Ortopedie pro všeobecné praktické lékaře

ORTOPEDIE pro všeobecné praktické lékaře Doc. MUDr. Ivan Müller, CSc. MUDr. Petr Herle

ORTOPEDIE pro všeobecné praktické lékaře

EDIČNÍ ŘADA PRO VPL

DOC. MUDR. IVAN MÜLLER, CSC. MUDR. PETR HERLE

Annecy-le-Vieux • Berlin • Bratislava • Bucusresçi Budapest • Praha • Sofia • Stuttgart • Warszawa

Nakladatelství Dr. Josef Raabe, s.r.o.

Radlická 2487/99, 150 00 Praha 5 Tel: 284 028 940 284 028 941 Fax: 266 310 660 E-mail: raabe@raabe.cz Internet: www.raabe.cz

Copyright © 2010 Nakladatelství Dr. Josef Raabe, s. r. o.

Všechna práva, zejména právo na titul (název), licenční právo a průmyslová ochranná práva, jsou výhradním vlastnictvím Nakladatelství Dr. Josef Raabe, s. r. o. a jsou chráněna autorským zákonem. Všechna práva jsou vyhrazena, zejména právo na rozmnožování, šíření a překlad. Nositeli autorských práv jsou autoři příspěvků (článků). Za obsah příspěvků odpovídají autoři.

Vedoucí projektu: Autoři: Editor: Recenze: Jednatel nakladatelství: Grafický návrh obálky: Sazba: Tisk: Expedice: Redakční uzávěrka: ISBN 978-80-86307-92-3

Mgr. Martin Materna Doc. MUDr. Ivan Müller, CSc. MUDr. Petr Herle (Obstřiky, infiltrace a punkce v praxi VPL) MUDr. Petr Herle MUDr. Jiří Konáš Mgr. Stanislava Andršová Grafické studio Minimax, Praha Amos Typografické studio, s. r. o.

Tisk AS s. r. o., Jaroměř Nakladatelství Dr. Josef Raabe s. r. o., Praha 26. 10. 2010

O RTOPEDIE

1

Obsah

Obsah:

1.

1.1 1.2 1.3 2.

3.

4.

4.1 4.2 4.3 5.

6.

7.

8.

9.

10.

11.

12.

13.

Úvod.................................................................................................................................................... 2 Ortopedické vyšetření ....................................................................................................... 3 Anamnéza........................................................................................................................................ 3 Klinické vyšetření........................................................................................................................ 4 Paraklinická pomocná vyšetření ..................................................................................... 7 Ortopedická protetika ....................................................................................................... 8 Rehabilitace ................................................................................................................................. 9 Páteř................................................................................................................................................. 11 Krční páteř .................................................................................................................................... 15 Hrudní páteř ............................................................................................................................... 23 Bederní páteř .............................................................................................................................. 31 Ruka a zápěstí ........................................................................................................................ 38 Loketní oblast ........................................................................................................................ 48 Ramenní pletenec ............................................................................................................... 54 Noha................................................................................................................................................ 63 Kolenní kloub .......................................................................................................................... 76 Kyčelní kloub........................................................................................................................... 89 Syndromy z přetížení pohybového ústrojí................................................ 102 Regenerace sil ..................................................................................................................... 106 Obstřiky, infiltrace a punkce v praxi VPL (MUDr. Petr Herle) .... 106 Literatura.................................................................................................................................. 121 Zkratky ...................................................................................................................................... 125 Rejstřík ...................................................................................................................................... 126 E DIČNÍ ŘADA PRO VPL

2

O RTOPEDIE Úvod

Úvod První kontakt s nemocným, který trpí bolestmi pohybového ústrojí, má právě encyklopedicky vzdělaný praktický lékař. Pro jeho potřeby vznikla tato „Rukověť malé ortopedie“, v níž se může orientovat a zvážit, které stavy jsou urgentní a vyžadují specializovanou péči a které stavy je schopen efektivně léčit sám. Jako znalec svých nemocných a jejich rodin může také plnit roli kontrolora dodržování léčebného režimu, preventivních opatření a dodržování doporučených režimů a životního stylu.

Práce vychází ze současného stavu vědění a to je třeba neustále doplňovat a prohlubovat jako formu celoživotního vzdělávání lékaře. V jednotlivých kapitolách byl použit princip regionálního postižení s uvedením nejčastějších syndromů pohybového systému ve smyslu vrozených vad, získaných vad, degenerativních nemocí, nemocí zánětlivých, metabolických, onkologických a ortopedicko-traumatologických.

Závěrem si dovoluji upozornit, že právě praktický lékař je koordinátorem péče o své nemocné a jediným ochráncem před polypragmazií specialistů, kteří vidí nemocné jen z hlediska své odbornosti. Často se také prvotní známky syndromů liší od klinických projevů rozvinuté choroby, jak ji specialista vidí. „Selský rozum“, vědomosti, odpovědnost, obětavost a celostní pohled na nemocného člověka jsou nejlepšími vlastnostmi dobrého praktického lékaře.

Přeji práci užitečnost a oblibu v praxi a očekávám připomínky kolegyň a kolegů z terénu k dalšímu zlepšení tohoto dílka.

Současně bych chtěl touto cestou poděkovat své rodině za podporu při práci a paní Martě Špiříkové za technickou pomoc.

E DIČNÍ ŘADA PRO VPL

O RTOPEDIE – O RTOPEDICKÉ VYŠETŘENÍ

3

Anamnéza

1. Ortopedické vyšetření Ortopedie je chirurgický obor, který se zabývá zjišťováním, léčením a doléčením, prevencí a dispenzarizací vad, chorob a úrazů pohybového ústrojí a je zastřešen světovou odbornou společností SICOT, mezi jejíž zakladatele patřil i slavný český profesor Jan Zahradníček (1882–1958).

Nemocní s patologií pohybového ústrojí vyžadují podrobné anamnestické vyšetření, které mimo jiné navozuje kontakt a důvěru mezi nemocným a lékařem, přičemž podrobným rozhovorem a klinickým vyšetřením obnaženého (!!) pacienta lze získat až 70 % pracovní diagnózy. Jen 15 % znamená objektivizace uvážlivě, racionálně a ekonomicky využitými vyšetřeními paraklinickými (laboratorními, zobrazovacími apod.). Bohužel v současnosti jak lékař, tak pacient vyžadují především tato vyšetření, byť nepřinášejí žádané výstupy. Analýzou získaných komplexních údajů následně praktický lékař dospívá k syntetizující diagnóze a stanovení léčebného postupu. Korekce tohoto postupu podle efektu léčby svědčí pak o svědomité práci lékaře.

1.1 Anamnéza U chorob pohybového ústrojí získáváme pohovorem, krok po kroku a trpělivě, informace o nynějším onemocnění (NO). Pátráme po potížích, bolestech a dyskomfortu zátěžovém nebo klidovém, tážeme se na omezení pohybu, sebeobsluhy a prototypových činností (chůze, stání, běhu), na otoky a oteplení postižené oblasti, změnu barvy atd. Pátráme po příčinách vzniku potíží (pracovní a sportovní zátěži, prochlazení). Při analýze odpovědí nemocného bereme v úvahu varující příznaky, známé jako „červené praporky“ (BARSA a spol. 2003 – viz tabulka 1).

Tabulka 1 Varující anamnestické údaje o potížích nemocných „red flags“ Bolest Úraz Horečky (38 °C) Hubnutí Věk (do 20 let, nad 50 let) Nástup obrn

Klidová a noční +++ +++ +++ +++ +++

Pozor na infekční záněty a tumory, specialista Vyšetřit a ošetřit úraz, urgentní specialista Infekce, vyšetřit a léčit Tumory, pátrat a léčit u specialisty Sarkomy, metastázy, specialista Urgentní péče specialisty

Během pohovoru pátráme po předchozích nemocech, potížích, úrazech, operacích a anesteziích včetně komplikací v osobní anamnéze (OA). Pátráme po očE DIČNÍ ŘADA PRO VPL

4

O RTOPEDIE – O RTOPEDICKÉ VYŠETŘENÍ Klinické vyšetření

kování, krevních převodech, alergiích. U žen následuje gynekologická anamnéza (menstruace, porody, potraty).

Při současné polypragmazii se dotazujeme na problémy se zažívacím traktem (pyrózu, vředy, krvácení). Dotazujeme se na slabosti typu kouření, užívání alkoholu, léků, drog, konzumaci kávy a délku jejich užívání.

Stresující globalizace a sociální nejistoty vyžadují podrobné odebrání sociální anamnézy (SA) ve smyslu vzdělání, zaměstnání, spokojenosti, odměny, odpočinku, směnnosti, dojíždění a stereotypie práce s přetížením (neopomeneme riziko a povinné hlášení podezření na chorobu z povolání).

Dotazujeme se na pracovní prostředí, ergonomii a vybavení pracoviště (GILBERTOVÁ a spol. 2002). Pozornost věnujeme rodině, počtu dětí, zaměstnání partnera, bydlení apod.

Při podezření na chorobu z povolání pohybového ústrojí na hlášení a konzultaci s příslušnou klinikou pracovního lékařství!

Teprve na závěr pohovoru se soustředíme na rodinnou anamnézu (RA), kdy pátráme po nemocech pohybového ústrojí v rodině a u sourozenců. U dětských pacientů vyslechneme také rodiče, ale neopomineme dotazy na dítě. Některé obory vyžadují u dětí také speciální anamnestické dotazníky (např. anesteziologové).

1.2 Klinické vyšetření Nemocné se syndromy pohybového ústrojí vyšetřujeme podle propedeutických zásad obnažené (velmi opakovaný nešvar vyhrnuté nohavice), a to od hlavy k patě. Vyšetření započneme antropometrickými údaji o výšce, hmotnosti a dále změřením krevního tlaku a pulzu. Všímáme si nemocného při vstupu do ordinace, jeho chůze, grimas, problémů se svlékáním a oblékáním (ADL = „Activities of daily living“!). Hodnotíme stav postavy, svalů, kůže, kloubů a pletenců, pozornost věnujeme cévám, uzlinám, nervům a kůži s adnexy.

Pohled Zrakem vyšetříme symetrii a tvar držení postavy, souměrnost ramen, lopatek, pasu, pánve, hodnotíme páteř v rovině frontální i sagitální (kyfózy, lordózy). VšíE DIČNÍ ŘADA PRO VPL

O RTOPEDIE – O RTOPEDICKÉ VYŠETŘENÍ

5

Klinické vyšetření

máme si tvaru a osy kloubů (osy do O = varozity, do X= valgozity). Hodnotíme kůži ve smyslu barvy, teploty, morf., hodnotíme nehty, ochlupení. Pozorujeme změny tvaru rukou a nohou, hodnotíme ošlapávání obuvi (plochonožím se ošlapává vnitřní část podešve a podpatku). Vlivem nevhodného ošacení vznikají zářezy do kůže, což může odhalit příčiny bolesti ramen, šíje nebo otoky nohou.

Pohmat a poklep Umožňuje upřesnit stav pohybového ústrojí ve smyslu kloubních štěrbin, kloubních ploch, kostěných prominencí, průběh vazů, svalů a jejich úponů. Palpací zjišťujeme místní bolest, otok, zduření, výpotky (přelévání tekutin v dutinách).

Poklepem lze zjistit zastření dutin či provokovat bolest. Můžeme zjistit kvalitu svalového napětí, teplotu či pulzaci.

Poslech Pomocí poslechu se vyšetřuje pohybové ústrojí spíše vzácně, i když zkušený lékař odliší suché či vlhké kloubní fenomény či distanční zvuky nad šlachovými pochvami a burzami.

Měření a) Délky končetin páskovou mírou využíváme zejména u dolních končetin v distanci spinomaleolární srovnáním s druhou stranou či podložením zkrácené dolní končetiny prkénkem o známé výšce až k vyrovnání sklonu pánve. b) Měřením obvodů končetin lze zjistit svalové hypotrofie a otoky.

Páskové míry užijeme také k měření obvodu hrudníku s ohledem na dechové exkurze, můžeme měřením distancí také hodnotit pohyb a rozvíjení páteře (např.

Stiborova distance zahrnuje změření vzdálenosti od trnu C7 po zadní bispinální horizontálu vstoje a tutéž distanci pak při předklonu, přičemž naměřená vzdálenost ve stejné distanci se zvětší o 7–10 cm).

Olovnicí spuštěnou se záhlavím můžeme stanovit bočitost (skoliózu) ve frontální rovině, v rovině sagitální pak kvalitu kyfóz a lordóz.

Jednoduchou metodou odhalení plochonoží je obtisk mokrého chodidla na podlaze = plantogram.

Pohledem z boku na postavu můžeme hodnotit kvalitu postavy = siluetogram.

Goniometrické vyšetření Stanovuje rozsah kloubního pohybu (ROM = „range of motion“).

E DIČNÍ ŘADA PRO VPL

O RTOPEDIE – O RTOPEDICKÉ VYŠETŘENÍ

6

Klinické vyšetření

Za výchozí nulovou polohu těla považujeme anatomický stoj s rukama vytočenýma palci zevně. Jakýkoli pohyb (flexe, extenze, rotace atd.) znamená stoupající počet stupňů. Měření se děje pomocí měřidel = goniometrů.

Mezinárodně uznávaný zápis se děje ve formuli SFTR (tedy rovině sagitální, frontální, transverzální a rotační). Např. pohyb v kyčli v rovině sagitální se zapíše formulí S 15-0-120 stupňů, což znamená zanožení (extenzi) 15 stupňů, nulovou polohu ve stoji bez kontraktur a ohnutí (flexi) 120 stupňů. Rozsahy pohybů uvádí tabulka 2.

Tabulka 2 Standardní kloubní pohybové rozsahy Rameno Loket Zápěstí Kyčel Koleno Hlezno

elevace 180 st., extenze 20 st., zevní rotace 80 st., vnitřní rotace 80 st. flexe 160 st., extenze 0–5 st., pronace 80 st., supinace 85 st. volární flexe 65 st., dorzální flexe 60 st., dukce radiální i ulnární 35 st. flexe 120 st., extenze 15 st., abdukce 40 st., addukce 30 st., vnitřní rotace 35 st., zevní rotace 45 st. flexe 130 st., extenze 0–5 st. (u žen) dorzální flexe 30 st., plantární flexe 40 st., inverze 30 st., everze 20 st.

Na příkladu omezení pohybu kyčle při artróze v sagitální rovině s flekční kontrakturou ileopsoatu je zápis S 0-10-90 st. (tedy nelze provést zanožení, je přítomna flekční kontraktura 10 st. a další flexe jen do 90 st.).

Svalový test Lze využít při orientačním vyšetření svalové síly (u nás byl propracován prof. Jandou). Při vyšetření kloubního pohybu sledujeme svalové skupiny provádějící pohyb, a pokud překonají zemskou gravitaci, hodnotíme jejich sílu známkou 3, pokud klademe jejich provedení vlastní rukou slabý či silný odpor, pak je hodnotíme známkou 4 a 5. Pokud svaly provedou pohyb v odlehčení, pak jsou hodnoceny známkou 2, při pouhém pokusu o pohyb se záškubem jsou hodnoceny známkou 1, a pokud pohyb neprovedou, jde o nulovou svalovou sílu. Test provádějí fyzioterapeuti a hodnocení ukazuje tabulka 3.

Tabulka 3 Hodnocení síly svalů svalovým testem Stupeň síly 0 1 2 3 4 5

Procento síly 0% 10 % 25 % 50 % 75 % 100 %

E DIČNÍ ŘADA PRO VPL

Pohyb Není pohyb ani záškub Záškub, není pohyb Pohyb v odlehčení (na kluzké ploše) Pohyb proti gravitaci Plný pohyb proti malému odporu Plný pohyb proti silnému odporu

O RTOPEDIE – O RTOPEDICKÉ VYŠETŘENÍ

7

Paraklinická pomocná vyšetření

Při popisu problémů si u nemocných všímáme také lokalizovaných či generalizovaných změn, symetričnosti či asymetrie změn (symetrie svědčí pro systémové nemoci, např. revmatické). Hodnotíme vždy fázi změn: akutní potíže do šesti týdnů trvání, subakutní do tří měsíců a chronické nad půl roku trvání. Hodnotíme i subjektivní stesky typu ranního ztuhnutí, rozhýbání, prudké bolesti ranního kuropění (např. u dny). Při hodnocení postavy se zabýváme také typologií (např. atletický, pyknický, astenický, cefalický typ) a držením těla (chabé držení je typické pro dospívající mládež ve formě „texaskového postoje“ KEIM 1978: antepozicí hlavy a šíje, knoflíkovými kupředu vytočenými rameny se zkrácenými prsními a oslabenými mezilopatkovými svaly, hyperkyfózou hrudní, chabým břichem, anteflexí pánve s prohloubenou bederní lordózou a přikrčenými kyčlemi a koleny). Takový stav je predispozicí pro vertebrogenní potíže v dospělosti.

Někdy je výhodné, aby si nemocný vedl deník bolesti s jejím popisem a medikací, případně aby subjektivně hodnotil bolest na desetistupňové škále bolesti (vizuální analogové škále VAS) či případně aby na piktogramu člověka označil místo a vystřelování bolesti, což přispěje k objektivizaci problémů.

1.3 Paraklinická pomocná vyšetření Praktický lékař při doplnění pracovní diagnózy je velmi omezen svým vybavením v případě paraklinických pomocných vyšetření. Z běžných laboratorních postupů může využít screeningu hematologického a biochemického, vyšetření sedimentace krve (FW), vyšetření dynamiky nemoci v podobě C-reaktivního proteinu (CRP).

Standardně může vyšetřit moč a sediment močový. Nutné je vyšetření infekčního materiálu na bakteriologii a citlivost, případně s využitím polymerázových reakcí PCR. Velmi výhodné pro vyšetření pohybového ústrojí je využití ultrazvukového aparátu s vhodnou sondou k detekci poruch měkkých struktur, výpotků, abscesů apod. O ostatní paraklinická vyšetření je nucen požádat odborníky a tato vyšetření by měl indikovat rozvážně, s ekonomickým dopadem i dopadem na nemocného (radiace). Nejde o alibismus v diagnostice, ale využití vhodného vyšetření k upřesnění diagnózy a ověření efektu léčení. K vyšetření je nutné „parere“ s co nejpodrobnějšími údaji pro specialistu! Standardní pomocná vyšetření zahrnují: – metody radiodiagnostické (klasické rentgenové snímky, funkční snímky, speciální projekce, angiografie, kontrastní perimyelografie, počítačovou tomografii, magnetickou rezonanci, pozitronovou emisní tomografii, scintigrafie atd.), E DIČNÍ ŘADA PRO VPL

8

O RTOPEDIE – O RTOPEDICKÁ PROTETIKA

– metody sonografické (vyšetření měkkých tkání, výpotků, hematomů, vyšetření cévního systému na Dopplerově principu atd.), – metody termovizní k detekci hypervaskularizovaných ložisek (zánětů, tumorů), – metody měření kožní teploty infrateploměrem (u zánětů a tumorů), – metody elektrofyziologické k hodnocení nervového zásobení a svalové dráždivosti včetně možnosti využití k léčebné elektrostimulaci (elektromyografie, I/t křivky, evokované motorické a senzorické potenciály MEP a SSEP), – metody invazivní (punkce s hodnocením výpotků, artroskopická vyšetření a léčení, tkáňové biopsie s histologickým a bakteriologickým vyšetřením atd.).

Pro vyhodnocení průběhu a efektu léčení je nutno sledovat dynamiku nemoci opakováním objektivních vyšetření.

Některými vyšetřeními lze nemocné poškodit. Radiologická vyšetření neindikujeme u žen s poruchou menstruace či v graviditě, vyžadovaná vyšetření počítačovou tomografií zatěžují radiací nemocného až 300× více oproti jednoduchému RTG snímku, vyšetření MRI není možné v přítomnosti běžných kovů a kardiostimulátorů!

Praktický lékař by se měl rovněž při své práci držet doporučených diagnosticko-léčebných algoritmů („clinical guidelines“ po vzoru Agency for Health Policy and Research AHCR) a užívat postupy vědecky ověřené („basic science“).

2. Ortopedická protetika Nedílnou součástí péče o patologii pohybového ústrojí je použití pomůcek ortopedické protetiky, které se dnes zhotovují individuálně či sériově a jsou hrazeny z veřejného zdravotního pojištění plně, částečně či s účastí nemocných.

Ortopedická protetika je medicínsko-technický obor, který nahrazuje ztracené části těla či jejich funkci technickými prostředky. Dělí se na šest podoborů: 1) Protetiku ve vlastním slova smyslu, která vyrábí protézy končetin po amputacích a zajišťuje jejich opravy a servis.

2) Ortotiku, která staví ortopedické korekční a podpůrné aparáty, korzety, E DIČNÍ ŘADA PRO VPL

O RTOPEDIE – R EHABILITACE

9

bandáže, kloubní ortézy a vložky do bot pro léčení plochonoží, deformit nohou a zkratky dolních končetin.

3) Epitetiku, jež nahrazuje ztracené části těla nefunkčními kosmetickými náhradami.

4) Kalceotiku, která vyrábí ortopedickou obuv.

5) Adjuvatiku, jež produkuje drobné pomůcky pro pohyb, komunikaci a sebeobsluhu včetně kompenzačních pomůcek a invalidních vozíků.

6) Protetometrii zabývající se materiálně-technickým výzkumem.

Pomůcky se předepisují na speciální žádanku určenými odborníky.

Amputace končetin, dnes převážně dolních u diabetiků a u ischemické choroby dolních končetin, mají své technické zákonitosti (myoplastické provedení, dostatečně dlouhý zhojený pahýl, pooperační doléčení polohováním proti kontrakturám, bandážováním do kónického tvaru, etapovou speciální rehabilitaci, vybavení vhodnou protézou). Protézování má však svá úskalí, neboť energetická náročnost a zátěž kardiovaskulárního systému při chůzi o protéze se zvyšuje až o 600 % (KÁLAL 2000). Proto zejména u polymorbidních nemocných je nutno při plánované rozvaze o amputaci pro gangrénu dolní končetiny vyšetřit jejich kardiorespirační systém rumpálovou bicykloergometrií a volit v případě insuficience raději invalidní vozík než drahou protézu, kterou nemocný nepoužije.

Předejde se tak psychickým i fyzickým problémům.

3. Rehabilitace Rehabilitace („návratná péče“ podle propagátora této medicínské oblasti a traumatologa Vladimíra Nováka 1945) je definována WHO jako „proces pomoci nemocným lidem k obnovení plné fyzické, psychologické, výchovné a sociální funkce“. Dnes se setkáváme spíše u nás s termínem fyzioterapie, která zahrnuje tyto prostředky k obnově zdraví: a) léčebnou tělesnou výchovu (kinezioterapii), b) fyzikální terapii (přípravu nemocných přírodními prostředky), c) léčbu prací (ergoterapii, slouží hlavně k obnově soběstačnosti), d) sociální asistenci (poradenství a sociální služby).

Praktický lékař je často postaven před úkol indikovat a ordinovat rehabilitaci a za E DIČNÍ ŘADA PRO VPL

10

O RTOPEDIE – R EHABILITACE

prioritu místo cvičení považuje pasivní prostředky fyzikální léčby (masáže, koupele, elektroléčbu). Úkolem rehabilitace je však především: a) potlačit bolest (analgetický management s využitím elektroléčby, vodoléčby atd.), b) bojovat proti zkrácení měkkých tkání (polohováním, měkkými technikami, postisometrickou relaxací) a proti otokům (lymfatickou drenáží), c) obnovit pohyb, stabilitu a funkci kloubů (aktivním cvičením a speciálními postupy).

Protože ordinace rehabilitace vyžaduje přesnou recepturu, kterou většina praktických lékařů nezná, je potřebné požádat o vyšetření rehabilitačního lékaře.

Provedení léčebných postupů pak spočívá v rukách dnes vysokoškolsky vzdělaných fyzioterapeutů.

Rehabilitace přispěla k řešení palčivých problémů patologie pohybového ústrojí také některými komplexními koncepty a programy jako například: 1) školou zad („back school“) pro nemocné s bolestmi páteře a také jako preventivní program poučení ohrožených jedinců o přiměřené zátěži páteře, regeneračním cvičení a zdravém životním stylu, 2) školou prevence pádů (systém koordinačních cvičení, cviků rovnováhy a sebeobsluhy u seniorů s častými pády a osteoporotickými patologickými zlomeninami), 3) školou chůze (ve speciálně vybavené laboratoři „gait lab“ vyšetření a nácvik chůze), 4) STEPS (Svépomocné skupiny lidí po totálních endoprotézách kloubů nabízejí programy rekondicí, řešení osobních problémů, sociálních problémů).

Součástí rehabilitace je také balneologie (lázeňská léčba komplexní či příspěvková), kterou doporučuje odborný lékař podle indikačního seznamu, vypisuje praktický lékař a schvaluje revizní lékař pojišťoven. Využívá přírodních léčivých vod, peloidů, režimové léčby, klimatických vlivů atd.

Praktický lékař často musí rozhodnout o typu rehabilitačních postupů také podle dynamiky patologických procesů na pohybovém ústrojí ve fázi akutní, subakutní či chronické. Tabulka 4 podává jistý návod.

E DIČNÍ ŘADA PRO VPL

O RTOPEDIE – PÁTEŘ

11

Tabulka 4 Fáze onemocnění

Zátěž

Fyzikální léčba

Pohybová léčba

AKUTNÍ

klid, polohování, chůze o berlích, odlehčení

diadynamické proudy, klidový galvan kryoterapie, chlad

SUBAKUTNÍ

částečná a postupná zátěž plná zátěž, vhodný režim

laser, Träbertovy proudy, Priessnitz ultrazvuk, magnetoterapie, teplo (parafin)

izometrie, respirační gymnastika, kondiční cvičení zdravých segmentů těla aktivní cvičení, hydrokinezioterapie aktivní odporová cvičení, lázeňské doléčení, rekondiční programy

CHRONICKÁ

Výjimky navrženého programu mohou zahrnovat nemocní s kardiostimulátory, s kovovým materiálem v těle, warfarinizovaní nemocní, onkologičtí nemocní, nemocní s alergiemi či s poruchou cítivosti nebo s diabetem.

Zvláštní postup je u gravidních žen a v seniorském věku je třeba zvýšené opatrnosti!

Úkolem praktického lékaře, který žije se svými nemocnými, je kontrolovat dodržování doporučených opatření, dietního a pohybového režimu, což vyžaduje trpělivost, dobrý psychologický přístup a vybavení nemocných osvětovými materiály. Vhodné je také využití besed se zdravotnickou tematikou, výstavek a spolupráce s Českým červeným křížem.

4. Páteř Osový orgán těla – páteř – má v organismu funkci statickou, dynamickou, ochrannou (chrání nervové struktury a míchu) a metabolickou (rezervoár důležitých minerálů pro lidský metabolismus). Vzpřímené držení těla a páteře proti zemské gravitaci ve svém vývoji není stále ukončeno, a proto je páteř snadno poškoditelná. Z hlediska funkce je základní pohybovou jednotkou páteře Junghannsův dynamický segment (v anglosaské literatuře označovaný také jako „functional spine unit FSU“). Je tvořen dvěma sousedními obratli, meziobratlovou ploténkou, oblouky obratlů s výběžky a kloubními spoji (facetami). Jeho pružnost E DIČNÍ ŘADA PRO VPL