Staroměstský kámen v korespondenci Vojtěcha Tkadlčíka s vybranými odborníky Denisa Jensenová, Miroslav Vepřek
Vydavatelství Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci
Recenzovali: Mgr. Josef Línek, Ph.D. Recenzovali PhDr. František Čajka, Ph.D.
Zpracování a vydání publikace bylo umožněno díky finanční podpoře, udělené roku 2016 Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR v rámci Institucionálního rozvojového plánu, Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci.
Neoprávněné užití tohoto díla je porušením autorských práv a může zakládat občanskoprávní, správněprávní, popř. trestněprávní odpovědnost.
1. vydání © Denisa Jensenová, Miroslav Vepřek, 2016 © Univerzita Palackého v Olomouci, 2016 ISBN 978-80-87895-69-6
OBSAH
7
Předmluva
11
Úvod do problematiky
13
1 Metodika zkoumání korespondence
17
2 Profily účastníků korespondence
19
3 První zpráva o Staroměstském kameni
21
4 První Tkadlčíkovo čtení kamene, jak o něm referuje v dopisech
29
5 Postupné informování veřejnosti o kameni
30
5.1 František Václav Mareš a jeho vliv na další úvahy o kameni
33
5.2 Vladimír Kyas a Olomouc
37
6 Nastínění prvních problémů ze strany „přátel“
39
7 První schůze nad kamenem
43
8 Poulíkova trestná výprava
45
9 Komise archeologů
49
10 Zkoumání dalších úlomků
53
11 Kriminalistické zkoumání kamene
65
12 Branko Fučić
71
13 Kámen v novinách
77
14 Komise filologů a dalších odborníků
77
14.1 Příprava
88
14.2 Průběh komise
94
14.3 Zápis z konzultačního dne
97
15 Dozvuky
103 16 Staroměstský kámen – čtení Františka Václava Mareše 106 16.1 Stať s interpretací nápisu od F. V. Mareše 111 17 Závěr 113 Seznam pramenů, literatury a zdrojů příloh 121 Přílohy 137 Rejstřík 139 Summary
PŘEDMLUVA
Tato kniha pootevírá dveře do problematiky, která doposud z větší části čeká na své odhalení v archivech a stále je ještě i v paměti některých přímých účastníků. S kauzou „Staroměstského kamene“ totiž nemohla být v dané době ani širší odborná veřejnost seznámena v podobě jakéhokoli publikačního výstupu. Na druhou stranu se domníváme, že je ku prospěchu věci, že se touto problematikou zabývají badatelé mladší generace, neboť tak je možno očekávat alespoň jistý odstup od událostí, které nebyly vždy spojeny s diskuzemi založenými pouze na odborné bázi, nýbrž namnoze také s osobními zájmy zúčastněných. Než však přistoupíme k samotnému tématu, považujeme za velmi důležité, ne-li přímo za zcela zásadní, obeznámit čtenáře s tím, co v této knize nenajde. Monografie totiž nepředkládá žádné nové odpovědi na otázky, zda tzv. Staroměstský kámen obsahuje skutečně nápis pocházející z velkomoravského období, ani návrhy nového čtení možného nápisu. Takováto argumentace by byla možná pouze na základě nového zkoumání nálezu, snad s využitím moderních technologií, které za posledních více než třicet let pokročily a mohly by nabídnout nové přístupy, jistě za výrazné mezioborové spolupráce. Důvod, proč začínáme naše pojednání poněkud „negativistickým“ vymezením, čím tato kniha není, spočívá v tom, že její záměry mohou být nesprávně pochopeny. Tak se např. stalo s prvním oficiálně publikovaným odborným článkem nad problematikou Staroměstského kamene, který sepsal autor této předmluvy spolu s Helenou Bauerovou v roce 2005.1 Nedávno zesnulý olomoucký církevní historik Miloslav Pojsl (1945–2016), mimo jiné též přímý účastník dění popisovaného v následujících kapitolách, vnímal publikovanou stať jako apologii nápisu, a dokonce se mylně domníval, že Bauerová a Vepřek „revidovali dosavadní stav poznání domnělého hlaholského nápisu a vytvořili
1
Bauerová, H. – Vepřek, M. Staroměstský kámen – fakta a hypotézy. IN: Acta Universitatis Palackianae Olomucensis, Facultas philosophica, Studia moravica III., Olomouc, Univerzita Palackého v Olomouci, 2005, s. 277–292.
8 své vlastní čtení“.2 Smyslem článku publikovaného v roce 2005 však bylo pouze představení dosud nezveřejněných výsledků bádání dvou významných slavistů – F. V. Mareše a V. Tkadlčíka, přísně bez nároků na jakékoli hodnocení argumentů ať ze strany zastánců nápisu, tak též ze strany jeho odpůrců. Nota bene žádné „vlastní čtení“ článek neobsahuje ani v nejmenším (to ostatně ani není možno – publikovali jsme totiž interpretace zásadně odlišné, které s výjimkou patkového kříže nemají žádné společné prvky). Jak dokládají následující řádky této knihy, nález Staroměstského kamene a především odborná debata nad jeho interpretací probíhaly v době, která nepřála svobodnému a autonomnímu vědeckému bádání. Zásadní byla už jen skutečnost, že zainteresovaní odborníci zastávali různé pozice v strukturách podléhajících mocenskému monopolu komunistické strany. Ačkoliv nechceme vnímat tuto situaci černobíle – příslušnost k tehdejší oficiální ideologii a loajalita s režimem nutně nemusí implikovat apriorně pokřivené morální kvality člověka –, uvědomujeme si, že hlavní „dějová“ linie popisovaná v předložené monografii je spojena s osobnostmi, které zastávaly v totalitním ovzduší slabší a potlačované postavení. Oprosťme se tedy od konotací a interpretací, které nejsou v žádném případě autorským úmyslem, a podívejme se, co nám naopak následující řádky nabízejí. Je to především unikátní pohled do metodologie a myšlení dvou vynikajících českých paleoslovenistů 20. století, kteří přes nepřízeň doby budovali renomé svého oboru na poctivém badatelském a lidském přístupu. Studium dané problematiky je umožněno díky unikátnímu zdroji – dochované korespondenci V. Tkadlčíka. Tento archivní materiál se nachází ve fondu knihovny Centra Aletti Velehrad – Roma v Olomouci, ustanoveného řádem Tovaryšstva Ježíšova jako pobočka stejnojmenné instituce v Římě. Centrum Aletti bylo založeno speciálně za účelem studia a rozvíjení společné duchovní a kulturní tradice křesťanského Východu a Západu. Do logiky těchto věcí pak zcela zapadá skutečnost, že Vojtěch Tkadlčík, paleoslovenista a kněz zabývající se mimo jiné právě tradicí spojující zmíněné odnože křesťanství, odkázal
2
Pojsl, M. Velkomoravské otazníky. Uherské Hradiště, Historická společnost Starý Velehrad, 2014, s. 154.
9 svou pozůstalost této instituci, a to nejen svou rozsáhlou knihovnu, ale též veškeré materiály listinné a korespondenční. S odstupem dvou a více desítek let se Vojtěch Tkadlčík a Ludmila Pacnerová jeví stále jako osobnosti velmi inspirativní. Platí to nejen o jejich badatelské a tvůrčí stránce, ale skrze stránky této knihy také prosvítá jejich pevný charakter a zásadovost, a na druhou stranu i laskavost, shovívavost a tolerance. Toto pak jsou vlastnosti, které vyzdvihují lidé mohoucí se pyšnit štěstím, že oba badatele poznali z osobního kontaktu, „neboť jsou ještě živi ti, kteří je viděli“.3 Mezi ně se počítá i autor této předmluvy a vyjadřuje přesvědčení, že badatelský odkaz Vojtěcha Tkadlčíka a Ludmily Pacnerové zůstane trvale inspirativní i pro další generace. V Horce nad Moravou dne 16. 9. 2016 Miroslav Vepřek
3
Srov. Vašica, J. Mnich Chrabr. O písmenech. IN: Literární památky epochy velkomoravské. 2., přepracované vydání. Praha, Vyšehrad, 1996, s. 28.
ÚVOD DO PROBLEMATIKY
Na počátku 80. let 20. století byl v archeologické lokalitě Staré Město u Uherského Hradiště nalezen úlomek pískovce, který na svém povrchu nesl kromě jasně viditelného kříže také zřetelné vrypy. Nálezcem tohoto útvaru byl archeolog Vilém Hrubý, jenž se po zbytek svého života snažil spolu se svou asistentkou Kristinou Marešovou dokázat, že se jedná o stopy lidské činnosti, konkrétně o pozůstatky hlaholského písma. Staroměstským kamenem, jak bývá tento nález označován, se poté zabývala řada významných českých i zahraničních vědců z oborů archeologie, historie i filologie, ale také Kriminalistický ústav Veřejné bezpečnosti a tehdejší ministerstvo vnitra. Proti postupně sílícímu významu nálezu Staroměstského kamene však začali vystupovat především pracovníci Moravského muzea v Brně, v čele s archeologem Josefem Poulíkem. Nález nejčastěji označovali za falzum, případně jej datovali až do doby vrcholného středověku. Kauza byla postupně z nevědeckých příčin umlčena a o Staroměstském kameni bylo po dlouhá léta zakázáno publikovat. Za minulého režimu o něm byla veřejnost informována pouze třemi novinovými články (dvěma tuzemskými a jedním zahraničním). Po roce 1989, kdy se poměry na vědecké scéně opět uvolnily, byly kameni věnovány zatím pouze dvě zásadní studie, které se zabývaly názory významných odborníků na čtení možného nápisu na kameni. Doposud žádná práce však nepojednala o pozadí výzkumu nálezu. Možnost poodhalit společenské souvislosti nabízí pozůstalost Vojtěcha Tkadlčíka, významného českého slavisty, kněze a teologa. Díky své obsáhlé korespondenci, svému zaměření a rozsáhlým kontaktům s vědeckou obcí se o nálezu dozvěděl jako jeden z prvních a čile o něm prostřednictvím dopisů vedl hovory s mnoha odborníky. Tato práce si tedy neklade za cíl zjistit skutečnost o Staroměstském kameni, zda se jednalo o falzum, zda na kameni skutečně existuje hlaholské písmo či do jakého období jej můžeme datovat. Cílem je naopak prostřednictvím korespondence Vojtěcha Tkadlčíka s dalšími vědci popsat vývoj a okolnosti celé kauzy. Zároveň je nutné si uvědomit, že korespondence je sice
12 pramenem cenným, avšak nikoliv nezávislým. Jako každý jiný písemný pramen je i ona ovlivněna svým pisatelem, což může zmiňované skutečnosti značně zkreslovat. Proto nepředpokládám, že by bylo možné odhalit všeplatnou pravdu o pozadí nálezu Staroměstského kamene, jako spíše očekávám možnost popsat vnímání atmosféry, která kolem něj panovala, očima účastníků kauzy.
1 METODIKA ZKOUMÁNÍ KORESPONDENCE
Pozůstalost Vojtěcha Tkadlčíka, jejíž součástí je i zkoumaná korespondence, se v současné době nachází v archivu Centra Aletti Velehrad – Roma, sídlícího na ulici Křížkovského 2 v Olomouci. Některé části této pozůstalosti byly již prozkoumány různými badateli a na jejich základě byly sepsány tematicky různorodé studie.4 V průběhu let 2013−2015 proběhl také grant GA ČR Hlaholský misál Vojtěcha Tkadlčíka – nová církevní slovanština v současných římskokatolických liturgických textech, jehož hlavním řešitelem byl doc. Mgr. Miroslav Vepřek, Ph.D. V rámci tohoto grantu byla kompletní Tkadlčíkova pozůstalost zpracována, digitalizována a katalogizována. V době psaní této práce nebylo zmíněné zpracování ještě u konce, proto odkazuji na konkrétní korespondenční prameny prostřednictvím provizorního katalogizačního čísla, pod nímž je pramen po skončení katalogizace dohledatelný, ačkoli má již i novou signaturu. Velkou výhodou pro badatele je fakt, že korespondence Vojtěcha Tkadlčíka je částečně oboustranná, jelikož si Tkadlčík značnou část průklepů svých dopisů uchovával. Díky tomuto zásadnímu pozitivu není badatel nucen se domýšlet na základě jednostranných odpovědí, jak tomu často při zkoumání dopisů bývá. Zároveň však Tkadlčík v kopiích nezaznamenával dodatečné
4
Bauerová, H. – Vepřek, M. Staroměstský kámen – fakta a hypotézy. IN: Acta Universitatis Palackianae Olomucensis, Facultas philosophica, Studia moravica III. Olomouc, Univerzita Palackého v Olomouci, 2005, s. 277−279; Bauerová, H. − Vepřek, M. Vybraná paleoslovenistická témata v korespondenci F. V. Mareše a V. Tkadlčíka. Slovo. Časopis Staroslavenskoga instituta, roč. 60/2010, s. 101−118; Dvořáčková, M. Rekonstrukce Konstantinovy hlaholice v pojetí F. V. Mareše a V. Tkadlčíka: studie a korespondence. Olomouc, 2008 (magisterská diplomová práce); Martinková, M. Latinsko-staroslověnský index jako součást rukopisné pozůstalosti V. Tkadlčíka. Olomouc, 2010 (bakalářská diplomová práce); Čermák, V. Branko Fučić a Staroměstský kámen. IN: Az grišni djak Branko, pridivkom Fučić. Malinska – Rijeka – Zagreb, 2011, s. 659−664; Jensenová, D. Korespondence Vojtěcha Tkadlčíka a Ludmily Pacnerové: Témata z oblasti paleoslovenistiky. Olomouc, 2011 (bakalářská diplomová práce).
14 úpravy, které provedl v originálech, proto jeho dopisy, jak jsou dochovány v pozůstalosti, obsahují řadu překlepů, chyb a typografických nedostatků. Ty ale nejsou pro toto téma vypovídající, proto je v této práci nereflektuji. Pokud jsou navíc známy opravy, které autor provedl, samozřejmě reprodukuji opravenou verzi. Originály Tkadlčíkových dopisů se mohou od zachovaných kopií lišit v různých poznámkách psaných rukou, jaké je možné nalézt v dopisech jeho korespondenčních partnerů. Tyto přípisky však není možné rekonstruovat, pokud se na ně ovšem nezachovala reakce v odpovědi. Poněvadž se téma práce do značné míry týká jiných písem, než je latinka, je na tomto místě také zapotřebí uvést zásady, jakých se v práci držím s ohledem na tento aspekt. V citacích vždy plně respektuji písmo použité v konkrétním dopise, tedy hlaholici, cyrilici, alfabetu či latinku. V samotném textu upřednostňuji latinku a uvádím i přepis písmene do takového systému, v jakém byl zaznamenán původně. V hranatých závorkách rozepisuji veškeré zkratky, s výjimkou těch obecně známých. Prvním krokem této práce bylo vytipovat adresáty, s nimiž Tkadlčík o kameni jednal. Výchozí bod pro mě představovala Tkadlčíkova korespondence se Zoe Hauptovou. Z jejich dopisů jsem excerpovala jména všech osob, s nimiž Tkadlčík či Hauptová nějakým způsobem komunikovali. Poté jsem si z Tkadlčíkovy pozůstalosti opatřila listy, jež si vyměnil s těmito vytipovanými lidmi. Takto získané materiály jsem prostudovala a vybírala z nich dopisy, které se týkaly problematiky Staroměstského kamene. Ty jsem poté bez ohledu na adresáta seřadila chronologicky, neboť toto řazení, na rozdíl od přiřazování dopisů k jednotlivým osobám, umožnilo nahlížet na danou problematiku z hlediska jejího postupného vývoje. Po opětovném prozkoumání korespondence a nastudování vhodné literatury jsem vytyčila několik hlavních bodů v celé kauze Staroměstského kamene, které tvoří základní strukturu této práce. K takto nastaveným bodům jsem tentokrát přiřadila pouze části dopisů, neboť jeden list se často netýká pouze jediného takového problému. Bylo zároveň nutné se vypořádat s aspektem, kdy jeden bod má přímý vliv na bod rozebíraný v práci už dříve nebo až později: například zkoumání kamene kriminalisty, které je zpracováno v kapitole 11, je oficiálním důvodem pro vyloučení filologů z první schůze nad archeologickými