Vrchnostenské město v zasazení do širších struktur

Hi! Vrchnostenské město v zasazení do širších struktur Studie s edicí pramenů Jan Dvořák

Olomouc 2015

Recenzovali prof. PhDr. Mgr. Tomáš Knoz, Ph.D. doc. Mgr. Radmila Prchal Pavlíčková, Ph.D.

Edice Historie, sv. 4 Edici řídí doc. Mgr. Jan Stejskal, M.A., Ph.D. Publikace vznikla v rámci projektu POST-UP II., CZ.1.07/2.3.00/30.0041, spolufinancovaného z Evropského sociálního fondu a státního rozpočtu České republiky.

Na obálce je zachycen výřez z Komenského mapy Moravy z roku 1680 podle rytiny z roku 1627 (Válka, Josef: Dějiny Moravy. Díl II. Morava reformace, renesance a baroka.

Brno 1996). V publikaci jsou použity fotokopie výřezu z listiny Františka z Dietrichsteina z 15. dubna 1625 (Státní okresní archiv Svitavy se sídlem v Litomyšli, Archiv města Svitavy, inv. č. 7) a úvodní strany konceptu urbáře svitavského panství pravděpodobně z roku 1527 (Zemský archiv v Opavě, pobočka Olomouc, Ústřední ředitelství arcibiskupských statků Kroměříž, inv. č. 2630, f. 45).

Neoprávněné užití tohoto díla je porušením autorských práv a může zakládat občanskoprávní, správněprávní, popř. trestněprávní odpovědnost.

1. vydání © Jan Dvořák, 2015 © Univerzita Palackého v Olomouci, 2015 ISBN 978-80-87895-27-6

Hi!

OBSAH

PŘEDMLUVA

7

I. VRCHNOSTENSKÉ MĚSTO V ZASAZENÍ DO ŠIRŠÍCH STRUKTUR 9 I.1 Úvod I.2 Vybrané prameny: privilegia a urbáře II. EDICE

9 14 37

II.1 Ediční poznámka II.2 Privilegia

37 43

II.2.1 Privilegium z 12. června 1513 II.2.2 Privilegium z 28. září 1581 II.2.3 Privilegium (pardon) z 15. dubna 1625 II.2.4 Privilegium z 26. dubna 1625

43 46 52

II.3 Urbáře

58

II.3.1 Koncept urbáře svitavského panství pravděpodobně z roku 1527 II.3.2 Urbář svitavského panství pravděpodobně z roku 1527 II.3.3 Urbář svitavského panství z roku 1581 II.3.4 Urbář tzv. rumberského manství z počátku devadesátých let 16. století

58

5

54

112 169 248

Hi!

II.3.5 Urbariální sumář svitavského panství z roku 1650 SEZNAM PRAMENŮ A LITERATURY Seznam archivních pramenů Seznam literatury a vydaných pramenů

259

301 301 303

MÍSTNÍ REJSTŘÍK

311

SUMMARY

315

6

Hi!

PŘEDMLUVA

Předkládaná publikace, jež je jedním z výstupů postdoktorského projektu Podpora vytváření excelentních výzkumných týmů a intersektorální mobility na Univerzitě Palackého v Olomouci II, je zamýšlena jako pendant k monografii s názvem Vrchnostenské město v raném novověku. Vztahy k vrchnosti a venkovskému zázemí na příkladu Svitav v 17. století, která vyšla v Brně roku 2013. Jejím cílem je poukázat na možné perspektivy bádání v takto tematicky vymezené oblasti a zároveň edičně zpřístupnit některé historické prameny, jež jsou relevantní právě při zacílení na vrchnostenské město raného novověku jako na prvek širší struktury. Na tomto místě bych chtěl poděkovat pracovníkům Státního okresního archivu Svitavy se sídlem v Litomyšli a olomoucké pobočky Zemského archivu v Opavě, a to nejen za ochotu, s níž mi tyto materiály poskytli, ale i za vytvoření optimálních podmínek pro jejich studium. Zvláštní poděkování bych chtěl vyjádřit své mentorce doc. Mgr. Radmile Prchal Pavlíčkové, Ph.D., za to, jak se zhostila své role v rámci projektu, přesahující v jejím pojetí zpravidla hranice vymezené popisem pracovních povinností.

V Rohozné 21. května 2015

7 – OBSAH

Hi!

I. VRCHNOSTENSKÉ MĚSTO V ZASAZENÍ DO ŠIRŠÍCH STRUKTUR I.1 Úvod Moderní urbánní historiografie si je alespoň latentně vědoma faktu, že vnímání městských sídelních jednotek v zasazení do širší struktury je nejen užitečným noetickým východiskem bádání, ale že tato provázanost s okolím zároveň představuje jeden z důležitých příznaků historické reality měst, a to nejen v období raného novověku.1 Tento aspekt vystupuje do popředí zvláště v případě vrchnostenských měst s jejich různě intenzivní centrální funkcí v rámci jednotlivých panství či širších komplexů držav (dominií) a vlastními mocenskými ambicemi.2

1 — K tomuto problému například COWAN, Alexander: Urban Europe 1500–1700. London 1998, zvláště s. 201 n.; LEDVINKA, Václav: Města v raném novověku. In: Šedivá Koldinská, M. – Cerman, I. et al.: Základní problémy studia raného novověku. Praha 2013, s. 268–306, zde s. 293.

2 — Viz například ČERNIKOVSKÝ, Petr: Raně novověké poddanské město jako vrchnost. Náchod a jeho venkovské zázemí v 15.–17. století. Zpravodaj historického klubu 15, 2004, s. 51–62; ČERNIKOVSKÝ, Petr: Města severovýchodních Čech jako vrchnosti ve světle konfliktů se svými poddanými (2. polovina 17. a počátek 18. století). In: Pavlíčková, R. – Elbel, M. (edd.): Miscellanea ze semináře starších dějin. Olomouc 2005, s. 37–57.

9 – OBSAH

Hi!

Zřetel k těmto vzájemným vztahům je principem, na kterém staví funkční přístup k městským sídelním jednotkám v dějinách.

Jeho základy položil Walter Christaller ve své teorii centrálního místa.3 Tento koncept byl vypracován ve třicátých letech na poli ekonomické geografie a později adoptován historickou vědou,4 jež ho přijala jako nejpříhodnější pro popis historické struktury a rozšířila ho z převážně ekonomické sféry i na oblasti administrativní a kulturní, pro něž města fungovala coby přirozená ohniska. Konkrétní výzkum vedený v těchto intencích by se však neměl omezovat na vypracování statického modelu, ale metou by se mu mělo stát odhalení proměn vztahů centrálního místa

3 — CHRISTALLER, Walter: Die zentralen Orte in Süddeutschland.

Eine ökonomisch-geographische Untersuchung über die Gesetzmäßigkeit der Verbreitung und Entwicklung der Siedlungen mit städtischen Funktionen. Darmstadt 1980, zvláště s. 11–32.

4 — K tomu například teoreticky MITTERAUER, Michael: Das Problem der zentralen Orte als sozial- und wirtschaftshistorische Aufgabe.

Vierteljahrschrift für Sozial- und Wirtschaftsgeschichte 58, 1971, s. 433–467; LEISER, Wolfgang: Städtische Zentralität im agrarisch-feudalen Umfeld. In: Schulze, Hans K. (ed.): Städtisches Um- und Hinterland in vorindustrieller Zeit. Köln – Wien 1985, s. 1–20. Funkční přístup při výzkumu vztahu měst k jejich venkovskému zázemí je uplatněn rovněž in EPSTEIN, Stephan R. (ed.): Town and Country in Europe. 1300–1800. Cambridge 2001. V tomto sborníku byl otištěn i příspěvek věnovaný městům v rakouských a českých zemích, a to z pera rakouských historiků. CERMAN, Markus – KNITTLER, Herbert: Town and Country in the Austrian and Czech Lands. In: Epstein, S. R. (ed.): Town and Country in Europe. 1300–1800.

Cambridge 2001, s. 176–201. Ve vztahu k městečkům viz MAUR, Eduard: Die Minderstädte in Böhmen und Mähren, besonders in der frühen Neuzeit. In: Knittler, H. (ed.): Minderstädte – Kümmerformen – gefreite Dörfer. Stufen zur Urbanität und das Märkteproblem. Linz 2006, s. 159–180. Souhrnný výklad o středověkých městech v Evropě z tohoto pohledu přináší MITTERAUER, Michael: Städte als Zentren im mittelalterlichen Europa. In: Feldbauer, P. – Mitterauer, M. – Schwentker, W. (edd.): Die vormoderne Stadt. Asien und Europa im Vergleich. Wien – München 2002, s. 61–78.

10 – OBSAH

Hi!

k jeho okolí v čase a vysvětlení jejich příčin či důsledků.5 Zároveň se může ve svých východiscích opřít o základní teze strukturalismu, tedy v základu noetického stanoviska rozpracovaného do podoby konkrétních metod v rámci vědních disciplín, pro nějž funkce a centrum představují jedny ze základních pojmů.6 Pro historiografii má klíčový význam strukturalismus v podání tzv. pražské školy, s jeho důrazem na dynamické pojetí struktury a na subjektově-objektové chápání funkce.7 V tomto metodologickém základu je ukotvena i monografie Vrchnostenské město v raném novověku, 8 která cílí speciálně na Svitavy a menzální panství olomouckého biskupství, v jehož centru toto město stálo, v 17. století a řeší především otázky demografického, právního, správního a hospodářského charakteru. Předkládaná publikace je zamýšlena jako její pendant.

Při zachování prostorových souřadnic však směřuje svoji pozornost zvláště na 16. století a prostřednictvím edice se snaží zpřístupnit reprezentanty dvou typů pramenů, jež mají velký potenciál poskytnout při vhodné interpretaci vodítko pro řešení 5 — MITTERAUER, Michael: Das Problem der zentralen Orte als sozial- und wirtschaftshistorische Aufgabe. Vierteljahrschrift für Sozial- und Wirtschaftsgeschichte 58, 1971, s. 452.

6 — Viz MUKAŘOVSKÝ, Jan: Strukturalismus v estetice a ve vědě o literatuře. In: Mukařovský, J.: Studie. Sv. I. Edd. M. Červenka a M. Jankovič. Brno 2007, s. 9–25; MUKAŘOVSKÝ, Jan: O strukturalismu. In: Mukařovský, J.: Studie. Sv. I. Edd. M. Červenka a M. Jankovič. Brno 2007, s. 26–38. K strukturalistickému pojetí centra v intencích lingvistiky VACHEK, Josef (ed.): Les problèmes du centre et de la périphérie du système de la langue. Prague 1966 (= Travaux linguistiques de Prague II). O strukturalismu obecně i ve vztahu k historiografii GRAUS, František: Zur Problematik der modernen Geschichtswissenschaft. In: Graus, F.: Struktur und Geschichte. Drei Volksaufstände im mittelalterlichen Prag. Sigmaringen 1971, s. 9–44.

7 — Srov. CHVATÍK, Květoslav: Strukturální estetika. Praha 1994; KROUPA, Jiří: Metodologie dějin umění. Díl II. Metody dějin umění. Brno 2010, s. 172–176.

8 — DVOŘÁK, Jan: Vrchnostenské město v raném novověku. Vztahy k vrchnosti a venkovskému zázemí na příkladu Svitav v 17. století. Brno 2013.

11 – OBSAH

Hi!

předestřených problémů nejen v lokálním měřítku.9 Zásadní hodnotu mají v tomto směru samozřejmě městské knihy různého zaměření,10 které umožňují zodpovědět otázky týkající se například rozsahu kompetencí městské rady, jejich dosahu mimo prostor vlastního města či infiltrace vrchnostenskou mocí.

Neméně důležitým, i když jinak funkčně vymezeným zdrojem informací jsou privilegia a urbáře, jimž je věnována pozornost na následujících stránkách. Úvodní studie nabízí především vhled do okolností doprovázejících vznik těchto písemností a naznačuje některé možné způsoby jejich historiografického využití.

V některých případech pak na základě nových zjištění opětovně otevírá otázku jejich datace či komunikační funkce.

Na úvod je třeba se alespoň ve zkratce zmínit o charakteru zkoumaného teritoria. Po celé období raného novověku představovaly Svitavy, nacházející se v blízkosti západní hranice

9 — Prameny využitelné při studiu tohoto tématu ve vztahu ke svitavskému panství v 16. a 17. století jsou uloženy především v olomoucké pobočce Zemského archivu v Opavě a ve Státním okresním archivu Svitav se sídlem v Litomyšli (viz níže). V Rakouském státním archivu jsou k dispozici relevantní písemnosti až pro pozdější období, počínaje 18. stoletím, ale i zde lze nalézt ojedinělé informace týkající se úvodních staletí raného novověku. Viz zvláště Österreichisches Staatsarchiv, Allgemeines Verwaltungsarchiv, Hofkanzlei, Akten, kart. 1171, Einzelne Beschwerden, Mähren, Mürau.

10 — K typologii viz zvláště NOVÝ, Rostislav: Soupis městských knih českých od roku 1310 do roku 1526. Katalog. Praha 1963, s. 10n. Dále HAAS, Antonín: Městská práva. In: Volf, M. – Haas, A. (edd.): Archivní příručka. Sborník přednášek o archivní praxi. Praha 1948, s. 164; RŮŽIČKA, Jindřich: O knize města České Třebové z předhusitské doby. Sborník archivních prací 4, 1954, s. 102–140; POLÁK, Stanislav: Trhové knihy českých poddanských měst v I. polovině 16. století.

Sborník archivních prací 18, 1968, s. 412–451. K původu městských knih a obecně k jejich problematice v intencích starší právní historie VOJTÍŠEK, Václav: O studiu městských knih českých. Praha 1916. Ve vztahu ke Svitavám LICK, Carl: Zur Geschichte der Stadt Zwittau und ihrer Umgebung. Zwittau 1910, s. 435–438; DVOŘÁK, Jan: Vrchnostenské město v raném novověku. Vztahy k vrchnosti a venkovskému zázemí na příkladu Svitav v 17. století. Brno 2013, s. 95 n.

12 – OBSAH

Hi!

Moravy v jejím historickém vymezení, městské centrum svitavského panství, které bylo s ohledem na aspekty správní či hospodářské dále strukturováno. Od konce 16. století můžeme hovořit o třech okruzích: a) svitavském, který zahrnoval devět převážně větších vsí v blízkosti města o velikosti v řádu desítek osedlých; b) březovském, v jehož centru stálo městečko Březová nad Svitavou a který čítal celkem pět vsí s počtem osedlých v řádu jednotek; c) rumberském, dřívějším lénu olomouckého biskupa, které bylo k svitavskému panství (biskupské menze) přivtěleno patrně na konci osmdesátých let 16. století, a to v podobě osmi vsí (či jejich částí), jež svojí velikostí odpovídaly přibližně vesnicím březovského okruhu.11 Toto panství, vymezené na západě česko-moravskou hranicí, na severu panstvím litomyšlským, na východě a severovýchodě panstvím moravskotřebovským a na jihu panstvím letovickým, příslušelo k dominiu olomouckého biskupství, tj. k državám spravovaným přímo osobou stojící v čele této církevní instituce (za kardinála Dietrichsteina byl daný komplex rozšířen i o panství, která mu náležela z pozice moravského šlechtice). V jeho rámci tvořilo součást mírovského patrimoniálního celku (panství mírovské a svitavské), tedy svazku panství spravovaného prostřednictvím jediného vrchnostenského úřadu.12 V důsledku toho ve městě Svitavy nebylo situováno sídlo vrchnostenské správy, a to až do poloviny sedmdesátých let 18. století, kdy došlo ke změně a svitavské panství získalo vlastní vrchnostenský úřad ve Čtyřiceti Lánech.13 Tato ves spadala pod

11 — K tzv. rumberskému manství viz níže. Okruhy svitavský a březovský příslušely k německému jazykovému ostrovu Hřebečsko (Schönhengstgau), a svitavské městské knihy proto byly již od svého založení na počátku 16. století vedeny v němčině.

Pro české názvy vsí a jejich německé ekvivalenty viz rejstřík.

12 — K užité terminologii DVOŘÁK, Jan: Vrchnostenské město v raném novověku. Vztahy k vrchnosti a venkovskému zázemí na příkladu Svitav v 17. století. Brno 2013, s. 30.

13 — SKŘIVÁNEK, Milan: Léta pohrom a sporů s vrchností (1618 – poč. 19. stol.). In: Růžička, J. (ed.): Svitavy. Dějiny a současnost města. Hradec Králové 1987, s. 35.

13 – OBSAH

Hi!

svitavskou rychtu, a v některých dokumentech byla dokonce označována jako předměstí, jímž de iure nebyla (tzv. stadtverbindenes Dorf).14

I.2 Vybrané prameny: privilegia a urbáře Každé vrchnostenské město v raném novověku bylo jedinečným organismem nejen s ohledem na konkrétní sociální stratifikaci jeho obyvatel nebo kvalitu či rozsah funkcí, jež plnilo ve vztahu vůči nim i k okolním sídelním jednotkám, respektive k vrchnosti, ale s tímto charakteristickým rysem je třeba počítat i v užší rovině práva. K tomuto středověkému odkazu měst patřilo i specifikum jejich vnitřního ustrojení. To bylo na jedné straně formováno snahou prosadit vůli městské obce15 (založené na ideálu rovnosti), která delegovala část svých práv na zastupitelské orgány, na straně druhé uplatněním práv nadřazené instance.

Tento druhý princip vystupuje do popředí zvláště v případě měst vrchnostenských.16 14 — K tomu KUHN, Walter: Die Stadtdörfer der mittelalterlichen Ostsiedlung. Zeitschrift für Ostsiedlung 20, 1971, s. 25 n.

15 — K sémantickému rozboru slova „obec“ PEČÍRKOVÁ, Jaroslava [MACEK, Josef]: Sémantická analýza staročeského slova obec. Listy filologické 97, 1974, s. 89–100.

16 — KNITTLER, Herbert: Die europäische Stadt in der frühen Neuzeit. Institutionen, Strukturen, Entwiklungen. Wien – München 2000, s. 123 n. K vrchnostenským městům jako právní kategorii a obecně k jednotlivým typům měst vyčleněným na základě právního kritéria VOREL, Petr: Rezidenční vrchnostenská města v Čechách a na Moravě v 15.–17. století. Pardubice 2001, s. 27–28.

Autor k této kategorii oprávněně přiřazuje i tzv. komorní města.

Srov. k tomu HAAS, Antonín: Pravomoc českého krále nad

14 – OBSAH

Hi!

Právní kvalita těchto sídelních jednotek byla v sémantické rovině fixována v kolektivním právním vědomí jejich příslušníků a na úrovni výrazu v zápisech městských knih. Na základě těchto textů pak bylo možno usuzovat na abstraktní normy,17 jejichž vyjádření lze spatřit například v Koldínově sbírce.18 Při rozboru právní situace raněnovověkých měst je však třeba neztrácet ze zřetele důležitou skutečnost, že konkrétně tato „gramatika“ městského práva se jako obecně závazný předpis prosazovala postupně, přičemž na Moravě nabyla tohoto statusu v porovnání s Čechami až se zpožděním jednoho století.19 S městským právem velmi úzce souvisí výraz městská svoboda, který má v raněnovověkém období ještě stále význam privilegia, tedy pozitivního obdarování právem, a nikoliv liberálního statusu náležejícího v ideálním případě všem. 20 Vrchnostenská města

poddanskými městy a městečky. Právněhistorické studie 4, 1958, s. 153–154; HAAS, Antonín (ed.): Codex iuris municipalis. Sbírka pramenů práva městského království Českého. Díl IV/1. Privilegia nekrálovských měst českých z let 1232–1452. Praha 1954, s. 5–6.

Pro pobělohorskou dobu srov. URFUS, Valentin: Právní postavení českých měst a rakouský absolutismus v období národního obrození. Sborník archivních prací 19, 1969, s. 386–440.

17 — K typologii kultur na základě jejich inklinací k autoritativním textům na straně jedné a souborům pravidel (gramatikám) na straně druhé LOTMAN, Jurij Michailovič – USPENSKIJ, Boris Andrejevič: O sémiotickém mechanismu kultury. In: Glanc, T. (ed.): Exotika. Výbor z prací tartuské školy. Brno 2003, s. 36–58. Srov. ECO, Umberto: Teorie sémiotiky. Praha 2009, s. 172–174.

18 — MALÝ, Karel et al.: Práva městská Království českého. Edice s komentářem. Praha 2013.

19 — Varování před tímto nedostatkem mnohých studií akcentuje i HRUBÁ, Michaela: Sňatek a zabezpečení nevěsty ve světle pramenů předbělohorských měst. In: Halířová, M (ed.): Oznamuje se láskám našim… aneb svatby a svatební zvyky v českých zemích v průběhu staletí. Sborník z konference konané 13.–14. září 2007 ve Východočeském muzeu v Pardubicích. Pardubice 2007, s. 24.

20 — MAUR, Eduard: Urbanizace před urbanizací. In: Horská, P. – Maur, E. – Musil, J.: Zrod velkoměsta. Urbanizace českých zemí a Evropa. Praha – Litomyšl 2002, s. 76.

15 – OBSAH

Hi!

usilovala v první řadě o potvrzování svých privilegií ze strany vrchnosti. Šlo o pojištění řádu, jehož legitimita byla zakotvena v minulosti, přesněji řečeno v představě o ní.21 Na straně druhé vrchnost tímto aktem znovu prokazovala svoji mocenskou pozici vůči městu, protože uznání této legitimity vycházelo právě od ní.

Reprezentanti vrchnostenských měst však vyvíjeli také aktivitu, jež měla vést k rozšíření svobod za účelem posílení právního statusu jejich domovských sídelních jednotek, který se mohl pozitivně projevit i v jiných sférách městského života.

Celé 16. století i první desetiletí století následujícího jsou charakteristická zvýšenou četností udělování nových privilegií městům ze strany jejich vrchností22 (v některých případech však v roli vydavatele figuroval i zeměpán),23 což bylo v prvé řadě motivováno hospodářskými aspekty a změnou celé ekonomické struktury, kterou tehdejší doba přinášela. 24 Privilegia přitom mohla

21 — K tomuto příznaku raněnovověké mentality MILLER, Jaroslav: Uzavřená společnost a její nepřátelé. Město středovýchodní Evropy (1500–1700). Praha 2006, zvláště s. 175 n.

22 — Viz například MACEK, Josef: Jagellonský věk v českých zemích (1471–1526). Díl III. Města. Praha 1998, s. 77 n.; VÁLKA, Josef: Dějiny Moravy. Díl II. Morava reformace, renesance a baroka. Brno 1996, s. 41.

23 — Přestože bezprostředním pánem vrchnostenských měst (vyjma komorních) nebyl panovník, podařilo se mu udržet si v některých oblastech polepšování práva svůj vliv na ně až do počátku novověku. Šlo konkrétně o čtyři sféry: a) týdenní a výroční trhy; b) zakládání měst a městeček a povyšování vsí na městečka a městeček na města; c) udělování erbů a pečetí; d) udělování práva na opevnění.

HAAS, Antonín: Pravomoc českého krále nad poddanskými městy a městečky. Právněhistorické studie 4, 1958, s. 180–182 (shrnutí).

24 — Z bohaté literatury věnující se tomuto tématu viz alespoň VÁLKA, Josef: Hospodářská politika feudálního velkostatku na předbělohorské Moravě. Praha 1962; LEDVINKA, Václav: Rozmach feudálního velkostatku, jeho strukturální proměny a role v ekonomice českých zemí v předbělohorském období. Folia historica Bohemica 11, 1987, s. 103–132. V širším kontextu CERMAN, Markus: Venkovské společnosti a agrárně-dějepisecké tvoření modelů v nové perspektivě.

Srovnávací analýza středo- a východoevropských agrárních struktur od 14. do 17. století. Časopis Matice moravské 120, 2001, s. 337–395.

16 – OBSAH

Hi!

mít různý sociálně-geografický dopad, a jejich adresátem se tak mohlo stát nejen a) vrchnostenské město jako právnická osoba, ale rovněž b) celé příslušné panství či městská sídla nacházející se v jeho rámci, popřípadě byla jejich platnost omezena pouze na c) konkrétní skupiny městských obyvatel (měšťané, cechovní organizace) nebo jednotlivce z jejich řad.

Přestože se udělení privilegia bez ohledu na předestřené typy nedotýkalo pouze příslušného vrchnostenského města – což vyplývá ze skutečnosti, že změna hodnoty prvku ve struktuře nutně ovlivňuje i ty ostatní, které jsou k ní vázány vzájemnými vztahy –, pro naše téma mají určující validitu privilegia neomezující se explicitně na samotné město, tedy ta, která spadají do skupiny b). Na základě tohoto kritéria byla do edice zahrnuta celkem čtyři privilegia, zasahující prostor svitavského panství v 16. a 17. století. Jde konkrétně o listiny z let 1513, 1581 a 1625 (dva dokumenty),25 vydané olomouckými biskupy z pozice vrchnosti, a to v češtině.

S výjimkou listin Stanislava Pavlovského z Pavlovic z 28. září 1581 a Františka z Dietrichsteina z 15. dubna 1625 známe jejich znění pouze z opisů. Originál listiny z roku 158126 je však natolik poškozený, že jeho text musel být částečně rekonstruován rovněž za pomoci opisu. Všechna uvedená privilegia již dříve edičně zpřístupnil ve svém souboru textů k dějinám Svitav Carl Lick,27 ovšem ne vždy v kompletním znění a ve všech případech v překladu do němčiny (viz záhlaví jednotlivých zde editovaných privilegií).

Recentně v syntetickém zpracování CERMAN, Markus: Villagers and Lords in Eastern Europe, 1300–1800. Basingstoke 2012.

25 — Analýzu těchto textů viz in DVOŘÁK, Jan: Vrchnostenské město v raném novověku. Vztahy k vrchnosti a venkovskému zázemí na příkladu Svitav v 17. století. Brno 2013, s. 80–87.

26 — Státní okresní archiv (dále SOkA) Svitavy se sídlem v Litomyšli, Archiv města Březová nad Svitavou, inv. č. 5. Ve fondu Archivu města Svitavy tato listina k dispozici není.

27 — LICK, Carl: Zur Geschichte der Stadt Zwittau und ihrer Umgebung. Zwittau 1910. Odkazy ke konkrétním stranám viz v záhlaví editovaných dokumentů.

17 – OBSAH

Hi!

S německým zněním listin, známým například i z konfirmace Leopolda Viléma z roku 1656, 28 pracovali i další autoři zabývající se svitavskou historií.29 Ve fondu Arcibiskupství Olomouc, uloženém v olomoucké pobočce Zemského archivu v Opavě, kde jsou německé překlady rovněž k dispozici, však byly nalezeny i ojedinělé opisy v češtině, které se staly podkladem zdejší edice.

Listina Stanislava Thurza z 12. června 1513 byla adresována celému svitavskému panství a v sepětí s naším tématem je důležitá i proto, že představuje jeho vnitřní strukturu na počátku 16. století. Olomoucký biskup tehdy svým poddaným z města Svitavy, městečka Březová nad Svitavou a vsí Hradec nad Svitavou, Vendolí, Moravský Lačnov, Horní Hynčina, Sklené, Ostrý Kámen, Javorník, Kamenná Horka, Chrastová Lhota, Čtyřicet Lánů, Moravská Chrastová, Muzlov, Dolní Rudná a Dlouhá udělil právo svobodného odkazování majetku a jednotlivým zmiňovaným sídelním jednotkám coby právnickým osobám právo odúmrti. Tento dokument vysloveně odkazuje k listině biskupa Mikuláše z Riesenburgu z roku 1389 určené městu Svitavy,30 která však padla za oběť požáru, pravděpodobně v období husitských válek. Zřejmě oprávněně bylo toto Thurzovo (obnovené) privilegium dáno do souvislosti se založením svitavských městských knih, jejichž první zápisy se vztahují k roku 1515.31 Privilegium olomouckého biskupa Stanislava Pavlovského z Pavlovic z 28. září 1581 je třeba spojit s jeho snahou o snížení

28 — SOkA Svitavy se sídlem v Litomyšli, Archiv města Svitavy, inv. č. 8, sign. A7, listina biskupa Leopolda Viléma z 3. ledna 1656.

29 — Ke zmíněné konfirmaci odkazuje SKŘIVÁNEK, Milan: Svitavy do roku 1848. S. l. 1983 [rukopis uložený in SOkA Svitavy se sídlem v Litomyšli, Sbírka vědeckých a literárních rukopisů, R 265].

30 — BRANDL, Vincenz (ed.): Codex diplomaticus et epistolaris Moraviae. Bd. XI. Vom 13. November 1375 bis 1390. Brünn 1885, s. 500–502, č. 581.

31 — SOkA Svitavy se sídlem v Litomyšli, Archiv města Svitavy, č. kn. 1, inv. č. 23, městská kniha I. Na zmiňovanou souvislost upozornil již LICK, Carl: Zur Geschichte der Stadt Zwittau und ihrer Umgebung. Zwittau 1910, s. 435.

18 – OBSAH

Hi!

zadluženosti olomouckého biskupství32 a o lepší využití hospodářského a finančního potenciálu menzálních panství. V létě roku 1581 proběhla vizitace svitavského panství, kterou provedli Florián Pravětický z Rachvanova, menší písař zemského práva, Kašpar Štysl z Alšic, tehdejší mírovský úředník, a Jiří Kamenohorský z Kamenné Hory, písař manského práva.33 Během ní došlo k domluvě s poddanými a výsledek byl vtělen do avizovaného privilegia, adresovaného v úhrnu celému panství. Jeho první část je věnována přeměně robotních povinností poddaných na panství ve vztahu k nerentabilnímu vrchnostenskému dvoru, který dal v Kamenné Horce zřídit biskup Vilém Prusinovský z Víckova, ve stálý plat. Komisaři, kteří biskupovi zároveň doporučili, aby se na svitavském panství napříště neuchyloval k tomuto typu vrchnostenského podnikání, s poddanými vyjednali příslušnou taxu.

Při pravidelném odevzdávání určené renty bylo textem privilegia zaručeno, že poddaní nebudou nuceni k dalším robotám v úkonech, s výjimkou vyjmenovaných případů. V druhé části privilegia byla právně stvrzena praktikovaná výsada města Svitavy a městečka Březová nad Svitavou vyrábět pivo a distri32 — K tomu viz ELBEL, Petr – PUMPR, Pavel: Církev. In: Borovský, T. – Chocholáč, B. – Pumpr, P. (edd.): Peníze nervem společnosti.

Brno 2007, zvláště s. 188. K Stanislavu Pavlovskému z Pavlovic viz zvláště ŠTĚPÁN, Jan: Dvůr olomouckého biskupa Stanislava Pavlovského z Pavlovic v letech 1579–1598. Olomouc 2009; JAKUBEC, Ondřej (ed.): Stanislav Pavlovský z Pavlovic (1579–1598).

Biskup a mecenáš umírajícího věku. Olomouc 2009; JAKUBEC, Ondřej: Kulturní prostředí a mecenát olomouckých biskupů potridentské doby. Olomouc 2003. K jeho ekonomickým strategiím například ČÍHALÍKOVÁ, Jana: Dominium olomouckého biskupství v letech 1579–1588 (Odraz hospodářství, správy a sociálních vztahů v česky psané korespondenci Stanislava Pavlovského).

Brno 1999 (= diplomová práce na FF MU); AL SAHEB, Jan: Hukvaldské panství před Bílou horou (1553–1619). V kontextu mensy olomouckého biskupství. Ostrava 2011, zvláště s. 87–106.

33 — Moravský zemský archiv (dále MZA) v Brně, G 83 Matice moravská Brno, kart. 62, inv. č. 192, f. 241–247, zpráva vyslanců na svitavské panství z 10. srpna 1581; f. 248–249, tzv. paměti na panství svitavské, další poznámky ke stavu panství.

19 – OBSAH

Hi!

buovat ho na panství (až do poloviny 17. století nebyl na panství zřízen vrchnostenský pivovar), stejně jako obchodovat na tomto teritoriu se solí. V této souvislosti bylo vsím na panství přikázáno dodávat obilí do centra okruhu, ke kterému příslušely, a zároveň pouze odsud pivo odebírat, to vše při oboustranném respektování řádných cen.

Opisy obou privilegií v češtině obsahuje sešit, 34 který lze navzdory tvrzení inventáře 35 identifikovat jako podklad pro konfirmaci a udělení nových výsad městu Svitavy kardinálem Dietrichsteinem z 6. října 160636 s pozdějšími doplňky v podobě německých regestů uvedené listiny a privilegia z 26. dubna 1625.

Tento svazek, nadepsaný datem 1606, označený jako „Heft B“ a obsahující i menší svitavskou pečeť, zahrnuje texty výsad udělených městu v letech 1486 až 1587, a lze tedy předpokládat, že existoval ještě jeden soubor (A), zachycující v opisech rychtářská privilegia středověkého období, jež v Dietrichsteinově listině zmíněna nejsou, ale jejich znění se objevuje například v konfirmaci z roku 1656. Čeština těchto opisů vykazuje některé zvláštní rysy, například častá dloužení vokálů, zvláště pak foném /í/ s různou morfologickou platností v zakončení slov, což lze chápat jako příznak dialektu, ale mohlo jít rovněž o chyby způsobené nedostatečnou znalostí tohoto jazyka ze strany příslušníků městské kanceláře, jejíž spisy byly již v tomto období vedeny v němčině. Pro tuto variantu by mohly hovořit i některé zcela evidentní omyly v přepisu. U listiny z roku 1513 žádnou další variantu v češtině k dispozici nemáme, a nelze tedy provést srovnání. Jinak je tomu 34 — Zemský archiv (dále ZA) v Opavě, pobočka Olomouc, Arcibiskupství Olomouc, Papírové listiny, poř. č. 8973, inv. č. 9049, sign. PIb1/3b.

35 — KOUŘIL, Miloš – KALISTOVÁ, Jitka – KRÁLÍKOVÁ, Marie – ROUBIC, Antonín: Arcibiskupství Olomouc 1144–1961. Díl I/9. Listiny papírové, sig. N, O, P, I. S. l. 1971 [rukopis uložený in ZA Opava, pobočka Olomouc].

36 — SOkA Svitavy se sídlem v Litomyšli, Archiv města Svitavy, inv. č. 6, sign. A4, listina Františka z Dietrichsteina z 6. října 1606.

20 – OBSAH