unikátní encyklopedie na pokračování
PAMÁTKY Horní slavkov
historie architektura příroda společnost osobnosti tradice zajímavosti informace
unikátní encyklopedie na pokračování
PAMÁTKY Edice Památky si vytkla za cíl postupné zmapování významných památek naší vlasti a vytvoření stále se rozšiřujícího souboru, který by zahrnoval historické, kulturní i technické pamětihodnosti. Postupem času budou publikace o jednotlivých památkách vznikat v pořadí, v jakém budou tyto objekty do našeho celostátního projektu vstupovat. Při svých cestách za památkami Čech, Moravy a Slezska se ptejte na další díly tohoto souboru a průběžně si vytvářejte vlastní unikátní encyklopedii. Bližší informace o naší nabídce najdete na internetových stránkách pamatky.fraus.cz.
unikátní encyklopedie na pokračování EDICE PAMÁTKY
Horní slavkov Text: Ing. Pavel Beran Perspektivní pohled: Ing. arch. Jaroslav Staněk Kresba k pověsti: Pavel Žilák, akademický malíř Výřez mapy: SHOCart Redakce: Mgr. Svatava Pátková Zpracováno na základě podkladů Krajského muzea Sokolov. © Foto: Ing. Pavel Beran, Jiří Berger, Ing. Jaroslav Jiskra Ph.D., Petr Krása, Ing. Petr Uhlík, archiv Krajského muzea Sokolov.
Vydalo Nakladatelství Fraus, Goethova 8, 301 31 Plzeň. Vydání první. Všechna práva jsou vyhrazena. Žádná část tohoto díla nesmí být reprodukována nebo použita v jakékoli formě a jakýmkoli způsobem v elektronické nebo mechanické podobě včetně fotokopií, záznamů nebo v jakémkoli systému uchování a vyvolávání dat bez předchozího písemného svolení nakladatele. © Nakladatelství Fraus, Plzeň 2003 Printed in the Czech Republic. ISBN 80-7238-263-2
Horní Slavkov se představuje
Přirozenou dominantou města je opevněný kostel sv. Jiří. V dané konfiguraci terénu s údolním osídlením v blízkosti ložisek rud a zdroje vodní energie pro jejich zpracování nahrazoval obranný a ochranný prvek, tj. hrad. Součástí opevnění byla i střílnami osazená hřbitovní zeď (ukázka v muzeu).
Město Horní Slavkov leží uprostřed lázeňského trojúhelníku mezi městy Karlovy Vary, Mariánské Lázně a Františkovy Lázně v severní polovině Chráněné krajinné oblasti Slavkovský les. Toto území je významné svými bohatými surovinovými zdroji (cín, wolfram, stříbro, měď, zinek, olovo, uran, živce, rašelina, stavební kámen, polodrahokamy aj.), zdroji minerálních vod a rozsáhlými lesními porosty, které jsou nejvýznamnějším přírodním fenoménem ovlivňujícím funkci a význam širokého okolí západočeských lázní. Přestože chráněná krajinná oblast leží mezi turisticky velice navštěvovanými lázeňskými městy, je její centrální část velmi řídce osídlena, a proto i zde jsou ještě zachovány nejcennější přírodní prvky rostlinných společenstev, které tvoří vhodné prostředí pro vzácnou květenu, a to jak v rašeliništích, tak i v horských vrchovištích.
Pluhův dům představuje jednu z nejvýznamnějších renesančních památek nejen ve městě, ale i v celé republice. Pluhům sídlícím na Bečově sloužil jako místo pobytu a správy dolů ve městě.
Okolní revír zajišťoval v 16. stol. největší těžbu cínu na světě. Po slavné hornické minulosti zůstalo ve městě mnoho připomínek.
Zachovalé kruhové popraviště, romanticky upravené v roce 1936, na kterém byla provedena poslední exekuce 10. 9. 1751 na vražedkyni Marii Alžbětě Früchtlové za otrávení svého muže a vraždu služebné.
Stará komora po dobývání cínu na Huberově pni.
Objekty nejstarší porcelánky v Čechách – Haas&Czjzek najdete při silnici do Lokte. Porcelánka produkuje dodnes, a to již po dobu 210 let, porcelán výjimečné kvality a nevšední krásy. Slavkovský cínový a uranový revír je jako celek jedním z nejbohatších mineralogických nalezišť světa. V současnosti je odtud popsáno cca 400 nerostných druhů. Pro zdejší cínová ložiska je typický například nerost apatit.
Nově zřízené muzeum ukazuje na unikátnost historického města v centru Slavkovského lesa a bohatou historii těžby rud v jeho okolí.
Pluhové z Rabštejna – starý český rod, který byl v 15. stol. povýšen do panského stavu. Hanuš, nejvyšší kancléř Království českého (1533 – 1537), podporoval rozvoj hornictví a díky výnosům z dolů patřil k nejbohatším pánům v Čechách. Jeho synovec Kašpar zdědil vysoké postavení i jmění. Rozhojnil majetky i stavby v regionu díky cínovým dolům ve Slavkově. Po porážce stavovského povstání v roce 1547 o vše přišel a později s ním vymřela česká větev rodu.
Kresba kostela sv. Jiří z roku 1739 od Eliáše Dollhopffa
Pamětní deska připomínající návštěvu J. W. Goetha v Horním Slavkově Johann Wolfgang Goethe (1749 – 1832) – jeden z významných návštěvníků města, básník, přírodovědec a politik. Zajímal se o minerály zdejších rudných ložisek a často v tomto kraji odpočíval. Úsměvná je jeho příhoda ze dne 21. 6. 1811, kdy mu slavkovský hostinský ve zdejší krčmě U Červeného vola předražil oběd.
Historie města
Historický pohled na náměstí Republiky
Počátkem 13. stol. vznikla nedaleko starší havířské osady nová hornická kolonie. Z ní se po přílivu horníků ze Saska okolo roku 1335 vyvinulo městečko. Název nese po svém zakladateli Slávkovi z Rýzmburka. Přívlastek „horní“ značí hornický a symbolizuje původ vzniku nového osídlení. Městská práva a výsady rozšířili noví majitelé, páni z Plavna. Za vlády mocného rodu Pluhů z Rabštejna v letech 1494 – 1547 se již Horní Slavkov řadil k slavným a významným horním městům, a to díky nebývalému rozvoji těžby především cínových, ale zprvu i stříbrných rud. Počátkem 16. stol. došlo k rozsáhlé výstavbě, vyvolané velkým přílivem obyvatelstva. Jestliže měl Horní Slavkov před zahájením aktivního dobývání v roce 1516 jen kolem 500 – 600 obyvatel, ve 30. – 40. letech 16. stol. vzrostl počet obyvatel na 7 000 – 8 000. Ještě v roce 1594, v době poklesu Městský znak umístěný dolování, bylo ve městě nad vchodem do popraviště obydleno 481 domů. Horní Slavkov, povýšený od 1. 9. 1547 králem Ferdinandem I. mezi svobodná královská horní města, tak patřil k nejslavnějším a nejvýznamnějším horním městům českého státu, vynikal jako centrum vzdělanosti a kultury; v 16. stol. zde existovala i latinská škola. Intenzita báňských prací se však neustále snižovala, což se projevilo na úbytku obyvatel, a jestliže ještě v polovině 16. stol. patřil Horní Slavkov k největším českým městům, tak v r. 1654 zde žilo již jen 2 450 osob. Počátkem 17. stol. nastal trvalý úpadek těžby. Roku 1624 byl městu konfiskován majetek, ale po přestupu měšťanů ke katolictví v roce 1627 byly tresty zmírněny. Velmi nepříznivý dopad měly na hornictví důsledky třicetileté války a protireformace. Postupná konsolidace hospodářských poměrů po třicetileté válce se projevila širším rozmachem řemeslné cechovní výroby (cínařství, hrnčířství a kamnářství). K přechodnému oživení těžby došlo počátkem 18. stol., ale v roce 1772 byl zrušen vrchní horní úřad.
Konec 18. stol. se zrušením nevolnictví a dalšími josefínskými reformami stál u zrodu pronikavých společenských změn, jejichž jádrem bylo urychlení rozvoje kapitalistické výroby. V regionu bylo stále výkonné a evropsky známé cínařství, které mělo své počátky těsně spojené se zahájením těžby cínových ložisek v okolí města. Objevily se manufakturní výroby textilního a galanterního charakteru, výroba perleťových knoflíků apod. Začal se zde vyrábět první český porcelán. Porcelánka v Horním Slavkově byla založena v roce 1792; svého největšího rozvoje dosáhla v 19. stol. a velmi proslavila město a Čechy i ve světě. Vyrábí dodnes velmi kvalitní porcelán pod značkou Haas & Czjzek, který je vyvážen do celého světa a po cínu v 16. stol. tak dál v odvětví výroby porcelánu šíří novou slávu města.
Pluhova ulice, hlavní a výstavná ulice historického města
První porcelánka v Čechách, která zahájila svůj provoz již v roce 1792.
Cínová mírka dutá z 1. pol. 20. stol., jeden z typických výrobků slavkovských cínařů.
Mědirytina města z pohledu od severozápadu z konce 18. stol.
Hrob jednoho z nejvýznamnějších majitelů porcelánky Johanna Georga Lipperta, který stál u zrodu jejího významu. Obraz muže s hodinkami od Eliáše Dollhopffa
Letecký pohled na staré město na okraji se sídlištěm z 50. let 20. stol.
Jáchymovský tolar, připomínka záhadných okolností existence mincovny ve Slavkově v 16. stol. Mincovna na ražbu stříbrných tolarových mincí byla v Horním Slavkově zřízena pravděpodobně ve 20. letech 16. stol., což svědčí o velké úspěšnosti báňských prací také na stříbrných žilách. Byla však v provozu asi jen velmi krátce (1526 – 1527). Ještě v roce 1573 byl Horní Slavkov uveden v seznamu mincovních měst, ale v této době již byla většina českého stříbrorudného hornictví ve značném úpadku a ani ve slavkovském revíru nebyla valná naděje na obnovení mincování.
Historický dům čp. 47 na starém náměstí s dobovou výzdobou z 50. let 20. stol.
Architektura
Renesanční radnice stávala na náměstí Republiky. V roce 1521 město zakoupilo měšťanský dům, který byl pro nové využití částečně přestavěn. V letech 1583 – 1586 došlo k další, tentokrát velké renesanční přestavbě vlašským stavitelem Matyášem Merkleinem, při níž byla vyzděna atika a mohutný boční štít spolu s vnitřními úpravami. Na rozdíl od měšťanských domů, které ovlivnila saská renesance, byla architektura radnice orientována spíše na české vzory. Je zajímavé, že byla v zásadě dispozičně shodná se sokolovskou radnicí. Upravována byla v 19. stol. a v této podobě se dochovala až do roku 1978, kdy byla po požáru, který zde vypukl v roce 1977, zbytečně zbourána. Ztrátu tak utrpěl nejen Horní Slavkov, ale i celá republika, neboť architektonický význam radnice vysoce převyšoval rámec regionu.
Zbouraná strana náměstí Republiky
Sousoší na vrcholu sloupu Nejsvětější Trojice v Kostelní ulici Kostel sv. Jiří
Letecký pohled na sídliště postavené ve stylu socialistického realismu
Odrazem bohatství města z doby rozkvětu cínového hornictví je také jeho architektura. Až do poloviny 20. stol. se zachoval zcela ojedinělý ráz ryze renesančního města, prakticky nedotčeného vlivy pozdějších architektonických stylů. Historická městská architektura je však dnes jako celek v žalostném stavu Interiér kostela sv. Anny s výzdobou od Eliáše Dollhopffa a převážná část jí již nenávratně zmizela. Při budování sídliště byla zcela zanedbána údržba velmi cenné historické zástavby, což vedlo k její postupné likvidaci a dokonce až ke zrušení existující městské památkové rezervace. Devastaci starého města završilo zboření renesanční radnice v roce 1978. Do dnešních dnů se tak zachovaly jen ojedinělé, ale v historickém kontextu velmi významné stavby. Dnes je v centru historického starého města vyhlášena městská památková zóna. Jednolodní kostel sv. Jiří s hranolovou, v patře osmibokou věží představuje částečně pozdně gotickou stavbu z doby kolem roku 1520. V presbytáři kostela se zachovala žebrovaná síťová klenba, renesanční kruchta a křtitelnice a několik náhrobních epitafů ze 16. stol. Původně byl kostel opevněn, o čemž svědčí zachované střílny. V 18. stol. prošel barokní přestavbou. U kostela stojí pozdně gotická zvonice z r. 1540, přestavěná v roce 1686. Naproti baroknímu děkanství se zachovala unikátní pozdně gotická zádušní svítilna se šroubovitým dříkem, často mylně označovaná za boží muka. V Kostelní ulici stojí hodnotný sloup Nejsvětější Trojice z doby kolem roku 1700. Na severozápadním okraji města se nachází barokní špitální kostel sv. Anny z roku 1728, postavený na starších základech, který je významný rovněž malířskou výzdobou od Eliáše Dollhopffa. Mimo jiné na náměstí a především v Pluhově ulici doposud stojí několik měšťanských pozdně gotických a renesančních domů, např. čp. 4 s portálem datovaným 1519, čp. 6 s arkýřem a portálem, čp. 214 z doby okolo roku 1500 nebo nejcennější stojící renesanční
památka ve městě, dům čp. 497 – tzv. Pluhův dům z let 1510 – 1512. K zajímavostem patří starý rudný mlýn, tzv. Seidelhaus. Na Šibeničním vrchu je dodnes zachováno zděné kruhové popraviště ze 16. stol. se znakem města a letopočtem 1598, umístěným sem při romantické opravě v roce 1936. Zvláštní zmínku si zaslouží i sídliště s komplexní občanskou vybaveností, vystavěné Perokresba Pluhova v 50. letech 20. stol. ve stylu domu z roku 1867 socialistického realismu, které představuje významný doklad výstavby hornického městského celku v uvedeném období.
Pozdně gotický protínaný portál na domě čp. 214 Město portálů – tento přívlastek byl občas připisován právě Hornímu Slavkovu. Všechny historické budovy ve městě měly nádherné, unikátní pozdně gotické až renesanční kamenné portály. Ty dokumentovaly bohatství města a některé se nám zachovaly až do dnešních dnů.
Detail z vnější výzdoby kulturního domu z 50. let 20. stol. Socialistický realismus – stavební styl uplatňovaný v pol. 20. stol. Svou strukturou a způsobem života má zdůrazňovat ve vědomí občanů ideály socialismu. Hlavním cílem je kolektivní bydlení se zajištěním vybavenosti, vzdělání a rekreace v jednom celku. Charakteristické jsou dlouhé bloky obytných domů, magistrála, centrální náměstí s velkorysými, prostorově náročnými reprezentačními stavbami (palác kultury, centralizované obchody apod.), často s řadou „budovatelských“ architektonických detailů.
Zádušní svítilna u kostela sv. Jiří
Dům čp. 4 na náměstí Republiky Niedermannův dům stával na náměstí Republiky naproti bývalé radnici. Byl postaven norimberskými obchodníky v renesančním slohu v roce 1536. Částečně se podobal zachovalému Pluhovu domu. Jako zajímavost bývala uváděna zdobená vrata s bronzovými lvími hlavami. Dům byl zcela zbytečně zbourán za dramatických okolností v roce 1962.
Severovýchodní strana dnešního náměstí Republiky, jedna z historických celistvých zástaveb ve městě
Pamětní deska připomíná pobyt barokního malíře Eliáše Dollhopffa Eliáš Dollhopff (1703 – 1773) – barokní malíř a později též purkmistr města Horní Slavkov. Narodil se v Tachově. Roku 1737 se přestěhoval do Horního Slavkova, kde na náměstí zakoupil dům čp. 8. Je pro něj typický vlastní malířský rukopis se schopností svými kompozicemi evokovat typickou atmosféru mystiky při současném minimálním využití světelných kontrastů. Z jeho tvůrčí dílny pocházejí fresky, antependia a portrétní i oltářní obrazy v kostele sv. Anny v Horním Slavkově nebo obdobná díla v Lokti nad Ohří, Chlumu sv. Maří, Chodově, Sokolově, Tachově, Teplé nebo ve Waldsassenu.
Barokní stropní freska v kostele sv. Anny
Rudné hornictví
Titulní list horního řádu pro slavkovské cínové doly z roku 1548
Důl Jeroným v Čisté, komora po těžbě cínu ze 16. stol.
Kasiterit, nerost, jehož hojný výskyt zapříčinil vznik Horního Slavkova, a hlavní ruda cínu těžená v revíru. Chemicky se jedná o oxid cínu (SnO2) s obsahem okolo 78 % tohoto kovu. Tvoří čtverečné, obvykle černé a dokonale lesklé krystaly. Právě ty z Horního Slavkova jsou podle místních patriotů nejhezčí na světě.
Důlní mapa revíru mezi Krásnem a Horním Slavkovem z roku 1699. D. Joh. Georgius Greiselius, císařský pověřenec, který v roce 1670 provedl prohlídku nejvýznamnějších českých dolů v Kutné Hoře, Jáchymově, Horním Slavkově a Krásně. Zanechal nám unikátní popis stavu zdejších cínových dolů.
Důl Jeroným v Čisté, důlní chodba se suchými zdmi z hlušinového materiálu ze 16. stol.
Na vznik a rozvoj města mělo vliv především hornictví. Cín zde byl získáván rýžováním již během 9. – 10. stol. Od 13. stol. se zájem těžařů stále více soustřeďoval na těžbu primárních ložisek mezi Horním Slavkovem a Krásnem. Ve 14. stol. probíhaly práce velmi intenzívně a rozvoj těžby se blížil svému vrcholu v 16. stol. Roku 1507 vyhlásil Kašpar Pluh z Rabštejna báňský řád pro slavkovské stříbrné doly a v roce 1509 též pro cínové hornictví. Po vyhlášení těchto směrnic nastal v revíru rychlý rozvoj důlní činnosti. Báňské práce se soustředily na nejvydatnější ložisko Huberův peň, později pak na nově objevený Schnödův peň. Vzhledem k rozsahu prací bylo nutné zesílit přívod technologické vody z rašelinišť a bažin v okolí Kladské pro pohon důlních a úpravárenských zařízení. Proto byla v letech 1531 – 1536 vybudovaná „Dlouhá stoka“ o délce cca 24 km. Zesílení přítoku umožnilo účinné využití důlních mechanismů poháněných vodními koly, lepší čerpání důlních vod a zřízení dalších úpravnických a hutních provozů. S postupující těžbou bylo nutné doly odvodňovat ve stále větších hloubkách, a proto Komora, tzv. šiřina, po těžbě cínu na ložisku nechal Kašpar Pluh roku 1539 Huberův peň razit novou dědičnou štolu. V roce 1655 měřila již 5 920 m. Roční produkce revíru činila až do konce 16. stol. kolem 10 000 centýřů cínu (okolo 500 tun). Cín ze Slavkovského lesa během 1. pol. 16. stol. ovládl téměř všechny hlavní evropské trhy a umožnil rozvoj kovoliteckých řemesel, zejména cínařství a zvonařství. V roce 1547 byl v Horním Slavkově zřízen vrchní úřad s pravomocí řídit a kontrolovat činnost v okolních důlních revírech. Ve 2. pol. 16. stol. začala produkce cínu povážlivě klesat. V 17. stol. došlo k několika
opatřením, která měla situaci zlepšit. Část důlních podílů byla převzata do erární režie, ale těžba vzrůstala velmi pomalu. V 18. a na zač. 19. stol. procházel revír celou řadou technických změn s cílem pokusit se o obnovení těžby. V trvalém provozu zůstal jediný podnik. Po 1. světové válce opět vzrostla potřeba kovů ze slavkovského revíru. Byla vyhloubena nová šachta, ale v roce 1920 se práce opět zastavily. Do 2. světové války se prováděl pouze průzkum. K zahájení těžby došlo opět až v roce 1941. Roku 1945 převzaly důl Příbramské rudné doly. Jejich závod Stannum těžil ložisko až do ledna roku 1991, kdy byla produkce cínu definitivně ukončena likvidací dolu. Odhaduje se, že za celé období těžby revír vydal cca 60 000 t cínu. Prakticky Těžní věž posledního stejné množství kovu zůstalo cínového dolu Stannum dodnes uloženo v geologických zásobách v podzemí pro příští generace. V roce 1946 započal geologický průzkum a již v roce 1948 byla zahájena těžba uranové rudy. Pro zajištění pracovních sil pro uranové doly vznikly čtyři pracovní tábory. Exploatace uranu byla velmi intenzívní. Mimo rozsáhlé štolové práce se vyhloubilo celkem 23 základních šachet. Těžba uranu činila ve Slavkovském uranovém revíru za cca 15 let celkem 2 668 tun.
Uranový důl č. 8, těžní věž a areál dolu kolem roku 1960. Uranové doly se staly hned těsně po válce hlavním motorem života ve městě. Bohužel, jejich potřeba pracovních sil byla tak veliká, že se tehdejší komunistický režim neštítil při těžbě uranu využívat práce politických vězňů. Ve Slavkově byly zřízeny 4 pracovní tábory, ve kterých byli uvězněni například i naši hokejoví mistři světa z roku 1947 a 1949.
Karfolit, unikátní minerál, chemicky se jedná o křemičitan hliníku a manganu (MnAl2Si2O6(OH)4), který obvykle vytváří žluté, vláknité i radiálně paprsčité agregáty s hedvábným leskem. Tento poměrně vzácný nerost byl v roce 1851 poprvé na světě nalezen a popsán právě z cínových ložisek u Horního Slavkova a jeho ukázky z této lokality patří stále k nejlepším na světě.
Rytina z knihy Georgia Agricoly: De re Metallica Libri XII z roku 1556 – metoda sázení ohně. Sázení ohně, metoda užívaná k těžbě cínové rudy v 16. stol. Studená hornina byla rozpálena pomocí ohně z dřevěných hranic do co největšího žáru a následně opět ochlazena. Prudké teplotní změny horniny způsobily pnutí v masívu a rozpraskání povrchové vrstvy. Po vzniklých trhlinách bylo možné snadněji odlamovat kusy rudniny pomocí špičáku nebo želízka a mlátku.
Úvodní metry Pluhovy dědičné štoly zaražené roku 1539
Puškařovská stoka přiváděla technologickou vodu k důlním provozům
Letecký pohled na lom a propadliny na Huberově pni, největším ložisku cínu v revíru.
Pomník obětem komunistických koncentračních táborů, zřízených při uranových dolech.
Freska v kostele sv. Jiří
Věž kostela, která plnila i obrannou funkci.
Vitráž z okna kostela sv. Jiří Zádušní světlo
Hrob Eusebia Augusta Haase, jednoho z nejvýznamnějších vlastníků místní porcelánky, u zdi kostela. Renesanční náhrobník pod kostelem sv. Jiří