aneb
ISBN 978-80-88163-43-5 (brož.) ISBN 978-80-88163-44-2 (e-pub) ISBN 978-80-88163-45-9 (mobi)
Pasparta Publishing, s. r. o. – sociální podnik zaměstnávající lidi s poruchou autistického spektra, jehož zřizovatelem je Národní ústav pro autismus, z. ú. (NAUTIS)
OBSAH Předmluva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5 Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6 Terapeutické mouchy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7 Proč dělám psychoterapii . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10 Přibývá lidí s duševními poruchami? . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12 Psychoterapeuti vidí lidem do hlavy . . . . . . . . . . . . . . . . . . 16 Recept na bábovku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17 Asertivita a setrvalý výraz děvky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 20 Ty asi nejsi z Prahy, debile! . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 23 Evžen se ladí do sociálního modu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 26 Sebevědomí. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 30 Co dělat, když se chcete dostat k psychoterapeutovi . . . . . 33 O psychoterapii a psychoterapeutech . . . . . . . . . . . . . . . . . 36 Chceš to dodělat? Jdi si zaběhat! . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 43 Rodiče, kteří jedí své děti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 47 Všechno je vina rodičů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 50 Dnešní hrdinové, zlo a naši vnitřní démoni . . . . . . . . . . . . . 53 Nekrmte démona peněz . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 60 Lidé s „porouchanou“ osobností . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 63 Léky a psychoterapie. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 71 Abstinenci zdar a Anonymním alkoholikům zvlášť . . . . . . . . 75 Experimenty s pervitinem, opiáty a halucinogeny . . . . . . . . 76 Závěr aneb Byl tu zrod, je tu skon, nač ten zmatek, nač ten shon . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 80 Použitá a doporučená literatura a informační zdroje . . . . . . 86
PŘEDMLUVA Vážení čtenáři, dostáváte do rukou knížku, ve které vám její autor, zkušený psychoterapeut, přibližuje sám sebe, své zkušenosti se svými klienty, ale také své vlastní názory, úvahy, pochybnosti a nejistoty. Není to běžný text o psychoterapii, kterých vyšla již celá řada. Není to učebnice, jak se má psychoterapie správně provádět, ani sbírka „hrdinských historek“, ve které autor skromně líčí, jak dokázal vyřešit zapeklité lidské osudy a pomohl vyřešit problémy lidem, u kterých ostatní terapeuti selhali. Jde o sbírku kratších i delších textů, ve které autor odhaluje své vlastní nitro způsobem, na které jsme zvyklí spíše od těch, kdo se účastní psychoterapie v roli klientů. Nejznámější psychoterapeut a tvůrce psychoanalýzy Sigmund Freud požadoval, aby byl psychoterapeut pro své klienty úmyslně záhadný a nečitelný, aby do něj klienti mohli projikovat jako do zrcadla své vlastní představy a problematické způsoby jednání v mezilidských vztazích, které pak terapeut může poznat a terapeuticky s nimi pracovat. I jiné psychoterapeutické směry se k tomu vztahu typu nesdělujícího terapeuta a sdílného klienta přiklánějí. Autor této knihy však má zjevně jiný postoj. Nemá problémy se sebeodhalením, naopak, považuje to, když druzí lidé, včetně jeho klientů, poznají, jak uvažuje a z jakých vlastních zážitků vychází, za prospěšné a umožňující lepší a vyrovnanější spolupráci v rámci psychoterapeutického vztahu. V tomto nezapře svou příslušnost ke kognitivně behaviorálnímu směru psychoterapie, která se o tento vztah vzájemné spolupráce aktivně opírá. Věřím, že tak jako mě, zaujme i další čtenáře tento ne zcela obvyklý způsob psaní o psychoterapii, o myšlení a prožívání terapeuta a sejme z psychoterapie onen závoj tajemství a nesrozumitelnosti, se kterým je často spojována. V Kroměříži 14. listopadu 2016 MUDr. Petr Možný předseda České společnosti kognitivně behaviorální terapie
5
ÚVOD Před lety mě zaujala knížka Jak přežít blahobyt od Ivana Klímy. Uvědomil jsem si, že každá doba má své výhody a nevýhody. Na jednu stranu jsem moc rád, že mohu žít v době míru, demokracie, materiálního dostatku a skvělé lékařské péče. Z hlediska historie vývoje lidstva i z pohledu současného rozmístění lidí na naší planetě je málo pravděpodobné, že se člověku podaří narodit se zrovna do této poměrně bezpečné doby a právě v Evropě. A přece se to stalo. Jsem za to vděčný a vážím si toho. Ale i přes tuto šťastnou náhodu je mnoho lidí (nicméně doufám, že ne většina) v současné době nespokojených a nešťastných. Ničí je stres, trápí je únava a deprese, cítí se osamělí, jsou zmatení v hodnotách, nevidí smysl v tom, co dělají a kam směřují. Jako by technický pokrok značně předehnal vývoj našeho myšlení a prožívání. Podobně jako v minulých dobách se pořád mnoho z nás stejně trápí, bojí, zabezpečuje se před materiálním nedostatkem, hledá smysl života, prožívá bezmoc vůči dění v sobě i kolem sebe. V publikaci se ze svého pohledu psychoterapeuta zamýšlím nad současnou dobou a problémy některých lidí, kteří v ní žijí a které trápí různé duševní potíže. Prostřednictvím krátkých úvah, příběhů a fejetonů otevírám okno do duše svých klientů, do duše své a zároveň pootevírám i dveře do psychoterapeutické kuchyně. Své profesní zkušenosti jsem se snažil reflektovat způsobem někdy humorným, jindy vážnějším, nicméně laskavým, nepoučujícím a nemoralizujícím. Také jsem usiloval o to, aby mezi řádky prosakovala naděje a víra, že věci mají tendenci dopadat dobře.* Touto knihou bych rád složil poklonu všem svým klientům, se kterými jsem měl tu čest se setkat a kteří mi s důvěrou, odvahou a nadějí na lepší zítřky sdělovali svá trápení. Tito lidé mě svými příběhy, radostmi, starostmi a zkušenostmi pořád inspirují a dávají sílu k tomu, abych se ve své práci zlepšoval, a byl tak více užitečný dalším klientům. Také mě motivují více přemýšlet o sobě, svém životě a okolním světě. Pomáhají mi lépe žít a za to jim děkuji. Rovněž děkuji Petru Možnému a své ženě Barbaře za cenné připomínky. Poděkování patří i kreslíři Miroslavu Bartákovi za elegantní, inteligentní a vtipné ilustrace, kterými dodal textu uvolněnou atmosféru.
*
Motto 4. konference České asociace pro psychoterapii (ČAP), která proběhla 28. až 30. 9. 2016 v Praze.
6
TERAPEUTICKÉ MOUCHY Někdy si při práci s klienty připadám jako pes, který leží v letním parnu na zápraží před domem, podřimuje a jen tak na jedno mžourající oko sleduje dění kolem sebe. Terapeuti tomu někdy říkají volně zavěšená pozornost. Mimochodem, výsledky jednoho průzkumu tvrdí, že během sezení jsou terapeuti na své klienty plně soustředění od jedné do tří čtvrtin času, který s nimi tráví. Kdysi jsem měl v terapii ženu s dlouhodobou únavou a středně těžkou depresí. Jmenovala se Pavlína. Živě se mi vybavuje sezení, kdy jsem seděl naproti Pavlíně a naslouchal jsem jí. Ona však zrovna několik minut neříkala nic, co by z mého terapeutického pohledu bylo zajímavé, co by mě zaujalo, na co bych mohl zaměřit svou pozornost. A tak jsem čekal, až kolem mě proletí nějaká moucha, abych mohl zbystřit a vyskočit jako ten pes, který se povaluje na zápraží. Jenomže když Pavlína hovořila, žádná moucha kolem dlouho neletěla. Navíc mluvila potichu a velmi pomalu. Tak nějak „empaticky“ jsem do sebe nasával její únavu a v duchu jsem se sám sebe ptal, jestli podobně uspávajícím dojmem působí i na jiné lidi. Její povídání mi zároveň připadalo trochu nudné, protože mluvila stále o tom samém, tedy o tom, jak ví, že by něco měla, jenže ono to nejde, protože a protože… Přistihl jsem se, že chvílemi pociťuji i mírnou zlost, protože mi vadí, jak se Pavlína brání změně. Zároveň jsem si však uvědomil, že moje zlost je způsobena pouze mojí netrpělivostí, nikoli myšlením Pavlíny. O podobných klientech se někdy říká, že jsou „nemotivovaní“ ke změně nebo že jsou „v odporu“. Ale tak značkují jen terapeuti (možná z bezradnosti, možná jde o známku vyhoření), kteří nevědí, nebo zapomněli, že váhání je přirozenou součástí terapeutického procesu, jenž může vést ke změně. Mnoho klientů přemýšlí o tom, jestli stojí za to ve svém životě něco měnit. Změna totiž často vede i k různým negativním důsledkům, jako jsou třeba konflikty s druhými lidmi, kterým se naše nové chování nelíbí, protože z něj nemají tolik výhod jako z toho původního. K tomu přidejte dřinu spojenou se změnou starých návyků a člověk se nemůže divit, že někteří klienti zůstávají i tam, kde jim není dobře. A jak se mi tyto a jiné myšlenky honily hlavou, zavíraly se mi oči a hlava mi začala padat na stranu. Usínal jsem.
7