Družstvo v novém soukromém právu a v právní praxi

DRUŽSTVO V NOVÉM SOUKROMÉM PRÁVU A V PRÁVNÍ PRAXI

PRÁVNÍ MONOGRAFIE

Družstvo v novém soukromém právu a v právní praxi ZDENĚK ČÁP JIŘÍ ČÁP MIROSLAV MACHALA

Vzor citace: ČÁP, Z., ČÁP, J., MACHALA, M. Družstvo v novém soukromém právu a v právní praxi. 1. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2016. 368 s.

Autorství publikace JUDr. Zdeněk Čáp napsal: ■ část první, část druhou a část třetí, vyjma kapitol 2.1, 2.2, 3.4.1, 3.4.2, 4.4, 5.4, 5.6, 5.10, 5.13, 5.14, 6 a 8 JUDr. Jiří Čáp napsal: ■ v části třetí kapitolu 2.1, 3.4.1, 4.4, 5.4, 5.6, 5.10, 5.13 JUDr. Miroslav Machala napsal: ■ v části třetí kapitolu 2.2, 3.4.2, 5.14, 6 a 8

Právní stav publikace je k 31. 12. 2015. © JUDr. Zdeněk Čáp, JUDr. Jiří Čáp, JUDr. Miroslav Machala, 2016 ISBN 978-80-7552-094-4 (brož.)

ISBN 978-80-7552-095-1 (e-pub)

Seznam použitých zkratek obč. zák. zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník z. o. k. zákon č 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) zák. o spoř. a úvěr. družstvech zákon č. 87/1995 Sb., o spořitelních a úvěrních družstvech a některých opatřeních s tím souvisejících a o doplnění zákona České národní rady č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů zák. o veř. rejstřících zákon č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob insolvenční zákon zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) daňový řád zákon č. 280/2009 Sb., daňový řád nařízení vlády č. 351/2013 Sb. nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob živnostenský zákon zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon) notářský řád zákon č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) zák. o účetnictví zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví zák. o přeměnách zákon č. 125/2008 Sb., o přeměnách obchodních společností a družstev obch. zák. zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník zák. č. 40/1964 Sb.

zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník

Úvod Autoři předkládají čtenářům (ať jde o odbornou veřejnost, nebo o funkcionáře a členy družstev) publikaci reagující na skutečnost, že právní úprava družstva v novém soukromém právu, jejíž základ je pro družstva zahrnut v zákoně č. 90/2012 Sb., zákon o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích), se oproti předchozí úpravě v obchodním zákoníku jednak vyznačuje výraznými změnami spolu s podstatně širší úpravou řady institutů a právních vztahů vznikajících mezi družstvem a jeho členy, jednak přináší zvláštní úpravu dvou zvláštních typů družstev, jmenovitě bytového družstva a sociálního družstva. Současně se pro kterékoliv družstvo použije řada obecných ustanovení o právnických osobách a dále o podnikateli v občanském zákoníku.

Právní úprava bytového družstva (nově jako zvláštního typu družstva) a zcela nově také právní úprava sociálního družstva (představujícího nový zvláštní typ družstva) je řešena v zákoně o obchodních korporacích formou zvláštních ustanovení s tím, že obecná ustanovení o družstvu se pro tyto dva zvláštní typy družstva použijí jen v případě, že není ve zvláštních ustanoveních (o bytovém družstvu a dále o sociálním družstvu) upraveno jinak. Jde o vzájemný vztah obecné a zvláštní úpravy (vztah lex generalis a lex specialis).

Zákonodárce ponechává v obecné úpravě družstva (formou řady dispozitivních zákonných ustanovení) dostatečný prostor pro vlastní úpravu ve stanovách družstev (s možností odchýlit se od zákona). V případě obou zvláštních typů družstva (bytové družstvo a sociální družstvo) však zákonodárce tuto možnost výrazně omezuje a donucujícími ustanoveními vymezuje především předmět činnosti a omezuje možnosti těchto dvou typů družstev v záležitostech jejich hospodaření a nakládání s majetkem.

Odpovídá to zejména účelu zakládání těchto zvláštních typů družstev a požadavku výraznější ochrany zájmu jejich členů.

S ohledem na uvedené pojetí právní úpravy družstev je účelem této publikace (oproti „velkým komentářům“) poskytnout nejen přehled o současné právní úpravě družstva v rámci nového soukromého práva, ale také věnovat patřičnou pozornost především specifikům plynoucím ze zvláštní úpravy bytového družstva a sociálního družstva v zákoně

o obchodních korporacích (včetně stručného pohledu do historie právní úpravy družstva). Snahou autorů bylo poskytnout (pokud možno) ucelený pohled na danou problematiku a postihnout alespoň základní předvídatelné situace pro praxi družstev. S ohledem na záměr poukázat výrazněji na rozdíly obecné úpravy družstva a specifika právní úpravy zvláštních typů družstev nevyhnuli se autoři určité duplicitě výkladu obecných ustanovení o družstvu v rámci kapitol poukazujících na zvláštnosti úpravy bytového družstva a sociálního družstva, se záměrem poskytnout v rámci příslušné kapitoly ucelený výklad o použití obecné a zvláštní úpravy a vzájemného vztahu této právní úpravy. Výhodou tohoto přístupu by měla být možnost čtenáře seznámit se v jednotlivých pasážích (kapitolách) publikace se základy právní úpravy jako celku i v případě zvláštních typů družstev, včetně podrobnějšího zaměření se na jejich specifika.

Vzhledem k zaměření publikace na právní úpravu družstev v zákoně o obchodních korporacích byla pouze okrajová pozornost věnována třetímu zvláštnímu typu družstva, jmenovitě družstevním záložnám (spořitelním a úvěrním družstvům), jejichž samostatná zákonná úprava by mohla být předmětem jiné publikace, zaměřené na peněžní ústavy.

Z hlediska legislativních záměrů, týkajících se případných dílčích změn v občanském zákoníku a v zákoně o obchodních korporacích, lze ve vztahu k zákonu o obchodních korporacích zaznamenat v době uzávěrky této publikace některé podněty odborné praxe týkající se právní úpravy družstva, avšak nejsou známy konkrétní návrhy z příslušných legislativních míst, které by měly do právní úpravy družstva významněji zasáhnout.

ČÁST PRVNÍ OBECNĚ O DRUŽSTVU

KAPITOLA 1 Základní informace o družstvech 1.1 Stručný exkurs do historie družstev Historie družstev je neoddělitelně spojena s potřebou lidí úzce spolupracovat v nejrůznějších oborech lidské činnosti. Počátek vývoje družstev ve světě i na území dnešní České republiky sahá do poloviny 19. století. Rovněž počátky právní úpravy družstva sahají do předminulého století.

Vůbec první družstvo na světě vzniklo v severoanglickém Rochdalu nedaleko Manchesteru, a to v roce 1844 pod názvem „Rochdale Society of Equitable Pioneers“. Bylo to svépomocné družstvo založené za účelem obchodování zejména s potravinami, oblečením a tabákem a dále za účelem stavby a nákupu domů, výroby výrobků, obdělávání zemědělské půdy a stavby obytné kolonie. Od původních stanov tohoto družstva se odvozují tzv. Rochdalské principy, které ovlivnily další družstva a v modifikované podobě jsou promítnuty do mezinárodních družstevních principů a v nemalé míře jsou využívány družstvy dodnes. Družstvo mělo 28 zakladatelů, a to převážně z řad rochdalských textilních dělníků. V rámci své činnosti realizovalo obchody, výrobu, stavbu a nákup domů, ale výstavba obytné kolonie realizována nebyla. V průběhu svého trvání Rochdalské družstvo několikrát změnilo název a také se slučovalo s jinými družstvy. Samostatně obchodovalo až do roku 1991, kdy se pod názvem „Norwest Pioneers Cooperative“ stalo součástí družstva „United Co-operatives“.

Na území dnešní České republiky bylo první družstvo založeno již v roce 1847. Jeho název byl „Pražský potravní a spořitelní spolek“. Již z názvu tohoto družstva vyplývá, že šlo (z dnešního pohledu) o kombinaci družstva spotřebního a peněžního. Tato odvětví byla v počátcích procesu vzniku družstev na území dnešní České republiky nejčastější.

Další proces zakládání družstev nebyl sice nijak masivní, ale myšlenky svépomoci a spolupráce v různých odvětvích se dále šířily. Určitým problémem při zakládání družstev byl nedostatek potřebných znalostí a zkušeností. Zejména v období šedesátých let 19. století sice řada družstev (hlavně spotřebních) vznikala, ale právě z důvodu nedostatku zkušeností jich

většina zanikla. Teprve v osmdesátých letech 19. století došlo k výraznějšímu oživení a vzniku řady spotřebních družstev. Vedle družstev spotřebních vznikala již v padesátých letech 19. století i různá živnostenská družstva, jež v první řadě sloužila k podpoře samostatného podnikání svých členů – drobných řemeslníků a živnostníků a k posilování jejich postavení v konkurenci s průmyslovými podniky. Šlo o různá družstva odbytová, dodávková, strojní a podobně.

Významnou součástí českého družstevnictví byla od poloviny 19. století družstva peněžní. První typicky peněžní družstvo vzniklo v roce 1858 pod názvem Záložní kasa ve Vlašimi. Jejich vznik a vývoj, vyvolaný myšlenkou společného spoření a vzájemného úvěrování, byl silně ovlivněn zkušenostmi z Rakouska a Německa. Známým německým průkopníkem byl F. W. Raiffeisen. V naší zemi byl takovouto osobností MUDr. František Cyril Kampelík. Od jmen těchto dvou zakladatelů peněžního družstevnictví byl odvozen i název peněžních, resp. úvěrních či spořitelních družstev – raiffeisenka, případně kampelička.

Dalším odvětvím družstevnictví, které vznikalo ve druhé polovině 19. století, bylo družstevnictví zemědělské. První takováto družstva vznikla v kombinaci s družstvem peněžním. Mezi první patřila v roce 1868 rolnická záložna v Dubanech, Olšanech a Postřelmově, v roce 1886 pak raiffeisenka v Horním Vrážném u Suchdola a Bělotíně na Moravě. Nevznikala ovšem pouze zemědělská úvěrní družstva, ale také zemědělská družstva neúvěrní, jako např. v roce 1874 rolnické družstvo „Společný mlátící stroj“ ve Všestarech či v roce 1888 Skladištní družstvo v Čáslavi.

V osmdesátých letech 19. století začala v českých zemích vznikat také první bytová sdružení, jejichž účelem bylo zabezpečení levného bydlení pro dělníky a zaměstnance. Významnou překážkou rozvoje tohoto odvětví družstevnictví bylo problematické opatřování úvěru. Proto k většímu rozvoji bytových družstev došlo až na sklonku 19. století, a to vlivem zákonů o daňových výhodách.

Potřeba čelit stále rostoucí konkurenci průmyslových podniků, což bylo spojeno s nutným zvýšením produktivity práce a zrychlením výroby, vyvolala počátky dalšího stupně sdružování řemeslníků, kteří potřebovali vedle profesních cechů také jiné sdružení pro společný výkon práce. Tím se stalo výrobní družstvo. Prvním v tomto odvětví bylo „První výrobní družstvo cvočkařské ve Věšíně a okolí“, založené v roce 1892. V silné konkurenci

s průmyslovými podniky však mohla obstát jen družstva s výrobním programem zaměřeným na řemeslnou odbornost, ruční práci či služby. Velký význam rovněž měla spolupráce s družstvy spotřebními, kterým družstva výrobní dodávala část své produkce.

Družstevní forma však pronikla i dále, například do oblasti kultury, bankovnictví a pojišťovnictví. Zejména v oblasti kultury šlo sice o atypické činnosti, ale se všemi znaky družstva, tedy včetně stanov podle platné družstevní legislativy a s volenými orgány. Nejvýznamnějším z divadelních družstev (i když ne prvním – to vzniklo již v roce 1866) bylo zcela jistě „Družstvo Národního divadla“, založené v roce 1880. Toto družstvo se vedle vybudování „Zlaté kapličky“ podílelo také na založení Českého divadla v Brně a existovalo ještě v roce 1945. V té době však již nespravovalo Národní divadlo, ale divadlo Tylovo, Komorní, Vinohradské a Divadlo Na poříčí. Členem představenstva Družstva Národního divadla byl v letech 1924–1936 i Karel Čapek. Své družstvo měli také spisovatelé (členem byl například Alois Jirásek či Karel Václav Rais) a vydávali v něm literární a beletristický týdeník „Zvon“. V řadě atypických družstev lze dále zmínit například „Družstvo Rozhledny na Petříně v Praze“, založené v roce 1890, či „Hospodářské, nákupní a stavební družstvo Zoologická zahrada“, které bylo založeno v roce 1926 a o zoologickou zahradu pečovalo až do své likvidace v roce 1954. Dalším atypickým družstvem bylo také „České aviatické družstvo“.

Důvodem rozvoje družstevnictví v sektoru bankovním a pojišťovnictví byla potřeba vlastních výhodnějších služeb v těchto sektorech. V oblasti bankovnictví se peněžním družstevním ústředím stala v roce 1920 „Všeobecná družstevní banka“ a pojištění družstev a jejich zaměstnanců za výhodných podmínek zajišťovala družstevní lidová pojišťovna „Čechoslavia“, která se v období před druhou světovou válkou stala jedním z největších pojišťovacích ústavů u nás.

V době vzniku samostatného Československa v roce 1918 bylo družstevnictví v naší zemi již poměrně rozvinutou formou a bylo již významnou součástí hospodářství naší země. Podle údajů k 31. prosinci 1922 bylo v ČR evidováno celkem 11 822 družstev s tím, že základní členění bylo provedeno na družstva úvěrní (těch bylo 5 378) a neúvěrní (kterých bylo 6 444). Mezi neúvěrní družstva byla řazena zejména družstva zemědělská (2 153), živnostenská (1 575), konsumní – později označovaná jako spotřební

(1 310) a rovněž stavební a bytová (1 236). Ostatních družstev (obecně prospěšných a družstev spotřebitelů) bylo 170.

Další vývoj družstevnictví na území dnešní ČR pokračoval mezi světovými válkami (obdobně jako v řadě ostatních zemí), avšak v období druhé světové války došlo k jeho útlumu a poté byl značně ovlivněn politickým vývojem po roce 1945 a zejména pak po roce 1948. Nejenom v době války, ale i po ní bylo (nejprve nacisty a poté komunisty) násilně zlikvidováno či sloučeno mnoho družstev tak, aby to vyhovovalo požadavkům jejich ideologie. Navíc počty jednotlivých typů družstev se značně lišily.

Podle dostupných údajů existoval velký počet zemědělských družstev (v r. 1946 jich bylo celkem 7 872), ovšem byla mezi ně řazena družstva úvěrní (těch bylo 4 279), nákupní a odbytová (356), zpracovatelská – např. mlékařská, lihovarská, mlýnská (727), provozní – např. elektrárenská, strojní, lesní či pastvinářská (2 486) a zemědělská výrobní – tedy družstevní statky a sdružení rolníků (24). Také počty těchto družstev se v souvislosti s politickým vývojem (např. z důvodu znárodnění peněžního družstevnictví či násilného slučování či likvidace) značně redukovaly. Na stranu druhou se zvyšoval počet jednotných zemědělských družstev (JZD) – těch bylo v roce 1949 celkem 2 089 a jejich počet rostl až do roku 1959 na celkových 12 560.

Slučováním JZD vzrůstala rozloha zemědělské plochy jednotlivých družstev, ale významně klesal jejich počet až na 3 658 v roce 1974. Zemědělská družstva se však od druhé poloviny čtyřicátých let do značné míry odpoutala od ostatního družstevnictví, protože spadala do řídicí působnosti ministerstva zemědělství.

Naopak spotřebních družstev bylo v r. 1945 pouze 45, avšak v r. 1954 to bylo již 1 247 spotřebních družstev (avšak v dalších letech došlo opět k poklesu jejich počtu, a to až na 73 v r. 1988).

Dalším typem existujících družstev bylo družstvo výrobní (nezemědělské).

V roce 1953 byl celkový počet těchto družstev (mezi která se počítala i družstva poskytující služby, např. holičská a kadeřnická, autoopravárenská či malířská) na území dnešní ČR 545, ale jejich počet od konce padesátých let postupně klesal. V sedmdesátých letech pak došlo vlivem jejich násilného slučování a likvidace v rámci normalizačních procesů k poklesu počtu výrobních družstev na 331 v r. 1975 a jejich počet klesal i v dalších letech až na 286 v r. 1988.

Oproti tomu se od konce padesátých let významně rozrůstal sektor bytových družstev. Těch bylo v polovině roku 1959 sice pouze 90, ale již ke konci téhož roku jich bylo 420, až se do roku 1967 jejich počet zvýšil na 2 625 (z toho stavebních bytových družstev 2 466, lidových bytových družstev 62 a okresních výstavbových bytových družstev 97). Ani bytové družstevnictví se však nevyhnulo poklesu počtu družstev v sedmdesátých letech. V r. 1975 jich bylo 827 a nakonec v r. 1988 pouze 247.

Mezi známá družstva před rokem 1989 patřila např. spotřební družstva Jednota (zpravidla v různých okresních městech) a v Praze spotřební družstvo Včela, dále kadeřnická a holičská družstva Hygie, obuvnická družstva Snaha, v oblasti autoopravárenství Autodružstvo Praha, v oblasti umělecké výroby Vamberecká krajka, Výtvarná řemesla Praha či Granát Turnov. Ve výrobě hraček pak Směr Praha či JAS Stráž nad Nežárkou, v chemické výrobě Druchema Praha, ve výrobě nábytku Dřevotvar Znojmo či Dřevo Měřín, dále nožířské družstvo KDS Sedlčany, zlatnická družstva Karat Brno a Soluna Praha, fotografická družstva Fotografia a v oblasti bydlení např. Stavební bytové družstvo Pokrok.

Jestliže tedy bylo v r. 1988 v ČR celkem 606 družstev (bez družstev zemědělských), na počátku let devadesátých začal jejich počet narůstat. Velký vliv na to měla jistě i skutečnost, že bylo zrušeno povinné členství nezemědělských družstev v příslušných družstevních svazech a řídicí vliv ministerstva zemědělství na družstva zemědělská. V důsledku celkového vývoje začala vznikat i družstva mimo dosavadní družstevní sektory, např. v oblasti výpočetní techniky, vzdělávání a podobně. Rovněž rozdíly mezi jednotlivými družstvy se z hlediska sektorového začaly stírat.

Celkový počet družstev v ČR v r. 1991 byl 3 977 a v následujících letech rostl až do r. 2010, a to až na 15 690 družstev.

1.2 Družstva v ČR a ve světě V současné době je družstvo (podle zák. č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech) jedním ze zákonem upravených druhů obchodních korporací (vedle obchodních společností, tedy kapitálových společností a osobních společností). Není tedy druhem obchodní společnosti (a ani nikdy nebylo, jak se mylně někteří domnívali, či dokonce mezi obchodní společnosti družstvo chybně řadili), ale je právnickou osobou sui

generis (tedy právnickou osobou svého druhu, odlišnou od obchodních společností). Celkově lze konstatovat, že družstvo sice není (zejména v podnikatelské oblasti) nejčastěji volenou právní formou, ale počet družstev v ČR je v posledních letech poměrně ustálený.

Ke konci r. 2013 bylo v ČR evidováno celkem 15 216 družstev. Největší podíl na tomto počtu patří družstvům bytovým. Jedním z hlavních důvodů nárůstu jejich počtu je zakládání menších bytových družstev v souvislosti s privatizací bytového fondu, kdy obce upřednostňovaly odprodeje celých domů právnické osobě (před odprodejem jednotlivým nájemcům), přičemž právní forma družstva byla volena velmi často.

Družstevní sektor je v ČR tvořen nejenom družstvy vzniklými po r. 1990, ale nadále existuje celá řada družstev, která mají mnohaletou tradici. Velkou škálu oborů představují výrobní družstva a družstva poskytující služby, kde mezi ta nejstarší patří např. Moravská ústředna Brno, družstvo umělecké výroby (založené r. 1909), Bytový trend, výrobní družstvo nábytkářské (1910), Malba, výrobní družstvo lakýrníků a malířů v Praze (1920) či VKUS, oděvní družstvo Brno (1921).

Stejně jako poněkud zaostává propagace českých družstev (výrazněji se projevila pouze reklamní kampaň prodejen spotřebních družstev COOP), není v ČR téměř nic známo o družstevnictví ve světě. Přitom např. v USA a v Kanadě tvoří významnou součást finančního trhu úvěrní družstva.

Velkého obratu rovněž dosahují v USA zemědělská obchodní a zásobovací družstva. Významnou část prodeje zemědělské produkce realizují obchodní družstva také v Číně. V Japonsku zaznamenala velký rozvoj družstva rybářská a zemědělská, ve zdravotní péči zaujímají významnou pozici zdravotní družstva. Nezanedbatelné postavení mají družstva (zejména svépomocná úvěrní a výrobní) také např. v Indii, v řadě afrických zemí, ale také v zemích Latinské Ameriky (zde zejména v oblasti elektrifikace a telefonizace venkova). V Evropě vyvíjejí družstva svoji činnost nejenom v členských státech Evropské unie, ale i mimo ni. Jako příklad lze uvést např.

Norsko, kde je vývoj družstev datován od r. 1860 a družstva působí zejména v oblasti obchodu (součástí spotřebního družstevnictví jsou různé maloobchodní řetězce), zemědělství, potravinářské výroby, v oblasti bydlení i v oblasti peněžnictví. Spotřební družstva jsou významně zastoupena také např. ve Švýcarsku.

O významu družstevnictví v zemích Evropské unie svědčí i to, že dne 22. 7.

2003 bylo vydáno nařízení Rady ES č. 1435/2003, o statutu evropské družstevní společnosti, a v návaznosti na to (téhož dne – k provedení citovaného nařízení) směrnice Rady ES č. 2003/72, kterou se doplňuje statut evropské družstevní společnosti s ohledem na zapojení zaměstnanců.

Družstevnictví má výrazné postavení např. při prodeji potravin, v bankovnictví, pojišťovnictví, zemědělství, bydlení, ale stále více také v oblasti péče o zdraví (vč. lékárnictví), vzdělávání a služeb pro podnikatele.

Jako příklad lze uvést Rakousko, kde je významně zastoupeno družstevnictví zemědělské, peněžní, spotřební, výrobní (živnostenské) a bytové. Nejvýznamnější skupinou družstev v Rakousku je skupina Raiffeisen, která zahrnuje bankovní skupinu a skupiny zemědělských družstev (skupina skladů, mlékárenská skupina a další). Rovněž v Itálii vyvíjejí činnost zejména družstva zemědělská, maloobchodní (spotřební), úvěrová a kooperativní družstva pracující společně v oblasti sociální, pracovní, servisní a stavební. V Maďarsku se v posledních letech do značné míry rozvinula družstva zabezpečující sociální potřeby občanů (např. z hlediska bydlení včetně družstev zajišťujících pronájem či realitní činnost), družstva úvěrová a družstva sociální k zajištění péče o sociálně slabší skupiny.

Nadále zde jsou významně zastoupena zemědělská, obchodní, zpracovatelská a stavební družstva. Bytové družstevnictví tvoří největší družstevní sektor v Polsku. Následují ho družstva zemědělská, výrobní družstva a družstva služeb. Zastoupeny jsou i další sektory, např. družstevní banky, družstva zaměstnávající znevýhodněné osoby (zejména dřívější družstva invalidů), auditorská družstva, stavební družstva a podobně. Významně se rozvíjejí družstva sociální.

Také v severských státech Evropské unie vznikala první družstva ve druhé polovině 19. století. Dánské družstevnictví je reprezentováno zejména zemědělskými družstvy, která zemědělské výrobky nejenom produkují, ale i zpracovávají a prodávají. Existují zde však také družstva bytová, lesnická, družstva poskytující služby či bankovní a pojišťovací družstva. Obdobně je tomu i ve Švédsku, kde vedle družstev pojišťovacích, bytových, spotřebních, zemědělských a lesnických došlo k rozvoji družstev zdravotnické péče a dále tzv. družstevních rozvojových center, která byla zaměřena na rozvoj sociální péče, rozvoj regionů a vytváření pracovních příležitostí. Finské družstevnictví

tvoří družstva mlékárenská, družstevní jatka, spotřební družstva, dále družstva lesnická, bankovní a pojišťovací.

Existenci družstev můžeme zaznamenat i v mnoha dalších zemích, např. ve Španělsku, v Německu, ve Francii, v Estonsku, Litvě či Lotyšsku, ale další podrobnější informace o zahraničních družstvech jsou již nad rámec účelu této publikace.

1.3 Principy sdružování družstev v ČR a ve světě Rozvoj družstevnictví na našem území v různých odvětvích koncem 19. století sílil. Například spotřebních družstev existovalo v roce 1898 již 172.

Značný rozvoj však zaznamenalo i družstevnictví peněžní a zemědělské. Toto mělo vliv na potřebu integrace družstev. Prvním družstevním sdružením na území dnešní České republiky bylo sdružení zemědělských družstev, založené roku 1896 a nazvané „Ústřední jednota hospodářských družstev“, které získalo významnou pozici na agrárním trhu. Další významnou družstevní centrálou byl „Ústřední svaz českoslovanských konsumních, výrobních a hospodářských družstev“, založený v roce 1908 v Praze.

V oblasti hospodářské činnosti spotřebních družstev měla velký význam „Velkonákupní společnost družstev v Praze“, která byla založena rovněž v roce 1908 a později se stala rozvětveným podnikem s celostátní působností a s vybavením, jež patřilo k nejmodernějším v Evropě. Vedle uvedených družstevních sdružení existovaly až do druhé světové války ještě další organizace zastřešující různá družstva (např. „Moravská jednota záložen, raiffeisenek a družstev“).

V době Protektorátu Čechy a Morava byl v oblasti sdružování družstev proveden zásah s cílem jeho regulace. Dne 3. července 1942 bylo vydáno vládní nařízení č. 242, o svazech výdělkových a hospodářských společenstev.

Jeho účelem bylo zavést povinné členství družstev v zákonem určených svazech a tyto podřídit dohledu oborově příslušného ministra. Podle § 2 se družstva zemědělská (společenstva a spolky) sdružovala podle svého sídla do „Svazu zemědělských družstev v Čechách“ se sídlem v Praze a „Svazu zemědělských družstev na Moravě“ se sídlem v Brně. Jako vrcholný svaz, společný pro zemědělská družstva sídlící na území protektorátu, byl zřízen „Ústřední svaz zemědělských družstev pro Čechy a Moravu“ se sídlem v Praze. Všechny tyto svazy podléhaly dohledu ministra zemědělství

a lesnictví. Sdružování družstev bytových (bytových podniků) upravoval § 3, který určil, že všechny bytové podniky se sdružují ve „Svaz bytových podniků pro Čechy a Moravu“ se sídlem v Praze, který měl možnost zřídit v Brně pobočku pro Moravu. Svaz podléhal dohledu ministra vnitra.

Postavení spotřebního družstevnictví řešil § 4, který přikazoval spotřebním družstvům (spotřebním společenstvům a konsumním spolkům) sdružit se ve „Svaz spotřebních družstev pro Čechy a Moravu“ se sídlem v Praze. Všechna ostatní družstva (společenstva a spolky) se podle § 5 sdružovala ve „Všeobecný družstevní svaz pro Čechy a Moravu“ se sídlem v Praze. Stejně i v tomto případě měly svazy možnost zřídit pobočku pro Moravu v Brně a oba podléhaly dohledu ministra hospodářství a práce. Všechny zde uvedené svazy byly podle § 6 zřízeny jako spolky podle zákona ze dne 15. listopadu 1867 č. 134 ř. z., o právu spolčovacím. Ve vztahu ke svazu měl dohlédající ministr rozsáhlé pravomoci – vydával jeho stanovy a schvaloval jejich změny (rovněž sám mohl stanovy měnit), jmenoval představenstvo svazu, schvaloval rozpočet a mohl pověřovat svaz jinými úkoly družstevní povahy nad rámec činnosti vymezené citovaným vládním nařízením. Ustanovením § 15 byl dále zrušen „Ústřední svaz družstev v Praze“ s tím, že likvidační přebytek se použije ve prospěch nově zřízených svazů. Další záležitostí, kterou nařízení řešilo, bylo zřízení peněžních ústavů (§ 17 a násl.), a to formou přeměny dosavadních svazů peněžních družstev v nová peněžní ústředí (často též při sloučení několika těchto svazů). Současně bylo ustanovením § 22 zakázáno zřizovat peněžní a úvěrní spolky s tím, že dosavadní spolky se měly do 31. 12. 1942 přeměnit na společenstva nebo zaniknout.

Dne 21. července 1948 nabyl účinnosti zákon č. 187/1948 Sb., o Ústřední radě družstev, který nově stanovil způsob sdružování družstev. Veškerá družstva se povinně sdružovala v nově zřízené Ústřední radě družstev (ÚRD), která sídlila v Praze. Jejím oblastním orgánem pro družstva na Slovensku byla (jako samostatná právnická osoba) Slovenská rada družstev, sídlící v Bratislavě. Významným prvkem byla možnost vyjadřovat se k návrhům zákonů a dalších norem týkajících se družstevního hnutí (§ 2 odst. 2 zákona). Členy ÚRD byly (podle § 4 odst. 2) také ústavy lidového peněžnictví a lidová peněžní ústředí, zřízené jako družstva podle zákona č. 181/1948 Sb., o organisaci peněžnictví, jakož i jiné právnické osoby, jejichž převážnou činností byla „bytová péče“. Družstva nadále podléhala revizi podle zákona č. 133/1903 ř. z., avšak s tou změnou, že revizi prováděla ÚRD, s výjimkou

peněžních ústavů, u nichž provádělo revizi ministerstvo financí (na peněžní ústavy nedopadala také ještě některá další ustanovení citovaného zákona).

V činnosti ÚRD lze ovšem spatřovat i prvky omezující družstevní demokracii. Zejména jde o nutnost jejího předchozího souhlasu ke zřízení nového družstva, dále o možnost odvolat orgány družstva a jmenovat na zbytek funkčního období orgán náhradní, jakož i o možnost navrhnout příslušnému krajskému národnímu výboru zrušení družstva. Avšak také nad činností ÚRD existoval dozor, který vykonávalo ministerstvo sociální péče.

Byla mu dána možnost odvolat orgány ÚRD a jmenovat orgány náhradní.

Dnem zřízení ÚRD zanikly bez likvidace svazy zřízené vládním nařízením č. 242/1942 Sb. (§ 12 odst. 1) a jejich práva a závazky přešly univerzální sukcesí na ÚRD. Po roce 1950 pak byla z řídicí působnosti ÚRD vyňata jednotná zemědělská družstva, která začala být řízena přímo státními orgány.

K další změně došlo v roce 1953, kdy jako další stupeň pro sdružování družstev (navázaný na ÚRD jako vrcholnou federální družstevní organizaci) byl ustaven Ústřední svaz spotřebních družstev a Ústřední svaz výrobních družstev (bytová družstva byla až do r. 1968 přímými členy ÚRD), jejichž členy byly krajské svazy uvedených družstev. Každý ústřední svaz pak měl ustaven svůj slovenský výbor pro řízení a správu družstev na Slovensku.

Ve vazbě na vznik federace v roce 1968 byly v uvedeném roce ústřední svazy zrušeny a byly ustaveny národní svazy, a to na území dnešní ČR Český svaz bytových družstev, Český svaz spotřebních družstev a Český svaz výrobních družstev. Tyto družstevní svazy existují dodnes, ovšem pod změněným názvem – Svaz českých a moravských bytových družstev, Svaz českých a moravských spotřebních družstev a Svaz českých a moravských výrobních družstev; spolu se Zemědělským svazem (který však sdružuje nejenom družstva, ale i ostatní zemědělské podnikatelské subjekty) jsou členy Družstevní Asociace České republiky. Ta je právním nástupcem Družstevní unie ČSFR (dříve ÚRD). Dalším významným družstevním svazem (stojícím však mimo Družstevní Asociaci České republiky) je Sdružení bytových družstev a společenství vlastníků ČR. V oblasti bytových družstev působí také Družstevní marketingové sdružení Česká republika, které sice sdružuje málo družstev, ale jde o bytová družstva patřící k těm největším. Peněžní družstva mají možnost být členy Asociace družstevních záložen.

Z hlediska mezinárodního patří družstevní hnutí mezi nejvýznamnější nevládní hnutí na světě. Jeho prvopočátky jsou úzce spjaty se samotným