Soudní judikatura ve světle nového občanského zákoníku

OBÁLKA

PATITUL SOUDNÍ JUDIKATURA VE SVĚTLE NOVÉHO OBČANSKÉHO ZÁKONÍKU Komentovaný rejstřík judikatury a její použití po rekodifikaci

TITUL Petr Bezouška / Milan Hulmák Jindřich Psutka / Tomáš Doležal

SOUDNÍ JUDIKATURA VE SVĚTLE NOVÉHO OBČANSKÉHO ZÁKONÍKU Komentovaný rejstřík judikatury a její použití po rekodifikaci

VZOR CITACE Vzor citace: BEZOUŠKA, P. a kol. Soudní judikatura ve světle nového občanského zákoníku. Komentovaný rejstřík judikatury a její použití po rekodifikaci. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2016, 748 s.

Právní stav publikace je k 31. 10. 2015.

© Wolters Kluwer ČR, a. s., 2016 ISBN 978-80-7552-090-6 (váz.)

ISBN 978-80-7552-091-3 (e-pub) www.wolterskluwer.cz

OBSAH O autorech Seznam zkratek Předmluva Rejstřík dle ustanovení nového občanského zákoníku Rejstřík dle data vydání judikátů Rejstřík dle klíčových slov Summary Seznam literatury

O AUTORECH JUDr. Petr Bezouška, Ph.D., působí v advokátní kanceláři PRK Partners (of counsel), vyučuje soukromé právo na PF UP v Olomouci a je dlouholetým členem Legislativní rady vlády. V rámci různých platforem se od roku 2005 podílel na rekodifikaci soukromého práva. Je autorem/spoluautorem řady odborných článků, publikací a vysokoškolských učebnic. Specializuje se zejména na poradenství související s rekodifikací soukromého práva, náhradu škody, nemovitosti a smluvní závazky.

JUDr. Milan Hulmák, Ph.D., je samostatným advokátem, rozhodcem Rozhodčího soudu při HK ČR a AK ČR a rozhodcem zapsaným v seznamu Ministerstva spravedlnosti. Působí též v advokátní kanceláři Havel, Holásek & Partners (of counsel). Vyučuje soukromé právo na PF UP v Olomouci, je dlouholetým členem pracovní komise Legislativní rady vlády pro soukromé právo. Byl členem rekodifikační komise připravující nový občanský zákoník.

Je spoluautorem komentářů občanského zákoníku a autorem či spoluautorem řady dalších odborných publikací a článků v oblasti soukromého práva.

JUDr. Jindřich Psutka, Ph.D., působí na Fakultě právnické ZČU v Plzni a Vysoké škole Karlovy Vary, o. p. s., kde se věnuje výuce soukromého práva.

V minulosti byl členem komisí Legislativní rady vlády ČR k návrhu občanského zákoníku v oblastech věcných práv, dědického práva a deliktního práva. Je spoluautorem komentářů občanského zákoníku a autorem monografie Společné jmění manželů (C. H. Beck, 2015). doc. JUDr. Tomáš Doležal, Ph.D., LL.M., působí na Ústavu státu a práva AV ČR a I. LF UK v Praze, vedle toho je též externím pedagogem PF UP v Olomouci. Na ÚSP AV ČR je vedoucím Kabinetu zdravotnického práva a bioetiky a Oddělení soukromého práva. Současně je zakladatelem The Czech Unit of UNESCO International Network in Bioethics. Je autorem komentáře občanského zákoníku věnujícího se ochraně osobnostních práv, náhradě újmy na přirozených právech člověka (Leges) a smlouvě o péči o zdraví (C. H. Beck). Jeho články a monografie se věnují zejména medicínskému právu a problematice civilněprávní odpovědnosti.

SEZNAM ZKRATEK1 Právní předpisy not. ř. zákon č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád); v hist. souvislostech též zákon č. 95/1963 Sb. o. s. ř. zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád; v hist. souvislostech též zákon č. 142/1950 Sb. o. z. zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník2 obč. zák. zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník; v hist. souvislostech též zákon č. 141/1950 Sb. obch. zák. zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník tr. ř. zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád) z. ř. s. zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních zák. o matrikách zákon č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých souvisejících zákonů zák. o rodině zákon č. 94/1963 Sb., o rodině zák. práce zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce; v hist. souvislostech též zákon č. 65/1965 Sb. Ostatní ČSR Česká socialistická republika ČSSR Československá socialistická republika KS krajský soud KSPH Krajský soud v Praze NS Nejvyšší soud NSS Nejvyšší správní soud OS okresní soud Sb. NSS Sbírka rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího správního soudu SbNU Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu SJM společné jmění manželů SSR Slovenská socialistická republika ÚS Ústavní soud VS vrchní soud

1 Není-li uvedeno jinak, jsou právní předpisy v publikaci citovány ve znění pozdějších předpisů.

2 Ustanovení nového občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. jsou v textu uvedena buď bez zkratky, anebo s označením „o. z.“.

PŘEDMLUVA I. Význam judikatury Od 1. ledna 2014 zažíváme zásadní změnu v oblasti soukromého práva – účinným se stal nový občanský zákoník č. 89/2012 Sb. Toto tvrzení lze podložit již jen prostým srovnáním s textem předcházejícího občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. Některé instituty vykazují prvky naprostého rozchodu s dosavadní právní úpravou, jiné se změnily pouze okrajově, zavedly se (staro)nové instituty, změnu prodělala právní terminologie. Někdy si vystačíme s výkladovým slovníkem, abychom zjistili, co se skrývá za pojmy jako zápůjčka, rozhrada či přestavek, jinde je nezbytná hlubší úvaha o smyslu reformy (např. při zkoumání platnosti právního jednání nebo nových pravidel dědického práva).

V souvislosti s proklamovanou diskontinuitou vůči „socialistickým“ občanským zákoníkům z let 1950 a 19643 je třeba zvažovat, jak se vypořádat s dosavadní soudní judikaturou. Jestliže se nový občanský zákoník staví rezervovaně k předchozí právní úpravě, je namístě hypotéza, že tomu tak je nepochybně i ve vztahu k předchozí judikatuře.

Význam soudní judikatury pro správnou interpretaci právních předpisů byl v posledních letech předmětem řady studií.4 v mnoha ohledech se chováme k soudním rozhodnutím podobně jako k právním předpisům. Ustálená judikatura vrcholných soudů představuje ve svém materiálním rozměru právní normu. Vytváříme zvláštní procedury pro změny judikátů,5 v judikatuře6 i v doktríně7 řešíme problémy retroaktivních a prospektivních účinků soudních rozhodnutí. Samozřejmostí je kasační závaznost rozhodnutí nadřízených soudů a Ústavního soudu.8 V tomto jsou příhodná slova o mrtvé liteře zákona a bujarém stromu života.9 Význam judikatury je přitom přímo závislý na rozsahu publikace soudních rozhodnutí. Na území České republiky mají dlouhou tradici soukromé sbírky soudních rozhodnutí. Od roku 1859 byly vydávány sbírka Glasera, Ungera a Walthera. Po přijetí zákona o zlidovění soudnictví (zákon č. 319/1948 Sb.) a zákona o organizaci soudů (zákon č. 66/1952 Sb.) došlo k monopolizaci.

Nová sbírka (tehdy s názvem Sbírka rozhodnutí československých soudů)

byla založena na principu autoritativního modelu aplikace práva a myšlence totální diskontinuity soudního rozhodování s cílem dosažení socialistické aplikace socialistického práva.10 Po roce 1989 sice došlo ke změně v celospolečenských poměrech, charakter Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek je však obdobný. Publikuje se pouze několik rozhodnutí, každoročně rozdělených do deseti sešitů. Vedle toho se však objevily soukromé sbírky, vydávané především různými nakladatelstvími (C. H. Beck, Wolters Kluwer). Ty vycházejí v listinné podobě (Soubor soudních rozhodnutí a stanovisek), jsou součástí právních informačních systémů (ASPI, beck-online) nebo různých specializovaných internetových portálů (profipravo.cz, epravo.cz).

II. Vypořádání se s judikaturou v historii Bylo již poukázáno, že po roce 1948 byla tendence k diskontinuitě s předchozím pořádkem. Známé jsou výroky Klementa Gottwalda o nutnosti likvidace nemožného stavu, kdy platí zákony z doby Marie Terezie.11 Nelze se proto divit, že analýza použitelnosti předchozích publikovaných rozhodnutí ve vztahu ke střednímu občanskému zákoníku nebyla provedena (alespoň nám není známo, že by k tomu došlo). Judikatura s předchozími rozhodnutími nepracovala, respektive v rozhodnutích se na rozdíl od předválečného období odkazy na tato rozhodnutí neobjevují.

Jiná situace nastala při přijímání občanského zákoníku v roce 1964. k paušálnímu odmítnutí předchozí „socialistické“ judikatury nedošlo. Naopak, v rámci prací na souhrnných rejstřících byla jednotlivá rozhodnutí ke střednímu občanskému zákoníku publikovaná ve Sbírce rozhodnutí československých soudů a ve Sbírce rozhodnutí a sdělení soudů ČSSR posouzena z hlediska použitelnosti i po přijetí občanského zákoníku č.

40/1964 Sb. Jednotlivá rozhodnutí přijatá ke střednímu občanskému zákoníku byla při publikaci v souhrnných rejstřících doplněna o komentář, zda jsou nadále použitelná či nikoli, eventuálně z jakých důvodů.12 III. Způsob zpracování rejstříku V obecné rovině lze konstatovat, že již učiněný soudní výklad by měl být, nedojde-li k následnému shledání dostatečných relevantních důvodů podložených racionálními a přesvědčivějšími argumenty, východiskem pro

rozhodování následujících případů stejného druhu, a to z pohledu postulátů právní jistoty, předvídatelnosti práva, ochrany oprávněné důvěry v právo (oprávněného legitimního očekávání) a principu formální spravedlnosti (rovnosti).13 Toto bylo též naše východisko.

Předmětem zkoumání byla primárně soudní rozhodnutí publikovaná ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu. Jde o sbírku, v níž se v zájmu jednotného rozhodování soudů uveřejňují jednak stanoviska Nejvyššího soudu zaujatá kolegii nebo plénem, jednak vybraná rozhodnutí Nejvyššího soudu a ostatních soudů (§ 24 zák. č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích). To platí samozřejmě i pro předchůdce této sbírky – Sbírku rozhodnutí československých soudů, Sbírku rozhodnutí a sdělení soudů ČSSR. Rozhodnutí publikovaná ve Sbírce rozhodnutí jsou nejčastěji těmi, která slouží jako model rozhodnutím následujícím. Ze zákona mají funkci sjednocení judikatury. Jsou výrazem širší diskuse o publikaci konkrétního rozhodnutí, a to v rámci Nejvyššího soudu i připomínkových míst. i když se vždy nejedná o rozhodnutí vrcholného orgánu obecné justice, jsou v jeho rámci k publikaci schválena, navíc díky předložené právní větě jsou uživatelsky příjemná. Stranou jsme ponechali ta rozhodnutí, která primárně řeší procesní problematiku (včetně insolvenčního a exekučního řízení), právo obchodních korporací či právo duševního vlastnictví.

Samozřejmě nelze odhlédnout od současné praxe, která pracuje také se soukromými sbírkami soudních rozhodnutí (typicky Soubor soudních rozhodnutí a stanovisek). Řada rozhodnutí publikovaných v těchto sbírkách sice nebyla publikována ve Sbírce rozhodnutí, např. protože nebylo dosaženo potřebného konsensu, přesto však mají zásadní vliv na právní praxi. z těchto soukromých sbírek jsme proto zpracovali pouze rozhodnutí se zásadním významem pro právní praxi.

IV. Výsledný rejstřík Jako konečný výsledek našeho zkoumání předkládáme do odborného diskurzu tuto monografii, která obsahuje tři věcné rejstříky a celkem zpracovává více než 1 000 rozhodnutí. V první části jsou rozhodnutí tříděna podle ustanovení nového občanského zákoníku, a to s uvedením právní věty, našeho komentáře a s doporučením k další použitelnosti. Ve druhé části je uveden seznam všech zpracovaných rozhodnutí, který je setříděný vzestupně podle data vydání jednotlivých rozhodnutí. Třetí část rejstříku umožňuje

vyhledávat rozhodnutí podle klíčových slov, která jsou k nim přiřazena.

Na výsledky tohoto zkoumání mohou navázat všechny profese právnického života – soudci, advokáti, studenti práv a jejich pedagogové aj. Naše závěry nestavíme jako neměnné, ale chceme jimi jednak pomoci v prvotní orientaci a zároveň vyvolat diskusi nad některými paradigmaty, která doposud soudní judikaturu v některých otázkách ovládala.

Praha, listopad 2015 Autoři 3 Důvodová zpráva, s. 18. Srov. blíže též ELIÁŠ, K. Rekodifikace občanského práva v postmoderní době. Právní rozhledy, 2008, č. 1, s. 1 a násl.

4 KÜHN, Z., BOBEK, M., POLČÁK, M. (eds.) Judikatura a právní argumentace: teoretické a praktické aspekty práce s judikaturou. Praha: Auditorium, 2006.

5 Srov. § 20 zák. č. 6/2002 Sb., § 17 zák. č. 150/2002 Sb., § 23 zák. č. 182/1993 Sb. a například nález ÚS ze dne 20. 9. 2006, sp. zn. II. ÚS 566/05.

6 Např. nález ÚS ze dne 5. 8. 2010, sp. zn. II. ÚS 3168/09, nález ÚS ze dne 15. 6. 2009, sp. zn. I. ÚS 342/09.

7 KÜHN, Z. Ústavní soud k intertemporalitě judikatorních změn. Jurisprudence, 2010, č. 8, s. 32–39; KÜHN, Z. Prospektivní a retrospektivní působení judikatorních změn. Právní rozhledy, 2011, č. 6. s. 191 a násl.

8 Srov. nálezy ÚS ze dne 08. 11. 2011, sp. zn. IV. ÚS 1642/11 a ze dne 16. 11. 2011, sp. zn. I. ÚS 2420/11.

9 Srov. ELIÁŠ, K. k článku JUDr. Stanislava Křečka „Zamyšlení nad návrhem nového občanského zákoníku“. Bulletin advokacie, 2008, č. 9, s. 22 – v části o významu soudní judikatury a § 10 odst. 2 o. z.

10 Srov. KÜHN, Z. Aplikace práva soudem v éře středoevropského komunismu a transformace. Praha: C. H. Beck, 2005, s. 32; Kühn, Z. in KUKLÍK, J. et al. Dějiny československého práva. 1945–1989. Praha: Auditorium, 2011, s. 298.

11 Kuklík, J. In KUKLÍK, J. et al. Dějiny československého práva. 1945–1989. Praha: Auditorium, 2011, s. 87.

12 Např. Souhrnný rejstřík 1949–1963 (k rozhodnutím a stanoviskům ve věcech občanskoprávních). Praha: Nejvyšší soud ČSSR, 1983.

13 Srov. nález ÚS ze dne 25. 1. 2005, sp. zn. III. ÚS 252/04 [Sb.n.u.US, svazek č. 36, nález č.

16, s. 173].

REJSTŘÍK DLE USTANOVENÍ NOVÉHO OBČANSKÉHO ZÁKONÍKU

§1 NS 33 Cdo 2330/2009 (R 73/2011), rozhodnutí ze dne 29. 11. 2010: judikát by neměl být užíván Právní věta: Ujednání spotřebitelské smlouvy o dílo, podle něhož je objednatel (spotřebitel), který odstoupí od smlouvy, povinen zaplatit zhotoviteli (vedle částky připadající na práce již vykonané a náhrady účelně vynaložených nákladů ve smyslu § 642 odst. 1 obč. zák.) peněžité odstupné, aniž by tato nevýhoda byla ve smlouvě kompenzována, je absolutně neplatné pro rozpor s ustanovením § 55 odst. 1 obč. zák. Smluvní strany se ve smlouvě nemohou dohodnout, že jedna z nich (nebo obě) má právo od smlouvy odstoupit s poskytnutím odstupného i poté, co již smlouvu alespoň zčásti splnila nebo přijala byť jen částečné plnění (§ 497 obč. zák.).

Komentář: v případě prvního závěru je třeba upozornit na to, že formulace § 55 odst. 1 obč. zák. se liší od § 1812 odst. 2 o. z., případ by se měl spíše řešit dle § 1813 a nelze vyloučit, že by takové ujednání bylo v konkrétní situaci posouzeno jako nepřiměřené, a tudíž zdánlivé. Pokud jde o druhý závěr, o. z. takové dohodě nebrání, je plně ve smluvní dispozici stran.

NS 26 Cdo 400/2000 (R 90/2003), rozhodnutí ze dne 29. 1. 2002: judikát by neměl být užíván Právní věta: Soubor místností (popřípadě jednotlivá obytná místnost), které jsou rozhodnutím stavebního úřadu určeny k trvalému bydlení (§ 76 odst. 1, § 85 zákona č. 50/1976 Sb. Ve znění pozdějších předpisů), se pokládá za byt ve smyslu ustanovení § 685 a násl. obč. zák.

Komentář: Judikát vychází z toho, že předmětem nájemní smlouvy k bytu může být pouze takový prostor, který je rozhodnutím stavebního úřadu určen k trvalému bydlení. Tento názor je novou právní úpravou výslovně překonán, neboť se již nevychází z kolaudačního rozhodnutí, ale z faktického stavu (srov. § 2236 o. z.).

§2 NS 31 Cdo 2707/2007 (R 81/2010), rozhodnutí ze dne 14. 10. 2009: judikát lze nadále užívat Právní věta: Ujednání o smluvní pokutě v obchodněprávních vztazích je možné posuzovat jako neplatný právní úkon pro rozpor s dobrými mravy podle § 39 obč. zák. pouze v případě, že by se dobrým mravům příčily okolnosti, za kterých byla smluvní pokuta sjednána, a to i případně ve spojení se skutečností, že byla sjednána nepřiměřeně vysoká smluvní pokuta.

Ujednání o smluvní pokutě není však možno v obchodněprávních vztazích považovat za neplatné podle § 39 obč. zák. pouze z důvodu nepřiměřenosti sjednané výše smluvní pokuty.

Komentář: Nový zákoník má v § 2051 obdobnou právní úpravu, jaká byla v § 301 obch. zák., tj. moderační právo soudu ke snížení smluvní pokuty v případě její nepřiměřené výše. Sjednaná smluvní pokuta, jejíž výše je nepřiměřená, není automaticky absolutně neplatná, jak tomu bylo do 31. 12.

2013 dle obč. zák. Není však vyloučeno, aby způsob, jakým byla smluvní pokuta včetně její výše sjednána, byl zjevně v rozporu s dobrými mravy.

Následkem pak je absolutní neplatnost právního jednání, avšak s odklonem k § 577 o. z.

NS Cpjn 6/2009 (R 6/2010), rozhodnutí ze dne 14. 4. 2009: judikát je použitelný s výhradou Právní věta: Skutečnost, že výkon vlastnického práva realizovaný žalobou na vyklizení bytu (nebo nemovitosti sloužící k bydlení) je uplatňován v rozporu s dobrými mravy, se podle okolností daného případu projeví buď určením delší než zákonné lhůty k vyklizení (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), vázáním vyklizení na poskytnutí přístřeší či jiného druhu bytové náhrady, nebo i zamítnutím žaloby (pro tentokrát).

Komentář: Výkon práva již není v o. z. Výslovně poměřován souladností s dobrými mravy. Zákoník však požaduje, aby použití právního předpisu (tedy jeho aplikace) nebyla v rozporu s dobrými mravy a nevedla ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění (§ 2 odst. 3). Jedná se tedy o jinou úvahu – ne o tom, zda počínání žalobce je v rozporu s dobrými mravy, ale zda by se do této kolize dostalo užití určitého pravidla soudem. Nelze-li pak takové pravidlo použít, je třeba postupovat podle § 10 a rozhodnout

podle analogie zákona případně analogie práva (§ 10 odst. 2). V takovém případě nelze vyloučit, že soudy budou respektovat dosavadní judikaturu i s tím, že budou vázat vyklizení např. na poskytnutí bytové náhrady, nedojde-li ke změně okolností, nebo na delší dobu plnění. Další možností by bylo zhodnotit, zda ze strany žalobce nejde o zjevné zneužití práva (§ 8), kterému by odmítl poskytnout ochranu. Při tomto postupu však nepřichází v úvahu založení povinnosti na straně žalobce, pouze zamítnutí žaloby.

KS Ostrava 15 Co 162/2004 (R 79/2005), rozhodnutí ze dne 17. 8. 2004: judikát lze nadále užívat Právní věta: Jestliže dlužník porušil povinnost platit včas dohodnuté splátky úvěru jen proto, že mu věřitel znemožnil nakládat s peněžními prostředky uloženými na účtech, které pro dlužníka vedl, je vymáhání smluvní pokuty vzniklé porušením výše uvedené povinnosti dlužníka výkonem práva v rozporu s dobrými mravy (§ 3 odst. 1 obč. zák.).

Komentář: Nový zákoník již neobsahuje výslovný odkaz na korektiv dobrých mravů v rámci hodnocení výkonu práva. Namístě je však aplikovat buď § 8 (zákaz zjevného zneužití práva), anebo § 2 odst. 3 (použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy).

NS 31 Cdo 1096/2000 (R 59/2003), rozhodnutí ze dne 14. 11. 2002: judikát je použitelný s výhradou Právní věta: Při úvaze o tom, zda vyklizení bytu má být výjimečně vázáno na zajištění bytové náhrady (§ 3 odst. 1 obč. zák.), nelze pominout okolnost, že vyklizovaný, který v bytě dlouhodobě bydlí v přesvědčení, že mu svědčí platný titul bydlení, nedostatek tohoto titulu nezpůsobil.

Komentář: Občanský zákoník již nepočítá s dobrými mravy jako korektivem výkonu práva. Místo toho zakazuje zjevné zneužití práva (§ 8) a použití právního předpisu v rozporu s dobrými mravy (§ 2 odst. 3). Zároveň je nutno upozornit, že nová právní úprava již v rámci nájemního bydlení nezná institut bytové náhrady. Konstituovat bytovou náhradu analogickou aplikací jiného pravidla tak již není možné. Soud zde však vyslovil názor, že může bytovou náhradu přiznat i bez toho, aby se uchýlil k analogii. Přitom se odkázal mj. na čl. VII zásad občanskoprávních vztahů vyjádřených v původní redakci obč. zák., který obsahoval zákaz zneužití práva. Lze proto předpokládat, že soud se svých závěrů podrží a v případech zvláštního zřetele hodných omezí právo

vlastníka na vyklizení povinností zajistit náhradní bydlení (viz R 39/86).

Domníváme se však, že takový postup není správný. Na okraj lze dodat, že podle o. z. by tu došlo ke zhojení na základě § 2238.

NS 20 Cdo 1506/99 (R 12/2002), rozhodnutí ze dne 28. 6. 2001: judikát lze nadále užívat Právní věta: Na základě ustanovení § 3 odst. 1 obč. zák. nelze zamítnout žalobu o vyklizení nebytových prostor, jestliže smlouva o jejich nájmu je absolutně neplatná.

Komentář: Občanský zákoník již neužívá korektiv dobrých mravů k posouzení výkonu práva. Uvažovat lze o užití § 2 odst. 3, případně § 8. Závěr je však korektní v tom, že není-li titul, není právní důvod k užívání.

Skutečnost, kdo neplatnost právního titulu způsobil, se zohlední v rámci náhrady škody.

NS 25 Cdo 2895/99 (R 5/2002), rozhodnutí ze dne 29. 3. 2001: judikát lze nadále užívat Právní věta: Má-li být bezdůvodné obohacení vydáno v penězích a nesplníli dlužník svoji platební povinnost včas, má věřitel právo požadovat též úroky z prodlení (§ 517 obč. zák.). Uplatnění práva na úrok z prodlení není samo o sobě výkonem práva, který je v rozporu s dobrými mravy (§ 3 odst. 1 obč. zák.).

Komentář: i když nová právní úprava již neužívá dobré mravy jako korektiv výkonu práva, lze tyto závěry vztáhnout též k § 2 odst. 3 a § 8.

KS České Budějovice 8 Co 1799/95 (R 9/97), rozhodnutí ze dne 2. 11.

1995: judikát je použitelný s výhradou Právní věta: Zákaz vymáhání výher ze sázek a her podle kogentního ustanovení § 845 obč. zák. nelze v konkrétním případě řešit poukazem na ustanovení § 3 obč. zák.

Komentář: Nový občanský zákoník silně akcentuje myšlenku poctivosti a dobré víry. Na základě toho lze uzavřít, že daný případ by se odlišně posoudil v případě, věděl-li hráč o vadě automatu, případně o chybějícím veřejnoprávním povolení, a jinak v případě, pokud o těchto skutečnostech nevěděl. V prvním případě je namístě plná aplikace § 2874 o nevymahatelnosti výhry. Pokud by však hráč neměl důvod pochybovat o

tom, že k hracímu automatu je vydáno potřebné veřejnoprávní povolení, je namístě spíše chránit hráče a jeho dobrou víru, než podvodně jednajícího provozovatele. Poukázat lze jistě i na § 2 odst. 3, dle kterého použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy.

KS Praha 11 Co 183/85 (R 41/88), rozhodnutí ze dne 29. 4. 1984: judikát by neměl být užíván Právní věta: Návrh na zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví přikázáním věci za náhradu nemůže soud zamítnout z důvodů hodných zvláštního zřetele (§ 142 odst. 2 obč. zák.), pokud je tu možné vypořádání spoluvlastnictví rozdělením věci.

Komentář: Nový občanský zákoník již neobsahuje výslovnou právní úpravu, která by umožňovala soudu z důvodů zvláštního zřetele hodných nezrušit a nevypořádat spoluvlastnictví (není-li rozdělení věci možné). Nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat a každý ze spoluvlastníků může kdykoli žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, nebo o zrušení spoluvlastnictví – v tomto případě však bude soud zkoumat, zda žádost nepřichází v nevhodnou dobu nebo nesměřuje jen k újmě některého ze spoluvlastníků. V úvahu by přicházel i postup podle § 2 odst. 3 (soud by pro tentokrát nerozhodl, pokud by použití právního předpisu bylo v rozporu s dobrými mravy nebo vedlo ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění).