Pohybová gramotnost v České republice

Univerzita Palackého v Olomouci Fakulta tělesné kultury

POHYBOVÁ GRAMOTNOST V ČESKÉ REPUBLICE

Jana Vašíčková

Olomouc 2016

Recenzenti: doc. PaedDr. Vladislav Mužík, CSc.

doc. PaedDr. Branislav Antala, PhD.

Neoprávněné užití tohoto díla je porušením autorských práv a může zakládat občanskoprávní, správněprávní, popř. trestněprávní odpovědnost.

1. vydání © Jana Vašíčková, 2016 © Univerzita Palackého v Olomouci, 2016 DOI 10.5507/ftk.16.24448831 ISBN 978-80-244-4884-8 (online: PDF) ISBN 978-80-244-4883-1 (print)

3

Obsah Předmluva...............................................................................................................7 1 Úvod..................................................................................................................9 2 Koncept pohybové gramotnosti....................................................................11

2.1 Mezinárodní význam tělesné výchovy a sportu.................................................... 11

2.2 Mezinárodní instituce na podporu tělesné výchovy............................................. 13

2.3 Gramotnost v obecném smyslu............................................................................... 16

2.4 Pohybová gramotnost............................................................................................... 17 2.4.1 Filozofické ukotvení pohybové gramotnosti.............................................. 18 2.4.2 Atributy pohybové gramotnosti................................................................... 19 2.4.2.1 Vztahy mezi atributy pohybové gramotnosti............................... 20 2.4.2.1.1 Pohybová gramotnost a motivace.................................. 21 2.4.2.1.2 Pohybová gramotnost a pohybová kompetence.......... 24 2.4.2.1.3 Pohybová gramotnost a prostředí.................................. 26 2.4.2.1.4 Sebepojetí, interakce, vědomosti

a pohybová gramotnost.................................................. 27

2.5 Pohybová gramotnost v průběhu života................................................................. 29 2.5.1 Pohybová gramotnost z kanadského pohledu............................................ 30 2.5.1.1 Strategie pro podporu pohybové gramotnosti.............................. 32 2.5.2 Podpora pohybové gramotnosti v České republice................................... 33 2.5.3 Vztah pohybové gramotnosti a tělesné výchovy........................................ 36

3 Výzkumně metodické uchopení konceptu...................................................38

3.1 Motivace k pohybové aktivitě v rámci pohybové gramotnosti............................ 38

3.2 Vědomosti o zdraví a pohybové aktivitě................................................................. 39

3.3 Intervence ve školní tělesné výchově – monitorování a dotazníky..................... 40 3.3.1 Krokoměry...................................................................................................... 40 3.3.2 Dotazníky pro diagnostiku vyučovací jednotky tělesné výchovy............ 41

3.4 Pohybová aktivita a úroveň vzdělání u dospělých obyvatel ČR.......................... 42

3.5 Statistické vyhodnocení dat..................................................................................... 44

4

Pohybová gramotnost v České republice

4 Pohybová gramotnost ve výsledcích výzkumů.............................................46

4.1 Povědomí o pohybové gramotnosti........................................................................ 46 4.1.1 Pohybová gramotnost pohledem žáků........................................................ 47 4.1.2 Pohybová gramotnost pohledem učitelů TV............................................. 51

4.2 Motivace k primární pohybové aktivitě v konceptu pohybové gramotnosti..... 54 4.2.1 Rozdíly v motivech pro pohybovou aktivitu

podle pohlaví, věku a BMI............................................................................ 56

4.3 Vědomosti o zdraví a pohybové aktivitě jako klíčový atribut pohybové gramotnosti........................................................... 59 4.3.1 Vědomosti žáků středních škol o zdraví a PA............................................. 60 4.3.2 Vědomosti vysokoškolských studentů o zdraví a PA................................. 62 4.3.3 Vztah mezi úrovní vědomostí o zdraví a PA a množstvím realizované PA u adolescentů................................................ 65

4.4 Vztah žáků ke školní tělesné výchově jako vstupní proměnná pohybové gramotnosti.............................................................................................. 68 4.4.1 Sekulární trendy v hodnocení VJTV v rozdílných edukačních systémech............................................................ 68 4.4.1.1 Hodnocení VJTV v jednotlivých dimenzích a celkově............... 70 4.4.1.2 Trendy v hodnocení VJTV ve čtyřletých periodách.................... 71 4.4.1.3 Komparace polských a českých žáků v jednotlivých dimenzích hodnocení VJTV................................. 72 4.4.2 Vztah mezi sebehodnocením tělesné zdatnosti žáků, úrovní PA

a jejich vztahem k vyučovacím jednotkám: využití krokoměrů.............. 75 4.4.2.1 Hodnocení úrovně PA ve VJTV..................................................... 78 4.4.2.2 Hodnocení úrovně PA ve VJTV

z hlediska sebehodnocení tělesné zdatnosti.................................. 80 4.4.2.3 Hodnocení úrovně PA ve VJTV z hlediska oblíbenosti TV....... 80 4.4.2.4 Hodnocení VJTV z hlediska sebehodnocení tělesné zdatnosti.. 81 4.4.2.5 Hodnocení VJTV z hlediska oblíbenosti TV................................ 83 4.4.2.6 Hodnocení VJTV z hlediska obsahu vyučovacích jednotek....... 84 4.4.2.7 Vliv aplikace krokoměrů na vztah žáků k VJTV s různým zatížením.......................................................................... 86 4.4.3 Vztah žáků a praktikantů k realizované VJTV........................................... 88

4.5 Podpora pohybové gramotnosti u adolescentů prostřednictvím intervence na zvýšení PA............................................................................................................. 91 4.5.1 Efekty měsíční intervence pro zvýšení PA u adolescentů......................... 95 4.5.2 Efekt měsíční intervence u žáků s nižší úrovní PA.................................... 97

4.6 Pohybová aktivita a úroveň vzdělání v rámci zdravého aktivního

životního stylu u dospělé populace – realizovaná pohybová gramotnost......... 99

5 Závěry...........................................................................................................106 6 Souhrn..........................................................................................................108

Obsah

5

7 Summary......................................................................................................111 8 Použité termíny a pojmy..............................................................................114 9 Reference......................................................................................................117 10 Seznam tabulek............................................................................................132 11 Seznam obrázků...........................................................................................134 12 Seznam příloh..............................................................................................137 13 Přílohy..........................................................................................................138

7

Předmluva Problematika pohybové gramotnosti je v České republice prozatím nepříliš probádaná a objasněná. Nejčastěji se v médiích i na veřejnosti zmiňuje čtenářská, matematická, finanční a počítačová gramotnost, které patří mezi funkční gramotnosti. Nicméně pohybovou gramotnost považujeme za neméně důležitou zejména s ohledem na utváření si návyků pohybově aktivního životního stylu, který zlepšuje život po stránce nižšího výskytu onemocnění a prodlužuje dobu nezávislosti jedince na okolí. Rozvoj pohybové gramotnosti by měl být nenásilný tak, aby člověk byl schopen využívat výhody pohybových aktivit po celý život, a nejen v době plnění školní docházky.

Inspirací pro tuto publikaci bylo setkání s paní Margaret Whitehead, velkou propagátorkou pohybové gramotnosti ve Velké Británii a svým dílem i ve světě. Velké poděkování za podporu při práci a psaní, za cenné rady a podněty patří vedoucímu a metodickému „guru“ pracoviště (Institutu aktivního životního stylu, FTK UP v Olomouci) profesorovi Karlu Frömelovi. Díky patří i kolegům, se kterými spolupracuji a kteří se také společně podíleli na publikování vědeckých článků, jež tvoří podklad této práce. Jmenovitě (bez titulů) bych uvedla spolupracovníky ze spolupracujících pracovišť v České republice, kteří se podíleli také na sběru dat: Jiří Nykodým z FSpS MU v Brně, Ladislav Bláha z PdF UJEP v Ústí nad Labem, Hana Klimtová a Igor Fojtík z PdF OU v Ostravě, Zdeněk Šebrle a Emil Řepka z PdF JČU v Českých Budějovicích, Dana Feltlová z PdF UHK v Hradci Králové, Tomáš Klobouk, Marie Lukavská a Petr Valach z PdF ZČU v Plzni a dále metodičtí konzultanti a podporovatelé Vladislav Mužík z PdF MU v Brně, Branislav Antala z FTVŠ UK v Bratislavě, Jaromír Šimonek z PdF UKF v Nitře, Ingrid Ružbarská z ISMPO v Prešově.

Další dík patří studentům magisterského studijního programu na Fakultě tělesné kultury UP v Olomouci, kteří se aktivně podíleli na sběru dat a domlouvali spolupráci na spřátelených školách.

Bez podpory institucionální a zejména pak finanční by publikace nemohla vzniknout.

Proto dílčí studie, které jsou součástí této knihy, byly součástí těchto grantových projektů: výzkumný záměr Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR „Pohybová aktivita a inaktivita obyvatel České republiky v kontextu behaviorálních změn“ (MSM 6198959221); projekt Grantové agentury ČR „Objektivizace komplexního monitoringu školního fyzického a psychického zatížení adolescentů v kontextu s fyzickou a psychickou kondicí“ (No. 13-32935S); projekt ESF, OPVK „VIPPA2: Posílení odborného potenciálu výzkumných týmů v oblasti podpory pohybové aktivity na Univerzitě Palackého“ (CZ.1.07/2.3.00/20.0171) a interní grant UP „Asociace mezi sebehodnocením výkonnosti žáků a jejich vztahem k vyučovacím jednotkám tělesné výchovy: Využití krokoměrů“ (FTK:2013:010).

9

1 Úvod Tělovýchovné vzdělávání v České republice je povinné až do ukončení povinné školní docházky a pro adolescenty i v době studia na středních školách. Tato obrovská výhoda v porovnání se zahraničím není vždy dostatečně využívána pro podporu pohybově aktivního životního stylu dětí a mládeže, pro propagaci celoživotních pohybových aktivit (PA) v prevenci rizik civilizačních a chronických onemocnění (zejména obezity) a pro ovlivňování fyzického a psychosociálního zdraví (Dobbins, Husson, DeCorby, & LaRocca, 2013). Tělesná výchova (TV) má velký potenciál podporovat a propagovat zdravý životní styl, ale často to není jediná priorita, jelikož má TV příliš mnoho dalších cílů (McKenzie & Lounsbery, 2009). Při dvouhodinové týdenní dotaci TV je evidentní, že se obsah hodin zaměřuje především na tělesná cvičení po praktické stránce a žáci jsou podstatně méně informováni o významu PA pro jejich současný i budoucí život.

Výzvou tedy je využít již existujícího času a prostoru ve škole (např. v TV), kde mohou být žáci pohybově aktivní (např. aktivní transport do škol, využívání školních hřišť či přestávek pro PA) (Pavelka, Sigmundová, Hamřík, & Kalman, 2012). Pravidelná účast na PA se pozitivně projevuje nejen na studijních výsledcích (Coe, Pivarnik, Womack, Reeves, & Malina, 2006; Dwyer, Sallis, Blizzard, Lazarus, & Dean, 2001; Keeley & Fox, 2009; Singh, Uijtdewilligen, Twisk, van Mechelen, & Chinapaw, 2012; Trudeau & Shephard, 2008), zejména pro její efekt na kognitivní funkce organismu, soustředěnost a pozornost (Budde, Voelcker-Rehage, Pietraßyk-Kendziorra, Ribeiro, & Tidow, 2008), ale také na zdravém životním stylu a v prevenci nemocí (Blair, 2007; Fuchs, 2015; Hills, Dengel, & Lubans, 2015). Protože pokud nebude člověk zdravý, nemůže podávat dostatečně kvalitní výkon, a to jak ve škole, tak i v pracovním procesu. A navíc nedostatečně pohybově aktivní životní styl se odráží také v nákladech zdravotních pojišťoven na péči o nemocné a přináší i zvýšené riziko úmrtí (Marešová, 2014).

Pohybová gramotnost souvisí velice úzce s procesem vzdělávání. Vzdělání a PA je oblast důležitá minimálně ze tří důvodů. Za prvé, už malé děti se učí od narození pohybům.

Začíná to zvedáním hlavičky, „pasením koníků“, přetáčením vleže, prvními krůčky, chůzí, během, což jsou vesměs motorické fáze jednotlivých vývojových stadií, a každé stadium se vyznačuje jinou charakteristikou. Později učení se pohybům a pohybovým dovednostem pokračuje jako záměrná a uvědomělá činnost, např. naučit se jezdit na koloběžce, na kole, plavat, lyžovat, bruslit atd. Jsou to PA, které si jedinec nebo ještě lépe rodič daného jedince vybírá. Ne každý musí umět jezdit na kole či lyžovat. Mluvíme tedy o vzdělávání v PA, které se od mladšího školního věku stávají součástí školní TV, vlastního individuálního pohybového režimu, volnočasových aktivit či sportovních tréninků.

10

Pohybová gramotnost v České republice

Za druhé, v TV by se měli žáci také učit o významu PA a jejich využití v běžném životě či získávat informace o jednotlivých sportovních disciplínách, jejich pravidlech a možných modifikacích pravidel, historii, olympijském hnutí, dále také o významu pohybové zdatnosti, pohybového režimu, o základech první pomoci při úrazech a další tak, jak je to dáno rámcovými vzdělávacími programy a současnými kurikulárními požadavky (Výzkumný ústav pedagogický, 2007a, 2007b). Je to tedy vzdělávání o pohybových aktivitách.

Za třetí, prostřednictvím PA v TV se učíme spolupráci a komunikaci v týmu a s jednotlivými aktéry, spoluhráči či protihráči, rozhodčími, získáváme základy pravidel, a tím si osvojujeme princip „fair play“, který se potom odráží do společenského života. Umíme respektovat jednotlivé aktéry, využívat jejich schopností a dovedností či je podporovat.

Prostřednictvím pravidelné PA se děti a mladí lidé učí i hygienickým návykům a pravidlům, které s sebou přináší pohybová zátěž a výkon nejen v tréninkové jednotce či v utkání, ale také se učí prostřednictvím PA o svalové nerovnováze, korekci či kompenzaci jednostranného zatížení či o bezpečnosti při PA v nestandardních podmínkách. Mluvíme tedy o vzdělávání prostřednictvím pohybových aktivit.

Výsledkem vzdělávání by mělo být vzdělání, které jedinec nabyde v průběhu školní docházky, a tedy i v tělesné výchově, kde by se ideálně měla rozvíjet jeho pohybová gramotnost. Pohybová gramotnost je nový koncept, kterému se chceme v práci věnovat a který se postupně dostává do povědomí širší populace. V australské studii byl zjištěn pozitivní vztah mezi rozvojem pohybové gramotnosti a školními výsledky žáků 1. stupně (Telford, Cunningham, Abhayaratna, Telford, & Olive, 2014). Pohybově gramotný jedinec by měl umět převzít zodpovědnost za své vlastní zdraví, měl by mít dostatečné znalosti, dovednosti a pozitivní přístup k PA. Pohybová gramotnost by se měla stát nedílnou součástí standardů pro TV a současně by TV měla převzít mnohem důležitější roli v podpoře veřejného zdraví (Castelli, Centeio, Beighle, Carson, & Nicksic, 2014) ve smyslu rozvoje pohybově gramotných jedinců.

Cílem této publikace je popsání konceptu pohybové gramotnosti v českém prostředí a rozbor jednotlivých atributů, které považujeme za významné. Na základě těchto poznatků a vzhledem k výsledkům výzkumné problematiky se snažíme objasnit otázky týkající se motivace k primární PA u adolescentů a vědomostí o zdraví a PA jako jednoho z klíčových atributů pohybové gramotnosti u žáků středních škol a studentů vysokých škol.

Také nás zajímá, zda existuje vztah mezi úrovní vědomostí a množstvím realizované PA u adolescentů a jakou roli v konceptu pohybové gramotnosti hraje vztah žáků k vyučovacím jednotkám TV. Dotýkáme se i problematiky efektu měsíční intervence na množství PA adolescentů a vztahu mezi PA a úrovní vzdělání u obyvatel ČR. Použité termíny a pojmy, se kterými v publikaci pracujeme, jsou přehledně zpracovány v kapitole 8.

11

2 Koncept pohybové gramotnosti Pro uvedení do problematiky pohybové gramotnosti je nezbytné zmínit význam tělesné výchovy a sportu na nejvyšší, tzn. mezinárodní úrovni. Celosvětová podpora od všech dotčených organizací se v několika dokumentech zmiňuje o právu každého člověka na přístup k TV, PA a sportu bez omezení a v rámci individuálních možností a příležitostí. V mezinárodních dokumentech je sport chápán jako „všechny formy pohybové aktivity, které prostřednictvím neformální nebo organizované účasti usilují o prokázání nebo zlepšení pohybové zdatnosti a mentální pohody (well-being), formují sociální vztahy nebo dosahují výsledků v soutěžích na všech úrovních“ (Commitee of Ministers, 1992). V naší publikaci však budeme vycházet z termínu sport, jak je definován v kapitole 8.

2.1 Mezinárodní význam tělesné výchovy a sportu Již v listopadu roku 1978 na Generální konferenci UNESCO v Paříži byla vydána „Mezinárodní charta TV a sportu“ (UNESCO, 1978). Vzhledem k tomu, že tato organizace vychází z mezinárodní deklarace lidských práv, tak se i právo na fyzický, intelektuální a morální rozvoj snaží prosazovat do zmíněné charty. Přístup k TV a sportu (zde chápeme sport jako pohybové aktivity, ale vzhledem k překladu z originálu ponecháváme původní termín; dále budeme používat termín PA) by všichni lidé měli mít zajištěný a garantovaný.

Prostřednictvím TV a PA je podporováno užší souznění mezi lidmi a mezi jednotlivci, solidarita, přátelství, vzájemný respekt a pochopení. Provozování TV a PA v přírodním prostředí navíc může obohacovat a vyvolávat respekt k přírodním zdrojům a snažit se je chránit. Charta bere v úvahu diverzitu různých forem trénování a vzdělávání v PA, jež existuje ve světě, ale i přes tyto rozdíly mezi tradičními sporty různých národů je zřejmé, že TV a PA se vztahuje nejen k fyzickému pocitu pohody a zdraví, ale také přispívá k plnému a vyváženému rozvoji jedince.

Charta deklaruje, že provozovat TV a PA je základní právo všech: – Každý člověk má mít právo přístupu k TV a PA, jenž je nezbytný pro rozvoj jeho osobnosti. Toto právo musí být garantováno jak v rámci vzdělávacího systému, tak i v dalších aspektech společenského života.

– Každý člověk musí mít příležitost rozvíjet svou tělesnou zdatnost v souladu se svým nadáním.

– Možnost participovat v TV a PA musí mít i lidé se specifickými potřebami, různých věkových skupin nebo s hendikepem tak, aby to vyhovovalo jejich specifickým požadavkům.

12

Pohybová gramotnost v České republice

Kromě zdůrazňování významu TV a PA, práva na participaci pro všechny lidi se zde také zdůrazňuje, že TV a PA musí splňovat individuální a společenské potřeby (např. institucionální, kulturní, socioekonomické a klimatické podmínky dané země). Za žádných okolností by vrcholový sport neměl být ovlivněn zištnými obchodními zájmy.

Dále je kladen důraz na odborníky, kteří se TV a PA věnují. Ti by měli mít dostatečnou profesní kvalifikaci vykonávat tuto práci a také by se měli nadále vzdělávat, aby dosáhli příslušné specializace. Velký význam je přisuzován i dobrovolníkům, kteří neocenitelným způsobem přispívají k všeobecnému rozvoji sportu a podněcují k účasti v PA. Mezinárodní charta také zmiňuje adekvátní infrastrukturu a vybavení, které je nezbytnou podmínkou pro provozování kvalitní TV a PA. Zodpovědnost je kladena na bedra vlád, veřejných orgánů, škol a odpovídajících soukromých podniků na všech úrovních, aby spojily při plánování síly a společně udělaly maximum pro instalaci zařízení a vybavení pro TV a PA. Také by měly využívat veškerých možností, které nabízejí přírodní podmínky.

Nedílnou součástí pokroku v oblasti TV a PA je také výzkum a vývoj, který by měl přinášet zlepšování v oblasti zdraví a bezpečnosti účastníků a také v oblasti tréninkových či vyučovacích metod a organizačních či řídicích postupech. Vzdělávací systém by měl profitovat z vývoje lepších vyučovacích metod a jednotných standardů. Charta v souvislosti s výsledky výzkumu v oblasti PA a TV zdůrazňuje potřebu publikování a šíření těchto informací v zájmu propagace oblasti PA a zdravého životního stylu.

Ochrana etických a morálních hodnot v rámci TV, PA a sportu musí být permanentní záležitostí všech lidí. Vážné nebezpečí, jako je násilí, doping a komercionalizace, jež ohrožuje morální hodnoty TV, PA a sportu, narušuje samotnou podstatu a mění edukační funkci PA a podpory zdraví. Proti jakémukoliv zneužívání PA a sportu by měli vystupovat nejen vrcholoví a rekreační sportovci, ale i veřejné orgány, dobrovolné sportovní asociace, specializované vládní organizace, olympijské výbory, učitelé, rodiče, sponzoři sportovních klubů, trenéři, sportovní manažeři a v neposlední řadě i média. Důležité je, aby sportovní hodnoty a případné následky propojenosti sportu, společnosti a kultury byly součástí kurikula ve školách. Sportovci a sportovní veřejnost by si měli být vědomi rizika předčasného a nevhodného tréninkového a psychologického tlaku jakéhokoliv druhu. Boj proti dopingu by měl mít podporu národních a mezinárodních orgánů, které by měly zajistit dodržování Mezinárodní úmluvy proti dopingu ve sportu (UNESCO, 2005b).

V červenci 2015 došlo k revizi Charty (UNESCO, 2015), v níž jako podstatné můžeme vyzdvihnout zařazení pohybových aktivit mezi TV a sport tak, aby bylo pokryto celé spektrum aktivit, které nemohou být zařazeny do TV a sportu, především zdravotně orientovaných PA a jejich benefitů. Speciálně je věnována pozornost rovnosti pohlaví, kvalitní TV jako základní komponentě vládních vzdělávacích a sportovních závazků a také širšímu spektru integrace.

Je tedy zřejmé, že celosvětová podpora TV a PA vychází z nadnárodní instituce, a na finálním dokumentu se tedy shodují všichni národní zástupci. Nicméně mezinárodní charta není jediný dokument, který se této oblasti věnuje.

V roce 1992 vydává Rada ministrů (Commitee of Ministers, 1992) Evropskou chartu sportu, která definuje sport jako „všechny formy pohybové aktivity, které si kladou za cíl prostřednictvím neorganizované (přirozené) nebo organizované účasti projevení či zdokonalení tělesné zdatnosti a psychické kondice, rozvoj společenských vztahů nebo dosažení

2 Koncept pohybové gramotnosti

13

výsledků v soutěžích na všech úrovních“. Chápe tedy sport v širším smyslu, jako prostředek pro dosažení maximální výkonnosti s cílem uspět v soutěžích daného sportovního odvětví, ale také jako obecný prostředek pro rozvoj a udržení zdraví jednotlivce i společnosti.

2.2 Mezinárodní instituce na podporu tělesné výchovy Mužík a Krejčí (1997) se domnívali, že TV by v rámci tehdy se rodící nové koncepce měla ve škole zaujmout poněkud jiné postavení než v minulosti, a upozorňují na závěry 5. mezinárodního kongresu ICHPER-Europe (International Council of Health, Physical Education and Recreation – Mezinárodní výbor pro zdraví, TV a rekreaci; v současnosti ICHPER.SD), který se konal roku 1990 v Linci. Uvádějí: 1. Cílem nové tělesné výchovy je šťastný člověk mající prožitek z pohybu a komunikace v pohybu.

2. Správně chápaná pohybová činnost směřuje vždy ke zdraví člověka.

3. Pohybová činnost musí být součástí denního života každého člověka a pomáhat mu žít šťastně a radostně (Mužík & Krejčí, 1997, p. 18).

Další významnou událostí spojenou s podporou TV byl v listopadu 1999 Světový summit tělesné výchovy v Berlíně, který potvrdil, že TV se na školách v mnoha zemích stává okrajovou záležitostí, a tedy časová dotace a postavení mezi ostatními předměty je nedostatečné a také nejsou v některých zemích ve všech školách zajištěny dostatečně kvalitní materiální, finanční, lidské a další zdroje. Závěrem tohoto summitu je Agenda for Action (Výzva k činnosti), která vyzývá v rámci Mezinárodní rady sportovních věd a tělesné výchovy (International Council of Sport Science and Physical Education – ICSSPE) šest hlavních mezinárodních organizací ke spojení svých sil a podpoře kvalitní TV pod hlavičkou Mezinárodní výbor sportovní pedagogiky (část ICSSPE). V této komisi jsou reprezentanti těchto mezinárodních sdružení: • The Association Internationale des Ecoles Supérieures d’Education Physique (­AIESEP) – Mezinárodní asociace TV na vysokých školách, • The Fédération International d’Education Physique (FIEP) – Mezinárodní federace TV, • The International Association of Physical Education and Sport for Girls and Women (IAPESGW) – Mezinárodní asociace TV a sportu pro dívky a ženy, • The International Federation of Adapted Physical Activity (IFAPA) – Mezinárodní federace aplikovaných pohybových aktivit, • The International Council for Coaching Excellence (ICCE) – Mezinárodní rada pro trenérskou dokonalost (volný překlad), • The International Society for Comparative Physical Education and Sport (ISCPES) – Mezinárodní společnost pro srovnávací TV a sport.

14

Pohybová gramotnost v České republice

Komise jako celek má za úkol vést mezinárodní výzkumné projekty o stavu a postavení TV na celém světě. Mezi její úkoly pak patří: • zvyšovat povědomí o pozitivních efektech TV; • informovat veřejnost o celosvětově závažné situaci TV prostřednictvím médií, vládního i nevládního sektoru; • nabídnout platformu pro organizace a instituce k prezentování činností, které garantují; • shromažďovat výsledky současných výzkumů, prohlášení a deklarace; • identifikovat oblasti, které vyžadují spolupráci; • posilovat sítě spolupracujících organizací a koordinovat plány činností a jejich uskutečňování.

Na dvou zásadních problémech se zástupci z 80 zemí shodli jednomyslně: 1. Tělesná výchova je právem všech dětí a nezbytnou součástí jejich vývoje a vzdělávání.

2. Jsou potřebné strategie a opatření, které by zajistily, že kvalitní tělesná výchova je realizována a podporována po celém světě.

Ihned po světovém summitu byla v Uruguayi v Punta del Este uspořádána organizací UNESCO 3. mezinárodní konference ministrů a vysokých úředníků zodpovědných za TV a sport (MINEPS III – Ministers and Seniors Officials Responsible for Physical Education and Sport), které se zúčastnili zástupci 62 členských států, tří pozorovatelských zemí a 38 mezivládních a nevládních organizací (UNESCO, 1999). Toto třetí setkání navazovalo na předchozí dvě setkání, MINEPS I v Paříži (1976) a MINEPS II v Moskvě (1988) (Tabulka 1). Tělesná výchova se stala klíčovým tématem této konference a v závěrečné deklaraci mimo jiné členové opět zdůrazňují význam TV a sportu jako základní a nedílné součásti procesu kontinuálního vzdělávání a lidského i sociálního vývoje. Kromě jiného je nezbytné zdůraznit, že doba vyhrazená pro TV na školách není respektována, a v některých zemích je dokonce redukována kvůli změnám priorit. Redukce časové dotace předmětu TV a jeho programu pak přispívá k nárůstu delikvence a násilí u mladistvých a zvyšuje lékařské a sociální výdaje státu. Podle deklarace mezinárodní studie ukazují, že 1 dolar investovaný do pohybové aktivity vede k ušetření 3,2 dolarů na lékařských výdajích (UNESCO, 1999). Poslední setkání MINEPS V. se konalo v květnu 2013 v Berlíně a hlavní témata byla: Přístup ke sportu jako základní právo pro všechny, zvlášť s akcentem na možnosti žen a dívek a lidí se speciálními potřebami; Propagace investic do programů TV a sportu se zaměřením na kvalitu tělesné výchovy a organizaci velkých sportovních akcí; Ochrana integrity sportu a jeho hodnot (Antala et al., 2014).

Na význam TV upozorňuje také Evropská asociace tělesné výchovy (EUPEA), která sdružuje profesní organizace, jež zastupují profesi učitelů TV v jednotlivých státech ­Evropské unie. V roce 1991 v Madridu vydala asociace deklaraci „No Education without Physical Education“, která byla v Bruselu 2011 doplněna např. o význam TV a mezinárodní spolupráci. Podle této deklarace je TV nedílnou součástí vzdělávání od mateřské školy napříč celým vzdělávacím systémem. Učitelé TV by měli být kvalifikovaní na všech úrovních vzdělávání a další vzdělávání učitelů TV by mělo být povinné. Na vyšších stupních vzdělávání by studenti měli mít více možností se zapojovat do PA. Dále EUPEA apeluje

2 Koncept pohybové gramotnosti

15

na vlády, aby zajistily efektivní implementaci kurikula TV a spolupracovaly na tom s národními asociacemi.

Podpora TV a sportu jde napříč světem i různými organizacemi, které proklamují význam TV a sportu a upozorňují různé zodpovědné osoby od vlád členských zemí až po komunitní sdružení. V neposlední řadě je důležité zmínit i akci na nejvyšší úrovni, která zve k jednacímu stolu učitele, zdravotní odborníky, obchodníky, vládní zástupce, výzkumníky, vědce, politiky a studenty, aby měli příležitost diskutovat o budoucích směrech zdravotního a tělesného vzdělávání. Jedná se o globální fórum pro pedagogiku TV organizované jednou za dva roky (od roku 2010 proběhla již tři setkání). Další vybrané nejdůležitější akce s různým přesahem a významem jsou přehledně seřazeny níže (Tabulka 1).

Tabulka 1: Přehled vybraných významných zejména mezinárodních a evropských událostí pro podporu TV a sportu od roku 1978 Rok

Co

Kde

Kdo

1978

Mezinárodní charta TV a sportu

Paříž

UNESCO

1988

Conference of Ministers and Senior Officials Responsible for Physical Education and Sport (MINEPS II)

Moskva

MINEPS

1990

Závěry 5. mezinárodního kongresu

Linec

ICHPER

1991

Madridská deklarace „Není výchovy bez tělesné výchovy“

Madrid

EUPEA

1992

Evropská charta sportu

Brusel

Konference ministrů

1995

Charta sportovních práv dítěte

Avignon

Mezinárodní kongres Panathlonu

1999

Berlin Physical Education World Summit (Agenda for Action)

Berlín

ICSSPE, MOV, UNESCO

1999

Conference of Ministers and Senior Officials Responsible for Physical Education and Sport (MINEPS III) (Deklarace Punta del Este)

Punta del Este (Uruguay)

MINEPS

2000

Světový manifest TV

Foz de Iguazzu, Jižní Amerika

FIEP

2003

Komuniké „Kulatý stůl“

UNESCO

Rezoluce 58/5, 59/10 a 60/9 „Sport as a means to promote education, health, development and peace“ (United Nations General Assembly, 2003a, 2004, 2005b) Rezoluce 58/6 a 60/8 „Building a peaceful and better world through sport and the Olympic ideal“ (United Nations General Assembly, 2003b, 2005a)

UN

Doporučení komise ministrů členských států na zlepšení TV a sportu pro děti a mládež všech zemí v evropském regionu (Recommendations /Council of Europe, 2003/)

Rada Evropy

2004

MINEPS IV Athénská deklarace

Athény

Globální strategie o výživě, pohybové aktivitě a zdraví 2005

MINEPS WHO

Rok sportu a tělesné výchovy Bangkok Agenda for Actions on Physical Education and Sport in School

Bangkok

UN

2. světový summit o TV (2nd World Summit on Physical Education)

Magglingen (Švýcarsko)

UNESCO, IOC, GAISF, WHO

2007

Rezoluce Evropského parlamentu o úloze sportu ve vzdělávání

Štrasburk

Evropský parlament

2008

1. iberoamerický summit o TV a sportu (1st Ibero American Summit on Physical Education and Sport)

Havana (Kuba)

AIEFDE