Musíš znát ... Občanské právo hmotné

Vzor citace: POLIŠENSKÁ, P. a kol. Musíš znát… Občanské právo hmotné. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2016, s. 128.

Rozhodnutí zde uvedená se vztahují k právním předpisům v relevantním znění. © JUDr. Petra Polišenská, Mgr. Radka Feberová, Mgr. Marie Hrabalová, Mgr. Alžbeta Perejdová, Mgr. Hana Wolfová ISBN 978-80-7552-098-2 (brož.)

ISBN 978-80-7552-099-9 (e-pub)

Úvod

Do tohoto svazku učební pomůcky je zařazen výběr důležitých soudních rozhodnutí v oblasti občanského práva hmotného vydaných v období od ledna 2014 do září 2015. Jedná se primárně o judikaturu Nejvyššího soudu, ale jsou zde obsaženy i judikáty Ústavního soudu, případně vrchních a krajských soudů. Jednotlivá rozhodnutí jsou roztříděna podle hesel, která jsou abecedně seřazena.

V této učební pomůcce se čtenář setkává s „Komentářem autorů k předmětnému heslu“, „Komentářem autorů“, „Související judikaturou k předmětnému heslu“ anebo se „Související judikaturou“.

Zatímco „Komentář autorů k předmětnému heslu“ je zpravidla zobecněním právní problematiky, vztahujícím se ke všem rozhodnutím podřazeným pod předmětným heslem, „Komentář autorů“ se vztahuje ke konkrétnímu rozhodnutí, pod nímž je tento komentář uveden. Obdobné platí i pro kategorie související judikatury.

Komentáře a související judikatura jsou připojeny dle vlastního uvážení autorek. Ne každé heslo je okomentováno, stejně jako ne každý judikát je opatřen komentářem. Snazší orientaci v heslech napomáhá i související judikatura, která řešenou problematiku rozvíjí, doplňuje a případně ukazuje na vývoj právního názoru. Svazek je rovněž opatřen tzv. ústavním vhledem, tj. důležitými rozhodnutími Ústavního soudu v oblasti občanského práva hmotného vydanými za sledované období.

Velmi ráda bych touto cestou poděkovala svým spoluautorkám Mgr. Marii Hrabalové, Mgr. Radce Feberové, Mgr. Haně Wolfové a Mgr. Alžbetě Perejdové za jejich účast na zpracování tohoto svazku aktuální judikatury.

Doufám, že se tato publikace stane užitečnou pomůckou nejen pro studenty právnických fakult, ale že bude využívána širokou odbornou i laickou veřejností, a to díky srozumitelné metodě, kterou komentuje aktuální judikaturu v oblasti občanského práva hmotného.

JUDr. Petra Polišenská

Seznam zkratek

exekuční řád zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů insolvenční zákon zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) Listina usnesení předsednictva České národní rady č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky obč. zák. zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník obch. zák. zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník o. s. ř. zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád Ústava ústavní zákon České národní rady č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky zák. práce zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce zákon č. 40/1964 Sb. zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník z. o. k. zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) z. ř. s. zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních

Z ROZHODOVACÍ PRAXE OBECNÝCH SOUDŮ Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník Ochrana vlastnictví – stavba (1) Opírání stavby o stavbu souseda není imisí ve smyslu § 1013 odst. 1 obč. zák. Ochrany proti takovému neoprávněnému zásahu do vlastnického práva se může vlastník domáhat žalobou podle § 1042 obč. zák. (usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. ledna 2014, sp. zn.

17 Co 423/2013, uveřejněné pod číslem 5/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ECLI:CZ:KSHK:2014:17.CO.423.2013.1) Komentář autorů Ustanovení § 1013 a násl. obč. zák. se zabývají úpravou sousedských vztahů. Cílem této zákonné úpravy je udržování vztahů mezi sousedními vlastníky pozemků na dobré úrovni. Toho je docíleno vymezením vzájemných práv a povinností sousedních vlastníků nebo uživatelů pozemku.1 Podle § 1013 odst. 1 obč. zák. platí, že „vlastník se zdrží všeho, co působí, že odpad, voda, kouř, prach, plyn, pach, světlo, stín, hluk, otřesy a jiné podobné účinky (imise) vnikají na pozemek jiného vlastníka (souseda) v míře nepřiměřené místním poměrům a podstatně omezují obvyklé užívání pozemku; to platí i o vnikání zvířat. Zakazuje se přímo přivádět imise na pozemek jiného vlastníka bez ohledu na míru takových vlivů a na stupeň obtěžování souseda, ledaže se to opírá o zvláštní právní důvod.“ Tento výčet imisí v obč. zák. je demonstrativní; rozlišují se tak imise přímé a nepřímé. Přímými imisemi se rozumí ty, které jsou přímo přiváděny na sousední pozemek (např. odtok vody z okapů na sousední pozemek).

Nepřímé imise jsou veškeré ostatní průniky.

Za imisi je možné považovat například i vnikání zvířat na sousedský pozemek, pokud se jedná o opakované vnikání. Obecně je zakázáno přivádět imise na sousedský pozemek, jestliže k tomu neopravňuje zvláštní právní důvod (tak by tomu bylo například u smlouvy nebo v případě věcného břemene).2 V tomto směru (s ohledem na typizaci imisí ve smyslu § 1013 odst. 1 obč. zák.) dospěl soud ve sledovaném rozhodnutí k závěru, že zásah do vlastnického práva spočívající v opírání stavby o stavbu souseda není imisí (nejedná se o výkon sousedského práva) a jako takový je tedy nutno jej odstranit vlastnickou žalobou (srov. § 1042 obč. zák.).

Související judikatura K sousedským právům se Nejvyšší soud vyjadřuje také v níže uvedených rozhodnutích.

V § 127 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb. jsou upraveny dvě skutkové podstaty – obtěžování jiného a vážné ohrožení výkonu jeho práv. Obtěžování je právně významné jen v případě, že je „nad míru přiměřenou poměrům“, zatímco pokud by v důsledku imise došlo k vážnému ohrožení výkonu práva, je otázka míry přiměřené poměrům bez významu. Rozdíl mezi ohrožením výkonu práva a obtěžováním jiného spočívá v tom, že ohrožování se týká přímo výkonu práv chráněného subjektu, anebo dokonce jejich existence; obtěžování vlastnímu výkonu práva nebrání, ale činí jej obtížným nebo nepříjemným. Pokud v důsledku jednání vlastníka dochází k vážnému ohrožení vlastnického práva jiného, spočívajícímu v poškozování věci, jde o neoprávněný zásah podle § 127 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb. bez ohledu na to, zda tento zásah překračuje míru přiměřenou poměrům. (právní věta rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 3. března 2004, sp. zn.

22 Cdo 1935/2003, ECLI:CZ:NS:2004:22.CDO.1935.2003.1, dostupná v ASPI – ID JUD27567CZ) Zřizovat části stavby (např. zateplení zdi, balkony apod.) zasahující do prostoru nad sousedním pozemkem bez právního důvodu není přípustné. (právní věta rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. prosince 2011, sp. zn.

22 Cdo 1000/2010, uveřejněného pod číslem 51/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ECLI:CZ:NS:2011:22.CDO.1000.2010.1)

Žaloba (právo) podle § 127 odst. 1 občanského zákoníku, aby se vlastník věci zdržel obtěžování jiného nad míru přiměřenou poměrům, tedy tzv. žaloba z imisí, je přitom zvláštním případem zápůrčí (negatorní) žaloby podle § 126 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb. (z odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. srpna 2012, sp. zn.

22 Cdo 2581/2011, ECLI:CZ:NS:2012:22.CDO.2581.2011.1)

Plná moc (1) Plná moc udělená k právnímu jednání, pro které zákon vyžaduje formu notářského zápisu o právním jednání (§ 441 odst. 2 in fine obč. zák.), není neplatná pro nedostatek formy vyžadované zákonem, není-li pochyb o tom, kdo (která osoba) plnou moc udělil.

Plná moc k založení obchodní korporace je právním jednáním týkajícím se založení obchodní korporace ve smyslu § 6 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb. (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. listopadu 2014, sp. zn. 29 Cdo 3919/2014, uveřejněné pod číslem 43/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ECLI:CZ:NS:2014:29.CDO.3919.2014.1) Komentář autorů Sledované rozhodnutí poměřuje vztah § 441 odst. 2 in fine obč. zák. a § 6 odst. 1 z. o. k., kdy platí, že jde-li o požadavek formy plné moci k založení společnosti s ručením omezeným, je § 6 odst. 1 z. o. k. ustanovením zvláštním, které se uplatní přednostně před § 441 odst. 2 in fine obč. zák.

Ve sledovaném rozhodnutí se uvádí: „Postačí tudíž, aby plná moc k přijetí zakladatelské listiny o založení společnosti s ručením omezeným byla udělena v písemné formě s úředně ověřeným podpisem zmocnitele (zakladatele), a to bez ohledu na to, že zakladatelská listina musí být sepsána ve formě notářského zápisu o právním jednání.

Z výše uvedeného současně plyne, že není-li plná moc k založení společnosti s ručením omezeným udělena v písemné formě nebo není-li podpis zmocnitele úředně ověřen, je neplatným právním jednáním; soud

k této neplatnosti přihlédne i bez návrhu (§ 6 odst. 1 část věty za středníkem z. o. k.).“

Podílové spoluvlastnictví – k podmínce pro vypořádání spoluvlastnictví prodejem věci ve veřejné dražbě (1) Podmínka pro vypořádání spoluvlastnictví prodejem věci ve veřejné dražbě podle § 1147, věty druhé, obč. zák. je splněna i tehdy, má-li podílový spoluvlastník sice zájem získat věc do svého výlučného vlastnictví, ale nemá finanční prostředky k zaplacení vypořádacího podílu. (rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. dubna 2014, sp. zn. 11 Co 698/2014, uveřejněný pod číslem 4/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ECLI:CZ:KSOS:2014:11.CO.698.2014.1) Komentář autorů Vypořádání spoluvlastnictví má svá pravidla stanovená zákonem. První možná varianta je rozdělení věci (pokud je to fyzicky možné), druhá varianta je přikázání věci jednomu ze spoluvlastníků a zároveň finanční kompenzace ostatním spoluvlastníkům. Teprve až když nelze uplatnit tyto dva postupy, je možné prodat věc ve veřejné dražbě.3 Jak plyne ze sledovaného rozhodnutí, nelze vypořádat spoluvlastnictví podle § 1147 obč. zák., tedy přikázáním věci jednomu ze spoluvlastníků a náhradu druhému spoluvlastníku, pokud nejsou splněny tzv. subjektivní předpoklady (zájem spoluvlastníka o věc a solventnost). Pokud spoluvlastník sice má o věc zájem, ale není solventní, je nutné aplikovat v pořadí třetí možnost vypořádání spoluvlastnictví, a to prodej věci ve veřejné dražbě.

Související judikatura Obdobnou úpravu obsahoval i zákon č. 40/1964 Sb., a proto se ve sledovaném rozhodnutí vycházelo z předchozích rozhodnutí.

Podmínky pro přikázání věci za přiměřenou náhradu ve smyslu § 142 odst. 1 zákona č. 40/1964 nejsou dány, i když žalobce navrhuje, aby věc, jíž

nelze rozdělit, byla přikázána jemu, jestliže nemá na zaplacení přiměřené náhrady, sám nechce věc užívat a hodlá ji naopak prodat, pokud mu bude přikázána a jestliže ani další spoluvlastník přikázání věci do svého vlastnictví za náhradu nenavrhuje. V takovém případě může soud nařídit prodej věci. (právní věta rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 16. května 2000, sp. zn.

22 Cdo 1563/99, ECLI:CZ:NS:2000:22.CDO.1563.99.1, dostupná v ASPI – ID JUD15170CZ) Předpoklad „nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků“ stanovený v § 142 odst. 1 zákona č. 40/1964 pro třetí způsob vypořádání podílového spoluvlastnictví, tj. prodej věci a rozdělení výtěžku podle podílů, je tehdy naplněn, jestliže jeden nebo více spoluvlastníků sice přikázání věci do svého vlastnictví navrhují, avšak nejsou schopni zbývajícímu spoluvlastníkovi (spoluvlastníkům) přiměřenou náhradu zaplatit. (právní věta rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. října 2008, sp. zn.

22 Cdo 1305/2007, ECLI:CZ:NS:2008:22.CDO.1305.2007.1, dostupná v ASPI – ID JUD142416CZ)

Svéprávnost (1) Člověka, který zcela postrádá rozpoznávací a ovládací složku svého jednání a který bez cizí pomoci není schopen jakéhokoliv právního jednání v žádné oblasti svého života, je možné omezit ve svéprávnosti tak, že nemůže samostatně právně jednat v žádných záležitostech s výjimkou běžných záležitostí každodenního života.

Běžnými záležitostmi každodenního života člověka omezeného ve svéprávnosti ve smyslu § 64 obč. zák. jsou takové záležitosti, které se odvíjejí od kvality jeho běžného života s přihlédnutím ke všem jeho zvláštnostem. (rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. června 2014, sp. zn.

24 Co 193/2014, uveřejněný pod číslem 3/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ECLI:CZ:KSHK:2014:24.CO.193.2014.1) Komentář autorů Sledované rozhodnutí reaguje na změnu právní úpravy provedenou obč.

Sledované rozhodnutí reaguje na změnu právní úpravy provedenou obč. zák., kde plné zbavení svéprávnosti již nově není možné. Lze tedy toliko omezit člověka ve svéprávnosti zcela s výjimkou běžných záležitostí.

K omezení svéprávnosti se pak aplikuje jedno z podpůrných opatření při narušení schopnosti zletilého právně jednat (srov. § 38–65 obč. zák.).

Související judikatura Každým rozsudkem soudu, jímž dochází k omezení způsobilosti k právním úkonům a kterým jsou vymezeny právní úkony, k nimž není účastník způsobilý, se stanoví výslovně (explicitně), jaké úkony účastník platně činit nemůže, ale současně implicitně a contrario, že účastník je ke všem ostatním právním úkonům způsobilý. (z odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 13. března 2003, sp. zn.

22 Cdo 2014/2001, ECLI:CZ:NS:2003:22.CDO.2014.2001.1) Správné vymezení rozsahu omezení způsobilosti k právním úkonům nejvíce závisí na tom, jaké podklady soud provedeným zjištěním a dokazováním opatřil předem pro znalce právě o tom, jak se vyšetřovaný až dosud v každodenním životě choval, jaké záležitosti si sám bez obtíží vyřizoval a v jakých směrech vznikaly o jeho schopnostech pochybnosti. Uvedené požadavky je nutno uplatňovat důsledně, pokud ovšem nejde o osoby zcela neschopné samostatné životní existence. (z odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. července 2011, sp. zn.

30 Cdo 1044/2011, ECLI:CZ:NS:2011:30.CDO.1044.2011.1) Výrok rozsudku, jímž se určuje rozsah omezení osoby ve způsobilosti k právním úkonům, by měl být v každém případě formulován natolik určitě, aby z něj bylo možné bez dalšího dovodit, ke kterým právním úkonům fyzická osoba způsobilá je či není. Tomuto požadavku neodpovídá, pokud je rozsah omezení určován výší peněžních prostředků, s nimiž je fyzická osoba oprávněna disponovat po určité časové období, např. měsíčně. (právní věta usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. února 2008, sp. zn.

24 Co 421/2007, uveřejněného pod číslem 94/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ECLI:CZ:MSPH:2008:24.CO.421.2007.1, dostupná v ASPI – ID JUD199584CZ)

Věcná břemena

(1) V řízeních o zřízení věcného břemene práva cesty zahájených do 31. 12.

2013, ve kterých soud rozhoduje ve věci po 1. 1. 2014, je nutné rozhodovat podle § 1029 obč. zák. (usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. února 2014, sp. zn. 7 Co 296/2014, uveřejněné pod číslem 78/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ECLI:CZ:KSCB:2014:7.CO.296.2014.1) Komentář autorů Občanský zákoník nově rozlišuje v rámci úpravy věcných břemen v § 1257 a násl. obč. zák. služebnosti a reálná břemena. Nová úprava oproti zákonu č. 40/1964 Sb. umožňuje zatížení služebností nejen věci nemovité, ale i movité.4 Služebnosti jsou spojené buď s vlastnictvím určité věci (služebnosti pozemkové), nebo patří určité osobě (služebnosti osobní). Mezi pozemkové služebnosti řadí občanský zákoník například služebnost inženýrské sítě, služebnost okapu nebo služebnost stezky, průhonu a cesty (srov. § 1267–1282 obč. zák.). Osobními služebnostmi jsou například užívací právo nebo služebnost bytu (srov. § 1283–1298 obč. zák.).5 Reálné břemeno se odlišuje od služebností tak, že vlastník reálným břemenem zatížené věci je povinen poskytovat oprávněnému určité plnění.

Základní rozdíl je tedy v druhu povinnosti – zatímco služebnost spočívá nejčastěji v trpění, popřípadě nekonání, reálné břemeno vyžaduje aktivní činnost.6 Související judikatura K právu cesty se Nejvyšší soud vyjadřoval i v jiných rozhodnutích.

Věcné břemeno cesty podle § 151o odst. 3 zákona č. 40/1964 Sb. nelze zřídit, může-li si vlastník stavby zajistit přístup ke stavbě z veřejné komunikace; to neplatí, jestliže náklady s tím spojené jsou nepřiměřeně vysoké v porovnání s újmou, která by zřízením věcného břemene byla způsobena vlastníku přilehlého pozemku.

Věcné břemeno cesty podle § 151o odst. 3 zákona č. 40/1964 Sb. lze zřídit jen za náhradu.

Podmínka, že přístup vlastníka ke stavbě nelze zajistit jinak, není splněna, jestliže vlastník přilehlého pozemku, který má sloužit jako cesta, nabídl vlastníku stavby, že mu pozemek nebo jeho část prodá anebo že mu zřídí věcné břemeno cesty smlouvou, a to za obvyklou cenu. (právní věta rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. července 2005, sp. zn.

22 Cdo 1897/2004, uveřejněného pod číslem 32/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ECLI:CZ:NS:2005:22.CDO.1897.2004.1) Věcné břemeno nezbytné cesty nemůže soud zřídit, má-li žalobce zajištěn přístup na základě obligačního práva nebo může-li k přístupu využít jiné pozemky ve svém vlastnictví. Skutečnost, že přístup zřízený přes cizí pozemek na základě práva odpovídajícího věcnému břemeni by byl pro žalobce pohodlnější, resp. výhodnější, nebo že by se obešel bez stavebních úprav, není významná. (právní věta rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 17. února 2006, sp. zn.

22 Cdo 38/2005, uveřejněného pod číslem 4/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ECLI:CZ:NS:2006:22.CDO.38.2005.1) Okolnost, že žalobce sám zavinil to, že k jeho stavbě není řádný přístup, nemůže zcela vyloučit možnost zřízení práva nezbytné cesty.

Právo nezbytné cesty v zásadě nelze zřídit jen za účelem parkování vozidel před budovou, není-li parkování nutné k řádnému a obvyklému užívání budovy.

Ke zřízení nezbytné cesty nepostačuje jen nutnost umožnit vjezd záchranné službě, hasičům a policii. (právní věta rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 23. května 2011, sp. zn.

22 Cdo 2977/2009, ECLI:CZ:NS:2011:22.CDO.2977.2009.1, dostupná v ASPI – ID JUD197689CZ) Podle § 151a odst. 3 zákona č. 40/1964 Sb. lze zřídit jen právo cesty přes pozemek, nikoli přes budovu (tj. tak, že by cesta využívala budovu, vedla by přes její součást). (právní věta rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 22. dubna 2004, sp. zn.

22 Cdo 1274/2003, ECLI:CZ:NS:2004:22.CDO.1274.2003.1, dostupná v ASPI – ID JUD27589CZ)

Zástavní právo