla 60 zatáček vlevo, 68 vpravo a vedla ve směru: Bohunice–Nový Lískovec–Kohoutovice–Žebětín–Ostrovačice–Popůvky–Troubsko–Bosonohy.495 Není bez zajímavosti, že organizátoři – mezi kterými byli Otakar Bittmann, Vladimír Havránek, Kožíšek, Josef Müttermüller, Štursa, Šulc a Uhlíř – neponechali nic náhodě. Už v roce 1928 se malá skupina činovníků účastnila automobilové Velké ceny Německa (Nürburgring), aby získala potřebné zkušenosti a znalosti. Do organizačních příprav závodu v Brně vstoupila Eliška Junková, která se své závodnické kariéry vzdala po smrti manžela, a tak jí připadl úkol sjednávat pomocí svých širokých kontaktů nejlepší jezdce světa na start do Brna. Získat povolení k výstavbě okruhu nebylo snadné, negativně se k němu totiž vyslovil Autoklub republiky Československé v Praze (AKRČs), ten výstavbu povolil až po mnoha intervencích v říjnu 1929. Jedním z hlavních důvodů této zdrženlivosti byla tehdejší pravidla, podle nichž mohl Grand Prix pořádat pouze národní autoklub, který byl členem mezinárodní motoristické organizace Association Internationale des Automobiles – Clubs Reconnus (AIACR)496 nebo 493 První okruh, na kterém se v naší zemi závodilo, vznikl pod Pradědem. Byl však

489 AMB, fond T 68, V. Novák, Slet Čs. Orla v Brně roku 1922; Tamtéž, Spartakiáda

v Brně roku 1922.

490 MZA, fond B 26, České spolky, Československý autoklub Moravy – Slezska, se

sídlem v Brně, kart. 3275, č.j. 170/51.

491 Trať byla dlouhá 3,5 km. Závod do vrchu se konal pravidelně až do roku 1929.

Nepřekonaným časem zůstane hodnota 2:01 minuty, které dosáhl Miloš Bondy na voze Bugatti v posledním ročníku závodu. 492 František FÜRST, Masarykův okruh: jeho vznik, Brno 1933, s. 15; Sylvie ZOUHAROVÁ-DÝKOVÁ, Masarykův okruh v Brně 1930–1937 ve fotografiích: sonda do nezpracované pozůstalosti Zdeňka Zavřela, in: Historická fotografie: sborník pro prezentaci historické fotografie ve fondech a sbírkách České republiky 11, Praha 2012, s. 83.

uspořádán pouze třikrát, naposledy v roce 1929, a to se značným finančním deficitem, který byl způsoben nízkou atraktivitou pro diváky. Technické muzeum v Brně, Archivní materiály z pozůstalosti V. Havránka, inv. č. 16, 90–161, přir. č. 166/1992; Sportovní týden, Masarykův okruh 1932, Brno 1932, s. 2. 494 První varianta měla vést po silnici Královo Pole–Soběšice–Husovice–Královo Pole, tento návrh však neprošel kvůli mnoha terénním překážkám. Další variantou byl tzv. Moravský okruh, tedy státní silnice do Modřic s odbočkou do Moravan. Tento návrh také neprošel, okruh se zdál být nezajímavý kvůli jednoduchosti a příliš krátké trati. 495 S. ZOUHAROVÁ-DÝKOVÁ, Katalog k výstavě Masec aneb 80 let Masarykova okruhu v Brně, Brno 2010, nestr.; TÁŽ, Masarykův okruh, s. 83. 496 Založená v roce 1904. V roce 1946 došlo přejmenováním této organizace ke vzniku Mezinárodní automobilové federace (Fédération Internationale de l´Automobile).

88 |

SOKOL BRNO I 1862–1938 – DĚJINY ELITNÍ MORAVSKÉ JEDNOTY

Brněnský závodník Tunal Karel Divíšek ve sportovním automobilu, 1929

organizace jím pověřené, a tou ČAMS nebyl. Závod tak nemohl nést oficiální název Grand Prix Československa.497 Prvnímu závodu předcházela rekonstrukce a úprava běžně užívaných silnic, kterou pořadatelé zvládli v rekordně krátkém čase.498 Zázemí okruhu bylo projektováno tak, aby bylo možné po skončení závodu vše uvést v krátkém čase do původního stavu. A tak nový okruh – pojmenovaný po prezidentu T. G. Masarykovi,499 který věnoval závodu putovní cenu – zažil svou premiéru v neděli 28. září 1930. Z přihlášených 37 jezdců bylo 17 zahraničních hvězd tehdejšího „motoristického nebe“ (jako Baconin Borzacchini, Tazio Nuvolari, Heinrich Joachim von Morgen, Rudi Caracciola, Max Hardegg, Ernst Günther Burgaller). Závody se jezdily ve dvou objemových třídách, slabší do 1500 ccm a silnější přes 1500 ccm. Ve slabší třídě dojel brněnský závodník Karel Divíšek na třetím místě. Přestože zpočátku

bojovaly obě kategorie zároveň, postupně, jak rostla rychlost vozů, došlo k oddělení závodů. Závodu se zúčastnily také vozy moravských automobilek Zet a Wikov, a jel se před návštěvou 100 000 diváků. Druhý ročník Masarykova okruhu byl zařazen do mezinárodního kalendáře okruhových závodů a díky tomu se zde objevily nejslavnější značky evropských strojů. Do Brna se sjeli závodníci jako Louis Chiron, Achille Varzi, Tazio Nuvolari, Baconin Borzacchini, Joachim von Morgen, Rudi Caracciola, Ernesto Maserati a další. Okruh se tak zařadil po bok tehdejších nejprestižnějších závodů. V roce 1931 poprvé zvítězil Louis Chiron, který se stal miláčkem Brna, neboť byl vždy představitelem „gentlemanského závodění“. Dvakrát zvítězil na voze Bugatti a své triumfy na brněnském okruhu završil „hattrickem“ na voze Alfa Romeo v roce 1933. Díky jeho úspěchům u nás zdomácnělo rčení „jezdí jako Širón“.500 Vrcholem sportovního dění byly ale už tehdy olympijské hry. V pěti olympiádách (1920 až 1936) získali naši

497 Závod se tedy v letech 1930–1937 nazýval Masarykův okruh, dále Velká cena

Masarykova (od ročníku 1935), závody tzv. voiturett (sportovní vozy s motory objemu do 1500 ccm). 498 Počátkem 30. let 20. století se stavba Masarykova okruhu řadila mezi nejvýznamnější technologická díla. Uskutečnění takového projektu umožnil z větší části finanční fond spravovaný ministerstvem veřejných prací (80 %), a dále dary (20 %), které věnovala veřejnost, město Brno a brněnský okres jako celek. Vlastní stavba začala 10. dubna 1930 a vyžádala si náklady dvanácti milionů korun. Na trati pracovalo denně až šest set lidí. František FÜRST, Masarykův okruh: jeho vznik, Brno 1933, s. 5–7; S. ZOUHAROVÁ-DÝKOVÁ, Katalog k výstavě. 499 Nápad brněnských organizátorů požádat o záštitu prezidentskou kancelář, se ukázal jako šťastný. Prezident Tomáš Garrigue Masaryk navštívil Bosonohy dne 11. června 1928. Dne 23. října 1929 přišlo oficiální povolení, aby se závodní dráha u Brna nazývala Okruhem Masarykovým.

Gymnastické družstvo Československé obce sokolské 500 Jiří WOHLMUTH – Pavel NOVOTNÝ, Grand Prix Československa a České repub-

liky 1950–2000, Praha 2000, s. 10; Zdeněk ZAVŘEL – Alena DOSKOČILOVÁ, Historie automobilových závodů 1930–2000, Brno 2001, s. 24–28; Vladimír HAVRÁNEK, Grand prix Brno ČSSR: zlaté jubileum brněnského okruhu Velké ceny ČSSR: 1930–1980, Brno 1980.

MEZIVÁLEČNÉ ČESKOSLOVENSKO

| 89

Sokol Brno I ve službách státu

Gymnasté Československé obce sokolské

reprezentanti více než 30 medailí, především v tradičních disciplínách – těžké atletice (vzpírání, zápas, vrhy) a gymnastice. Přitom to byl zejména Sokol, který vychovával gymnasty světové třídy. I první olympijské zlato v Paříži 1924 získal sokol Bedřich Šupčík v dnes již zaniklé disciplíně šplhu na laně. Nejlepších výsledků na olympiádě dosáhla naše reprezentace roku 1928 v Amsterodamu, v soutěži národů obsadili zástupci ČSR 12. místo ze 47 účastníků.

Do roku 1918 vstupovala jednota se snahou oslavit padesáté výročí první valné hromady – sama jednota si do třicátých let 20. století nebyla jistá, které datum má slavit jako dobu svého založení. Významné usnesení ohledně oceňování členství připravil a prosadil správní výbor na své schůzi dne 11. března 1918: každý člen, který dovršil 25leté členství v jednotě, dostal památeční „Bratrské vzkazy“, při 40letém členství docházelo k jmenování zakládajícími členy jednoty; takový člen navíc dostal na památku umělecký plakát. V případě 50letého členství měla být dotyčnému členovi věnována slavnostním způsobem plaketa „Na stráž“, a konečně při 60letém členství měla deputace správního výboru odevzdat jubilantovi příslušnou „adresu“ správního výboru. Bratrské vzkazy, diplomy a plakety měly být odevzdávány veřejně na valných hromadách.501 Za kalendářní rok vyřídil výbor ve dvanácti řádných a jedné mimořádné schůzi správní agendu, včetně 185 došlých a 290 odeslaných dopisů. Vzpomínané padesáté jubileum první valné hromady jednoty pod názvem Sokol (11. října 1868) si jednota připomněla na slavnostní schůzi dne 20. října 1918. Na památku této schůze byla vydána brožura Bratřím stařešinám, obsahující referáty, projevy a průběh celé slavnostní členské schůze. Jednota se neomezovala pouze na vlastní sokolskou činnost, nýbrž zasahovala všude tam, kde pociťovala povinnost přispět k národnímu uvědomění. Prvořadě to bylo České srdce v Brně,502 které bylo založeno na počátku roku 1918 – a byli to sokolové, kdo se o jeho založení zasloužili. Již koncem ledna 1918 byla svolána členská schůze, na níž byla představena myšlenka Českého srdce, poté byli členové jednoty vyzváni k účasti v odborech (jednatelský, 501 AMB, fond R 77, inv. č. 1575, Výroční zprávy Sokola Brno I 1911–1920, Sokol

Brno I ve válce, Výroční zprávy Tělocvičné jednoty Sokol Brno I za válečné roky 1915–1918, s. 54. Jmenný seznam obdarovaných za příslušný rok je obsažen ve výroční zprávě. 502 České srdce – československá sociální péče v Rakousku (něm. Tschechisches Herz – Tschechislowakische soziale Fürsorge in Österreich) byla dobročinná sociální organizace, blíže viz Stanovy sdružení České srdce – Ústředí prázdninové péče v Brně, Brno 1918. Za rok 1918 darovala jednota Českému srdci 2 951 K 90 h.

90 |

SOKOL BRNO I 1862–1938 – DĚJINY ELITNÍ MORAVSKÉ JEDNOTY

finanční, hospodářský, chudinský). V nich pracovalo z jednoty 30 členů a 25 členek. V předsednictvu založené organizace byli z jednoty Joža Havránek (jednatel), Eduard Toman (pokladník) a František Mareš (předseda finančního odboru). Brněnská jednota podobně jako většina Brňanů uvítala vznik samostatného československého státu. Nadšení, které zavládlo po vyhlášení samostatnosti, dokreslují úvodní slova výroční zprávy: „Jsme svobodní! […] Věru, těžko nalézti slov, jež by plně změřila hloubku i výšku té bezměrné radosti, kterou jsme se rozjásali v podzimních dnech říjnových a listopadových, když národ náš ujímal se vlády nad svými osudy a my zřeli napraveny historické bědy a zlomený náš prapor svobody opět hrdě vláti nad miliony šťastných příslušníků osvobozeného národa.“503 Zatímco se brněnská veřejnost dozvěděla o politickém zvratu (jak již bylo uvedeno) s jednodenním zpožděním, ve staré tělocvičně Besedního domu 28. října 1918 informoval Josef Zezula – poté co byl telefonicky uvědomen Jožou Havránkem o převratu, který v Praze nastal – členy, že jich bude zapotřebí a vyzval je, aby se 29. října ráno dostavili do tělocvičny. A tak ještě týž den, kdy vydal pražský Národní výbor provolání Lide československý, obnovila nejen činnost Česká obec sokolská, ale zrodila se sokolská stráž. Starosta Josef Scheiner patřil k zakládajícím členům Mafie.504 Vyhlášení republiky tak zastihlo brněnské Sokoly připravené, do činnosti se zapojila sokolská stráž a byly budovány strážné prapory svobody.505 Bez nároků na odměnu, uznání či pochvaly konali členové jednoty službu na ulicích. Od vyhlášení nezávislosti hlídalo brněnské ulice přes 100 členů jednoty – k nim 503 AMB, fond R 77, inv. č. 1575, Výroční zprávy Sokola Brno I 1911–1920, Sokol

Brno I ve válce, Výroční zprávy Tělocvičné jednoty Sokol Brno I za válečné roky 1915–1918, s. 50. 504 Maffie byla hlavní orgán českého domácího odboje během první světové války. Vznikla z Pokrokové strany lidu na Moravě, brněnská pobočka, která se během léta téhož roku rozrostla na zemskou organizaci Maffie pro Moravu a Slezsko, v jejímž čele stál brněnský redaktor Lidových novin Arnošt Heinrich. Blíže Karel PACNER, Osudové okamžiky Československa, Praha 2012. 505 Sokol, Dělnické tělovýchovné jednoty (DTJ), studentstvo a hasiči byli Národním výborem v Brně vyzváni, aby převzali péči o veřejný pořádek. To vedlo k vytvoření sborů chránící klid a občanská práva. Občané!, Moravská orlice, roč 56, č. 250, 1.11.1918, s. 1; Sokolská stráž sídlila v Národní spořitelně a záložně na ulici Rudolfské (České) č. 23, Sokolská bezpečnostní stráž, Moravská orlice, roč. 56, č. 251, 3. 11. 1918, s. 3; V. ZAPLETAL – F. KOŽÍK, Dějiny Sokola, s. 31.

se připojili členové z ostatních sokolských jednot na území města.506 Kromě ulic věnovali pozornost hlavnímu vlakovému nádraží a důležitým vojenským objektům. Nejen jednota si uvědomovala potřebu ochrany obyvatelstva, vojenská posádka ve městě byla nepatrná a městská policie pasivně vyčkávala na vývoj událostí „jak to dopadne“. Hrozil přitom zásah dvou německých pluků, což popisuje Sokol následovně: „…nepokojní živlové německé národnosti nemohli ve své vyzývané drzosti pochopiti, že jest již konec jejich všemohoucí zvůli, snažíce se za každou cenu při nejmenším rušivými tóny zasáhnouti do souladu klidného vývoje událostí“.507 Sokolskou stráž v jednotě organizovali Jindřich Šart, Joža Havránek a Jan Hiller z Brna II. Sokolské stráže vznikly zároveň v Praze i v Brně, později o nich Jindřich Šart napsal: „Nebylo sokolských krojů. Bylo proto usneseno konati službu v obleku s bíločervenou páskou na levém rukávě.“508 Vedení Sokola si uvědomovalo, že mladému státu bude chybět armáda a policie, byli proto připraveni tyto mocenské složky na krátký čas nahradit. Už 28. října 1918 vedení ČOS ustavilo Ústředí sokolské stráže pod vedením náčelníka Jindřicha Vaníčka. Pevná hierarchicky uspořádaná organizace, která zahrnovala celé území Čech a Moravy, umožnila Národním strážím pokrýt celé území českých zemí, výjimku představovala pohraniční oblast. Většinu členů Národních stráží tvořili sokolové, přestože do nich mohli vstoupit rovněž členové dalších spolků. Členové Národních stráží se podíleli na odzbrojení německých, rakouských a maďarských jednotek, střežili sklady potravin, zboží a surovin, atd. Národní stráže ukončily oficiálně činnost dne 9. prosince 1918 a jejich dočasnou úlohu převzala formující se policie a armáda.509 Menší sokolské dobrovolnické vojenské jednotky se též podílely na upevnění československé státní moci na Slovensku. Když byl 506 Celkem v devíti četách konalo službu 349 členů, mimo to 14 členů sloužilo

neozbrojeno. AMB, fond R 77, inv. č. 471, kart. 38, f. 210–211.

507 AMB, fond R 77, inv. č. 1575, Výroční zprávy Sokola Brno I 1911–1920, Sokol

Brno I ve válce, Výroční zprávy Tělocvičné jednoty Sokol Brno I za válečné roky 1915–1918, s. 57. 508 MZA, fond G 106, kart. 224, Výroční zprávy Brno I. 1869–1947, Jindřich ŠART, Muži s bíločervenou páskou: nejkrásnější chvíle jednoty, in: Vzpomínáme 75 let Sokola Brno I, Brno 1937, s. 30–33. 509 M. WAIC, Sokol – jeho vznik, s. 15–16.

MEZIVÁLEČNÉ ČESKOSLOVENSKO

| 91

v listopadu starosta ČOS Josef Scheiner jmenován nejvyšším správcem československých vojsk a 1. ledna 1919 jejich generálním inspektorem, došlo tak fakticky k uznání branného významu sokolské organizace.510 Již 22. listopadu se mohl ustavit v Praze První pluk Stráže svobody s třemi prapory; III. pluk vznikl 10. prosince v Brně. Již 3. listopadu byl jmenován Sylvestr Voda, bývalý náčelník Rastislavovy župy, prvním českým velitelem brněnské posádky a ihned učinil opatření k zajištění respektování nařízení, pokynů a klidného průběhu převzetí státní moci v Brně. Sokolové a studenti z Národních stráží z Besedního domu směřovali do brněnských ulic, kde dbali na klidný průběh revolučních událostí. Tím předcházeli násilnostem a krveprolití, jak později vzpomínal brněnský německý konzul W. Weyer: „Za zachování klidu vděčí město vynikající disciplíně Sokolů a jejich uvážlivému vedení na jedné straně a osvícenému klidu místodržitele Heinolda na straně druhé.“511 Díky sokolským strážím se podařilo v ulicích města zachovat relativní klid a pořádek, ale přesto měla brněnská revoluce jednu oběť. Podle vzpomínek Richarda Sichy vyvolal neznámý německý šikovatel na nádraží výtržnost, díky čemuž byl zatčen a odváděn na strážnici ve Veselé ulici. Na rohu Masarykovy ulice se pokusil o útěk, což ho ovšem stálo život, neboť byl zastřelen.512 Na konci roku se jednota rozloučila s posledním členem, který do jednoty vstoupil v roce 1862 – Františkem Sedláčkem, který zemřel 8. listopadu 1918. Výroční zpráva vzpomíná následovně: „… náš nejstarší člen, spoluzakladatel naší jednoty […] poslední z malé družiny našich bratří stařešin, u jichž jmen psali jsme letopočet členství 1862“.513 Hned po oznámení samostatnosti zaznamenala jednota nárůst členstva. Během roku bylo přijato 122 členů a 74 členek. Jednota se v těchto počátečních letech snažila zabránit vstupu jedinců, kteří chtěli těžit z politické změny, a proto vytvořila komisi – v níž zasedali Jindřich Šart, Antonín

Vaníček, Josef Zezula, Jožka Havlíková a Růžena Petrlová – která nové přihlášky posuzovala. Podobně přistupovala jednota k přihláškám státních úředníků, kteří byli nuceni vystoupit již v roce 1915. Navrátilci z vojny byli zařazování znovu do seznamu členů a čas vojenské služby se jim počítal jako dovolená. Vzdělávací činnost pokulhávala za tou cvičební, marně si odpovědní pracovníci stěžovali na nezájem členů o šíření sokolských myšlenek: „Doposud naše členstvo necvičící málo projevuje snahy po poznání širokého života sokolského, dobových a jiných otázek sdružení našeho a s obeznámením se se současnými ideovými našimi snahami a cíli, k čemuž může jedině vésti četba našeho tisku sokolského.“514 Z uskutečněných besídek na konci roku byla hned úvodní (1. prosince 1918) spojena s přednáškou O presidentu Masarykovi, druhá (29. prosince) s přednáškou O politických úkolech české ženy, kterou přednesla Oldra Sedlmayerová515, s oslavou příjezdu Tomáše Garrigua Masaryka do Prahy. Počáteční nadšení, které bylo spojené s vyhlášením samostatnosti, ustoupilo postupně střízlivému náhledu na skutečnost. Sokol si dobře uvědomoval nebezpečí, které nově vzniklému státu hrozilo; sám si všímal nepřátel z vnější, ale také vnitřní strany: „nepřítel vnitřní stále ještě ohrožuje naše spořádané, samostatné bytí“.516 Po vzniku samostatného státu procházelo národovectví sokolstva výraznou změnou z obraného na útočné, ústící někdy až k výbojnému šovinismu.517 V roce 1919 byl výbor pověřen změnou stanov jednoty, a to hlavně z důvodu, že neodpovídaly „duchu doby a potřebám jednoty“ (poslední úpravu prodělaly v roce 1914). Výbor proto ustanovil komisi, která se ve složení František Ešner, Pelegrin Fiša, Jindřich Šart, František Schafhaupt, Antonín Vaníček, Antonín Valíček, Karel Vilím,

510 M. WAIC, Sokol – jeho vznik, s. 16. 511 Johann Wolfgang BRÜGEL, Češi a Němci 1918–1938, Český Těšín 2006, s. 116. 512 Richard SICHA, Český vojín a říjnový převrat v Brně: příspěvek k dějinám národní-

přítelkyně T. G. Masaryka v letech 1928 až 1934, vlastním jménem Oldřiška Veronika Sedlmayerová. Angažovala se ve vzdělavatelském odboru Sokola. K osobě blíže viz Literární archiv Památníku národního písemnictví, fond Sedlmayerová Oldra 1903–1953. 516 AMB, fond R 77, inv. č. 1575, Výroční zprávy Sokola Brno I 1911–1920, Výroční zpráva Tělocvičné jednoty Sokol Brno I za rok 1919, s. 3. 517 A. KLÍMA, Velké dějiny, XIII, s. 266.

ho odboje domácího, Brno 1933, s. 40.

513 AMB, fond R 77, inv. č. 1575, Výroční zprávy Sokola Brno I 1911–1920, Sokol

Brno I ve válce, Výroční zprávy Tělocvičné jednoty Sokol Brno I za válečné roky 1915–1918, s. 58.

514 Tamtéž, s. 71. 515 Oldra Sedlmayerová (* 4. července 1884, † 6. června 1954) byla básnířka, blízká

92 |

SOKOL BRNO I 1862–1938 – DĚJINY ELITNÍ MORAVSKÉ JEDNOTY

Josef Zezula, J. Havlíková, Arnoštka Řeřichová a Matylda Schafhauptová sešla celkem čtyřikrát. Poté byl na valné hromadě předložen návrh znění stanov, odpovídající úplné rovnoprávnosti mužů a žen. Větší problém představovaly nedostatečné prostory. Dosud využívaná tělocvična v Besedním domě nestačila pojmout z války se navrátivší Sokoly a rozšířenou členskou základnu. Návštěva cvičení přitom dosáhla již předválečných průměrů. Zemský výbor tedy jako projev uznání veškerému sokolstvu pronajal jednotě dvoranu v Lužánkách až do doby, kdy si bude moci postavit vlastní tělocvičnu. Dvorana byla následně na náklady Sokola opravena a přidělena mužským složkám jednoty. Prostory v Besedním domě zůstaly nadále jednotě a cvičily zde ženy, kterým však tento prostor rovněž nedostačoval. Proto byla pro ně zapůjčena tělocvična v reálce na Antonínské ulici. Fond „na sokolovnu“ tehdy čítal již 176 000 K.518 Nové podmínky umožnily jednotě zabývat se dalšími otázkami, zaujímat postoje k trendům projevujícím se ve společnosti, jako tomu bylo v případě kinematografie: „Mluví o zhoubném vlivu kin, které předváděním napínavých a zločineckých dramat zbytečně podněcují fantasii naší mládeže i dospělých a kazí nám dorost hned v počátcích. Žádá, aby Sokol spojil se s Národními jednotami, Osvětovým Svazem a učitelskými korporacemi a pokusil se intervenovati na vyšších místech, aby bylo po případě vládou nějak zakročeno. Žádá, aby nebylo jednotám sokolským povoleno zřizovati si kina a podporovati takovým způsobem zkázu mládeže. […] Schafhaupt poukazuje však také na výchovnou stránku kin, které právě předváděním dobrých obrazů pomáhají vychovávat mládež a účinněji než-li vyučování druhé. Jedná se zde pouze o to, co se předvádí.“519 Celá záležitost pokračovala v nezmenšené intenzitě dále, a tak již v březnu bylo na schůzi usneseno, aby prostřednictvím župy bylo posláno memorandum ČOS žádající zákrok u vlády a kontrolování výroby filmů.520

518 R. ČERVENÁ, Vybudování stadionu Sokola Brno I, s. 188. 519 AMB, fond R 77, inv. č. 5, Protokol správního výboru o schůzích a valných hro-

madách spolku 1912–1919, zápis ze dne 16. února 1919.

520 Tamtéž.

Nové role Následující rok 1920 je možné hodnotit pro brněnskou jednotu jako zlomový. Změny započaly odstoupením starosty Peregrina Fiši, který vedl jednotu po celých 28 let. Ve vedení sokola jej nahradil František Ešner. Ve stejném roce zakoupila jednota část bývalého hřbitova na Kounicově ulici. Šlo o poslední větší nezastavěnou plochu v centru města. I když toto území spadalo k hranici vymezené německou radnicí, bylo zpočátku považováno (a to i po vzniku Velkého Brna) za periferii. Parcela o rozloze 2 ha 53 a 65 m² stála 551 827 Kč 50 h, poplatky z ní činily 55 987 Kč 30 h. Celková suma, za kterou Sokol pozemky zakoupil, činila 607 814 Kč 80 h. Pro získání tak vysoké částky byla vypsána daň, povinná pro všechny členy a odstupňovaná podle jejich majetku. Jednota musela počítat mimo to s dalšími výdaji, rok 1920 byl také rokem VII. všesokolského sletu, kterého se poprvé účastnily také brněnské sokolky.521 Hned v následujícím roce 1921 započala jednota s první etapou stavby sokolského stadionu. V dolní části pozemku bylo plánováno letní cvičiště, horní část zůstala určena sokolovně. Stavba vlastní sokolovny musela být odložena pro nedostatek finančních prostředků. Prvořadě se tedy jednota

Pochodující sokolové na Staroměstském náměstí v Praze během VII. všesokolského sletu v roce 1920. Zcela vpravo je prapor Sokola Brno I. 521 Tamtéž, inv. č. 1575, Výroční zprávy Sokola Brno I 1911–1920, Výroční zpráva

Tělocvičné jednoty Sokol Brno I za rok 1920, s. 19–22.

MEZIVÁLEČNÉ ČESKOSLOVENSKO

| 93

Stadion Sokola Brno I v roce 1922

zaměřila na zřízení letního cvičiště k pořádání závodů, pro venkovní cvičení a také jako místo pro pořádání větších akcí a sokolských slavností. Původní projekty počítaly s malým letním cvičištěm, ale posléze byla vypsána veřejná soutěž, do níž se přihlásilo pět návrhů. První cenu získal architekt Miloslav Kopřiva. Nicméně realizace jeho návrhu byla finančně příliš náročná.522 Proto bylo nutné projekt upravit a poněkud zjednodušit. O finanční úsporu se jednota snažila také jiným způsobem. Zatímco práce spojené se stavbou tribun, sociálních zařízení, tesařské apod. byly zadány jednotlivým firmám, byly další práce svěřené členům jednoty. Tento postup si zvolila jednota na schůzi správního výboru, která se konala za účasti 800 členů

jednoty v Lužánkách dne 10. listopadu 1921.523 Pro tento účel byl zřízen stavební odbor, který měl na starosti všechny náležitosti spojené se stavbou. A tak terénní úpravy, veškeré zemní práce, běžecké dráhy a výkopy prováděli členové, při stanovené povinnosti odpracovat 60 hodin, v případě dorostu jen 30 hodin. Jen za rok 1921 bylo pomocí 765 členů odpracováno 10 936 hodin.524 Práce se dotkly rovněž cvičení, neboť pravidelné letní cvičení bylo nahrazeno povinností odpracovat na staveništi určený díl.525 Na práci se podíleli shodně muži, ženy i dorost a v případě, že se člen nemohl prací účastnit, dostal možnost se vykoupit částkou 300 Kč. K evidenci odpracovaných hodin byly zřízeny stavební deníky, které byly poctivě vedeny.526 Pomoc přišla také od dalších místních sokolských jednot, například

522 Poválečná léta provázela stavební krize, vysoké ceny byly způsobeny nedo-

523 AMB, fond R 77, inv. č. 1576, Výroční zprávy Sokola Brno I 1921–1930, Výroční

statkem stavebních hmot a základních surovin, a tak se často dočkaly realizace právě sokolovny, a to díky osobnímu nasazení svých členů. O nepříznivé finanční stránce jednoty nás informují výroční zprávy, ale také zápisy ze schůzí, díky kterým víme, že jednota hledala předně možnosti úspory – např. v lednu 1920 starosta navrhoval upustit od tištění výročních zpráv. AMB, fond R 77, inv. č. 6, Protokol správního výboru o schůzích a valných hromadách spolku 1920–1924, zápis ze dne 29. ledna 1920.

zpráva Tělocvičné jednoty Sokol Brno I za rok 1921, s. 8.

524 Tamtéž, s. 55. 525 AMB, fond R 77, inv. č. 117, Deník prací: Stavba stadionu 1922; inv. č. 118, Deník

prací: Stavba tribuny 1922.

526 Tamtéž, inv. č. 119, Stavba stadionu – záznam o odpracovaných hodinách

mužského členstva jednoty 1921–1922; inv. č. 120, Stavba stadionu – záznam o odpracovaných hodinách ženského členstva jednoty 1921–1922.

94 |

SOKOL BRNO I 1862–1938 – DĚJINY ELITNÍ MORAVSKÉ JEDNOTY

z Brna II a Brna III, do prací se zapojili i obyvatelé, kteří nebyli členy Sokola: „…Družně po boku činili se s ním stařešinové: knihkupec Píša, doktor Bartoníček, ředitel Němec, zasílatel Janík, městský rada Pospíšil, zemský zřízenec Homola, dozorce Hejtmánek, klenotník Herzog, správce Okáč, finanční rada Pošvář, vrchní zemský rada Ešner osobně i zastoupený svou paní v práci neúmornou a jiní, jiní, jiní. Old boys věkem, mužní srdcem, jaří nadšením, dětští příkladem. […] Za nimi mladších a mladých dva tisíce!“527 Po dlouhou dobu pěstovaný vztah brněnských měšťanů k zeleni se projevil také při stavbě stadia, kdy se Sokol brání případným negativním stránkám: „Loni ještě tiché, zadumané aleje nad dávno setlelými rovy a omšelými kameny, snivá píseň ptáka nikým nerušeného, šelest vánku anebo burácení vichru ve větvích a teskný zvuk kroku náhodou sem zabloudivšího chodcem – letos živý ruch, les pracujících rukou, vzdech utichlé země z hlubokého nitra burcované a jasná píseň radosti z dosaženého cíle. Nelitujte starých, vykácených stromů a nezazlívejte nám tento čin! Jest vykoupen radostnou prací členstva, každodenně zde krásné myšlence čistého lidství nadšeně oběti přinášejícího a pochopen bude Vámi, až spatříte dílo hotové. Uzříte za několik let, že jsme bořili neradi a jen z nejkrásnější nutnosti, ale že stavět dovedeme nadšeně a obětavě – pro zdraví a blaho Vašich dítek!“528 V roce 1922 byla dokončena stavba letního cvičiště, přičemž náklady se vyšplhaly na 2 480 388 Kč a odpracováno bylo celkem 67 365 hodin.529 Pozemek stadionu se rozkládal na výměře 25 400 m² – z toho vnitřní plocha i s oběhovými dráhami bez tribun a ochozu činila 7 776,88 m², obdélník pro prostná cvičení zabral 3 725 m². Ten měl pojmout při rozestupu 180 cm celkem 1 218 cvičenců, pro slavnost otevření však byl počet omezen na 1 160 cvičenců. Po obvodu 527 Adolf VESELÝ, Sokolský stadion, Lidové noviny, roč. 30, č. 278, 4. 6. 1922, s. 11. 528 Slavnostní otevření Stadiona Sokola Brno I, Zprávy odborů, Stavební odbor,

Brno 1921, s. 5.

529 Celá částka nebyla uhrazena okamžitě, ale postupně zaplacena formou splá-

tek. Dochována jsou alba fotografií ze stavby, viz AMB, fond R 77, inv. č. 312 a 313, Stadion Sokola Brno I, postup práce během stavby, 94 snímků, 1922. K otázce počtu odpracovaných hodin viz Tamtéž, inv. č. 1576, Výroční zprávy Sokola Brno I 1921–1930, Výroční zpráva Tělocvičné jednoty Sokol Brno I za rok 1922, s. 16; MZA, fond G 106, kart. 224, Výroční zprávy Brno I. 1869–1947, František KOŽÍK, Jak se sbíralo na sokolovnu, in: Vzpomínáme 75 let Sokola Brno I, Brno 1937, s. 42–43.

byla vybudována okružní závodní dráha 6 m široká, vnitřní délky 262 m, vnější délky 299 m a na severovýchodní straně se rozkládala ještě další závodní dráha – rovná, široká 6 m a dlouhá 115 m. Pojmout mohl pohodlně 12 500 diváků.530 Stadion byl budován tak, aby odpovídal všem požadavkům moderní tělesné výchovy, nechyběly zde šatny, menší sál, skladiště, sociální zařízení, vodovody, kanalizace, ordinace, kancelář, pokladny. Nezastavěné a k tělocviku nepotřebné plochy měly být osety trávou a osazeny stromy a keři. Zatímco v létě měl sloužit pro cvičení prostná, nářaďová a lehkoatletická, v zimě bylo možné stadion upravit na kluziště pro zimní sporty jako bruslení a hokej.531 Už samotné předání stadionu se stalo významnou akcí a bylo společně se slavnostním otevřením připraveno k 60. výročí trvání brněnského Sokola. Proběhlo ve dnech 10.–25. června 1922. Sokol Brno I vyzýval všechny spřátelené jednoty k účasti na této události: „Klade v prvé řadě, věrna svým tradicím, váhu na závody v tělocviku prostém jak členstva tak dorostu a chce dáti vynikajícím borcům sokolským v tomto odvětví příležitost, utkati se na dokonalé dráze se všemi, kdož v oboru tomto vynikají. Oživuje téměř zapomenutý zápas sokolský a dává možnost všem přátelům bohatýrského cvičení příležitost k účasti. Vypisuje závod v plavbě a skocích do vody jako rovnocenný všemu ostatnímu.“532 Celá 530 Slavnostní otevření Stadiona Sokola Brno I, Zprávy odborů, Stavební odbor,

Brno 1921, s. 14.

531 R. ČERVENÁ, Vybudování stadionu Sokola Brno I, s. 190. 532 Slavnostní otevření Stadionu Sokola Brno I, Zprávy odborů, Stavební odbor,

Brno 1921, s. 3–4. Pro závody dorostu byl určený pětiboj (skok vysoký z rozběhu, běh přes překážky nízké na 120 y, vrh oštěpem, skok daleký z rozběhu a běh na 100 y) šestičlenných družstev a zvláštní závod (jednotlivci a družstva). Zvláštní závod jednotlivců obsahoval skok o tyči (nejméně 2 m), vrh koulí 5 kg (nejméně 9 m), vrh diskem 1 ½ kg (nejméně 25 m), běh na 200 m (nejméně 28 s.), běh na anglickou míli (1609 m, nejméně 6 min.). K závodům na anglickou míli byli připuštěni pouze dva dorostenci. Závod družstev byl složen z běhu čtyřčlenných družstev na 100, 200, 300, 400 m. Závod mužů obsahoval závod jednotlivců, štafetový závod družstev, závod v plavbě, závod ve skocích do vody a zápas. Do závodů jednotlivců byly zahrnuty běhy na 100, 400 a 1500 m, překážky na 120 y, překážky nízké na 220 y, skok vysoký a daleký, skok o tyči, vrhy koulí, diskem a oštěpem, a nakonec šplh na laně. Štafetový závod družstev 4 × 100 m a 4 × 200 m. Závod v plavbě: 50 m volný styl, 50 m znak, 100 m prsa, 100 m volný styl, 50 m bok, 400 m volný styl, štafeta 4 × 50 m volná. Závod ve skocích do vody: dva skoky povinné (střemhlav odrazem snožmo z rozběhu, překot napřed z rozběhu), tři skoky volné. Zápas byl do tří váhových kategorií: do 70 kg, od 70 kg do 80 kg, nad 80 kg. Srov. AMB, fond R 77, inv. č. 1576, Výroční zprávy Sokola Brno I 1921–1930, Výroční zpráva Tělocvičné jednoty Sokol Brno I za rok 1922, s. 19–20.

MEZIVÁLEČNÉ ČESKOSLOVENSKO

akce měla také mediální podporu. Reklamu přinášely brněnské i pražské deníky, doplněna byla slavnostním plakátem, odznaky, pohlednicemi a pamětními plaketami.533 O průběhu akce byla veřejnost informována předně pomocí pokynů s mapkou stadionu a přesným postupem závodů a závodníků s čísly. Poté byly informace šířeny na velké návěstní tabuli, kde byly okamžitě zaznamenány výsledky jednotlivých závodů, které byly obsluze sdělovány telefonicky. V neposlední řadě byly sdělovány novinky za pomocí čtyř megafonů. První den oslav začal v sobotu 10. června. Před zahajovacím večerem v Besedním domě proběhl na novém stadionu odpolední závod v prostém tělocviku (v lehké atletice) středoškolských studentů o putovní cenu Novákova Dětvance v boji,534 věnovanou Sokolem Brno I. Veřejné cvičení studenstva českých středních škol následovalo v neděli. Další víkend, 17. června, proběhly závody mužského dorostu, které sestávaly z pětiboje šestičlenných družstev a zvláštního závodu prostého tělocviku. Večer byl vyhrazen – podobně jako při oslavách v minulosti, akademii (dorostu a žactva). Ta se konala na stadionu osvětleném reflektory. Následující den 18. června provázela odpolední veřejné cvičení žactva a dorostu nepřízeň počasí, která zpočátku narušila průběh akce. Již v ranních hodinách (8.30 hod.) proběhly zkoušky. Následující sobota 24. června patřila lehkoatletickým závodům mužů, závodům v plavbě a skokům do vody.535 Večer zakončila opět akademie, tentokráte členstva, na osvětleném stadionu. Hlavním dnem slavností byla ovšem neděle 25. června, ani ta však nezůstala bez vydatného přídělu dešťových srážek. Ještě ráno proběhly zkoušky, odpoledne pak ve 14.00 hod. vyrazil směrem na stadion průvod, v jehož 533 Akce byla inzerována v Lidových novinách, Moravské orlici atd. Lidové noviny

postupně uveřejňovaly výsledky závodů srov. Otevření sokolského stadionu v Brně, Lidové noviny, roč. 30, č. 311, 23. 6. 1922, s. 4; č. 313, 24. 6. 1922, s. 2; č. 314, 25. 6. 1922; č. 26, 26. 6. 1922, s. 2–3; Moravská orlice podávala zprávy o budování stadionu od jara 1922 srov. Sokolská hlídka, Moravská orlice, roč. 60, č. 119, 25. 5. 1922, příloha; č. 129, 8. 6. 1922, s. 3; č. 135, 15. 6. 1922, příloha; č. 137, 18. 6. 1922, příloha; č. 141, 23. 6. 1922, s. 3; č. 143, 25. 6. 1922, příloha; č. 146, 29. 6. 1922, příloha. 534 Trvalým majitelem této ceny se nakonec měl stát ten ústav, který cenu získá 3× po sobě nebo 5× vůbec. 535 Závody v plavbě a skocích do vody se konaly na Svratce v Českém veslařském klubu v Pisárkách.

| 95

Výletní listy Sokola Brno I. Hrad Pernštejn, 1888

čele kráčely členky v úboru,536 následované praporečníky s 25 prapory, za nimi kráčeli zástupci jednot a župy se svými standartami v pořadí dle abecedy.537 Průvod ubírající se 536 Ženy měly předepsán tento cvičební úbor: „černé cvičební střevíce buďtež

šité neb kožené bez podpatků a černé punčochy neprůsvitné. Šáteček mějte správně uvázány. Dorostenky vystoupí v chrpově modrém chitonu (dle předpisu ČOS). Cvičební střevíce jako u žen, ale bez punčoch. 1 cm širokou stužku kolem hlavy v barvě chitonu. Pro žákyně ponechána z minulého roku skládaná sukénka, bílé tričko s krátkými rukávy přes ramena a živě červená stuha ve vlasech na temeni hlavy. Cvičební střevíce jako u dorostenek bez punčoch. Délka cvičební sukénky neb chitonu stanovena 6 cm nad koleno. Spodky ne delší než sukně. Každá náčelnice neb vedoucí jednoty ručí za úpravu svých cvičenek. V úboru cvičebním nesmí žádná ze cvičenek vycházeti ze šaten, procházeti se po cvičišti neb dokonce vyjíti si na ulici. Po cvičení musí se převléci do občanského šatu.“ Slavnostní otevření Stadiona Sokola Brno I, Zprávy odborů, Technický odbor, Brno 1921, s. 22. 537 AMB, fond R 77, inv. č. 1576, Výroční zprávy Sokola Brno I 1921–1930, Výroční zpráva Tělocvičné jednoty Sokol Brno I za rok 1922, s. 21–22.

96 |

SOKOL BRNO I 1862–1938 – DĚJINY ELITNÍ MORAVSKÉ JEDNOTY

do Moravského krasu, na hrad Pernštejn, do koryčansko-buchlovských lesů a k Mohyle míru.538

Letem sokolím

Plakát, vzpomínkový slet brněnského sokola v roce 1924

od hlavního nádraží středem města – ulicí Masarykovou, náměstím Svobody, Kostelní (Rašínovou), Lažanského (Moravským) náměstím, Novou Lidickou ulicí – sledovalo množství diváků. Po uvítání starostou jednoty Karlem Vilímem na stadionu následovalo jeho slavnostní předání členstvu. Následně, v 15.30 hod., začalo veřejné cvičení žen a mužů. Nepřízeň počasí (krupobití) narušila odpolední program. Na slavnostní otevření navázala lidová slavnost. V pondělí 26. června se pro zájemce uskutečnily výlety

Rok 1923 přinesl jednotě hned několik podnětů. Mimo to, že byl v horní části parcely Sokola vybudován výstavní pavilon za přispění zemského výboru, města Brna, Brněnských výstavních trhů a jednoty (každý z účastníků věnoval na stavbu čtvrt milionu korun), začal také svoji činnost odbor pro správu stadionu a zrodila se myšlenka opět uspořádat v Brně slet. Tentokrát však šlo o podnik dvou brněnských žup (Brněnské a Rastislavovy). V první polovině roku 1924 se proto Sokol Brno I plně soustředil na Vzpomínkový slet brněnského sokolstva, v jehož rámci se konala také oslava Jana Žižky. K této oslavě byly uspořádány dne 19. června ohňové štafety ze čtyř světových stran směřující do Brna: z Radhoště přes Hostýn, ze severního pomezí Skalka u Zábřeha (kóta 324) přes Boskovice, ze západního pomezí od Jihlavy (Tři jedle u Jihlavy) přes Třebíč a ze Štefánikova Bradla na Slovensku přes Pálavské kopce. U každé z hranic se sešli zástupci přilehlých okrsků sokolských žup. Událost na stadiu Sokola Brno I vidělo na 10 000 diváků.539 Pozvolna se sokolský stadion zapisoval do paměti lidí jako místo spojené se sportem, ale také s kulturními a společenskými akcemi.540 Slavnosti spojené se vzpomínkovým sletem byly rozděleny na den žactva 15. června, den dorostu 22. června a hlavní den 29. června. Slet byl zahájen již v předvečer dne žactva, tedy 14. června, a sice slavnostním představením Libuše v Národním divadle. Opeře však ještě předcházel proslov Františka Rokose, předsedy slavnostního sletového výboru. Následující den od rána zaplňovala brněnské ulice sokolská drobotina. 538 R. ČERVENÁ, Vybudování stadionu Sokola Brno I, s. 191–192. 539 AMB, fond R 77, inv. č. 1576, Výroční zprávy Sokola Brno I 1921–1930, rok 1924,

s. 6. Srov. Vzpomínkový slet brněnského sokolstva 1914–1924, in: Sokol, časopis pro tělesnou a mravní výchovu, roč. 50, 1924, č. 7–8, s. 174. 540 Již v roce 1923 akustická zkouška potvrdila možnost pořádání pěveckých koncertů a jiných hudebních produkcí, což vedlo k pravidelnému vystupování Pěveckého sdružení Moravských učitelů a učitelek, pořádaly se zde symfonické koncerty a v roce 1924 se ve výstavním pavilonu na stadionu konaly Oslavy Bedřicha Smetany.

MEZIVÁLEČNÉ ČESKOSLOVENSKO

| 97

Vzpomínkový slet brněnského sokolstva 1924, hold sokolstva panu prezidentovi T. G. Masarykovi Příjezd prezidenta Československé republiky T. G. Masaryka na brněnský stadion, slet sokolstva v roce 1924

Od Besedního domu v 13.30 hod. vyrazil průvod čítající 1 350 žákyň a 1 630 žáků se čtyřmi trubačskými sbory. Ubíral se kolem evangelického kostela, ulicí Veveří a Sokolskou na stadion. Veřejné cvičení bylo zahájeno o dvě hodiny později 9–14letými žáky. Toho dne počet návštěvníků dosáhl 25 000, čímž byla téměř naplněna kapacita stadionu. Celou slavnost doprovázela ještě další událost, neboť v roce 1924 teprve podruhé navštívil hlavní město Moravy prezident Tomáš Garrigue Masaryk. Stalo se tak v sobotu 21. června, tedy v den, kdy se na stadiu konala tělocvičná akademie dorostu, kterou zahájilo prostnými dvanáct dorostenek z Ivančic. Po nich následovali dorostenci ze Židenic, Králova Pole, Brna I, Husovic a Brna II. Druhý den pobytu prezidenta republiky v Brně, v neděli 22. června, se konal den dorostu. Na veřejné cvičení, které bylo zahájeno přesně v 15 hod., dorazil prezident hodinu po jeho zahájení. U brány byl uvítán předsedou sletového výboru a do své lóže vstoupil v doprovodu ministra vnitra Jana Malypetra. Na cvičišti se toho dne sešlo 3 000 cvičenců, čemuž přihlíželo na 30 000 diváků. Prezident „se zájmem sledoval cvičení až do konce, překročiv značně dobu návštěvy vymezenou, nedbaje, že průvodci jeho netrpělivě vytahují

hodinky […] svoji návštěvou jako by chtěl ukázati, kde vidí kořen sokolské práce: ve výchově mládeže“.541 Hlavní sletový den začal řazením slavnostního průvodu před Besedním domem, na stejném místě, jako před válkou. Průvod ukázal, že účast na něm měla spontánní ohlas v celé republice, přes rozhodnutí ČOS, aby byl slet vyhrazen dvěma místním župám. Rozšiřující se množství nečekaných účastníků posunulo začátek průvodu až do poloviny Joštovy třídy. Náměstek starosty Zemského hlavního města Brna Jan Máša uvítal zástupce Sokolů ještě před jeho vypravením. Před pořádajícími župami šli jako přihlášení hosté župy Milíčova, Komenského, Prostějovská, Olomoucká, Východočeská, Palackého, Pernštýnská, Chelčického, Jiřího, Slovácká, Středomoravská, Severomoravská. K nim se na poslední chvíli přidali zástupci žup Podtatranské, Pohronské a Masarykovy (Bratislava) a Podkarpatské (Užhorod, Berehovo). V čele průvodu kráčeli zástupci předsednictva ČOS, za kterými šla krojovaná družina 428 žen a 140 mužů. Následovalo je 655 žen ve cvičebním úboru a 26 ve slavnostním úboru, od zástupu 2 054 mužů je dělilo 36 slavnostních praporů. Průvod pak 541 Vzpomínkový slet brněnského sokolstva 1914–1924, Sokol: časopis pro tělesnou

a mravní výchovu, roč. 50, č. 7–8,1924, s. 175.

98 |

SOKOL BRNO I 1862–1938 – DĚJINY ELITNÍ MORAVSKÉ JEDNOTY

doplňovala řada hudebních kapel o 135 hudebnících. Odpolednímu veřejnému cvičení přihlíželo na 35 000 diváků. V roce 1926 získala jednota několik ocenění na VIII. všesokolském sletu v Praze a na mezinárodních tělocvičných závodech v Lyonu, kde získala I., II. a III. místo v nejtěžším závodě o slovanský přebor.542 Ve stejném roce uspořádala jednota prázdninový tábor na Podkarpatské Rusi. Výletní četa vyrážela 30. června 1926 večer o 22.30 hodině nejdříve do Moravské Ostravy, kam dorazila 1. července a posléze do Užhorodu, kam přijela následující den ve 2 hod. ráno. Cíl výletu byl tábor nedaleko vesnice Turje Remety.543 V prosinci 1924 vystoupil ČOS na svém VII. valném sjezdu coby neochvějný zastánce parlamentní demokracie proti útokům zprava i zleva – sokolové opakovaně odmítali jak fašismus, tak komunismus. Přesto se někteří členové sokolských jednot stali přívrženci českých fašistů. Sokolstvo jinak mělo blízko k národní demokracii, na venkově k agrárníkům.544

Naplnění snu Od roku 1925 se pronájem lužánecké tělocvičny stal předmětem soudních sporů,545 proto také došlo o dva roky později k jejímu vyklizení (24. května 1927). Ve stejné době sice Sokol Brno I převzal definitivně pod svoji správu výstavní pavilon, avšak s podmínkou, že vyplatí podílníky a že bude pavilon nadále sloužit všem zájemcům bez rozdílu národnosti, náboženství a politické příslušnosti. Tato podmínka také v budoucnosti zamezila přebudování pavilonu na tělocvičnu. Pro plynulou činnost nebylo příliš vhodné, že jednota cvičila roztříštěně v pěti tělocvičnách (tělocvičny dívčí a chlapecké školy na Kounicově a v německé zemské reálce) a šesté v Besedním domě. V roce 1925 opět, tak jako tomu 542 K tomu blíže viz AMB, fond R 77, inv. č. 1576, Výroční zprávy Sokola

Brno I 1921–1930, Výroční zpráva Tělocvičné jednoty Sokol Brno I za rok 1926, s. 8. Mezi lyonské vítěze patřili: Jan Gajdoš, Jan Karafiát, Bedřich Šupčík, Ladislav Vácha; nácviku v Praze se účastnil ještě Josef Sychra. Vítězným reprezentantům vyjádřil písemně svůj vděk správní výbor. 543 K tomu blíže viz AMB, fond R 77, inv. č. 316, Tábor Sokola Brno I, v Remety u Užhorodu 1926. 544 M. WAIC, Sokol – jeho vznik, s. 16; Antonín KLÍMA, Velké dějiny zemí Koruny české XIII, 1918–1929, Praha – Litomyšl 2000, s. 266. 545 AMB, fond R 77, inv. č. 328, kart. 1, Spor o Lužánky.

bylo již mnohokrát předtím, ztroskotaly plány stavby vlastní tělocvičny na nedostatku financí. Nutnost výstavby vlastní sokolovny, jež by pojala dvě tělocvičny a k nim potřebné místnosti, již ale nešlo dlouhodobě přehlížet. Proto se valná hromada dne 24. října 1927 rozhodla začít se stavbou sokolovny. Slavnostní položení základního kamene na sebe nenechalo dlouho čekat, konalo se ve dvou dnech 27.–28. října 1927. Jednalo se o velkou událost už jen kvůli tomu, že jednota slavila jubilejní 65. rok svého trvání. V předvečer výročí proběhla akademie, jež obsahovala hudební, pěvecká a recitační čísla. Vystoupilo Brněnské pěvecké sdružení Foerster, na varhany zahrál Bohumil Holub, recitovala se báseň Rudolfa Těsnohlídka s názvem Sokol Brno I a zapojila se hudba Sokola Brno III. Během následujícího tělocvičného pořadu se předvedlo také závodní družstvo mužů, připravující se tou dobou na olympiádu v Amsterodamu (v roce 1928). Následující den, 28. října, ráno byla uspořádána vojenská přehlídka k uctění památky vzniku republiky a poté se vydal průvod od Besedního domu na stadion. Zde pronesl slavnostní řeč Hynek Bulín, který vzpomenul na počátky jednoty a připomněl také všechna místa jejích provizorních tělocvičen. „Dnes na začátku 10. roku naší národní svobody klademe základní kámen vlastní tělocvičny své. Skončeny budou doby vratkého putování a jednota uchýlí se pod vlastní střechu svou. Ne sobě, ani ne tak nám, kteří žijeme, ale Vám, mládeži naše, stavíme tento pevný dům […] Splnila se myšlenka o níž snili Vaši dědové, za kterou ve strázních a útrapách bojovali Vaši otcové, myšlenka, kterou Vám odevzdáváme jako nejdražší dědictví…“.546 Po jeho řeči vystoupili s projevy také starosta Brna Karel Tomeš a představitel rakouské župy Otto Manoušek. Před slavnostním poklepáním bylo do základního kamene vloženo olověné pouzdro, obsahující řadu předmětů a na pergamenu psaný pamětní list, který obsahuje poděkování všem zakladatelům, kteří se zasloužili o vznik a chod brněnského Sokola, legionářům a rovněž všem budoucím sokolům. Po ukončení slavnosti následoval lidový koncert ve dvoraně stadionu a večer tradiční veselice.547 546 Tamtéž, inv. č. 544, kart. 67, Proslovy k otevření stadionu a sokolovny. 547 K tomu blíže viz Tamtéž, inv. č. 1576, Výroční zprávy Sokola Brno I 1921–1930,

Výroční zpráva Tělocvičné jednoty Sokol Brno I za rok 1927, s. 70–76.

MEZIVÁLEČNÉ ČESKOSLOVENSKO

| 99

Ideová soutěž na stavbu sokolovny byla vyhlášena už v roce 1926, kdy jednota řešila již zmiňovaný spor o lužánecké sály. Podmínky soutěže stanovily prostor řešený do dvou tělocvičen na ploše o rozměrech 600–700 m² a 450–500 m²; k tomu měla být na třech stranách galerie široká 6 m sloužící také ke cvičení. Každá tělocvična měla mít k dispozici prostornou šatnu a sborovnu. Součástí sokolovny měl navíc být přednáškový sál o ploše 200 m², dále „výborovna“, kanceláře, knihovna, čítárna a archiv.548 Na vchod společný pro všechny místnosti byla kladena zvláštní váha.549 Návrhy dodané architekty Jindřichem Kumpoštem, Antonínem Blažkem a Miloslavem Kopřivou byly posuzovány v komisi. Vypracování stavebních plánů bylo zadáno Jindřichu Kumpoštovi, ale ten objekt nerealizoval, neboť z technických důvodů nedodržel požadovanou lhůtu odevzdání konečných návrhů. Definitivní podobu tedy sokolovně dal Miloš Laml, který plány a rozpočty stavby dodal v červnu 1928. Vyřešil areál brněnského Sokola se společenskými sály (Kounicova 42–44), sestávající z otevřeného atletického stadionu, z tělocvičen mužů a žen, z bývalého výstavního pavilonu, který byl upraven na velký koncertní sál a rozšířen směrem do ulice tak, že tyto paralelní trakty, funkcionalistický sokolský a puristický společenský, propojil vstupním vestibulem, tvořícím jeho slovy „sokolský pantheon“, s vstupem se zajímavým motivem klasicizující monumentální brány, která měla ztělesňovat sokolskou slavobránu.550 Předcházející pokusy o výstavbu vlastní tělocvičny ztroskotaly na špatné finanční situaci jednoty. Nyní jednota řešila vše tak, že jeden milion korun na stavbu sokolovny si opatřila díky drobným půjčkám členstva. Majetek Sokola byl následně 20. prosince 1927 rozdělen: Družstvo získalo do své správy výstavní pavilon s potřebným okolím bez dluhů a Sokol Brno I obdržel ostatní pozemky stadionu i s dluhy, které na něm vázly v částce 1 200 000 Kč. Zatímco Družstvo se mělo věnovat přístavbě pavilonu

se šatnami, Sokol se zaměřil na stavbu sokolovny. Výnos z pronájmu pavilonu měl být použit na umoření vzniknuvších dluhů z obou staveb.551 Původní finanční rozvahy počítaly s tím, že přístavba pavilonu přijde na 1,5 milionu a náklady na sokolovnu se vejdou do 4 milionů Kč. Rozpočet byl však v obou případech překročen; stalo se tak vinou nového návrhu architekta Miloše Lamla. Reálná cena stoupla na částku 9 941 942 Kč. Na tento náklad přispěli členové i nečlenové drobnými půjčkami, dary a navíc byla jednota nucena k opakované jednorázové hypotéce.552 S financováním stavby byly spojené útoky, kterým Sokol musel čelit zveřejňováním rozpočtu a uzavřených smluv.553 Stavba sokolovny měla být hotova již v půli roku 1929, slavnostní otevření bylo naplánováno na dny 22. a 23. června. Slavnosti se účastnili četní hosté z ostatních žup, zejména pak zájezd ze sokolské Rakouské župy. Do rámce oslav bylo zařazeno rozvinutí praporu, tělocvičná akademie, veřejné cvičení a domácí závody členstva a dorostu. K realizaci nového praporu byl vyzván architekt Bohumil Babánek, kterému byl návrh na podobu svěřen přímo jeho tvůrci, a to Emílií Ešnerovou, členkou cvičitelského sboru žen. Podle již zavedených zvyklostí věnovaly prapor členky sokolských jednot, které se obvykle stávaly jeho matkami či kmotrami. Vzhledem ke skutečnosti, že veškeré náklady spojené s realizací nového praporu hradila z vlastních zdrojů členka jednoty Luisa Šílená, vdova po Václavu Šíleném, advokátovi a poslanci říšského sněmu, stala se logicky matkou praporu právě ona. Během listopadu 1928 předložil autor svůj návrh k posouzení nejprve cvičitelskému sboru žen a posléze i výboru jednoty. Kvůli možnosti srovnání si správní výbor vyžádal další návrh, vypracovaný Evženem Škardou, rovněž členem Sokola. Dochovalo se pouze skrovné sdělení, že „záležitost návrhu na prapor jednoty, podaného br. E. Škardou, byla již v příslušném kroužku vyřízena.“554 V lednu následujícího roku mohl být návrh praporu prezentován i jeho dárkyni. Architekt Babánek

548 Tamtéž, inv. č. 543, kart. 66, Stavba. Schválené nákresy, poslední dispozice. 549 Rostislav KORYČÁNEK, Česká architektura v německém Brně. Město jako ideální

551 R. ČERVENÁ, Vybudování stadionu Sokola Brno I, s. 194. 552 AMB, fond R 77, inv. č. 1576, Výroční zprávy Sokola Brno I 1921–1930, Výroční

krajina nacionalismu, Brno 2003, s. 62–63, pozn. 25.

550 J. KROUPA, Dějiny Brna 7, s. 660. K tomu blíže Františka HÁJKOVÁ, Stadion –

sokolovna tělocvičné jednoty Sokol Brno I, Bakalářská diplomová práce, Brno 2012.

zpráva Tělocvičné jednoty Sokol Brno I za rok 1929, s. 103.

553 MZA, fond B 26, kart. 3261, č.j. 109/51, ff. 185–190. 554 AMB, fond R 77, inv. č. 7, Protokol správního výboru o schůzích a valných hro-

madách spolku 1924–1928, zápis ze dne 12. prosince 1928.

100 |

SOKOL BRNO I 1862–1938 – DĚJINY ELITNÍ MORAVSKÉ JEDNOTY

Prapor Sokola Brno I od Bohumila Babánka (líc), 1929

Prapor Sokola Brno I od Bohumila Babánka (rub), 1929

přistoupil k finálnímu provedení praporu s patřičnou odpovědností a jeho výrobu svěřil místo členkám Sokola odborné firmě Tomáše Hudaně se sídlem v Brně na Vídeňské ulici 49. Ústřední část lícové strany praporu vyplňuje stylizací sokola, na jeho rubu ztvárňuje dvouocasého lva, pracuje tak i se státní symbolikou. Tento způsob ztotožňování heraldických symbolů by mohl být vnímám jako formulování těsného vztahu sokolské organizace s životem celého národa a existencí samostatného státu. Kompozici praporu podtrhuje jeho hlavice, umístěná na vrcholu žerdi. Její podobu vytvořil sochař František Fabiánek. Plastika sokola z bílého kovu se štíhlými křídly protáhlými směrem vzhůru, dodává celému praporu zajímavý výraz. Dárkyně k tomu později uvedla: „Vždy zabušilo mně srdce radostí a zadostiučiněním, když rozvinul se slavný prapor Váš nad Vašimi řadami. Ovládl mě pocit uklidnění, sebedůvěry, že nejsme vydáni zlovůli bez ochrany, a dodával mně odvahy,

že jsem v potírání zloby našich nepřátel neochvějně stávala na stanovisku našeho práva historického, práva života národa od pravěku kulturního.“555 Josef Zezula a František Kožík navrhli, aby se předání praporu uskutečnilo v první den oslav 15. června, tak aby během hlavního dne 23. června mohl být prapor nesen v průvodu městem a vstoupil do nové sokolovny jako první. A tak v sobotu 15. června 1929 ve 20.00 hod. před plným sálem Stadionu a za přítomnosti vysílací techniky brněnského Radiojournalu začala slavnost rozvinutí praporu, zahájená koncertem Pěveckého sdružení moravských učitelů. Po úvodních skladbách se ujal slova župní jednatel Zdeněk Krejčí, který ve svém projevu uvedl: „Bratři praporečníci, předávám Vám náš nový prapor, neste jej v duchu staré závodnické tradice naší jednoty i nadále jen k novým 555 Tamtéž, dopis Luisy Šílené z 11. 1. 1929.

MEZIVÁLEČNÉ ČESKOSLOVENSKO

a hojnějším vždy vítězstvím. Nechť jeho jásavé barvy připomínají nám vždy náš úkol: tož červená krev prolitou za naší svobodu a samostatnost, povzbuzuj nás k neustálé a usilovné práci na jejím upevňování; bílá buď symbolem mravního života a mravní výchovy a azurná modř nechť povznáší nás stále výš a stále dál! Celý prapor pak, jako Váš dar, milé sestry, připomínej nám vždy, že své veliké ideály můžeme realisovati jen harmonickým soužitím a skutečnou a plodnou spoluprací s Vámi.“556 Celý ceremoniál rozvinutí praporu měl za cíl zanechat v přítomných divácích silný dojem a vytvořit ideální obraz sokolského hnutí.

Nový prapor Sokola Brno I během průvodu městem v rámci otevření sokolského Stadionu, 23. 6. 1929

Velká dvorana s vedlejšími místnostmi byla otevřena 9. října, kino zahájilo provoz 26. října a restaurace s kavárnou poté 15. listopadu 1929. K obchodnímu vedení nových podniků v rámci sokolovny byla utvořena Správa podniků na Stadiu, která se skládala ze členů výboru Družstva a ze členů výboru jednoty. Dvorana se půjčovala všem zájemcům bez rozdílu náboženství, národnosti a politické příslušnosti ke koncertům, schůzím, plesům, výstavám apod. Při sále byli zaměstnáni dva „sluhové“ (jeden z nich vypomáhal na kluzišti), jeden topič a jeho pomocník. Restauraci 556 Tamtéž, proslov Zdeňka Krejčího.

| 101

a kavárnu tvořil výčep, denní restaurace, zahradní restaurace s hudebním pavilonem, dále v II. patře herna. Patřila k ní zimní kuželna. Pro restauraci byla podepsána smlouva s Plzeňským a Starobrněnským pivovarem o výhradním odběru jejich piva. Kino mělo vlastní vstup z Kounicovy ulice, později bylo známo pod názvem kino Stadion. Postupně se tak naplnila slova, která již v roce 1927 vyjádřil člen jednoty Josef Mařík: „Na pomníku italských karbonářů na Špilberku vryt je nápis: MAJORVM GLORIA POSTERIS LVMEN EST. Kéž důstojná, Brnu ku ozdobě sloužící sokolovna je též zářným příkladem budoucím o úctyhodné obětavosti a lásce členstva z r. 1927 k jednotě Sokol Brno I.“557 Stavbu sokolského Stadionu lze označit za vrchol 65leté existence Sokola Brno I. Největší sportovní areál v meziválečném Československu prostoupil celým sportovním děním země, mimo jiné zde trénoval mistr světa Jan Gajdoš nebo olympionici Alois Hudec, Zdeněk Růžička či Věra Růžičková. Již během následujícího roku 1930, přesněji 20. ledna, opouštěli s dojetím sokolové dlouho využívanou tělocvičnu v Besedním domě. Prostory nových tělocvičen začali využívat od 24. a 25. ledna 1930, kdy na stadionu proběhla nejprve společná schůze a druhý den zahajovací večer.

Demonstrace obrany demokracie V roce 1934, dvacet let od památného sletu roku 1914, se rozhodly sokolské župy Jana Máchala a Druhá sokolská župa v Brně, která byla přejmenována na počest zemřelého Jindry Vaníčka, uspořádat v Brně slet. Chtěly demonstrovat odhodlání bránit demokratické hodnoty československého státu a také vyjádřit uznání činnosti brněnských žup a připomenout výročí památného sletu. Právě proto se rozhodla ČOS svěřit do Brna svoje závody, které byly uspořádány na sokolském stadiu týden (17. června) před brněnským sletem, vůbec poprvé mimo Prahu. Několik dní po sletu (29. června) se konal v Brně opět závod ČOS, tentokrát 557 V originálu chybný přepis: Mazorum gloria posleris lunen. AMB, fond R 77, inv.

č. 1576, Výroční zprávy Sokola Brno I 1921–1930, Výroční zpráva Tělocvičné jednoty Sokol Brno I za rok 1927, s. 11.

102 |

SOKOL BRNO I 1862–1938 – DĚJINY ELITNÍ MORAVSKÉ JEDNOTY

ve hrách, v plavbě a jízdě na koni. Původně ČOS uvažovala o podniku většího rozsahu, ale nedostatečné prostory pro cvičení, které byly základní podmínkou, umožnily pořádání pouze IV. mezisletových závodů ČOS.558 Brno tehdy nemělo kromě stadia Sokola Brno I větší cvičiště.

Dějiště sletu v roce 1934, Stadion Sokola Brno I

Vzpomínkový slet začal v sobotu 23. června ve 20 hodin na stadiu Sokola Brno I sletovým táborem. Toho se zúčastnilo z různých jednot Velkého Brna 1 789 členů a členek. 519 mužů pochodovalo a poslouchalo na prostranství stadia, ostatní zaujali místo na tribunách. Následující den, 24. června, přijížděli již od ranních hodin účastníci pravidelnými vlaky. Před 13. hodinou se začala alej na Kolišti u Městského divadla zaplňovat řadou dorostenců. Průvod, jehož se účastnilo bezmála 5 000 osob, vyrazil brzy po půl druhé přes náměstí Svobody, Rašínovo nám., Veveří a Sokolskou ulici až k sokolskému stadiu. V čele průvodu kráčel dorost s 38 vlajkami, následován skupinou v lidových krojích, poté kráčelo 130 francouzských, italských a ruských legionářů. Až za nimi šli zástupci ČOS, sletový výbor, členové předsednictva, jihoslovanští hosté, praporečníci se 44 prapory, mimo to celý průvod doprovázela hudba 558 IV. mezisletové závody ČOS, Lidové noviny, roč. 42, č. 302, 18. 06. 1934, s. 2; Muži

závodili v Brně, Sokolský věstník: list Československé obce sokolské, roč. 36, č. 27, 27. 06. 1934, s. 218.

Sokola z Bratislavy.559 Společná slavnost sokolstva a armády byla předehrou vzpomínkového sletu: Na prapor pěšího pluku č. 10 Jana Sladkého Koziny byly připjaty stuhy obou sokolských žup. V prostoru cvičiště tak stály dva prapory pluku, doplněné zástupci třetího praporu z Břeclavi. Vedle nich byla skupina důstojníků zastupujících všechny útvary brněnské posádky, dále pak skupiny legionářů. Přehlídku vojska provedli divizní generál Antonín Hasal, starosta ČOS Stanislav Bukovský a náčelnice Marie Provazníková s malým průvodem. Po provedené přehlídce pronesl krátký projev předseda sletového výboru Vladimír Groh.560 Doplňkem sletu byla scéna Jindřicha Šarta, která začínala zmařeným brněnským sletem z roku 1914. „Tiše a vážně odcházejí sbory sokolské, teskně nastupují davy mladých mužů s vojenskými kufříky. Jako vzpruha je pro ně národní prapor, jež jim přináší proud sokolek. Pak tři černí jezdci prudce se řítící stadionem symbolisují vichřici války, jež se pak náhle ukončí trubačskými signály. Osvobozený lid se sbíhá, za zvuků vítězné Madelon přicházejí legionáři, po nich nastupuje domácí vojsko – skvělá rota pěšího pluku č. 10, bezvadně vedena štábním kapitánem Schopfem.“561 Zprávy dobového denního tisku nejlépe ukazují na vysoký zájem veřejnosti i vzpomínkový slet: „Na takovou návštěvu, jakou měl brněnský slet, není stadion jednoty Brno I. zařízen. Na každém dostupném místečku stálo několik hustě sražených řad. A protože přicházely stále nové a nové houfy, lidé zoufale lezli na stromy, na kterých se ohýbaly větve a nakonec několik odvážlivců vylezlo na vysoké lípy v sousedním městském parku.“562 Letní cvičiště sokolské jednoty Brno I překročilo svou kapacitu, když bylo zaplněno 30 000 přihlížejícími diváky. Vystoupení začalo v 15 hod. symbolickým 559 Tamtéž, s. 1–2. Slet byl jedinečný také díky tomu, že byl natočen společností

Fox-Moviton-News z New Yorku. Zástupci této společnosti, která měla v Brně svou filiálku, přijeli z Bukurešti se speciálním vozem. 560 Vladimír Groh (* 26. ledna 1895 Holešov, † 30. září 1941 Brno), katolický filolog, profesor starověkých dějin FF MU v Brně. Stal se členem jednoty Brno II a Brno I, kde pravidelně cvičil od roku 1936 v odděleních starších. Náměstek starosty a starosta sokolské župy Dr. Jindry Vaníčka a člen předsednictva ČOS. K osobě blíže viz Alena ŠLECHTOVÁ – Josef LEVORA, Členové České akademie věd a umění 1890–1952, Vyd. 2., Praha 2004, s. 84. 561 Brněnský sokolský slet 1914–1934, Lidové noviny, roč. 42, č. 314, 24. 06. 1934, s. 4; Triumf brněnského sokolstva, Lidové noviny, roč. 42, č. 315, 25. 06. 1934, s. 2. 562 Útržky ze slavné neděle, Lidové noviny, roč. 42, č. 316, 25. 06. 1934, s. 1.

MEZIVÁLEČNÉ ČESKOSLOVENSKO

| 103

Ty předvedlo 276 dorostenců, člunkovou štafetu 331 dorostenek. Rozdíl mezi pořadovými cviky sboru podle dřívějšího a současného vzoru ukázalo divákům 103 starších mužů. Rytmické cviky předvedlo 472 cvičenek s hudebním doprovodem Věry Němcové a Karla Matějovce. Po krátké přestávce nastoupilo dvanáct závodnických družstev – tři ženská a devět mužských – předvádějících cviky na nářadí. Následovalo cvičení 1360 cvičenek s dlouhými tyčemi. Po nich nastoupilo 1140 mužů k prostným s hudebním doprovodem Maxe Tragače. Závěrem tohoto sletu byl hold vlajce a slib věrnosti sokolstva republice a demokracii.563

Upoutávka na brněnský sokolský slet v roce 1934

vypuštěním 2 500 holubů. Na čestných tribunách se objevili představitelé Sokola – starosta ČOS Stanislav Bukovský, člen náčelnictva Bohuslav Havel, náčelnice ČOS Marie Provazníková, posádkový velitel divizní generál Antonín Hasal zastupující zemského vojenského velitele, zemský viceprezident Ludvík Böhm, zemský četnický velitel generál Vladimír Putna, starosta města Brna Karel Tomeš či policejní prezident Vladimír Kráčmar. Za hudebního doprovodu Maxe Tragače nastoupilo v 15.30 celkem 888 dorostenců k prostným, které vystřídaly dorostenky v počtu 1082. Následovala ukázka míčových her, odporů s dlouhou tyčí a cvičení na tělocvičném nářadí (kozy, dva souběžné koně a jedna bradla o nestejné žerdi).

Ukázka společných cvičení žen v roce 1934

Postoj vedení Sokola ke sportu byl před první světovou válkou spíše negativní, a to hlavně kvůli soupeření, důrazu na výkon a nadměrnému individualismu. V roce 1924 byla velice úspěšná výprava na VIII. Olympijských 563 Triumf brněnského sokolstva, Lidové noviny, roč. 42, č. 315, 25. 06. 1934, s. 2.

104 |

SOKOL BRNO I 1862–1938 – DĚJINY ELITNÍ MORAVSKÉ JEDNOTY

hrách v Paříži, kde pro Československo získal ve šplhu zlatou medaili Bedřich Šupčík (střídavě členem jednoty Brno I a Praha-Nusle). Kromě zlaté získal i bronz ve víceboji. Nebyl jediným sokolským sportovcem, který na těchto hrách získal vavříny. Dvě bronzové medaile (ve šplhu a na kruzích) vybojoval Ladislav Vácha z jednoty Brno I.564 Ten slavil úspěch také na následující olympiádě, konané v roce 1928. Tentokrát zvítězil na bradlech a byl druhý na kruzích a v soutěži družstev. Dalším úspěšným olympionikem z řad sokolů byl Emanuel Löffler (postupně byl členem jednot Letovice, Brno I, Praha-Vinohrady a Praha-Žižkov), který patřil k oporám stříbrného družstva a stejně úspěšný byl v individuální soutěži v přeskoku, bronz pak vybojoval na kruzích.

První zprava Jan Gajdoš, na bradlech cvičí Alois Hudec

Družstvo Sokola Brno I v Lužánkách, druhý z leva Ladislav Vácha, poslední Jan Gajdoš, dvacátá léta 20. století

Na X. Olympijské hry pořádané roku 1932 v Los Angeles sokolští zástupci neodcestovali vinou nedostatku financí, ale na své úspěchy navázali na hrách 1936 v Berlíně. Vzhledem k obavám ze zneužití her Hitlerovským nacistickým režimem, zvažoval Československý olympijský výbor, zda se mají čeští sportovci her zúčastnit. Nakonec převládl 564 František KOLÁŘ a kol., Kdo byl kdo: naši olympionici, Praha 1999, s. 329–330.

názor o pozitivním přínosu pro propagaci Československa a jeho mírového úsilí. V mužské gymnastice na bradlech získal v Berlíně bronz Alois Hudec (postupně členem jednot Brno-Židenice, Brno I, Praha-Vinohrady). V soutěži na kruzích si zajistil vítězství suverénním výkonem. Když nabyl dne 1. září 1937 platnosti zákon o branné výchově, zavádějící brannou výchovu do škol, měl Sokol v tomto směru již jistý náskok, neboť zde probíhala od vzniku samostatného Československa.565 To ovšem platí pouze 565 Policejní orgány nařídily výměrem č. 75391/I z 5. dubna 1939, aby jednota

odevzdala všechny zbraně a ihned zastavila vojenský výcvik. MZA, fond B 26, České spolky, Sokol Brno I, kart. 3260, č.j. 109/51, f. 279. Jednota odpověděla 13. dubna 1939 ve smyslu, že „zbraně tu nemáme. Vojenský výcvik nekonáme“. Tamtéž, f. 280.

MEZIVÁLEČNÉ ČESKOSLOVENSKO

v případě, že hovoříme o mužích. Ženy měly totiž kurzy organizované z rozhodnutí náčelnictva až od roku 1937. Jejich obsahem byly zejména zásady první pomoci a příprava na válečný stav (orientace v přírodě, nouzové hospodaření, užívaní plynových masek, ochrana domácnosti apod.). Odhodlání bránit demokratické principy a Československou republiku se však nejvýrazněji projevilo při X. všesokolském sletu. Jeho konání navíc předcházel státní pohřeb Tomáše Garrigua Masaryka (zemřel 14. září), uskutečněný 21. září 1937, který se nesl v duchu manifestace proti nastupujícímu nacismu.566 Brněnská jednota byla na X. sletu v roce 1938 zastoupena 1 531 členy, z nichž cvičilo 1 118. Současné vystoupení 30 000 sokolů při skladbě Přísaha republice na ploše Masarykova státního stadionu tehdy sledovalo, podle počtu prodaných vstupenek, bezmála 2,5 milionu diváků. Mezi nimi nechyběli zahraniční hosté (ministr tělesné výchovy Jugoslávie Věkoslav Miletič) a významní politici (Jan Masaryk) v čele s prezidentem Edvardem Benešem.567 Ten během svého poděkování sokolům mimo jiné prohlásil: „Pevnost, klid a rozvážnost našeho lidu vyvěrá z naší víry, že naše pravda, naše přesvědčení a zájmy, jež hájíme, jsou tak obecné, že mohou být pravdou pro všechny národy a že nechtějí ubližovat nikomu. […] Tyršovo sokolství, jehož smysl je pro nás po této stránce nadmíru prostý, celému světu prohlašuje: Každý národ je jen částí všeho lidstva a tudíž jednotkou, která musí být užitečná veškerému lidstvu. […] V tom smyslu také chápejte to, co budeme podnikati v příštích dnech pro spolupráci jednotlivých národností v našem státu. Chceme i s nimi lidsky oddanou, klidnou a rozumnou spolupráci, chceme i jim dát doklad své úcty k národní a lidské individualitě jejich, chceme i zde uplatnit svou sokolskou a demokratickou rovnost a lidství. Žádáme ovšem totéž na straně druhé.“568

| 105

Postoje

logie FF UK, Praha 2017, s. 91.

Antisemitismus nevznikl na našem území z ničeho nic. Přetrvával staletí a nevyhnul se ani sokolské organizaci. Liší se jen motivace k perzekuci. Jeden z možných názorů, který byl otevřenou otázkou, byl názor významného brněnského právníka a člena Sokola Brno I Hynka Bulína, s nímž lze souhlasit nebo polemizovat. O tendencích a důvodech perzekuce židovské komunity v Brně vypovídá mimo jiné jeho text Jak upravíme svůj poměr k Židům z února 1939. Ve svém textu se zaměřil na postoj moravských Židů k československému státu: „Ideálem moravských Židů byla vždycky Vídeň; jejich lidé, kteří u nás zbohatli, dali pak své dosavadní matce živitelce Sbohem a stěhovali se do Vídně. […] že se Židé na Moravě i po převratu nestali součástí našeho národního života, nýbrž že zůstali našimi otevřenými protivníky jako Němci nebo zakuklenými nepřáteli jako sionisté. […] Podařilo se jim průběhem 200 let, že skoro úplně ovládli kulturní vymoženosti, které měly prospívati všemu lidstvu, a že je předem učinili služebnými sobě. Tak vidíme, že se tiskem zmocňovali veřejného mínění na celém světě; […] Tak je všude vidíme právě tak v čele t. zv. hnutí lidových, kde tedy byli vůdci nejslabších, jako na vedoucích místech vrstev kapitálově a jinak hospodářky nejsilnějších, jichž snahou právě bylo ovládati masy drobného lidu. Židé byli hlavními činiteli mezi svobodnými zednáři a ve světových organizacích velkého kapitálu, a zase naopak v bojovných organizacích pracujícího a utlačovaného lidu, mezi nímž. […] nebylo vůbec lidí z jejich vlastních řad. […] znali jsme my moravští Čechové a známe dosud Židy jen jako Němce […] zdali Němci skutečně jsou, nemůžeme řešiti my, […] o tom mohou rozhodovati jen Němci. My sami jen bezpečně víme, že u nás Čechy nejsou a nikdy nebyli.“569 Během meziválečného Československa se v brněnské jednotě stávali častěji členy zahraniční emigranti, a tak můžeme narazit ve výročních zprávách na členy z Bulharska, Jugoslávie, Ruska či Ukrajiny. Brněnská jednota v meziválečném období upevnila své postavení nejvýznamnějšího českého spolku v Brně, který

s. 2.

569 Hynek BULÍN, Jak upravíme svůj poměr k židům, Brno 1939, s. 11–20.

566 Lenka LIBICHOVÁ, Sokolská identita: dříve a nyní, disertační práce, Ústav etno567 Veliký den na Strahově, Lidové noviny, roč. 46, č. 333, 4.7.1938, s. 1–2. 568 Hold sokolstva presidentovi a republice, Lidové noviny, roč. 46, č. 334, 5.7.1938,

106 |

SOKOL BRNO I 1862–1938 – DĚJINY ELITNÍ MORAVSKÉ JEDNOTY

Nástup ženského odboru k cvičení s kužely. Slavnost 40letého trvání Sokola brněnského

byl těsně spjatý s každodenním životem národa. Zároveň díky osvědčené organizaci, materiálním podmínkám a propracovanému systému výchovy cvičitelů udávala směr tělovýchově na Moravě a v celém Československu.570 Přesto prakticky po celou dobu existence od jejího založení až do února 1948 více jak polovina dospělého členstva necvičila. Tito muži a později i ženy se podíleli na jiných, například kulturních aktivitách jednoty, především však svým členstvím v Sokole manifestovali své vlastenectví a odhodlání bojovat a bránit zájmy české národní pospolitosti.571 *** Po vzniku Československa soustředila sokolská organizace svou pozornost k uspořádání VII. všesokolského sletu (1920). Ženy byly od zrození samostatného státu začleněny do organizace, začaly pracovat na všech úsecích sokolské činnosti a byly přibrány do všech sborů a odborů. Mezi ženy rychle pronikaly nové směry v tělovýchově. Hned v prvním poválečném roce byl rovněž vydán zákaz užívání nedůstojných pozdravů „rukulíbám a milostivá paní“, tedy podle tehdejších představ zbytečného titulování. Podobně bylo v sokolských jednotách nahlíženo na kouření žen, 570 M. WAIC, Sokol – jeho vznik, s. 18. 571 TÝŽ, Tělovýchova a sport, s. 20.

které bylo vnímáno jako nepřístojné. V této době se značně rozšířilo plavání, hry, rytmický a prostý tělocvik. Dovednost žen se začala čím dál více projevovat na závodech. Hned tři novinky přineslo vystoupení žen na VII. všesokolském sletu: rytmická prostná, vystoupení dorostenek a závody žen a dorostenek. Na sletových závodech získalo družstvo vyššího oddílu brněnské jednoty 1. místo a Štěpánka Adámková se stala přebornicí Československé obce sokolské. V roce 1923 na mezisletovém závodu ČOS byla přebornicí Ludmila Pásková. O pět let později znamenaly mezisletové závody ČOS pro brněnské ženy úspěch, když získaly sedm prvních, pět druhých a čtyři třetí ceny. Z toho deset cen patřilo Ludmile Sychrové, která svými výkony získala šest prvých, tři druhá a jedno třetí místo.572 Na jaře 1920 přijal ženský cvičitelský sbor ČOS návrh na organizaci výchovy cvičitelek a byly zřízeny povinné školy pro cvičitelky a pomahatelky. V lednu 1922 se tak poprvé účastnily cvičitelských zkoušek ČOS i ženy, přičemž jejich zkoušky se skládaly z několika částí: písemné, cvičební, z názvosloví, ústní a zkoušky z vedení. Po stížnosti společné cvičitelky na malou či pouze průměrnou úroveň posluchaček ve cvičitelských školách bylo rozhodnuto o nové úpravě řádů pro všechny školy, zejména pak pro cvičitelské zkoušky, které měly být v budoucnosti náročnější.573 Rozšířenému oboru a vývoji se musely přizpůsobit také cvičební rozvrhy. Největší zásluhu na jejich sestavení měly pro ženy: Anna Vodová, Milada Janošová, Zorka Klossová, Věra Elgartová-Jílková, Amalie Babáková-Hejtmánková, Milada Fritscherová; pro dorostenky Marie Špačková, Anežka Petrlová-Kepáková, Marie Hošková, Marie Kolíbalová-Potočková; pro žačky pak Marie Benešová, Adéla Lorencová a Marie Kinterová-Krejčová. Svou energii věnovaly ženy ale také tvorbě skladeb ke cvičení, a to dokonce pro různé soutěže a závody. 572 M. WAITOVÁ, Vzpomínáme počátků ženského tělocviku, s. 574; J. SCHŮTOVÁ,

Ženy v Sokole, s. 73; Pavel HLADÍK, Umístění českých a československých sportovkyň na významných zahraničních i domácích soutěžích do roku 1938, in: Tělesná výchova a sport žen v českých a dalších středoevropských zemích: vznik a vývoj do druhé světové války, edd. J. SCHŮTOVÁ – M. WAIC, Praha 2003, s. 166. 573 J. SCHŮTOVÁ, Ženy v Sokole, s. 75–76.

MEZIVÁLEČNÉ ČESKOSLOVENSKO

Brněnské autorky skladeb se zúčastnily mimo jiné i pódiových závodů ČOS a získaly v roce 1923 druhou cenu se skladbou Cvičení s kuželi od autorské dvojice Ludmila Pásková a Žofie Ráboňová. Na zájezdu ČOS do Štrasburku získaly třetí cenu se skladbou Devítka ženy od choreografky Andy Šartové. Na druhých mezisletových závodech ČOS v roce 1928 získala brněnská jednota 2. místo se skladbou

Cvičení žákyň, únor 1932

Cvičení žákyň, únor 1932

| 107

Amalie Hejtmánkové-Babákové a Marie Hýlkové s názvem Rytmická cvičení s tyčemi. Další 2. cenu získala Amalie Babáková na IX. všesokolském sletu v roce 1932 se skladbou Lehkoatletická prostná na hudbu Oldřicha Harfla. Soutěž pro družstvo žen ČOS na prvním mezisletovém závodě v Budapešti, pořádaném dne 2. června 1934, vyhrála Věra Němcová.

108 |

SOKOL BRNO I 1862–1938 – DĚJINY ELITNÍ MORAVSKÉ JEDNOTY

VŠEDNÍ I SVÁTEČNÍ DNY SOKOLA BRNO I

Od počátku představovaly valné hromady základní rozhodovací fázi sokolské jednoty Brno I. Z výsledků voleb sestavený správní výbor, v němž se projednávaly prakticky všechny záležitosti, které prošly jednotou, se stal pilířem celé jednoty. Výbor se scházel na řádných či mimořádných sezeních (schůzích). Z protokolů správního výboru vyplývá, že někteří členové byli nesmírně aktivní, zatímco jiní naopak značně pasivní. Ovšem o pasivitě lze hovořit pouze tehdy, jestliže aktéři takto stáli bokem delší dobu. Konec schůze byl vyhrazen také různým dalším jednáním, která nemusela být v přímé souvislosti s právě došlými písemnostmi. Obvykle se jednalo o připomenutí nebo návrhy. Moravský tělocvičný spolek v Brně byl od počátku zamýšlen pro „potřebu tělocviku pro všechny třídy společenské a projevil naději, že třídy se hojně zúčastní v jednotě, která má prostředky poskytovati k účelu tohoto gymnastickými cvičeními, společnými vycházkami a šermováním…“574 V prvním roce svého působení měla jednota pětadvacet zakládajících členů, čtyřicet přispívajících a devadesát čtyři činných členů. Sokolský duch do tělocviku vnesl až později odchovanec Miroslava Tyrše Ctibor Helcelet.

Pokroky pomocí vzdělání V Brně, podobně jako tomu bylo v mnoha jiných jednotách s výjimkou Prahy, kde se Sokol utvářel pod přímou kontrolou Miroslava Tyrše, se vzdělávací činnost rozvíjela poměrně pomalu. Na Moravě často nebyla vzdělávací činnost sokolských jednot pod samostatnou organizací. Její správu vykonával starosta, jednatel nebo jiný člen správního výboru. Ze cvičitelského sboru pak vycházely některé náměty, později se k tomu přidal také zábavní odbor.575 574 Upomínka na Jubilejní slavnost tělocvičné jednoty brněnské 1862–1887, Brno

1887, s. 3. 575 J. BERANOVÁ – M. WAIC, Kulturně výchovná a vzdělávací činnost.

Za jistý počátek vzdělávací činnosti můžeme pokládat od roku 1870 odběr tiskovin „pro teoretické vzdělání tělocvičné“. Jednalo se například o časopis Žižka či lipský Turnzeitung. Během následujících dvou let přibyl Sokol, drážďanská Vlast a Neue Jahrbücher für Turnkunst.576 Zhruba od poloviny osmdesátých let 19. století pak brněnská jednota svému cvičícímu členstvu zajišťovala hned několik periodik: Sokol, Sokol americký, Vojenské listy, Przewodnik gimnastyczny, Le Gymnaste, Zeitschrift für das österreichische Turnwesen a Jahrbuch der deutschen Turnkunst. Pravidelný odběr položil základ vlastní knihovně, jejímž hlavním pilířem byla odborná knihovna cvičitelského sboru. Jak již bylo zmíněno v předchozích kapitolách, Brno se snažilo být vzorem pro další jednoty na Moravě. Proto nepřekvapí, že i když ČOS vybídl jednoty ke zřizování knihoven vybraného vzdělávacího obsahu až v roce 1895, Brno bylo o něco napřed. Uspořádání knihovny totiž spadá už do roku 1887, přičemž knihy byly rozděleny do tří kategorií: A (tělocvik a vše, co s ním souvisí), B (dějiny tělocviku a vychovatelství), C (zábavné a poučné knihy). Koncem osmdesátých let rozkvět knihovny pomalu ustával, ale od roku 1893 byla opět uvedena do pořádku. Nově také byly zavedeny úřední půjčovní hodiny ve cvičební den, protože knihovna byla umístěna v šatně před tělocvičnou v Besedním domě. V tomto prostoru byly rovněž vyloženy časopisy a odebíraná periodika ke čtení. Mimořádné pozornosti se dostalo knihovně ze strany správního výboru, takže již v roce 1900 čítala na 815 svazků (114 odborných, 613 zábavných a poučných, 88 časopisů aj.).577 Se začátkem nového století byla zavedena další novinka, 576 Účetní zpráva za tok 1872 hovoří o vydání 10 zlatých 27 krejcarů „za časopisy

a knihy“. AMB, fond R 77, inv. č. 1356, Zpráva výroční tělocvičné jednoty „Sokol“ v Brně, přednešená ve valné hromadě dne 26. ledna 1873, s. 7. 577 AMB, fond R 77, inv. č. 1357, Výroční zpráva správní rok 1900, s. 15.

VŠEDNÍ I SVÁTEČNÍ DNY SOKOLA BRNO I

| 109

kterou představovala pravidelná stististika knih a výpůjček (886 knih a 174 čtenářů). V letních měsících se knihovna stěhovala do Sokolského domu na letní cvičiště a od roku 1912 bylo administrativní zázemí přestěhováno do kanceláře na Nové ulici č. 11. Během válečných let došlo také k úpadku knihovny, neboť nebylo komu půjčovat a zač pořizovat nové přírůstky. Po vzniku samostatného československého státu se knihovna rozšířila o dívčí literaturu. Ve dvacátých letech 20. století se opět knihovna stěhovala. Nejprve z Nové ulice na náměstí Svobody a poté na Stadion do místnosti při dolní bráně borců.578 Od roku 1883 se začaly v jednotě pořádat vzdělávací večírky, mezi nimiž zasluhují zmínku večírky pořádané na rozloučenou s členy odcházejícími na vojnu (konané od roku 1898). Některé podniky, jako plesy a dozvuky plesů, byly pro jednotu sice prodělečné, ale získávaly jí značnou oblibu jak mezi členy, tak i mezi nečlenskou základnou. Od poloviny devadesátých let také začala jednota pořádat vlastní přednáškovou činnost.579 Na jejím začátku uspořádala tři přednášky, v nichž vystoupili Vilém Kurz, říšský poslanec a bývalý cvičitel pražského Sokola, František Mareš, ředitel Vesny, a Jaroslav Elgart s přednáškou O nových proudech v sokolském tělocviku. O rok později se konaly již čtyři přednášky (Renáta Tyršová: O Tyršovi, J. Tůna: Kterak sokolské jednoty přispěly k mravnímu povznesení národa českého, František Mareš: O mravních názorech nynější doby, J. Vácha: Karel Havlíček Borovský) a v následujících třech letech se začaly pořádat dokonce přednáškové cykly. O ně se nejvíce zasloužili Jaroslav Elgart, Ladislav Pluhař a Karel Elgart. Od roku 1897 se začaly přednášky konat v letních měsících pod širým nebem (v Císařském lesíku), poté v místnostech jednoty, v sobotu, později ve čtvrtek. Následujícího roku byly některé přednášky spojené s vycházkou do Žabovřesk, kde se jich mohli účastnit také členové místní

jednoty. Členstvu se někdy přednášelo i během výletů. Vedle vzdělávání vlastních členů se věnovala jednota také propagaci sokolské myšlenky. První popularizace Sokola probíhala prostřednictvím účasti na významných událostech, které poté doplňovalo veřejné cvičení, při němž mohla veřejnost zaujmout nejen praktická ukázka, ale také řečnický projev, pro nějž volila jednota vždy zkušené členy. Usnesení III. valného sjezdu z 24. dubna 1898 nařizovalo, aby o vzdělávací činnost pečovaly v sokolských jednotách vzdělávací odbory. V Brně to vedlo ke vzniku zvláštního přednáškového odboru (1900–1911) a později vzdělávacího odboru (1912–1918).580 Pod něj během třicátých let 20. století spadaly další složky jako archiv, knihovna, novinářství, zpravodajství, abstinentní kroužek, loutkářský odbor, vzdělávací kroužek dorostenců a dorostenek.581

578 M. SOUŠKOVÁ, Padesát let naší knihovny, in: Vzpomínáme 75 let Sokola Brno I,

580 Otakar JANOVSKÝ, O naší vzdělávací činnosti v minulém století, Zprávy Sokola

Brno 1937, s. 38–40. 579 Brněnská jednota, stejně jako mnohé další, se snažila své členy inspirovat k hledání nových cest národního uvědomění. S mírnou nadsázkou by se její činnost dala shrnout citátem: „Průměrný učitel vypráví. Dobrý učitel vysvětluje. Výborný učitel ukazuje. Nejlepší učitel inspiruje.“ Charles Farrar Browne.

*** Skutečnost, že u zrodu založení Moravského tělocvičného spolku stál významný moravský archivář Vincenc Brandl nijak neovlivnila vznik archivu jednoty. Stálý archiv jednoty Sokol Brno I vznikl v roce 1895 a péče o něj připadla Františku Karasovi, kterému bylo uloženo, aby se postaral o řádné sestavení archivu.582 Doplnění archivu mělo probíhat pomocí darů a pořizováním opisů. V polovině 90. let 19. století vedl archiv jednoty Emil Schlendrich. Jeho zásluhou bylo zajištěno bezpečné uložení archiválií ve speciálně vyrobených skříních. Na jeho práci navázal Karel Šantroch (1897–1898), který dokončil první roztřídění archivu. Podle jeho seznamu neobsahoval žádné archiválie z let 1862–1878. Situaci kolem archivu jednoty komplikoval nedostatek vhodných prostor. Pozornost jednoty byla upřena jiným směrem, navíc nový archivář Jan Bílý (1899) zpočátku s výborem nekomunikoval. Po jeho odchodu převzal tuto činnost knihovník Josef Večeřa. Tím došlo na delší čas ke spojení knihovny a archivu (1899–1902). Večeřu

Brno I, roč. 8, č. 9, 1932, s. 178–181.

581 AMB, fond R 77, inv. č. 1577, Výroční zpráva o činnosti Tělocvičné jednoty Sokol

Brno I za rok 1931.

582 Tamtéž, inv. č. 2, Protokol správního výboru o schůzích a valných hromadách

spolku 1894–1900, zápis ze dne 8. června 1895, s. 47.

110 |

SOKOL BRNO I 1862–1938 – DĚJINY ELITNÍ MORAVSKÉ JEDNOTY

vystřídali Jan Zeman (1903) a Arnošt Odehnal (1904–1905). Během válečných let se o archiv staral Vilém Rýč a Václav Merganc (1909–1917), kterého vystřídal Jindřich Šart (1918). Jedním z prvních archivářů v době první republiky se stal Jaroslav Chlubný (1922–1924), jehož na krátký čas vystřídal Alois Hýla (1925). Poměrně časté střídání archivářů se odráželo také na organizaci a stavu archivu. Nelehkou pozici archivářům neusnadňovali ani ostatní členové jednoty. Neexistoval spisový a skartační řád, kterým by se archiv jednoty mohl řídit. A tak docházelo k paradoxním situacím, kdy výbor nařídil archivářům zpracovat dějiny převratu (1918), ale ti neměli k dispozici materiál, který jim pověření zapisovatelé odmítali vydat.583 Tento stav se pokusil změnit Jan Novotný (1926–1929). Od roku 1930 se starali o archiv jednoty již dva archiváři; prvním byl Zdeněk Weiss, druhým Otakar Janovský. Ti zajistili přesun objemného archivu společně s knihovnou do nových místností. Nově byl archiv rozdělen do pěti hlavních oborů: a) vnitřní život a zpráva jednoty, b) činnost jednoty, c) hospodářství jednoty, d) styky se Sokolstvem, e) styky s veřejností mimosokolskou. Těchto pět kategorií bylo dále rozděleno na třicet dva oddílů, 191 oddělení a množství pododdělení. Naprostou novinkou byla organizace fotodokumentace, jejíž fond se rozšiřoval za pomoci fotografického kroužku jednoty, jenž byl za účelem sběru fotodokumentace u archivu zřízen.584 Nezbytností, která archivu od jeho založení chyběla, byla organizace předarchivní péče v jednotlivých sborech a odborech jednoty. Archivní materiál se mnohdy nalézal roztroušeně v různých odborech (správní výbor, pěvecký kroužek, atd.), chybělo systematické třídění a katalogizace archivních materiálů. Tyto nedostatky vedly po celou dobu ke ztrátám, které nebylo možné nehradit. Stálé přehlížení důležitosti archivu vedlo k opětovnému střídání archivářů, což znamenalo, že lístkový katalog nebyl k dispozici ani v roce 1938. ***

Zcela nové úkoly se objevily zároveň s výstavbou tělocvičny, přestavbou výstavního pavilonu na koncertní sál s řadou místností. Nemálo k tomu přispělo i zřízení vlastního kina. Rozrůstající se agenda vyžadovala vytvoření zvláštního správního orgánu. Proto vznikla Správa podniků na Stadiu, do které vysílal správní výbor jednoty dva členy a výbor Družstva tři členy, pro lepší správu však organizaci doplňovala celá řada odborníků. Podniky, které měly svým výnosem úrokovat a amortizovat dluhy ze stavby vlastní tělocvičny, představovaly: 1. restaurace a kavárna, 2. velká dvorana (sál) se šatnou, 3. kino, 4. místnosti pronajaté Radiojournalu v budově jednoty.585 Proměna vztahu Sokola ke kinematografii se změnila s rostoucím ekonomickým přínosem československých kin. Zavedení vlastního kina vyžadovalo mnoho práce a překonání několika překážek: „…br. ing. Mařákovi bylo doporučeno, abychom se postarali o intervenci politických stran a osob, protože proti našemu úmyslu příkře se staví strana klerikální“.586 Ostražitost brněnské jednoty vůči katolictví a jeho představitelům panovala od samotných začátku spolku.587 Ještě víc však jeho přeměna na zvukové kino. Návštěvnost kina už v prvním roce jeho působení splnila očekávání. Snadnější cestu měl koncertní sál, k jehož provozování dostal Sokol licenci díky své dlouholeté činnosti pro veřejnost, a tak mohla jednota pořádat akce nejrůznějšího druhu. Komplikace byly spojené se sjednáním řádných smluv s novými nájemci restaurace a kavárny. Velké akce se konaly v koncertní dvorně (předsálí). Na počátku třicátých let 20. století se situace komplikovala v důsledku hospodářské krize, která nepříznivě dopadla také na brněnskou jednotu. To vedlo k snížení zisků nejen kina, ale také ostatních podniků, jako kluziště, noclehárny, letního cvičiště. V letech 1930–1932 tak jednota po ekonomické stránce živořila a aby udržela vysoce 585 Přednáškový sál s kancelářemi ve II. patře a místnosti čítárny ve III. patře.

R. ČERVENÁ, Vybudování stadionu Sokola Brno I, s. 197.

586 AMB, fond R 77, Protokol správního výboru o schůzích a valných hromadách

spolku 1924–1928, inv. č. 7, ze zápisu výborové schůze 13. 10. 1927.

583 Tamtéž, inv. č. 7, Protokol správního výboru o schůzích a valných hromadách

spolku 1924–1928, zápis ze dne 16. října 1924. 584 Tamtéž, inv. č. 1576, Výroční zpráva o činnosti tělocvičné jednoty Sokol Brno I za rok 1930, s. 75.

587 Tomu napomáhaly některé snahy katolíků, mnohdy k tomu stačila i šířící se

zpráva, jako údajná žádost brněnské konzistoře z roku 1905, kdy se obrátila na zemskou školní radu, aby bránila členství učitelů v Sokole. K zhoršení situace došlo v roce 1908, kdy katolíci založili tělocvičnou organizaci Orel. M. WAIC, Tělovýchova a sport, s. 84.

VŠEDNÍ I SVÁTEČNÍ DNY SOKOLA BRNO I

nastavený standard, tak se mnohdy vydala ze záloh. Když se zdálo, že je z nejhoršího venku, pustila se opět do četných činností. Pro komornější akce sloužilo rozdělení velkého sálu látkovou oponou na dvě poloviny. Do roku 1937 se tak podařilo počet zadaných dnů na sokolském Stadionu zdvojnásobit. Vytíženost si vyžadovala další investice, hlavně do zdokonalování technického zařízení při dvoraně, vytápění i větrání a úpravu šaten. Modernizace se dotkla také kuželny či restaurační místnosti nad hlavní šatnou. Nejvíce pozornosti si vyžadovalo kluziště a noclehárny.588

Bruslení na Stadionu, 30. léta

*** Do protialkoholní činnosti se zapojila brněnská jednota již před první světovou válkou, když na protialkoholní výstavě uspořádala 23. listopadu 1912 akademii. Šlo však o ojedinělou akci bez návaznosti na další podniky. To se změnilo až v roce 1930, kdy se objevují tendence vybízející k abstinenci. Tehdy se také 13. prosince ustanovil abstinentní kroužek. V jeho čele stanul významný lékař Leopold Sonnek, který v této pozici setrval až do konce první republiky. Ve správní činnosti se vystřídali mnozí další, jako František Kovář, B. Tichánek, Jan Valík, Karel Weigner, František Zeman, Jaroslava Bryšová, Božena Havlíková, Vlasta Nováková, Slávka Rýglová a Olga Sobotková. Ovšem na začátku kroužek pomáhali tvořit Karel Hrabec, 588 Jaroslav Poděl, Činnost správy podniků, in: Vzpomínáme 75 let Sokola Brno I,

Brno 1937, s. 46–48. Srov. R. ČERVENÁ, Vybudování stadionu Sokola Brno I, s. 181–197.

| 111

L. Synek, Jan Šimek a Marie Samková. V programovém prohlášení si kroužek stanovil cíl „propagovati čistší a krásnější život […] a na základě poznatků vědy zdůrazňovati škodlivost alkoholu a nikotinu a šířiti názor, že ostřízlivění je nerozlučná část obrození národního…“.589 Po roční činnosti se kroužek proměnil v odbor.590 Za další dva roky byl vypracován jednací řád, do něhož byly zahrnuty ideové směrnice, jimiž se měl abstinentní odbor nadále řídit. Tento řád schválil výbor jednoty dne 12. září 1935, kdy přičlenil abstinentní odbor ke vzdělávacímu sboru. Od svého začátku však měl vážné komplikace v samotném Sokole, kde se nesetkávala myšlenka naprosté abstinence s pochopením. Proto odbor apeloval na členy, aby jej nechali pracovat bez ohledu na své vlastní přesvědčení, které odbor respektoval. Nešlo jen o teoretické šíření abstinence, od počátku se snažil převést své myšlenky do praxe. Tak se také zrodily sokolské besedy, kde se podávalo pouze nealkoholické občerstvení, zákusky a platil přísný zákaz kouření. Tyto besedy, kterých se účastnila řada členů z šedesáti devíti do odboru přihlášených, vrcholily taneční zábavou. Ale odbor se neomezoval pouze na besedy. Pořádal také přednášky, které nebyly výlučně o abstinování, navíc byly oživeny recitací a hudbou. Abstinenci šlo propagovat proslovem před šikem či články ve zpravodaji. Záhy také odbor zahájil vydavatelskou činnost. V roce 1932 a 1935 vydal na propagaci svých přednášek na 4 000 letáků. Odbor také rozšiřoval abstinentní tisk, jako letáky Československého abstinentního svazu v Brně či Masarykovy přednášky o alkoholismu. Svou činností probudil abstinentní odbor zájem také u dalších sokolských jednot v Blansku či Třešti, ale také u ČOS: „Význam práce abstinentního odboru Sokola Brno I. je také průkopnický. Zajímají se o ni i pracovníci sokolského ústředí, jimž budou zkušenosti a výsledky tohoto odboru cenným vodítkem, až se (po sletě) ujmou organizace abstinentní práce v celém sokolstvu.“591 Na jubilejní výstavě 589 František KOVÁŘ, Výsledky sedmileté práce abstinentního odboru, in: Vzpomíná-

me 75 let Sokola Brno I, Brno 1937, s. 41; AMB, fond R 77, inv. č. 1576, Výroční zpráva o činnosti Tělocvičné jednoty Sokol Brno I za rok 1930, s. 68. 590 AMB, fond R 77, inv. č. 1577, Výroční zpráva o činnosti Tělocvičné jednoty Sokol Brno I za rok 1931, s. 88. 591 Srov. F. KOVÁŘ, Výsledky, s. 42.

112 |

SOKOL BRNO I 1862–1938 – DĚJINY ELITNÍ MORAVSKÉ JEDNOTY

v roce 1932 měl odbor již samostatný oddíl s propagačním materiálem. *** Starost o hmotné a duševní dobro vlastního členstva, ale také slabších jednot, byla dlouhodobě blízká brněnské jednotě. ČOS si všímala ohrožených sokolských jednot v místech národnostně smíšených,592 proto požádala také Sokol Brno I o pomoc. Od roku 1903 tak přijala brněnská jednota na doporučení Moravskoslezské župy pod ochranu jednotu v Malých Kunčičkách u Moravské Ostravy. Svým svěřencům pomáhala hlavně finančními dary na zakoupení nářadí, darováním části knihovny či předplácením periodik. O dva roky později se utvořila pod patronací brněnské jednoty další výpomoc v Žebětíně. V roce 1906 se menšinová činnost projevila ve zřízení odbočky v Rajhradě a v Lískovci u Brna. Podpora jednotě v Malých Kunčičkách skončila v roce 1910, když byla starost o její rozvoj svěřena bližší jednotě ve Frenštátě pod Radhoštěm. Namísto ní se Sokol Brno I začal starat o Sokol v Poštorné. Kratší vzdálenost tak hrála důležitou roli, neboť do Poštorné mohli členové brněnské jednoty dojíždět. V rámci svých možností o svěřené jednoty pečovala rovněž během válečných let, i když to bylo o mnoho těžší. Po vzniku samostatného československého státu byla svěřena do péče další jednota, a sice v Pohořelicích, kam také členové Brna I pořádali zájezdy, spojené i se cvičením. Brzy poté ji následovala další jednota, a to v Hustopečích. Sokol se snažil podpořit vzájemné vztahy a udržovat se svěřenou jednotou osobní kontakt, což se promítalo také účastí na akcích, které svěřené jednoty začaly samy pořádat.593 ***

Počátky vzniku brněnského Sokola nebyly jednoduché. Příčinám je věnována pozornost v předchozích kapitolách. Značný vliv měly na vývoj spolku finance, vztahy mezi členy výboru a zaujetí řadových členů. To bylo často spojeno s nízkou účastí na cvičení. Na konci šedesátých let 19. století se kvůli nedostatečné kapacitě tělocvičny rozhodla jednota rozvrhnout cvičení do čtyř týdnů. Situace se zhoršovala s rostoucím počtem aktivních členů. V té době měla jednota 103 členy mezi nimiž figurovali tři učitelé, dvacet čtyři studenti, pět obchodníků, osmnáct veřejných úředníků, pět právníků, pět lékárníků a čtyřiačtyřicet řemeslníků.594 Na každého cvičícího člena připadalo ve čtyřech týdnech dvanáct hodin cvičení (čtyřicet osm čtvrthodin), které bylo rozděleno podle sokolské soustavy: na cvičení prostná, kterým bylo věnováno osm čtvrtí; pořadová, zastoupená čtyřmi čtvrtěmi; skoky (dvě čtvrtě skok do dálky, dvě skok do výšky, jedna skok útokem do výšky, jedna skok útokem do dálky). Dále skupina, kterou bychom dnes nazvali na nářadí – kůň (dvě čtvrtě na šířku, jedna na délku s madly, jedna bez madel), koza (jedna čtvrť na šířku, jedna na délku), bradla (čtyři čtvrtě), kruhy (dvě čtvrtě), žebříky (čtyři čtvrtě), šplh (čtyři čtvrtě), hrazda (čtyři čtvrtě a dvě na visutou hrazdu). V neposlední řadě cvičení ve skupinách: zápas (čtyři čtvrtě).595 Sokol byl nepochybně inspirován především turnerským tělocvikem, s nímž se mohli jeho zakladatelé setkat v soukromých tělocvičnách. Podobnost také vyplývá ze stejného poslání obou hnutí – přispět, v případě potřeby i vojensky, k prosazení národněpolitických aspirací svých národů. Proto je pochopitelné, že soustava určená v počátcích hlavně mladým mužům měla v mnoha ohledech silový a branný charakter.596 Jmění jednoty činilo ke konci téhož období

592 Pražský Sokol zavedl již od poloviny roku 1880 systém sokolských ochranite-

lek (Schutzvereine), kdy jednoty z českého území zásobovaly své „adoptované jednoty“ v německých obcích odbornou sokolskou literaturou, zřizovaly jim knihovny, pomáhaly s rozšiřováním inventáře a s obstaráváním nářadí nebo je finančně dotovaly. M. WAIC, Tělovýchova a sport, s. 87. V oblastech s převahou německého obyvatelstva byla činnost sokolských jednot úzce propojená s národním životem, pořádaly se kulturní akce a objevovaly se paralely sokolů a učitelů. Marie ŠTĚPÁNOVÁ, Naše menšiny (později Naše hranice), meziválečný časopis podporující českou menšinu v národnostně smíšených oblastech severovýchodních Čech, Diplomová práce, Fakulta sociálních věd UK, Praha 2015, s. 63. 593 J. JANÁSEK, Menšinová činnost, in: Vlastní silou! Vydáno k slavnostem otevření sokolovny Tělocvičné jednoty Sokol Brno I, Brno 1929, s. 183–185.

594 AMB, fond R 77, inv. č. 1356, Jednatelská zpráva brněnské Tělocvičné jednoty

„Sokola“, s. 5.

595 Brněnský Sokol rozděloval tato cvičení do čtyř tříd: 1) cvičení k vývoji horní-

ho těla (hrazda, bradla, kruhy, žebříky, šplh); 2) cvičení k vývoji dolní části těla (skoky, pořadová); 3) nerovnoměrné cvičení k vývoji horní i dolní části těla (prostná, koza, kůň); 4) rovnoměrné cvičení k vývoji horní i dolní části těla (zápas, břemena, odpory). AMB, fond R 77, inv. č. 1356, Jednatelská zpráva brněnské Tělocvičné jednoty „Sokola“, s. 6. Srov. M. WAIC, Tělovýchova a sport, s. 37–38. 596 M. WAIC, Tělovýchova a sport, s. 37–38.

VŠEDNÍ I SVÁTEČNÍ DNY SOKOLA BRNO I

728 zlatých 24 krejcarů.597 Pro zlepšení možnosti přístupu chudších vrstev se rozhodl výbor k snížení příspěvku členům z 1 zl. na 60 kr. Sokolské soustavě byla již v minulosti vytýkána jednostrannost: „… vypěstovává typ širokých plecí, mohutného svalstva pletence hrudního a paží, kdežto pánev byla úzká, dolní končetiny zanedbané…“598 Proto se přední moravská jednota rozhodla dbát na rozmanité cviky pro rovnoměrné posílení svalstva. Menší pozornost byla věnována bystrosti a pohotovosti. Ve dvacátém století se začalo uplatňovat cvičení ve volné přírodě, přičemž se čím dál více začala tělovýchovná činnost rozdělovat na mnoho specializovaných metod, které byly dále rozvíjeny v jednotlivých kroužcích. Promítl se také vliv skautské organizace. Přesto dlouhou dobu neměl o svém směřování Sokol jistou představu, zvláště proto, že spatřoval v podobném štěpení dezorientaci vývojové linie. Odpůrci větší sportovní rozmanitosti vycházeli z přesvědčení, že pro zdravý vývoj je nutné mít jednu hlavní činnost, ty další mohou mít pouze vedlejší roli. Právě při tomto přístupu není zjevné, co je hlavním zaměřením. V brněnské jednotě se velká pozornost věnovala zdravotní stránce, což vyústilo také k založení zdravotního odboru, který se měl podílet nejen na vlastní kondici členů jednoty, ale v nemenší roli také výzkumu. Tím chtěla jednota najít ideální, vědeckými poznatky prokázanou soustavu, jež by docílila nejlepších výsledků pro rozvoj celé společnosti. *** Koncem osmdesátých let 19. století je Sokol spojen s poměrně různorodou škálou profesí cvičenců. Mezi nimi bylo dvaatřicet obuvníků, dvacet sedm krejčích, devatenáct zámečníků, osmnáct obchodníků, třináct stolařů, devět dělníků, šest natěračů, pět kancelářských praktikantů, čtvero

| 113

hodinářů, čtvero řezníků, čtvero sazečů, trojice kloboučníků, stejný počet kovářů, pekařů, přadláků a soustružníků, dvojice cukrářů, kamenotiskařů, klepířů, kominíků, košíkářů, knihařů, postřihačů, strojníků, tiskařů, a konečně po jednom člunkaři, kopytáři, kotláři, koželuhu, lučebníku, malíři, mechaniku, mlynáři, provazníku, řezbáři, sítaři, soukeníku, tkadlci, topiči, vlásenkáři. To znamenalo, že oproti předchozím letům ubyla celá desítka řemesel (slévači, dlaždiči, písaři, vázači, čeledínové, sedláři, zedníci, pokrývači, modeláři, mydláři). V roce 1896 si členové jednoty posteskli, že se jim nedaří do svých řad přilákat zámožnější vrstvy společnosti, které by přitom mohly výrazně pomoci sokolské myšlence, ale také národní emancipaci: „Vinu toho lze hledati v jisté části třídy zámožnější, která snad z pohodlí částečně nebo z neznalosti myšlenky sokolské kruhům našim se vyhýbá.“599 Ovšem stížnosti hledající příčiny poměrně nízkých stavů cvičenců spatřovali někteří také ve věkové skladbě. Krátce před vstupem do nového století cvičilo v brněnské jednotě jen pár třiatřicetiletých cvičenců, sedmatřicetiletý byl pouze jeden. *** Tělocvičná jednota Sokol Brno I byla tehdy členem Družstva Národního divadla v Brně (české divadlo na Veveří ul.) s příspěvkem 50 zlatých, dále řemeslnické besedy Svatopluk a spolku Červeného kříže. V rámci udržování dobrých vztahů propůjčovala bezplatně své prostory žákům Matice školské v Brně, Svobodné obci, Klubu akademiků, Akademickému čtenářskému spolku Zora (vždy od března do srpna).600 V oblasti pověření zábavního odboru spadá také organizace výletů, a to do okolí města Brna i do vzdálenějších míst. Pořádal rovněž zahradní slavnosti a další zábavy: různé fidlovačky, hody, přátelské večírky, v zimním období šibřinky a taneční hodiny, mikulášské zábavy a Silvestr. Šibřinky, sokolské maškarní plesy pořádané vždy v určitém

597 Výroční zpráva za správní rok 1869, přednesená dne 21. listopadu 1869, po-

dal Dr. Ctibor Helcelet. Výroční zprávu vydal nákladem spolku Josef Šnaider v Brně. 598 B. BOUČEK, Sokolský tělocvik druhdy, nyní a v budoucnu, in: Vlastní silou! Vydáno k slavnostem otevření sokolovny Tělocvičné jednoty Sokol Brno I, Brno 1929, s. 181–183.

599 AMB, fond R 77, inv. č. 1357, Výroční zpráva tělocvičné jednoty Sokol v Brně

za správní rok 1896, s. 7.

600 Tamtéž, inv. č. 1573, sign. Vp 10, Výroční zprávy Sokola Brno I. Dr. Helcelet

1869–1895, Výroční zpráva za správní rok 1883.

114 |

SOKOL BRNO I 1862–1938 – DĚJINY ELITNÍ MORAVSKÉ JEDNOTY

rázu si získávaly stále větší oblibu.601 Během 80. a 90. let 19. století tak mohli členové navštívit tematické slavnosti jako Návštěvu Afriky (1886), Peklo (1888), V začarovaném lese (1890), Cesta kolem světa za 8 hodin (1891), Na Jadranu (1928), Paříž o koloniální výstavě (1931). Podobné zábavy však neměly jenom společenský význam, podobně jako další společenské události znamenaly významný čin národního obrození. Veškeré reklamní prostředky byly tištěné v češtině, pořádky tanečních zábav obsahovaly mnohdy vlastenecké verše, což vše utvrzovalo národní uvědomění účastníků. To vedlo velmi brzy k zavedení dozvuků šibřinek, jež těžily ze zájmu veřejnosti. Pořádání šibřinek nezastavil ani fakt, že jejich pořádní se stávalo pro jednotu ztrátovou činností.602 Zábavní odbor začal své zprávy uveřejňovat ve výročních zprávách od roku 1891, čímž doplnil zprávy jednatelské, cvičitelského sboru a pokladní.603 V roce 1923 se pod vlivem Prahy přejmenoval zábavní odbor na pořadatelský sbor. Již v roce 1883 se ustanovila obleková komise, která měla na starost zajistit členům

Plakát, šibřinky

Maškarní ples žákyň, 30. léta 601 Přáním Jindřicha Fügnera bylo, aby „členové Sokola i mimo cvičiště se scházeli,

blíže se poznali a takto přátelským svazkem k sobě přilnuli“. Na radu Miroslava Tyrše byl přijat polozapomenutý název šibřinky, který označoval frašku, šašky či žerty. Česká obec sokolská, dostupné z: http//sokol.eu/obsah/7241/co-to-jsou-sibrinky, cit. 25. 11. 2018. 602 AMB, fond R 77, inv. č. 1573, Výroční zpráva tělocvičné jednoty „Sokol“ v Brně za správní rok 1896, s. 5. 603 Tamtéž, Roční zpráva za rok 1891 tělocvičné jednoty brněnské „Sokol“, s. 5.

třeba i splátky k pořízení stejnokrojů. K tomu je nutné dodat, že tou dobou již polovina členstva brněnské jednoty (120) vlastnila sokolský kroj; pražský Sokol byl na tom jen o něco lépe, tou dobou vlastnilo kroj na 200 členů (tedy pouhá čtvrtina členů).604

604 Tamtéž, inv. č. 1573, sign. Vp 10, Výroční zprávy Sokola Brno I. Dr. Helcelet

1869–1895, Výroční zpráva za správní rok 1883.

VŠEDNÍ I SVÁTEČNÍ DNY SOKOLA BRNO I

| 115

dalším jezdeckým složkám v Sokole. V době sokolského sletu v roce 1932 již odbor čítal 168 členů, z nichž bylo 133 mužů a 35 žen. Koní měl celkem dvacet jedna, z toho ve svém vlastnictví měl odbor čtrnáct koní, jednoho reversního, a soukromě členové vlastnili dalších šest koní.606 ***

Zábavní odbor v roce 1901, Josef Zezula sedící druhý zprava

Jezdecký odbor605 byl v brněnské jednotě založen v říjnu 1923 z popudu několika nadšených členů. Patřil mezi několik málo podobných odborů na Moravě i v Čechách. V skromných začátcích zakoupila jednota dva koně. Poté se jí díky ochotě přednosty zootechnického ústavu Antonína Hrůzy podařilo vyjednat cvičení v jízdárně zvěrolékařské školy. Prvním náčelníkem odboru byl František Král, pozdější rektor Vysoké školy zvěrolékařské. S přibývajícími členy rostl také počet propůjčených a zakoupených koní. Darem získal odbor v roce 1926 svou vlajku, kterou mohl prezentovat na sokolském sletu, jehož se zúčastnil samostatnou četou o dvaceti sedmi členech. V té době měl odbor již dvanáct koní. Po sletu došlo k nové organizaci, byl vytvořen správní a cvičitelský sbor. Odbor se začal brzy účastnit všech podniků jednoty, zajíždět do dalších jednot a od roku 1929 začal pořádat veřejné dostihy. Kvalitní péči o koně zajišťovali odborníci (František Netušil, Vít Kůžela, Bedřich Dušánek, Čestmír Jelínek) z řad armády, kteří také dohlíželi na odborné zacvičení jezdců. V následujícím roce, kdy převzal vedení odboru Josef Barvíř, začal na podnět odborných jezdců a několika významných členů (Josef Zezula, Skála, Otakar Janovský, Josef Sonek) pořádat cvičitelské kurzy pro členstvo, které se záhy staly vzorem 605 První jezdecký odbor vznikl v Praze roku 1891, v jeho čele stál Otto Tille. Jez-

decké odbory fungovaly pod jezdeckou župou sokolskou, která byla v roce 1910 přejmenována na Jízdu sokolskou.

Skoro od samého počátku provázel brněnskou jednotu hudební doprovod. Nejdříve to byl trubačský sbor založený v roce 1869 v čele s Janem Havlíčkem. Přes komplikace, které způsobovala sboru rakousko-uherská byrokracie, byl po dlouhý čas značnou podporou a ozdobou celé jednoty. S nástupem Karla Vohnouta do čelních pozic Sokola došlo také k založení početného smyčcového orchestru, který doplňovala flétna a klarinet. Tak se v jednotě prosazovala postupně komorní hudba, jež často vystupovala na různých večírcích a akademiích. Před koncem století (1899) se několik členů rozhodlo vytvořit pěveckou skupinu, jejíž zaměření by bylo převážně na lidové písně, zejména slovácké. A právě tato aktivita skupiny členů položila základ ve stejném roce založenému pěveckému kroužku Sokola. Hlavními šiřiteli celé myšlenky byli Václav Běhal, cvičitel brněnské jednoty, a František Wunderlich, cvičenec z Prahy.607 Po počátečních překážkách, které kroužek úspěšně zdolal, se z hudby stala silná opora jednoty, o čemž svědčí také rostoucí počet členů, jejíchž původní počet (16) se brzy zdvojnásobil (30). Zkoušky kroužku probíhaly původně po cvičení dvakrát v týdnu, a sice v tělocvičně Besedního domu. Později se počet zkoušek snížil na jednu týdně. Repertoár zastupovaly převážně harmonizované lidové písně ze sbírek Jana Maláta, Pokorného, Františka Musila, Antonína Dvořáka apod. Zpěváci jednoty se však neuplatňovali

606 Josef BARVÍŘ, Naše sokolská jízda, Zprávy Sokola Brno I, roč. 8, č. 9, 1932,

s. 185–186; AMB, fond R 77, inv. č. 1576, Výroční zpráva o činnosti těl. jednoty Sokol Brno I za rok 1929, s. 88; Tamtéž, Výroční zpráva tělocvičné jednoty Sokol Brno I za rok 1932, s. 129; Jindřich ŠART, Z činnosti jízdního oddílu, in: Vzpomínáme 75 let Sokola Brno I, s. 18. 607 V. ZAPLETAL – F. KOŽÍK, Dějiny Sokola, s. 84, pozn. 62; František PERNICA, Hudební život v naší jednotě, in: Vzpomínáme 75 let Sokola Brno I, s. 37. AMB, fond R 77, inv. č. 645, kart. 93, č. 32 9102.

116 |

SOKOL BRNO I 1862–1938 – DĚJINY ELITNÍ MORAVSKÉ JEDNOTY

jen v jejích řadách, ale měli úspěch také jako sóloví pěvci. Jmenovitě lze vzpomenout jména Brunecký, Čermák, Krahovec či Novák. Vedle lidových písní si ale kroužek všímal také sborů, kterými zahajoval nebo končil slavnostní podniky – valné hromady, akademie, přednášky, veřejná cvičení. Mimo tuto činnost také společně s hudebním odborem jednoty vyplňoval program „přátelských večírků“, probíhajících ve vhodných ročních dobách v tělocvičně Besedního domu. Změna přišla až s odchodem sbormistra v roce 1902, kdy zpěv v jednotě na čas ustoupil do pozadí a sbor se zcela rozpadl. Po návratu Václava Běhala v roce 1906 se opět začalo s obnovou kroužku. K jeho vzkříšení došlo hned následující rok. Nové pojetí, které dalo šanci vyniknout školeným hlasům oproti dříve účinkujícím nadšencům, zvýšilo kvalitu a věhlas kroužku. Přístup sbormistra k profesionálním zpěvákům, kteří se nemohli zapojit do sokolské činnosti jinak než právě svým hlasem, přinesl značnou reklamu jednotě. Mezi mnohými lze zmínit alespoň několik jmen: Baudiš, Brunecký, Kolář, Kolbinger, Krčmář, Lazar, Němeček, Novák, Tauber ml. Samozřejmě i tento kroužek doplňovala řada nadšenců z řad cvičících členů. Kromě pěveckého kroužku účinkovala na akcích jednoty rovněž dvě sólová kvarteta ve složení Běhal, Kolbinger, Lazar, Němeček, nebo Běhal, Kolbinger, Němeček a Tauber ml. Dlouholetou práci naprosto zničila Velká válka, neboť mnozí ze sokolů-muzikantů se již zpět z fronty nevrátili. A i ti, kteří se vrátili, zamířili mnohdy do vzdálených koutů nově budované republiky. Osiřelé místo sbormistra po žádostech ostatních členů zaujal Antonín Kolář, který sám o svém působení později řekl: „Nevím ani jak dlouho jsem takto působil, vím jen, že brzo mi funkce jednatele Besedy brněnské, zabírající téměř všechny večery týdne, znemožnila, abych se řádně věnoval sbormistrovství v kroužku. Také jinak byla situace dosti nepříznivá. Po návratu mužů z vojny bylo příliš mnoho nových zájmů, jednota se musila především starati o cvičící členstvo a tak se z kroužku stal kroužek tak malinký, že řádná práce nebyla možná. Vašek Běhal si kdysi pomohl snáze: přibral si své přátele z Filharmonické besedy, což já jsem udělat nemohl, protože v Besedě byl

také po válce sbor rozkolísán a šlo o to, aby se konsolidoval. Nemohl jsem tam tedy získati podobným způsobem pomoci. Pokusil jsem se proto o utvoření ženského kroužku. Do toho se přihlásilo hodně sester, ale – nechť mi nezazlívají – málo dobrých hlasů a ještě méně hudebně bezpečných zpěvaček. A tak mi utkvěla v paměti jen sestra Amálka Hejtmánková, která zpívala dobře, jistě a s nadšením, ale ovšem jen sama za sebe. Za 50 zpívat nemohla. Začali jsme s Dvořákovými ženskými dvojzpěvy, pamatuji si nácvičné hodiny na „Žalo děvče, žalo trávu“, ale daleko jsme nedošli. Sestry cítily samy, že to nejde k cíli, pomalu odpadávaly, a tak jsme toho raději nechali.“608 Pak se novým sbormistrem stal Antoníček, pod jehož vedením se podařilo seskupit početný smíšený sbor, s nímž se jednota mohla bez obav pustit do Smetanových oslav v roce 1924. Jednalo se však pouze o účelově složený sbor, jehož působení po oslavách brzy skončilo. Vinu nekladli členové sbormistrovi, ale panujícím poměrům, zejména pak nedostatečnému prostoru pro zkoušky. To se změnilo až s postavením vlastní tělocvičny, a tak na podzim roku 1931 se ustavil pod vedením Heřmana Krčmáře nový mužský sbor, který se podařilo udržet i v následujících letech. Rok poté obnovil svoji činnost také hudební kroužek, vzkříšený Josefem Trkanem, členem Moravského kvarteta. Většinu jeho členů tvořili dorostenci a dorostenky. Z něho se později vytvořil smyčcový orchestr, jenž se však neudržel. Brněnským Sokolem tak nejdéle zněla hudba pěveckého kroužku, jehož řízení v roce 1933 převzal Karel Klusák. Díky němu se podařilo vytvořit nejen ženský sbor, ale také zajistit účinkování sborů v rozhlase. Ještě předtím, než vinou německé agrese pohasla hvězda první republiky, ujal se vedení kroužku Bohumír Štědroň.609 *** Tělocvičné jednoty, zejména pak Sokol, se staly středisky společenského života. V řadách Sokola bylo po celou dobu jeho existence mnoho „necvičících údů“, věnujících se práci osvětové, kulturní a buditelské. Jednoty tak byly často 608 F. PERNICA, Hudební život, s. 37. 609 Tamtéž.

VŠEDNÍ I SVÁTEČNÍ DNY SOKOLA BRNO I

nejen místem, kde se cvičilo, ale rovněž hrálo ochotnické divadlo či pořádaly jiné kulturní akce. Brněnská jednota si získávala své příznivce také pomocí podobných akcí. Značné obliby si získaly taneční hodiny, v nichž se v zimních měsících vyučovalo dvakrát týdně a které během 90. let 19. století vedl Ferdinand Krkoška.610 Proto byl také Sokol terčem pronásledování ze strany rakouských, později rakousko-uherských, úřadů. Obecně ale byli lidé v tehdejších časech zvyklí bavit se spíš sami mezi sebou. Ze zápisů správního výboru podobně jako ze zpráv tisku je vidět, že vzájemné vztahy byly prodchnuté větší úctou, slušností a zdvořilostí. To ovšem nebránilo ve vzájemné animozitě mezi národnostními skupinami a členy odlišných spolků. Ve sledovaném období sice lidé více a poctivěji pracovali, přesto se život vyznačoval menší uspěchaností, což skýtalo lidem více času pro sebe i jejich blízké. Lze říci, že způsob a tempo tehdejšího života umožňoval mnohem skutečnější tělesné vyžití. Tělesný pohyb byl mnohem rozšířenější než dnes, ale sportu, tak jak ho vnímáme dnes, se věnovala poměrně úzká vrstva společnosti. Navíc, jak bylo již řečeno, tendenční vnímání vedlo k názoru, že sporty běžné pro muže nejsou vhodné pro ženy.611 Jakýkoli sport však vyžadoval praktický, pohodlný a slušivý oděv. Pestrosti sportů odpovídalo také spektrum oděvů, přestože existovaly univerzální letní i zimní oděvy. Také sokolské jednoty volily pro své cvičence vhodné oblečení. V roce 1938 fungovala v jednotě řada sportovních oddílů, herní (odbíjená, košíková apod.), tenisový, plavecký, lyžařský, hokejový, bruslařský, výletní, jezdecký, pro táboření a prázdninové osady, a nechyběl samozřejmě šermířský oddíl, který se mohl opřít o samotné základy brněnské jednoty. Se sokolským hnutím je nerozlučně spjatý také kroj. Národní kroje a oděvy byly a jsou považovány za projev vyspělosti předků a součást naší národní minulosti.612 610 AMB, fond R 77, inv. č. 1573, Roční zpráva tělocvičné jednoty brněnské

„SOKOL“ za rok 1894, s. 13.

611 Ještě v době protektorátu byly za nejzdravější pro ženy považovány sportovní

aktivity jako plavání, běh, turistika, lyžování a bruslení. Na hubnutí byl doporučován tenis, ale jako vhodné se jevily obecně gymnastika, prostná a cvičení na nářadí. Miroslava BURIANOVÁ, Móda v ulicích protektorátu, Praha 2013, s. 147. 612 Tamtéž, s. 156.

| 117

Tvůrci sokolského kroje, jehož vznik spadá do roku 1863, se inspirovali národním krojem – čamarou.613 Úmyslem tedy bylo zakomponovat vlastenecké prvky do vlastního kroje. Původní návrhy Josefa Mánesa měly zřetelně jihoslovanský ráz, což rovněž korespondovalo s myšlenkou slovanské vzájemnosti. Miroslav Tyrš spolu s Jindřichem Fügnerem se přiklonili k návrhu složenému z blůzy z lehké vlněné červené látky, kalhot z ruského režného plátna a kloboučku. Přes výraznou blůzu se měla nosit čamara z černého orleánu, k níž byly ještě přidány šňůry kvůli možnosti zavěsit ji na jedno rameno. Záhy se začaly objevovat různé komplikace, dotýkající se čím dál více samotné podoby kroje a materiálu – ruské plátno rychle bledlo, kajda se značně opotřebovávala, kalhoty zastrčené do bot se třepily, košile se vyskytovala v různých barvách, s nášivkami a z různých látek, objevovaly se také nejrůznější druhy čapek. Ani zavěšení kajdy přes rameno se neobešlo bez problémů, sokolům se kvůli němu přezdívalo „plátění husaři“. To vše vyvolávalo značnou nelibost mezi některými členy Sokola. A tak brzy původní návrhy nahradily úpravy Františka Ženíška a Františka Kožíška.614 Kroj, který dnes tvoří jezdecké kalhoty s vysokými holínkami, červená košile615 se stojáčkem, sako s ozdobným zapínáním a čapka zdobená sokolím pérem pochází až ze 30. let minulého století. V průběhu 19. století upřednostňovala brněnská jednota civilní oblek před užíváním kroje, neboť ten vyvolával menší pozornost státních či městských úředníků. Postupně 613 Pánský kabát, který se v českých zemích nosil hlavně v 2. polovině 19. století

jako vlastenecký symbol. Původ lze hledat v Polsku (czamara). K tomu blíže Krystyna KUBALSKA-SULKIEWICZ – Monika BIELSKA-ŁACH – Anna MANTEUFFEL-SZAROTA, Słownik terminologiczny sztuk pięknych. Warszawa 1996. Podobně čapka vycházela z černohorské pokrývky hlavy bojovníků za svobodu. 614 Jan HOŘEJŠÍ, O zdraví národa, Praha 1948, s. 5; Anna JAGOŠOVÁ, Počátky sokolského kroje, Vzdělávatelské listy – samostatná speciální příloha časopisu Sokol, 3. 9. 2017, s. 4. 615 Červenou košili navrhl Jindřich Fügner, kterého inspiroval italský revolucionář a vlastenec Giuseppe Garibaldi. Ta již od počátku vyvolávala značné emoce, neboť „…košile se mužům zdála velmi zženštilá a mnozí kvůli červené košili chtěli odejít ze sokola anebo ji nechtěli oblékat na veřejná vystoupení…“ Barbora KVAPILOVÁ, První návrhy sokolského kroje vytvořil Josef Mánes. Kvůli košili se sokolové pěkně rozhádali. Region, dostupné z: https://region.rozhlas. cz/prvni-navrhy-sokolskeho-kroje-vytvoril-josef-manes-kvuli-kosili-se-sokolove-7553122, cit. 25. 11. 2018. K tomu nejnověji Šárka RÁMIŠOVÁ, S hrdostí nošený: sokolský kroj, úbor a scénický kostým, Praha 2018.

118 |

SOKOL BRNO I 1862–1938 – DĚJINY ELITNÍ MORAVSKÉ JEDNOTY

Sokolský kroj a prapor Sokola Brno I. Výrazný nápis ,,Tužme se!“, na lícové straně praporu, rok 1934

však s rostoucí emancipací docházelo také k častějšímu výskytu sokolského kroje v řadách členů brněnské jednoty. *** Jak již opakovaně zaznělo, Sokol Brno I od svých začátků věnoval nemalé úsilí na podporu národní myšlenky, menšinové činnosti a rozvoji celé společnosti. Ve svých počátcích se neomezoval ani národnostně či nábožensky, a tak mezi těmi, komu jednota poskytovala pomoc, můžeme najít Spolek sv. Josefa, Podporovacímu a služby zaopatřujícímu spolku soukromých a výpomocných úředníků, ku sjezdu katolickému.616 Ovšem existence by nebyla myslitelná bez celé řady podporovatelů a příznivců, kteří nemuseli být vždy členy Sokola, ale sdíleli emancipační myšlenky, které Sokol přinášel. A tak nemalé peněžní dary poskytovali brněnské jednotě spřátelené spolky, jakým byl Čtenářský spolek v Brně či Stolová společnost „Dudáků“. 616 AMB, fond R 77, Roční zpráva tělocvičné jednoty brněnské „Sokol“ za rok 1894,

s. 6.

Štědrou finanční podporu po celé období habsburské dualistické monarchie poskytovaly Sokolu významné peněžní ústavy, zejména Cyrilometodějská záložna, Občanská záložna „Blahobyt“, Živnobanka, I. Moravská spořitelna. Každoročně jednota děkovala svým příznivcům při vhodných příležitostech, ale také pomocí tištěných výročních zpráv. Vydatnou podporu vnímala jednota od českých periodik (Moravská orlice, Lidové noviny), které často dávaly prostor pro vyjádření sokolských představitelů k různým nařčením či dezinformacím, neméně však k vlastní propagaci. Drobnými dary každoročně přispívala řada členů, díky čemuž docházelo k zvyšování jmění jednoty i jejího hmotného zabezpečení (nářadí, knihy). Často pomáhali sympatizanti formou služeb (sklářské práce, právní poradna, lékařská péče aj.), řemeslnými výrobky apod. Radikálně se situace změnila po vzniku Československé republiky, kdy docházelo k podpoře, často ovšem pouze deklarované, ze strany významných osobností či státu. ***

VŠEDNÍ I SVÁTEČNÍ DNY SOKOLA BRNO I

Charakter daného státu a jeho politický a společenský hodnotový řád se odráží v jeho svátcích. Ty, které preferovala státní moc, se ne vždy shodovaly s pocitem veřejnosti. Širší vrstvy obyvatel považovaly za důležité takové oficiální svátky, které vykazovaly podobnost s výročími historických či jiných význačných událostí. Společnost tak za důležité svátky vnímala ty, které byly náboženského či národního charakteru, což mohlo být skloubeno například v případě svátků národních patronů. Sokol se na svém počátku od této praxe nijak neodchyloval. Jeho jednoty včetně brněnské často světily své prapory, účastnily se církevních slavností, vítaly biskupy, světily tělocvičny. Řada členů se zapojovala do procesí ve svátky Božího těla a Vzkříšení či se účastnila jinde již neslaveného svátku, zvyku pořádání ranních mší (tzv. rorátů), jež se váže k adventnímu období.617 Obecně nastal obrat ve vztahu k církvi během vlády Eduarda Taaffeho. Výročí vzniku jednoty, počítané od 2. prosince 1862, nebylo na začátku vůbec připomínáno. To společně s rozpadem jednoty 17. února 1867 vedlo k jistému přetnutí linie. Obnovení jednoty, které připadlo na 11. října 1868, bylo vlastně vnímáno jako oficiální datum založení jednoty. Toto ignorování kontinuity pokračovalo až do roku 1882. Přitom c. k. místodržitelství v komunikaci s jednotou vnímalo její působení jako pokračování předchozích spolků (1877, 1882). Právě v roce 1882 se pražská jednota obrátila na brněnskou s žádostí, aby ta sepsala pro Památník Sokola pražského nástin svých dějin. Tehdy ještě jednatel trval na tom, že brněnský Sokol vznikl až v roce 1868.618 Teprve po pěti dalších letech dochází ke změně a jednota začíná připomínat rok 1862 jako datum svého založení. Významného výročí brněnský Sokol poprvé využil při příležitosti jubilejní slavnosti, která měla nahradit nepovolenou účast moravského sokolstva na všesokolském sletu v Praze.619 617 Rakousko-uherská monarchie: habsburská říše 1867–1918 slovem a obrazem,

Praha 2011, s. 170.

618 AMB, fond R 77, inv. č. 1, Protokol správního výboru o schůzích a valných hro-

madách spolku 1868–1888, zápis ze dne 2. května 1882.

619 V období Československé republiky se brněnský Sokol přidal ke snaze vytlačit

moravanství do nenárodní polohy, přestože se v období dualistické monarchie k tradici moravské samosprávy hrdě hlásil. „Brňanovi se muselo říci, že není národa brněnského ani moravského, a že i název „slovanský“ je uměle vnucován, jen aby Moravci si neuvědomili, že jsme všichni jeden národ český.“ Jan NOVOTNÝ, Naše oslavy, Zprávy Sokola Brno I, roč. 8, č. 9, 1932, s. 167. Opačný pohled viz spojení MSOS a ČOS v roce 1903 či svěcení praporu jednoty 1871.

| 119

Zvláštní oslavy se nedočkalo třicáté výročí, a to hlavně proto, že rok 1892 byl spojen s osobními spory uvnitř jednoty. A tak bylo vzpomenuto založení opět až u významného čtyřicátého výročí. Následující padesáté výročí (1912) jednota oslavovala na valné hromadě, a to veřejným cvičením. Větší oslavu pak představoval jediný brněnský všesokolský slet, který upoutal pozornost členů jednoty mnohem výrazněji. Na konci Velké války se opět scházejí členové jednoty k významným oslavám, ovšem připomíná se opět 11. říjen 1868, a tehdejší první valná hromada jednoty pod jménem Sokol. Všechny podobné schůze bývaly zahájeny pěveckým vystoupením, po němž následovala slavnostní řeč. Šedesáté výročí jednoty již mohli členové oslavit ve zcela jiných podmínkách samostatného Československa. Podobnou důležitost mělo otevření stadionu jednoty 10. června 1922, kdy se konaly závody v tělocviku středoškolských studentů Československé republiky, veřejné cvičení studentstva českých brněnských středních škol či vojenský tělocvičný den v Brně. Po dalších pěti letech, když sokolové kladli základní kámen k vlastní sokolovně, byl opět důvod k oslavám, neboť se naplňoval dlouho očekávaný sen brněnské jednoty. Oslava sedmdesátého výročí v roce 1932 nebyla tou poslední v první republice, jak by se mohlo zdát, protože za dva roky si jednota opět připomínala své založení a úspěchy, kterých dosáhla, pomocí vzpomínkového sletu. Tím také podpořila demokratické principy samostatného státu, který již začal pociťovat narůstající německé ambice.620 *** Staré pořekadlo tvrdí, že dobré účty dělají dobré přátele. Toho se přidržoval také Sokol, který si po celou dobu svého působení vedl důkladný přehled příjmů a vydání. Díky tomu dnes můžeme sledovat ekonomickou stránku spolku od jeho počátku až do současné doby.621 Je zde je patrná počáteční snaha o vyrovnaný rozpočet, v pozdější době o zvyšování zisku. Jmění brněnské jednoty v roce 1868, tedy při obnovení její činnosti, činilo 728 zlatých 24 krejcarů. Na hotovosti měla jednota ovšem pouhých 21 zlatých 620 Jan NOVOTNÝ, Naše oslavy, Zprávy Sokola Brno I, roč. 8, č. 9, 1932, s. 167. 621 Z období let 1862–1867 se nedochovaly výroční zprávy, a proto začínáme ro-

kem 1868.

120 |

SOKOL BRNO I 1862–1938 – DĚJINY ELITNÍ MORAVSKÉ JEDNOTY

9 krejcarů.622 Kolem roku 1896 měla jednota na hotovosti 118 zlatých 99 krejcarů, k čemuž je ovšem nutné připočítat majetek v celkové výši 3 391 zlatých 11 krejcarů; nábytek v ceně 1 380 zlatých a nářadí v celkové hodnotě 1 423 zlatých, knihovna ve výši 364 zlatých 75 krejcarů, jmění zábavního výboru 91 zlatých 35 krejcarů a jmění cvičitelského výboru 12 zlatých 96 krejcarů.623 Do nového století vstupovala jednota s celkovým jměním 6 227 K 30 h;624 z nichž spadalo na správní výbor 167 K 99 h, zábavní odbor 13 K 23 h, oblekovou komisi 16 K 08 h, pohledávky oblekové komise 20 K, kroje 238 K, knihovnu 830 K, nářadí a nábytek 4 942 K. Během začátku dvacátých let 20. století činila finanční pozitiva 487 062 Kč 65 h,625 což bylo pro jednotu neuspokojivé s ohledem na cíle, které si stanovila. Navíc to bylo spojené s komplikacemi, neboť členové měli župě odvést 22 985 Kč, ale odvedlo se pouze 19 188 Kč, rozdíl musela dorovnat jednota sama. To jen více zatěžovalo i tak náročné financování, vždyť ve stejné době jen na režijní výdaje uhradila 78 483 Kč 63 h, sluhovi vydala dalších 18 000 Kč. Nejvyšší částky si však vyžádalo osvětlení (17 130 Kč 26 h), otop (15 486 Kč 50 h), tiskopisy (20 130 Kč 86 h). Stále se opakující nešvar členstva – neplacení příspěvků včas, tak jen za jeden rok stálo jednotu 4 000 Kč. Z toho důvodu sáhl odbor opět k výzvě, kterou apeloval na členy „Plať přesně a dochvilně“.626 O osm let později předkládala jednota pokladní zprávu za stavbu, fond Jaroslava Krejčího, depot u Hypoteční a Zemědělské banky moravské v Brně. Příjem za tento rok činil 546 925 Kč 17 h.627 Rok 1938 byl nejen rokem mobilizace, ale také ohlédnutí za tím, co přinesla předchozí léta. Ve finanční rovině se stále opakoval nešvar pozdního placení členských příspěvků, který způsoboval problém po celé sledované období. I když se 622 AMB, fond R 77, inv. č. 1356, Jednatelská zpráva brněnské Tělocvičné jednoty

Sokola, přednesená ve valné hromadě dne 21. listopadu 1869, s. 12–13.

623 Tamtéž, inv. č. 1357, Výroční zpráva tělocvičné jednoty Sokol v Brně za správní

v minulosti používalo prostředku označení člena za neplatiče také k zdůvodnění vyloučení, ve většině případů byly stížnosti činovníků oprávněné, a tak i v roce 1938 vyloučila jednota na padesát mužů a dvacet šest žen kvůli neplacení členských příspěvků, což ve výsledku představovalo částku 14 573 Kč 5 h. Mimoto během roku požádalo o nejrůznější úlevy a slevy 172 mužů (12 515 Kč) a 95 žen (5 709 Kč),628 což opět představovalo pro vedení jednoty dílčí komplikace, s nimiž se ovšem za celou existenci již naučilo žít. Připravovaný rozpočet jednoty na rok 1939, který byl sestaven s co možná největším ohledem na aktuální situaci, počítal s výdaji 221 500 Kč. To již ale nastupovala zcela nová doba, která pro Sokol představovala značnou zkoušku. Na vlastní sokolovnu začala jednota pomýšlet poměrně brzy. Již v roce 1884 se konala první sbírka, jejíž výtěžek 117 zlatých 95 krejcarů a subskripce 528 zlatých629 byly základem spoření jednoty vedoucí až k postavení vlastního stánku. O šest let později již byl základ 1 419 zlatých 71 krejcarů. Tyto finance byly předány Družstvu ke zřízení tělocvičny pro tělocvičnou jednotu „Sokol“ v Brně. Od té doby byly konány pravidelné sbírky na sokolovnu. Díky podobné snaze tak roku 1920 koupilo Družstvo na Kounicové ulici část bývalého hřbitova v rozloze 2 ha 53 a 65 m² a za další dva roky v části pozemku postavilo stadion. Náklady na stavbu dostoupily výše 2 480 388 Kč, mimoto ještě 67 365 hodin630 povinných prací pro členy jednoty, což odpovídalo částce 200 000 Kč, zůstávalo splatit 1 360 000 Kč. Horní část pozemku, která byla určena pro stavbu vlastní sokolovny, zůstávala prázdná kvůli nedostatku finančních prostředků. Ale ne na dlouho. O rok později byl v horní části vybudován alespoň výstavní pavilon. Kvůli zjednodušení hospodaření se přikročilo k rozdělení stadionu tak, aby Družstvo obdrželo do výhradního vlastnictví výstavní pavilon s potřebným okolím bez dluhů; celý ostatní pozemek s dluhem byl dále v majetku Sokola, což bylo

rok 1896, s. 11.

624 Tamtéž, Výroční zpráva tělocvičné jednoty brněnské Sokol za správní rok 1900,

s. 21. 625 Tamtéž, inv. č. 1576, Výroční zpráva Tělocvičné jednoty Sokol Brno I za správní rok 1922, s. 66. 626 Tamtéž, s. 67. 627 Tamtéž, Výroční zpráva o činnosti Tělesné jednoty Sokol Brno I za rok 1930, s. 79.

628 Tamtéž, Výroční zpráva Tělocvičné jednoty Sokol Brno I 1938, s. 106. 629 Tamtéž, Výroční zpráva Tělocvičné jednoty Sokol Brno I 1922, s. 16. 630 Tamtéž, inv. č. 1356, Jednatelská zpráva o činnosti tělocvičné jednoty brněn-

ské Sokol pro řádnou valnou hromadu dne 18. ledna 1885, s. 10–11; R. ČERVENÁ, Vybudování stadionu Sokola Brno I, s. 185. Srov. MZA, fond G 106, kart. 224, F. KOŽÍK, Jak se sbíralo na Sokolovnu, in: Vzpomínáme 75 let Sokola Brno I, Brno 1937, s. 42.

VŠEDNÍ I SVÁTEČNÍ DNY SOKOLA BRNO I

provedeno 20. prosince 1927. Pro stavbu sokolovny se výbor usnesl vypomoci si zápůjčkou u peněžních ústavů a jeden milion drobnými zápůjčkami členů, které byly ukládány u Národní záložny zemědělské s podmínkou, že je nelze ani vybrat, ani vypovědět před uplynutím 40 let. Každý člen na svůj vklad obdržel vkladní list záložny; vklad byl pod úrokem 4 %. Od roku 1929 mohli vybírat každoročně 1/40 = 2,5 % z kapitálu; nevybrané splatné částky se neúrokovaly. Zároveň s touto půjčkou pokračovala sbírková činnost jednoty. A tak do konce roku 1926 získal Sokol 21 336 Kč na darech. O rok později byla spuštěna úpisová akce (prodej cihel po 1 Kč a po 50 h, krejcarové sbírky), což celkem za sledovaný rok činilo 356 480 Kč. Neměnnou intenzitou pokračoval Sokol ve spoření i v následujících letech, takže již v roce 1933 činil celkový stav darů a drobných zápůjček 1 650 889 Kč 05 h. V době všeobecné hospodářské krize konec sbírek neustal, ale jednatelský odbor jednoty do nich již nezasahoval.631

631 MZA, fond G 106, kart. 224, F. KOŽÍK, Jak se sbíralo na Sokolovnu, in: Vzpomíná-

me 75 let Sokola Brno I, Brno 1937, s. 43–44; R. ČERVENÁ, Vybudování stadionu Sokola Brno I, s. 194.

Prapor jednatelského odboru Sokol Brno I

| 121

122 |

SOKOL BRNO I 1862–1938 – DĚJINY ELITNÍ MORAVSKÉ JEDNOTY

SOKOLOVÉ JEDNOTY BRNO I

Medailonky zakládajících členů a mecenášů Minulost i přítomnost tělocvičného spolku Sokol v českých zemích byla a je neodmyslitelně spjata s osobnostmi, bez nichž by existence Sokola vůbec nebyla možná. Jejich působení bylo do značné míry službou tehdejší společnosti. Jména osobností a stručné údaje o činnosti zachycuje výběrově tato kapitola. I když se na poli poznání geneze Sokola v Brně mnohé udělalo, souhrnný obraz o zakládajících členech Tělocvičné jednoty Sokol Brno I dosud chybí. Tento přehled je tedy prvním pokusem o shrnutí ověřených údajů o zakládajících osobnostech v českých zemích působících nebo z nich pocházejících. Jedná se o přehled retrospektivní a zároveň příručku typu kdo je kdo. Je to kapitola nikoli narativní, ale ryze faktografická, tedy bez hodnotícího soudu. Byla pojata jako výběrová podle určitých kritérií. Celý přehled obsahuje 24 biogramů osob, které se prokazatelně v letech 1862–1868 podílely či přispěly ke vzniku tělovýchovné organizace Sokol Brno I, bez ohledu na dosaženou hodnost a funkce v jednotě. Jde o osoby, které působily v českých zemích, i ty, jež působily jinde, ale z českých zemí pocházejí, bez ohledu na národnost a dosažený stupeň a zaměření vzdělání, přičemž je ovšem nutno rozlišovat zakladatele jednoty a zakládající členy. Zakládajícím členem jednoty se mohl stát každý činný člen, který mimo měsíční příspěvek složil jednorázový příspěvek 10 zlatých. Každý biogram sestává z řady údajů určitého typu, pokud se je podařilo zjistit. Údaje jsou členěné do rubrik. Biografické portréty jsou ve slovníku řazeny abecedně a mají jednotnou strukturu. Jejich záhlaví obsahuje co nejúplnější příjmení a osobní jméno ve známých variantách, případné pseudonymy, dále

akademické, vědecké, pedagogické a jiné nejvyšší dosažené tituly a hodnosti a eventuální zkratky řehole. V co nejúplnějším datu a místu narození a úmrtí se místní jména uvádějí aktualizovaně, v závorce je případně název jinojazyčný. U zahraničních lokalit je uveden název státu podle současného stavu. Tyto lokality jsou uvedeny podle nynějšího úředního názvu a v příslušném jazyce (proto např. Wien, nikoli Vídeň). Při narození nebo úmrtí mimo území ČR se užívá vžitý český ekvivalent, jinak současná cizojazyčná podoba názvu. Vzorem při sestavování jednotlivých biogramů byla monografie Brněnští podnikatelé a jejich podniky 1764–1948, kterou připravili pracovníci státních archivů ČR za redakce Bohumíra Smutného.632 Tedy jsou uvedeny informace: a) o osobě a původu, b) vzdělání, c) o činnosti, d) o veřejných aktivitách, doplněné v závěru biografickými údaji o osobě a její rodině, čerpané většinou z matričních zápisů, brněnských adresářů a dalších pramenů a literatury. Naplnění stanoveného schématu bylo samozřejmě závislé na dochování a dostupnosti údajů. Z výše uvedené publikace byly rovněž získány údaje o podnikatelích a jejich rodinách. S ohledem na značně rozličný význam jednotlivých osobností rozsah jednotlivých životopisných hesel kolísá, vždy však s maximálním ohledem na všechny dostupné relevantní údaje a zachováním shodného výkladového rámce. Autorka si je vědoma, že předkládaný přehled nemůže být kompletním a dokonalým zachycením vymezené množiny životních osudů osobností spojených s činností Tělocvičné jednoty Sokola Brno I. Přes stručnost záznamů a mnoho dalších nedostatků doufá, že se Medailonky zakládajících členů a mecenášů Tělocvičné jednoty Sokola Brno I stanou hledanou pomůckou badatelů v oblasti dějin Tělocvičné jednoty Sokol. 632 Bohumír SMUTNÝ, Brněnští podnikatelé a jejich podniky 1764–1948, Brno 2012.

SOKOLOVÉ JEDNOTY BRNO I

| 123

BAUER Theodor Josef, šlechtic z BAUERŮ * 6. prosince 1837 Brno, předměstí Silniční † po roce 1882 Wien (Rakousko)

BAUER Otto Josef, šlechtic z BAUERŮ * 12. února 1839 Brno, předměstí Silniční † 10. července 1894 Vöslau (Rakousko)

Obchodník a průmyslník ve vlnařství a cukrovarnictví. Pocházel z rodiny velkoobchodníka a průmyslníka ve vlnařství a cukrovarnictví Theodora Johanna Bauera a jeho manželky Caroliny, dcery Jakoba Kulika (Kolika), mlynářského mistra v Níhově. V rodinné firmě působil v cukrovaru v Králově Poli u Brna, kde žil s rodinou v tamním zámečku. Roku 1876 mu byla spolu s bratry (Otto Josef, Bruno Johann) udělena kolektivní prokura všech rodinných podniků. Po úmrtí otce byla od 1. ledna 1878 z podniku Theodor Bauer zřízena veřejná obchodní společnost, v níž byli veřejnými společníky bratři Theodor, Otto a Bruno. Poté, co z firmy odešel společník Otto pro upadnutí do konkurzu roku 1878, vedli dále podle společenské smlouvy ze dne 20. září 1878 společnost jako spolumajitelé Theodor a Bruno. Následně v roce 1882 vystoupil z firmy také Theodor a jediným společníkem a majitelem zůstal Bruno. Patřil mezi zakládající členy Tělocvičné jednoty Sokol v Brně (1868). Pro neplacení příspěvků byl však z jednoty vyloučen dne 1. prosince 1873. Oženil se v roce 1873 ve Vídni s Helenou Johannou (*1851), dcerou Karla Gausse, bankéře ve Vídni, a jeho manželky Euphemie, roz. Englové, se kterou měl celkem pět dětí: Marcella Karla Theodora (* 16. ledna 1874 Královo Pole), Helenu Marii (* 11. června 1875 Královo Pole), Alici Kornelii Euphemii (* 22. prosince 1877 Královo Pole), Dorotheu Emilii Margarethu (* 1. prosince 1878 Královo Pole) a Theodora Bruna Rudolfa (* 21. října 1880 Královo Pole, † jako dítě). Poté rodina odešla patrně do Vídně.633

Obchodník a průmyslník ve vlnařství. Pocházel z rodiny velkoobchodníka a průmyslníka ve vlnařství a cukrovarnictví Theodora Johanna Bauera a jeho manželky Caroliny, dcery Jakoba Kulika (Kolika), mlynářského mistra v Níhově. Rodina byla 8. 12. 1867 povýšena do šlechtického stavu. Praktikoval v rodinné firmě, od roku 1860 v ní byl prokuristou velkoobchodu a továrny na vlněné zboží, poté se stal jejím spoluvlastníkem a od ledna 1865 převzal její vedení. Po úmrtí otce byla firma Theodor Bauer přeměněna ve veřejnou společnost, v níž byli společníky bratři Theodor, Otto a Bruno Bauerové. Dostal se však již roku 1878 do konkurzu pro dluhy a vystoupil ze společnosti. Byl císařským francouzským konzulem, majitelem zlatého záslužného kříže s korunou, komandérem Řádu Svatého hrobu a nositelem papežského Silvestrova řádu. Patřil k zakládajícím členům TJ Sokol Brno I (1868). Vyloučen z jednoty pro neplacení příspěvků a nesokolské jednání dne 1. prosince 1873. Byl dvakráte ženatý, poprvé 1861 v Brně s Johannou Katharinou Friderikou/Jenny (* 15. 5. 1842 Brno, † 6. 4. 1864 Brno), dcerou Dominika Dabergera, se kterou měl syna Theodora Ottu Karla (* 1. 8. 1862 Brno). Podruhé se oženil roku 1866 v Brně s Herminou Friderikou Marií (* 11. 1. 1845 Brno), dcerou Dominika Dabergera, sestrou své první manželky, se kterou měl tři děti: Olgu Ernestinu Marii (* 5. 1. 1867 Brno), Valerii Herminu Marii (* 19. 5. 1874 Brno) a Ottu Theodora Mariu (* 23. 8. 1876 Brno, † jako dítě).634 634 Heller 4, 7–8; BLGBL I, 56, 58; Wiener genealogisches Taschenbuch. Wien 1937;

633 B. SMUTNÝ, Brněnští podnikatelé, s. 36; Petr MAŠEK, Šlechtické rody v Čechách,

na Moravě a ve Slezsku od Bílé hory do současnosti, I. díl, A–M, Praha 2008, s. 51; AMB, fond R 77, inv. č. 96, sign. 9501, Seznam zakládajících členů 1868–1883, s. 1; Tamtéž, inv. č. 1356, sign. Pp 24/1, Výroční zprávy a jubilejní tiskoviny 1869–1884, výroční zpráva za správní rok 1869.

J. JANÁK, Obchodní cesta Theodora Bauera z Brna do Zakavkazska a severní Persie v roce 1850. In: SPFFBU, C 40, 1993, 161–186; HEPČMS I, 38–39; B. SMUTNÝ, Brněnští podnikatelé, s. 36; P. MAŠEK, Šlechtické rody, s. 51; Österreichisches Staatsarchiv (dále jen ÖStA) AVA Wien, Adelsarchiv; MZA, fond B 14, kart. 2071, 2073, 2104, 2105, 2106; fond C 11 Krajský soud Brno – firemní agenda, zn. Sp. IV 246, lk. 796, fasc. D 1 1857/20, 1863/284; AMB, fond R 77, inv. č. 96, sign. 9501, Seznam zakládajících členů 1868–1883, s. 1; Tamtéž, inv. č. 1356, sign. Pp 24/1, Výroční zprávy a jubilejní tiskoviny 1869–1884, Výroční zpráva za správní rok 1869.

124 |

SOKOL BRNO I 1862–1938 – DĚJINY ELITNÍ MORAVSKÉ JEDNOTY

BELCREDI Egbert, hrabě * 3. září 1816 Jimramov † 11. října 1894 Brno, Líšeň Moravský a předlitavský konzervativní politik, stoupenec českého státoprávního programu. Majitel deskových velkostatků Jimramov a Líšeň. Pocházel z italského rodu, který v českých zemích zdomácněl v 18. století. Po vzoru otce (Eduard Belcredi) sloužil od svých 15 let ve vojsku a dosáhl hodnosti rytmistra jezdeckého pluku. Po otcově smrti roku 1838 a těžkém pádu z koně odešel roku 1845 z armády a převzal správu rodinných statků. Zajímal se též o numismatiku, archeologii a geologii a v těchto oborech také publikoval. Alodní velkostatky v Líšni a Jimramově zahrnovaly v prvém případě 1 071 ha (roku 1881) a ve druhém případě 1 562 ha půdy. Veřejně se angažoval již v roce 1848, kdy se stal spoluzakladatelem Spolku ku zvelebení politické vzdělanosti (Verband zur Beförderung politischer Bildung) v Brně. V téže době byl členem Národní jednoty sv. Cyrila a Metoděje. V 60. letech byl členem Českého čtenářského spolku. Stál u zrodu Tělocvičné jednoty Sokol v Brně (11. října 1868). V roce 1871 se zúčastnil svěcení praporu brněnského Sokola, poutě na Velehrad, odhalení pomníku F. Sušila v Brně i táboru lidu v Juliánově u Brna. Kromě toho byl zvolen do čela několika spolků: Matice moravské (1868), předseda předsednictva Akciové společnosti Besedního domu (1869), Matice Besedního domu (1872) Katolicko-politické jednoty v Brně (1870), Matice velehradské, Spolku pro podporování české průmyslové školy v Brně a Spolku lesnické školy.

V roce 1848 se oženil s hraběnkou Kristýnou Nostic-Rieneckovou (* 1820) a sídlil s ní na zámku v Líšni. Protože jejich manželství bylo bezdětné, rod pokračoval v potomcích synovce hraběte Ludvíka Belcrediho.635 BILKA (BÍLKA) Petr * 4. května 1820 Boskovice † 11. září 1881 Wien (Rakousko) Majitel výchovného ústavu ve Vídni, český pedagog, mecenáš a národní buditel. Pocházel z chudé rodiny Jana Bílka a jeho manželky Rosalie, roz. Kovářové. Na přímluvu boskovického kaplana Jana Chornitzera a hraběte Františka z Dietrichsteina byl zapsán na gymnázium v Moravské Třebové. Po maturitě nastoupil na filozofické lyceum do Brna (1838–1840). Roku 1840 odešel do Vídně, kde studoval pedagogiku a stal se kandidátem na gymnazijního profesora. Roku 1844 získal místo vychovatele a učitele v Hermanově vychovacím ústavu ve Vídni. Později převzal vedení ústavu (1850) a stal se jeho majitelem. Podporoval Sokol ve Vídni (Slovanský tělocvičný spolek Sokol Vídeňský). Byl spoluzakladatelem nebo členem vědeckých a humanitních spolků v Čechách, na Moravě a na Slovensku: České museum, Matice česká, Svatobor, Umělecká beseda v Praze, Matice moravská v Brně, Matica slovenská v Turčianském sv. Martině. Patřil k zakládajícím členům TJ Sokol Brno I (1868). Vystoupil z jednoty dne 10. října 1870.636 BRANDL Vincenc * 5. dubna 1834 Staré Brno † 26. prosince 1901 Brno

635 Pavla VOŠAHLÍKOVÁ – Marie MAKARIUSOVÁ, Biografický slovník českých

zemí, III, sešit Bas-Bend, Praha 2005, s. 349; srov. J. MALÍŘ, Biografický slovník, s. 82–86; AMB, fond R 77, inv. č. 96, sign. 9501, Seznam zakládajících členů 1868–1883, s. 1; Tamtéž, inv. č. 1356, sign. Pp 24/1, Výroční zprávy a jubilejní tiskoviny 1869–1884, Výroční zpráva za správní rok 1869. 636 Světozor 1870-05-13, roč. 4, č. 20, s. 155; Humoristické listy, 1879-03-22, roč. 21, č. 12, s. 90; AMB, fond R 77, inv. č. 96, sign. 9501; MZA, fond E 67, matrika narozených ř. k. farnosti Boskovice 1799–1845, sign. 173, f. 408.

SOKOLOVÉ JEDNOTY BRNO I

Historik, zakladatel brněnského Sokola, editor pramenů a moravský zemský archivář. Pocházel z rodiny sluhy augustiniánského kláštera Ondřeje Brandla a jeho manželky Terezie, roz. Šťastné. Po studiích na Stavovské akademii v Brně (do roku 1852) a studiu práv na vídeňské univerzitě (1852–1853) absolvoval historicko-filologický seminář (1856–1857). Poté učil nejprve na německém gymnáziu v Brně, poté na městském reálném gymnáziu na Starém Brně (1857–1861). Moravský zemský archivář (1861–1899), poslanec moravského zemského sněmu (1865–1868). Byl člen mnoha spolků, Královské české společnosti nauk (1869), České akademie věd a umění (1890), Filharmonického spolku Besedy brněnské, Českého pěveckého spolku Jednoty Matice Besedního domu, historicko-statistické sekce při Moravské hospodářské společnosti Brno, Matice Moravské (člen výboru a jednatel 1862–1869, předseda 1894–1899). Zakladatel Českého čtenářského spolku Brno. Spoluzakládal tělovýchovný spolek (v roce 1862 členem sedmičlenného prozatímního výboru k zřízení moravského tělocvičného spolku v Brně). V členském seznamu z roku 1864 není veden jako člen Sokola. Oženil se s Magdalénou (* 20. 7. 1834, † 2. 2. 1888), se kterou měl syna Maxmiliána Jana (* 27. 10. 1860, † 12. 8. 1912).637 DVOŘÁK (DWOŘAK) Josef *? †? Zámečník v Brně, Basteigasse 3. Patřil k zakládajícím členům TJ Sokol Brno I (1868). Oženil se s Josefou (* ?), se kterou měli syna Františka (* ?).638

| 125

FANDERLÍK (FANDERLIK) Josef, JUDr. * 4. března 1839 Olomouc † 8. května 1895 Uherské Hradiště Český politik, zakladatel brněnského Sokola, říšský poslanec a advokát. Pocházel z rodiny Josefa Fanderlika, písaře vrchního kapitulního úřadu v Olomouci, a jeho manželky Rosalie, dcery uherskohradišťského měšťana Vincence Pogliese. Rod Fanderliků měl pocházet z Nizozemí (zde mělo mít příjmení tvar Van der Lik). Do obecné školy chodil Josef Fanderlik v Petřvaldě. Gymnázium studoval v Brně a Olomouci, poté se věnoval studiu práv na vídeňské univerzitě 1856–1860. Promoval v červenci roku 1864. Advokátní praxi vykonával osm let u předního českého právního zástupce v Brně JUDr. Aloise Pražáka. Ten byl zároveň Fanderlikovým bratrancem. Od roku 1873 až do své smrti byl volen poslancem říšské rady ve Vídni v obvodu měst Nové Město na Moravě – Tišnov. Patřil mezi přední politiky moravské Národní strany. Aktivně se zapojil do spolkové činnosti a byl zvolen do vedení Českého (Slovanského) čtenářského spolku a Besedy brněnské. Stal se nadšeným přívržencem Sokola. Podílel se na vzniku brněnské tělocvičné jednoty (v roce 1862 členem sedmičlenného prozatímního výboru k zřízení moravského tělocvičného spolku v Brně, v letech 1864–1865 náměstek starosty a roku 1868 starosta TJ Sokol Brno I). Spolu s Vladimírem Hanáčkem založil sokolskou jednotu v Prostějově a patřil mezi představitele Sokola v Olomouci. V Uherském Hradišti předsedal České besedě, Rolnické záložně a místní pobočce Ústřední matice školské. Zasedal rovněž v obecním výboru města. V roce 1889 se oženil s Boženou, dcerou MUDr. Jana Helceleta, se kterou měl tři děti: Vladimíra (* 3. 1. 1877, † 7. 6. 1956), Ludmilu (* 1. 4. 1870) a Vandu (* 29. 7. 1873, † 27. 12. 1916).639

637 P. VOŠAHLÍKOVÁ – M. MAKARIUSOVÁ, Biografický slovník českých zemí. VII. sešit

Bra-Brum. Praha: Libri 2007, s. 133–134; Jaroslava HOFMANOVÁ – Jana PRAŽÁKOVÁ, Biografický slovník archivářů českých zemí. Praha: Libri, 2000, s. 100–101. MZA, E 67, matrika narozených ř. k. farnosti Staré Brno u Nanebevzetí Panny Marie 1811–1853, sign. 17130, p. 1177. 638 AMB, fond R 77, inv. č. 96, sign. 9501; AMB, fond A 1/59 Archiv města Brna – Sčítání lidu z let 1850–1910 (dále jen fond A 1/59), inv. č. 2701, operát 1870, Basteigasse 3.

639 J. MALÍŘ, Biografický slovník, s. 172–174; MZA, fond C 6/I, kart. 1623; Státní

okresní archiv (dále jen SOkA) Uherské Hradiště, fond Archiv města Uherské Hradiště III, inv. č. 795, kart. 491; Zemský archiv Opava, pobočka Olomouc (dále jen ZA Opava, pobočka Olomouc), fond Sbírka matrik Olomouckého kraje, matrika narozených ř. k. farnosti u sv. Michaela v Olomouci, inv. č. 5636, f. 1110.

126 |

SOKOL BRNO I 1862–1938 – DĚJINY ELITNÍ MORAVSKÉ JEDNOTY

HELCELET Ctibor, JUDr. * 27. dubna 1844 Olomouc † 17. října 1904 Vyškov Český politik, zakladatel brněnského Sokola, poslanec a organizátor sokolského hnutí na Brněnsku. Pocházel z rodiny politika Jana Evangelisty Helceleta a jeho manželky Marie Jany, roz. Möller. Studoval na gymnáziu v Brně a v Porrentruy (Švýcarsko). Dále navštěvoval Karlo-Ferdinandovu univerzitu v Praze (1866), pak přešel na Jagellonskou univerzitu v Krakově (1867). V letech 1867–1868 působil jako soudní praktikant v Těšíně. Poté jako koncipient v advokátní kanceláři Aloise Pražáka v Brně (1868) a posléze byl advokátem ve Vyškově (od roku 1874). Do Sokola se zapojil již během svých studií v Praze. Patřil mezi zakladatele brněnského Sokola (v roce 1868 členem prozatímního výboru k zřízení tělocvičné jednoty Sokol).640 HELCELET Jan Evangelista, MUDr. * 2. ledna 1812 Dolní Kounice † 19. února 1876 Brno Lékař, vysokoškolský profesor, zakladatel brněnského Sokola, národní buditel a politik. Rod Helceletů pocházel z frankofonní části Švýcarska. Jan chodil do obecné školy v Brně, poté se vyučil mlynářem u Antonína Günthera v Březí u Nákla a ještě rok po vyučení zde zůstal jako tovaryš. Od roku 1834 studoval lékařství na vídeňské univerzitě a jeden rok na univerzitě v Padově (1838–1839). Vysokou školu absolvoval v roce 1840. Po studiu pracoval jako lékař v zemské nemocnici v Brně a roku 1841 zahájil výkon samostatné lékařské praxe v Olomouci. Zapojil se do českého spolkového života zejména v Brně. Zde spoluzakládal tělovýchovný spolek (v roce 1862 členem sedmičlenného prozatímního výboru k zřízení moravského tělocvičného spolku v Brně), jehož se stal starostou a figuroval jako předseda Moravské národní jednoty sv. Cyrila a Metoděje, později přeměněné na Matici 640 ZA Opava, pobočka Olomouc, fond Sbírka matrik Olomouckého kraje, matrika

narozených ř. k. farnosti Olomouc – sv. Michal 1838–1851, inv. č. 5636, sign. O V 5, f. 1225.

moravskou. Vedl rovněž Besedu brněnskou a stal se členem Českého čtenářského spolku. Oženil se s Marií Janou (* 23. 3. 1816, † 18. 3. 1895), dcerou ředitele c. k. guberniální registratury v Brně Antona Möllera, se kterou měli celkem čtyři děti: Lidmilu (1842– 1851), Boženu (* 3. 2. 1843, † 9. 5. 1929), Ctibora (* 27. 4. 1844, † 17. 10. 1904) a Miroslavu (* 1845).641 HERGSELL Gustav * 15. března 1817 Jičín † 9. února 1887 Doksy Moravský mistr šermu na stavovské akademii v Brně a zakladatel brněnského Sokola. Pocházel z belgické rodiny Franze Hergsella a jeho manželky Anny, roz. Schreiberové. Šermu se věnoval od svých 14 let. Diplom šermířského mistra získal již v roce 1839. V roce 1867 byl ustanoven zemským mistrem šermu při Královské české zemské stavovské šermírně v Praze. Byl aktivní ve spolkové činnosti: Slovanský čtenářský spolek v Brně (1862–1866). Spoluzakládal tělovýchovný spolek (v roce 1862 členem sedmičlenného prozatímního výboru k zřízení moravského tělocvičného spolku v Brně). Oženil se v roce 1848 s Francizskou, dcerou šenkýře Jana Farníka, se kterou měl pět dětí: Herminu (* 7. 7. 1852), Gustava (* 15. 2. 1847, † 19. 8. 1914), Leonharda (* 4. 4. 1849), Huga (* 17. 9. 1853) a Ottu (* 26. 12. 1856).642 HLÁVKA (HLAWKA) Jan * 21. května 1819 Hradčany u Brna, okr. Brno-venkov † 20. července 1895 Brno Podnikatel ve vlnařství. Pocházel z rodiny domkaře Vincence Hlávky a jeho manželky Anny, roz. Nemrkosové. Vyučil se soukeníkem a vypracoval se jako tkalcovský mistr v podnikatele a majitele továrny na výrobu vlněného zboží v Brně. 641 J. MALÍŘ, Biografický slovník, s. 247–249; AMB, fond T 13; Archiv Muzea Vyškov-

ska ve Vyškově, fond Pozůstalost JUDr. Ctibora Helceleta.

642 Dominik HABERMANN, Přínos Hergsellů; MZA, E 67, matrika oddaných ř. k. far-

nosti Brno – sv. Petr a Pavel 1831–1868, sign. 16951, f. 120.

SOKOLOVÉ JEDNOTY BRNO I

Účastnil se aktivně veřejného života jako podporovatel snah českého obyvatelstva v Brně. Patřil k zakladatelům Čtenářského spolku v Brně, podporoval tělocvičný spolek Sokol v Brně (1868) a věnoval ve středu města výhodně položený pozemek na stavbu Besedního domu. Ve svém domě a na svém pozemku bezplatně vyhradil prostory ke zřízení první soukromé české školky a byl známý jako podporovatel chudých českých obyvatel Brna. Byl jedním ze zakládajících členů české Cyrillo-Methodějské záložny v Brně (1882), též spoluzakladatelem Filharmonické besedy v Brně. Oženil se v Brně 1842 s Barbarou (* 26. 11. 1817 Židenice, nyní část Brna), dcerou Františka Svobody, výrobce suken na Josefově v Brně, se kterou měli šest dětí: Klotildu (* 21. 5. 1846 Brno, předměstí Josefov), Marii Annu Rosalii (* 15. 3. 1848 Josefov), Herminu Annu (* 3. 7. 1852 Brno), Karla Raimunda, Ottilii Barboru (* 17. 11. 1858 Brno) a Eugenii Barboru (* 29. 11. 1859 Brno, † 20. 10. 1923 Brno).643 HRŮZA Jan * 2. dubna 1823 Rajhrad † 24. září 1898 Rajhrad Poslanec moravského zemského sněmu, obchodník a rolník v Rajhradě. Pocházel z rodiny rajhradského rolníka Jakuba Hlávky. V letech 1839–1845 se vyučil v obchodě se železem v Praze. Po obnovení ústavnosti se stal členem rajhradského obecního výboru a v roce 1864 a 1880 byl zvolen starostou. Ve veřejných funkcích se soustředil na budování hospodářských institucí a v roce 1865 se stal správcem kontribučního fondu v Rajhradě. V roce 1870 inicioval založení místní záložny Ráj. V roce 1872 spoluzakládal rolnickou akciovou sladovnu v Rajhradě. 643 Heller 4, 57–58; B. SMUTNÝ, Brněnští podnikatelé, s. 163; MZA, fond B 14, kart.

2072.

| 127

Byl zakladatelem pěveckého a čtenářského spolku. Stal se členem výboru brněnské filiálky Živnostenské banky. Byl viceprezidentem Rajhradského hospodářského spolku. Patřil mezi zakládající členy TJ Sokol Brno I (1868).644 CHVALOVSKÝ František * ?  † ? Mlynář v Brně. Za člena Sokola Brno I byl zapsán omylem, neboť složil pouze 10 zlatých jednou pro vždy.645 KLÍČ Karel Václav * 30. května 1841 Hostinné (Labský mlýn) † 16. listopadu 1926 Wien (Rakousko) Akademický malíř, kreslíř a karikaturista, grafik, nakladatel, vynálezce hlubotisku a heligravury. Pocházel z rodiny zakladatele fotografického ateliéru Rafael v Brně Karla Františka Klíče a jeho manželky Anny Teresie, roz. Kellnerové. Studoval na akademii v Praze (od roku 1857 E. Engert). V roce 1862 založil litografický závod v Praze. Vedl spolu s otcem fotografický závod (1862–1866). Působil jako ilustrátor v Pešti (1867) a ve Vídni (1869–1889), od roku 1889 v Anglii. V roce 1891 se stal společníkem firmy Rembrandt Intaglio Printing Company. Patřil mezi zakládající členy TJ Sokol Brno I (1868). Vyloučen z jednoty dne 22. května 1875.646 KOTSMÍCH Vojtěch * 1835 † 1906 Gymnaziální profesor do roku 1875 v Brně, potom ředitel gymnázia ve Strážnici, Olomouci, posléze zemský inspektor v Praze.647 644 645 646 647

J. MALÍŘ, Biografický slovník, s. 274. AMB, fond R 77, inv. č. 96, sign. 9501. Tamtéž. Tamtéž.

128 |

SOKOL BRNO I 1862–1938 – DĚJINY ELITNÍ MORAVSKÉ JEDNOTY

KŘÍŽEK Alois *? †? Stavitel, zakladatel brněnského Sokola. V Brně se významně podílel na českém spolkovém životě a patřil mezi zakládající členy TJ Sokol Brno I (v roce 1868 členem prozatímního výboru k zřízení tělocvičné jednoty Sokol). Vystoupil z jednoty dne 17. srpna 1869.648 KUNZ Konrád/Kuneš * 18. února 1846 Kunštát † 17. června 1890 Brno Zemský úředník, novinář a národní pracovník. Pocházel z rodiny obchodníka Josefa Kunze a jeho manželky Františky, roz. Stejskalové. Absolvoval obecnou školu v Kunštátě, poté reálku v Brně. Jeden rok strávil studiem hudby ve Svojanově u pana Sýkory. Studoval obchodní školu v Brně, v roce 1864 složil zkoušky z kompatibility a účetnictví. Pracoval jako diurnista (písař), později oficiál u moravské zemské pokladny (1865–1885). Byl činný při volbách, politických manifestech a veřejných schůzích. Největší úsilí vynaložil na zřízení českých škol v Brně. Podílel se na vytvoření kuratoria, které se změnilo v Matici školskou. Od roku 1868 člen a později předseda zábavního výboru Českého čtenářského spolku, od roku 1869 pořadatel českých plesů v Lužánkách. V roce 1872 se podílel na založení Moravské akciové tiskárny, ve které pokračoval tisk Moravské orlice. Stál u zrodu Cyrillo-Methodějské záložny v Brně (1883). Patřil mezi zakládající členy TJ Sokol Brno I (1868). Dále byl členem spolků: Beseda brněnská, Matice moravská, Matice Besedního domu, řemeslná beseda Svatopluk, spolek Zora a Družstvo národního divadla.

Oženil se v roce 1868 s Magdalenou, roz. Hemptovou, se kterou měl tři děti: Ctibora (* 25. 8. 1871 Brno, † 10. 1. 1892), Jaroslava (* 9. 5. 1869 Brno, † 14. 9. 1933 Praha) a Olgu (* 14. 10. 1872 Brno).649 LADISLAV Václav * 2. listopadu 1835 Mezholezy (Mezholes) †? Správce uhelného skladu v Buštěhradu. Pocházel z rodiny šenkýře ve vsi Mezholezy u Kutné Hory Václava Ladislava a jeho manželky Barbary, roz. Martinkové. Během svého pobytu v Brně bydlel v domě Jana Hlávky na Josefstadt 38. V Brně se významně podílel na českém spolkovém životě a patřil mezi zakládající členy TJ Sokol Brno I (1868). Z jednoty však záhy vystoupil, a sice koncem roku 1872. Oženil se s Marií (* 1847).650 LACHNIT Jan Jindřich, rytíř, JUDr. * 7. listopadu 1818 Brno † 30. října 1895 Brno Advokát, zemský poslanec a starosta Českého čtenářského spolku v Brně. Pocházel z rodiny guberniálního rady v Brně Jana Lachnita (1790–1871) a jeho manželky Františky, roz. Dvořáčkové. Vystudoval právnickou fakultu olomoucké univerzity a roku 1841 zde obdržel titul doktora práv. Od roku 1839 pracoval u finanční prokuratury v Brně. Advokátem byl jmenován v roce 1846 pro město Kroměříž a v roce 1850 pro Brno. Advokátní kancelář zde vedl až do roku 1880, kdy se výkonu advokacie vzdal. V roce 1867 získal post vrchního ředitele Moravskoslezské vzájemné pojišťovny. 649 MZA, fond G 280 Kunz Kuneš; fond E 67, matrika narozených ř. k. farnosti Kun-

štát 1833–1899, sign. 443, p. 87.

650 AMB, fond A 1/59, inv. č. 2905, operát 1870, Josefstadt 38; Stání oblastní ar-

648 Tamtéž.

chiv Praha (dále jen SOA Praha), fond SbM Sbírka matrik a průvodní listinný materiál, Středočeský kraj 1573–1949 (1979), matrika narozených ř. k. farnosti Suchdol 1834–1865, sign. Suchdol 05, f. 200v.

SOKOLOVÉ JEDNOTY BRNO I

V Brně se významně podílel na českém spolkovém životě a byl spoluzakladatelem většiny zdejších českých spolků. V roce 1860 stál při založení Slovanského čtenářského spolku a byl zvolen jeho předsedou (1861–1886). Figuroval jako předseda spolku brněnských těsnopisců a jako pokladník Matice velehradské. Za svou veřejnou činnost byl roku 1867 vyznamenán Řádem sv. Řehoře. Patřil mezi zakládající členy TJ Sokol Brno I (1868). Oženil se s Žofií Sohl (* 12. 8. 1824) z Opavy, se kterou měl celkem čtyři děti: Zdeňka (* 6. 4. 1851), Olgu (*1852), Lea (* 4. 12. 1853, † 11. 6. 1899), Oskara (* 11. 9. 1855, † 1911).651 MÜLLER František/Franz Johann Nepomuk * 9. února 1825 Padochov † 17. listopadu 1901 Oslavany Politik, majitel uhelných dolů v Oslavanech a Žacléři a velkostatku Rantířov. Pocházel z rodiny Johanna Daniela Müllera a jeho manželky Anny Mariany, roz. Leschitzké. Vystudoval gymnazium a filozofické učiliště v Brně a mezi léty 1847 až 1849 Báňskou akademii v Leobenu. Byl horním správcem žacléřského dolu (1849–1854). Po praxi v Žacléři se stal v roce 1854 ředitelem Müllerových kamenouhelných dolů v Oslavanech. Byl nesmírně agilní na veřejném poli. Dlouhá léta působil jako 1. radní v oslavanském obecním výboru, stal se předsedou Okresního silničního výboru Ivančice. Za svou aktivitu během války s Pruskem obdržel Rytířský kříž papežského Řádu sv. Jiří. Roku 1875 se stal členem korespondentem Geologického říšského ústavu ve Vídni, v roce 1878 založil vojenský špitál v Jihlavě, získal Rytířský kříž Řádu Františka Josefa a v roce 1881 titul c. k. báňského rady. Patřil mezi zakládající členy TJ Sokol Brno I (1864). Vystoupil z jednoty však již koncem roku 1874. Oženil se v roce 1852 s Julií, dcerou knížecího hospodářského rady v Moravském Krumlově Františka de Paula Hofmanna, se kterou měl devět dětí: Edwina (* ?), Karolinu (* 1852), Marii (* 9. 7. 1856, † 16. 10. 1856), Idu 651 J. MALÍŘ, Biografický slovník, s. 390; MZA, fond E 67, matrika narozených ř. k.

farnosti u sv. Janů Brno, sign. 16977, f. 943; MZA, fond C 6/I, kart. 1623.

| 129

(* 1857, † 10. 3. 1866), Giselu (* 12. 8. 1859, † 16. 12. 1885), Ivana Antonína (* 1865), Stenka (* 16. 7. 1867), Ludvíka (* 16. 7. 1867) a Antonína (*?).652 OLIVA Filip * 25. dubna 1819 Ledeč nad Sázavou †? Obchodník s vínem a moukou. Pocházel z rodiny měšťana Antonína Oliwy a jeho manželky Kateřiny, dcery Jana Lebedy, sluhy z Číhoště. V Brně se podílel na českém spolkovém životě. Patřil mezi zakládající členy TJ Sokol Brno I (1868). V Brně se oženil s Annou (* 11. 5. 1821), se kterou měl celkem dvě děti: Theodora (* 1853), Luisu (* 1855).653 PRAŽÁK Alois, svobodný pán, JUDr. * 21. února 1820 Uherské Hradiště † 30. ledna 1901 Wien (Rakousko) Právník, politik a čelný představitel Národní strany na Moravě. Pocházel z rodiny zámožného majitele koželužny a domu na Mariánském nám. v Uherském Hradišti Augustina Pražáka a jeho manželky Johanny, která byla německého původu a pocházela z italského rodu Pogliesů. Alois Pražák se vzdělával na německých školách. Od roku 1839 studoval na piaristickém gymnáziu v Kroměříži a od roku 1836 na filozofickém ústavu v Brně. V letech 1838–1842 studoval práva na univerzitě v Olomouci. Promován na doktora v roce 1844. V roce 1848 se plně 652 J. MALÍŘ, Biografický slovník, s. 436; MZA, fond E 67, matrika oddaných ř. k. far-

nosti Moravský Krumlov 1791–1867, sign. 14271, p. 163.

653 AMB, fond A 1/59 Archiv města Brna – Sčítání lidu z let 1850–1910, inv. č. 2904,

operát 1870, Zeile 42; Tamtéž, fond B 1/39 Národní výbor města Brna – Kartotéka domovského práva 1850–1948, sign. 25588; Státní oblastní archiv Zámrsk (dále jen SOA Zámrsk), fond Sbírka matrik Východočeského kraje, matrika narozených ř. k. farnosti Ledeč nad Sázavou 1796–1827, sign. 2522, p. 285.

130 |

SOKOL BRNO I 1862–1938 – DĚJINY ELITNÍ MORAVSKÉ JEDNOTY

zapojil do veřejného dění. Byl jedním ze spoluzakladatelů národně utrakvistického Spolku ku zvelebení politického vzdělávání v Brně (Verband zur Beförderung politischer Bildung) a počátkem roku 1849 se podílel na založení spolku Lípa slovanská v Uherském Hradišti a také Národní jednoty sv. Cyrila a Metoděje v Brně, která se později přeměnila na Matici moravskou (1853). Roku 1860 se podílel na založení pěveckého spolku Beseda, který se roku 1861 změnil ve Filharmonický spolek Beseda brněnská, a také Slovanského čtenářského spolku v Brně (1861). Podporoval zakládání a činnost okresních hospodářských jednot a zasloužil se o vytvoření Akciové společnosti Besedního domu (1869) i o získání architekta Theophila Hansena, který pak stavbu tohoto spolkového střediska projektoval (1873). Zakladatel Cyrilometodějského spolku, spoluzakladatel Muzejního spolku, Českého čtenářského spolku, Mährische Kunstverein v Brně. Patřil mezi zakládající členy TJ Sokol Brno I (1868). Oženil se s Antonií Skarnitzlovou (* 15. 2. 1826, † 25. 6. 1885), dcerou tiskaře a nakladatele v Olomouci, se kterou měl celkem tři děti: Vladimíra (* 13. 8. 1852, † 11. 4. 1927), Marii (* 2. 2. 1854, † 1. 5. 1907), Jaroslava (* 6. 2. 1857, † 21. 10. 1881).654 PŘÍZA (BŘÍZA) Christian Bernhard * 25. prosince 1803 Brno, předměstí Cejl † 27. března 1870 Brno Průmyslník ve vlnařství v Brně. Pocházel z rodiny Karla Jana Přízy, průmyslníka ve vlnařství, a jeho manželky Emerenziany/Antonie, dcery Ondřeje Findeise, mlynářského mistra v Jimramově a později v Doubravníku, okr. Žďár nad Sázavou. Působil jako c. k. privil. krasnobarviř na brněnském předměstí Cejl v rodinném podniku, později byl uveden jako jediný majitel rodinné továrny na sukna. Byl majitelem statku Stražisko, kandidoval do Moravského zemského sněmu. Patřil mezi zakládající členy TJ Sokol Brno I (1868). 654 V. ZAPLETAL – F. KOŽÍK, Dějiny Sokola; J. MALÍŘ, Biografický slovník, s. 515–520;

MZA, fond G 61, kart. 1; Tamtéž, fond G 62.

Oženil se s Karolinou (*?), roz. Scherferlovou, se kterou měl děti: Marzelina Leopolda Karla (* 5. 12. 1834 Brno, předměstí Cejl, † jako dítě) a Christiana Karla (* 19. 8. 1837 Cejl, † jako dítě).655 RYCHMAN Jan * 19. února 1843 Bzenec † 16. února 1931 Bzenec Stavitel, zakladatel brněnského Sokola. Pocházel z rodiny měšťana a zámečníka Martina Rychmanna a jeho manželky Františky, dcery Josefa Horného, měšťana v Bzenci. Technické vzdělání získal na technice v Brně. Uplatnil se činně v sokolském životě a hnutí; spoluzakladatel Sokola Brno I (v roce 1868 členem prozatímního výboru k zřízení tělocvičné jednoty Sokol). I po odchodu z Brna zůstal členem přispívajícím od roku 1875. Založil v Bzenci a posléze rovněž vedl Tělocvično-hasičskou jednotu Sokol (19. 4. 1882), která se po sedmileté činnosti rozštěpila ve dvě samostatné korporace (Tělocvičnou jednotu Sokol, Dobrovolný hasičský sbor). V roce 1892 se stal starostou X. župy hasičstva Jižní Moravy, na jeho počest byla poté župa pojmenována „Rychmanova“. V roce 1930 získal záslužný zlatý kříž za dlouholetou činnost v hasičském sboru. Oženil se v roce 1875 s Annou, dcerou Tomáše Macháně, měšťana ve Zlíně, se kterou měl celkem tři děti: Libuši (* 23. 9. 1877), Soběslava (* 7. 12. 1887) a Věru (* 15. 7. 1879).656 SCHNEIDER Josef * 1839 Újezd u Žďáru †? 655 Jan JANÁK, Vlnařská velkovýroba na Moravě a ve Slezsku v letech 1740–1848, in:

MHS, Brno 1986, s. 215; TÝŽ, Brněnští vlnařští podnikatelé v letech 1746–1847, Časopis Matice moravské (dále jen ČMM) 112, 1993, s. 131; HEPČMS I, s. 361. MZA, fond B 14, kart. 2065, 2098, 2104; Tamtéž, fond E 67, matrika narozených ř. k. farnosti Nanebevzetí Panny Marie Brno-Zábrdovice 1801–1822, sign. 9065, p. 44. 656 SOkA Hodonín, fond AM Bz Archiv města Bzenec 1568–1950, inv. č. 167, Kronika města Bzence 1918–1937; MZA, fond E 67, matrika narozených ř. k. farnosti Bzenec 1819–1854, sign. 5150, f. 143; Tamtéž, matrika oddaných ř. k. farnosti Zlín 1862–1897, sign. 4185, f. 106.

SOKOLOVÉ JEDNOTY BRNO I

Majitel Slovanské národní knihtiskárny, průvodčí, překladatel. Roku 1864 založil satirický německy psaný časopis, ale v českém duchu Wau-wau (1864–1870). V roce 1873 se odstěhoval do Vídně poté, co zpronevěrou svého faktora přišel o jmění.657 SUŠIL Raimund *? †? Mlynář v Pouzdřanech a Vranovicích, bydlel však v Pohořelicích. Byl synem bratrance Františka Sušila (* 14. 6. 1804, † 31. 5. 1868), významného moravského kněze a teologa. Podílel se na vzkazu ve věži vranovického kostele (1868). V Brně se významně podílel na českém spolkovém životě a patřil mezi zakládající členy TJ Sokol Brno I (1868). Z jednoty byl však vyloučen dne 9. června 1873.658 TEUBER Moritz Alois * 21. ledna 1832 Brno, předměstí Velká Nová † 12. dubna 1907 Brno Průmyslník ve vlnařství a v cukrovarnictví. Pocházel z rodiny průmyslníka ve vlnařství a cukrovarnictví Josefa Teubera a jeho manželky Aloisie, dcery Ludwiga Kellera, měšťana a zahradníka v Brně. Od roku 1858 společníkem firmy Josef Teuber und Söhne. Po úmrtí otce Josefa a bratra Wilhelma Josefa byl od roku 1884 jediným majitelem firmy. V roce 1891 z firmy vystoupil. V letech 1885–1907 se podílel na činnosti firmy Brünner Kammgarnspinnerei v Brně jako akcionář a člen správní rady. Od roku 1885 byl členem správní rady K. k. Wollwaren-Industrie Gesellschaft v Brně, od roku 1894 byl jejím viceprezidentem, od roku 1899 pak jejím prezidentem. Byl také osobně ručícím společníkem firmy Raigerner Zuckerfabriks Gesellschaft v Rajhradě, okr. Brno-venkov. Byl držitelem 657 AMB, fond R 77, inv. č. 96, sign. 9501. 658 Dagmar HUMPOLÍKOVÁ, Věž kostela vydala pozdrav předků. Vranovický zpra-

vodaj 4, 2010, s. 8; Pavel Julius VYCHODIL, František Sušil: životopisný nástin. V Brně: Papežská knihtiskárna benediktinů rajhradských, 1898, s. 9, 368–369.

| 131

rytířského papežského Řádu sv. Jiří a Řádu sv. Silvestra. Patřil mezi zakládající členy TJ Sokol Brno I (1868). Oženil se v roce 1860 v Brně s dcerou Franze Borowského, c. k. soudního úředníka v Brně, Adelou Marií (* 8. listopadu 1838 Brno, † 30. srpna 1908 Křtiny, okr. Blansko), se kterou měl celkem tři děti: Adelu Marii Leopoldinu (* 29. listopadu 1864), Moritze Aloise Josefa (* 20. října 1866) a Friedricha Wolfganga Josefa (* 25. srpna 1869).659 SILVA-TAROUCA Bedřich, hrabě * 11. prosince 1816 Čechy pod Kosířem † 23. června 1881 Brno Byl římskokatolický kněz. Pocházel ze šlechtického rodu usazeného na Moravě, z rodiny Františka Josefa Lothara hraběte Silva-Tarouca a jeho manželky Marie Leopoldiny hraběnky z Šternberk-Manderscheid. Vystudoval filozofii (1834–1836) a teologii (1838–1839) na Františkově univerzitě v Olomouci a teologii v Brně (1841–1843). Mimo to studoval v letech 1835–1838 malbu v krajinářské škole Antonína Mánese na pražské Akademii. Stýkal se s organizátory českého národního hnutí na Moravě. Přispěl k vytvoření sbírek brněnského muzea, účastnil se české katolické spolkové činnosti. Aktivně se podílel na aktivitách české a moravské obrozenecké společnosti. Byl spoluzakladatelem brněnských vlasteneckých vzdělávacích spolků (Matice moravské). Patřil mezi zakládající členy TJ Sokol Brno I (1868). Byl vyloučen z jednoty dne 18. listopadu 1876.660

659 GIÖ 4, 1898, s. 94; HEPČMS I, s. 476; B. SMUTNÝ, Brněnští podnikatelé, s. 455;

AMB, fond R 77, inv. č. 96, sign. 9501, Seznam zakládajících členů 1868–1883, s. 4; Tamtéž, inv. č. 1356, sign. Pp 24/1, Výroční zprávy a jubilejní tiskoviny 1869– 1884, Výroční zpráva za správní rok 1869; MZA fond B 14, kart. 2107; fond C 11 Krajský soud Brno – firemní agenda, zn. JD V 228, kart. 739, fasc. D 1 1851/5, 1853/9, 1858/57. 660 Václav PETERA, Géniové církve a vlasti. [online] Praha: Centrální katolická knihovna a Centrum dějin české teologie KTF UK v Praze, II/315, II/316. [cit. 2016-10-21]. Dostupné na: <http://www.cdct.cz/petera/rejstrik.php>; Bohumír LIFKA, Exlibris a supralibros v českých korunních zemích 1000 až 1900. Praha 1980. MZA, fond E 67, matrika narozených ř. k. farnosti, sign. 8812, p. 73; matrika zemřelých ř. k. farnosti u sv. Tomáše Brno 1874–1888 č. 17052, p. 380.

132 |

SOKOL BRNO I 1862–1938 – DĚJINY ELITNÍ MORAVSKÉ JEDNOTY

VONDRÁČEK (WONDRACZEK) Hynek/Ignác (Ignát) * 12. 1. 1819 Tachlovice, okr. Beroun † 11. června 1887 Moravská Ostrava, m. č. Ostrava

ZEDNÍK Florián * 2. června 1824 Určice u Prostějova † 25. listopadu 1879 Brno

Majitel dolů v Moravské Ostravě. Pocházel z rodiny stavitele Jakoba Wondraczka a jeho manželky Anny, dcery domkaře Václava Tuma z Jinočan. Po absolvování německého gymnázia a filozofické přípravky v Praze vystudoval 1838–1842 báňskou akademii v Banské Štiavnici (Slovensko). Krátce pracoval jako úředník v kamenouhelných dolech v Otvovicích a Podlešině (okr. Kladno). V roce 1868 se zúčastnil společně s bratry Wilhelmem a Davidem Gutmanny založení Dombrau-Orlauer Bergbau-Gesellschaft se sídlem v Doubravě (okr. Karviná). Byl odpůrcem radikální aktivity v národním hnutí a také svým zaměstnancům v podobném počínání bránil. Pokud se v prosazování zájmu české věci aktivně neangažoval, činil tak mimo Ostravu. Podpořil stavbu Národního domu v Brušperku (okr. Frýdek-Místek), přispěl k otevření rodného domku Františka Palackého v Hodslavicích (okr. Nový Jičín). Naproti tomu v samotné Ostravě mnohdy atakoval české národní zájmy. Stál v pozadí kampaně proti otevření českého gymnázia. Přiměl svého syna Vladimíra, aby se vzdal předsednictví založené Matice ostravské. Dvakrát byl zvolen poslancem moravského zemského sněmu. Patřil mezi zakládající členy TJ Sokol Brno I (1868). Oženil se s dcerou zámečníka, jejímž rodištěm bylo Brno, se kterou měl děti: Vladimíra (* 30. 6. 1854 Moravská Ostrava, † 11. 8. 1897 Semmering, Rakousko), Oskara (* 1856, † 30. 4. 1876), Vlastu (* ?), Boženu (* ?), Olgu (* ?) a Annu (* ?).661

Poslanec, konzervativní politik, zakladatel brněnského Sokola, stavitel a podnikatel v Brně. Pocházel z rodiny určického rolníka Floriána Zedníka a jeho manželky Mariany, roz. Novákové. Do obecné školy chodil v Určicích a poté vychodil reálku v Brně. Studium završil absolvováním vídeňské polytechniky v letech 1842–1847. V roce 1850 vstoupil do státní služby jako elév moravského zemského stavebního ředitelství. Ze státní sféry odešel roku 1862 a pracoval jako civilní inženýr. Vystavěl např. reprezentativní dům Aloise Pražáka v Brně. Byl činný v brněnském Sokole (v roce 1868 členem prozatímního výboru k zřízení tělocvičné jednoty Sokol) a 12. února 1871 se stal jeho starostou. Pro potřeby Sokola (schůze i cvičení) poskytoval prostory ve svém domě na rohu ulic České a Joštovy. Účastnil se založení Slovanského (Českého) čtenářského spolku a pěveckého spolku v Brně. Od začátku vydávání novin Moravská orlice figuroval mezi členy jejich vydavatelství. Působil jako předseda Českého politického spolku v Brně (1874), Hospodářského spolku okresu brněnského, místopředseda správní rady Moravské akciové knihtiskárny a ve vedení Cyrillo-methodějské záložny v Brně. Oženil se s Františkou (1827–1890), dcerou mlynáře Karla Josefovského z Velké u Hranic, se kterou měl celkem pět dětí: Julia (* 18. 7. 1855, † 7. 11. 1904), Vladimíra (* 31. 8. 1856), Žofii (*1852), Boženu (* 1. 2. 1863, † 11. 2. 1945) a Ludmilu (* 21. 12. 1868, † 22. 7. 1945).662

662 V. ZAPLETAL – F. KOŽÍK, Dějiny Sokola; J. MALÍŘ, Biografický slovník, s. 814–815.

661 Milan MYŠKA a kol., Historická encyklopedie podnikatelů Čech, Moravy a Slezska.

Ostrava 2003, s. 486–487; J. MALÍŘ, Biografický slovník, s. 765–766.

AMB, fond 1/39, karta Florian Zedník; Tamtéž, fond A 1/3, rkp. 2886, 3472; Tamtéž, fond R 77, inv. č. 96, sign. 9501, Seznam zakládajících členů 1868–1883, s. 1; Tamtéž, inv. č. 1356, sing. Pp 24/1, Výroční zprávy a jubilejní tiskoviny 1869–1884, Výroční zpráva za správní rok 1869.

SOKOLOVÉ JEDNOTY BRNO I

ŽIŽKA František *? †? Mlynář v Brně. Patřil mezi zakládající členy TJ Sokol Brno I (1868). Vystoupil z jednoty dne 30. dubna 1871.

Významní činovníci a cvičitelé Brněnský spolek stále čekal na potvrzení stanov z moravského místodržitelství, navzdory této skutečnosti zahájilo 50 cvičenců 15. ledna 1862 první veřejné cvičení. Za skutečný vznik jednoty je však považován až 2. prosinec téhož roku, kdy klauzulí v českém jazyce byly stanovy konečně potvrzeny. I když zpočátku neexistoval žádný promyšlený plán a cvičenci chtěli především cvičit, základní pravidla fungování jednoty byla ve stanovách jasně zanesena. Označení Sokol se v názvu objevilo až za dalších dvacet let. Postupné proměny názvu uvádíme v následující tabulce. Období činnosti

Název jednoty

2. prosinec 1862 – 17. únor 1867

Moravský tělocvičný spolek v Brně

23. září 1868 – 12. srpna 1877

Tělocvičná jednota brněnská Sokol

14. únor 1878 – 9. březen 1882

Český tělocvičný spolek v Brně

9. březen 1882 – 1913

Tělocvičná jednota brněnská Sokol

Od roku 1913

Tělocvičná jednota Sokol Brno I

Nejvyšším orgánem spolku se v intencích stanov stala valná hromada, které příslušelo volit starostu, místostarostu, náčelníka, výbor a další činovníky. Dále mohla valná hromada měnit stanovy, zrušit jednotu, kontrolovat účty apod. Zprvu se valná hromada scházela v říjnu, od roku 1872 pak v lednu, později v únoru. Valná hromada volila správní výbor, který spolek řídil a nejméně jednou ročně

| 133

měl povinnost valnou hromadu svolat.663 Na svém prvním zasedání jmenoval správní výbor činovníky, kteří bez nároku na odměnu vyřizovali spolkové záležitosti a měli na starosti vlastní péči o tělesnou výchovu. Činovníci se pravidelně scházeli na řádných a mimořádných schůzích. V gesci výboru bylo také přijímat členy a žáky, starat se o jejich vzdělávání formou přednášek a doporučenou četbou knih.664 V průběhu sledovaného období se setkáváme s častou výměnou činovníků ve výboru i odchodem členů z jednoty. Lidé často odcházeli z Brna, stěhovali se za prací, byli povoláni do vojenské služby nebo se činovníci nespokojili s vedením spolkových záležitostí. Běžné byly i spory mezi jednotlivci. V těchto případech byla svolána mimořádná valná hromada a byl volen nový výbor. Vyřazení z jednoty mohlo dle stanov nastat také pro neplacení členských příspěvků, což bylo v průběhu sledovaného období běžné. Proto se v roce 1924 začaly příspěvky od liknavých členů vybírat osobně a na krátký čas bylo také upuštěno od vyřazování členů pro neplacení příspěvků. Zajímavostí bylo, že neplatiči byli často lidé, kteří zaujímali významné společenské postavení a byli finančně dobře situovaní.665 Minimálně do začátku 20. století mohlo být neplacení členského příspěvku pouhou záminkou pro vyloučení nežádoucího člena. Brněnský Sokol považoval za svou povinnost organizovat podniky a veřejná cvičení, včetně účasti na akcích ve svém okolí. Správní výbor spolu se cvičitelským sborem členstvo často povzbuzoval k větší aktivitě a k účasti na těchto podnicích. Proto správní výbor zavedl konání zvláštních měsíčních schůzí představenstva, na nichž noví členové skládali slavnostní slib a obdrželi legitimace s odznaky. Podle všeho se tento způsob osvědčil.666 Veškerá pozornost se upínala na přípravu a perfektní provedení vystoupení. V době pořádání všesokolských

663 V. ZAPLETAL – F. KOŽÍK, Dějiny Sokola, s. 59. 664 Tamtéž. 665 AMB, fond R 77, inv. č. 1576, Výroční zprávy Sokola Brno I 1921–1930, Výroční

zpráva Tělocvičné jednoty Sokol Brno za rok 1923–1924.

666 Tamtéž.

134 |

SOKOL BRNO I 1862–1938 – DĚJINY ELITNÍ MORAVSKÉ JEDNOTY

Správní výbor Sokola Brno I v roce 1932

Správní výbor Sokola Brno I v roce 1937

SOKOLOVÉ JEDNOTY BRNO I

sletů trvala příprava vystoupení celý rok. V letech 1927– 1929 se zase vše přizpůsobovalo přípravě a výstavbě vlastní tělocvičny. Významnou událostí bylo stěhování z tělocvičny Besedního domu do nových prostor na dnešní Kounicově ulici v lednu 1930. V těchto prostorách sídlí nástupnická jednota Sokol Brno I dodnes. V té době jednota zažívala největší rozvoj a rozmach a na výbor byly kladeny stále větší nároky. Proto byl vytvořen užší výbor předsednictva, který měl urychlit vyřizování neodkladných záležitostí, k nimž nebyl nutný souhlas celého výboru.667 Vedle správního výboru existovaly také specializované odbory jako stálé instituce s vlastními výbory, které zajišťovaly funkčnost dílčích oborů činností (například jezdecký, pořadatelský, hospodářský, stavební, lyžařský odbor a mnohé další). Organizační struktura odborů se kontinuálně vyvíjela a odbory postupně přibývaly. Do roku 1873 byly aktivní pouze odbory výletní, trubačský a oděvní. K nim se ve stejném roce přidal odbor pro uspořádání zábav,668 následován pěveckým a hudebním kroužkem. V roce 1883 byla v zábavním odboru ustavena obleková komise, zajišťující členům splátky na pořízení stejnokrojů. O rok později byl odbor rozdělen na dekorační, kancelářský, pokladní a hostinský, v roce 1893 byl rozšířen o odbor divadelní, pěvecký a přednáškový. Přednáškovému a zábavnímu odboru byla svěřena také mravní výchova členstva.669 Konečně na počátku 20. století, konkrétně v roce 1901, byl učiněn první krok ke zřízení ženského tělocvičného odboru. Ten vznikl na dva roky v roce 1902 a znovu obnoven byl v roce 1909. Se zvyšujícími se riziky při cvičení a s přibývajícími úrazy bylo nutné zajistit odbornější první pomoc, a proto byl v roce 1914 ustaven zdravotní odbor, který později prováděl hromadné prohlídky žáků, členstva a dorostu a měl na starosti výbavu příručních lékárniček. Na popud cvičitelského sboru byl v roce 1922 ustaven 667 AMB, fond R 77, inv. č. 1576, Výroční zprávy Sokola Brno I 1921–1930, Výroční

zpráva Tělocvičné jednoty Sokol Brno za rok 1930.

668 Výroční zpráva za správní rok 1874 přednesená dne 31. ledna 1875, výroční

zprávu vydala nákladem dr. Helceleta, dr. Koudely, L. Pejčocha a E. Rychtra akciová moravská knihtiskárna v Brně. 669 AMB, fond R 77, inv. č. 1357, sign. Pp 24/2, Výroční zprávy a jubilejní tiskoviny 1886–1905, Výroční zpráva za správní rok 1892.

| 135

odbor lyžařský670 a pravděpodobně po vzoru pražského Sokola byl v roce 1923 změněn název zábavního odboru na odbor pořadatelský. Činnost stávajících odborů se rozšiřovala, ale vznikaly i odbory nové. Odbor hospodářský byl ustaven proto, aby bylo zabráněno zbytečnému poškození majetku v tělocvičně, plýtvání vodou, odcizování majetku apod. Kvůli pozdnímu placení členských příspěvků byl ustaven odbor finanční, který začal od liknavých členů osobně vybírat příspěvky.671 V roce 1926 vznikl odbor jezdecký, o rok později byl ustaven odbor stavební a jednatelský pro urychlení výstavby sokolovny. O nezaměstnané se od roku 1929 staral sociální odbor, který jim vyhledával volná místa. Pokrok ve zdravotnictví byl Sokolem reflektován v roce 1930, kdy zdravotní odbor zahájil pravidelné lékařské prohlídky se systematickou evidencí cvičenců a antropomotorickými měřeními. V témže roce se začalo s vedením záznamu každého dorostence ve cvičebních hodinách. V roce 1931 vznikl odbor zpravodajský, z dřívějšího tenisového kroužku byl ustaven odbor tenisový a v témže roce byl zřízen odbor loutkařský. S ohledem na samotný počátek sokolské myšlenky nelze nezmínit branný odbor, který se zabýval přípravou branců. Z populárního abstinenčního kroužku se stal odbor abstinenční. Po vybudování vlastního stadionu vykonával zábavní odbor také strážní službu, kterou prováděl i při cvičení žactva, dorostu a členstva, pečoval také o pořádek a technický provoz kluziště; později tuto činnost převzal odbor bruslařský. Ve třicátých letech se jednota potýkala s problémem, že její jednotlivé složky a každý odbor chtěl mít bez ohledu na druhé vlastní podniky. Způsobovalo to velkou vícekolejnost pořádaných akcí, což vedlo ke zmatkům a celkové nespokojenosti. Ve sledovaném období se na chodu brněnského spolku podílela v jednotlivých funkcích celá řada významných osobností. Do roku 1938 se vystřídalo devatenáct starostů a jedna starostka ženského odboru – Josefa 670 Předsedou byl zvolen Josef Barvič. AMB, fond R 77, inv. č. 1576, Výroční zprávy

Sokola Brno I 1921–1930, Výroční zpráva Tělocvičné jednoty Sokol Brno za rok 1930. 671 V roce 1923 byl členský příspěvek 80 Kč, v roce 1924 již 82 Kč. Členské příspěvky pro rok 1925 byly stanoveny na 80 Kč včetně župního příspěvku, úrazového příspěvku a stavebního základu pro tělocvičnu.

136 |

SOKOL BRNO I 1862–1938 – DĚJINY ELITNÍ MORAVSKÉ JEDNOTY

Cvičitelský sbor Sokola brněnského v roce 1899

SOKOLOVÉ JEDNOTY BRNO I

| 137

Cvičitelský sbor Sokola Brno I v roce 1901. Josef Zezula vpravo dole

Fišová, devatenáct náčelníků, jedenáct náčelnic a jeden cvičitel šermu. O vzdělávání se staralo dvacet vzdělavatelů a vzdělavatelek. Od roku 1869, kdy se jednota opět probouzela k životu, byl na tři roky starostou podnikatel v textilním průmyslu a mecenáš Jan Hlávka. V letech 1871–1873 a 1876–1878 byl starostou průkopník češství v Brně Florian Zedník. Na jeden rok stál v čele jednoty také knihkupec Josef Barvič a po něm na dvacet pět let Peregrin Fiša. V době jeho vedení probíhal na Moravě intenzivní rozvoj sokolství a brněnská jednota se stala klíčovým střediskem sokolské Moravy. Na dobrý základ vytvořený prvním náčelníkem cvičitelského sboru Sokola Brno I Ctiborem Helceletem navázali postupně další – Julius Zedník, Karel Novák, Karel Kettner, Josef Barvič, Stanislav Tuček, Karel Vohnout, Antonín Hyánek a Cyril Hýlek, který byl v letech 1924–1938 také starostou jednoty. Ve sboru náčelníka Karla Vohnouta se

již v roce 1899 setkáváme s nadějnými mladými sportovci Janem Křížem, Antonínem Mojžíšem a Josefem Zezulou, který v letech 1916–1938 stál v čele cvičitelského sboru. V roce 1902 se k mužským a dorosteneckým složkám připojily také ženy pod vedením Františka Ešnera. Po pětiletém přerušení činnosti byl ženský odbor obnoven a to díky Anně Vodové, která se nabídla vést ženský tělocvik do doby, než si jednota vychová samostatný sbor cvičitelek. První náčelnicí žen byla v roce 1915 zvolena Josefína (Jožka) Havlíková.672 Později tento post zastávaly Matylda Schafhauptová, Anna Moudrá a v letech 1931–1938 byla náčelnicí Amálie Babáková. Vzhledem k rozsahu práce zde nemůžeme všechny uvést, jmenný přehled správního výboru a cvičitelského sboru v letech 1862–1938 uvádíme v přílohách této publikace. 672 Vzpomínáme 75 let Sokola Brno I. Příloha k číslu 9. Zpravodaje Sokola Brno I.

1937.

138 |

SOKOL BRNO I 1862–1938 – DĚJINY ELITNÍ MORAVSKÉ JEDNOTY

Náčelník Sokola Brno I Josef Zezula a náčelnice A. Hejtmánková-Babáková Členové Sokola Brno I Josef Zezula (na koni) a Cyril Hýlek, před rokem 1914

HYÁNEK Antonín * 18. 1. 1862 Holešov na Moravě † 4. 1. 1925 Brno Pedagog, středoškolský profesor, sokolský činovník, provozovatel školy šermu. Studoval českou reálku v Přerově, Prostějově a Pardubicích, kde v roce 1884 maturoval. Studiu se dále věnoval na české technice v Praze, v dubnu 1901 získal v Záhřebu státní zkoušku pro učitele tělocviku a šermu na středních školách. Na české technice v Brně získal státní zkoušku v roce 1918. Později pracoval jako účetní v lidové záložně Blahobyt v Brně, od roku 1903 v I. české státní reálce v Brně jako asistent, od roku 1924 byl učitelem tělocviku na české státní obchodní akademii v Brně. Členem Sokola Brno I byl od roku 1892 a jeho přičiněním bylo založeno kolem sedmdesáti nových sokolských jednot na Moravě. Byl autorem nácviku žactva na sokolský slet dne 27. června 1914.673

HÝLEK Cyril * 14. 1. 1876 Dolní Lhota (okres Blansko) † duben 1948 Brno Knihtiskař, sokolský činovník, náčelník a starosta Sokola Brno I. Pocházel z rodiny Martina Hýlka a jeho manželky Františky, dcery Martina Skotáka, půlláníka v Ráječku. Měl tři bratry a jednu sestru. Byl typografem a ředitelem podniku Zář v Brně. Od roku 1902 do roku 1915 byl náčelníkem cvičitelského sboru Sokola Brno I a v letech 1924– 1938 starostou jednoty. Napsal příručku Cvičení pro ženské odbory na hrazdě, bradlech a koni na šíř, která byla vydána nákladem Františka Chrastiny ve Valašském Meziříčí. Dne 28. října 1927 provedl poklep při položení základního kamene ke stavbě sokolovny. Oženil se s Alžbětou Královou (* 26. 10. 1877 Svitávka, okres Blansko, † 10. 12. 1950 Brno), dcerou Emanuela Krále, továrního zahradníka, se kterou měl dvě děti Marii (* 14. 8. 1903 Brno) a Alžbětu (*19. 9. 1905 Brno).674 674 AMB, fond R 77, inv. č. 1575, sign. Vp 10, Výroční zprávy Sokola Brno I. Dr. Hel-

673 Encyklopedie dějin města Brna, dostupné z https://www.encyklopedie.brna.

cz/home-mmb/, cit. 2019-04-02.

celet 1911–1920, Výroční zpráva za správní rok 1913. Encyklopedie dějin města Brna, dostupné z https://www.encyklopedie.brna.cz/home-mmb/, cit. 2019-04-02.

SOKOLOVÉ JEDNOTY BRNO I

| 139

udělením bronzové plakety Na stráž. Vdala se 10. září 1908 za Sylvestra Vodu a měla s ním dcery Boženu a Jiřinu.676 ZEZULA Josef * 19. 1. 1879 Brno † 26. 5. 1964 Brno

Josef Zezula se svými nejvyspělejšími závodníky Gajdošem a Hudcem, 1931

VODOVÁ Anna * 15. 6. 1878 Frenštát pod Radhoštěm † 4. 9. 1957 Brno Učitelka, sokolská náčelnice a cvičitelka. Od mládí se aktivně zapojovala do činnosti Sokola a v roce 1907, v době konání V. všesokolského sletu, byla již první volenou náčelnicí župy Moravskoslezské. V roce 1909 dala první podnět ke znovuzřízení ženského odboru Sokola Brno I a jako cvičitelka přinášela návrhy a podněty ke zrovnoprávnění žen v tělovýchově. Se svým manželem Sylvestrem Vodou675 působila jako vedoucí starších žen v Sokole Brno-Královo Pole. Jejich dlouholetou činnost ocenila ČOS v roce 1924

675 Sylvestr VODA (* 31.12.1879 Vohančice, okres Brno-venkov – † 11.1.1945

Brno). Jako sokolský činovník působil v župě Dr. Jindry Vaníčka, v Sokole Brno-Královo Pole. Byl prvním vojenským velitelem Brna po vzniku ČSR. V březnu 1939 se stal členem vojenské odbojové organizace Obrana národa. V září 1941 byl zatčen a šest měsíců vyšetřován v brněnských Kounicových kolejích. V lednu 1943 byl odsouzen ke třem letům odnětí svobody. V září 1944 byl propuštěn a krátce nato na následky zacházení v nacistických věznicích zemřel. Encyklopedie dějin města Brna, dostupné z https://www.encyklopedie.brna. cz/home-mmb/, cit. 2018-12-15. K tomu blíže M. STRACHOVÁ, Emancipation of women in physical education paper on history of the women´s unit of Sokol Brno I (1902–1934), Historický časopis, r. 67, č. 2, s. 265–288.

Sportovní gymnasta, cvičitel, náčelník, později starosta Sokola Brno I. Pracoval jako praktikant u firmy Horowitz a Witrofsky, továrna na éterické oleje a tresti. Po patnácti letech praxe se stal vedoucím úředníkem oddělení trestí, roku 1920 prokuristou a roku 1922 ředitelem závodu. Koncem roku 1941 byl po šest týdnů vězněn v koncentračním táboře Pod kaštany. Od roku 1897 byl členem Sokola Brno I. S jeho příchodem vstoupil do Sokola jiný přístup k tělocviku. Dříve se zakazovalo provádět cviky nesnadnější jako nezdravé. Zezula nesouhlasil s tímto názorem, který nejen brzdil výcvik, ale také brzdil vývoj tehdy ještě chudého nářaďového tělocviku. Dle sokolských činovníků cvičil Zezula nedovolené cviky a byl bouřlivák. Své trenérské schopnosti poprvé prokázal na IV. všesokolském sletu v roce 1901 v Praze, kde se pod jeho vedením družstvo gymnastů umístilo v celkovém hodnocení na třetím místě. Závodilo se na hrazdě, bradlech, v přeskocích přes koně našíř, později i ve skoku dalekém z můstku, ve šplhu a jiných cvičeních. V roce se 1907 se stal místonáčelníkem, od roku 1916 náčelníkem cvičitelského sboru. Za první světové války na něj přešla veškerá organizační zodpovědnost a jeho zásluhou nebyla činnost jednoty zastavena. Ve válečné situaci prosadil cvičitelky, které vedly žáky, zbývající cvičitelé se starali o dorost a o zbytek mužů, kteří nenarukovali. V roce 1917 se stal vedoucím dorostu a díky němu byl tělocvičný ruch v jednotě dvojnásobný. Po vzniku Československa byl pověřen vedením závodníků ČOS pro reprezentaci Československa na předních světových závodech. Tím začíná nejúspěšnější období nejen brněnské, ale i československé meziválečné gymnastiky. Zezulovo 676 Encyklopedie dějin města Brna, dostupné z https://www.encyklopedie.brna.

cz/home-mmb/, cit. 2018-12-15. K tomu blíže M. STRACHOVÁ, Emancipation of women in physical education paper on history of the women´s unit of Sokol Brno I (1902–1934), Historický časopis, r. 67, č. 2, s. 265–288.

140 |

SOKOL BRNO I 1862–1938 – DĚJINY ELITNÍ MORAVSKÉ JEDNOTY

Členové vítězného družstva ČOS z mezinárodních závodů v Lyoně 1926: zleva Bedřich Šupčík, Ladislav Vácha, Jan Karafiát a Jan Gajdoš

Vítězné družstvo žen v přeboru ČOS v košíkové: M. Kopečná, J. Janovská, P. Čajová, M. Kůrková, A. Haimanová, M. Kryštofová a J. Janovská

družstvo vítězilo na mezinárodních i světových závodech. Oženil se 7. února 1908 s Marií Perglerovou (* 6. 2. 1873 Kroměříž, † 14. 2. 1945 Brno).677

Špičkoví závodníci V meziválečném období tvořili brněnští sportovní gymnasté a gymnastky z velké části československou reprezentaci a bezkonkurenčně v ní dominovali. V letech 1920–1936 získali pro Československo nejvíce olympijských medailí mezi všemi olympijskými sporty. Brněnské sportovce zdobily také tituly mistrů světa. Tehdy byl nářaďový tělocvik kombinován se závody v prostém tělocviku (lehká atletika), v odbíjené, závody 677 Bratru Josefu Zezulovi k sedmdesátinám (1949) redigoval Vl. Zapletal: TJ Sokol

Brno I. AMB, H 4243, s. 16. M. STRACHOVÁ, Sokol Brno I, s. 46–57; AMB, fond R 77, inv. č. 1575, sign. Vp 10, Výroční zprávy Sokola Brno I. Dr. Helcelet 1911– 1920, Výroční zpráva za správní rok 1913. Encyklopedie dějin města Brna, dostupné z https://www.encyklopedie.brna.cz/home-mmb/, cit. 2018-12-15.

bruslařskými a lyžařskými. Významnou složkou tělovýchovné činnosti bylo závodění, jehož tradice byly založeny na II. všesokolském sletu, kdy nižší družstvo vedené Karlem Vohnoutem získalo třetí cenu. Z pátého sletu přivezlo družstvo vyššího oddělení spolu s Janem Králíčkem v disciplíně vrh krychlí prvenství. V šestiboji byl přeborníkem Antonín Mojžíš. Na VII. všesokolském sletu přidaly vavříny ženy, které se objevují na závodišti poprvé. Prvenství získala v jednotlivcích Štěpánka Adámková a v přeboru ČOS jej získal poprvé i Ladislav Vácha. V roce 1923 na mezisletových závodech ČOS bylo vyšší družstvo mužů na druhém místě, první v šestiboji byl Jan Popelka, Jan Karafiát ve skoku o tyči a Bedřich Šupčík ve šplhu na laně. Za nimi se umístili Jan Bartošek, Karel Jaroň, Rudolf Procházka a Emil Řehůřek. V závodě jednotlivců vyššího oddílu zvítězila Ludmila Pásková. V závodech zvláštních ve skocích do vody skončil na druhém místě Josef Sychra. Poprvé, přičiněním brněnské jednoty, zde získala Morava první místo v přeboru a první v šestiboji, což byl velký úspěch.678 Na domácích nářaďových závodech se mezi nejlepšími umísťovali také Josef Pištělák, František Střelec, Otmar Kala, Páč, Franti678 AMB, fond R 77, inv. č. 1576, Výroční zprávy Sokola Brno I 1921–1930.

SOKOLOVÉ JEDNOTY BRNO I

šek Sedlák, Masařík. Na župních závodech v prostném tělocviku v červnu 1925 se umístila na prvním místě Amélie Hejmánková, na druhém místě Ludmila Sychrová a na třetím Jarmila Raclová. V roce 1926 na VIII. sletu družstvo ve složení Jan Karafiát, Emil Řehůřek, Jan Gajdoš, Josef Sychra, Bedřich Šupčík, Ladislav Vácha a Alois Gross zvítězilo v závodu družstva vyššího oddílu, který byl považován za nejnapínavější a nejcennější. Úspěšní zde byli i dorostenci a první cenu získalo družstvo házené.679 Mezi dorostenci vynikali Sedláček v překážkovém běhu a Ervin Buchníček ve skoku vysokém a vrhu koulí. O úspěchu sportovců vyššího oddílu František Erben napsal: „Závod skončil zaslouženým vítězstvím Brna I. a potvrdil znovu, že nejstarší jednota brněnská nemá té doby soupeře v žádné druhé jednotě republiky…“.680 Mezi sportovními hrami dominovala házená a odbíjená. K nejlepším házenkářům jednoty se řadili Bohumil Černý, František Hrabec, Arnošt Pandula, Josef Peška, Leopold Peška, Miroslav Seidl, Bohumil Špaček. Družstvo odbíjené se propracovalo mezi nejlepší družstva v republice v sestavě Ervin Buchniček, František Částka, František Hrabec, Jaroslav Jebavý, Š. Kocůrek, Jaroslav Šenk (zpočátku také Oldřich Žemlík). Ženy vítězily v odbíjené s kapitánkou Eliškou Hýlkovou, později Marií Tichou v sestavě Marie Genesserová, Marie Fliedrová, Marie Machová, Leopolda Burská, Marie Eremiášová a Anna Eremiášová. V přeborech ČOS byly v roce 1929 první a o rok později druhé na ženských světových hrách.681 Velmi dobrá umístění získávaly basketbalistky (tehdy označované košíkářky) v sestavě Štěpánka Hrdinová, Marie Kopečná, M. Kryštofová, Růžena Štuchalová, Ludmila Dopitová a Marie Kůrová. Úspěchy si sportovci ze Sokola Brno I připisovali také v závodech jezdeckých, lyžařských, plaveckých a šermířských. František Láska byl úspěšný v šermu šavlí a šermu končířem.682 679 Tamtéž. 680 Bratru Josefu Zezulovi k sedmdesátinám (1949) redigoval Vl. Zapletal: TJ Sokol

Brno I. AMB, H 4243. s. 14–15.

681 AMB, fond R 77, inv. č. 1576, Výroční zprávy Sokola Brno I 1921–1930, Výroční

zpráva Tělocvičné jednoty Sokol Brno za rok 1930.

682 Bodná poboční zbraň s dlouhou úzkou tří- nebo čtyřhrannou čepelí.

| 141

Vrchol závodní činnosti představovaly přípravy a aktivní účast na mezinárodních závodech a olympijských hrách. Vůbec první zlatou medaili pro Československo získal na Olympijských hrách v Paříži 1924 Bedřich Šupčík ve šplhu na laně a v celkovém pořadí jednotlivců obsadil třetí místo. Ladislav Vácha byl třetí na kruzích, čtvrtý ve šplhu, pátý na hrazdě a v celkovém pořadí jednotlivců skončil na čtvrtém místě. Jako náhradník se olympiády zúčastnil Jan Karafiát. Na další zlato z Olympijských her v Amsterodamu 1928 dosáhl Ladislav Vácha na bradlech, na kruzích byl druhý a devátý v celkovém pořadí jednotlivců. Nácvik na hry vedli střídavě Čada a Zezula. Do šestnáctičlenného družstva ČOS byly zařazeny i Pásková, Ludmila Sychrová a Tichá. Na mezinárodních závodech v Lucemburku 1930 byl Jan Gajdoš druhý, Ladislav Vácha pátý a Bedřich Šupčík osmý. V roce 1931 se stal Alois Hudec mistrem světa v tělocviku, druhý byl Jan Gajdoš. Excelentní výkon předvedl ještě Alois Hudec na olympiádě v Berlíně 1936, kde zvítězil na kruzích. Zde získala zlato Jaroslava Bajerová, která byla členkou vítězného družstva ČOS. BAJEROVÁ Jaroslava * 1. 4. 1910 Brno † 23. 8. 1995 Boskovice

Jarka Bajerová, členka vítězného družstva ČOS z mezinárodního závodu v Budapešti 1934 a olympijských her v Berlíně 1936

Sportovní gymnastka. Žila v Doubravici nad Svitavou a se sportovní gymnastikou začínala v Sokole Brno I. Pracovala jako dámská krejčová, později v lihovaru v Rájci a ve strojírenském podniku ČKD Blansko. Koncem 20. let byla zařazena do výběru závodnic ČOS. V roce 1929 reprezentovala sokolské cvičenky na gymnastických závodech v Poznani, následující rok ve Vídni a 1933 na zájezdu ČOS do USA. Podílela se na vítězství družstva sportovních

142 |

SOKOL BRNO I 1862–1938 – DĚJINY ELITNÍ MORAVSKÉ JEDNOTY

gymnastek ČSR na Mistrovství světa 1934 v Budapešti, kde poprvé závodily ženy, a na zisku stříbrné medaile na XI. OH 1936 v Berlíně. Závodit přestala za 2. světové války, kdy byly sokolské jednoty rozpuštěny.683 GAJDOŠ Jan * 27. prosince 1903 Brno † 19. listopadu 1945 Brno Sportovec a středoškolský pedagog. Rodiče Jan Gajdoš s manželkou Františkou roz. Račanskou měli pět dětí. V Brně vystudoval českou reálku a Masarykovu univerzitu, učitelský směr – specializace tělocvik a zeměpis. Studium ukončil v roce 1926. V letech 1928–1929 absolvoval vojenskou službu a na jejím konci se zúčastnil zájezdu sokolů do USA, po němž zůstal jeden rok v Chicagu jako cvičitel. Po návratu do Československa krátce působil na gymnáziích v Brně a v Břeclavi. Kvůli činnosti v sokolské odbojové organizaci Jindra byl v lednu 1944 zatčen gestapem a zbytek 2. světové války strávil v nacistických věznicích. Z vězení měl natolik podlomené zdraví, že nedlouho po osvobození a návratu do Brna zemřel. Jan Gajdoš začínal s atletikou a fotbalem, nějaký čas byl brankářem SK Židenice. Od roku 1923 reprezentoval Sokol Brno I. Neúspěšně se zúčastnil kvalifikačních závodů na olympijské hry 1924 v Paříži. O dva roky později byl již členem reprezentačního družstva ČOS, které na mistrovství světa 1926 v Lyonu obhájilo titul mistra světa, sám však musel v průběhu závodů pro zranění ruky odstoupit. Rok 1930 přinesl Gajdošovi velký úspěch na mistrovství světa v Lucemburku. Byl členem vítězného družstva a ve víceboji jednotlivců vybojoval druhé místo, třetí byl ve cvičení na kruzích a na koni našíř. Ve skocích (skok o tyči požadované 3 m, skok do dálky 5,88 m) dosáhl maximální hodnocení a měl nejkrásnější prostná cvičení. O volných Gajdošových prostných sokolský cvičitel František Erben napsal: „To není lepení pohybu k pohybu, postoje k postoji, jenom z hlediska jednostranného, to je sympatická skladba odborníka svědčící o plném pochopení krásy a významu prostných cvičení, zasloužívší rozšíření 683 F. KOLÁŘ a kol., Kdo byl kdo, s. 55.

filmem jenom ČOS. Gajdoš projevil tu vedle tvůrčích schopností jednu vzácnou vlastnost, nebral cizí myšlenky. Je v celé skladbě svůj. Jeho práce svítí svérázností a původností, důmyslem a duchaplností.“ Na mistrovství světa v Budapešti 1934 kvůli zranění skončil ve víceboji jednotlivců až na šestém místě. V soutěži družstev však pomohl Československu obsadit druhou příčku. Ještě v roce 1938 na mistrovství světa, pořádaném v rámci všesokolského sletu, zvítězil ve víceboji jednotlivců a v prostných a rovněž byl členem vítězného družstva. V napjaté politické situaci v roce 1938 ukončil svoji kariéru sportovního gymnasty na všesokolském sletu v Praze. O Gajdošově mimořádně sportovní všestrannosti svědčí také fakt, že spoluzakládal jachetní klub na Brněnské (tehdy Kníničské) přehradě a sám byl výkonnostním jachtařem jachetní třídy Olympijská jola. Oženil se s Jarmilou (Jaromilou) Raclovou, se kterou měl jedno dítě, syna Jiřího (* 30. 5. 1930 Brno, † 13. 10. 1987).684 HUDEC Alois * 12. 1. 1908 Račice, okr. Vyškov † 23. 1. 1997 Praha Sportovní gymnasta a trenér. Pocházel z početné rodiny685 chudého tkalce Antonína Hudce a Františky roz. Hovorové. Již ve čtyřech letech začal po vzoru starších bratrů Antonína, Josefa a Františka navštěvovat tělocvičnu. V sedmi letech prodělal záškrt a krátce nato lékaři konstatovali obrnu levé tváře a levé kyčle. I přesto se chtěl vyrovnat všem klukům ze sousedství. Jeho oblíbenou zábavou bylo chytání pstruhů a raků v potoce. A právě toto neustálé brouzdání v ledové vodě mu pomohlo natolik, že už po půldruhém roce normálně chodil. V račickém Sokole získal základy, od roku 1919 cvičil v Sokole v Ježkovicích, nedaleko obce Račice. V patnácti letech odešel do Brna, kde se učil ve Zbrojovce soustružníkem a cvičil v sokolské jednotě Brno‑Žide684 AMB, fond R 77, inv. č. 1576, Výroční zpráva o činnosti Tělocvičné jednoty Sokol

Brno I. za rok 1931, s. 20. F. KOLÁŘ a kol., Kdo byl kdo, s. 55; M. STRACHOVÁ, Sokol Brno I – mateřská jednota československých gymnastů. Praha 2018, Česká kinantropologie, roč. 22, č. 2, s. 46–57. Gymnasta Jan Gajdoš. Z cyklu ČT Sportovci – hrdinové – vysíláno 8.5.2015 na ČT4 – Sport htt://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10353301203-gymnasta-jan-gajdos/215471294000001, cit. 2019-03-14. 685 Alois Hudec byl předposlední z devíti dětí, z nichž dvě v útlém věku zemřely.

SOKOLOVÉ JEDNOTY BRNO I

Alois Hudec

nice. Už roku 1926 reprezentoval svoji župu na závodech v rámci VIII. všesokolského sletu. Jeho závodnickou kariéru přerušila v letech 1928–1930 vojenská služba, takže se nemohl zúčastnit kvalifikace na mistrovství světa ve sportovní gymnastice v Lucemburku. O rok později však Mezinárodní gymnastická federace pořádala v souvislosti s 50. výročím svého založení mistrovství světa jednotlivců v Paříži. Poprvé v historii gymnastiky probíhala soutěž jako závod jednotlivců. Pro Hudce, tehdy člena Sokola Brno I, to bylo první mezinárodní vystoupení a rozhodně nepatřil k favoritům. Byl vynikající na nářadí, ale kvůli malé postavě se mu příliš nevedlo v atletických disciplínách. Vypořádával se s handicapem, který zavinilo několikaměsíční přerušení tréninku způsobené vojenskou prezenční službou a zlomeným zápěstím levé ruky, které si hned po návratu ze služby při cvičení způsobil. I se všemi handicapy Hudec získal ve čtrnácti disciplínách požadovaný počet bodů nad šedesátiprocentní hranicí a získal celkově 183,626 bodů. Splnil tak předepsané podmínky pro celkové vítězství ve víceboji. Kromě toho byl nejlepší i na kruzích, bradlech, hrazdě a ve šplhu. V lednu

| 143

1933 odešel z Brna do Prahy a připravoval se na gymnastické mistrovství světa 1934 v Budapešti. Cvičení mu bylo pro zranění zakázáno, ale i přesto na naléhání vedení Československé obce sokolské závodil a získal titul mistra světa v cvičení na kruzích a pomohl družstvu Československa ke druhému místu. Poté však zůstal na lůžku. Po zranění Alois Hudec absolvoval první větší závod až v listopadu 1935, kde se ve volných sestavách umístil na druhém místě. V této době se již vyhledávali vhodní kandidáti pro XI. olympijské hry v Berlíně 1936, které se měly stát vrcholem Hudcovy kariéry. Během olympiády pociťoval, podobně jako mnozí další sportovci, nepřízeň obecenstva i rozhodčích. Všechny sportovce poznamenal německý promyšlený systém hodnocení, kdy neměl vyhrát žádný Čech nebo jiný neněmecký závodník. V bradlech ho rozhodčí záměrně posunuli na čtvrté místo, na hrazdě úmyslně přehlédli jeho nevídané závěrečné salto. Při jeho sestavě na kruzích však zůstali ohromeni nejen všichni němečtí diváci, ale i soupeři a rozhodčí, kteří mu udělili nejvyšší známku v soutěži 9,8 bodu.686 Dále obsadil čtvrté místo ve víceboji jednotlivců i družstev. Na Mistrovství světa v Praze 1938 byl ještě úspěšnější. Na kruzích obhájil prvenství, k tomu přidal stříbrné medaile v prostných, ve cvičení na bradlech a na hrazdě a také ve víceboji družstev. Ve víceboji jednotlivců byl čtvrtý za vítězným Janem Gajdošem. Po válce svůj úspěch ještě zopakoval v New Yorku v utkání s USA a v Dánsku. Závodnickou kariéru zakončil v roce 1947 a poté působil jako trenér a cvičitel mládeže. O zcela mimořádném charakteru Aloise Hudce svědčí i jeho mimosportovní aktivity, kdy v průběhu života zachránil při dvou různých příležitostech tonoucího. V devíti letech zachránil svého nejmladšího, tehdy šestiletého, bratra Václava, a když mu bylo přes padesát let, pomohl dvěma dvanáctiletým chlapcům na Kníničské přehradě. Měl jedno dítě, dceru Věru.687

686 Tento Hudcův jedinečný výkon je zaznamenán v dokumentárním filmu Olym-

pia režisérky Leni Riefenstahlové.

687 Dagmar STRÝCOVÁ, Alois Hudec – mistr kruhů. Praha 2016, s. 5. Pavel KOVÁŘ,

Vítězové poražení – historické okamžiky českého sportu. Praha 2014, s. 177. Encyklopedie dějin města Brna, dostupné z https://www.encyklopedie.brna.cz/ home-mmb/?acc=profil_osobnosti&load=5173, cit. 2019-04-02.

144 |

SOKOL BRNO I 1862–1938 – DĚJINY ELITNÍ MORAVSKÉ JEDNOTY

Gymnastické družstvo, vlevo Ladislav Vácha, Bedřich Šupčík

ŠUPČÍK Bedřich * 22. října 1898 Trumau (okres Mödlich, Rakousko) † 11. července 1957 Horosedly, Písek Sportovní gymnasta, první československý olympijský vítěz. Pocházel z početné české rodiny ve Vídni a vyrůstal na Moravě. Rodiče František Šupčík, matka Terezie Šupčíková, roz. Mareschová byli chudí, a proto byl malý Bedřich svěřen do opatrovnictví své tetě Evě Skaličkové z Kvasic u Kroměříže. Učení na řezníka nedokončil kvůli první světové válce. Po ní byl zaměstnán jako domovník v sídle Báňské a hutní společnosti v Brně. Po ukončení sportovní kariéry občas vystupoval na exhibicích. Za války působil v hostivařském Sokole jako cvičitel, po válce se stal jeho místostarostou a pracoval jako obchodní cestující napřed s látkami a sukny, později s hasicími přístroji u Výzbrojny požární ochrany Praha. V padesáti letech odešel do invalidního důchodu a byl pojišťovacím agentem písecké pobočky Československé pojišťovny. V Sokole začal cvičit v Kvasicích, odkud byl jako nejzdatnější vybrán do Sokola Brno I. Díky tělesným dispozicím, postavě a silným pažím, vynikal Šupčík ve šplhu, který byl součástí gymnastických disciplín jako jedno z nářadí víceboje. V roce 1924 na Olympijských hrách v Paříži se stal prvním československým olympijským vítězem. Zlatou medaili získal ve šplhu na laně bez

přírazu s časem 7,2 vteřin. Po návratu do Československa udělila Šupčíkovi Česká obec sokolská medaili Na paměť prvního vítězství. Na olympijských hrách v Amsterodamu v roce 1928 byl na bradlech čtvrtý, na hrazdě šestý, ve víceboji devátý a zcela propadl v přeskoku, což byla jeho nejslabší disciplína. Olympijská vítězství ve šplhu potvrdil dvěma tituly mistra světa ve víceboji družstev ze světových šampionátů v Lyonu v roce 1926 a v Lucemburku 1930. Během své sportovní kariéry ve 20. letech žil střídavě v Brně a Praze. S vrcholovou kariérou se rozloučil na mistrovství světa 1931, na němž získal třetí místo na kruzích a páté na bradlech. Oženil se 8. listopadu 1924 s Marií Ledinskou, se kterou měl děti Alenu a Věru.688 VÁCHA Ladislav * 21. března 1899 Brno † 28. 6. 1943 Zlín Sportovní gymnasta. Od roku 1922 člen Sokola Brno I. Již v roce 1923 zvítězil na mezisletových závodech ČOS mezi 688 AMB, fond R 77, inv. č. 1576, Výroční zpráva o činnosti Tělocvičné jednoty

Sokol Brno I. za rok 1924. P. KOVÁŘ, Vítězové poražení, s. 174–177; F. KOLÁŘ a kol., Kdo byl kdo, s. 55. Encyklopedie dějin města Brna, dostupné z https://www.encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_osobnosti&load=5173, cit. 2019-04-02.

SOKOLOVÉ JEDNOTY BRNO I

| 145

Živý obraz sokolských žen, třicátá léta 20. století

15 závodníky, druhý byl v závodě jednotlivců vyššího oddílu. O rok později na Olympijských hrách v Paříži 1924 se ve víceboji jednotlivců navzdory úrazu, který utrpěl pádem z hrazdy v Českých Budějovicích, umístil na šestém místě. Stejné místo obsadil ve cvičení na bradlech a v přeskoku koně našíř, dvě bronzové medaile získal na kruzích a ve šplhu. Na mistrovství světa 1926 v Lyonu svým výkonem pomohl družstvu k titulu mistrů světa a sám skončil v soutěži jednotlivců na třetím místě. Na IX. olympijských hrách v Amsterdamu 1928 získal zlatou olympijskou medaili na bradlech a stříbrnou na kruzích. Excelentní výkony završil druhým místem ze soutěže družstev. V roce 1929 se zúčastnil zájezdu družstva sokolů do Spojených států amerických. Po šampionátu v Lucemburku 1930, kde vyhrál v soutěži družstev a kde byl třetí na bradlech, ukončil aktivní závodní kariéru a nadále se ve Zlíně, už jako náčelník tamější sokolské jednoty, věnoval výchově nové generace sokolských gymnastů. Po okupaci Československa v březnu 1939

se Vácha stal podezřelým z účasti v odboji a byl 25. března 1943 zatčen a vězněn v brněnských Kounicových kolejích. V květnu byl sice propuštěn, ale na následky mučení gestapem zemřel.689

Statistika členstva Od svého vzniku jednota evidovala své členy a podle jejich aktivit a placení členských příspěvků je rozdělovala na zakládající, přispívající a činné. Od roku 1883 se po několik málo let objevuje i člen čestný. Tělocvičný ruch stál zejména na členech činných, přispívající byli zpravidla již necvičící, zčásti vysloužilí členové. Zatímco činní měli 689 AMB, fond R 77, inv. č. 1576, Výroční zpráva o činnosti Tělocvičné jednoty Sokol

Brno I za rok 1923. F. KOLÁŘ a kol., Kdo byl kdo, s. 329.

146 |

SOKOL BRNO I 1862–1938 – DĚJINY ELITNÍ MORAVSKÉ JEDNOTY

Cvičení žákyň, třicátá léta 20. století

povinnost platit členské příspěvky každý měsíc,690 zakládající členové platili jen symbolickou roční částku691 a přispívající roční příspěvek. Spolu s činnými členy platili měsíční příspěvky i žáci (studující).692 Možná i proto jejich cvičebním hodinám byla věnována velká pozornost. Zadarmo pak mohli cvičit řemeslní učni (dorostenci), kupečtí pomocníci a nemajetní žáci, pro které měla jednota vždy Propagační plakát Sokola Brno I, třicátá léta 20. století vyhrazeno několik míst.693 V prvních letech fungování brněnské jednoty cvičili jen muži a žáci, o něco později přibyli dorosV tomto roce cvičilo společně 190 žáků ve věkové kategotenci. Ženský odbor spolu s žákyněmi a dorostenkami se rii čtrnáct až sedmnáct let. Do skupiny starších žáků spadobjevuje až po roce 1902. Zájem o cvičení žáků byl od zali předně studenti gymnázií a vyšších škol. Ti se nemohli čátku veliký, jak můžeme pozorovat v grafu č. 1. V roce 1869 stát členy mužských složek proto, že ještě nedosáhli přecvičilo již 70 žáků v pěti družstvech a své nadšení potvrdepsaného věku 18 let, nebo jim to přímo zakazoval školdili prvním veřejným vystoupením na závěr ročního cviní řád.694 čebního běhu. Muži v té době cvičili ve čtyřech družstvech Zásluhou cvičitele Františka Chmelíka bylo v roce 1883 a své první veřejné vystoupení předvedli až v roce 1873. Zazavedeno cvičení řemeslných učňů, kam docházeli mladí jímavostí je, že ani v době vleklé krize České obce sokolské chlapci ve věku 14–18 let. Tito chlapci nejprve cvičili jako (1872) zájem žáků o cvičení v brněnské jednotě neochabl. žáci, v letech 1887–1897 jako omladina, později byl název této kategorie změněn na dorostence, kterým byla stejně jako žákům věnována maximální pozornost. Dorosten690 AMB, fond R 77, inv. č. 438, sign. 1201, kart. 29, Zápisy ze schůzí výboru 1870– ci cvičili jen v zimním období v nedělní a sváteční dny, 1924, Výtah ze dne 31 ledna 1874. 691 Zakládajícím členem se dle stanov z roku 1862 mohl stát ten, kdo kromě od roku 1899 byl úspěšně učiněn pokus rozšířit cvičení členského příspěvku složil jednou navždy 10 zlatých. Činným pak ten, kdo byl pro velký zájem na celý rok.695 V roce 1905 se ještě dorost správním výborem přijat a měsíčně platil 1 zlatku. V. ZAPLETAL – F. KOŽÍK, Dějiny Sokola, s. 59.

692 Tamtéž. 693 AMB, fond R 77, inv. č. 979, sign. M 9/50, František MAŠEK, Snahy o zřízení ústro-

jí českého Sokolstva: příspěvek k dějinám Sokolstva, Praha 1909, s. 42.

694 AMB, fond R 77, inv. č. 1357, sign. Pp 24/2, Výroční zprávy a jubilejní tiskoviny

1886–1905, Výroční zpráva za správní rok 1900.

695 Tamtéž.

SOKOLOVÉ JEDNOTY BRNO I

rozdělil na řemeslný a žákovský, později v rámci řemeslného dorostu vznikla ještě nová kategorie, tzv. útulenský (živnostenský) dorost. V roce 1902 vznikl ženský odbor, jehož činnost však byla brzy zastavena. V roce 1909 došlo k jeho obnovení a ženské složky brněnského Sokola začaly naplno cvičit. Věková hranice pro vstup žen do odboru byla stanovena na 14 let.696 Současně začala jednota přijímat žačky a dorostenky. Družstva mládežnických kategorií se od tohoto roku rozdělovala na žáky, žákyně, dorost mužský, dorost útulenský a dorost dívčí. Všechny kategorie mužských i ženských složek pravidelně cvičily pod vedením cvičitelského sboru,697 v jehož gesci byla i výchovná a vzdělávací činnost, kterou později převzali vzdělavatelé.698 Graf 1  Pohyb členské základny v mužských složkách v letech 1864–1882

Zdroj: AMB:699 vlastní zpracování

696 Bohumil MADĚRA: Vývoj cvičení dorostu. Vzpomínky, s. 19. 697 Již v roce 1887 výbor ustanovil placeného cvičitele, kterým byl Karel Regal,

s roční odměnou 100 zlatých. AMB, fond R 77, inv. č. 1357, sign. Pp 24/2, Výroční zprávy a jubilejní tiskoviny 1886–1905, Výroční zpráva za správní rok 1887. 698 AMB, fond R 77, inv. č. 1573, sign. Vp 10, Výroční zprávy Sokola Brno I. Dr. Helcelet 1869–1895, Výroční zpráva za správní rok 1895. 699 Tamtéž, inv. č. 1573, sign. Vp 10, Výroční zprávy Sokola Brno I. Dr. Helcelet 1869–1895.

| 147

148 |

SOKOL BRNO I 1862–1938 – DĚJINY ELITNÍ MORAVSKÉ JEDNOTY Graf 2  Pohyb členské základny v mužských složkách v letech 1883–1901

Zdroj: AMB:700 vlastní zpracování Graf 3  Pohyb členské základny v Sokole Brno I v letech 1902–1921

Zdroj: AMB:701 vlastní zpracování

700 AMB, fond R 77, inv. č. 438, sign. 1201, kart. 29, Zápisy ze schůzí výboru 1870–1924. 701 Tamtéž.

SOKOLOVÉ JEDNOTY BRNO I  Graf 4  Počet aktivních cvičenců v mužských složkách v letech 1919–1928

Zdroj: AMB:702 vlastní zpracování Graf 5  Počet aktivních cvičenců v mužských složkách v letech 1929–1938

Zdroj: AMB:703 vlastní zpracování

702 Tamtéž, inv. č. 7, Protokol správního výboru o schůzích a valných hromadách spolku 1924–1928. 703 Tamtéž, inv. č. 1576, Výroční zprávy Sokola Brno I 1921–1938.

| 149

150 |

SOKOL BRNO I 1862–1938 – DĚJINY ELITNÍ MORAVSKÉ JEDNOTY Graf 6  Počet aktivních cvičenek v ženských složkách v letech 1919–1928

Zdroj: AMB:704 vlastní zpracování Graf 7  Počet aktivních cvičenek v ženských složkách v letech 1929–1938

Zdroj: AMB:705 vlastní zpracování

704 Tamtéž, inv. č. 7, Protokol správního výboru o schůzích a valných hromadách spolku 1924–1928. 705 Tamtéž, inv. č. 1576, Výroční zprávy Sokola Brno I 1921–1938.

SOKOLOVÉ JEDNOTY BRNO I  Graf 8  Průměrná návštěvnost mužů v letech 1868–1937

Zdroj: AMB:706 vlastní zpracování Graf 9  Průměrná návštěvnost mužského dorostu v letech 1884–1938

Zdroj: AMB:707 vlastní zpracování

706 Tamtéž, inv. č. 1573, sign. Vp 10, Výroční zprávy Sokola Brno I. Dr. Helcelet 1869–1895. Tamtéž, inv. č. 438,

sign. 1201, kart. 29, Zápisy ze schůzí výboru 1870–1924. Tamtéž, inv. č. 1576, Výroční zprávy Sokola Brno I 1921–1938. 707 Tamtéž, inv. č. 438, sign. 1201, kart. 29, Zápisy ze schůzí výboru 1870–1924. Tamtéž, inv. č. 1576, Výroční zprávy Sokola Brno I 1921–1938.

| 151

152 |

SOKOL BRNO I 1862–1938 – DĚJINY ELITNÍ MORAVSKÉ JEDNOTY Graf 10  Průměrná návštěvnost žáků v letech 1909–1938

Zdroj: AMB:708 vlastní zpracování Graf 11  Průměrná návštěvnost žen v letech 1902–1938

Zdroj: AMB:709 vlastní zpracování

708 Tamtéž, inv. č. 1576, Výroční zprávy Sokola Brno I 1921–1938. 709 Tamtéž.

SOKOLOVÉ JEDNOTY BRNO I  Graf  12  Průměrná návštěvnost ženského dorostu v letech 1909–1938

Zdroj: AMB:710 vlastní zpracování Graf 13  Průměrná návštěvnost žákyň v letech 1909–1938

Zdroj: AMB:711 vlastní zpracování

710 AMB, fond R 77, inv. č. 438, sign. 1201, kart. 29, Zápisy ze schůzí výboru 1870–1924. Tamtéž, inv. č. 1576, Výroč-

ní zprávy Sokola Brno I 1921–1938.

711 Tamtéž.

| 153

154 |

SOKOL BRNO I 1862–1938 – DĚJINY ELITNÍ MORAVSKÉ JEDNOTY

Z uvedených grafů mimo jiné vyplývá, že od roku 1869, kdy jednota opět zahájila svoji činnost, muži a ve větším počtu také žáci začali opět navštěvovat tělocvičnu. V roce 1871, kdy v České obci sokolské převládala všeobecná krize, se v brněnské jednotě stále v hojném počtu cvičilo. Tehdy měla jednota 172 členů, z toho 89 činných, 23 zakládajících a 60 přispívajících. V roce 1872 cvičilo dokonce 190 žáků a v roce 1873 vzrostl počet činných členů na 122. To znamená, že brněnskou jednotu krize příliš nezasáhla. Vážnou krizi s velkým poklesem členské základny pozorujeme v roce 1883. Svědčí o ní výrok Ctibora Helceleta na valné hromadě „…Tak smutné valné hromady neviděl jsem dávno. Ještě však smutnější byl pohled do seznamů členských. Člena jistého tam nebylo, do cvičení chodilo pár žáků…“712 Jednotu drželi při životě opět platící žáci. V roce 1884 jich 107 pravidelně navštěvovalo hodiny tělocviku. Poklesy v počtu členů v jednotě pozorujeme také v letech 1885, 1907–1908 a 1923. Bylo to vinou buď nedisciplinovaných cvičenců, kteří neplatili členské příspěvky a museli být vyloučeni, nebo se z různých důvodů tělocvičně vyhýbali. Jak již bylo řečeno, v roce 1902 se k mužským složkám přidal ženský odbor a jeho čtyřicet cvičenek. Po krátkém přerušení činnosti byl odbor opět obnoven a od roku 1909 počty cvičících žen strmě stoupaly. Zároveň bylo zavedeno cvičení žákyň a žákovského dorostu, do kterého se

712 Tamtéž, inv. č. 1573, sign. Vp 10, Výroční zprávy Sokola Brno I. Dr. Helcelet

1869–1895, Výroční zpráva za správní rok 1883, s. 1.

ihned zapsalo 114 cvičenců. V témže roce cvičilo 51 žen, 38 žákyň, 20 dorostenek a do řemeslného dorostu se zapsalo 60 dorostenců. Příliv členů sice způsoboval nedostatek místností, ale i ve stísněných podmínkách byla všem složkám věnována patřičná péče jak po stránce fyzické, tak vzdělávací. Největší pokles členské základny proběhl během první světové války, kdy byla činnost jednoty zcela ochromena odchodem bezmála 99 % mužů na frontu. Prořídly i řady dorostenců. Tělocvičny zaplňovali opět žáci a žákyně pod vedením cvičitelek. Velký příliv žákyň a dorostu pokračoval i po válce, jednota se dokonce rozhodla na krátkou dobu žákyně nepřijímat. Větší nárůst členské základny pravidelně pozorujeme zejména v dobách příprav na veřejné akce jednoty a všesokolské slety. S vědomím, že chtějí důstojně reprezentovat první jednotu na Moravě, se cvičenci připravovali déle než rok před akcí. Největší příliv členů nastal po otevření sokolského stadionu na Kounicově ulici v červnu 1929. Znovu to byly žákovské kategorie spolu s dorostem, ve kterých přibylo 189 žáků a 59 dorostenců. V mužských složkách bylo celkem 985 cvičenců, v ženských 1023. Ženy dosahovaly největšího počtu nových členek v roce 1931. V roce 1937 evidovala jednota již 501 žen a 401 žákyň. Strmý nárůst, a to dokonce nejvyšší od vzniku těchto kategorií, vykazovaly dorostenky a dorostenci.

Závěr

| 155

Závěr

Uvolnění, ke kterému došlo po přeměně mocnářství v konstituční monarchii a po zavedení spolkového zákona v roce 1867, vedlo k vzestupu spolkového života. Od šedesátých let 19. století dochází k nárůstu animozit mezi Čechy a Němci, na Moravě k tomu přibyly zřetelné rysy moravského vlastenectví. Sokol jakožto nejpočetnější a nejvýraznější spolek sledoval kromě tělesné zdatnosti také otázku vzdělání svého členstva a jeho mravní i estetickou výchovu. Vždy také v jeho řadách působilo mnoho „necvičících údů“, věnujících se osvětové a národní práci. Proto byl ale také Sokol terčem pronásledování, zvláště v době, kdy nacionalismus Čechů i Němců graduje, tj. od zamítnutí fundamentálních článků do první světové války. Úmysl moravských turnerů v Brně strhnout do svých řad cvičence bez ohledu na jejich národnost byl jedním z impulsů, které vedly ke vzniku ryze českého tělocvičného spolku. Do čela těchto snah se postavil Jan Helcelet. Rozdílné podmínky v Praze a Brně se projevovaly také během pravidelných slavností turnerů. V brněnských ulicích nejenže nebyly podobné akce narušovány, ale vždy nacházely velkou odezvu. Podpory se turnerům v Brně dostalo také od politických prominentů z řad německých liberálních poslanců, navíc i městské rady se starostou v čele. Brněnský starosta Christian d’Elvert byl sám členem turnerského spolku a důrazně vystupoval proti Sokolu. Obavy moravských Němců vedly k mnohdy přehnané reakci. Tento trend se ukázal také při založení Moravského tělocvičného spolku, čemuž se někteří Němci snažili všemožně zabránit. Úřady na vyšší úrovni však nebyly tak krátkozraké, a tak zásluhou místodržitele Adolfa svobodného pána Poche byl po mnohých obstrukcích umožněn vznik prvního českého tělocvičného spolku na Moravě. Počátky brněnského Sokola tak spadají do stejné doby jako v Praze. Tělocvičná jednota pražská však začala se cvičením až dva měsíce po brněnské.

Spolek potýkající se dlouhodobě s problémy – finančními, prostorovými, s nedostatkem cvičitelů i cvičenců, ale především s nepřízní brněnských úřadů – prodělal těžké začátky. Už v roce 1864 vedla všeobecná apatie k zastavení činnosti, kterou se ale ještě téhož roku podařilo obnovit. O tři roky později se spolek rozešel znovu. V roce 1868 se opět podařilo vdechnout brněnské jednotě život, i když právě v tomto čase proti ní vystoupil Christian d’Elvert. Cyklicky se opakující založení a zániky brněnské jednoty mátly i její kronikáře, kteří dlouhý čas kladli vznik až do roku 1868. Sedmdesátá léta 19. století se pro jednotu nesla v duchu změn a oslav. Hned na začátku dekády vytvořila jednota nesmazatelnou stopu v myslích mnoha diváků, když světila svůj první prapor. O rok později se přestěhovala do nových místností v Besedním domě. Toto místo se na dlouhý čas stalo útočištěm spolku, i když ho v jistých chvílích finančně zatěžovalo. Rostoucí sebevědomí spolku bylo v roce 1877 sraženo, když byla jednota výměrem c. k. policejního ředitelství rozpuštěna. Ještě téhož roku ale Bedřich Hoppe podal návrhy stanov vedoucí k obnově. Z obavy před další perzekucí ze strany rakouských úřadů se jednota rozhodla v průběhu osmdesátých let k jiné formě prezentace. Kroji ozdobení sokolové kráčeli brněnskými ulicemi v rámci státních akcí, během nichž nemohli Němci proti českému spolku nic namítat. Stále větší odcizení českého a německého elementu vedlo postupně k zaměření brněnské jednoty na všeslovanskou myšlenku. Ta ji vedla k navázání zahraničních kontaktů s jihoslovanskými národy. Získané vazby posilovala vzájemnými návštěvami a veřejnými vystoupeními. Mimo to udržovala brněnská jednota významné kontakty se spřízněnými jednotami v Čechách, Polsku, Rakousku či USA. Do dvacátého století vstoupila jednota plná síly a s vysokou mírou sebedůvěry. To se záhy projevilo také ve vzniku ženského odboru. Jeho dřívější vznik neumožňovala

156 |

SOKOL BRNO I 1862–1938 – DĚJINY ELITNÍ MORAVSKÉ JEDNOTY

celá řada společenských předsudků. Nebyly mu však dány do vínku lehké začátky. Problémy a nevyjasněné elementární podmínky žen vedly ke sporu, jenž vyústil rozpuštěním odboru. Ten se podařilo po pětiletém spánku opět probudit v roce 1909, tedy v době, kdy brněnská jednota začala v obavách sledovat rostoucí ambice katolické tělovýchovy v podobě Orla. Brněnskou jednotou od samých začátků procházela celá řada názorů, z nichž zmiňme dvojí antipatii české společnosti – národní (vzdalování se německému obyvatelstvu) a náboženskou (antiklerikalismus, antisemitismus). Podobné tendence se objevují po celou dobu habsburské monarchie a ještě i v samostatném státě. Rok 1914 je významným mezníkem v dějinách brněnské sokolské jednoty, neboť to byl rok velkých změn. Brno se stalo svědkem velké manifestace sokolské a slovanské vzájemnosti. Ženskému emancipačnímu hnutí se podařilo prosadit v rámci moravského Sokola svou pozici. Jednotě se povedlo konečně uspořádat sokolský slet, který pro cvičence i návštěvníky spojovaly hluboké dojmy z akce samotné, demonstrace české emancipace na Moravě, ale také z nešťastného přerušení vinou atentátu na následníka trůnu. Ve válečném konfliktu prokázali členové jednoty své silné odhodlání. Muži v „poli“ a ženy na poli spolkového života. Právě jejich zásluhou a pílí fungovala brněnská jednota po celou dobu Velké války. Poměry v nově vzniklé Československé republice nabízely brněnské jednotě zcela nové možnosti. Konečně se

podařilo v letech 1927–1929 vybudovat vlastní sokolovnu. Sokol se po vzniku Československé republiky plně ztotožnil s novým samostatným státem. Byli to jeho členové, kteří vykonávali první národní stráž. V době nedostatku vlastní armády poskytli republice své síly k její obraně. Toto odhodlání nejen několikrát demonstrovali, ale hlavně několikrát prokázali. Třicátá léta 20. století nejspíš nejlépe demonstrují protknutí sokolských hodnot se samostatným státem. Už v roce 1934 se v Brně připomíná úspěšný brněnský všesokolský slet. Tehdejší připomínka a vystoupení se neslo ve stínu vrůstajícího nebezpečí ze strany sousedního Německa. Již tehdy dokázali brněnští ochotu bránit svou vlast před jakoukoli agresí. Ještě výrazněji to ukázal v červnu a červenci 1938 uskutečněný X. všesokolský slet, který měl být především oslavou 20. výročí vzniku samostatné republiky. Stal se však hlavně mohutnou demonstrací odhodlání nejen sokolů, ale také mnoha dalších občanů Československa ubránit republiku vůči expanzi sousedního Německa. Mladí sokolové, rozjitřeni vlastenectvím, se přirovnávali k budoucím vojákům, a proto se také snažili v průvodu pochodovat a chovat jako vojáci. Čtyřhodinový průvod se stal nejen národní manifestací Sokolů před nastupujícím nacismem, ale rovněž vyjádřením podpory z řad zástupců mnoha evropských zemí, nejvíce z Jugoslávie. Jak ukázal čas, naplno se duše sokolského hnutí a neochvějné morální hodnoty projevily během období totality. To už je ale jiný příběh.

Summary

| 157

Summary

The loosening of the regime marking the transformation of the Habsburg Empire into a constitutional monarchy and the adoption of the Associations Act of 1867 precipitated a rise of various public societies and clubs. From the 1860s, there had been a rise in animosities between Czechs and Germans, and in Moravia this was further complicated by growing Moravian patriotism. Sokol as the most numerous and distinct association promoted, aside from physical fitness, the education of its members and their moral and aesthetic development. Indeed, there were many “non-gymnastic members” pursuing public and national education. This was a reason why Sokol often faced persecution, especially at the time when the Czech and German nationalisms escalated and collided, i.e. from the rejection of the Fundamental Articles of 1871 to the beginning of World War I. The intention of the Moravian Turners in Brno to welcome gymnasts into their ranks regardless of their nationality was one of the impulses leading to the formation of a purely Czech gymnastics association. Jan Helcelet stood at the forefront of these initiatives. The different circumstances of Prague and Brno also influenced the Turners’ regular celebrations. In the streets of Brno, similar events not only were not disrupted but also enjoyed wide support. Turners in Brno also received supports from prominent political figures among the German liberal parliamentarians and even the City Council headed by the Mayor. The Mayor of Brno, Christian d’Elvert, was himself a member of the Turner association and a strong opponent of Sokol. Their fears often incited the Moravian Germans to an excessive response. This was demonstrated for example at the founding of the Moravian Gymnastics Associations which some Germans tried to prevent at any cost. Fortunately, high-level authorities were not as short-sighted and many obstructions later, the first Czech gymnastics association in Moravia could finally be established thanks also

to the Governor of Moravia Adolf von Poche. Sokol Brno was thus founded at around the same time as Sokol Prague. However, the Prague association only started with the exercises two months after their colleagues in Brno. The beginnings were difficult for the Brno association due to many problems with funding, finding proper premises, the shortage of gymnasts and instructors, but especially because of the hostility of Brno authorities. In 1864, the general apathy led the association to suspend its activities, but they resumed later that year. Three years later, the association dissolved again. In 1868, the Brno association reassembled, even though it faced opposition from Christian d’Elvert. The cycle of establishment and dissolution of the Brno association was confusing even to its chroniclers, who thus believed it was only properly established in 1868. The 1870s were a time of change and celebration for the association. Right at the start of the decade, the association left a strong impression in many viewers witnessing the christening of its first banner. A year later, the association moved to its new premises in Besední dům, which served as the association’s base of operations, even though it sometimes also constituted a significant financial burden. The association’s growing confidence was struck down in 1877 when it was dissolved by the decision of the Austro-Hungarian police directorate. Nevertheless, Bedřich Hoppe resubmitted Sokol’s articles of association for approval the same year and the association was re-established. Fearing further persecution from the Austrian authorities, the association followed a different strategy of self-presentation in the 1880s. Sokol members in traditional folk costumes walked through the street of Brno during national events when the Germans could not object against the Czech association. The growing rift between Czechs and Germans eventually led the Brno association to embrace Pan-Slavic ideas. This has led it to seek foreign connections with South

158 |

SOKOL BRNO I 1862–1938 – DĚJINY ELITNÍ MORAVSKÉ JEDNOTY

Slavic nations. These bonds were then strengthened by mutual visits and public appearances. Additionally, the Brno association also maintained important ties with related associations in Bohemia, Poland, Austria and the USA. The association entered the 20th century full of vigour and self-confidence, which soon manifested in the formation of its women’s division. This could not have happened earlier due to a number of contemporary social prejudices. The beginnings were not easy for the women’s association. Certain problems and unclear elementary conditions for women led to a dispute which culminated in its dissolution. It was re-activated five years later in 1909, which was a period when the Brno association was increasingly concerned about the growing ambitions of Orel, the competing Catholic gymnastics association. From the very beginning, the Brno association was influenced by a number of viewpoints and opinions, including the two major prejudices present in the Czech society – national antipathies (marked by a growing alienation from the German-speaking population) and religious biases (manifesting as anticlericalism and antisemitism). Similar tendencies were appearing during the entire period of its existence within Austria-Hungary and even later in independent Czechoslovakia. The year 1914 was an important milestone in the history of the Brno association as it brought many important events. Brno hosted a big manifestation of Sokol and Slavic unity. The women’s emancipation movement managed to establish its position within the Moravian Sokol association. The association finally managed to organise a Sokol slet – the gathering of Sokols where gymnasts as well as visitors were left deeply impressed by the event itself, the demonstration of Czech national emancipation in Moravia, but also the unfortunate interruption caused by the assassination of Archduke Franz Ferdinand, heir to the Austrian throne. In the war that followed, members of the association

demonstrated their strong determination – men on the fields of battle and women in the life of the association. Thanks to them, the Brno association operated during the entirety of the Great War. The establishment of independent Czechoslovakia in 1918 provided the Brno association with many new opportunities. Between 1927–1929, their own Sokolovna (Sokol house) was built. Sokol fully embraced the newly found Czechoslovak state and its members stood the first national guard. When the young republic still lacked its own armed forces, Sokols were determined to fight on its behalf and did so on many occasions. The 1930s provide the best examples of the overlaps between Sokol values and those of the independent state. In 1934, Brno hosted a commemoration of the successful first Sokol slet. However, the commemoration and performances were overshadowed by the growing danger posed by the neighbouring Nazi Germany. Already at that time, Brno members proved their willingness to defend their native country against any aggression. This was demonstrated even more forcefully in June and July of 1938 at the 10th Sokol slet, which was also meant to be a celebration of the 20th anniversary of Czechoslovakia’s independence. Instead, it became a massive demonstration of the determination of Sokols as well as many other Czechoslovak citizens to defend their country against German territorial demands. Young patriotic Sokols wanted to appear as future soldiers and tried to march and behave as ones during the manifestation. The four-hour procession was not only a show of national unity of Sokols in the face of Nazism, but also an expression of support from representatives of many other European countries, especially Yugoslavia. As time had shown, the spirit of the Sokol movement and its unfaltering moral values were put to the greatest test during the ensuing period of totalitarian rule. That, however, is another story.

Přílohy

| 159

Přílohy

Stanovy tělocvičné jednoty v Brně z roku 1862 Čl. 1. Účel spolku jest dílem pedagogickým, totiž napravení tělesného zanedbání jakožto doplněk dosavadního neharmonického vychování, při čemž obzvláštní ohled se má bráti k stavu škol moravských a k osobám stavu učitelského, dílem dietetický, totiž zdravá těla pohybování a ušlechtilá, obveselující zábava ku zachování zdraví a pružnosti těla. Čl. 2. Prostředky k dosažení účelu toho jsou: společná gymnastická cvičení, společné vycházky a šermování. Čl. 3. Spolek skládá se: a)  ze zakladatelů, b)  z činných údů. Činným údem stává se, kdo ve smyslu těchto stanov od výboru do spolku přijat byv, měsíčně 1 zl. r. č., a sice vždy napřed nejdéle do 10. každého měsíce platí. Zakladatelem může býti každý činný úd, který mimo obyčejný měsíční příspěvek jednou navždy složí nejméně 10 zl. r. č. Čl. 4. Mimo tyto přijímá spolek žáky, kteří se však vykázati musí svolením rodičům neb poručníků, a kdyby toho potřeba byla, též ředitelstva onoho ústavu, kterému co žáci příslušejí. Žáci spolku platí měsíčně 1 zl. r. č. napřed. Výboru přísluší, pro každou veřejnou školu v Brně na každý školní běh dle možnosti jistý počet bezplatných míst pro žáky ustanoviti a jej ředitelstvům dotyčných ústavů oznámiti. Ředitelstva tato budou oprávněna, ta místa chudobným žákům slovanské národnosti o ně se ucházejícím zadati a o jejich zadání výbor zpraviti. Čl. 5. Kdož by ze zakladatelů, činných údů aneb žáků šermování se přiučiti chtěl, platiž mimořádný měsíční příspěvek měsíčně 1 zl. r. č. Čl. 6. Údem přestane býti: a)  kdo po oznámení u výboru dobrovolně vystoupí, b)  kdo, byv od výboru upomínám, měsíční příspěvek nezapravil, c)  kdo k návrhu výboru od valné hromady byl vyloučen. Čl. 7. Správu spolku řídí výbor, skládající se z 10 členů, který se vyvolí od valné hromady nadpoloviční většinou hlasů ze

základatelův a údův činných na celý rok. Mimo výbor vyvolí valná hromada též nadpoloviční většinou hlasů a na celý rok ze zakladatelů a činných údů mistra, který v dorozumění s výborem řídí gymnastická cvičení a oprávněn jest ve výboru rokovati a hlasovati. Z vyvolených členů výboru vyvolí valná hromada zvláštní volbou nadpoloviční většinou hlasů starostu, který spolek u všech záležitostech vnějších zastává. Čl. 8. Výbor rozhoduje o všech záležitostech, které přikázány nejsou valné hromadě. Obzvláště jemu přísluší: ze svého středu náměstka starosty, písaře, pokladníka a hospodáře zvoliti, údy a žáky přijímati, pro šermování zkušeného mistra, jakož i plat pro něho ustanoviti, v dorozumění s mistrem tělocviku pořádek cvičení ustanoviti, společné vycházky uspořádati, nářadí a náčiní tělocvičné jakož i zbraň pro šermování zaopatřiti, bdíti nad jeho zachováním, vymáhati náhradu za škodu učiněnou, vypracovati ve smyslu těchto stanov domácí pořádek, účty a finanční hospodářství vůbec vésti, najímati a zřizovati místnosti spolkové. Čl. 9. Sezení výboru odbývá se řádně měsíčně jednou k vyzvání starosty neb jeho náměstka. K platnému uzavření zapotřebí jest přítomnosti nejméně 7 údův. O sezeních zakládá se protokol, který se podpisuje od předsedícího a zapisovatele. Při každém hlasování rozhoduje většina hlasů. Jsou-li hlasy rovné, rozhoduje hlas předsedy. Výbor zastává úřad svůj bezplatně. Čl. 10. Hromada valná odbývá se řádně jednou za rok v měsíci říjnu, ku které výbor zakladatele a činné údy novinami aneb běžným listem zve. Mimořádně svolává se tím samým způsobem valná hromada, kdykoliv pětina zakladatelů a činných údů za to požádá aneb kdykoliv výbor potřebu toho sám uzná. Valné hromadě předsedá starosta anebo jeho náměstek. O jednání založí se protokol a podepíše se od předsedajícího a zapisovatele. Každý návrh, o kterém se ve valné hromadě rokovati má, podporován býti musí nejméně od 10 údů. Při každém hlasování rozhoduje nadpoloviční většina hlasů, jen při hlasování o rozpuštění spolku zapotřebí jest dvou třetin hlasů všech údů k tomu účelu zvláště svolaných.

160 |

SOKOL BRNO I 1862–1938 – DĚJINY ELITNÍ MORAVSKÉ JEDNOTY

Čl. 11. Valné hromadě přísluší: a)  výbor a starostu zvoliti, b)  účty zkoušeti, c)  roční plat pro mistra tělocviku ustanoviti, d)  ročním nadbytkem jmění nakládati, e)  stanovy změniti, f)  spolek zrušiti, g)  ustanoviti, komu při zrušení spolku zbývající jmění připadnouti má. Čl. 12. Jmění spolku skládá se: a)  ze základních a řádných měsíčních příspěvků údů a žáků, b)  z darů a mimořádných příspěvků. Z tohoto jmění opatřuje spolek veškerý svůj náklad. Zbývající jmění ukládá se na jistinu. Čl. 13. Jednací řeč jest česká. Čl. 14. Spory ze svazku spolkového vzešlé vyrovnávají se soudem rozhodčím, ku kterému každá strana dva údy spolku zvolí, kterým výbor ze svého středu předsedu přidá.

Čl. 15. Kdyby při zrušení spolku žádného platného uzavření o tom nebylo, co se s jměním zbývajícím státi má, připadá toto Slovanskému spolku čtenářskému v Brně. Kdyby však do toho času takového spolku v Brně nebylo, má zbývající jmění Matici moravské připadnouti.

V Brně dne 21. ledna 1862. N. 26807. Stanovy tyto se potvrzují od c. k. místodržitelství moravského. V Brně dne 2. prosince 1862. Za místodržitele METZBURG.

Přílohy

Obrazové přílohy

Michal Urbánek

Peregrin/Pelhřim Fiša

| 161

162 |

SOKOL BRNO I 1862–1938 – DĚJINY ELITNÍ MORAVSKÉ JEDNOTY

Alfred Volný

Karel Vohnout

Přílohy

Jan Rublecký

Bedřich Hoppe

| 163

164 |

SOKOL BRNO I 1862–1938 – DĚJINY ELITNÍ MORAVSKÉ JEDNOTY

Jan Havlíček

Pavel Křížkovský

Přílohy

Jan B. Rudiš

| 165

166 |

SOKOL BRNO I 1862–1938 – DĚJINY ELITNÍ MORAVSKÉ JEDNOTY

Výletní listy

Přílohy

Obsílka na Moravské hody v roce 1894

| 167

168 |

SOKOL BRNO I 1862–1938 – DĚJINY ELITNÍ MORAVSKÉ JEDNOTY

Plaketa k upomínce na první slet sokolstva v Brně

Přílohy

Tělocvična Sokola Brno II

| 169

170 |

SOKOL BRNO I 1862–1938 – DĚJINY ELITNÍ MORAVSKÉ JEDNOTY

Ženy Sokol Brno I, obálka

Přílohy

Oslavy 75. výročí založení Sokola Brno I na sokolském stadionu v roce 1937

| 171

172 |

SOKOL BRNO I 1862–1938 – DĚJINY ELITNÍ MORAVSKÉ JEDNOTY

Prapor Sokola Brno I během sletového průvodu v rámci X. všesokolského sletu v Praze, 1938

Přílohy

VÝBORY Přehled valných hromad a činovníků výboru Sokola Brno I 1862–1938 SEZNAM ČINOVNÍKŮ SOKOLA BRNO I 1862–1938 Funkce 1862–1938 Výbory 1862–1938

Seznam cvičitelského sboru mužů 1868–1938 Cvičitelé 1862–1938 Pomahatelé 1869–1938 Čekatelé 1868–1938

Seznam cvičitelského sboru žen 1909–1938 Cvičitelky 1909–1938 Pomahatelky 1919–1938 Čekatelky 1919–1938

| 173

Přehled valných hromad a činovníků výboru Sokola Brno I 1862–1938 Rok

Den

Jaká

Starosta

Náměstek

1862

13. 1.

P

1863/4

25. 10.

Ř

1865

5. 11.

Ř

1866/7

17. 11.

M

8. 9.

P

11. 10.

Ř

1869

21. 2.

Ř

1870

27. 11.

Ř

1871

12. 2.

M

1872

6. 1.

Ř

1873

26. 1.

Ř

11. 1.

Ř

17. 1.

M

31. 1.

Ř

30. 1.

Ř

Florián Zedník

13. 2.

M

Jan B. Rudiš (nepřijal)

14. 5.

M

23. 5.

M

1877

28. 1.

Ř

1878

17. 3.

U

1879

19. 1.

Ř

J. Svatopluk Wurm

23. 1.

Ř

nebyla schopna usnášeti se

1. 2.

Ř

J. Svatopluk Wurm

2. 6.

M

O přijetí jména Sokol a vítání císaře

30. 1.

Ř

J. Svatopluk Wurm

29. 7.

M

O změně stanov

29. 1.

Ř

J. Svatopluk Wurm

1868

1874 1875

1876

1880

1881

1882

1883

1884

1885 1886

1887

II. Náměstek

Náčelník

Vojtěch Kotsmich Jan Helcelet

Josef Fanderlík

usneseno jednotu rozpustit Josef Fanderlík

Jan Hlávka

Florián Zedník Jan Hlávka Florián Zedník Ctibor Helcelet

Florián Zedník

Benedikt Škarda

Jan Hlávka Ctibor Helcelet J. Svatopluk Wurm

Edvard Rychtr/Jan Svoboda Jan Svoboda

Bedřich Tvrský Julius Zedník Florián Zedník

Kuneš Kunz

Karel Novák

Julian Sovina

Julius Zedník

Julian Sovina

Karel Novák

František Hess

Karel Novák

František Hess

Julius Zedník

Tělocvičná jednota Sokol v Brně. Den založení 9. březen 1882 6. 7.

M

Dr. Miroslav Tyrš zvolen čestným členem

14. 7.

M

Josef Barvič

26. 1.

Ř

Josef Ladislav Šichan

25. 11.

Ř

2. 3.

M

2. 5.

M

15. 7.

M

13. 12.

M

Josef Liška

16. 10.

M

O změně stanov

18. 1.

Ř

5. 9.

M

31. 1.

Ř

30. 1.

Ř

Jan Sovadina

12. 6.

M

Zda se má slavnost 25letého jubilea trvání jednoty odložiti nebo konati

3. 7.

S

Oslava jubilea jednoty

František Běhal František Chmelík

Karel Kettner

Josef Ladislav Šichan

František Chleborád

Jindřich Vejvoda

Josef Barvič Stanislav Tuček

Josef Barvič

Stanislav Tuček

František Chmelík

Antonín V. Toms

Josef Barvič

Karel Kettner

Náčelnice

Rok

Den

Jaká

Starosta

Náměstek

II. Náměstek

1888

29. 1.

Ř

1889

13. 1.

Ř

1890

26. 1.

Ř

25. 1.

Ř

23. 5.

M

1892

10. 1.

Ř

1893

29. 1.

Ř

1894

28. 1.

Ř

1895

27. 1.

Ř

1896

2. 2.

Ř

1897

31. 1.

Ř

1898

2. 2.

Ř

1899

2. 2.

Ř

1900

2. 2.

Ř

1901

10. 2.

Ř

1902

26. 1.

Ř

1903

2. 2.

Ř

1904

31. 1.

Ř

1905

29. 1.

Ř

1906

2. 2.

Ř

1907

2. 2.

Ř

1908

2. 2.

Ř

1909

2. 2.

Ř

1910

2. 2.

Ř

1911

2. 2.

Ř

1912

2. 2.

Ř

1913

2. 2.

Ř

1914

22. 2.

Ř

1915

21. 2.

Ř

1916

20. 2.

Ř

1917

2. 3.

Ř

1918

2. 2.

Ř

1919

20. 2.

Ř

1920

26. 2.

Ř

František Ešner

1921

6. 2.

Ř

František Vážný

1922

4. 2.

Ř

1923

4. 2.

Ř

1924

7. 2.

Ř

1925

8. 2.

Ř

1926

31. 1.

Ř

František Kožík

1927

14. 2.

Ř

Rudolf Klíma

1928

12. 2.

Ř

Ladislav Řeháček

1929

14. 2.

Ř

1930

16. 3.

Ř

1931

5. 2.

Ř

1932

4. 2.

Ř

1933

9. 2.

Ř

1934

8. 2.

Ř

1935

31. 1.

Ř

1936

17. 3.

Ř

1937

18. 2.

Ř

1938

16. 2.

Ř

1891

Jan Sovadina

František Chmelík

Josef Barvič

Náčelnice

Josef Barvič

Josef Barvič Ferdinand Dostál

Náčelník

Karel Kettner

Jan Švec

Antonín Šubrt Josef Barvič František Slovák

Antonín Hyánek

František Veselý Karel Vohnout

Václav Bartoníček Akfréd Volný

Karel Vohnout Roman Eichler Václav Bartoníček

Pelegrin Fiša

Cyril Hýlek Roman Eichler

František Ešner Karel Vilím František Tesařík

František Herzog

Karel Hlavica

Hynek Helus

Jožka Havlíková

Matylda Sehafhauptová

Karel Vilím

Karel Vilím

František Vážný

Zorka Klossová

Karel Vilím František Ešner

Rudolf Klíma

Karel Hlavica

Anna Moudrá

František Brychta

Emil Vlk

Marie Dokoupilová

Josef Zezula

Marie Hýlková

Libuše Jelínková

Cyril Hýlek František Kožík

Evžen Škarda

Jan Sonnevend

Amalie Babáková

Cyril Frantík

Vysvětlivky: Sloupec 3 – Jaká: P – přípravná valná hromada (VH), Ř – řádná VH, M – mimořádná VH, U – ustavující VH, S – slavnostní VH.

Funkce 1862–1938 Rok

Den

Pořadí

Jaká

1862

13. 1.

1.

Přípravná

1863/4

25. 10.

2.

Řádná

1865

5. 11.

3.

Řádná

1866/7

17. 11.

4.

Mimořádná

8. 9.

5.

Přípravná

1868

11. 10.

6.

Řádná

1869

21. 2.

7.

Řádná

1870

27. 11.

8.

Řádná

1871

12. 2.

9.

Mimořádná

1872

6. 1.

10.

Řádná

1873 1874 1875

1876

1877

Starosta

Náměstek

II. Náměstek

Náčelník

Náčelnice

Vojtěch Kotsmich Jan Helcelet

Jednatel

Pokladník

Hospodář

Účetní

Archivář

Vzdělavatelé

Knihovník

Pořadatel

Matrikář

Zapisovatel

Novinář

Redaktor Zpravodaje

Zdravotník

Účetní dozorci

Správce oblekové komise

Správce cestovního fondu

Zábavní výbor

Přednáškový výbor

Praporečníci

Josef Schneider Jindřich Dvořák

František Urbánek

František Průdek

Vilibald Nildschuh

Jan Rychman

František Sedláček

Florián Zedník

Alois Křížek

Jan Rychman

Jan Hlávka

Vilém Foustka

Josef Fanderlík

usneseno jednotu rozpustit Josef Fanderlík Jan Hlávka

Florián Zedník

František Brzobohatý

Řádná

11. 1.

12.

Řádná

17. 1.

13.

Mimořádná

31. 1.

14.

Řádná

25. 4.

15.

Mimořádná

30. 1.

16.

Řádná

Florián Zedník

13. 2.

17.

Mimořádná

Jan B. Rudiš (nepřijal)

14. 5.

18.

Mimořádná

23. 5.

19.

Mimořádná

28. 1.

20.

Řádná

Jan Strnad

Jan Brožek

Jan Strnad/ Jan Rychman

Jan Rublecký

Kuneš Kunz

Ladislav Pejčoch

Benedikt Škarda

11.

Jan Strnad

Jan Hlávka

František Sedláček Jan Král

Ctibor Helcelet

Florián Zedník

26. 1.

Jan Rychman

Emanuel Zelinka

Jan Pospíšil

Karel Tichý

Ladislav Pejčoch

Kuneš Kunz

Jan Rychman

Edvard Rychtr/ Jan Svoboda

Sigmund Horváth

Jan Havlíček/ Leopold Zelinský

František Hloušek

Jan Svoboda

Julius Zedník

Kuneš Kunz

Arnošt Chlad

Julius Zedník

Velebín Urbánek/ Bořivoj Wurm

Julius Zedník/ Josef Hájek

Kuneš Kunz

Karel Novák

Bořivoj Wurm

Josef Hájek

Edvard Svoboda

Julian Sovina

Julius Zedník

Inocenc Novák

Julius Zedník/ Alois Vrtal

Edvard Svoboda

Bořivoj Wurm

Augustin Popelka

Julian Sovina

Julius Zedník

Alois Vrtal

Jan Havlíček

Edvard Svoboda

Bořivoj Wurm

Bedřich Pokora

Karel Novák

František Dobiáš

Alois Dvořák/ Ludvík Buda

Julius Zedník/ Raimund Hradecký

Bořivoj Wurm

Bedřich Pokora

František Hess

Karel Novák

František Hess

František Vlček

Raimund Hradecký

Josef Barvič

Bedřich Pokora

František Hess

Julius Zedník

František Hess

František Vlček

Raimund Hradecký

Václav Svoboda

Karel Novák

Karel Kettner

Arnošt Kratochvíl

František Vlček

Karel Kettner

Josef Tvrdík

Jindřich Vejvoda

František Slovák

Jaroslav Klíč

Ladislav Buda

Jindřich Vejvoda

Jaroslav Burián

Jaroslav Klíč

Emanuel Dohnal

František Slovák

Stanislav Tuček

František Rieger

Stanislav Tuček

Josef Svatopluk Wurm

Bedřich Tvrský Florián Zedník

Ludvík Petříček Ladislav Pejčoch

Jan Rublecký

Ratmund Hradečný

Augustin Jungmann Jan Rublecký

Ladislav Pejčoch

Český tělocvičný spolek v Brně. Den založení 17. březen 1878 1878 1879 1880

1881

1882

17. 3.

21.

Ustavující

Florián Zedník

16. 7.

22.

Mimořádná

Josef Svatopluk Wurm

19. 1.

23.

Řádná

Josef Svatopluk Wurm

23. 1.

24.

Řádná

nebyla schopna usnášeti se

1. 2.

25.

Řádná

Josef Svatopluk Wurm

2. 6.

26.

Mimořádná

O přijetí jména Sokol a vítání císaře

30. 1.

27.

Řádná

Josef Svatopluk Wurm

29. 7.

28.

Mimořádná

O změně stanov

29. 1.

29.

Řádná

Josef Svatopluk Wurm

Julian Sovina

Tělocvičná jednota Sokol v Brně. Den založení 9. březen 1882 6. 7.

30.

Mimořádná

Dr. Miroslav Tyrš zvolen čestným členem

14. 7.

31.

Mimořádná

Josef Barvič

26. 1.

32.

Řádná

Josef Ladislav Šichan

26. 5.

33.

Mimořádná

nebyla způsobilá usnášeti se; měla jednati o pokladní zprávě jednoty

25. 11.

34.

Řádná

2. 3.

35.

Mimořádná

2. 5.

36.

Mimořádná

8. 7.

37.

Mimořádná

15. 7.

38.

Mimořádná

13. 12.

39.

Mimořádná

Josef Liška

16. 10.

40.

Mimořádná

O změně stanov

18. 1.

41.

Řádná

František Chleborád

Josef Barvič

5. 9.

42.

Mimořádná

31. 1.

43.

Řádná

František Chleborád

František Chmelík

10. 9.

44.

Mimořádná

Jan Sovadina

30. 1.

45.

Řádná

Jan Sovadina

Josef Barvič

12. 6.

46.

Mimořádná

Zda se má slavnost 25letého jubilea trvání jednoty odložiti nebo konati

3. 7.

47.

Slavnostní

Oslava jubilea jednoty

1888

29. 1.

48.

Řádná

1889

13. 1.

49.

Řádná

1890

26. 1.

50.

Řádná

1883

1884

1885 1886

1887

1891 1892 1893

25. 1.

51.

Řádná

23. 5.

52.

Mimořádná

10. 1. 29. 1.

53. 54.

Řádná

1894

28. 1.

55.

Řádná

27. 1.

56.

Řádná

1896

2. 2.

57.

Řádná

1897

31. 1.

58.

Řádná

1898

2. 2.

59.

Řádná

1899

2. 2.

60.

Řádná

1900

2. 2.

61.

Řádná

1901

10. 2.

62.

Řádná

1902

26. 1.

63.

Řádná

1903

2. 2.

64.

Řádná

1904

31. 1.

65.

Řádná

1905

29. 1.

66.

Řádná

1906

2. 2.

67.

Řádná

1907

2. 2.

68.

Řádná

1908

2. 2.

69.

Řádná

1909

2. 2.

70.

Řádná

1910

2. 2.

71.

Řádná

1912

2. 2. 2. 2.

72. 73.

František Chmelík Josef Ladislav Šichan

Karel Kettner

74.

Řádná

1914

22. 2.

75.

Řádná

21. 2.

76.

Řádná

1916

20. 2.

77.

Řádná

1917

2. 3.

78.

Řádná

1918

2. 2.

79.

Řádná

1919

80.

1920

81.

1921

82.

1922

83.

1923

84.

1924

85.

1925

86.

1926

František Karásek

Stanislav Henčl

František Chmelík

František Karásek

Josef Hirt

Stanislav Henčl

František Ploskal

Raimund Hradečný

Antonín Šubert

František Fiala

Karel Kettner

Jan Volejník

František Ploskal

Raimund Hradečný

Jindřich Mareš

Augustin Budík

Alfred Volný

Jan Volejník

František Ploskal

Raimund Hradečný

Jindřich Mareš

František Moravus

František Moravus

Antonín Hejdušek

Karel Regal

František Ploskal

Antonín Grulich

Raimund Hradecký

Emanuel Dohnal

František Chmelík

Antonín Vladimír Toms

Emanuel Dohnal

Karel Kettner

Antonín Šubert

JUDr. Jan Sovadina

František Chmelík

Josef Barvič

Josef Barvič Dostál

Antonín Šubert

Karel Kettner

J. Švec

Josef Barvič

Antonín Šubert Josef Barvič

Antonín Hyánek

Alfred Volný Bohdan Němeček

Antonín Hejdušek František Karas

Mořic Koktavý

Jaroslav Večeřa Václav Běhal

Alfréd Volný

Cyril Hýlek

Jan Králíček

Emil Musil

Jan Králíček

Vladimír Hrazdil

František Herzog

M. Dokoupilová

František Kožík Rudolf Klíma

1928

12. 2.

89.

Řádná

Ladislav Řeháček

1929

14. 2.

90.

Řádná

Vlk

1930

16. 3.

91.

Řádná

1931

5. 2.

92.

Řádná Řádná

1934

8. 2.

95.

Řádná

1935

31. 1.

96.

Řádná

1936

17. 3.

97.

Řádná

1937

18. 2.

98.

Řádná

1938

16. 2.

99.

Řádná

Bohuslav Chrastina

Václac Merganc

Bohuslav Chrastina

František Tesařík/ Bohuslav Chrastina

Václav Merganc/ Jan Ryč/ Rudolf Sedláček

Rudolf Sedláček

Cyril Hon

Ferdinand Pecina

Jan Mičánek

Václav Drlík/ Arnold Borkovec

Karel Hlavica

Vilém Ryč/ Arnold Borkovec

Štěpán Fiala/ Cyril Hon

František Schaufhaupt/ Karel Žižka Vilém Ryč

Rudolf Ráboň

Hedva Ausobská Karel Jelínek

František Charvát

K. Jaroň Alois Hula

Emanuel Sedláček František Zelinka

Josef Zezula

Libuše Jelínková

Antonín Valíček

František Brychta Jaroslav Chlubný

Jan Novotný

Josef Mařík

František Pernica Amalie Babáková

František Holec

Jan Sonnevend Cyril Frantík

Josef Mařík

Bohumil Karel

Karel Řezáč

Josef Soušek

Jaroslav Odehnal

Vilém Rolíček

František Tesařík

Václav Běhal

Václav Bartoníček Václav Běhal

August Krejčí Roman Eichler

Roman Eichler

František Kašpárek

František Miluška

Arnošt Odehnal Jan Jelínek

R. Prázný

Eduard Toman

Josef Klíma

František Herzog Ladislav Jeřábek

Josef Zezula

Jaroslav Hubner

Josef Ticháček H. Jarník

František Kašpárek

František Ešner

František Píša

August Krejčí František Píša

Jaroslav Večeřa

Václav Bartoníček Julius Schnirch Bohuslav Göhler

Eduard Toman

František Hodáč

Karel Žižka

Mořic Koktavý

František Zatloukal Jan Píša

František Tesařík Vilém Ryč

Rudolf Prudil Cyril Hon

Hedva Ausobská

Vladimír Brodl

Marta Perglerová

František Procházka T. Hlavoň

Květoslav Merhaut

Jiří Pavlák

Leopold Sonnek

Vilma Ptáčková

Josef Křížka J. Štec

Hedvika Kocmanová

Eduard Pavlíček

Jan Potoček

Josef Papula

Marie Michlová

Hugo Heřzmanský

Robert Mráz

František Krátký

Vladimír Bochořák

Alois Čácha

Amalie Životská

Jaroslav Kinter

Cyril Hon

Richard Jelínek

Jan Šabata Jan Šimek

Karel Barták Jaroslav Kinter

Alois Hrejsemnou

Olga Thořová

Alois Hrejsemnou/ Anna Papoušková

Vojtěch Uličný/ Marie Laiferová

František Zapletal

Otakar Rybák

Zdeněk Krejčí

Bohuslav Bouček

Petr Krejčí Vlasta Hanusová Jaroslav Zatloukal

Vilém Ryč

Jaroslav Kalous

František Tesařík

Jan Honsa

František Zatloukal

Antonín Vaníček Hedva Ausobská

Karel Barták Marie Soušková

Josef Machálek

Václav Merganc

Otakar Janovský

Cyril Frantík

Jan Koch

Jan Zubal Eduard Toman

Josef Zubal

Jan Hulán

Vilém Ryč

Jan Kohout

Jaroslav Poděl

Petr Krejčí

Vojtěch Lenhart

Jan Řičánek

František Odrážka

Jan Zubal

Marie Životská

Vojtěch Závada

Žofie Janošíková

Arnold Fiedler

Bohumil Novák Cyril Holuby

Antonín Šubert

L. Štěpka

Karel Hlavica

Zdeněk Weiss

Cyril Frantík

Josef Klíma

Čeněk Bilik

Jan Šumbera

J. Hon

Matouš Balcárek

Cyril Frantík

František Wirzinger

František Ešner

Jan Zubal Josef Přibík

Antonín Šubert

Antonín Hejdušek

Josef Jirásek

Jan Hulán

Josef Zeman

Josef Zbroj

Viktor Šafář

František Kožík

Emil Musil

Jan Mičánek

Josef Zbroj Vojtěch Závada/ Hedva Ausobská

Vilém Ryč Marie Hýlková

Jan Kralický

Vilém Ryč

Jan Mičánek

Marie Černá

Svatopluk Šmiřák

Jan Hulán

František Karas

Eugen Škarda

Eugen Škarda

Antonín Hyánek František Karas

August Krejčí

Rudolf Marčoň

Evžen Škarda

Cyril Hýlek

Jan Trlica

Hynek Machálek Karel Kettner J. Volejník

Václav Merganc

Jan Ryč/ Petr Drahoňovský

Eduard Toman

František Brychta

Řádná

Řádná

František Ille

František Tesařík

Arnold Borkovec

Anna Moudrá

Ferdinand Pecina

Jaroslav Večeřa

J. Fuksík

František Tesařík

Robert Seidl

Čeněk Bilík

Josek Mík/ Ferdinand Pecina

Antonín Vaníček

Karel Šantroch

Josef Ticháček

Václav Merganc/ Jan Ryč

František Zatloukal

Jožka Havlíková

Josef Zezula

Arnošt Odehnal František Ille

František Hodáč/ Bohuslav Chrastina

Josef Zezula

87.

94.

Antonín Mezera

Robert Seidl

Ferdinand Pecina

František Ešner

Karel Hlavica

Karel Vohnout

Bedřich Jelínek

Jan Zeman František Píša

František Tesařík

František Ešner

Josef Němec

Jan Bílý

Štěpán Fiala

Hynek Helus

Jaroslav Lehkoživ

Antonín Uhlíř

Ladislav Jeřábek

88.

93.

Karel Vohnout

František Ešner

Pelegrin Fiša

Karel Hlavica

Karel Vohnout

Karel Šantroch Cyril Holuby

František Miluška

Václav Bartoníček

František Herzog

Mořic Koktavý

Pelegrin Fiša

Roman Eichler

František Tesařík

Jan Němec

Jan Volejník

Vojtěch Havel

Jan Volejník

Josef Přibík

Jaroslav Večeřa

Karel Vohnout

Roman Eichler

K. Búbela/ František Nepožitek

Josef Přibík

Emanuel Liska Václav Bartoníček

František Ploskal Jan Volejník

Vilém Nikodém

Emil Schlendrich

Václav Bartoníček Karel Vohnout

14. 2.

9. 2.

Alfred Volný

Antonín Hejdušek

František Veselý

Hynek Machálek Jan Volejník Antonín Šubert

Hynek Bulín

F. E. Slovák

1927

4. 2.

Jaroslav Lehkoživ

V. Hrdina Fuksík

Rudolf Klíma

1933

Josef Kořínek

Stanislav Tuček

Karel Vilím

1932

František Pšoukal

Štěpán Moravus

Josef Barvič

Jindřích Vejvoda

Karel Vilím 1915

František Chmelík Karel Novák

Řádná

2. 2.

František Slovák Karel Čermák

Řádná

1913

Antonín Mejstřík

Karel Kettner zvolen čestným členem

Řádná

1895

1911

František Běhal

Hugo Heřzmanský

Růžena Boubelová

Zdeněk Krejčí Josef Lorenc Olga Mudrochová

Vojtěch Lenhart

Josef Mařík

Leopold Sonnek

Benedikt Škarda

Všichni zvolení se vzdali kromě Franriška Dopity

Tomáš Kučera

František Kreppl

Michal Urbánek

Ludvík Petříček

František Sedláček

Jan Hartl

Jan Havlíček Ctibor Helcelet

Jan Brožek

Josef Müller

Hynek Helus Jaroslav Odehnal

Karel Šauer Eduard Toman

Julie Veselá

Kateřina Alexová

František Faustman

Výbory 1862–1938 Rok

Členové výboru

1869 Vilém Foustka

Josef Vrtěl

1870 1871 Jan Strnad 1872

Ctibor Helcelet

Konrad Kunz

1873 1874 1875

Václav Ladislav

Michal Urbánek Jan Rychman

Ludvík Petříček Josef Koudela

Benedikt Škarda Leopold Zelinský

Kuneš Kunz

1876

Augustin Urbánek

Karel Mikšík

Jung1877 Augustin mann

Jan Jelínek

Alex Jiříček

Florián Zedník Jan Zajíček

Jan Kyselka

Emanuel Zelinka František Brzobohatý

Jan Maška Jan Hartl

Jan Havlíček

Náhradníci

Jan Rublecký

Benedikt Škarda

Ladislav Pejčoch Jan Svítil

Jakub Stára

Ladislav Pejčoch

Jan Havlíček

Josef Svatopluk Wurm

František Dopita Jan Jelínek

František Běhal

Augustin Chocholouš

Ferdinand Lang

1878 Jakub Vyskočil

Alois Vrtal

Jan Lang

Josef Kummer

1879 František Dobiáš

Rudolf Hafbor

Alois Dvořák

Jan Fröhlich

František Polydor

Raimund Hradecký

Arnošt Chlad

Václav Beneš

Arnošt Chlad

Eduard Hofmann

Josef Krška

Antonín Mejstřík

Jan Musil

František Slovák

1880 1881

Ludvík Buda

Ferdinand Zeman

1882 František Ernest 1883

Raimund Hradečný

František Novotný

Jan Tvrdík

Antonín Mejstřík

1884 František Chmelík

Štraus Moravus

František Slovák

Ludvík Buda

Alois Horáček

1885 1886 František Burian

Stanislav Henčl

Emanuel Dohnal Karel Hauptmann

1887 František Chmelík

Raimund Hradečný

1888 Karel Kettner 1889 1890 1891 1892

Petr Fiša

Karel Regal

Václav Bartoníček

1899 1900

Emanuel Líska

1901 1902 Karel Vohnout

Raimund Hradečný Alfred Volný

R. Šklíba Bohdan Němeček

1904 František Kašpárek

Heřman Hausmann

Jaroslav Odehnal

1907

Jan Králíček

Emil Musil

František Tesařík

1911 Václav Bartoníček

Jan Zubal

Josef Ticháček

Karel Hlavica

1916

Václav Strnad

František Herzog

1919

Karel Ernest

František Ešner

1920

Antonín Kolář

Arnošt Borkovec

August Auer

Hlavica Karel

1923

J. Chlubný

1924

Jan Koch

1927

František Dědičík

Rudolf Ráboň

Vilém Ryč

Eduard Toman

Karel Jelínek

Jan Kralický

Jan Novotný

Josef Ticháček

František Tesařík Peregrin Fiša

Václav Procházka

Marie Černá Jan Hon

1928

Hugo Heřzmanský

Josef Klíma

1930 1931 Jaroslav Skalický

Alois Hrejsemnou

Antonín Javůrek Karel Jaroň

1932

Emanuel Hanák

1933 Arnold Fiedler 1934

František Adam

Jaromír Appel

Růžena Boubelová

Jaroslav Čeřovský

Eduard Toman Josef Kulhánek

Václav Mlejnek

Vilém Ryč

František Zemánek Marta Perglerová Josef Křížka

Richard Šmíd Jan Šimek

Josef Mařík

Jan Janásek

Drahomíra Brýšová

Jaroslav Kalous

Bohumil Karel

Vojtěch Schwarz Josef Němec

Marie Vilímová

Antonín Hejdušek

Václav Holubička

Fuňka

Jan Hulán

Mořic Koktavý

Václav Kačer

Františka Šulcová František Procházka

Jindřich Vácha

J. Nešpor

Marie Černá

Karel Vohnout František Kopecký J. Pluhař R. Pukl Josef Ille

A. Kubíček

Josef Faifr

František Tesařík

Jaroslav Odehnal

Josef Blažek

Cyril Halámek Bohuslav Chrastina Jan Kubový

Hedvika Kocmanová

Antonín Mezera

Jan Novotný

Olga Thořová

Vojtěch Uličný

Marie Laiferová

Viktor Šafář František Stypa

Žofie Jánošíková

Zdeněk Krejčí

Josef Petrla

Vladimír Toman

Josef Mařík

František Kovář Jaroslav Novák

Josef Michálek

Olga Mudrochová

Božena Vančurová

Martin Šmiřák

František Zapletal

Jiří Pavlák

Marie Michlová František Zelinka

Leopold Sonnek

František Ondráček Vladimír Kadlec

Jan Sláčik

Robert Seidl Leopold Sonnek

Josef Soušek

Rudolf Sedláček

Metoděj Trna

Arnold Borkovec

Václav Drlík

Hynek Helus

Rudolf Prudil

Cyril Burian Anežka Bajglová

Jan Gallus

Anežka Kocmanová

Ferdinand Pecina

Otmar Vačkář

Rudolf Prázdný

Josef Jirásek Antonín Mezera

Jan Píša Jaroslav Poděl

Jan Svoboda

Anna Hamplová

Jindra Šart

František Schafhaupt

Ladislav Pulkrábek

Břetislav Vobořil

Milada Fleischerová J. Kořínková

Milada Janošová

Marie Kouřilová

Olga Thořová

Marie Šípková

Tomáš Hlavoň

Františka Ondřejová

Marie Špačková

Josef Štec

Matouš Balcárek

Amalie Hejtmánková

Jan Potoček

Robert Mráz

Josef Osička

Marie Hodná

Anežka Králová

Josef Kovařík

František Adam Milada Holcnerová

Hedvika Mikulášková

Antonín Novotný

Vilém Ryč

František Ondrášek

Františka Ondráčková

Ria Zezulová Štěpánka Gloserová Amalie Životská Františka Schulzová

Marie Toušková Jan Vašata

Zdeněk Ostrý

Josefína Zemánková Josef Volšík František Zelinka

Jan Šimek

Bohumil Petrla

Žofie Krásenská

Štěpánka Jeřábková

Jaroslav Zatloukal

Pavla Horáčková

Jan Kolář

Marie Soušková

Cyril Ptáček Aloisie Kovářová

Růžena Petrlová

Marie Zeibertová

Josef Petrla

Věra Pultarová

Anna Mahlová Josef Klíma

Richard Šmíd

Kateřina Alexová

Jan Šimek

Rudolf Hanák

Olga Mudrochová

Olga Thořová

Josef Vašata

Jan Janásek Růžena Grünová

Bořivoj Volný

Adolf Macháč

M. Seysserová

Václav Kautman

Vojtěch Luža

Jindřich Šart

Hedvika Kocmanová

Otakar Janovský

Antonín Vaníček

František Rýzner

Jaroslav Kinter

Eliška Loukotová

Karel Šauer František Zemánek

Josef Theimar

František Pernica

Jan Šumbera

Vojtěch Závada

Hilda Mrňová

Robert Mráz

František Zatloukal

Josef Zbroj

Antonín Javůrek

Augustina Kmentová

Jan Ryč

František Vlček

Mikuláš Čila

Štěpánka Nováková

František Wirzinger

Jan Pohořelý

Jaroslav Petrla

Zora Klossová

Jaroslav Sova

Karel Žižka

Jaroslav Musil

Josef Kovařík

Aloisie Hlavoňová

Jan Zeman

Jan Svoboda

Rudolf Ráboň

Karel Blahovec

Emilie Svobodová

Václav Merganc

František Schafhaupt

Ludmila Vašíčková Marie Soušková

Antonín Kadlec

Josef Zezula

August Krejčí

Rudolf Sedláček

Antonín Neoral

Zdeněk Weiss

Jaroslav Zatloukal

Rudolf Sedláček

Josef Korhoň

Karel Jelínek

Jan Toman

Vilém Rolíček

Jan Kohout

Drahomíra Brýšová

Anna Papoušková

Hynek Helus Čeněk Macharáček

Vladimír Hrazdil

Bohumil Novák

Jaroslav Odehnal

Cyril Hon

Anna Máhlová Anna Kožená

Antonín Mezera

Karel Hlavica

Eliška Loukotová

Františka Rosická

Emanuela Keprtová

Bohuslav Kučera

Marie Špačková

Jan Šabata

Otakar Janovský

Rudolf Marčoň

Zdeněk Vašíček

Václav Švarc

Jan Žíla

Jan Toman Jan Svoboda

Jan Koch

Bohuslav Göhler

Jindra Šart

Vilma Ptáčková

František Ševčík

František Kašpárek

Josef Lochman

Karel Řezáč

Emil Schlendrich

Jan Procházka

Antonín Kolář

Severin Havíř

Josef Přibík Jaroslav Oliva

Evžen Hlavica Rudolf Prudil

V. Žofka Josef Pluhař

Bohdan Moravus

Karel Jelínek František Zatloukal

A. Píša

František Karas

Štěpánka Gloserová Karel Řezáč

V. Žofka

Jan Honsa

Jožka Havlíková František Procházka

Jindřich Skorovský

Oldřich Šindler

František Charvát

Evžen Hlavica

E. Mondschein

Ferdinand Krkoška

Václav Homola

Cyril Burian

Jan Volejník

Josef Klíma

Ria Zezulová

Svatopluk Šmiřák Vojtěch Schwarz

Eliška Loukotová

Růžena Roubíčková František Holec

Růžena Petrlová

Josef Trkan

Josef Jirásek

František Macků

Ladislav Jeřábek

Antonín Mezera Josef Osička

František Pernica

Vojtěch Lenhart

A. Novák

Jan Králíček

Karel Hortík

Julie Veselá

Jan Klapač

Robert Mráz

Jan Šimek

Cyril Frantík

Jaroslav Novák

František Zatloukal

Božena Němcová

Blanka Kořísková

Jaroslav Sobotka

Hedva Ausobská

Zora Klossová

Robert Mráz

Petr Tuček

František Schafhaupt

Jaroslav Kinter Josef Papula

František Krátký

Bohuslav Bouček Hugo Heřzmanský

Antonín Valíček

Anna Špačková

Petr Krejčí

Karel Barták

Josef Zbroj

Květoslav Merhaut

Žofie Krásenská

Vítězslava Müllerová

Vlasta Hanusová

1935 1936 Josef Lorenc

Matouš Balcárek

Antonín Vaníček

Richard Jelínek

Anna Mahlová Jaroslav Kinter

Jaroslav Odehnal

Julie Kořínková

Gusta Kmentová

Josef Barvíř

Lambert Štěpka Jan Mičánek

Arna Řeřichová

Bohumil Karel

Karel Hlavica

1929

Rudolf Klíma

B. Němeček

František Ille

Petr Drahoňovský

Marie Životská

Bořivoj Volný

Václav Holubička

Jan Karlický

Jindřich Šart Vilém Ryč

J. Šklíba

Jan Koch

Václav Hanuš

Václav Merganc

Antonín Mezera

Karel Boublík

Jaroslav Hubner

Čeněk Bilík

Karel Šauer

Josef Klíma

Ladislav Jeřábek

Eduard Toman

Julius Schnirch

Karel Žižka

Jožka Mík

Anast. Soška

Karel Ausobský

Ferdinand Pecina

Jan Karlický

Václav Holubička

Jan Jelínek

František Novotný

Hynek Machálek

Jan Řičánek

Eduard Toman

Jan Trlica

Alois Hula Vladimír Kadlec

Josef Jirásek

František Ešner

1926 Emanuel Sedláček

1938

Ladislav Jeřábek

František Blažek

Silvestr Voda

Jaroslav Večeřa Robert Seidl

František Hodáč

Karel Hlavica

1925

Josef Přibík

František Miluška

Vladimír Brodl

1922

1937

František Píša

František Blažek

Jan Bílý

Jan Toman

Jan Jelínek

Petr Drahoňovský Hynek Helus

Václav Holubička

Josef Němec

J. Slovák

Jan Strnad

František Karásek

Štěpán Hlinecký

Robert Seidl

1913 1915

Leopold Filla

Jan Honsa

Jaroslav Elgart

Bohuslav Chrastina

Cyril Hon

František Zelený

František Tesařík Josef Zezula

František Tesařík

1914

B. Bloudek

V. Káš

Štěpán Fiala

1912

Antonín Zajíček

Emil Schlendrich

František Herzog

1910

1921

Bohdan Moravus

H. Machálek

Jaroslav Barvič

František Ille

1909

1918

Josef Přibík

Mořic Koktavý

Josef Klíma

1906 Josef Duška

1917

J. Vaněk

František Odrážka

Václav Holubička

Roman Eichler

1908

Eugen Škarda

Em. Dohnal

Vojtěch Havel

Antonín Šubert

Václav Běhal

Arnošt Odehnal

Antonín Burian

František Ploskal

Cyril Seifert

Jan Hulán

Antonín Mezera

1905 H. Janík

Antonín Zajíček

Jan Volejník

Karel Vohnout

Ferdinand Krkoška

František Ešner

1903 Václav Bartoníček

Antonín Zajíček

Kliment Kučera

Antonín Burian

Antonín Zajíček

Josef Jirásek

Jan Bílý

B. Záboj

Josef Liška

Hynek Machálek

Karel Šantroch Cyril Holuby

František Kopecký

František Kopecký

František Karas

1897 1898

František Kopecký

K. Čermák

Jan Volejník

J. Körwitzer

Antonín Hejdušek

1894 František Ešner 1896

Vojtěch Havel V. Hrdina

Hynek Bulín

1895

Josef Kořen

Václav Valenta

Jan Fuksík

1893

Karel Kettner

Antonín Burian

Josef Vévoda

František Dobiáš

Antonín Svoboda

Václav Leitgeb

Marie Michlová

Emilie Svobodová

Žofie Jánošíková

Karel Preis Amalie Viktorinová

Josef Soušek

Růžena Boubelová

Josefa Němečková Jaroslav Skryja

Zdeněk Krejčí

Julie Šikulová

Josef Ticháček

Marie Vlčková

Cvičitelé 1862–1938 Místonáčelník

Cvičitelé

1862 1863 1864 1865 1866 1867 Vladimír Hanáček

1868 1869 1870 1871

Jan Strnad

Stanislav Jermař

Jan Kyselka

Josef Müller

Karel Černocký

František Voráč

Albín Kučera Jan Rychman

1872 1873 Edvard Rychtr 1874

Jan Svoboda

1875 1876 František Neumann

František Hloušek

1877

Julius Zedník

1878 Edvard Svoboda 1879

Karel Novák

1880

Julius Zedník

Josef Hájek

František Ernest

1881 Julius Zedník

1882

Jaroslav Klíč

Karel Novák

František Vlček

Stanislav Henčl

Josef Kučírek

František Moravus

Otakar Dvořák

1883 1884

Arnošt Frank

1885 František Chmelík

Josef Hirt

Karel Regal

1888

František Ploskal

1892

Emil Pardon

Eugen Škarda

1893

Josef Blažek 1895

Josef Farník

Jan Dvořák Peregrin Fiša

Čeněk Kreml

Gothard Bič Jan Dvořák

Petr Bílek

Antonín Zajíček František Procházka

Karel Kettner

Josef Jirásek

Cyril Jílek

Jan Jirásek

Jaroslav Elgart

Antonín Hyánek

Josef Kožený

František Ešner

1894

Emanuel Bláha

Robert Pukl

Antonín Zajíček

1891

Josef Kučírek Jindřich Břeněk

1889 Vojtěch Havel 1890

Josef Klíma

Karel Kettner

1886 1887

Ludvík Buda

Ladislav Henčl Antonín Kříž

Václav Bartoníček

1896

Ferdinand Krkoška

Václav Kučera

Karel Pukl

Jindřich Mareš

Bohdan Beránek

Václav Kučera Karel Vohnout

Jan Mojžíš

Antonín Mezera

Karel Putna

Rudolf Šklíba

Oldřich Šindler

Adolf Jebavý

František Zelený

J. Kosatík

František Sadílek

Josef Srkal

Ladislav Gráf

Bohdan Hejna

Josef Klíma

F. Zaorálek

František Ševčík

Jan Valenta

Raimund Šmíd

Karel Horký

Jan Bílý

Stanislav Novák

Josef Barvič Jaroslav Elgart

1898

Karel Zmeškal

Otakar Tajovský

1899 František Železný

Josef Blažek

1900

1902

Stanislav Novák

František Kožený

František Zelený

Josef Němec

1897 Jan Beran

1901

L. Roušar

V. Stočes

Marvánek

Josef Šisler

František Pouchlý Václav Bartoníček

František Ešner

1903

Eduard Králík

Antonín Pokorný

Jan Jelínek

Josef Tauš

František Ševčík

Jan Raclavský

Antonín Mojžíš

Sylvest Vačkář

1905

1907 Karel Bráve

Josef Pokorný

Jan Václavský

Otto Kliment

Jan Rivola

Jan Novotný

Antonín Šindler

Karel Mesařík

Karel Dobeš

Sylvestr Voda Václav Běhal

Stanislav Novák

Jan Mojžíš

1904 Ladislav Jeřábek 1906

František Sixta

Karel Elgart

Jaroslav Odehnal

Emil Musil

František Zatloukal

Čeněk Soldán

1908 Jan Hromádka

Jiří Stíbal

1909 Jaromír Šmejkal

František Wirzinger

1910 František Majda

František Šilař

1911 1912 Jan Hiller Josef Seidl

1913 1914

Josef Klečka

František Mrkos

Antonín Valíček

Alfréd Gleich

František Kříž

Metoděj Trna

Stanislav Tidt František Drásal

František Smrček

1915 Antonín Mezera

1916 Josef Borkovec

Josef Ticháček

Antonín Vaníček

1917

Bartošek Jaroslav

Jan Hon

Josef Fišer

Karel Žižka

Jan Foltýn

Jan Kubík

František Novák

Karel Rotrekl

Jan Kalvoda

Bohuslav Chrastina

Arnošt Procházka

Karel Vilím

Jan Kříž

Cyril Hýlek

1918 1919 Josef Havránek

Josef Zezula

Karel Ernest

Rudolf Ráboň

Ladislav Gotler

František Mašek

Robert Seidl

1920

Jan Králíček

1921

Jindřich Holubička

1922 Karel Jaroň Antonín Mojžíš

1923 Josef Pokora

1924

Karel Pilát

1925 1926

František Konečný

Otakar Rybák

1927

Jindřich Šart

1928

Bohumír Skála

1929

Richard Jelínek František Balátě

1932 Karel Dvořáček 1933

Alois Hrejsemnou

1934

Cyril Frantík

1935 1937 1938

Josef Ondráček

Martin Šmiřák

1931

1936

Emil Řehůřek

Karel Krčma

1930

Jan Králíček

František Kukla

Mikuláš Číla

Jaroslav Hvězda

Václav Kautman

Otto Kliment

František Kožík

Karel Fišer

Josef Svoboda

Alois Křepelka Robert Křivan

Kliment Křepelka Bohumil Maděra

Karel Hartl

Bohuslav Müller

Valentin Vízdal

Josef Petrla

Jan Kalvoda

Jan Gajdoš

Vladimír Pilát

František Masařík

Josef Kouřil

Jaroslav Potoček

Karel Hrabec

Rudolf Sedláček

Alois Hrejsa

Jan Brantsch Arnošt Kahlig

Bohumil Páč

Emil Řehůřek

Jan Potoček

Ladislav Švirk

Josef Volšík Jan Zmrzlý

Jindřich Maděra

Vojtěch Matula

František Sychra

Karel Schneller Albín Hadač

Antonín Schwarz František Kadlčík

Václav Nahodil

Rudolf Novotný

Jaroslav Spiruta

Josef Vařílek

Miloš Mynář Jakub Zeman

Václav Sázava

Břetislav Jeník

Miroslav Vlašánek

Bohuslav Šlerka

Pomahatelé 1869–1938 1869 Jan Kyselka

Josef Müller

1870 Karel Černocký

1873

Františk Voráč Edvard Rychtr

1871 1872

Jan Strnad

Jan Hertl

Jan Svoboda Jan Svoboda

Julius Zedník

Karel Tichý

1874

František 1875 Hloušek

František Svoboda

1876 Josef Hájek

Karel Novák

1877 František 1878 Ernest

František Dvořák

Jan Dvořák

1879 1880 Alois 1881 Vrtal

František Dobiáš

Eduard Hoffmann

1882 Ludvík 1883 Buda 1884 Arnošt Frank 1885 Otakar Dvořák 1886 František Ploskal 1887 Josef Kadlec 1888 Peregrin Fiša

Josef Kučírek Adolf Bartlík

Karel Jelínek

Stanislav Henčl Alois Matuška

Robert Zeman

Bedřich Můčka Baltazar Záboj

Baltazar Záboj

František Přikryl

Jindřich Kořán

Antonín Zajíček

František Moravus

František Přikryl

Karel Jambor

Karel Vohnout

Jindřich Břenek

Robert Pukl

Pouchlý

František Ševčík

Vojtěch Havel

Vondrejc

Karel Horký

Jaroslav Odehnal

1889 1890 1891 1892 1893 1894 1895 1896 1897 Jan Beran 1898 1899 1900 1901 Karel Dobeš

Jan Jelínek

1902 Matěj Sedláček

1903 1904

Jaroslav Harásek

František Hlaváček

Otomar Vačkář

František Zatloukal Eduard Králík

1905 Ladislav Jeřábek

1906 1907

Jan 1908 Foltýn 1909 1910

Eduard Voda

Jan Králíček Arnošt Odehnal

1911

Alfréd Gleich

1912 1913 Karel 1914 Chromý

František Majda

Ferdinand Pecina

1915 František Pecina

Josef Borkovec

Rudolf Ráboň

Jindřich Holubička

František Wirzinger

Bohuslav Chrastina

Jaroslav Petrla

Karel Žižka Vojtěch Luža

Metoděj Trna

František Mrkos

Bohumil Horák

František Smrček

Josef Šoc

1916 1917 1918 1919

Jaroslav Odehnal

1920 Karel Chromý 1921

Antonín Vaníček Bohumil Chrastina

Jindřich Holubička

Emil Řehůřek

Josef Křížka

Jindřich Sahánek

1922 Václav 1923 Heřman

Alois Křepelka

Karel Dvořáček

1924

František Sychra

1925 1926 1927 Jiří Máčel 1928 1929 František Masařík 1930

Alois Hrejsemnou

Richard Jelínek

Jan Karafiát

Otto Kliment

Josef Kulhánek

Alois Tichý

Valentín Vízdal

Josef Hrbáč

Bohuslav Bém Václav Hadač

Jan Kalvoda

Rudolf Sedláček

František Kukla

B. Müller

Jaroslav Poděl

Jaroslav Linhart

Josef Sychra

Karel Vilím

Kliment Křepelka

Josef Petrla

Jan Bartošek Bohumil Páč

Rudolf Ráboň

Josef Kukla Karel Pilát

Jan Potoček

Vladimír Pilát

Karel Hrabec

Jaroslav Dvořáček

Řehoř Formenko

František Cyril

Vojtěch Matula

Antonín Švarc

Václav Nahodil

Josef Pištělák

Václav Sázava

1931 1932 1933 1934 1935 Jan Caesar 1936 1937

Jan Hrejsemnou

Vojtěch Doleček

1938

Poznámka: Pomahatel = asistent cvičitele

František Kadlčík

Antonín Hájek

František Hrabec

František Tichý

František Netušil

Jaroslav Spiruta

Karel Preis František Riegel

Jaroslav Šenk

Karel Páč

Bohuš Šlerka

Arnošt Kahlig Bohuš Šlerka

Josef Vařílek Břetislav Jeník

Jakub Zeman

Miloš Lízal

Ervín Buchníček Zdeněk Bilík

Jaroslav Sázava

Vratislav Šarapatka

Vladimír Vrtěl Konstantin Ostrogradský

Zdeněk Weiss Jan Vojta Engelbert Blažek

Petr Mazal

Josef Sadílek

Votěch Göttinger

Richard Heřmanský

Vladimír Josífek

Josef Kozák

Antonín Zimmermann

Vladimír Ticháček Zdeněk Brunecký

Jan Škoda

Josef Veselý

Alois Šebek Vladimír Pacholík Arnold Pavlík Josef Volšík

Čekatelé 1868–1938 1868 Jan Kyselka

Josef Müller

Jan Strnad

1869 Karel Černocký

Edvard Rychtr

František Voráč

1871 Jan Hartl

Jan Melichar

Jan Svoboda

1872 Václav Černý

Velebín Urbánek

1870

1873 Ferdinand Barták Jan Havlíček

1874 1875

Leopold Zelinský

1876

František Svoboda Karel Mikšík/ František Dvořák

Julius Zedník

Antonín Lukeš

Karel Hlávka Hanuš Melichar

Jan Šich/ Karel Novák/ Josef Hájek

Antonín Jandl/ Sonnenweld/ Petr Edvard Antonín Svoboda Konvalinka

Karel Hlávka/ Antonín Holzer/ Vladimír Fantišek Ernest Zedník

František Dobiáš

Jan Samek

Jaromír Hans

Josef Hájek

Jindřich Slovák

Ferdinand Lang

1877 1878 Alois Vrtal 1879 Eduard Hoffmann 1880 1881

Jindřich Prillinger

1882 Otto Scholz

Cyril Hachle

František Rypáček

Stanislav Henčl

Filip Horálek

1883 Filip Horálek 1884 1885 1886 1887 1888 1889 1890 1891 1892 1893 1894 1895 1896 1897 Richard Obdržálek

Otakar Tajovský

Josef Ticháček

1904 Jan Foltýn

Jaroslav Harásek

Matěj Sedláček

1905 Jan Králíček

Karel Šilhavý

Jiří Stíbal

1906 Arnošt Odehnal

Jaroslav Petrla

František Wirzinger

Sylvestr Voda

Volf

1898 1899 1900 1901 1902 1903

1907 1908

Bohuslav Chrastina

Ludvík Sedláček

1909

Jaroslav Petrla

Alfréd Gleich

1910 1911 František Nedvědický

Josef Fišer

František Zatloukal

Eduard Voda

Vladimír Voda

František Wirzinger

Pavel Marada

Jakub Richter

Jan Sladký

Josef Šafář

Karel Bienk

Metoděj Trna

Metoděj Sedláček

Vojtěch Luža

Ferdinand Pecina

1912

Josef Gardavský

1913 1914 1915 Josef Kalvoda

Karel Ernest

Karel Vilím

Rudolf Sedláček

Jindřich Holubička František Klimánek

Josef Šoc

Karel Chromý

Josef Klečka

Ladislav Gottler

František Benda

Josef Kalvoda

Karel Kotek

Josef Kulhánek

Ervín Malík

Antonín Kadlec Vladimír Šeda

František Klauda

Jan Vlček Jan Valenta Rudolf Němec

Stanislav Todt

Stanislav Zounek

Otto Kliment

Jan Kubíček

Josef Mareček

Jaroslav Poděl

Jan Pohořelý

František Benda

Jindřich Hashek

Petr Drahoňovský Karel Kotek

Jaroslav Harásek Jan Novotný Raimund Němec

František Smrček Jan Pohořelý

Bohumil Horák

Karel Koluch

Eman Kuneš

František Novák

Bohumil Petrla

Arnošt Procházka

Karel Rotrekl

Oto Kliment

Jan Tachecí

Klement Vaněk

Karel Vilím

Rudolf Ráboň

František Schafhaupt

František Uhlíř

Josef Borkovec

Valentín Vízdal

Arnošt Procházka

Ferdinand Špičák

František Jílek

Karel Ernest

Alois Zapletal

Severin Havíř

Bořivoj Valníček

Antonín Vaníček

1916 1917 1918 Jaroslav Čeřovský

1919

Alois Šebek

1920 Jan Popelka

1921 1922 Josef Sychra 1923

1926

1928

Bedřich Šupčík Václav Jirásek

Václav Sázava

Ladislav Vácha

Ladislav Lik

František Hanák

František Pernica

František Zapletal Alex Drdla

Ervín Buchníček

Ladislav Vejvoda

Josef Mičánek

Arnošt Macík

Oldřich Nedvěd

Cyril Burian

Otmar Kala

Antonín Kučera

1936 1937 Vojtěch Šanda

Poznámka: Čekatelé/čekatelky čekají na jakoukoliv funkci v jednotě. Ve statistikách byli uváděni pod cvičitelský sbor.

Ladislav Cigánek

František Rundt

Jaroslav Kinter

Karel Kinter

Břetislav Jeník

Petr Mazal

Vojtěch Matula ml.

František Jindra

Jan Kalvoda

Jan Karafiát

Bohuš Šlerka

Vratislav Šarapatka

Viktor Rotrekl

Jan César

Alois Křepelka

Klement Křepelka

Vlasta Pacholík

Jaroslav Dvořák

Josef Rudolf

František Kadlčík

Zdeněk Krejčí Josef Ondráček

Václav Nahodil

Antonín Rovenský

Zdeněk Weiss

Josef Vařílek

Vlastimil Cimbálek

Vladimír Vrtěl

Jaroslav Šenk

Nikader Ursul

Leopold Záhora Vojtěch Göttinger

František Jílka

Karel Schneller

Karel Páč

Jan Vojta

František Janků

Řehoř Formenko

Otakar Rybák Antonín Hájek

František Drdla

Václav Helus

Jiří Máčel

Bohumil Páč Jan Gajdoš

Jaroslav Dvořáček

Bohumil Frey

Jaroslav Helus

Bohumil Bém

Pultar Květoslav Merhaut

Miloš Mynář

Konstantin Ostrogradský

Vojtěch Doležal

1935

1938 Jan Syrový

František Zatloukal

Josef Čada

Jan Hrejsemnou

František Tichý Miloš Oplocký

Karel Dvořáček

Bohumil Petrla

Alex Novotný Josef Pištělák

Rudolf Sedláček

Václav Kautman

František Hrabec

1932

Arnold Pavlík

František Masařík

Karel Preis

1931

1934

Ilko Kaličák

Vilém Beránek

Josef Volšík

Bohuslav Vlček

Jaroslav Helus

František Černava

1927

1933

František Střelec

Alois Gros

1925

1930

Jan Šob Alex Kovalenko

1924

1929

Josef Petrla

Rudolf Ráboň

Josef Sadílek

Vladimír Ticháček

Jaroslav Zdražil Jaromír Weigner

Jan Jebavý

Jaroslav Zahradníček

Alois Břínek

František Dědčík

Jaroslav Spiruta

Josef Čvančara František Viktorin

Karel Jaroň

František Sartorius

Antonín Svítil

František Sychra

Jaroslav Hrbáč

Valentín Vízdal

Jan Bartošek

František Zapletal

Cvičitelky 1909–1938 1909 1910 1911

Anna Vodová

Marie Mezerová

Joža Mojžíšová

Julie Mojžíšová

Ria Zezulová

Ludmila Perglerová

Anna Štursová

Bohuša Antonie Macenaurová Štuchalová Krista Stejskalová

Marie Šímová

Ludmila Švardová

Karla Stejskalová

Božena Měcháčková

Anda Prudilová

Božena Alexová

Anežka Bramborová

Karla Mojžíšová

Anna Šímová

Marie Čapková

Zorka Klossová

1912 1913

Matylda Moudrá

1914

Marie Pecinová

Antonie Štuchalová

1915 1916

Štěpánka Adámková

Olga Dadáková

Růžena Petrlová

Ludmila Dopitová

1918 Anna 1919 Moudrá Jožka Ptáčková

1920 1921 1922

Zorka Klossová

Milada Jánošová

Marie Černá

Helena Hloušková

Marie Hladíková

Karla Procházková

Jožka Havlíková

1917

Antonie Bučková

Marie Žitovská Žofie Kleslová

Arnošta Řeřichová

Anna Petrlová

Ludmila Pásková

Libuše Mášová

Vlasta Slavětínská

Štěpánka Aujeská

Matylda Schafhauptová

Marie Lisková

Miroslava Trojanová

Anna Lifková

Julie Veselá

Žofie Ráboňová

Helena Kučerová

Marie Balcarová

Cecílie Kratochvílová

Berta Frýbrtová Berta Frýbrtová Irma Löwenthálová

Štěpánka Glosserová

Sychrová

Karásková

Hamplová

Julie Kratochvílová

Julie Kořínková

Žofie Kleslová

Jarmila Kadlecová

Jarmila Bohdanová

Marie Dokoupilová

1925 Marie Lisková

Hedvika Kocmanová

Marie Hlavicová

1927

Marie Hnátková

Milada Janošová Amálie Hejtmánková

Marie Hradilová

Marie Tobičíková

Jaromila Raclová

Marie Lisková

Ludmila Horáková

1929

1931

Růžena 1932 Buchníčková

Amálie Babáková

Ludmila Bajglová

Marie Hýlková

Libuše Jelínková

Věra Jílková

Anežka Kepáková

1938

Ludmila Bajglová

Marie Andrlová

Marie Tobičíková

Marie Mezerová

Růžena Kaňková

Gusta Kmentová Marie Kolíbalová

Růžena Maděrová Jaromila Gajdošová

Josefa Hrušková

Klotylda Formánková

Františka Hrabcová

Ludmila Habrdová

Eliška Hýlková Marie Krejčová

Blažena Melicharová

Lenka Konečná

Věra Němcová

Oldřiška Čejdová Věra Neuwirthová

Marie Neuwirthová Svatava Jebavá

Julie Mojžíšová

Aloisie Zajícová

Anna Drbalová

Slávka Rýglová Olga Chybová

Milena Gallusová

Růžena Páčová

Svatava Gallusová Květa Vítová

Marie Potošková

Marie Novotná

Jiřina Sobková

Marie Kinterová

Ludmila Pásková

Marie Hošková

1936 1937

Marie Benešová

Milada Fritscherová

Marie Hnátková Jožka Gallusová

1933

Františka Fiedlerová

Marie Habrdová

Marie Tichá

1928

Marie Žůrková

Ludmila Göttingerová

Marie Pleskotová

Marie Hladilová

1926

1935

Marie Grossová

Věra Elgartová

1924

1934

Tereza Holešovská

Marie Špačková

1923

1930

Julie Homolová

Olga Novotná

Věra Žemlíková Růžena Němcová

Milada Pištěláková

Pomahatelky 1919–1938 1919 1920 Marie Špačková

Matylda Schaufhauptová

Berta Kasálková

Zorka Klossová

Růžena Petrlová

Božena Špačková

1921 1922 Jarmila Bohdanová

Miroslava Trojanová

Ludmila Bajglová

Marie Viklická

Arnošta Řeřichová

Marie Benešová

Marie Štrambachová

1924

Milada Ondroušková Marie Vidlická

1925 1926 Anna Špačková

1928 Marie 1930 Sychrová

Božena Kučerová

Anna Eremiášová

Anda Šartová

1932

1937 1938

Milada Mlejnková

Anna Šartová

Ela Hýlková

Ludmila Křepelková

Terezie Holešová

Julie Homolová

Žofie Kleslová

Julie Kořínková

Marie Lisková

Irma Löwenthalová

Libuše Mášová

Anna Petrlová

Růžena Petrlová

Františka Šípková

Marie Pospíšilová

Františka Nováčková

Hedvika Kocmanová

Anežka Kepáková

Marie Hladilová

Marie Hýlková

Marie Hlavicová

Růžena Buchníčková

Božena Vysloužilová

Julie Kořínková

Marie Špačková

Pavla Fišerová

Františka Pilátová

Marie Halouzková

Milada Fritscherová

Marie Životská Marie Tobičíková

Marie Kinterová

Františka Fiedlerová

Anna Roudenská

Božena Göttingerová

Marie Trávníčková

Vlasta Smrčková

Anna Hrabcová

Eliška Langrová

Olga Sobotková

Anna Vobůrková

Růžena Páčová

Růžena Holubová

Jiřina Sobková

Zdeňka Dušková

Marta Genserková

Marie Hrejsemnou

1934

1936

Ludmila Pásková

Marie Nováčková

Marie Macíková

Marie Benešová

Anna Fajmanová

Hedvika Ryšavá

Marie Dokoupilová

Zdeňka Zapletalová

1933

1935

Julie Zemánková Marie Andrlová

Marie Štrombachová

Marie Fridrichová Olga Chybová

1931

Ludmila Váňová

Aloisa Zajícová

Ludmila Horáková

1927

Emilie Trnková Anna Lifková

Ludmila Göttingerová

1923

1929

Marta Šuterová

Vlasta Nováková

Marie Fridriechová Zdeňka Mátlová

Anna Adamová

Julie Letochová

Květa Bajerová

Božena Kabelková

Libuše Frajtová

Ema Keprtová

Marie Ondráčková

Zdeňka Nováková

Anna Sobková

Marie Spílková

Soňa Jánošíková

Vlasta Jakubcová

Julie Horáčková Jaroslava Bajerová

Marie Chybíková

Marie Kunovská

Amálie Marie Hejtmánková Bučková

Čekatelky 1919–1938 1919 Marie Anderlová

Marie Benešová

Anna Bezdičková

Anna Dvořáková

Věra Elgartová

Štěpánka Gloserová

Milada Komárková

Anna Komárková

Milada Budíková

Hana Peňazová

Štěpánka Procházková

Marie Hýlková

Adéla Lorencová

Anežka Kepáková

Hedvika Kocmanová

Aloisie Zajícová

Marie Životská

Marie Vyklická

Eliška Loukotová

Ludmila Gottingerová

Anna Hamouzová

Žofie Kleslová

Cila Kratochvílová

Irma Löwenthalová

Anna Vágnerová

Marie Sychrová

Marie Nováčková

Božena Gottingrová

Eliška Langrová

Františka Pilátová

Růžena Roubíčková

Ema Linhartová

Zdeňka Nováková

Alvera Hávová

Olga Chybová

Emanuela Keprtová

Zdeňka Mátlová

Vlasta Nováková

Božena Jarošová

Emanuela Keprtová

Julie Letochová

Zdeňka Mátlová

Marie Ondráčková

Marie Hraníčková

Marie Grimová

Julie Horáčková

Vlasta Jakubcová

Soňa Janošíková

Libuše Frajtová

Ludmila Pásková

Anna Peterlová

1920 1921 1922 1923 1924

Marie Bučková

Božena Vysloužilová Marie Fantová

1925 Marie Hnátková 1926 1927 1928 1929

Marie Fantová

Marie Fantová

Růžena Holubová

Antonie Křepelková

Marie Fridrichová

1931 Svatava Gallusová

Marie Benešová

Vlasta Smrčková

Milada Fritscherová

Marie Halouzková

Anna Eremiášová

Marta Genserková

Aloisie Grubrová Květa Kupková

Květoslava Bajerová

1932 Marie Benešová

Anna Hrabcová

Jiřina Sobková

Zdeňka Zapletalová

Věra Fritscherová

Anna Vobůrková Růžena Roubíčková

Anna Fajmánová Jaroslava Bajerová

1934 Marie Grimová 1935 1936

1938

Marie Horáková

Štěpánka Žižková Marie Hošková

Věra Fritscherová Marie Eremiášová

1937 Marie Linhartová

Marie Šimberová

Růžena Roubíčková

1930 Marie Fantová

1933 Marie Spilková

Marie Hlavicová

Božena Jarošová

Marie Adamová Anna Bílková

Marie Kunovská

Zdeňka Zemánková

Jana Zemánková

Vlasta Pásková

Blažena Pešková

Růžena Roubíčková

Marie Šubrtová

Julie Šikulová

Marie Řehůřková

Marie Benešová Olga Sobotková

Marie Tetourová Božena Vysloužilová Emanuela Keprtová

Hermína Fliegrová

Růžena Ryšavá

Jožka Sychrová

Marie Marta Štrambachová Šuterová

Julie Zemánková

184 |

SOKOL BRNO I 1862–1938 – DĚJINY ELITNÍ MORAVSKÉ JEDNOTY

Seznam zkratek

Instituce a časopisy

Archivní materiály

AMB BMD ČOS DTJ FPT MZA MSOS NA NM SDTJ VVM

fol. folio inv. č. inventární číslo kart. karton kn. kniha rkp. rukopis sign. signatura

Archiv města Brna Brno v minulosti a dnes Česká obec sokolská dělnické tělocvičné jednoty Federace proletářské tělovýchovy Moravský zemský archiv v Brně Moravskoslezská obec sokolská Národní archiv Národní muzeum Svaz dělnických tělocvičných jednot Vlastivědný věstník moravský

Prameny a literatura

| 185

Prameny a literatura

Nepublikované prameny

Literatura

Moravský zemský archiv v Brně B 26 Policejní ředitelství Brno (1766) 1785–1945 (1966) B 280 Zemský národní výbor Brno (1785) 1945–1949 (1950) B 14 Moravské místodržitelství (1628) 1786–1918 (1926) C 61 Německé státní zastupitelství Znojmo 1938–1945 G 61 Pražák Alois, JUDr. (1852) 1873–1915 G 62 Pražákovi Alois a Otakar – advokátní kancelář Brno (1705) 1841–1912 G 106 Krajský výbor Sokola Brno (1850) 1873–1953 (1960) E 67 Sbírka matrik 1579–1949 (1951)

AMBROŽOVÁ Hana, Historik na Moravě, Brno 2009. BAKALÁŘ Robert – CIHLÁŘ Jaroslav – ČERNÝ Jiří, Zlatá kniha cyklistiky, Praha 1984. BALÍK Stanislav, Junák-skaut: příklad Velena Fanderlika, in: Člověk na Moravě v první polovině 20. století, Brno 2006, s. 451–466. BARTONÍČEK Václav, Dějiny Sokola brněnského ku oslavě 40letého trvání, Brno 1882. BERANOVÁ Jitka – WAIC Marek, Kulturně výchovná a vzdělávací činnost českých tělocvičných organizací, Praha 1998. BIHL Wolfdieter, Die Juden Habsburgermonarchie 1848–1918, ed. Adam WANDRUSZKA – Peter URBANITSCH, sv. 3, 1–2: Die Vökler des Reiches, Wien 1980, s. 3, 2. BLÁHOVÁ Marie, Historická chronologie, Praha 2001. Bratru Josefu Zezulovi k sedmdesátinám (1949), redigoval Vl. Zapletal, AMB, H 4243, Brno 1949, s. 16. BRÁZDIL Rudolf – VALÁŠEK Hubert – SOUKALOVÁ Eva, Povodně v Brně: historie povodní, jejich příčiny a dopady, Brno 2010. BROUČEK Stanislav – JEŘÁBEK Richard, Lidová kultura: národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska, Praha 2007. BRÜGEL Johann Wolfgang, Češi a Němci 1918–1938, Český Těšín 2006. BUDÍNSKÝ Jaroslav, Morava za války: ze vzpomínek na domácí odboj, Praha 1936. BULÍN Hynek, Jiskry a plameny. Vzpomínky na dobu zápasů i vítězství, Brno 1930. BURIAN Václav, Svěcení praporu „Sokola“ v Brně roku 1871, Vlastivědný věstník moravský 47, 1995, č. 2. BURIANOVÁ Miroslava, Móda v ulicích protektorátu, Praha 2013. ČECHUROVÁ Jana – RANDÁK Jan, Základní problémy studia moderních a soudobých dějin, Praha 2014. ČEJKA Jiří, Brněnský sokolský slet roku 1914, in: První světová válka a česká společnost: sborník z vědecké konference, Brno 1994, s. 62–66. ČEJKA Jiří, Sokolský slet v Brně roku 1914, Forum Brunense: sborník prací Muzea města Brna, Brno 1994, s. 139–148. ČEJKA Jiří, 1914: než zazněla dělová rána…, in: Sokolský almanach 1914–1994, Brno 1994, s. 11–15. ČERMÁKOVÁ Jana, Fondy a sbírky Archivu města Brna, BMD 19, 2006, s. 497–540.

Archiv města Brna R 77 Sokol, tělocvičná jednota Brno I 1862–2008 T 13 Ctibor Helcelet, Dr. – osobní fond 1860–1904 T 46 Zezula Josef – osobní fond (1862) 1882–1964 T 68 Novák Václav – osobní fond 1950–1994

Tištěné prameny ČIHALÍKOVÁ Jana, T 46 Josef Zezula osobní fond (1862) 1882–1964, Inventář, Brno 1999. GROH Vladimír – JANDÁSEK Ladislav – KREJČÍ Antonín, Dopisy Dr. Miroslava Tyrše Ctiboru Helceletovi, Praha 1940. HELCELET Jan, Dopisy otce synovi, Brno 1932. KABELÍK Jan, Korespondence a zápisky Jana Helceleta, Brno 1910. POLÁKOVÁ Zdena – JELÍNKOVÁ Eva, Lyžníci, velocipedisté a ti druzí, Brno 2000. SWIERCZEKOVÁ Lucie, Průvodce po archivních fondech a sbírkách Oddělení dějin tělesné výchovy a sportu Národního muzea, Praha 2007. ŠINKOVSKÝ Roman, Německé turnerské hnutí v pohraničních oblastech Čech do roku 1918, Disertační práce, FTVS UK, Praha 2005. Tělocvičná jednota Sokol Pražský, Památník vydaný na oslavu dvacetiletého trvání tělocvičné jednoty Sokola pražského, V Praze 1883. THON Jan, Rodinné listy Karla Sabiny, Praha 1947. TYRŠ Miroslav, Statisticko-historický přehled jednot sokolských pro rok 1865, Praha 1866. URBÁNKOVÁ Libuše – WURMOVÁ Milada, G 106 Krajský výbor SOKOLA Brno 1873–1953, Inventář, Brno 1960.

186 |

SOKOL BRNO I 1862–1938 – DĚJINY ELITNÍ MORAVSKÉ JEDNOTY

ČERNÝ Tomáš – RŮŽIČKA P. M., Dějiny stanov Sokola Pražského, in: Památník vydaný na oslavu dvacetiletého trvání Tělocvičné jednoty Sokola Pražského, Praha 1883, s. 161–179. ČERVENÁ Radana, Počátky brněnského Sokola a jeho zakladatelé, BMD 18, 2005, s. 217–257. ČERVENÁ Radana, Vybudování stadionu Sokola Brno I. Sokolské tělocvičny v letech 1862–1929, BMD 21, 2008, s. 181–205. DOLEŽEL Michal – ŠVÁCHA Rostislav – VŠETEČKA Petr – VÁCHA Zdeněk – CHATRNÝ Jindřich – ŠEBÁNEK Jan – DOLANSKÁ Lenka, Prapor Sokola Brno I, Brno 2015. DOSTÁL Miroslav, Vznik sokolské tělovýchovy v Brně, Sokolský almanach 1914–1994, Brno 1994. EMMERT František, Českoslovenští legionáři za první světové války, Praha 2014. FASORA Lukáš – HANUŠ Jiří – MALÍŘ Jiří, Moravské vyrovnání z roku 1905 – možnosti a limity národnostního smíru ve střední Evropě: sborník příspěvků ze stejnojmenné mezinárodní konference konané ve dnech 10.–11. listopadu 2005 v Brně, Brno 2006. FLODROVÁ Milena, Brněnské ulice a vývoj jejich názvů od 13. století po dnešek, Brno 1997 GALANDAUER Jan a kol., O samostatný československý stát 1914– 1918, Praha 1992. GREXA Ján – STRACHOVÁ Milena, Dějiny sportu: přehled světových a českých dějin tělesné výchovy a sportu, Brno 2011. HANUŠ Jan, Kronika Orelstva 1902–1948, Brno 1992. HLEDÍKOVÁ Zdeňka – JANÁK Jan – DOBEŠ Jan, Dějiny správy v českých zemích: od počátků státu po současnost, Praha 2007. HOŘEJŠÍ Jan, O zdraví národa, Praha 1948. HUGO Jan, Slovník nespisovné češtiny: argot, slangy a obecná mluva od nejstarších dob po současnost: historie a původ slov, 3., roz. vyd., Praha c2009. HYNEK David, Dějiny Orelstva, Praha 1923. JAGOŠOVÁ Anna, Počátky sokolského kroje, Vzdělavatelské listy – samostatná speciální příloha časopisu Sokol, 3. 9. 2017. JAKUBÍČKOVÁ Jana – NOSKOVÁ Jana, Oslavy císařského jubilea v prosinci 1908 v Brně, BMD 21, 2008, s. 553–586. JORDÁNKOVÁ Hana – SULITKOVÁ Ludmila, Brno, I. díl: Město uvnitř hradeb, Praha 2008. JORDÁNKOVÁ Hana – SULITKOVÁ Ludmila, Brno, II. díl: Historická předměstí a Staré Brno, Praha – Litomyšl 2010. KLIMEK Antonín, Dějiny zemí Koruny české, sv. XIII., 1918–1929, Praha – Litomyšl 2000. KOLÁŘ František a kol., Kdo byl kdo: naši olympionici, Praha 1999. KORYČÁNEK Rostislav, Česká architektura v německém Brně. Město jako ideální krajina nacionalismu, Brno 2003. KOUKAL Pavel, Sokolové u zrodu Masarykovy republiky, Duchcov 2008. KOVÁŘ Pavel, Vítězové poražení – historické okamžiky českého sportu. Praha 2014, s. 174–177.

KOZÁKOVÁ Zlata, Sokolské slety: 1882–1948, Praha 1994. KÖSSL Jiří – KRÁTKÝ František – MAREK Jaroslav, Dějiny tělesné výchovy II. od roku 1848 do současnosti, Praha 1986. KRÁTKÝ František, Dějiny tělesné výchovy, Praha 1963. KROUPA Jiří, Dějiny Brna. 7, Uměleckohistorické památky, historické jádro, Brno 2015. KVAČEK Robert, První světová válka a česká otázka, Praha 2013. LANGROVÁ Martina, Bytová otázka dělníků v Brně v letech 1890– 1910 na příkladu ulice Cejl, BMD 21, s. 219–237. LASOVSKÁ Františka, Sokolstvo za války a převratu: (příspěvek k dějinám odboje), Praha 1928. LENDEROVÁ Milena, K hříchu i k modlitbě. Postavení ženy v 19. století, Praha 1999. MALÍŘ Jiří, Biografický slovník poslanců moravského zemského sněmu v letech 1861–1918, Brno 2012. MALÍŘ Jiří, Společnost v Brně mezi Besedním a Německým domem, in: Besední dům: Architektura, společnost, kultura, Brno 1995. MALÍŘ Jiří, K počátkům národních sporů v Brně v letech 1863–1867: od rakouského patriotismu k nacionalismu, in: JORDÁNKOVÁ Hana, Alis volat propriis: sborník příspěvků k životnímu jubileu Ludmily Sulitkové, Brno 2016. MASÁK Emanuel, Dějiny Dědictví sv. Cyrila a Metoděje v Brně, Brno 1932. MYŠKA Milan a kol. Historická encyklopedie podnikatelů Čech, Moravy a Slezska. Ostrava 2003. NOVÁ Jana – NOVOTNÝ Jiří – RACEK Oldřich – REKTOŘÍK Jaroslav – SEKOT Aleš – STRACHOVÁ Milena – VÁLKOVÁ Hana, Management, marketing a ekonomika sportu, Brno 2016. NOVOTNÁ Markéta, Počátky organizované cyklistiky v Brně 1885– 1900, BMD 22, 2009, s. 199–230. NIGER Michal – KOLIŠ Jiří, Český sport 1862–1914, Kladno 2003. OBRÁTIL Karel Jaroslav, Sokolský katechismus, Zubří 1898. PACNER Karel, Osudové okamžiky Československa, Praha 2012. PACUT Miroslav, Dějiny vybraných individuálních sportů, Ostrava 2010. PELC Martin, Struktury opavského sportu 1850–1938, Opava 2009. PELC Martin, Sport a česká společnost do roku 1939, Praha 2018. PERNES Jiří, Moravští zemští prezidenti, Brno 2016. PERNES Jiří, Pod habsburským orlem: České země a Rakousko-Uhersko na přelomu 19. a 20. století, vyd. druhé, Praha 2006. PEŠA Václav – DŘÍMAL Jaroslav, Dějiny města Brna, 2. díl, Brno 1973. Rakousko-uherská monarchie: habsburská říše 1867–1918 slovem a obrazem, Praha 2011. SAK Robert, Miroslav Tyrš: Sokol, myslitel, výtvarný kritik, Praha 2012. SCHŮTOVÁ Jitka – WAIC Marek, Tělesná výchova a sport žen v českých a dalších středoevropských zemích: vznik a vývoj do druhé světové války, Praha 2003.

Prameny a literatura

SICHA Richard, Český vojín a říjnový převrat v Brně: příspěvek k dějinám národního odboje domácího, Brno 1933. SOBEK František, František Skopalík (1822–1891): jeho život a dílo, Brno 1946. Sokolstvo a klerikální jednoty tělocvičné, Věstník sokolský: list České obce sokolské, roč. 14, č 23, 10. 12. 1910, s. 603–607. SOUČEK Josef, MUDr. Jan Helcelet, Brno 1937. STRACHOVÁ Milena, Sport a Český svaz tělesné výchovy po roce 1989, Brno 2013. STRACHOVÁ Milena – VOSTRÝ Zdeněk, Brněnské sokolské slety, BMD 31, 2018, s. 43–61. STRACHOVÁ Milena, Sokol Brno I – mateřská jednota československých gymnastů, Česká kinantropologie, roč. 22, č. 2, s. 46–57. STRACHOVÁ Milena, Emancipation of women in physical education paper on history of the women´s unit of Sokol Brno I (1902–1934), Historický časopis, roč. 67, č. 2, s. 265–288. STRÝCOVÁ Dagmar, Alois Hudec – mistr kruhů. Praha 2016, s. 5. ŠEDIVÝ Ivan, Češi, české země a Velká válka 1914–1918, 2., dopl. vyd, Praha 2014. ŠIMÁNEK Josef, Za zakladatelem československého skautingu, Lidová demokracie, roč. 2, 1946, č. 215, s. 2. ŠLECHTOVÁ Alena – LEVORA Josef, Členové České akademie věd a umění 1890–1952, Vyd. 2., Praha 2004. ŠTUMBAUER Jan – TLUSTÝ Tomáš – MALÁTOVÁ Renata, Vybrané kapitoly z historie tělesné výchovy, sportu a turistiky v českých zemích do roku 1918, České Budějovice 2015. ŠTUMBAUER Jan, Vybrané kapitoly z historie tělesné výchovy, sportu a turistiky v meziválečném Československu, České Budějovice 2016. TLUSTÝ Tomáš, Počátky a vývoj orelské organizace na Moravě do roku 1914, Studia sportiva, roč. 12, č. 1, s. 94–107. V. valný sjezd ČOS, Praha 1910. VÁLKA Zbyněk, Brno pod hákovým křížem, Olomouc 2004. VESELÝ Zdeněk, Dějiny českého státu v dokumentech, Praha 2003. VODOVÁ Anna, Jak jsme začínaly, in: Ženy Sokola Brno I. 1909– 1934, s. 127–129. VRABCOVÁ Marie – FELIX Jiří, Dějiny ženského sokolského tělocviku, Praha 1922. VYSKOČIL Aleš, C. k. úředník ve zlatém věku jistoty, Praha 2009. VYSKOČIL Aleš, Slovník představitelů politické správy na Moravě v letech 1850–1918, Praha 2011. Vznik a stručné dějiny Orla v Čechách: 1897–1921, Hradec Králové [1922]. WAIC Marek, Německé tělovýchovné a sportovní spolky v českých zemích a Československu, Praha 2008. WAIC Marek, Sokol – jeho vznik, vývoj a význam: mezinárodní konference Praha, září 1997: sborník příspěvků, Praha 1998.

| 187

WAIC Marek, Tělovýchova a sport ve službách české národní emancipace, Praha 2013. WAIC Marek, Zrození českého akademického sportu a František Smotlacha, Česká kinantropologie 15, č. 2, s. 49–56. WAITOVÁ Miluše, Vzpomínáme počátků ženského tělocviku, Sokolský věstník: list Československé obce sokolské, roč. 46, č. 43–44, 2. 11. 1948, s. 574. ZAPLETAL Vladimír – KOŽÍK František, Dějiny Sokola Brno I: 1862–1887, Brno 1948. ZEIGLER Earle F., Sport Management, Past, Present, Future, Journal of Sport Management 1, 1987, s. 4–24. ZŘÍDKAVESELÝ František, Odraz vzniku ČSR v městě Brně, in: Sborník příspěvků o vzniku Československa, Brno 1983, s. 34. ŽAMPACH František Method, Československý Orel, in: Příručka osvětové práce orelské, Brno 1921, s. 19–21.

Internetové zdroje Boj za univerzitu, boj několika desetiletí | 90. výročí založení MU | online.muni.cz, https://www.online.muni.cz/z-historie-mu/1289-boj-za-univerzitu-boj-nekolika-desetileti, cit. 2018-01-19. Encyklopedie dějin města Brna, dostupné z https://www.encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_osobnosti&load=5173, cit. 2019-04-02. Historie | skaut.cz, https: //www.skaut.cz/skauting/historie/, cit. 2018-08-24. Historie brněnského skautingu | Skauti Brno, https://www.skautibrno.cz/historie-brnenskeho-skautingu/, cit. 2018-08-24.

Seznam a zdroje obrazového doprovodu Městská váha v Brně, místnosti Slovanského čtenářského spolku 1862–1868. AMB T 46, inv. č. 45.  s. 13 MUDr. Jan Helcelet, zakladatel brněnského Sokola a starosta „Moravského tělocvičného spolku“ v r. 1862. AMB, nástěnný kalendář 2009.  s. 19 Velké náměstí v Brně v šedesátých letech. V nárožním Steinbrechrově domě se nacházela Hergsellova tělocvična, v níž Tělocvičná jednota zahájila 15. 1. 1862 cvičení. Vladimír Zapletal – František Kožík, Dějiny Sokola Brno I, Brno: Tělocvičná jednota Sokol Brno I, 1948.  s. 21 Ctibor Helcelet, zakladatel Sokola Brno v roce 1968. Internetová encyklopedie města Brna.  s. 30 Zedníkův dům na Joštově třídě č. 7, v letech 1868–1869 sídlo brněnské jednoty. Vladimír Zapletal – František Kožík, Dějiny Sokola Brno I, Brno: Tělocvičná jednota Sokol Brno I, 1948.  s. 31

188 |

SOKOL BRNO I 1862–1938 – DĚJINY ELITNÍ MORAVSKÉ JEDNOTY

První praporečník Antonín Zajíček s výletním praporem Sokola brněnského, 1869. Internetová encyklopedie města Brna.  s. 32 Stavovský dům na Dominikánském náměstí. Prostory v prvním poschodí (dvě vyšší okna) v tzv. „červeném salonku“, sloužily v letech 1870–1872 jednotě ke cvičení. Vladimír Zapletal – František Kožík, Dějiny Sokola Brno I, Brno: Tělocvičná jednota Sokol Brno I, 1948.  s. 34 Návrh praporu Sokola Brněnského (líc a rub). Jan Rychmann, 1869. Archiv Sokola Brno I.  s. 43 Slavnost rozvinutí praporu Sokola Brněnského. Karel Maixner, 1871. Archiv Sokola Brno I.  s. 44 Prapor Sokola Brno I od Zdenky Vorlové-Vlčkové (líc a rub), 1895. Archiv Sokola Brno I.  s. 59 Pohřeb usmrceného Františka Pavlíka dne 4. října 1905. Illustrované listy, AMB R 77, inv. č. 660.  s. 61 Zakládající členky Sokola Brno I v roce 1902. MZA G 106, kart. 315, inv. č. 39.  s. 67 Návrh sochy Jitro Moravy, 2 varianty. AMB R 77, inv. č. 709.  s. 71 Průvodce Brnem – Dva dny v Brně, rok 1914. AMB R 77, inv. č. 1359.  s. 73 U Německého domu uvítací průvod k brněnskému sletu 1914 – stráž. MZA G 106, kart. 275.  s. 75 Dispozice seřazení sokolstva pro průvod na sokolský slet 1914. AMB R 77, inv. č. 705.  s. 75 Upoutávka na Slet sokolstva v Brně 1914 – plakát. MZA G 106, kart. 274.  s. 76 Sokolský průvod v Brně v roce 1914. Internetová encyklopedie města Brna.  s. 76 Pohled na hlavní vchod do sletiště v Králově Poli – sokolský slet 1914. AMB R 77, inv. č. 551.  s. 77 Společná cvičení mužů na brněnském sletu 1914. MZA G 106, kart. 275, JAS rodinný týdeník, roč. VIII, č. 25, 1934, s. 4–5.  s. 78 Nástup žen na brněnský slet 1914. AMB R 77, inv. č. 709, kart. 109.  s. 78 Cvičení žen s kroužky. MZA G 106, kart. 275, JAS rodinný týdeník, roč. VII, č. 25, 1934, s. 4–5.  s. 78 Společná cvičení mužů na brněnském sletu 1914. MZA G 106, kart. 275.  s. 78 Plné hlediště na sokolském sletu v Brně 1914 – v oválu vůdcové sletu Jindřich Vaníček a Cyril Hýlek. MZA G 106, kart. 275, JAS rodinný týdeník, roč. VIII, č. 25, 1934, s. 2–3.  s. 79 Ukázka antisemitské karikatury, 1913. AMB R 77, inv. č. 1359.  s. 86 Brněnský závodník Tunal Karel Divíšek ve sportovním automobilu, 1929. Album rodiny Divíškovy.  s. 88 Gymnastické družstvo Československé obce sokolské. Archiv Sokola Brno I.  s. 88 Gymnasté Československé obce sokolské. Archiv Sokola Brno I.  s. 89 Pochodující sokolové na Staroměstském náměstí v Praze během

VII. všesokolského sletu v roce 1920. Zcela vpravo je prapor Sokola Brno I. Archiv Sokola Brno I.  s. 92 Stadion Sokola Brno I v roce 1922. MZA G 106, kart. 501.  s. 93 Výletní listy Sokola Brno I. Hrad Pernštejn, 1888. AMB R 77, inv. č. 650.  s. 95 Plakát, vzpomínkový slet brněnského sokola v roce 1924. MZA G 106, kart. 274.  s. 96 Příjezd prezidenta Československé republiky T. G. Masaryka na brněnský stadion, slet sokolstva v roce 1924. MZA G 106, kart. 274, Salon, roč. III, č. 4.  s. 97 Vzpomínkový slet brněnského sokolstva v roce 1924, hold sokolstva panu prezidentovi T. G. Masarykovi. MZA G 106, kart. 274, Salon, roč. III, č. 4, fol. 10v.  s. 97 Prapor Sokola Brno I od Bohumila Babánka (líc), 1929. Archiv Sokola Brno I.  s. 100 Prapor Sokola Brno I od Bohumila Babánka (rub), 1929. Archiv Sokola Brno I.  s. 100 Nový prapor Sokola Brno I během průvodu městem v rámci otevření sokolského Stadionu, 23. 6. 1929. Archiv Sokola Brno I.  s. 101 Dějiště sletu v roce 1934, Stadion Sokola Brno I. MZA G 106, kart. 275.  s. 102 Upoutávka na brněnský sokolský slet v roce 1934. MZA G 106, kart. 275, JAS rodinný týdeník, roč. VIII, č. 25, 1934, s. 6–7.  s. 103 Ukázka společných cvičení žen v roce 1934. MZA G 106, kart. 275, JAS rodinný týdeník, roč. VIII, č. 25, 1934, s. 6–7.  s. 103 Družstvo Sokola Brno I v Lužánkách, druhý zleva Ladislav Vácha, poslední Jan Gajdoš, dvacátá léta 20. století. Archiv Sokola Brno I.  s. 104 První zprava Jan Gajdoš, na bradlech cvičí Alois Hudec. Archiv Sokola Brno I.  s. 104 Nástup ženského odboru k cvičení s kužely. Slavnost 40letého trvání Sokola brněnského. AMB R 77, inv. č. 650.  s. 106 Cvičení žákyň, únor 1932. Archiv Sokola Brno I.  s. 107 Cvičení žákyň, únor 1932. Archiv Sokola Brno I.  s. 107 Bruslení na Stadionu, 30. léta. Archiv Sokola Brno I.  s. 111 Maškarní ples žákyň, 30. léta. Archiv Sokola Brno I.  s. 114 Plakát, šibřinky. AMB R 77, inv. č. 704.  s. 114 Zábavní odbor v roce 1901, Josef Zezula sedící druhý zprava. AMB  s. 115 Sokolský kroj a prapor Sokola Brno I. Výrazný nápis „Tužme se!“, na lícové straně praporu, rok 1934. Archiv Sokola Brno I.  s. 118 Prapor jednatelského odboru Sokol Brno I. AMB 001.tif.  s. 121 Egbert Belcredi. AMB R 77, inv. č. 45.  s. 124 Jan Hlávka. AMB R 77, inv. č. 45.  s. 127 Konrád Kunz. Sokol AMB R 77, inv. č. 45.  s. 128 Jan Jindřich Lachnit. AMB R 77, inv. č. 45.  s. 128 Alois Pražák. AMB R 77, inv. č. 45.  s. 129 Florián Zedník. AMB R 77, inv. č. 45.  s. 132

Prameny a literatura

Správní výbor Sokola Brno I v roce 1932. MZA G 106, kart. 244, Zprávy Sokola Brno I 1862–1932, roč. VIII, č. 9.  s. 134 Správní výbor Sokola Brno I v roce 1937. MZA G 106, kart. 244, Vzpomínáme 75 let Sokola – výbor 1937.  s. 134 Cvičitelský sbor Sokola brněnského v roce 1899. MZA G 106, kart. 501.  s. 136 Cvičitelský sbor Sokola Brno I v roce 1901. Josef Zezula vpravo dole. AMB R 77, sign. H 4243.  s. 137 Členové Sokola Brno I Josef Zezula (na koni) a Cyril Hýlek, před rokem 1914. AMB.  s. 138 Náčelník Sokola Brno I Josef Zezula a náčelnice A. Hejtmánková-Babáková. MZA G 106, kart. 315, inv. č. 39.  s. 138 Josef Zezula se svými nejvyspělejšími závodníky Gajdošem a Hudcem, 1931. AMB R 77, sign. H 4243.  s. 139 Vítězné družstvo žen v přeboru ČOS v košíkové: Marie Kopečná, Jarmila Janovská, Pavla Čajová, Milada Kůrková, Adéla Haimanová, Marie Krištofová a Jana Janovská. AMB R 77, inv. č. 1577, s. 38.  s. 140 Členové vítězného družstva ČOS z mezinárodních závodů v Lyoně 1926: zleva Bedřich Šupčík, Ladislav Vácha, Jan Karafiát a Jan Gajdoš. MZA G 106, kart. 224.  s. 140 Jarka Bajerová, členka vítězného družstva ČOS z mezinárodního závodu v Budapešti 1934 a olympijských her v Berlíně 1936. MZA G 106, kart. 224.  s. 141 Alois Hudec, nedatováno. Archiv Sokola Brno I.  s. 143 Gymnastické družstvo, vlevo Ladislav Vácha, Bedřich Šupčík, nedatováno. Archiv Sokola Brno I.  s. 144 Živý obraz sokolských žen, třicátá léta 20. století. Archiv Sokola Brno I.  s. 145 Cvičení žákyň, třicátá léta 20. století. Archiv Sokola Brno I.  s. 146 Propagační plakát Sokola Brno I, třicátá léta 20 století. Archiv Sokola Brno I.  s. 146 Graf 1 Pohyb členské základny v mužských složkách v letech 1864– 1882  s. 147 Graf 2 Pohyb členské základny v mužských složkách v letech 1883– 1901  s. 148 Graf 3 Pohyb členské základny v Sokole Brno I v letech 1902– 1921  s. 148 Graf 4 Počet aktivních cvičenců v mužských složkách v letech 1919– 1928  s. 149 Graf 5 Počet aktivních cvičenců v mužských složkách v letech 1929– 1938  s. 149 Graf 6 Počet aktivních cvičenek v ženských složkách v letech 1919– 1928  s. 150 Graf 7 Počet aktivních cvičenek v ženských složkách v letech 1929– 1938  s. 150 Graf 8 Průměrná návštěvnost mužů v letech 1868–1937  s. 151 Graf 9 Průměrná návštěvnost mužského dorostu v letech 1884–1938 s. 151

| 189

Graf 10 Průměrná návštěvnost žáků v letech 1909–1938  s. 152 Graf 11 Průměrná návštěvnost žen v letech 1902–1938  s. 152 Graf 12 Průměrná návštěvnost ženského dorostu v letech 1909– 1938  s. 153 Graf 13 Průměrná návštěvnost žákyň v letech 1909–1938  s. 153

Seznam a zdroje příloh P1 Stanovy tělocvičné jednoty v Brně z roku 1862, Vladimír Zapletal – František Kožík, Dějiny Sokola Brno I, 1862–1887, Brno 1948,  s. 159. P2 Michal Urbánek. AMB R 77, inv. č. 695.  s. 161 P3 Peregrin/Pelhřim Fiša. AMB R 77, inv. č. 695.  s. 161 P4 Alfred Volný. AMB R 77, inv. č. 695.  s. 162 P5 Karel Vohnout. AMB R 77, inv. č. 695.  s. 162 P6 Jan Rublecký. AMB R 77, inv. č. 695.  s. 163 P7 Bedřich Hoppe. AMB R 77, inv. č. 45.  s. 163 P8 Jan Havlíček. AMB R 77, inv. č. 45.  s. 164 P9 Pavel Křížkovský. AMB R 77, inv. č. 45.  s. 164 P10 Jan B. Rudiš. AMB R 77, inv. č. 45.  s. 165 P11 Výletní listy. AMB R 77 inv. č. 332.  s. 166 P12 Obsílka na Moravské hody v roce 1894. AMB R 77, inv. č. 705.  s. 167 P13 Plaketa k upomínce na první slet sokolstva v Brně. AMB R 77, inv. č. 661.  s. 168 P14 Tělocvična Sokola Brno II. MZA G 106, kart. 501.  s. 169 P15 Ženy Sokol Brno I, obálka. MZA G 106, kart. 315, inv. č. 39.  s. 170 P16 Oslavy 75. výročí založení Sokola Brno I na sokolském stadionu v roce 1937. Archiv Sokola Brno I.  s. 171 P17 Prapor Sokola Brno I během sletového průvodu v rámci X. všesokolského sletu v Praze, 1938. Archiv Sokola Brno I.  s. 172

VÝBORY P18 Přehled valných hromad a činovníků výboru Sokola Brno I 1862–1938  s. 174 P19 Seznam činovníků Sokola Brno I 1862–1938  s. 176 P20 Seznam cvičitelského sboru mužů 1868–1938  s. 178 P21 Seznam cvičitelského sboru žen 1909–19388  s. 181

190 |

SOKOL BRNO I 1862–1938 – DĚJINY ELITNÍ MORAVSKÉ JEDNOTY

Jmenný rejstřík

Alexová Kateřina 70 Arnošt Antonín 36 Babáková-Hejtmánková Amalie 106, 107, 137, 138 Babánek Bohumil 99 Baden-Powell Robert 65 Baernreither Josef Maria 79 Bajerová Jaroslava 141 Barták František 46 Bartoníček Václav 94 Bartošek Jan 140 Barvič František 13 Barvič Josef 52, 55, 58, 83, 137 Bauer Bruno Johann 123 Bauer Otto Josef 123 Bauer Otto Theodor Maria 123 Bauer Theodor Bruno Rudolf 123 Bauer Theodor Johann 123 Bauer Theodor Josef 123 Bauer Theodor Marcell Karel 123 Bauer Theodor Otto Karel 123 Bauerová Alice Kornelie Euphemie 123 Bauerová Carolina 123 Bauerová Dorothea Emilie Margaretha 123 Bauerová Helena Johanna 123 Bauerová Helena Marie 123 Bauerová Hermina Friderika Marie 123 Bauerová Johanna Katharina Friderika 123 Bauerová Olga Ernestina Marie 123 Bauerová Valerie Hermina Marie 123 Běhal František 51 Běhal Václav 115, 116 Belcredi Eduard 124 Belcredi Egbert 44, 124 Belcredi Ludvík 124 Beneš Edvard 85, 105 Benešová Marie 106 Bezruč Petr 63 Bilka Jan 124 Bilka Petr 124 Bilková Rosalie 124

Bílý Jan 109 Bittmann Otakar 87 Blažek Antonín 99 Bleyleben Oktavián 63 Bondy Miloš 87 Borowský Franz 133 Borzacchini Baconin 88 Brandl Maxmilián Jan 125 Brandl Ondřej 125 Brandl Vincenc 25, 38, 49, 109, 124 Brandlová Magdalena 125 Brandlová Terezie 125 Browne Farrar Charles 109 Bryšová Jaroslava 111 Brzobohatý František 34, 42 Bubela Karel 76 Budík Augustin 48 Budínský Jaroslav 75, 77, 83 Buchníček Ervin 141 Bukovský Stanislav 102, 103 Bulín Hynek 98, 105 Burgaller Ernst Günther 88 Burská Leopolda 141 Buršík Jan 25 Caracciola Rudi 88 Clam-Martinic Jindřich Jaroslav 35, 79 Crha Antonín Václav 36 Czech Ludvig 64 Czernin Ottokar 79 Čada 141 Částka František 141 Čermák František 116 Černá Marie 70 Černý Bohumil 141 Černý Jan 77, 83 Červenka Karel 52 Čížek František 55 Čížek Ludvík 58

Dabergev Dominik 123 Dahn Felix 62 de Paul Hofmann František 129 d’Elvert Christian 10, 16, 34, 37, 44, 155, 169 d’Este František Ferdinand 39, 77 Divíšek Tunal Karel 88 Dobrá Krista 67 Dohnal Emanuel 55 Dopitová Ludmila 141 Dostál Vladimír 55 Driečný Jan Ruman ml. 17 Dušánek Bedřich 115 Dvořák Antonín 115 Dvořák Jindřich 25 Dvořák Josef 125 Dvořáková Marie 43 Dvořáková Zora 8 Eichler Roman 70 Elgart Jaroslav 109 Elgart Karel 109 Elgartová-Jílková Věra 106 Engliš Karel 75, 76 Erben František 141, 142 Eremiášová Anna 141 Eremiášová Marie 141 Ešner František 66, 67, 70, 92, 137 Ešnerová Emilie 67, 99 Fabiánek František 100 Fanderlík Josef 20, 21, 23, 24, 25, 26, 30, 44, 45, 65, 125 Fanderlík Milota 65 Fanderlík Valen 65 Fanderlík Vladimír 125 Fanderlíková Ludmila 125 Fanderlíková Rosalie 125 Fanderlíková Vanda 125 Farník Jan 126 Fassbender Eugen 137 Ferdinand Karel 18 Findes Ondřej 130

Jmenný rejstřík

Fiša Peregrin 63, 70, 77, 82, 92, 137 Fišová Josefa 137 Fliedrová Marie 141 Foustka Vilém 21, 30 Franta Bohdan 74 František Josef I. 29, 34 Fritscherová Milada 106 Fügner Jindřich 9, 27, 31, 114, 117 Fügnerová Kateřina 9, 29 Fuchs Bohuslav 84 Fürstenberg Bedřich 36 Gajdoš Jan 98, 104, 106, 139, 140, 141, 142, 143 Gajdoš Jiří 142 Gajdošová Františka 142 Galandauer Jan 79, 80 Gauss Karel 123 Genesserová Marie 141 Graulich Antonín 53 Groh Vladimír 27, 102 Gross Alois 141 Günther Antonín 126 Guth-Jarkovský Jiří 86 Gutmann David 132 Gutmann Wilhelm 132 Habermann Dominik 26 Hájek Josef 48 Hanáček Vladimír 26, 27, 31, 125 Hansen Theophil 33, 48, 130 Hanuš Ignác Jan 18, 19, 20, 29 Hanušová Dora 29 Hanušová Klementina 29 Hardegg Max 88 Hartl Jan 46 Hasal Antonín 102, 103 Havel Bohuslav 103 Havlíček Borovský Karel 109 Havlíček Jan 46, 115 Havlíková Božena 111 Havlíková-Ptáčková Jožka 70, 92, 137 Havliš Jenko 72, 76 Havránek Joža 90 Havránek Vladimír 87 Heinold Karl 83, 84, 91 Heinrich Arnošt 63, 83 Helcelet Ctibor 21, 24, 26, 27, 29, 30, 31, 32, 41, 42, 44, 45, 46, 47, 51, 108, 126, 137, 154

Helcelet Jan 18, 19, 20, 21, 22, 23, 24, 25, 26, 27, 30, 48, 125, 155, 169 Helceletová Božena 30, 125 Helceletová Ludmila 126 Helceletová Marie Jana 126 Helceletová Miroslava 126 Henlein Konrad 85 Hergsell Franz 26 Hergsell Gustav 18, 20, 21, 23, 24, 25, 26, 27, 28, 126 Hergsell Hugo 126 Hergsell Leonhard 126 Hergsell Otto 126 Hergsellová Anna 126 Hergsellová Francizska 126 Hergsellová Hermina 126 Herzog František 94 Hess František 53 Hiller Jan 90 Hlávka Jan 30, 33, 34, 47, 126, 137 Hlávka Karel Raimund 127 Hlávka Vincenc 127 Hlávková Anna 126 Hlávková Barbara 127 Hlávková Eugenie Barbora 127 Hlávková Hermina Anna 127 Hlávková Klotilda 127 Hlávková Marie Anna Rosalie 127 Hlávková Ottilie Barbora 127 Hodáč František 13, 52 Holzbach Antonín 25 Homola Václav 94 Hoppe Bedřich 50, 52, 155, 169 Horný Josef 47 Hošek Metod 65 Hošková Marie 106 Hrabec František 141 Hrabec Karel 111 Hradečný Ferdinand 52 Hrdinová Štěpánka 141 Hrůza Jan 127 Hübner Václav 56 Hudaň Tomáš 100 Hudec Alois 101, 104, 141, 142, 143 Hudec Antonín 142 Hudec Václav 142 Hudcová Františka 142 Hudcová Věra 143 Hurt Rudolf 55

Hurychová Antonie 43 Hus Jan 64, 82 Hyánek Antonín 56, 137, 138 Hýla Alois 110 Hýlek Cyril 67, 70, 71, 77, 137, 138 Hýlek Martin 138 Hýlková Alžběta 138 Hýlková Eliška 138 Hýlková Františka 138 Hýlková Marie 138 Chiron Louis 88 Chleborád František 54 Chlubný Jaroslav 110 Chmelík František 53, 146 Chornitzer Jan 124 Chotková Žofie 77 Chrastina František 138 Chvalovský František 127 Jahn Ludwig Friedrich 14 Janáček Leoš 37 Janda-Suk František 65 Janošová Milada 106 Janovský Otakar 110, 115 Jaroň Karel 140 Jebavý Jaroslav 141 Jelínek Čestmír 115 Josefovský Karel 132 Jungmann August 48 Junk Čeněk 87 Junková Eliška 80 Jurkovič Dušan 59 Kala Otmar 141 Kalina Antonín 75 Karafiát Jan 140, 141 Karásek František 66, 104 Karel František 18 Kasal Josef 52 Keller Ludwig 131 Kepka Karl Hugo 66 Kerndlmayer Petr 84 Kettner Karel 52, 55, 137 Khade Karl 45 Kinterová-Krejčová Marie 106 Klíč František 127 Klíč Jaroslav 52, 127 Klíč Karel Václav 127

| 191

192 |

SOKOL BRNO I 1862–1938 – DĚJINY ELITNÍ MORAVSKÉ JEDNOTY

Klíčová Anna Teresie 127 Klofáč Václav 75, 76 Klossová Zorka 70, 106 Klusák Karel 116 Kmoch František 55 Knapp Jindřich 87 Koktavý Ferdinand 88 Kolář Antonín 116 Kolibabová-Potočková Marie 106 Konečný Alois 76 Kopečná Marie 141 Kopřiva Miloslav 93 Kostlán Štěpán 55 Kostmích Vojtěch 20, 21, 127 Koudelková Leopolda 53 Koudelová Adéla 59 Kovář František 111 Kozina Sladký Jan 102 Kožík František 8, 100 Kožíšek František 87 Kráčmar Vladimír 103 Král Emanuel 138 Král František 115 Králíček Jan 140 Králová Alžběta 138 Krásnohorská Eliška 55 Kratochvíl Arnošt 52, 53 Krčmář Heřman 116 Krejčí Zdeněk 100 Krkoška Ferdinand 117 Kryštofová M. 141 Kříž Jan 137 Křížek Alois 128 Kumpošt Jindřich 99 Kunz Ctibor 128 Kunz Jaroslav 128 Kunz Josef 128 Kunz Kuneš 47, 49, 145 Kunzová Františka 128 Kunzová Magdalena 43, 128 Kunzová Olga 128 Kůrová Marie 141 Kurz Vilém 109 Kůžela Vít 115 Kyselka Jan 30 Ladislav Václav 30, 128 Ladislavová Barbara 128 Ladislavová Marie 43, 128

Lachnit Jan 128 Lachnit Jan Jindřich 128 Lachnit Oskar 128 Lachnit Zdeněk 128 Lachnitová Františka 128 Lachnitová Lea 129 Lachnitová Olga 129 Lachnitová Žofie Sohl 129 Laml Miloš 99 Láska František 141 Lasovská Františka 79 Lažanský Alois 11 Lažanský Antonín 128 Ledinská Marie 144 Leopoldina Marie 131 Liška Josef 52 Löffler Emanuel 104 Lorenc Viktor 17 Lorencová Adéla 106 Mácha Václav Hynek 70 Máchal Jan 101 Macháň Tomáš 130 Machová Marie 141 Malát Jan 115 Malík Rudolf 76 Malypetr Jan 15, 97 Mánes Antonín 131 Mánes Josef 117 Manoušek Otto 98 Mareš František 90, 109 Marsaryk Jan 105 Masaryk Tomáš Garrigue 63, 80, 88, 91, 97, 105 Maserati Ernesto 88 Matějovec Karel 103 Merganc Václav 110 Merhaut Josef 55 Mezerová Marie 70 Miletić Věkoslav 105 Mojžíš Antonín 137, 140 Möller Anton 126 Moudrá Anna 137 Mudrová Františka 48 Müller Antonín 129 Müller Edwin 129 Müller František 129 Müller Ivan Antonín 129 Müller Johann Daniel 129

Müller Ludvík 129 Müller Stenk 129 Müllerová Anna Mariana 129 Müllerová Gisela 129 Müllerová Ida 129 Müllerová Julie 129 Müllerová Karolina 129 Müllerová Marie 129 Musil František 115 Müttermüller Josef 87 Němcová Božena 20 Němcová Věra 103, 107 Netušil František 115 Nostic-Rienecková Kristýna 124 Novák Karel 48, 137 Novák Václav 116 Nováková Luisa 59 Nováková Tereza 29 Nováková Vlasta 111 Novotný Jan 110 Nuszbaum Konrad 22 Nuvolari Tazio 88 Odehnal Arnošt 110 Oderský Josef 32 Okáč 44 Oliva Filip 129 Olivová Anna 129 Olivová Louisa 129 Olivová Theodora 129 Oliwa Antonín 129 Oliwová Kateřina 129 Paclíková Marie 48 Paclíková Vincencie 48 Palacký František 44 Pandula Arnošt 141 Pásková Ludmila 106, 107, 140, 141 Pavlík František 13, 61 Pechánek Josef 17 Peché Adolf 18 Pejčoch Ladislav 47 Peňáz Josef 84 Perglerová Marie 140 Peška Josef 141 Peška Leopold 141 Petrlová Růžena 91 Petrlová-Kepáková Anežka 106

Jmenný rejstřík

Pištělák Josef 141 Pluhař Ladislav 75, 77, 109 Podlipný Jan 60 Poglies Vincenc 125 Poche Adolf 23, 29, 155, 169 Popelka Jan 140 Pöschmann Eugen 84 Pospíšil Josef 84, 99 Pouchlá Antonína 67 Prausek Vincenc 22 Pražák Albert 33 Pražák Alois 7, 12, 30, 35, 36, 44, 125, 126, 129 Pražák Augustin 129 Pražák Vladimír 130 Pražáková Jaroslava 130 Pražáková Johanna 129 Pražáková Marie 130 Procházka Rudolf 140 Provazníková Marie 102, 103 Průdek Vlastimil 25 Příza Christian Bernhard 130 Příza Christian Karel 130 Příza Karel Jan 130 Příza Marzelin Leopold Karel 130 Přízová Antonie 130 Přízová Karolina 130 Purkyně Jan Evangelista 14 Purtzpichler Josef 18 Putna Vladimír 103 Ráboňová Žofie 107 Raclová Jarmila 141 Regal Karel 55 Reichstädter Rostislav František 76 Rieger František Ladislav 14, 35, 53 Rohrer Rudolf 16 Rokos František 96 Roudná Eliška 70, 77 Rublecký Jan 25 Rudiš Jan Křtitel 12, 30 Rudišová Lvislava 43 Rudišová Žofie 43 Růžička Zdeněk 101 Růžičková Věra 101 Rýč Vilém 110 Rýglová Slávka 111 Rychecký Josef 63 Rychman Jan 25, 30, 33, 42, 44, 45, 46, 48

Rychman Martin 130 Rychman Soběslav 130 Rychmanová Anna 130 Rychmanová Františka 130 Rychmanová Libuše 130 Rychmanová Věra 130 Rychter Edvard 47 Řehůřek Emil 140, 141 Řeřichová Arna 70 Sabina Karel 42 Samková Marie 111 Sedláček František 25, 30, 141 Sedlák František 141 Sedlmayerová Oldra 91 Seidl Miroslav 141 Severová Růžena 70 Schafhaupt František 92 Schafhauptová Matylda 92, 137 Scheiner Josef 58, 69, 75, 76, 80, 81, 90, 91 Schlendrich Emil 109 Schmidt Ferdinand 15 Schneider Josef 20, 21, 130 Schnitzler Ferdinand 84 Schwarzenberg Karel 79 Sichy Richard 91 Silva-Tarouca Arnošt 33, 79, 131 Silva-Tarouca Bedřich 131 Silva-Tarouca František Josef 131 Skarnitzlová Antonie 130 Skene Alfred 16, 18 Sklenář František 84 Skopalík František 13 Skoták Martin 138 Smetana Bedřich 73 Smotlacha František 64 Smutný Bohumír 122 Sobotková Olga 111 Sonek Josef 115 Sonnek Leopold 111 Sonntag Kuneš 49, 75, 77 Sovadina Jan 51, 55 Staněk Ivan Bohdan 13 Stephany Rudolf 15 Storek Ignác 85 Stránský Adolf 75 Strnad Jan 30, 44 Střelec František 141

| 193

Stuhlík Karel 55 Sturm Eduard 16 Sušil František 44, 131 Sušil Raimund 131 Svoboda Eduard 33, 51 Svoboda František 46, 127 Svoboda Jan 46 Svobodová Aneta 43 Svojsík Antonín Benjamín 65 Sychra Josef 98, 140 Sychrová Ludmila 106, 141 Szerenyi Otto 76, 77 Šantroch Karel 109 Šart Jindřich 90, 92, 110 Šartová Andy 107 Šenk Jaroslav 141 Šerý František 76 Šichan Josef Ladislav 48 Šílená Luisa 99 Šílený Václav 49, 99 Šimek Jan 111 Škarda Benedikt 34 Škarda Evžen 45 Šourková Barbora 60 Špaček Bohumil 141 Špačková Marie 106 Štědroň Bohumír 116 Štuchalová-Pouchlá Antonie 67 Štuchalová Růžena 141 Šubert František Adolf 55, 58 Šupčík Bedřich 89, 98, 104, 140, 141, 144 Šupčík František 144 Šupčíková Alena 144 Šupčíková Terezie 144 Šupčíková Věra 144 Teplá Amalie 43 Těsnohlídek Rudolf 74, 98 Teuber Friedrich Wolfgang Josef 131 Teuber Josef 131 Teuber Moritz Alois 131 Teuber Moritz Alois Josef 131 Teuberová Adela Marie 131 Teuberová Adela Marie Leopoldina 131 Teuberová Aloisie 131 Thonet Jakub 17 Thun Jaroslav 79 Thun Sigmund 34, 44

194 |

SOKOL BRNO I 1862–1938 – DĚJINY ELITNÍ MORAVSKÉ JEDNOTY

Tihelka Adolf 62 Tichá Marie 141 Ticháček Josef 68 Tichánek B. 111 Tichý Jan 48 Tichý Karel 46 Toman Eduard 90 Tomeš Karel 98, 103 Toms Antonín Vladimír 54 Tragač Max 103 Trávníčková-Cohornová Krista 67, 68 Trkan Josef 116 Tuček Stanislav 53, 137 Tuma Václav 132 Tusar Vlastimil 76 Tyrš Miroslav 8, 9, 14, 18, 20, 23, 25, 26, 28, 29, 31, 35, 41, 42, 45, 53, 54, 58, 70, 108, 117 Tyršová Renáta 109 Urbánek Michal 32, 44 Vácha Ladislav 98, 104, 140, 141, 145 Valíček Antonín 92 Valík Jan 111 Valterová Adéla 43 Vanek Augustin 25 Vaníček Antonín 21, 91, 92 Vaníček Jindřich 75, 77 Varzi Achille 88 Vávra Emanuel 42 Večeřa Josef 109 Vejvoda Jindřich 53

Veřmiřovský Josef 87 Veterlová Anna 48 Vilím Karel 92, 96 Voda Sylvestr 91, 139 Vodová Anna 70, 106, 139 Vodová Božena 139 Vodová Jiřina 139 Vohnout Karel 59, 115, 137, 140 von Aueršperg Adolf 47 von Bleyleben Regner 48, 63, 76 von Dietrichstein František 124 von Fügerl Karl Stephan 22 von Hansen Theophil 33, 48, 130 von Hohenwart Karl Sigmund 34 von Metzburg Johann 22 von Morgen Heinrich Joachim 88 von Urbanov Kalina 52 von Wieser August 63, 72 Vondráček Hynek 132 Vondráček Oskar 132 Vondráček Vladimír 132 Vondráčková Anna 132 Vondráčková Božena 132 Vondráčková Olga 132 Vondráčková Vlasta 132 Vorlová-Vlčková Zdenka 59 Vrtěl Josef 30

Winterholler Gustav 37 Wollek Carl 63 Wondraczek Jakob 132 Wondraczková Anna 132 Wunderlich František 115 Wurm Josef 51, 52, 53

Wacha Zdenko 63 Weigner Karel 111 Weiss Zdeněk 110 Widrmanová Zdena 70 Wieser August 63, 72

Žemlík Oldřich 141 Ženíšek František 117 Žižka František 133 Žižka Jan 96

Zajíček Antonín 30, 32 Zajíček Jan 42 Zatloukal František 72 Zedník Florián 30, 31, 33, 34, 35, 36, 42, 43, 45, 47, 49, 51, 132, 137 Zedník Julius 49, 132, 137 Zedník Vladimír 48, 132 Zedníková Božena 132 Zedníková Františka 132 Zedníková Ludmila 132 Zedníková Mariana 132 Zedníková Žofie 43, 132 Zeithammer Antonín Otakar 44 Zelená Milada 43 Zelený Josef 31 Zeman Ferdinand 51 Zeman František 111 Zeman Jan 110 Zezula Josef 82, 90, 91, 92, 100, 115, 139, 141

Vědecká redakce MU: prof. PhDr. Jiří Hanuš, Ph.D. PhDr. Jan Cacek, Ph.D. Mgr. Tereza Fojtová doc. JUDr. Marek Fryšták, Ph.D. Mgr. Michaela Hanousková doc. RNDr. Petr Holub, Ph.D. doc. Mgr. Jana Horáková, Ph.D. prof. MUDr. Lydie Izakovičová Hollá, Ph.D. prof. PhDr. Tomáš Janík, Ph.D., M.Ed. prof. PhDr. Tomáš Kubíček, Ph.D. doc. RNDr. Jaromír Leichmann, Dr. PhDr. Alena Mizerová doc. Ing. Petr Pirožek, Ph.D. doc. RNDr. Lubomír Popelínský, Ph.D. Mgr. Kateřina Sedláčková, Ph.D. doc. RNDr. Ondřej Slabý, Ph.D. prof. PhDr. Jiří Trávníček, M.A. doc. PhDr. Martin Vaculík, Ph.D.

M   gr.  Milena Strachová, PH.D. SOKOL BRNO I 1862–1938 D  ějiny elitní moravské jednoty Návrh obálky: Adam Strach Typografie: Václav Mekyska Vydala Masarykova univerzita, Žerotínovo nám. 617/9, 601 77 Brno, 1., elektronické vydání, 2020 ISBN 978-80-210-9544-1

Monografie se zabývá vznikem a vývojem nejstarší sokolské jednoty na Moravě. Popisuje složité počátky rodícího se sokolského hnutí v poněmčelém prostředí, kde docházelo k třenicím a animozitám, limitujícím rozvoj české tělovýchovy. Před námi tak vyrůstá obraz daleko složitější, než jak existuje ve vědomí široké veřejnosti. Autorka analyzuje význam a úlohu tělesné výchovy a sportu v českém emancipačním hnutí. Ve svém výkladu autorka zároveň poskytuje pohled do společenských, ideových a politických dějů „moravského Manchesteru“ v 19. a 20. století. Tematiku dokreslují fotografie a citace z dobových materiálů.

Milena Strachová, Ph.D. (1964), je pedagožka, studovala učitelství na Pedagogické fakultě Univerzity Jana Evangelisty Purkyně (dnešní Masarykova univerzita) v Brně. Působí na Katedře společenských věd a managementu sportu Fakulty sportovních studií Masarykovy univerzity. Zabývá se dějinami sportu a tělovýchovy, je mimo jiné autorkou monografie „Sport a Český svaz tělesné výchovy po roce 1989“ (2013) o transformačních procesech tělesné výchovy a sportu v Československu a České republice. V posledních letech se zabývá především sociálními, kulturními a historicko-antropologickými aspekty sportu.