Český jazyk 5

Český jazyk·5

Hana Mikulenková

Český jazyk 5 učebnice pro pátý ročník

CO UŽ UMÍME

DOROZUMÍME SE BEZ JAZYKA? Zase ve škole Na první školní den se určitě těší všechny děti. Ne že by byly tak nadšené do učení, ale mají spoustu prázdninových zážitků, o kterých si chtějí popovídat. Anežka přichází ke škole rozzářená jako sluníčko. Už zdálky vidí Kamila, který se tváří tajuplně, Katarínu, která vypadá posmutněle, rozjíveného veselého Vojtu... Ve skupině před školou je snadné poznat prvňáčky. Ti ještě moc přesně nevědí, co je ve škole čeká. Z jejich tvářiček lze vyčíst radost, očekávání, ale i obavy, jeden chlapec dokonce pofňukává. Rodiče, kteří prvňáčky doprovázejí, také vypadají různě. Někteří se tváří rozpačitě, jiní slavnostně nebo dokonce dojatě. Anežka už dochází ke skupince svých spolužáků a vypadá trochu zamyšleně. Přemýšlí totiž o tom, že každá tvář něco vyjadřuje. 1 Přečtěte si úvodní text nejprve potichu. Při hlasitém čtení dbejte na správnou (spisovnou) výslovnost. 2 Rozhlédněte se kolem sebe. Vyčtete něco z tváří svých spolužáků? 3 Zkuste předvést výrazy (mimiku) obličeje postav z textu: jeden žák předvádí, ostatní hádají koho.

Jak probíhá začátek školního roku ve vaší škole? Vyprávějte.

Víte, kdo je to mim? Pokud ne, zjistěte to.

Na jednoduchá vyjádření nám mnohdy stačí gesta, všem srozumitelné pohyby, například zamávání rukou, zdvižený palec, kývnutí nebo zavrtění hlavou. Mimikou, výrazem obličeje, tím, jak se tváříme, umíme vyjádřit například údiv, radost, strach nebo nelibost. Pro některá sdělení máme dohodnuté značky a symboly, například dopravní nebo turistické. Složitější myšlenku ale pomocí gest, mimiky ani symbolů vyjádřit nedokážeme. 4 Zkuste ve dvojicích vyjádřit následující sdělení pomocí gest a mimiky. Souhlasím. – Je mi smutno. – Jsi jednička. – Bolí mě břicho. – Ahoj, vítám tě! – Ať už se to víckrát nestane. – Pojď blíž. – Zůstaň stát. – Pozor! – Podívej se tamhle. – Bojím se. – Přemýšlím. – Rozhlédni se kolem. – Divím se tomu. – Vstaň! – Prosím, prosím. – Sedni si sem. – Já nevím. – Kolik je hodin? – Včera se mi v parku ztratilo štěňátko, které mi dal starší bráška k narozeninám, a já o ně teď mám strach. – V noci se mi zdálo o kolotočích. Byly tam labutě, lodě a houpačky, všechno svítilo a hrála veselá hudba. 5 Roztřiďte věty na oznamovací, tázací, rozkazovací a přací.

3

CO UŽ UMÍME

JAZYK – PROSTŘEDEK DOROZUMÍVÁNÍ, NÁRODNÍ JAZYK

Vyskytují se v textu nespisovná slova? Najděte je a nahraďte je slovy spisovnými.

Co jste se dozvěděli ze sdělení jednotlivých dětí? Na co byste se jich rádi zeptali?

SZKOLA PODSTAWOWA

Kde jste byli na prázdninách? Děti se shromáždily ve třídě a překotně si sdělovaly své prázdninové zážitky. …Já jsem byl v Polsku. Prolízali jsme solné jeskyně. Přes tři sta metrů pod zemí… …Já sem byla v Německu, u Baltského moře. Bylo děsně slaný… …My jsme byli v Rakousku, v Alpách. Viděli jsme ledovce. To byla nádhera!… …Já jsem byla na Slovensku. U babi v Bratislavě. Vzala mě na vejlet do Maďarska. Její maminka je totiž Maďarka. Žije v Budapešti a neumí ani slovensky, ani česky… …Já jsem byl v Jeseníkách, já v Praze, já na Šumavě, já v Chorvatsku, já na Máchově jezeře, já v Benátkách, já v Paříži, já v Beskydech… Pan učitel nechal shovívavě žáky vypovídat, ale po chvíli je vyzval, aby se už uklidnili a posadili se na svá místa. „Zaslechl jsem, o čem si povídáte, a napadlo mě, že bychom mohli letos začít trochu netradičně. Co kdybyste své prázdninové zážitky a zkušenosti zprostředkovali ostatním? Loni jsme se učili o sousedních státech, letos se budeme učit o dalších evropských státech. Mohli byste o nich shromáždit co nejvíc informací a hlavně zužitkovat své osobní zkušenosti. Rozmyslete se a zítra se dohodneme, jestli by se vám do takového projektu chtělo.“ 1 Přečtěte si úvodní text a zamyslete se, zda by se sdělení z textu dala vyjádřit pouze pomocí gest a mimiky. 2 Společně vyhledejte a zapište na tabuli státy, které žáci 5. A o prázdninách navštívili. Vedle připište jazyky, kterými se v těchto státech hovoří. Poznáte i ty státy, z kterých je v textu uvedeno jen město? Nejdokonalejším prostředkem dorozumívání je jazyk. Jeho podoba je mluvená nebo psaná. Žijeme v České republice. Většina obyvatel České republiky jsou Češi. Jejich národním (mateřským) jazykem je čeština. Slouží ke komunikaci uvnitř českého státu a reprezentuje český národ ve světě. Čeština patří mezi slovanské jazyky.

www.cizinci.cz www.icm.cz/ mensinyjednotliveetnicke-anarodnostnimensiny-v-cr www.czso.cz/csu/ cizinci.usf/ kapitola/uvod cs.wikipedia.org

3 Které skupiny obyvatel, jejichž národním jazykem není čeština, u nás žijí? 4 Zjistěte, které národnostní menšiny mají v České republice školy s národním vyučovacím jazykem. 5 Je ve vaší rodině, ve škole, mezi kamarády nebo známými někdo, pro nějž není čeština mateřským jazykem? Umíte něco říct v jeho jazyce? 6 Víte, které z následujících jazyků patří mezi slovanské jazyky? Vypište je. polština, němčina, ruština, angličtina, italština, ukrajinština, slovenština, španělština, maďarština, francouzština, bulharština, srbština, dánština, chorvatština, arabština 7 Zjistěte, jakými jazyky se mluví v následujících státech. Portugalsko, Finsko, Rakousko, Austrálie, Holandsko, Egypt, Indie, Čína, Japonsko

4

CO UŽ UMÍME

JAZYK – PROSTŘEDEK DOROZUMÍVÁNÍ, NÁRODNÍ JAZYK Bratislavský hrad Na skalnom výbežku Malých Karpát nad riekou Dunaj sa týči majestátny hrad, ktorý výrazne dotvára panorámu hlavného mesta Slovenska. Mohutná stavba so štyrmi nárožnými vežami stojí na mieste osídlenom už v dobe keltskej a veľkomoravskej. V 9. storočí v miestach dnešného hradného areálu stála palácová stavba a bazilika. Architektúru hradu najviac poznačili dostavby a prestavby v období gotiky, renesancie a počas panovania Márie Terézie. Od polovice 16. storočia, kedy sa na 200 rokov stala Bratislava korunovačným mestom Uhorska, bol hrad sídlom panovníka. Po presťahovaní kráľovského dvora do Viedne bol na hrade seminár, kde študovali mnohí významní vzdelanci tej doby. Neskôr hrad dostalo vojsko a v roku 1811 vyhorel. Obnova sa uskutočnila až v šesťdesiatych rokoch tohoto storočia. Hrad bol vyhlásený v roku 1961 za národnú kultúrnu pamiatku. 8 Přečtěte si celý text. Poznáte, v jakém je jazyce? Vyprávějte vlastními slovy, co jste si z textu zapamatovali. 9 Jistě jste snadno poznali, že toto vyprávění připravila po dohodě s panem učitelem Katarína ve svém mateřském jazyce – slovenštině. Pokud některým slovům nerozumíte, najděte jejich význam ve slovensko-českém slovníku (je i na internetu). 10 Přemýšlejte, proč je právě slovenština češtině tak blízká. Možná vám napoví text následující lidové písně. Budete ji umět i zazpívat? Keď komára ženili, ferduňk vína vypili.

„Neplač, muška, nič ti je, veď ti komár odžije.“

Priletěl k nim slavíčok, nalial jim on žejdlíčok.

„Horko jeho odžití, keď je na smrt zabitý.“

Tak sa oni napili, že komára zabili.

Sádla z něho vybrali, za sto zlatých predali

Komár leží v komore, muška pláče na dvore.

a kožtičky za meru, na moj pravdu a veru.

Připomeňte si, jak se jmenuje hlavní město Slovenska a která řeka jím protéká.

Uměli byste podobně vyprávět o Pražském hradu? Vyhledejte si potřebné informace a zkuste to.

www. e-slovensko.cz/ slovnik

Máme v češtině podobnou lidovou píseň? Znáte například některou národní pohádku, která se objevuje i v jiných jazycích?

5

CO UŽ UMÍME

ABECEDA

Připomeňte si, jak postupujeme, děláme-li jmenný abecední seznam.

Takto se děti učily psát na konci 19. století. Najdete rozdíly oproti současnému písmu?

REFERÁT

Jak se kdo jmenuje Můj nejlepší kamarád se jmenuje Jiří Čermák. Jeho tatínek má obchod na náměstí. Nad výlohou obchodu je štít s nápisem: Josef Čermák a Antonín Šolc – železářství. Můj tatínek se jmenuje Marek Šimek a pracuje v pojišťovně. Já jsem dostal jméno po něm. Moje sestra má jméno po mamince. Obě dvě se podepisují Ester Šimková. Sestra nejvíce kamarádí s Viktorií Hornovou, která bydlí v sousední ulici. Já mám několik dobrých kamarádů z naší ulice: Patrika Peška, Michala Marečka, Tomáše Andresíka a Jáchyma Zábranského. Někdy přibereme do party i Elišku Dostálovou, Johanu Tichou nebo Veroniku Stříbrnou. Všechna písmena jsou seřazena do abecedy. Abeceda je ustálené pořadí písmen. Abecedy různých jazyků se od sebe liší. Česká abeceda má 34 písmen: A, B, C, Č, D, Ď, E, F, G, H, CH, I, J, K, L, M, N, Ň, O, P, Q, R, Ř, S, Š, T, Ť, U, V, W, X, Y, Z, Ž. Písmena Q, W, X se v češtině vyskytují pouze ve slovech cizího původu. 1 Vyhledejte v textu vlastní jména. Zapište je podle abecedy. 2 Napište podobný text o sobě. Zadejte spolužákovi v lavici, aby z něj vybral vlastní jména a seřadil je podle abecedy. Solný důl v Polsku Anežka, Kamil, Tadeáš a Alena připravovali krátký referát do projektu o sousedních zemích. Nachystali si atlas, několik turistických průvodců a encyklopedii. Pracovali také s internetem. Kamil vyhledával fotografie, Anežka a Tadeáš hledali v rejstřících, Alena zapisovala poznámky a připravovala konečnou podobu referátu... Asi 10 km od Krakova, nádherného historického města na jihu Polska, můžete navštívit Wieliczský solný důl. Prohlídková trasa solným dolem vede přes 20 komor, které jsou propojené chodbami. V podzemí ujdete asi 2 km a celá prohlídka trvá dvě hodiny. Podzemní prostory vznikaly více než 700 let, a to postupnou těžbou soli. Celou dobu vlastně chodíte vytěženými šachtami. Jsou rozložené v devíti patrech, která se nacházejí v 64 až 327 metrech hloubky. Vykutané podzemí tvoří více než tři sta kilometrů chodeb a asi tři tisíce komor. Na turistické trase je spousta schodů a mezi patry se jezdí i výtahem. Při prohlídce těchto prostor se cítíte jako malý bezmocný červíček. Můžete si představovat ty tisíce dělníků, kteří po celý život dobývali sůl a zároveň vytvářeli tyto obrovské podzemní prostory. Jedinečné dílo, které tak vzniklo, Wieliczský solný důl, je od roku 1978 zapsáno do světového seznamu kulturního a přírodního dědictví UNESCO.

3 Připravte ve skupinách podobný referát. Jako téma si vyberte místo, které vás opravdu zajímá, které jste o prázdninách navštívili nebo chcete někdy navštívit. Ověřte si, že znalost abecedy se vám bude výborně hodit. Nezapomeňte, že referát je třeba přednést správnou (spisovnou) češtinou.

6

CO UŽ UMÍME

SAMOHLÁSKY A SOUHLÁSKY 1 Pan učitel připravil pro své žáky na tabuli následující hádanku. Zkuste ji také vyluštit: Máte před sebou text známé lidové říkanky. Jednou je zapsána pouze pomocí samohlásek, podruhé pouze pomocí souhlásek. Z kterého zápisu říkanku poznáte? __á__ __á__a __e__ __a __ou__y, o__ __a__ __ě____e __a____ou__í. __e__a____ou__í, __e__o__ __e, ____a__ __á__ __ou__y ____i__e__e!

N__š t__t__ š__l n__ h____b__, __n t__m n__kd__ z__bl____d__. N__z__bl____d__, n__b__j s__, vš__k n__m h____b__ př__n__s__!

Zkuste vytvořit podobnou hádanku pro své spolužáky.

Vyslovujeme hlásky, píšeme písmena. Hlásky se dělí na samohlásky a souhlásky. Samohlásky jsou krátké a, e, i, o, u a dlouhé á, é, í, ó, ú. Pro hlásku i máme v češtině dvě písmena: i a y. Samohlásky mohou samy tvořit slabiku: E-liš-ka, ú-te-rý. Délka samohlásky může v češtině změnit smysl slova i celé věty. 2 Vyhledejte slova, ve kterých je chybná délka samohlásek. Řidič právě řádil. Dědeček naložil okurky do laku. Nejlepší hračka zaútočila.

Ukrutný cár ovládl celou zemi. Musím rychle dojit své kamarády. V divadle nás usadili do lože.

3 Dokažte, že dané dvojice slov mají různý význam (použijte je ve větách). divá – dívá Češka – čéška dostát – dostat dráha – drahá kur – kůr

kára – kárá mícha – míchá fara – fárá hrabě – hrábě hrozný – hrozny

kolik – mile – fik – hrana – chůdy –

kolík míle fík hraná chudý

Může být nesprávná výslovnost délky samohlásky příčinou nedorozumění?

4 Zkuste doplnit správně u, ú nebo ů. __častníci soutěže se __porně snažili o __spěšné vyřešení __kol__. __žívej lék přesně podle předpis__. Kdy se vrátíš dom__? Do starého dom__ jsme prošli __zkým pr__chodem. K__lt__rní lidé __sil__jí o záchran__ historických památek. Vyp__jčil jsem si knih__ s potřebnými __daji. Teta si __šila žl__tou bl__z__. __kaž mi sv__j __kol. Pod k__rou strom__ se __krývají mnozí šk__dci. Horníci dobývají z __trob země černé __hlí. V Bulharsk__ jsem si prohlédl __plně zblízka žahavou med__zu. Na začátku slov a slovních kořenů píšeme ú (u s čárkou): údolí, únor, trojúhelník. Uprostřed a na konci slov píšeme ů (u s kroužkem): domů, kůl, krůta. Ve slovech cizího původu píšeme ú. Píšeme tedy kůra stromu, ale léčebná kúra. Také například skútr, túje, túra, múza, Bejrút.

Kde se přesvědčíme o správném pravopisu cizích slov?

www.slovnikcizich-slov.abz.cz www.slovnikcizich-slov.cz www.slovnikcizich-slov. wzdroje.com

7