PODIVNÁ PAMĚŤ
Ladislav Szalai
Copyright© 2014 by Stanislav Plášil – nakladatelství VIKING Copyright© 1998 by Ladislav Szalai Copyright© 2014 Cover by qelb Všechna práva vyhrazena. Žádnou část této knihy není dovoleno použít nebo jakýmkoli způsobem reprodukovat bez souhlasu autora či nakladatele. ISBN: 978-80-7482-122-6 (ePUB) ISBN: 978-80-7482-123-3 (MOBI) ISBN: 978-80-7482-124-0 (PDF na CD)
Podivná paměť Apoteóza snění Loňské rány Víno Milenci Ptáci Nic Říjnová noc Slovo poezie Jednoho dne Večerní Čas hájení Balada Sedmá zahrada smrti Marnost Epitaf Této noci Ticho Ty Konec podzimu Černá lucerna Vteřina v říjnu Milostná za bouře Únor Světlo po dědečkovi Noc která se v květnu mračí V červenci zrána Když píšu báseň Zvoník poslední smrti Byla ve mně Pohlednice z dětství Střepiny hvězd Touha Mít Domov
Múzy Cesta Déšť na jaře Učnice Vzpomínka z mládí Ztracené prsteny Zamrzlé dveře Podzimní vodotisk Vojkovský hřbitov Podzim s básní Usínajícímu chlapci Kováři Osika Hodinář Slova U větrných mlýnů Večerní požár Autobiografie Podzimní fragment Červánky Smaragd Básnička Večerní báseň o spící dívce Cesta Podzim Maličká básnička pro Boženu Němcovou Jiný zpěv Cesta zpět Říjen Lednové torzo Bílo Ve stáji Hračky Do ztracena Zpěv Sdělení
Samota Žal Obrázek Na konci srpna Piják Svatý pohřeb Noc Trubači října Plula loď Milenky bláznů Dívko nahá Věštba Červen Den Idyla Poslední divadlo Zima Záchvěv Glosa Poezie Dva poutníci Poslední zvonění Na lovu Svítání Dívky zjara Podzimní Půlnoční láska Smějící se dívka Babičce Epitaf Víno Nad propastí Záblesk Modrá podzimní báseň Pražce Vzdálená ozvěna
Klepání na dveře Nevlastní životopis Ďábel Dvě podzimní noci Opojná noc Podivná paměť Ladislav Szalai Další knihy nakladatelství VIKING Edice CONAN Edice Učte se anglicky s vtipem Edice Borgentown – město hrůzy Sci-fi & fantasy Pohádky Horory Humor Romány ze současnosti Knihy vzpomínek Historické romány Světová klasika Romantika Napětí Recepty Básně Slovo nakladatele k NEPLATÍCÍMU čtenáři
Podivná paměť (Výběr básní z let 1982 – 1998)
Romance Szalaiové z rodu zlatých slunečnic
Apoteóza snění Přišli jste zase ohmatat můj sen? Jděte si po svém černí hrobaříci! Zastrčte tykadla Stejně vejdu neviděn a neslyšen a snící Můj kruh je uzavřen jak aureola nad Boží tváří v tichu Kroužím v něm šťasten Možná nepovolán… S pýchou Titaniku Jen hmatejte po tepu mého snění a zakreslujte v mapách jeho stín Přišli jste očichat květ nad kořeny? Do kalichu vás nevpustím!
Loňské rány Ještě v nás voní loňské ovoce Loňské sněhy nám podbarvují kůži Ještě jak loňské ryby v potoce žilami paměť táhne jak skruží Ještě tu loňské větry vypalují stráň a loňská rozcestí jsou plna krve Krista Ještě z nás trčí jizvy loňských ran Ale ta víra byla čistá!
Víno Dobré víno suď dle skonu Mrtví dbají na oponu Je to vůle zmámeného boha jemuž se ta báseň rouhá Jak jinak by se vzneslo co je v poezii bez slov
Milenci Jdou za ruce už sedmý černý les Na loukách zelených jim pod nohama posténává pokosená tráva Ach jak je sám Ach jak je sama Jdou za ruce a za srdce Špalírem úzkostí jdou se skloněnou hlavou Kde se to stane? Kde a jak? Noc Stříbrné sítě Smutný černý pavouk Jdou steskem vzduchu Výpary květin Sovím žalem Ne prosím Prosím tady ne! Tak divný měsíc pluje nad námi na té hořké mrtvé hladině Jdou klokočím a sasankami V potoce kamení Slyšíš jak zvoní ve stráních zetlelé dubové listí? Ty budeš studna a já budu roubení Šli za ruce už kdovíkterý les A pak jim nohy ztěžkly k umdlení
Ptáci Je zvláštní že ptáci nikdy neztrácejí vítr z křídel a dálku z očí že moře přijde nakonec do nebe a mračna zapouštějí kořínky do jarní hlíny že člověk udolán životem přijímá smrt pod obojí jako nekonečnou svátost a ticho to ticho má jen jedno tajné slovo
Nic Kdybych měl to co mám když jsem neměl nic měl bych co bych neměl kdybych měl dnes víc Ale že mám to co mám abych měl co nemám víc ve víc si schovávám a nic v ničem hledám Nic ničím ustane k Pravdě Boží Smrt je ta květina jíž se kořím
Říjnová noc Seču Seču ostřici s ostřím k měsíci Vyhnána jeleny z teskného domova slavnostně skonala noc říjnová
Slovo poezie Slovo poezie je vždy prosté Co je v něm bez hnutí pohnutím roste V básni je všechno úkladné Nejuzamčenější představa se sama ukradne Zlodějská vnuknutí střeží se v sobě přinášejíce si zasmušilou oběť Zoufalá krása není k udržení Čím víc ji prosíš nenachází ceny