Issuu

PSYCHIATRIE pro všeobecné praktické lékaře Prof. MUDr. Jiří Raboch, DrSc. a kolektiv MUDr. Petr Herle

PSYCHIATRIE pro všeobecné praktické lékaře

EDIČNÍ ŘADA PRO VPL II.

Prof. MUDr. Jiří Raboch, DrSc. a kolektiv MUDr. Petr Herle

Annecy-le-Vieux • Berlin • Bratislava • Bucusresçi Budapest • Praha • Sofia • Stuttgart • Warszawa

Nakladatelství Dr. Josef Raabe s.r.o. Radlická 2487/99, 150 00 Praha 5 Tel: +420/ 284 028 940, 941 E-mail: raabe@raabe.cz Internet: www.raabe.cz

Copyright © 2011 Nakladatelství Dr. Josef Raabe s.r.o. Všechna práva, zejména právo na titul (název), licenční právo a průmyslová ochranná práva, jsou výhradním vlastnictvím Nakladatelství Dr. Josef Raabe, s. r. o., a jsou chráněna autorským zákonem. Všechna práva jsou vyhrazena, zejména právo na rozmnožování, šíření a překlad. Nositeli autorských práv jsou autoři příspěvků (článků). Za obsah příspěvků odpovídají autoři. Vedoucí projektu: Mgr. Martin Materna Autoři: MUDr. Martin Anders, Ph.D.; MUDr. Pavel Doubek; prof. MUDr. Hana Papežová, CSc.; doc. MUDr. Pavel Pavlovský, CSc.; prof. MUDr. Jiří Raboch, DrSc.; MUDr. Petra Uhlíková Editor: MUDr. Petr Herle Jednatelka nakladatelství: Mgr. Stanislava Andršová Grafický návrh obálky: Grafické studio Minimax, Praha Sazba: Ing. Zbyněk Kučera Tisk: Tisk AS, s. r. o., Jaroměř Expedice: Nakladatelství Dr. Josef Raabe s.r.o., Praha Redakční uzávěrka: 27. 9. 2011 ISBN 978-80-87553-27-5

PSYCHIATRIE

Úvod

Úvod Vážené kolegyně a kolegové, předkládáme vám další, již pátou příručku pro všeobecné praktické lékaře. Nyní je z oblasti psychiatrie. Je koncipována jak pro praktické lékaře pro dospělé, tak i pro lékaře pro děti a dorost. Dává nám ucelený přehled psychiatrické problematiky první linie. Současně s odbornými tématy v ní praktičtí lékaři najdou i právní normy vztahující se k uváděným tématům. Za toto dílo děkuji přednostovi Psychiatrické kliniky prof. MUDr. Jiřímu Rabochovi, DrSc., a jeho spolupracovníkům.

V Praze, 27. 9. 2011 MUDr. Petr Herle

E diční řada pro VPL II.

PSYCHIATRIE

Obsah

Obsah: 1. 1.1 1.2 1.3 1.4 1.5 1.6 1.7 1.8 2. 2.1 2.2 3. 3.1 3.2 3.3 4. 4.1 4.2 5. 5.1 5.2 5.3 5.4

Nejčastější symptomy a syndromy duševních poruch . . . . . . . . . . . 6 Poruchy vědomí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6 Poruchy myšlení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8 Poruchy vnímání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8 Poruchy emotivity . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9 Poruchy chování a jednání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11 Poruchy paměti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11 Poruchy osobnosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12 Nejčastěji užívané syndromy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .13 První pomoc u akutních duševních poruch, přístup k agresivnímu pacientovi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14 Poskytování první pomoci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14 Agresivní pacient . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 19 Základy psychoterapie a komunikace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 22 Terapeutický vztah . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 22 Komunikační a interpersonální styl . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 24 Psychoterapie a nejčastěji používané postupy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 25 Poruchy osobnosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 28 Typy poruch osobnosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 29 Terapie poruch osobnosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 33 Úzkostné a somatoformní poruchy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 34 Typy úzkostných poruch . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 36 Typy somatoformních poruch . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 39 Terapie úzkostných a somatoformních poruch . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 41 Průběh a prognóza úzkostných a somatoformních poruch . . . . . . . . . 46

E diční řada pro VPL II.

PSYCHIATRIE

Obsah

6. Spánek a jeho poruchy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 47 6.1 Nespavost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 47 6.2 Zásady spánkové hygieny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 53 7. Poruchy příjmu potravy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 54 7.1 Typy poruch příjmu potravy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 56 7.2 Terapie poruch příjmu potravy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 58 7.3 Úmrtnost na poruchy příjmu potravy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 60 8. Sexuální poruchy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 61 8.1 Typy sexuálních dysfunkcí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 62 8.2 Typy sexuálních deviací . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 64 9. Afektivní poruchy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 67 9.1 Depresivní porucha . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 67 9.2 Bipolární afektivní porucha . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 76 9.3 Cyklotymie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 78 9.4 Sebevražda . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 78 10. Psychotické poruchy – schizofrenie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 80 11. Závislost na alkoholu a návykových látkách . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 86 11.1 Alkohol (F10.x) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 87 11.2 Opioidy (F11.x) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 92 11.3 Kanabinoidy (F12.x) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 93 11.4 Sedativa a hypnotika (F13.x) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 93 11.5 Kokain (F14.x) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 94 11.6 Jiná stimulancia (F15.X) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 95 11.7 Halucinogeny (F16.x) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 95 11.8 Tabák (F17.x) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 96 11.9 Organická rozpustidla (F18.x) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 96 11.10 Poruchy vyvolané požíváním několika látek (F19.x) . . . . . . . . . . . . . . . . 97 12. Duševní poruchy v dospívání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 97 12.1 Poruchy psychického vývoje (F80–F89) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 98 12.2 Poruchy chování a emocí se začátkem obvykle v dětství a v adolescenci (F90–F 98) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 99 12.3 Schizofrenie v dětství a adolescenci (F2) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 102 12.4 Afektivní poruchy u dospívajících (F3) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 103 12.5 Neurotické poruchy v dospívání (F4) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 103 12.6 Poruchy spánku (F51) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 104 12.7 Posuzování invalidity v dětském věku a v dospívání . . . . . . . . . . . . . . 105 E diční řada pro VPL II.

PSYCHIATRIE Obsah

12.8 Mentální retardace (F70–F 79) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13. Právní normy v dětské psychiatrii . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14. Duševní poruchy v těhotenství, laktaci a klimakteriu . . . . . . . . . . 14.1 Depresivní porucha v jednotlivých životních obdobích žen . . . . . . . 14.2 Těhotenství, poporodní období a laktace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14.3 Klimakterium . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15. Duševní poruchy ve stáří . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15.1 Demence . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15.2 Symptomatické a organicky podmíněné psychotické poruchy . . . . 16. Duševní poruchy a právní regulace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Zkratky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Rejstřík . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

E diční řada pro VPL II.

105 106 108 108 110 113 114 115 121 122 129 133 135

PSYCHIATRIE

E diční řada pro VPL II.

PSYCHIATRIE – N ejčastější symptomy a syndromy duševních poruch Poruchy vědomí

1. Nejčastější symptomy a syndromy duševních poruch doc. MUDr. Pavel Pavlovský, CSc.

Duševní porucha Je opakem duševního zdraví, tedy stavu duševní a sociální pohody. Světová zdravotnická organizace (SZO) tento pojem definuje jako zjevnou poruchu duševní činnosti, která je natolik specifická v klinických projevech, že je rozpoznatelná podle vhodně definovaných znaků, a natolik závažná, že způsobuje ztrátu pracovní schopnosti nebo sociální kapacity nebo obojí, a to v takové míře, že může být vyjádřena ztrátou pracovní schopnosti nebo neschopností při právních či jiných sociálních činnostech. Současně platná 10. revize Mezinárodní klasifikace nemocí (MKN-10) neuvádí dřívější dělení na duševní nemoci (psychózy a neurózy) a trvalé duševní poruchy (specifické poruchy osobnosti a mentální retardace), neboť v řadě konkrétních případů bylo někdy obtížné zjištěnou odchylku od normy zařadit do některé z uvedených kategorií. Zavedení nadřazeného pojmu duševní porucha tudíž přineslo určité terminologické a diagnostické zjednodušení. Psychiatrické vyšetření Je založeno na strukturovaném verbálním kontaktu s pacientem s cílem zjistit jak jeho subjektivní stesky, tak objektivní psychopatologické příznaky. Někdy nelze přesně stanovit hranici mezi subjektivními obtížemi a objektivním nálezem, to však není problém jen psychiatrie. Příkladem může být pacientem vylíčené typické kolísání nálady s ranním pesimem nebo záchvaty panické úzkosti, které aktuálně nevidíme, přesto typičnost popisovaných symptomů nabývá charakteru objektivního příznaku. Lidskou psychiku popisujeme z hlediska jejích projevů a funkcí s tím, že jde o jejich nedělitelnou jednotu. Mluvíme tak např. o vědomí, myšlení, emocích, vnímání, jednání, paměti nebo intelektu. Pokud dojde k poruše psychické činnosti, snažíme se určit, která její část je zasažena a o jaký symptom, psychopatologický fenomén se jedná.

1.1 Poruchy vědomí Dělíme je na kvantitativní (vědomí zastřené) a kvalitativní (vědomí obluzené). E diční řada pro VPL II.

PSYCHIATRIE – N ejčastější symptomy a syndromy duševních poruch

Poruchy vědomí

Kvantitativní poruchy Jsou charakterizovány různým stupněm snížení bdělosti (vigility). Somnolence označuje nejlehčí stupeň, při němž je pacient schopen poměrně kvalitně komunikovat, je však patrná únava a ospalost, myšlení a vybavování vzpomínek je zpomalené, pozornost je snížená. V soporu je kontakt s pacientem velmi omezený, reaguje jen na silnější podnět, odpovědi jsou zpravidla jednoslovné s následným opětovným upadáním do hlubokého útlumu. Kóma je stav bezvědomí, kdy pacient již na oslovení nereaguje, mydriatické zornice reagují zpomaleně, v hlubokém kómatu dochází k mióze. Objevují se patologické reflexy (Babinského r.), klesá krevní tlak, zpomaluje se dýchání a tepová frekvence. Kvantitativní změny vědomí jsou projevem různě závažného somatického onemocnění (cévní mozková příhoda, diabetes, uremie, hepatální kóma), úrazových stavů, intoxikace aj. Kvalitativní poruchy Na kvalitativní poruchy vědomí soudíme na základě pacientovy dezorientace časové a místní, bývá psychomotorický neklid, zkreslené nebo šalebné vnímání se projevuje přítomností iluzí a halucinací, emotivita je zpravidla úzkostná nebo bezradná, vázne recentní paměť. Klinicky jde o delirium nebo mrákotný stav. Delirium je symptomatická psychotická porucha, která komplikuje základní tělesné postižení. Mrákotný stav (obnubilace) má ráz záchvatu s různě dlouhým trváním. Typický je náhlý začátek a náhlé ukončení, zatím co delirium se rozvíjí během několika hodin. S mrákotným stavem se nejčastěji setkáváme u epilepsie, někdy je vyvolán hypoglykemií nebo úrazem. Patická rozespalost, patická podnapilost a patický afekt jsou vzácnými příklady. Motorické funkce jsou zachované, na okolí může postižený jedinec působit i spořádaným dojmem (zejména u vigilambulantního stavu) – jeho výkony jsou však defektní, chybí srozumitelná motivace, jednání nemá logickou souvislost s aktuální situací, orientace je zkreslená. Na proběhlou kvalitativní poruchu vědomí chybí vzpomínka, zejména na mrákotný stav je amnézie úplná. V praxi se můžeme vzácně setkat i s psychogenně navozenými kvalitativními poruchami vědomí, zejména u osob s histrionskou povahou nebo u Ganserova syndromu. Většinou jde o účelové reakce v tíživé životní situaci.

E diční řada pro VPL II.

PSYCHIATRIE – N ejčastější symptomy a syndromy duševních poruch Poruchy myšlení/Poruchy vnímání

1.2 Poruchy myšlení Rovněž poruchy myšlení dělíme na kvantitativní (formální) a kvalitativní (obsahové). Kvantitativní poruchy Do prvé skupiny řadíme poruchy struktury myšlení, tedy např. myšlení nesouvislé (inkoherentní), náhlé přestávky v toku myšlení (zárazy, bloky), zabíhavost, odpovědi nepřiléhavé zcela (inadekvátní) nebo jen částečně (paralogické). Kvalitativní poruchy Blud je příkladem kvalitativní (obsahové) poruchy myšlení především. Je definován jako nevývratné přesvědčení vycházející z nesprávných předpokladů a vyvěrající z duševní poruchy. Pod vlivem bludu někdy nemocný jedná. Podle obsahu rozlišujeme bludy perzekuční (paranoidní), velikášské (megalomanické) a depresivní (mikromanické). Persekuční bludy jsou typické pro schizofrenii a pro stavy jí blízké. Chorobné přesvědčení o pronásledování může někdy vést k projevům agrese vůči domnělým pronásledovatelům. Velikášské bludy jsou doprovázeny expanzivní, manickou náladou – obsahem bývá přesvědčení o vlastních mimořádných schopnostech, původu, bohatství, erotické neodolatelnosti aj. Vyskytují se u psychotické manické fáze bipolární afektivní poruchy, typické jsou pro dnes již poměrně vzácnou progresivní paralýzu. Depresivní bludy se vyskytují u těžkých depresí s psychotickou symptomatikou. Nemocný je přesvědčen o vlastní méněcennosti, onemocnění zhoubnou chorobou, obviňuje se ze zavinění nějaké katastrofy (autoakuzační blud) aj.

1.3 Poruchy vnímání V oblasti vnímání se běžně setkáváme s některými jevy, které přes své určité nápadnosti nehodnotíme jako patické – jde např. o smyslové klamy (hůl ponořená do vody se jeví jako zlomená), synestézie (asociované vnímání různých smyslů – barevné slyšení) nebo pareidolie (fantazijní dotváření mraků při pozorování oblohy). K poruchám vnímání patří především iluze a halucinace. Iluze Iluzi definujeme jako zkreslený vjem. Nemocný např. ošetřujícího lékaře neE diční řada pro VPL II.

PSYCHIATRIE – N ejčastější symptomy a syndromy duševních poruch

Poruchy emotivity

správně považuje za člena své rodiny nebo spolupracovníka a podle toho ho oslovuje. Zapraskání podlahy vnímá jako výstřel, zaslechnutou zcela indiferentní poznámku chápe jako rozsudek trestu smrti apod. S iluzivním vnímáním se setkáváme zejména v deliriózních stavech nebo při intoxikaci. Halucinace Je charakterizována jako šalebný vjem, který vzniká bez identifikovatelného podnětu. Podobně jako iluze, i halucinace dělíme podle jednotlivých smyslů – halucinace sluchové („hlasy“) jsou typické pro paranoidní schizofrenii, halucinace zrakové bývají u paranoidních stavů v involuci, v deliriu nebo při intoxikaci, halucinace tělové a hmatové (dotykové, taktilní) se vyskytují zejména u cenestopatické (Huberovy) schizofrenie a u taktilní halucinózy, chuťové a čichové halucinace bývají nejčastěji u schizofrenie, někdy u organických poruch (tumory při bazi lební). Pokud je chorobný vjem vnímán jiným než příslušným smyslovým orgánem (např. slyší jazykem nebo zubem), jde o halucinaci inadekvátní. Pojem intrapsychická halucinace označuje pacientovo přesvědčení, že je nějakým způsobem manipulováno s jeho myšlením (odebírání myšlenek a jejich zveřejňování, vkládání cizích myšlenek). Tento symptom je vysoce významný pro diagnostiku paranoidní schizofrenie. Šalebné vnímání celých vět nebo scén se označuje jako halucinace komplexní. Vjemy mohou mít podobu jen jednoduchých zvuků nebo záblesků, jiskření apod. – halucinace elementární. Pokud nemocný (zpravidla již obeznámený se svou chorobou) zaujímá k halucinacím kritický postoj, hovoříme o pseudohalucinacích. Zvláštním případem jsou pseudohalucinace hypnagogní a hypnexagogní, k nimž dochází při fyziologické změně vědomí během usínání nebo probouzení.

1.4 Poruchy emotivity City (emoce) Zprostředkovávají náš postoj k okolí i k sobě samému. Krátká, silná emoce se nazývá afekt, pohotovost k afektům v určitém směru je nálada, smysl pro krásu, morálka, vztah k druhým lidem, tvořivá činnost patří k vyšším citům (estetické, etické, sociální, tvůrčí). Patická nálada patří mezi nejčastěji se vyskytující poruchy emotivity. Vzniká z vnitřních příčin, je obvykle intenzivnější, déle trvá ve srovnání s běžným, reaktivním výkyvem nálady a je neodklonitelná. Může být depresivní, úzkostně E diční řada pro VPL II.

PSYCHIATRIE – N ejčastější symptomy a syndromy duševních poruch Poruchy emotivity

depresivní nebo manická s různě závažnou intenzitou. Nejčastěji se vyskytuje u bipolární afektivní poruchy, může být projevem řady psychotických onemocnění včetně organického a symptomatického původu. Patická nálada má zásadní vliv na chování nemocného jedince. Pro patickou depresivní náladu je typické denní kolísání s ranním pesimem a nebezpečím sebevražedného jednání. Deprese může být prostá, utlumená s poklesem až vymizením aktivity, sníženým sebevědomím a sebepodceňováním. Jindy je doprovázena různě silnou úzkostí (anxietou) s napětím a neklidem. Manická nálada je naopak charakterizována chorobně zvýšeným sebevědomím, mnohomluvností, překotným jednáním, které může přivést jedince i do konfliktu se zákonem (výtržnosti, exhibicionismus, sexuální obtěžování aj.). S patickým afektem se setkáváme poměrně vzácně. Jedná se o velmi silný afekt, na jehož vrcholu je krátký mrákotný stav, v němž může dojít k nemotivovanému i nebezpečně agresivnímu chování. Po jeho odeznění je patrná dezorientace a výpadek paměti na právě proběhlou událost, následuje zpravidla krátký spánek. K patickému afektu dochází u jedinců s organickou poruchou CNS (epilepsie, vaskulární demence), u explozivních osobností, příčinou může být i hypoglykemie a stav velkého vyčerpání. Nálada euforická (tupě spokojená) je další porucha emotivity, která se vyskytuje v rámci bipolární afektivní poruchy i jako symptom prefrontálního syndromu. Těžce úzkostná nálada může vyústit až v anxiózní raptus, bouřlivý neklid mnohdy vedoucí k auto- i heteroagresi. S poruchou vyšších citů se setkáváme u disociální poruchy osobnosti s morální tupostí (moral insanity). U pokročilého alkoholismu a jiných závislostí dochází k postupné depravaci osobnosti, při níž nastává degradace estetického a morálního cítění. Fobie jsou svéráznou poruchou emotivity. Jedná se o vtíravé projevy spojené s traumatizujícím zážitkem. Nejčastěji se vyskytuje klaustrofobie – strach z uzavřených prostor (dopravní prostředky, výtah, jeskyně) a agorafobie, kdy se nemocný jedinec naopak vyhýbá pobytu na volném prostranství. Časté jsou fobie sociální označující úzkostné obavy ze setkání s druhými lidmi, z veřejného vystoupení, ze zkoušek apod., porucha může vést až k sociální izolaci.

E diční řada pro VPL II.

PSYCHIATRIE – N ejčastější symptomy a syndromy duševních poruch

Poruchy chování a jednání/Poruchy paměti

1.5 Poruchy chování a jednání Impulzivní jednání Z poruch chování a jednání je zřejmě nejzávažnější jednání impulzivní. Nejčastěji označuje nepředvídatelné jednání v průběhu schizofrenie, jde většinou o agresivní motorický projev – kopnutí, uhození rukou, bodnutí nožem apod. Nelze vysledovat logickou souvislost s danou situací, jednání nemá cíl, jde o realizaci patického nápadu. Chybí emoční doprovod, vzpomínka na událost je dobře zachovalá, nemocný zpravidla uvede, že „ho to jen napadlo“. O impulzivním jednání mluvíme i v některých případech pyromanie nebo kleptomanie (u mentální anorexie). V tomto pojetí je impulz, resp. impulzivní chování, jednoznačně chorobný. Naproti tomu jednání zkratkové se vyskytuje zcela běžně – pojem označuje nepromyšlené jednání vedoucí k cíli nejkratší cestou, zpravidla na něm nenacházíme nic chorobného. Nutkavé (kompulzivní) jednání U neurotických poruch se někdy setkáme s nutkavým (kompulzivním) jednáním, které je pro nemocného značným handicapem, neboť stálé přesvědčování se o správnosti vlastních úkonů a rituály, které mají vést k zabránění nebezpečí, velmi zpomalují výkonnost. Porucha bývá doprovázena depresivní náladou. Agitovanost znamená velký neklid s bezcílným pobíháním, stupor označuje strnulost, s kterou se můžeme setkat u těžké deprese nebo u dnes vzácné katatonní schizofrenie. Jednání je projevem vůle, její pokles až ztráta se nazývá hypobulie, resp. abulie. S touto poruchou se setkáváme u deprese nejrůznější etiologie, u simplexní schizofrenie nebo u organických a symptomatických poruch.

1.6 Poruchy paměti Správné fungování paměti je nezbytné pro naše veškeré konání. Z jednotlivých složek paměťového procesu je nejcitlivější schopnost zapamatování (vštípivosti, fixace), která bývá zasažena už v počátečních stadiích organických procesů postihujících CNS.

E diční řada pro VPL II.