Hana Mikulenková – Radek Malý
ČÍTANKA
PRODOS
2
Recenzovaly: PhDr. Eva Müllerová, CSc., doc. PhDr. Naděžda Sieglová, CSc. Schválilo MŠMT čj. MSMT-22696/2014 dne 23. července 2014 k zařazení do seznamu učebnic pro základní vzdělávácí obor Český jazyk a literatura s dobou platnosti šest let. © Ilustrace Markéta Šimková © PRODOS, 2002
ISBN 978-80-7230-346-5
[2]
Ahoj holky, nazdar kluci! Dovolte mi, abych se představil. Jmenuji se Emil, jsem knihomol a vypadám asi takto:
Že nevíte, kdo jsou to knihomolové? Jsou to taková malá milá stvoření, která hrozně ráda čtou a pořádají knihy všeho druhu. Žijeme v každé lepší knihovně a pečujeme o knížky. Že nevíte, co je to knihovna? Je to dům od podlahy po strop plný knížek a knihomolů a vypadá asi takto:
Protože tady mám dlouhou chvíli, rozhodl jsem se, že ze všech těch knížek, co jsem v knihovně našel, pro vás vyberu ty nejhezčí a nejchutnější kousky a udělám z nich čítanku. Ale pozor, ta je jenom ke čtení, rozhodně se ji nepokoušejte sníst!
[3]
Malí čtenáři František Hrubín
To jsme byli ještě malí, když maminky zpívávaly: Spi, děťátko, houpy, hou! Dnes už zpíváme jim sami za to, že tak rády s námi sedí večer nad knihou. To jsme byli ještě malí, když maminky říkávaly: Čti, děťátko, a-be-ce! Dnes už mámě čteme sami, oči letí nad stránkami jako vážky po řece. [ Špalíček veršů a pohádek ]
[4]
Jestlipak víte, které roční době se říká babí léto? Tušíte správně, je to právě ta doba, kterou nejspíš uvidíte, když se v září podíváte z okna. Léto už skončilo, ale pořádný podzim ještě nezačal. Sluníčko ještě svítí, ale už nemá takovou sílu jako v červenci. Nebe je jako vymetené a vlaštovky se chystají na dlouhou cestu na jih. Začíná foukat vítr, a právě toho využívají pavoučci – cestovatelé. Na svých padáčcích z bílých vláken létají nad krajinou a volají: „Léto je pryč! Chystejte se na zimu!“ Jenže jsou tak malincí, že my je neslyšíme. Podle jejich pavučinek, podle těch bílých padáčků, dostalo babí léto svoje jméno. Dobře se na ně podívejte – vypadají dočista jako šedivé vlasy vašich babiček. My knihomolové máme babí léto moc rádi. Lidé spíš chodí ven užívat si posledního sluníčka a my máme klid na čtení. Jestlipak vy jste přes prázdniny nezapomněli číst? Hned si to vyzkoušíte na několika básničkách a na veselém příběhu tří koťátek. Viděli jste přes prázdniny krtka? A jestlipak měl na sobě kalhotky? Ten v naší čítance nakonec ano, ale stálo ho to spoustu námahy. Nakonec se seznámíte s kocourem Modroočkem, který se na vás už moc těší. Na shledanou na podzim!
[5]
Padá, padá pán Jan Vladislav
Padá, padá pán, mokrým větrem hnán. Nejdřív chvíli cestou běží, potom chvíli v blátě leží, pak je zašlapán. Padá, padá pán … Padá, padá pán, ale není sám. Jeden ještě vzduchem krouží, druhý tone v černé louži, třetí vlétl k nám.
Zvědavý vrabec František Hrubín
Padá, padá pán…
Ve škole je všechno tiše, žáček na tabuli píše. Vrabec kolem letí, ptá se milých dětí: Čim čarara – čím ta čára? Čim čarara – čím ta čára? Křídou, pane vrabče. Děkuji ti, chlapče – tím ta čára, čim čarara, tím ta čára, čim čarara.
Padá, padá pán, jak vám povídám. Je to lístek javorový, jeho kabát, z jara nový, je už roztrhán. Padá, padá pán… [ Povídali, že mu hráli ]
[ Špalíček veršů a pohádek ]
[6]
Krátký výlet Olga Hejná
Naše malá Anča natáhla víc nohu, než si toho všimla, vlezla na oblohu. První krok byl dlouhý, druhý krok byl krátký, než si toho všimla, byla zase zpátky. [ Pohádky pro skřítka Hajaju ]
Hop a hop a hup! Milena Lukešová
Hop a hop a hup!
Jenže, páni! Něco tu je.
Když mi vypad zub,
Až to jazyk vydoluje,
zbyla po něm jako vrata
jen co se to proklubá, já nebudu bezzubá.
velká díra dírovatá.
Hop a hop a hup! Mně už roste zub. [ Kde dávají sloni dobrou noc ]
[7]
Tři koťátka Vladimir Sutějev
Tři koťátka, tři kočičky, černá, šedivá a bílá, uviděly myš. A za ní! Myška hup – do hrnce mouky. Tři kočičky dup – za myší! Ale myš jim utekla.
Tři kočičky, celé bílé, vyskočily z hrnce mouky. Na dvoře potkaly žábu. Žába šup – do staré roury.
Tři kočičky, celé bílé, začaly hned žábu honit. Ale žába utekla. Tři kočičky, celé černé, vylezly ze staré roury.
[8]
V rybníce viděly rybu. Skočily do vody za ní. Ale ryba uplavala.
Tři kočičky, celé mokré, vyšplhaly z vody na břeh. Tři kočičky, celé mokré, vracely se smutně domů.
Cestou na sluníčku uschly, a když přišly, byly zase takové, jak měly být. Tři kočičky, tři koťátka, černé, šedivé a bílé.
[ Pohádky a obrázky ]
[9]
Tygr a blecha Hana Doskočilová
„Auong!“ zařval tygr z plných plic. „Je tu někdo, kdo by se chtěl se mnou prát?“ Nikdo ani nemukal. Opice se rozutekly a ptáci ve stromech sotva strachy popadali dech. „Auong!“ zařval tygr a práskl ocasem o zem. „Je někdo silnější než já?“ Ticho. I slon raději mlčel. „Auong!“ zařval tygr potřetí. „Je na světě někdo, kdo se mě nebojí?“ „Já,“ ozval se hlásek jako vlásek. To řekla blecha a kousla tygra do ucha. A měla pravdu. Tygří tlapa je příliš veliká, než aby mohla ublížit malé skákající blešce. [ Pohádky pro děti, pro mámy a pro táty ]
Babička vypravuje pohádky Božena Němcová
Myslete si, že mám sedmdesát sedm kapes a v každé jednu pohádku; z kolikáté kapsy pohádku chcete, abych povídala? Třebas z desáté! Tedy z desáté; v desáté kapse je pohádka taková: Byl jeden král, ten měl na peci vál: na tom vále kocoura, poslouchejte, bude dlouhá. vál – deska na válení těsta [ Povídám povídám pohádku… ]
[ 10 ]
O šídlu, kohoutu, kačeru a houseru František Bartoš
Šlo šídlo do lesa na houby. Potkalo kohouta. „Šídlo, kam jdeš?“ „Jdu do lesa na houby. Pojď se mnou! Bude nás víc, nebudeme se bát vlka nic.“ Kohout poslechl a šli dál. Potkali kačera. „Šídlo s kohoutem, kam jdete?“ „Jdeme do lesa na houby. Pojď s námi! Bude nás víc, nebudeme se bát vlka nic.“ Kačer poslechl a šli dál. Potkali housera. „Šídlo s kohoutem a s kačerem, kam jdete?“ „Jdeme do lesa na houby. Pojď s námi! Bude nás víc, nebudeme se bát vlka nic.“ Houser poslechl a šli dál. Když přišli do lesa, dostali všichni z vlka strach. Naštěstí uviděli nedaleko chaloupku a schovali se v ní. Kohout si sedl na bidlo, kačer vlezl pod lávku, houser vyskočil na lávku a šídlo se vpíchlo pod práh. Najednou vrazil vlk do světnice. „Všechny vás sežeru,“ zařval na ně. Ale kohout, který měl na bidle nejvíc odvahy, zakokrhal: „Všichni ho bijte!“ Houser křičel: „Kyjem! Kyjem ho!“ – Kačer: „Šak tak, šak tak, šak tak!“ – Nakonec vyskočilo zpod prahu šídlo a pich ho do oka, pich, pich! – Vlk se hrozně polekal a utekl. – Šídlo se svými kamarády nasbíralo hub a vrátilo se vesele domů. [ Povídám povídám pohádku… ]
šídlo – velká ševcovská jehla bidlo – delší tyč
[ 11 ]
Co vědí chytré děti
Pod horkým letním
Jiří Havel
se na
vedle
vyhřívala
. Na
a nad její
vedle ní bzučela
právě přeletěl krásný
Pospíchal na louku plnou modrých
a
Cestou se motýl málem srazil s
která uháněla k
.
,
.
„Je pilná,“ řeklo uznale
smál se
.
. „Asi jako já,“
, který právě vylezl z navršené
„Nebo já,“ přidala se
, „taky kypřím půdu.“
[ 12 ]
.