Zdeněk Sloboda
Odborně posuzovali: doc. PhDr. Dagmar Marková, Ph.D. (Univerzita Konštantína Filozofa v Nitre) Mgr. Jiří Procházka (Centrum psychologicko‑sociálního poradenství Středočeského kraje) PhDr. Kateřina Thorová, Ph.D. (Národní ústav pro autismus, z.ú., NAUTIS)
978-80-88163-09-1 (brož.) 978-80-88163-10-7 (e‑pub) 978-80-88163-11-4 (mobi)
Pasparta Publishing, s. r. o. – sociální podnik zaměstnávající lidi s poruchou autistického spektra, jehož zřizovatelem je Národní ústav pro autismus, z. ú. (NAUTIS)
OBSAH PODĚKOVÁNÍ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5 1. NĚKOLIK POZNÁMEK ÚVODEM . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6 Proč „(homo)sexualita“ a „rodičovství a dospívání“? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10 2. O SEXUALITĚ, ŽENÁCH A MUŽÍCH . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11 2.1 Sexualita jako… . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 16 Sexuální orientace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 16 Citová orientace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 18 Láska . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 20 Sexuální chování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 22 Sexuální identita . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 23 Genderová a/nebo sexuální identita . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 24 2.2 Mužství, ženství a gender . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 27 2.3 Mužská a ženská sexualita . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 29 Sexualita mužů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 30 Sexualita žen . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 32 3. OD HOMOSEXUALITY K RŮZNORODOSTI SEXUÁLNÍCH IDENTIT . . . . . . 35 3.1 „Třetí pohlaví“ a homosexualita v jiných kulturách . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 35 3.2 Homosexualita v kontextu naší kultury . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 40 Homosexualita z historického pohledu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 41 Současná situace LGBT osob z pohledu sociologických dat . . . . . . . . . . . 44 Současná situace LGBT osob z pohledu práva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 49 3.3 Heteronormativita . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 52 Homofobie jako důsledek a projev heteronormativity . . . . . . . . . . . . . . . . . 55 3.4 Různorodost sexuálních a genderových identit . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 57 Od sexuálních menšin k LGBT+ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 58 Vztah homosexuality a „filií“ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 59 Bisexualita . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 60 Intersexualita . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 60 Trans identity . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 61 Transsexualita . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 62 Transgender . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 66 Transvestitismus a travesti(smus) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 66 Queer . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 67
3
Zdeněk Sloboda
4. DOSPÍVÁNÍ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 71 4.1 Coming out v souvislostech . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 72 Vnitřní coming out . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 75 Coming out vlastním tělem – intersexualita . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 78 Vnější coming out . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 79 Sekundární coming out (rodičů) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 81 Jak na coming out . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 82 4.3 Neheterosexualita ve škole . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 85 Sociální interakce a třídní klima . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 86 Učebnice a školní dokumenty . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 91 Inkluzivní duhová škola . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 94 4.4 Vztahy vrstevnické a partnerské . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 97 Vztahy hetero- a homosexuálních osob . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 100 Partnerství jako akt lásky či ekonomické směny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 101 Vztahy nerodinné a rodinné neheterosexuálních osob . . . . . . . . . . . . . . . 102 5. RODIČOVSTVÍ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 106 5.1 Malý exkurz do tématu rodiny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 107 Rodina biologická a heterosexuální . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 107 Rodina různorodá a alternativní . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 109 5.2 Podoby (stejnopohlavního) rodičovství . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 110 Biologické rodičovství . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 112 Sociální rodičovství . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 115 5.3 Diskuse kritiky duhových rodin . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 117 5.4 Život duhových rodin u nás . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 120 Rodičovské aspirace párů stejného pohlaví . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 120 Partnerství (ne)přátelské rodičovství . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 122 Plánovaná homoparentální rodina . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 124 Specifické aspekty života duhových rodin v Česku . . . . . . . . . . . . . . . . . 127 6. ZÁVĚREM O ROZMANITOSTI A ÚHLU POHLEDU . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 135 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . ZDROJE DAT . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . SLOVNÍČEK . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . THE BOOK SUMMARY (ANGLICKÉ SHRNUTÍ) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
4
138 150 . 152 161
PODĚKOVÁNÍ V první řadě bych chtěl poděkovat nakladatelství Pasparta a redaktorce Lence Šalšové, že mě oslovili s možností napsat pro ně knihu na toto téma. Byl to můj velký sen a cíl napsat nějaký větší text o tématu, kterému se věnuji již patnáct let odborně, osobně i společensky. Také jim patří dík za velikou trpělivost při čekání na finální verzi rukopisu. Snad se to čekání vyplatilo. Knihu bylo možné napsat také díky desítkám a stovkám gayů, leseb, bi, trans, hetero a jinak se identifikujících lidí, kteří a které prošli mým životem a vždy mě tak fascinovali, překvapovali, zarmucovali a jinak inspirovali k přemýšlení, nebo mi dali nahlédnout do svých životních příběhů. Doufám, že tato kniha bude obdobným zdrojem nejen pro ně, ale i pro mnoho dalších, s nimiž jsem se nikdy nesetkal a asi se nikdy nesetkám. Děkuji všem, kteří se postupně podíleli na mém odborném vhledu do oblas‑ ti sexualit a genderu: Janě Valdrové, kolegyním ze Sociologického ústavu, obzvláště pak Aleně Křížkové a Marii Čermákové, dále Dagmar Markové, Mar‑ tině Štěpánkové, Věře Sokolové, Janu Seidlovi, Olze Pechové, Ireně Smetáčko‑ vé a mnoha dalším. Za podnětné kritické prostředí jsem vděčný své katedře na FF UP v Olomouci a obzvláště za zajímavé poznámky (především k obsahu mých mediálních výstupů) Martinu Foretovi. Děkuji také všem, s nimiž jsem se utkal a setkal v roztodivných mediálních a diskusních duelech a panelech, které mě vždy posunuly někam dále, či motivovaly k další práci. A to i přesto, že slýchat a vyvracet neustále ty samé argumenty po mnoho let bývá i frustrující. Na závěr bych chtěl poděkování věnovat své rodině. Dceři Lee se omlouvám, že jsem se jí v době psaní této knihy (v jejím roce a půl) věnoval méně, než bych mohl. Mámě Zdeňce a „spolurodičce“ Mouře děkuji za vstřícnost, trpěli‑ vost, obětavost a odolnost vůči dlouhodobému stresu, který psaní této knihy způsobovalo.
Zdeněk Sloboda
5
Zdeněk Sloboda
1. NĚKOLIK POZNÁMEK ÚVODEM Homosexualita a témata s ní související mají v současné době stále punc něčeho kontroverzního, podivného, směšného, smutného, špatného, nebo něčeho, o čem by se nemělo vědět a ani mluvit. Je tomu tak i přesto, že Česko dekriminalizovalo homosexualitu již před 55 lety, 25 let ji nevede v seznamu nemocí a ve výzkumech veřejného mínění se již deset let deklaruje jako poměrně liberální země ve vztahu k právům homosexuálních lidí. Zároveň je Česko po desítky let bez silného vlivu církve. Je to také země, kde má silnou tradici sexuologie, jež zbavovala témata kolem sexu(ality) různých mýtů a pověr. Na druhou stranu právě stále poměrně silné medicínské chápání (přítomné i v laic‑ kém pojetí) témat kolem sexuality způsobilo, že texty, které se o homosexualitě a dalších neheterosexuálních1 identitách, kterými se budeme na stránkách této kni‑ hy zabývat, dosud napsaly, jsou převážně z této oblasti (např. Brzek a Pondělíčková ‑Mašlová, 1992). Silné historické, kulturní a sociální nánosy, které dnes sexualitu tvarují (a vždy tvarovaly), proto byly a jsou něco, co si málo uvědomujeme a málo v našem přemýšlení zohledňujeme, někdy je dokonce i zcela opomíjíme. A to je případ i dosavadních publikací. Příkladem významu společnosti a kultury pro sexualitu může být dekriminalizace homosexuality reformou trestního zákoníku v roce 1961, která sice byla z části mo‑ tivována neúspěchy české sexuologie léčit homosexualitu (takzvanými blicími in‑ jekcemi). Jak ale dokládají historik Jan Seidl a právník Jan Wintr, její kriminalizace se přesunula do jakési šedé oblasti – trestána mohla být, pokud budí veřejné po‑ horšení, nebo dojde k nabídnutí nebo přijetí úplaty za sex. Zatímco do té doby musela policie prokazovat realizaci homosexuálního styku, nyní stačilo pouze prokázat, že se jakási veřejnost jaksi pohoršuje nad něčím, co je označeno jako 1 V tomto textu budu často používat termín „neheterosexualita“ či „neheterosexuální“ pro vyjádření variability identit, projevů, tužeb (příp. orientací) mimo heterosexualitu, jelikož ne‑ chápu prostor sexuality jako rozdělený na pouze dvě možnosti: heterosexualitu nebo ho‑ mosexualitu. Zaměření pouze na homosexualitu by bylo totiž příliš zjednodušující a vlastně diskriminující – tedy proti logice charakteru celého výkladu v této knize. Pro to, co v knize budu označovat jako „neheterosexualita“, se také často používá označení „sexuální menši‑ ny“, nebo nověji zkratka „LGBT“, či její různě rozšířené verze, např. „LGBTIAQ“. Podrobněj‑ ším výkladem pojetí této knihy, těmito označeními (LGBTIAQ a neheterosexuální) a jejich obsahem se budu zabývat dále v textu ve druhé a především třetí kapitole. Vysvětleno bude také, proč některé termíny a koncepty ne/používám. Vysvětlení je možné hledat i ve Slov‑ níčku na konci knihy.
6
Dospívání, rodičovství a (homo)sexualita
homosexuální styk. Druhou možností bylo nastražit situaci, kdy dojde k úplatě za sex. Vedle tohoto ještě změna trestního zákoníku sice povolila homosexuální styk (pokud bude realizován vskrytu), ale pouze od 18 let, zatímco sexuální styk mezi mužem a ženou byl povolen od věku nižšího, tato nerovnost byla odstra‑ něna až v roce 1991 (Seidl a kol., 2012). První aspekt vedl k tomu, že mnoho lidí bylo vydíráno, mohlo být kriminalizováno, aniž by jim homosexuální jednání bylo přímo prokázáno, nebo třeba bylo z homosexuality falešně obviňováno. Druhý aspekt nevypovídá o zásadní biologické odlišnosti nebo potřebě jiné psychické vyzrálosti pro homosexuální styk, ale o politickém a společenském nepřijímání homosexuality. Sexualita a její podoby vymykající se dominující normalitě („tradiční“ heterosexua litě) jsou uchopovány především medicínou, sexuologií, příp. policií, a proto byly a jsou zpravidla zjednodušovány na své biologické, psychiatrické a psychologic‑ ké, sexuologické2, někdy kriminalistické aspekty. Takový zužující pohled není sám o sobě špatný, naopak může přinést mnoho poznatků, přesto je důležité – a to je hlavní východisko této knihy –, že není jediný, kterým bychom se mohli a měli za‑ bývat! Ambicí této publikace proto je představit především sociálněvědní po znatky a pohledy na téma homosexuality, resp. neheterosexualit, které je možné využít nejen v sociologii, ale i v příbuzných oborech, jako jsou například mediální či kulturální studia, sociální politika, sociální antropologie, nebo v dal‑ ších disciplínách, jako je třeba pedagogika, psychologie sociální pedagogika či sociální práce. Posledně jmenovaným je určena především druhá část knihy, která se věnuje specificky období dospívání (ve vztahu ke coming outu, škole a vztahům) a rodičovství. Tato publikace také nechce uspokojovat pouze různorodý odborný zájem, ale má do určité míry popularizační charakter a měla by tak oslovit lidi, čtenáře a čtenářky, kteří jsou laici, ale z jakéhokoliv důvodu mají o témata spojená s neheterosexuali‑ tou zájem a chtěli by získat hlubší vhled a ucelenější přehled – z jiné než medicín‑ ské a sexuologické perspektivy. Samozřejmě není možné texty z oblasti psychologie, psychiatrie nebo sexuologie, kterých je k tématům představeným v této knize nezanedbatelné množství, igno‑ rovat. Ba naopak, pracovat s nimi v knize budu, podrobím je kritické sociálněvědní reflexi a zařadím je, pokud to půjde, do perspektivy, kterou v této knize předsta‑ vuji. Považuji to za důležité, jelikož v posledních několika letech (kdy se tématem intenzivně zabývám a mám možnost číst vysokoškolské absolventské, ale i jiné, 2 Kritiku uchopení neheterosexuality českou sexuologií popsala ve svém textu Skládání duhové mozaiky: Česká sexuologie a „gay“ a „lesbická“ orální historie v komunistickém Československu antropoložka a historička Věra Sokolová (2012), sexuologií a jejím vlivem před rokem 1989 se zabývala také Kateřina Lišková (2012).
7
Zdeněk Sloboda
také neodborné práce a texty) dochází k používání odborné literatury a výzkumů, ale také terminologie vycházející právě z oblasti sexuologie nebo psychologie. A to i v oblastech a oborech, kde je takové použití problematické, ne‑li nemožné, pokud není zohledněn právě původ takové literatury a výzkumů. Vedle snahy rozšířit poznání témat spojených s neheterosexualitou o uceleněj‑ ší sociálněvědní perspektivu je neposlední ambicí této publikace také „zalepit díru“ historickou. Vývoj tematizace neheterosexuality se zejména legislativními změnami, všeobecnými změnami ve společnosti či třeba medializací značně po‑ sunul, například od doby vydání jednoho z mála komplexnějších českých tex‑ tů od Pavlíny Janošové Homosexualita v názorech současné české společnosti z roku 2000, na který se stále hojně odkazuje. Přitom bychom si měli uvědomit, že (bez ohledu na jeho kvalitu) je text patnáct let starý, také psaný psycholožkou z určité perspektivy a navíc dotýkající se do značné míry vztahu víry, příp. církve a homosexuality, který je sice svérázný (i v přístupu k sexualitě jako takové), ale v poměrně dlouhodobě sekularizovaném Česku ne příliš zásadní pro formování současné diskuse. Kdo a jak tedy do diskuse o sexualitě (a homosexualitě obzvláště) vstupuje? Koho úhel pohledu, zorné pole, terminologii nebo třeba cíle je nutné sledo‑ vat? Jak již bylo zmíněno, asi nejmocněji a nejčastěji je tato oblast uchopována medicínským diskurzem, a to i v rámci pedagogiky. Viditelným příkladem je pojetí sexuální výchovy na školách (je‑li vůbec fakticky realizována) jako nauky o rozmnožování, bezpečných sexuálních praktikách a nebezpečných sexuál‑ ních chorobách, případně je zarámována jako celoživotní intimní vztah dvou lidí, automaticky je myšleno muže a ženy, vedoucí k početí potomstva, čímž jsou vyloučeny jakékoliv jiné varianty vztahů, vč. bezdětných, tzv. sériově mo‑ nogamních3, nebo nemonogamních, ale také stejnopohlavních. Podobně z mého pohledu problematicky je (homo)sexualita uchopována laic kým a mediálním diskurzem. Ty se soustřeďují na zajímavosti a kontroverze. A tak i když se například o homosexualitě hovoří dnes asi častěji, reprodukuje, opakuje, a tím se upevňuje onen negativní, problematizující, nebo zesměšňující pohled (např. Sokolová, 2006). V odborném prostoru je nově patrné spojení sexuality s právními aspekty, při‑ čemž se zde opouští uchopení trestním právem, jelikož se (homo)sexualita stá‑ vá součástí a zájmem širokého konceptu lidských práv (např. Fredman, 2007). Nejde však o přiděleni specifických práv této konkrétní skupině, nýbrž o zo‑ hlednění a především začleněni osobité zkušenosti a sociální pozice nehetero‑ 3 Tento termín se používá v sociologii rodiny pro označení situace, kdy lidé postupně, něko‑ likrát během života, vstupují do monogamních párových vztahů – tzn. vytvoří plnohodnotný pár, případně i sezdaný, který se po určité době rozpadá, oba z páru poté vstupují do další‑ ho párového vztahu s někým jiným (Giddens, 2012).
8
Dospívání, rodičovství a (homo)sexualita
sexuálních osob do práva s cílem odstranit nerovnosti a diskriminaci, jež se do právního systému dostaly svou historickou (a navýsost negativní) ukotveností. Pokud děláme přehled toho, kdo se do diskurzu o sexualitě a homosexualitě i u nás zapojuje, musíme uvést (i přes již zmíněnou sekularizaci Česka) církev, nábožensky motivované neziskové organizace a klerikální či pravicově konzervativní strany, přičemž tyto subjekty se nově podílejí na lobbingových, právních (např. petice) a kulturních (např. pochody proti pochodům neheterose‑ xuálních osob, vydávání knih4) aktivitách. Tento jev můžeme pozorovat celosvě‑ tově, obzvláště v afrických a postsocialistických zemích; nejviditelněji pro nás na Slovensku ve spojitosti s referendem v roce 20155. Snahu o změnu právního ukotvení a vnímání homosexuality a života LGBT osob jako něčeho běžného, neproblematického, něčeho, čeho bychom se ne‑ měli bát, nebo čemu bychom se neměli vysmívat, je pak nutné připsat lidsko právním (příp. LGBT) neziskovým organizacím, které se dlouhodobě věnují úpravě právních norem, pořádají osvětové debaty pro veřejnost, vzdělávací be‑ sedy na školách nebo vystupují v médiích. Ze současných organizací to je nej‑ více Platforma pro rovnoprávnost, uznání a diverzitu, také Prague Pride, dříve to byly např. organizace SOHO, GL‑liga, Gay iniciativa nebo STUD Brno. V oblasti sociálněvědního zájmu o sexuality je možné najít různorodé, spíše dílčí texty z oblasti sociologie nebo genderových studií. Snadné je také narazit na knižním trhu na spíše populárně‑naučné texty, které se jako sociálněvědní (nejtypičtěji jako pedagogicko‑psychologické, jako rádci či příručky) jeví, přesto jsou zpravidla zatíženy tu medicínským, tu mediálním nebo tu církevním dis‑ kurzem. Proto je ambicí této knihy přinést do prostoru dosud spíše chybějící sociálněvědní pohled.6 Zároveň chci tuto oblast pojednat komplexně a propojo‑ vat někdy i do značné hloubky zpracované, leč svým rozsahem spíše jen dílčí poznatky a texty.
4 V českém prostředí je dostupný překlad knihy německé autorky Gabriele Kuby (2014), jež se z příslušných pozic vyrovnává s tímto (liberálním) posunem v pojetí sexuality a sexuál‑ ních práv, uvádí negativní příklady ze života a také výzkumné poznatky (např. od Regne‑ ruse, 2012), které jsou problematické obzvláště kvůli chatrné metodologii a problematické definici toho, kdo nebo co je homosexuální osoba, nebo homosexuální rodič či stejnopo‑ hlavní rodičovský pár. 5 Touto událostí z politologického hlediska se zabývá magisterská diplomová práce Jana Ko‑ zubíka (2015). 6 Tento pohled představuje Martin Fafejta ve svém přes dvanáct let starém Úvodu do socio‑ logie pohlaví a sexuality (2004). V době dokončování této knihy vyšla témuž autorovi nová publikace s názvem Sexualita a sexuální identity (Fafejta, 2016), která nemohla být do toho‑ to textu zahrnuta, nicméně zcela jistě Fafejtova kniha podrobněji rozvíjí první část této knihy.
9
Zdeněk Sloboda
Proč „(homo)sexualita“ a „rodičovství a dospívání“? Specifičtější zaměření této knihy na vztah a pozici homosexuality a sexuality všeo‑ becněji v dospívání a v rodině není náhodné. Nakladatelství Pasparta, v němž tato kniha vyšla, se dlouhodobě zabývá tématy rodiny, dětství, péče a pomoci. Ovšem hlavní motivací tohoto zacílení knihy je fakt, že tyto sociální prostory (rodina a ško‑ la) a tyto životní fáze (dospívání a rodičovství) jsou důležité v životě prakticky všech jedinců, přičemž jde o rozmanité koncepty, dlouhodobější procesy a jevy (např. co‑ ming out, jejž budu probírat níže) vstupující zásadně do života jedince a významně do jeho každodennosti. Proto jsou tyto oblasti a fáze života vnímány jako citlivé, problematické a ve vztahu k homosexualitě (ale i sexualitě jako takové) − a naopak homosexuality k nim − buď jako kontroverzní, nebo jako módní (např. kvůli zájmu médií a způsobům, jak témata média zobrazují). Zároveň je třeba si uvědomit, že tato prostoupenost (homo)sexuality každodenností, tato mikro‑sociální rovina, má svůj zdroj ve společnosti jako takové (makro rovina), především v souvislosti s je‑ jím historickým vývojem. Zároveň je ale schopna společnost samu ovlivňovat a po‑ dílet se na jejím opětovném vytváření (re/produkci). Pozici (homo)sexuality je nutné vidět jak na úrovni každodenních interakcí, jednání, prožívání a myšlení, tak coby součást společenské struktury a celého systému. Proto, aby bylo možné dílčí témata dětství, dospívání, školy, partnerských vztahů nebo rodičovství důsledně probrat a zároveň je nevnímat jako izolované fenomény, je třeba představit onen sociální (historický, terminologický, paradigmatický, zkušenost‑ ní) rámec, který jejich podobu do značné míry určuje a k jehož re/produkci násled‑ ně přispívají. Ve vztahu k tématu (homo)sexuality si budu všímat genderového (čti dženderového) a sexuálního řádu, které jsou především oním sociálním rámcem.7 Tím prvním řádem je pojetí mužství (a mužů) a ženství (a žen), případně toho, co se jim vymyká. Ten druhý určuje aparát, jímž mluvíme o sexualitě, přemýšlíme o ní, realizujeme a prožíváme ji (nebo to neděláme). Věnuji jim následující dvě kapitoly.
7 Nebudu se zabývat etnicitou, věkem, religiozitou, politickými postoji atp., které také samo‑ zřejmě do pojetí (homo)sexuality zásadně zasahují (v některých zemích více a v některých méně).
10
Dospívání, rodičovství a (homo)sexualita
2. O SEXUALITĚ, ŽENÁCH A MUŽÍCH Ač se nám to na první pohled nemusí zdát, sexualita je poměrně komplex ní a velmi složitá oblast. Totiž vedle samotného sexu (pohlavního styku), na nějž je často zužována, se sexualita objevuje prakticky všude, je regulová‑ na právem, popisuje a léčí ji medicína, vyučuje se o ní na školách, vstupuje do pracovních vztahů (např. sexuální obtěžování), je nedílnou součástí navazování a realizace partnerských vztahů, zobrazují ji média atd. Záro‑ veň je to něco, co si lidé více či méně uvědomují, a tak to je větší či menší součástí jejich vlastní identity, prožívání a jejich jednání. Sexualita je také ovšem neuvědomovaná a latentně přítomná jak v identitě a jednání lidí, tak je i vepsána do kultury a společnosti. Historicky existovaly a stále existují sociální skupiny, jejichž kolektivní identita je zbudována na určitém pojetí sexuality. Příkladem mohou být polyamorní vztahy, či sexuální komu‑ nity vázané například na prostituci, ale také třeba komunita asexuálních lidí či – historicky zcela jistě – gay a lesbická komunita (ona pověstná ghetta, která se v některých městech dokonce vytvářejí i geograficky, v urči‑ té části města, nejde tedy jen o abstraktní sociální a kulturní prostory – komunity). Jelikož, jak jsem uvedl, tato publikace zaujímá sociálněvědní pohled na tema‑ tiku, je pojetí sexuality obzvláště komplikované a asi i odlišné od běžného přemýšlení o ní. Totiž do sociálního prostoru, jímž se tyto vědy zabývají, vstu‑ pují všechny výše zmíněné a mnoho dalších aspektů. Sociálněvědní přístup musí reflektovat uchopování tématu nejen sociálními a humanitními vě dami, ale nesmí opomenout ani vlivy (a to značné) věd přírodních, s ni‑ miž se musí vyrovnat. Je třeba si tedy uvědomit, že sexualitu jako předmět zájmu je možné nahlížet z různých perspektiv, je možné klást důraz na různé její aspekty, je možné ji uchopit nejen různými disciplínami, ale i v rám‑ ci dílčích paradigmatických přístupů (úhlů pohledu, výkladových schémat, konceptuálních rámců) uvnitř jednotlivých věd. Zatímco v přírodních vědách se zpravidla aktuální teoretický a výzkumný zájem orientuje podle dominu‑ jícího paradigmatu, v sociálních a humanitních vědách jde často o vícero soupeřících paradigmat. Například pohled freudiánské psychoanalýzy na se‑ xualitu je dosti odlišný od foucaultovského symbolicky a fyzicky disciplinačního pojetí. Odborně řečeno, oblast sexuality je oblastí multiparadigmatickou. V této knize nebudu výklad přílišně zatěžovat paradigmatickými nuancemi, po‑ kud to nebude pro pochopení aktuálně diskutovaného problému důležité. Nic‑
11
Zdeněk Sloboda
méně hlavní perspektivou, jak už bylo deklarováno, bude pojetí sociálněkon struktivistické a sociálněkritické.8 Co je ale obzvláště důležité pro sexualitu jako sociální kategorii, je její takzvaná in tersekcionalita. Je sice možné se na sexualitu dívat jako na samostatný fenomén, ten ale nikdy v žité realitě nestojí sám o sobě, je součástí kultury a společnosti, a tak je ovlivňován dalšími faktory. Právě proto skutečnou paletu podob, chápání a linií proměn nabývá sexualita až při pohledu na průnik s dalšími sociálními kategoriemi, jako jsou gender9, věk, etnicita, ekonomický status, víra nebo životní styl. Abych byl trochu názornější, uveďme si nějaké příklady. 8. V případě tohoto textu jde nejvíce o sociálněkonstruktivistické pojetí, s nímž nejčastěji pracují kritické a sociálněvědní přístupy zabývající se sexualitou (např. tzv. Sexuality Studies, nebo Gay and Lesbian Studies) a také genderem (genderová studia). Toto pojetí vychází z práce sociologů Petera Bergera a Tomase Luckmanna, kteří již na konci 60. let 20. století přicházejí se svou teorií sociální konstrukce reality (Berger a Luckmann, 2001). Konstruktivis‑ tické pojetí genderu je v českém prostředí možné najít například v knize od Ann Oakley (Oak‑ leyová, 1999), často se uvádí také koncept „dělání gender“ West a Zimmermanna (1987). Pro antropologa a sociologa Pierra Bourdieu (2000) do konstrukce genderu významně vstupuje jazyk a symbolický řád naší společnosti. Obdobně tomu tak je u vlivné feministické a queer teoretičky Judith Butler (2003), která podobně jako historik Michel Foucault (1999) „obrat k jazyku“ v konstruktivistickém pojetí genderu dovádí k nebývalé komplexitě. Oba, jak Butler, tak Foulcault (ale i další), vidí kategorie genderu a sexuality jako navzájem zásadně prováza‑ né, až neoddělitelné. Sociálněkonstruktivistické pojetí ve vztahu k tématu sexuality je možné najít například i v přehledovém textu Martina Fafejty Úvod do sociologie pohlaví a sexuality (2004), je také vysvětleno v práci Dagmar Markové (2007, 11–32). Další texty od sociálních vědců a vědkyň (např. Plummer, Kimmel, Connell, Weeks) významně ukotvených v tomto paradigmatickém přístupu budu uvádět dále v textu. Sociálněkritická perspektiva přináší do diskuse o sexualitě (a genderu) fenomén ideologie, jejího rozkrývání a její kritiky. (Koncept ideologie viz např. Althusser, nebo pro relevantní ideologie patriarchátu a heteronormativity, které v textu představím, je obzvláště přínosný koncept hegemonie od Antonia Gramsciho (viz Harrington, 2006)). Ideologie je, velice zkratkovitě řečeno, dominující mechanismus výkladu fungování světa a prosazování určitých hodnot, identit, způsobů jednání, jenž se prosazuje rozličnými mocenskými praktikami a udržuje mocenskou nerovnost. Obzvláště v následujících dvou kapitolách, které narýsovávají rámec výkladu této knihy a porozumě‑ ní (homo)sexualitě, bude sociálněkonstruktivistické a do značné míry také sociálněkritické pojetí genderu a sexuality silně přítomno. Jsem si zde přitom vědom, že čtenáři a čtenářky ukotvení v jiných paradigmatech – obzvláště těch pojímajících sexualitu, příp. gender jako biologicky či jinak (např. věroukou) determinovanou – budou mít s některými tvrzeními a pří‑ stupy v knize problém. Věřím ale, že vezmou tento text jako nabídku k dialogu a reflexi vlastní pozice a pozic jiných. 9 Čti [džendr]. V 90. letech 20. století probíhala v Česku diskuse, jestli se nebude používat termín „sociální pohlaví“. Obdobně jako označení „rod“ byl termín zavržen z důvodu své za‑ tíženosti představou o biologické danosti či determinaci a svými bipolárními (mužské, žen‑ ské pohlaví) či jinak omezenými (mužský, ženský a střední rod) kategoriemi, které nedávají možnost uvažovat o genderu jako o dynamické, kulturně a historicky proměnlivé kategorii. Proto se používá termín gender, který tuto rozmanitost umožňuje.
12
Dospívání, rodičovství a (homo)sexualita
je možné se shodnout na tom, že v našem kulturním prostředí je se xualita (v jakékoliv podobě, možná kromě její redukce jen na citovou vzá‑ jemnost) u osob starších, obzvláště v důchodovém věku, něco, o čem se nemluví, nebo se předpokládá, že vlastně neexistuje. Často jsou také intimní kontakty sexuálního charakteru mezi osobami staršími, obzvláště pokud jsou otevřeně viditelné, vnímány jako odpudivé. Ve chvíli, kdy jde o heterosexuální vztah, kde partnerka je výrazně mladší než muž, takový kontakt se pak stává sociálně přijatelnější. Obrácená konstelace (význam‑ ně starší žena a mladý muž) je vnímána jako nevhodná.
n Asi
věku ve výše uvedeném příkladu do hry vstupuje gender (zjed‑ nodušeně kulturně sdílené představy o mužství a ženství). Jím se budu zabývat v samostatné části, jelikož je se sexualitou a konkrétně homose‑ xualitou spojen zásadněji, více než další z uvedených kategorií.
n Vedle
n Pro
příklad vztahu sexuality a etnicity se ani není třeba dívat do vzdálené historie nebo jiných zemí (i když příklad segregace černochů a bílých ve Spojených státech do poloviny 20. století je asi známý a markantní), aby‑ chom našli případy, kdy rozdílný etnický původ byl zásadní překážkou jak pro sexuální kontakt, tak všeobecně pro intimní vztahy (převedené např. v manželství). Ani dnes nejsou výjimkou zákazy (rodiči, komunitou, všeobecně kulturou) vztahů mezi jednotlivými skupinami romské popula‑ ce, mezi tzv. bílými a Vietnamci apod.
je možné přemýšlet o přináležitosti k víře a konkrétní církvi, kdy například vztahy mezi židovkou a katolíkem, nebo i v rámci jednot‑ livých katolických církví (např. římskokatolické a protestantské) byly buď zakázány, nebo mohly (a stále mohou) vést k odvrhnutí příslušného jedin‑ ce či celého páru z příslušné komunity věřících. Také se stále často vyža‑ duje, aby jeden z partnerů vstupujících do autoritou uznávaného svazku (zde konkrétní církví) přestoupil na víru svého partnera/partnerky.
n Identicky
době to, že jsou osoby sdílející intimní život v rozdílném ekono mickém postavení, nebývá tak častým a zásadním problémem. Nicmé‑ ně nás asi takovéto případy napadnou z historie, kdy si například bohatá žena nesměla vzít, ani mít oficiálně deklarovaný poměr s mužem z nižšího postavení. Samozřejmě se toto dělo, ale nebylo to společensky přijatelné. Zajímavý je zde genderový aspekt, kdy sociální mobilita ženy z nižší ho ekonomického (chudšího) postavení do vyššího byla častější a ak ceptovanější než obdobná mobilita muže. Proč, to si ozřejmíme níže v samostatné části. Genderový a ekonomický aspekt se snoubí v intersekci se sexualitou, například když ji redukujeme na samotné sexuální chování, v jednom velice charakteristickém fenoménu – v tématu prostituce. Eko‑ nomický i genderový aspekt je zde naprosto zřejmý: muž je ten, který za sexuální kontakt platí, žena je ta, která odměnu přijímá a poskytuje své tělo.
n V dnešní
13
Zdeněk Sloboda
n Kategorie
životního stylu je obzvláště v současné době často zohledňo‑ vána, především při vnímání současné kultury jako konzumující vše, včetně vztahů (viz např. Bauman, 2013), a to i těch intimních a sexuál‑ ních (Giddens, 2012). Jednoznačně pozorovatelný vstup životního stylu do sexuality a obráceně, sexuality do životního stylu, můžeme spojit na‑ příklad s hippies v 70. letech 20. století, kdy se sexuální svoboda stala hlavní hodnotou příslušné sociální skupiny. Samozřejmě také u lidí pra‑ cujících v tzv. sexbyznysu je možné sledovat prostupování sexuality do životního stylu. Nemusíme ale ani uvádět tak specifické sociální skupiny, stačí, když se podíváme, jakou roli hraje sexualita (v podobě samotného dělání sexu, i navazování vztahů založených na sexu a intimitě) pro sou‑ časné dospívající a mladé dospělé (viz např. opět Giddens, 2012 nebo specificky pro stejnopohlavní vztahy teenagerů Savin‑Williams, 2006). Obzvláště zaměříme‑li se na chlapecké skupiny, často například spojené se silně maskulinními aktivitami, jako je sport, imitování armády (např. airsoft), nebo třeba u tzv. picích skupin (mj. Canaan, 2000), tak tlak na konzumaci sexu, a to výlučně toho heterosexuálního, je zřejmý (Kimmel, 2003). Tímto posledním příkladem se dostáváme na průsečík (intersekci) hned několika kategorií: genderu, věku, sexuality a životního stylu, v urči‑ tých případech také ekonomického statusu.
Podíváme‑li se detailněji na oblast životního stylu, je možné si všímat i jiné sociokulturní pozice sexuality v každodennosti – tu je možné vní‑ mat jako součást komunikace, vyjadřování moci mezi jedinci, nebo součást rituálů. Jedním příkladem za všechny mohou být rituály v hete‑ rosexuálních mužských skupinách mající významný stmelovací charakter, které jsou často spojovány s různými formami sexuálních aktivit. Takovým příkladem může být „sdílení“ jedné ženy (typicky prostitutky) při mužských večírcích, nebo aktivity homoerotického charakteru jako třeba společná, někdy vzájemná masturbace (často u porna) či vzájemné holení ochlupe‑ ní na genitáliích. (Jeunesse, 2008) n Vedle
těchto sociálních kategorií je možné uvést ještě další. Jedna z těch významnějších, kterou jsem dosud nezmínil, je kategorie tělesnosti, kterou běžný laik bude spíše vnímat jako kategorii biologickou, případně psychickou. Přesto to, jak bylo a je lidské tělo sociálně omezováno, uzpůsobováno, zpřítomňováno a reprezentováno, prožíváno a (sebe) uvědomováno, je zásadní ve vztahu ke všem ostatním kategoriím, včetně sexuality. Praktiky jako ženská obřízka, sterilizace Romek před rokem 1989, objektivace a sexualizace ženského těla (zde srov. Bourdieu, 2000) nejen v mediálních obsazích, ale i v každodenním životě (např. ono přísloví „kde je vystrčíno, tam je dovolíno“, jehož objektem musí být ženy, nikoliv muži), mytizace velikosti penisu, prsou nebo šířky pánve u žen jako vhodnějších pro sexuální aktivity a perspektivnějších pro reprodukci, pro‑
14
Dospívání, rodičovství a (homo)sexualita
žívání a používání v sociálních interakcích mužského těla jako nástroje pro dobývání a překonávání překážek i za hranice jeho možností (zde viz např. Petersen, 1998), a to nejen všeobecně, ale i ve vztahu k sexu(alitě), například sociální stigmatizací impotence, symbolické (jazykové) ucho‑ pení ženské menstruace jako „špinění“ nebo základu pro nevhodné, ob‑ těžující, sociální interakci komplikující (např. hysterické) chování, již výše zmíněná desexualizace stárnoucího těla (obzvláště ženského, symbolic‑ ky ohraničeného biologickou menopauzou), dále třeba medicinizace těho‑ tenství často definující ženy jako nekompetentní, rizikové, nemocné, ase‑ xuální nebo třeba asociální (vlivem působení hormonů), specificky v této oblasti také „léčba“ intersexuality či transsexuality chirurgickými zákroky do pohlavních orgánů (např. Fausto‑Sterling10, 2000; Fafejta, 2009) nebo celá oblast vztahu sexuality a tělesného postižení (viz např. Kolářová. ed., 2013). Ve výčtu jevů vyskytujících se na průsečíku těla a sexuality by bylo možné pokračovat ještě dále, jak je ale snad patrné, jde o oblast rozsáh‑ lou a není v možnostech této knihy se jí tak dopodrobna věnovat. Problematiky tělesnosti se kvůli jejímu rozsahu budu dotýkat jen příležitostně. Obdobně etnicitu i problematiku víry budu reflektovat jen na relevantních místech v textu, už jenom proto, že je Česko, pro něž je tato publikace určena, poměrně silně sekulární a také v posledních šesti desetiletích etnicky poměrně homogenní. Významněji bude do textu vstupovat aspekt věku – přece jen jde v dalších částech knihy o neheterosexuální děti a o rodiny tvořené dítětem/dětmi a dospělým párem stejného pohlaví –, z části se bude text dotýkat také životního stylu. Ovšem zásadní pro diskusi situace neheterosexuálních osob, v této knize specificky dětí a rodičů, v naší společnosti je kategorie genderu, jíž níže věnuji samostatný prostor. Důvod je naprosto jednoduchý – pokud by neexistovala kategorie genderu, mající v na‑ šem kulturním prostoru binární charakter (buď muž, nebo žena), nebylo by možné přijít ani s kategorizací a binární opozicí homo- a heterosexuality. Bez genderu by i kategorie jako trans (v jakékoliv podobě – viz Slovníček, nebo dále v textu), bise‑ xualita, intersexualita a biologické pohlaví (kromě rozdílu ve schopnosti rodit děti) ztratily relevanci. Tedy, pokud by nebylo důležité, jestli jste muž nebo žena, nebylo by ani důležité, jestli milujete nebo máte sex s mužem nebo ženou, nebo jaké pohlavní znaky ne/máte. 10 V této knize nebudu přechylovat cizí ženská jména, přidávat k nim „-ová“, jelikož toto pře‑ chylování považuji za jev, který odráží historickou nerovnost mezi muži a ženami, kdy status, a tudíž i jméno ženy, byly odvozovány od toho mužského. Přípona „-ová“ implikuje přivlastnění – například „paní starostová“, tedy starostova žena. Ač chápu, že přidáním této přípony se jména stávají v češtině flexivní, věřím, že jejím nepřidáním se text nestává nesrozumitelným, bude to možná jen nezvyklé. Nicméně zvyk je něco, co je měnitelné. V případě jména, u nějž je tato poznámka, bych musel napsat „Anne Faustová Sterlingo‑ vá“, což považuji za větší „jazykové násilí“ na jméně, než jej nechat jako nesklonné Anne Fausto‑Sterling. (Více viz např. argumentace lingvistky Jany Valdrové – http://www.valdro‑ va.cz/2015/12/prechylovani‑prijmeni/#more-73.)
15
Zdeněk Sloboda
Než se ale dostanu k tomu, jak v této knize vnímám mužství a ženství, potažmo kategorii genderu, chci představit určitou typologii, kterou použiji pro rozčlenění kategorie sexuality a která zohledňuje různorodá pojetí.
2.1 Sexualita jako… Často se v médiích, ale i v běžném hovoru mluví o sexu, sexualitě, orientaci, lásce a dalších jevech. Je důležité si proto uvědomit, že ač vše v zásadě souvisí se vším, není to vždy totéž a jedno nemusí podmiňovat druhé. Rozdělení, pokud jde o chá‑ pání sexuality, může být vícero, například již jen tím, z jaké oblasti vychází, jestli jde o pojetí sexuologické, psychologické, teologické nebo sociologické. Já zde nabízím jedno z možných rozdělení, které podle mého názoru umožňuje zpřehlednění, lep‑ ší pochopení a uchopení celé oblasti sexuality, zároveň umožňuje propojit pojetí psychologie a sexuologie se sociologickým přístupem, který aplikuji v této knize. Stejně jako jakákoliv typologizace sociálních jevů, i tato je zjednodušující a nelze o ní tvrdit, že je univerzálně platná a vyčerpávající. Termíny a jejich obsah, které se používají pro popis sexuality (nejtypičtěji pak homosexuality), rozděluji na čtyři, které se vzájemně nemusí vylučovat, ale ani nemusí být zcela v souladu a vzájemně se podmiňovat, ač tato představa běžně existuje. Když se hovoří o sexualitě, tak se velice často hovoří o: 1. sexuální orientaci, 2. afektivitě nebo citové orientaci, 3. sexuálním chování, 4. sexuální, resp. genderové identitě.
Sexuální orientace Tímto názvem se zpravidla označuje sexuální preference osob stejného či opač‑ ného pohlaví, případně obou pohlaví (resp. genderů11). Je to termín pocházející ze sexuologie, respektive psychiatrie a psychologie. Přemýšlíme‑li o tomto termínu, je zajímavé zmínit, že samo pojetí sexuální orientace se historicky silně promě nilo. První dominantní představou bylo pojetí orientace jako bipolární kategorie. 11 V českém medicínském a psychologickém diskurzu k oddělení různého pojetí kategorií genderu (pro nějž se spíše používá v těchto oborech termín „rod“ nebo „pohlavní identita“) a pohlaví dochází jen pozvolna. V tuto chvíli je uvádím jako zaměnitelné, ale v následu‑ jícím výkladu pojmy gender a pohlaví oddělím tak, aby to bylo pro čtenáře či čtenářku zřejmé a pochopitelné.
16