1 pdfsam 9788088163305

Markéta Závěrková

Co se stane, když vám vstoupí do života, jaké to je žít s nimi a s námi

978-80-88163-30-5 (brož.)

978-80-88163-31-2 (e-pub) 978-80-88163-32-9 (mobi)

Pasparta Publishing, s. r. o. – sociální podnik zaměstnávající lidi s poruchou autistického spektra, jehož zřizovatelem je Národní ústav pro autismus, z. ú. (NAUTIS)

OBSAH Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5 1. Když se říká, že je neposlušný, nezvladatelný a hrozně zlobí . . . . . . . . . . 6 1.1 Co je ADHD? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8 1.2 Co není ADHD? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12 1.3 Jak poznáte ADHD? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14 2. Když dostanete nálepku ADHD . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 18 2.1 Jsem hyperaktivní . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 19 2.2 Je třeba diagnóza? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 21 3. Když musím, tak musím . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 24 3.1 Každodenní rutina . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 25 3.2 Spánek, jídlo oblékání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 26

3.2.1 Spaní . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 27

3.2.2 Jídlo . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 29

3.2.3 Oblékání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 30 3.3 Hra a učení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 31

3.3.1 Hra . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 32

3.3.2 Učení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 33 4. Když se ADHD převlékne za ADD . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 35 4.1 Co je ADD? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 36 4.2 Jak poznáte ADD? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 38 4.3 Nedávám pozor . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 40

4.3.1 Jsem pomalý a unavený . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 41 4.4 Emoce a prožívání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 42

4.4.1 Nervozita, nejistota, strach . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 42

4.4.2 Nutkavost a neovladatelnost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 43 4.5 Komunikace a schopnost být ve spojení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 44 5. Když nevím, proč to tak mám – ADHD . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 47 5.1 Nečekané nápady . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 48 5.2 Emoce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 49

5.2.1 Vztek, naštvání, lítost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 49

5.2.2 Snadné nadchnutí pro něco, bezprostřednost . . . . . . . . . . . . . . . 51

5.2.3 Urážlivost a menší odolnost proti kritice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 52

5.2.4 Nutkavost a neovladatelnost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 52

5.2.5 Netrpělivost a konzervatismus . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 53

5.2.6 Cestování s emocemi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 53 5.3 Jaké mají emoce? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 55 6. Když si nerozumíme s ADHD . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 57 6.1 Komunikace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 58 6.2 Kdo koho nestíhá . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 59

6.2.1 Vnímání souvislostí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 61

6.2.2 Detail a celek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 62

3

6.3 Připojení – jsme ve spojení? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 63

6.3.1 Ztrácení spojení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 63

6.3.2 Nezačne a nedokončí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 64

6.3.3 Naslouchání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 65 6.4 Jiná spojení – počítač . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 66 6.5 Jak vylepšovat spojení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 67 7. Když se potká ADHD a výchovný a vzdělávací systém . . . . . . . . . . . . . . 68 7.1 Vstup do MŠ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 69 7.2 Výběr ZŠ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 70

7.2.1 Zápis . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 71 7.3 Specifické poruchy učení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 73 7.4 Výběr volnočasových aktivit . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 73 8. Když nevím, co dělám . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 77 8.1 Vztah k sobě . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 78 8.2 Hranice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 81 8.3 Vztah ke druhým . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 84

8.3.1Sourozenci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 86 8.4. Zvláštní vztahy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 87

8.4.1 Nadání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 87

8.4.2 Šikana . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 89 9. Když nevím, kdo jsem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 91 9.1 Hodnoty . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 93 9.2 Identita . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 95 9.3 Důsledky ADHD pro život . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 98 10. Když to mají holky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 100 10.1 Stejné, nebo jiné? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 101 10.2 Malé opakování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 102 10.3 Objevte tu pravou dívku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 104 11. Když si musíme zachovat zdravý rozum a lásku . . . . . . . . . . . . . . . . . 107 11.1 Péče o sebe . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 109 11.2 Znalosti a informace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 111 11.3 Důvěra a naděje . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 112 11.4 Silné stránky – alternativní příběh . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 117 11.5 Učitelé . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 119 11.6 Spolupráce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 120 Závěr – Co mi psaní knihy přineslo . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 121 Seznam literatury . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 123

Jak se žije s ADHD

ÚVOD Tuto knížku jsem začala psát jako matka dvanáctiletého syna, kterému již v porodnici předpověděli, že bude hyperaktivní. Označení vzniklo již v první den jeho života. Při vizitě si pan doktor na přebalovacím stole prohlížel novorozence a mimo jiné ho také zvedl do svislé polohy nad podložku. Tato malá změna polohy stačila miminku na to, aby se patičkami odrazilo od podložky, a to takovou silou, že se praštilo o stěnu za přebalovacím pultem. Pan doktor ho vrátil zpět na podložku se slovy, že to ještě neviděl a že je velmi živý, hyperaktivní a že si s ním pěkně užijeme.

V tu dobu jsem ještě nevěděla, co tato slova v praxi znamenají, ale víceméně se naplňují dodnes. Postupně, jak vyrůstal, se ukázalo, že zvláštnost mého syna nespočívá pouze v ADHD, ale také v jeho nadání. Věnuji se také tomu, jak se tyto zvláštnosti doplňují, potencují či působí zcela protichůdně a problémově.

Když jsem se zamýšlela nad kapitolami této knihy, nemohla jsem vynechat pod­ množinu ADD. Bohužel, teprve když jsem se začala více zabývat jejím vymezením a charakteristikou, došlo mi, že můj do té doby tichý, hodný, nic nevyžadující, velmi pomalý devítiletý syn vystihuje přesně tuto charakteristiku. Podělím se s vámi i o tuto zkušenost.

Tato kniha se vám bude snažit přiblížit téma ADHD z různých úhlů pohledu formou krátkých příběhů. Bude to optika a svědectví o zkušenostech samotného chlapce, matky dítěte s touto poruchou a také terapeutky, která se touto problematikou zabývá v individuální, rodinné i skupinové podobě a využívá k tomu metodiku i techniky systemické a narativní psychoterapie.

Různé popisy zkušeností jednotlivých aktérů by mohly sloužit k lepší představě, vnímání a porozumění, k hledání lepší komunikace, ke spolupráci, nabídce inspirací, jak se se situací vyrovnat a naplňovat cíle pro zdravý růst a spokojenější život rodičů i dětí.

Kapitoly jsou voleny a řazeny podle různých oblastí života a různých situací, kterými děti, rodiče a další osoby, jež jsou s nimi v kontaktu, procházejí. Snaží se popsat a přiblížit každodenní situace a úskalí s nimi spojená. Kniha dává podněty a inspirace, nabízí již vyzkoušené nápady, jak jim čelit, hledat řešení, jak je společně zvládnout.

Autorství v jednotlivých příbězích dává příležitost vytvořit si další významy a nová spojení, o kterých jsme dříve netušili, že existují.

5

Markéta Závěrková

1. KDYŽ SE ŘÍKÁ, ŽE JE NEPOSLUŠNÝ, NEZVLADATELNÝ A HROZNĚ ZLOBÍ

6

Jak se žije s ADHD

Chlapec s ADHD – Honza Jsem takový ne úplně normální, ale ne moc nenormální a dost chytrý kluk, který by vám chtěl vyprávět o tom, jak se má a co prožívá každý den. Dozvíte se něco o mně, o těch, kteří se mnou žijí, o těch, kteří si na mě zvykli, o těch, které stále překvapuje moje chování, a o těch, kteří mi vůbec nerozumí. Sice vím, že mám ADHD, ale když se o tom nemluví, tak si na to ani nevzpomenu. A vlastně je mi to celkem jedno.

Docela rád jsem si zavzpomínal na některé mé příhody a snad pro vás bude zajímavé seznámit se s některými mými hesly a pravidly, kterými se řídím.

Už ve školce jsem si všiml, že dělám věci jinak než ostatní děti. Často se mi stávalo, že jsem pracoval hodně rychle a byl jsem hotový dříve než ostatní. Také jsem často nečekal, až paní učitelka domluví, a už jsem se něčím zabýval. Byl jsem rád, že jsem byl první hotový, ale někdy z toho byly nepříjemnosti, měli jsme dělat něco jiného, jinak nebo jindy. To jsem bohužel velmi často zjistil až tehdy, když mi paní učitelka hubovala nebo mi vysvětlovala, že to mělo být jinak. Často se na mě dívala nechápavě a překvapeně a také někdy velmi naštvaně, zvláště když jsme měli tu z jiné třídy. Ta si někdy dokonce myslela, že jí to provádím naschvál.

Bylo také těžké na něco nebo někde čekat, třeba na hračku nebo až na mě přijde řada na klouzačce. Hračku jsem si vzal a děti ve frontě jsem buď popostrčil dopředu, nebo je předběhl. Podotýkám, že mě přitahovaly prolézačky a klouzačky určené pro děti o hodně starší, než jsem v tu chvíli byl. Což se obvykle projevilo až po nějaké době, hlavně když se mělo slézt nebo jet dolů. Tam mi najednou energie a odvaha došly a bylo nutné mě zachránit, vysvobodit. A moje maminka si úplně v lezení po prolézačkách a ve výškách nelibuje. Někdy byl také zádrhel v tom, že přístupová cesta byla roura, kterou dospělý jen těžko prolezl. Záchranná akce se tedy někdy dosti zkomplikovala a prodloužila.

Maminka mi říkala, že jsem byl velmi netrpělivý a nedočkavý. Když to, co jsem zrovna chtěl, nebylo dost rychle nebo podle mého, tak jsem kousal. Z toho byly také nepříjemnosti. Nelíbilo se to dětem, jejich maminkám ani mé mamince. Naneštěstí jsem byl vždy velmi rychle prozrazen, protože křik a pláč některého z původně poklidně si hrajícího dítěte byl po mém zubním upozornění nepřeslechnutelný.

A omezení šíření zvuku v tu chvíli nepomohly ani stěny prolézaček, ani hracích domečků. Zvukotěsnost nula. Můj pobyt na dětském hřišti nebo pískovišti tak často trval jen několik minut. A odchodu odtamtud nezabránil ani můj srdcervoucí pláč a křik, kterým jsem se solidárně připojil k již plačícím dětem. Vždyť jsem si ještě ani nepohrál a už jdeme pryč, navíc jsem to kousnutí nijak zle nemyslel. S velmi obviňujícím komentářem ostatních maminek, že mají zjizvené děti od mých kousanců, jsem tedy velmi nedobrovolně a hlasitě opouštěl své kamarády. Také dnes už nevím, zda to byla náhoda nebo taktika přírody, ale měl jsem ve svém dětském chrupu jednu jedničku navíc, tedy celkem tři horní, a tak byl můj podpis na pažích, ramenou a jiných částech těla mých vrstevníků naprosto nezaměnitelný. Bohužel ani tyto jasné důkazy nezabránily tomu, abych svou akci znovu a znovu opakoval.

7

Markéta Závěrková

No, ale nejsem na tom tak špatně, jako jeden známý brazilský fotbalista, už to dávno nedělám. A stejně jako šla evoluce jiným směrem u vývoje dinosaurů, kteří mě mimochodem v tomhle věku moc zajímali, tak i mé kousání vymřelo a nemusel jsem čekat na dobu ledovou.

Další mou malou odlišností bylo to, že jsem často potřeboval dělat všechno zajímavěji a zábavněji a samozřejmě rychleji, než druzí očekávali nebo potřebovali. Měl jsem období, kdy nejlepší pohled na svět byl z nějakého nejvyššího místa. Když se okolo mě žádné přirozeně nevyskytovalo, tak jsem si ho vyrobil z nábytku a věcí ve svém okolí. Také jsem se rád díval na svět okolo sebe hlavou dolů, vůbec nezáleželo na tom, jestli visím nebo stojím na hlavě, hlavně že to bylo obráceně. A hodně dobré bylo obě tyto varianty spojit.

Vůbec nejtěžší bylo být v klidu, nic nedělat, třeba jen sedět, jíst, dívat se nebo poslouchat. Dokázal jsem to jen chvíli a často jsem u toho stejně něco dělal nebo alespoň říkal, vydával zvuky, do něčeho klepal nebo bouchal. Všude a u všeho jsem potřeboval být, aby mi něco neuteklo, něco zajímavého jsem nezmeškal.

Pro ostatní toho často bylo moc. Měli pocit, že to dělám schválně, provokuji, zlobím, jsem nevychovaný, nenormální, měl bych být potrestán. Hodně příbuzných, ale i cizích lidí radilo mamince, jak na mě a co by bylo nejlepší udělat. Tipuji, že vedlo dát mi na zadek.

Jsem velmi rád, že to moji rodiče udělali jen párkrát. Byli buď už moc unavení, naštvaní nebo zoufalí, nebo zjistili, že o trochu více fungovalo mi věci vysvětlovat, upozorňovat a varovat. Také zasvětit mé okolí.

Uznávám, že mohlo být těžké pochopit, že chodím vždycky přímo a tou nejkratší cestou. Co na tom, že v cestě stojí stůl, židle, gauč nebo aktovky spolužáků, ty jsem ani neviděl. Kladně přijmout, že mám rád akci a zkoumám spoustu věcí. A že vůbec nepoznám, co je pro ostatní nepříjemné a nebezpečné. A hlavně, když to náhodou vím, tak to téměř nikdy nemohu ovlivnit. I pud sebezáchovy bylo pro mě jen slovní spojení, které hodně let nemělo v mém životě žádný konkrétní význam a obsah.

Stejně tomu bylo například i u slov pomalu, chodit, opatrně, odpočívat, únava atd.

Babičky a tety mě měly rády, ale hlídaly mě jenom někdy a na omezený čas. Stálo je to hodně sil a nervů, co zase vyvedu a abych si něco neudělal. Pořád jsem něco chtěl, prováděl. Potřeboval jsem pozornost druhého, neuměl jsem si hrát sám, no vlastně ani dlouho s jednou hračkou. Dělat jednu věc.

1.1 Co je ADHD? Terapeutka Být psychoterapeutem je pro mě nejlepší možností, jak pomáhat lidem s jejich potížemi, problémy, které jim ovlivňují život. Jako terapeut vzdělaný v systemickém

8

Jak se žije s ADHD

přístupu a v současné době využívající metody a techniky narativní terapie se snažím podněcovat změnu a pomáhám klientovi hledat způsoby a cesty z jeho trápení k novým možnostem a spokojenějšímu životu. Na stránkách této knihy se vám budu snažit ukázat další úhly pohledu na ADHD, nabídnout postřehy, zkušenosti, inspirace a nápady, které při práci s těmito dětmi a jejich rodinami využívám.

Pojmenování ADHD prošlo několikaletou proměnou názvu a z dříve používaného označení lehká mozková dysfunkce, minimální mozkové poškození či lehká dětská encefalopatie se zejména vzhledem k pokroku v odhalení příčin, projevů a způsobů léčby ustálilo používání termínu ADHD – attention deficit hyperaktivity disorder neboli porucha pozornosti s hyperaktivitou. Také se můžete setkat se správným označením hyperkinetická porucha, porucha aktivity a pozornosti, které se však s termínem ADHD úplně nepřekrývají. Porucha pozornosti a aktivity je považována za neurovývojový problém. Genetika zde hraje významnou roli. Vliv dědičnosti bývá až 80%. Záběr této poruchy dosahuje na psychickou i nervovou (neurosomatickou) oblast a znamená pro život velké znevýhodnění. (Goetz a Uhlíková, 2009) Žít s ADHD je velmi náročné až vyčerpávající. Jedinec zažívá každodenně až desetkrát více stresu než jiní lidé. K dosažení cílů musí vynaložit minimálně dvojnásobné úsilí než ostatní. (Goetz, 2014) Projevy ADHD přímo vyplývají z podstaty této poruchy, při které je narušena schopnost soustředit se (Nevnímám, když na mě někdo mluví. Jsem jakoby ve svém světě. Pořád koukám, kde co lítá.). Dále je přítomna hyperaktivita (Nikdy nechodím, vždy běhám. Nikdy nejsem v klidu. Pořád si s něčím hraju.) a impulzivita (Dělám věci dříve, než o nich přemýšlím. Nemám zábrany. Pořád mluvím, vykřikuji. Na všechno sahám, všechno na zmáčknutí mačkám.). Potíže se projevují také v oblasti kognitivních funkcí, v oblasti motoricko-percepční, emoční a sociální.

Potíže zasahují nejméně do dvou oblastí života (rodina, škola, hra, volnočasové aktivity) a projeví se před sedmým rokem života.

Matka Jsem matkou dvou chlapců, která se podobně jako většina rodičů snaží dělat vše, co je pro její děti nejlepší. Snažím se jejich výchovu směřovat k samostatnému a spokojenému životu. Pokouším se jim poskytnout dostatek jistoty a bezpečí a zároveň dostatek volnosti pro spontánní rozvoj a sebepojetí. Tato snaha někdy vede ke kaž­ dodennímu balancování nad propastí na úzké lávce či připomíná chůzi po tenkém ledě. Dávkování kontroly a důvěry je třeba občas měřit a volit v gramáži lékárnických vah. Někdy je to napínavé a dobrodružné, někdy příjemné a veselé, jindy mám obavy, zda je či není dohledu a instrukcí moc či málo. To, co mi pomáhá zorientovat se, jsou okamžité reakce chlapců nebo pozdější události a situace, které spolu prožívá-

9

Markéta Závěrková

me. Někdy nezbývá než unést to, že nevím, jak to je, co je správné a co to znamená pro naši budoucnost. Učím se pak s touto nejistotou žít a věřit více v náš vztah a v to, že vše dobře dopadne. S dětmi s projevy ADHD a ADD to často ani jinak nejde. Za každodenními situacemi se pak snažím vidět samotné chlapce, nejen jejich výrazné chování. Je to někdy hodně těžké, ale již samotná snaha objevit je není málo. I můj hlas bude mít prostor v této knize, abych se s vámi podělila o zajímavé vyprávění.

Když se budete jako rodič nebo vychovatel dítěte s ADHD seznamovat a zažívat projevy této poruchy na vlastní kůži, nevyhnete se kontaktu s jeho impulzivitou.

Stanou se například takové věci, jako že jen tak řečnicky pronesete, že vám je při nákupu v supermarketu teplo. Ani náhodou si nevšimnete, že zrovna procházíte okolo dveří, kde je napsáno: nouzový východ. A vaše empatické a dobromyslné dítě rovnou jde a nouzový východ otevře. Pravda, otevřené dvoukřídlé dveře zajistí nový přísun kyslíku a chladnějšího vzduchu, ale toho máte i tak zatraceně málo, protože siréna alarmu a blikající červené světlo nade dveřmi a zraky všech nakupujících a personálu způsobí, že pocitová teplota, která vás vedla ke komentáři o horku, se vlastně blížila vlahému letnímu večeru, protože teď je na bodu varu.

Když se trochu vzpamatujete, podíváte se na své dítě, zjistíte, že jen tak tiše stojí před vámi a krčí rameny. Možná dodá: „Já za to nemůžu.“ CO JE ADHD? Aktivita

Pozornost a soustředění

Zvýšená, bezděčná. Celé tělo, končetiny, obličej, stále mluví, něco mu padá

Přebíhá od činnosti k činnosti

Neklid

Dezorganizace a špatná regulace aktivity

Snížená, krátkodobá

Ignorace

Zahlcuje se podněty a úkoly

Nezájem

Všechny podněty mají stejnou intenzitu, neumí zvolit prioritu Je jakoby ve svém světě, ale neví o tom

Má svůj svět jako ochranu, výhodu, účel

Obtížně začíná, odkládá

Nechce dělat úkoly

Nedokončuje úkoly, hru

Nedělá, co nechce

Neví, co má dělat – bloumá

Nespolupracuje

Neví, co má dělat dřív – nuda Dělá mnoho věcí současně

Nevadí mu chyby

Dělá bezděčné chyby

10

Zapomíná

Nestojí o změnu

Musí se mu vše opakovat

Slyší, ale neudělá to

Rozptylují ho podněty uvnitř i vně

Vybere si, co ho zajímá

Jak se žije s ADHD

Emoce

Špatná kontrola, ovládání, porozumění

Vzdor

Změny nálad

Úzkost

Důraz na hned (akce, reakce, odměna)

Agrese

Výrazné projevy, ztráta kontroly

Negativismus

Snadná frustrace Strádá nepřijetím Sociální situace

Impulzivita

Překračuje hranice Sklon k riskování

Neukázněnost

Obtížně dodržuje pravidla

Nespolupracuje

Obtíže s novými věcmi, rutinou, návyky, přizpůsobením

Nesamostatnost

Nerozumí souvislostem

Důležitost kontaktu s druhými

Tendence prosazování svého

Umí se omluvit, uznat chybu

Dělá věci po svém Dříve jedná, než myslí

Vnímání a myšlení

Dobrý intelekt

Snížené praktické uplatnění oproti intelektové výbavě

Definitivní a rychlý závěr o situaci Zveličování a ulpění na detailu

Někdy perfekcionismus

Chaotičnost, nesystematičnost Ulpění ve smyčce Chování

Nezapadají, jsou divní

Výchovné zanedbání

Vyčnívají

Neznají pravidla

Okolí si na ně stěžuje Tab. 1 Projevy typické pro ADHD1 1 Vypracováno podle MKN-10 (Mezinárodní klasifikace nemocí, 10. revize), více informací např. na http://www.uzis.cz/zpravy/upravena-verze-mkn-10.

11

Markéta Závěrková

1.2 Co není ADHD? Terapeutka Je jasné, že může existovat mnoho dětí, které se na první pohled projevují a chovají podobně jako ty s ADHD. Lze vidět velmi hyperaktivní, nepozorné či agresivní děti. Děti, které mají v určitém období svého života tendence izolovat se, riskovat či reagovat velmi emotivně, impulzivně, vyžadovat, aby byly věci podle nich. Při podrobnějším zkoumání však zjistíme, že jejich důvody a strategie pro toto chování mají jiné důvody a příčiny.

Rozhodujícím rozdílem je to, že potíže a projevy nenásledují až od nějaké doby, po nějaké události. Nejde o reakci na prožitou situaci či nezvládání a chybné přizpůsobení životním podmínkám či jednání po traumatu.

O ADHD nelze uvažovat například u malého čtyřletého chlapce, který doprovázel na terapii svou matku. V jeho chování nešlo přehlédnout velkou aktivitu, nesoustředěnost a naopak velké zaujetí některými detaily mé pracovny, od nichž ho šlo jen velmi těžko odpoutat. Na matčiny výzvy ke spolupráci reagoval velmi zlostně a odmítavě. K možnostem lepší komunikace nepřispělo ani to, že měl v puse dudlík, který si nechtěl vyndat. Na psychologickém pracovišti fakultní nemocnice byl označen jako ADHD a také jako autista. V příběhu tohoto chlapce a jeho matky bylo pro mě zásadní věnovat se péči o jejich vztah a pomoci jim nalézt vhodný způsob komunikace a soužití, ve kterém by měli oba dobrý a bezpečný prostor pro život a růst. Chlapcův otec nebyl dle matky dobrou volbou partnera a ani další partner, se kterým se matka pokusila žít, nezůstal v matčině životě. Matka se po porodu rozhodla vychovávat chlapce sama. Bohužel byla událostmi okolo partnerů tak zasažena, že si po porodu nedokázala s chlapcem budovat vztah (byl to další muž). Asi rok se ho nedokázala ani dotknout. Starala se o něj chůva. Není nelogické, že si chlapec budoval svůj vztah ke světu a důvěru k lidem po svém. Nové psychologické vyšetření po roce už nepotvrdilo ani diagnózu ADHD, ani autismu. S matkou pokračujeme v individuální terapii.

Podobně nepřesné je pro mě označení potíží a projevů desetiletého chlapce jako porucha ADHD. Tento chlapec je již druhým rokem vychováván v pěstounské rodině. Jeho agresivní projevy chování zejména vůči chlapcům (pořád se pere) a jeho negativní vztah ke škole a učení mu přináší značné obtíže v kaž­ dodenním životě. Některé jeho projevy jsou velmi extrémní, ať již v podobě velké pasivity, nepozornosti či nezájmu, neplnění úkolů, nebo v podobě potíží s ovládáním emocí (vzteku, naštvání), agresivity. Život v násilí byl pro něj tak běžnou součástí života, že si bez něj nedokáže vůbec představit své fungování. Navíc, to, co zažil a přežil v původní rodině, bylo v jeho hodnotovém žebříčku o hodně vyšší prioritou než podávat dobré výsledky ve škole a poslouchat paní učitelku. Ve chvíli, kdy je nejistý, uzavírá se a přestane komunikovat. Když je na něj vyvíjen tlak, reaguje agresivně. S tímto chlapcem a jeho novou matkou pracuji

12