Issuu

ISBN 978-80-210-5984-9

Pár pĜedsazených vČt úvodem

T. G. Masaryk již bČhem více než dvou výchozích tĜetin svého života byl vnímán spíše jako nepohodlná, ne-li právČ proto problematická, i když výrazná a nepĜehlédnutelná osobnost. Na prahu závČreþných 23 let svého neskuteþnČ plodného žití si jako jediný stĜedoevropský politik plnČ a naprosto vČcnČ uvČdomil, jakou možná pĜíležitostí pro pĜíští zcela nové státoprávní pomČry uprostĜed Evropy byla propuknuvší, nejdĜív málem jen lokálnČ zaostĜená válka, která vbrzku mČla rozmČry svČtového konfliktu. Stal se zaslouženČ prezidentem novČ vzniklého státu, který do roka a do dne po jeho úmrtí mČl z vĤle þtyĜ tehdejších evropských velmocí nejdĜíve pĜijít o nemalá pohraniþní území a o dalšího pĤl roku zcela zaniknout. Necelé tĜi roky po druhé svČtové válce pĜešlo tehdejší – už jiné – ýeskoslovensko pod plnou kuratelu komunismu a na záslužnou þinnost Masarykovu se mČlo (také z pochybných ideologických dĤvodĤ) plnČ zapomenout. Takže kromČ þasu druhé svČtové války také to víc jak þtyĜi desetiletí trvající období tzv. studené války bylo k uchovávání památky þi odkazu TGM zcela nepĜíslušné. Když se koncem roku 1989 koneþnČ zaþaly opČt neþekanČ mČnit pomČry, bylo to pĤl století po MasarykovČ smrti, na jehož život (pĜípadnČ zásluhy) si tehdy mohla pamatovat již jen generace penzistĤ. Takže tu byla proluka nejménČ tĜí generací, mezi nimiž už pĜirozenČ neprobíhal tok pĤvodnČ ještČ živých informací o nČkom, kdo se najednou již pĜed lety ve vČdomí lidí mČl nucenČ vytratit a þasem seschl jen v symbol bez bližšího sdČlitelného a možná nabádavého významu. Masaryk vzešel z prostých vesnických pomČrĤ. Habilitoval se ještČ na vídeĖské univerzitČ. Od poþátku obnovené þeské vČtve Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze pĤsobil tam jako její profesor. AktivnČ vstoupil do Ĝady sporĤ, od literárnČ-historických pĜes zamČĜení þeské politiky až po údajný vlastizrádný proces záhĜebský. S odkazem na Jana Husa vyhlásil v létČ 1915 boj Rakousko-Uhersku a citlivČ zajistil ještČ pĜed koncem války novou orientaci programu USA na pováleþné uspoĜádání podmínek sebeurþení v EvropČ. Jako prezident byl po válce 1914–18 vnímán jako svČdomí národĤ ýSR, s nemalým vČhlasem a respektem i v zahraniþí. Pokud se Masaryk cítil být osloven nČjakou „otázkou“ (tĜeba „þeskou“ nebo „sociální“), mČl okamžitČ snahu dĤkladnČ ji na autentickém materiálu prozkoumat. Dosah nČkterých otázek vnímal jako „svČtový“, a potom hodný zvlášĢ zodpovČdného studia. A nezĤstat jen u teorie. AktivnČ hledal možnosti pouþené aplikace v praxi. I s riziky nepochopení, protože vazba na mravní (také nábožensky vnímané) zĜetele byla u Masaryka dána od jeho mládí. Vnímal lidský život jako výzvu a úkol. Protože si žádná

ze zpracovávaných otázek neponechávala totéž zázemí a stále stejné mantinely, pro Masaryka byl problém k nČkterým otázkám se systematicky vracet, když mezitím Ĝešil naléhavé otázky další, nejednou lidsky existenþního þi mravního dosahu. Masaryk zĜejmČ žádnou ze svých „otázek“ nevyĜešil „s koneþnou platností“ (což ani nejde!), zato vesmČs je Ĝešil s širším tématickým zábČrem, než bylo a je dosud bČžné. Ve svých generalizacích mohl šlápnout vedle, ale k tomu mohlo dojít ve snaze postihnout ty pĜípadné odpovČdi na výchozí zadání v málem všeobjímajícím rámci zodpovČdnosti nejen za sebe, ale také za širší pospolitost lidství... Je toho pĜíkladem i Masarykova „božnost“. Nikoli nČjaký formální a neosobnČ zabČhaný kult, nýbrž zainteresovaná a neokázalá služba bližním. ZároveĖ ovšem byl tento praktický zĜetel propojen s osobní jistotou o existenci Boha a individuální lidské duše. Projektovalo se to také pĜímo do politicky artikulovaného hesla „Ježíš, ne Caesar“. Potom náboženství, byĢ oproštČné od vČtšiny tradiþních dogmat, muselo být pro Masaryka tím pĜísloveþným „kamenem úhelným“, shora sklenutým nad jeho celým životem. I proto se budeme v nČkolika rozmanitČ vytyþených sondách zabývat pĜednostnČ charakteristikou Masarykova náboženství (i když to nemusí být zjevné z každého Ĝádku). PĜitom nezapomínejme, že v té stále strmČji orientované exponenciále technického, ekonomického, sociálního, vČdeckého, ale i kulturního vývoje svČta za posledního zhruba pĤl druhého století se ta rĤzná východiska vĤþi dnešku tak „nebetyþnČ“ vzdálila, že pokoušet se postihovat osobnostní vklad kohokoliv do té stále znovu zpochybĖované pokladnice dČjin je riskantní a nevdČþné. I proto budu na tento závažný fakt opakovanČ poukazovat. TČchto sedm pĜíspČvkĤ k „masarykovské“ tématice bylo psáno v rozpČtí posledních dvaceti let. Pokaždé jiné téma, odlišný osvit, ani zázemí þasu nezĤstávalo vČcnČ konstantní. Snad ty kapitoly tvoĜí vzájemnČ propojený celek. V té souþasné naléhavČ vnímané krizovosti hodnot (vþetnČ a nemálo výraznČ tČch, které souvisí s obþanským životem) bych chtČl již teć upozornit na þást 7.1 (o cestČ k osmyslení lidského konání), a ovšem urþitČ také na þást 3.C nebo 4.5 (k usilování o vyšší mravní hodnoty). Vzhledem k možné projekci náboženských zĜetelĤ do veĜejného života všemi þástmi nČjak prolínala také hlediska pĜímo politická (zde odkazuji aspoĖ na þásti 1.8, 3.B, 5.6, 7.4). Centrální místo smČrem k víĜe zĜejmČ mají 4. a 5. kapitola. Svár mezi imanencí a transcendencí mĤže více bolet právČ v té páté kapitole. Už proto, že se místo konfrontace s možnými „tvrdými“ fakty až pĜíliš þasto spokojujeme pouze jejich zástupnou a povrchní (jindy nabubĜelou) interpretací. ZvláštČ tehdy, když na rozdílnČ pĜed námi se tyþící výšiny vČdy i víry jaksi „nestaþíme s dechem“. Již jako slovo opájí urþitČ „spiritualita“ (a co si s tím výrazem vĤbec „vČcnČ“ spojujeme?) I tento text nejednou poukázal na vágnost významĤ, kterými þasto opentlujeme nČkterá zvlášĢ sugestivní slova. Vzhledem k MasarykovČ koncepci náboženství bylo tĜeba v tomto textu se obþas vracet – v sociálním i sémantickém rámci – k „liberalismu“. A v tom ozvláštnČném ohledu nebylo ovšem možné pominout (dokonce ještČ v ZávČru) „lidskou duši“... A musel jsem se stále zabývat týmiž námČtovČ myšlenkami... aby se – kéž by – vryly do naší pamČti... Ne že by následující text chtČl své þtenáĜky a þtenáĜe pouþovat, anebo jim prezentovat jen jakési „nepochybné závČry“. MČl-li T. G. Masaryk své „otázky“, nechĢ obdobnČ k jejich kladení (a nČkdy muþivému Ĝešení) vybídne i tento text. Ne že by se mČl þlovČk

s dosaženými závČry spokojit. Již z týchž podkladĤ mĤžeme získat odlišné dary. PĜitom v té realitČ kolem nás, pokud nČkteré objekty našeho tázání vypadají stabilnČ, vČzme, že urþitČ nezĤstávají stabilními pĜinejmenším poznávající subjekty. A naše stále vyzrávající soudnost kéž se snoubí s pokorou, údivem i vdČþností. Jen takto víme, že žijeme... MĤj výchozí velký dík ovšem patĜí mé choti AnnČ za navození pohody k celé této práci. Pak samozĜejmČ tČm, jejichž rukama prošel mĤj námČt v pĜípravném Ĝízení, doc. L. Popelínskému nebo prof. J. Hrochovi, a ovšem obČma oponentĤm, prof. F. Mezihorákovi a doc. J. Sedlákovi, za Ĝadu cenných podnČtĤ (pĜiþemž za koneþný tvar textu odpovídá ovšem sám autor). Za vstĜícný vztah k realizaci vlastního projektu a za práci na vydání textu nemálo vdČþím Ĝeditelce Nakladatelství Masarykovy univerzity, dr. A. Mizerové. ýtenáĜ(ka) této monografie nechĢ navíc uváží, že autor upĜednostĖoval vČcné souvislosti pĜed pouhými citaþními ohlasy; neboĢ nechtČl až pĜíliš rozptylovat svou i jeho þi její pozornost možná postradatelnými detaily. OdkazĤm pĜímo na Masarykovy texty a nČkterým vysvČtlujícím komentáĜĤm (tĜeba opakovanČ) se autor ovšem nevyhýbal.

Pâedmluva Pâedmluva

Pâedevším Pâedevším o o nesrovnatelnosti nesrovnatelnosti jevišt³ jevišt³ ss jeho dnešním hledišt³m jeho dnešním hledišt³m Chci Chci tímto tímto titulem titulem naznaþit naznaþit mnohé. mnohé. PĜedevším PĜedevším potĜebu potĜebu nevnímat nevnímat T. T. G. G. Masaryka Masaryka jejenom jako formální symbol pĤvodnČ ještČ þeskoslovenské státnosti (bez pomlþky nom jako formální symbol pĤvodnČ ještČ þeskoslovenské státnosti (bez pomlþky þi þi rozdČrozdČlovníku!), lovníku!), ss dnes dnes již již stČží stČží rozeznatelnými rozeznatelnými návaznostmi návaznostmi aa možná možná pro pro náš náš dnešek dnešek se se stále stále odtažitČjším „odkazem“. Je ovšem faktem, že krátce po smrti TGM pĜestala existovat odtažitČjším „odkazem“. Je ovšem faktem, že krátce po smrti TGM pĜestala existovat ta ta republika, republika, k k jejímuž jejímuž vzniku vzniku nikdo nikdo jiný jiný osobnČ osobnČ nepĜispČl nepĜispČl výraznČji výraznČji než než právČ právČ „prezident Osvoboditel“. Ta ýSR, vzešlá z 1. svČtové války, už potom nikdy „prezident Osvoboditel“. Ta ýSR, vzešlá z 1. svČtové války, už potom nikdy ani ani ve ve svých svých hranicích, hranicích, zahraniþnČ-politických zahraniþnČ-politických vazbách vazbách nebo nebo vv sociálnČ-kulturních sociálnČ-kulturních souvislossouvislostech tech nemohla nemohla po po 2. 2. svČtové svČtové válce válce na na tzv. tzv. „První „První republiku“ republiku“ navázat. navázat. Hned Hned si si naléhavČ naléhavČ pĜipomeĖme, že se Masaryk narodil pĜed už víc jak pĤl druhým stoletím a s myšlenkami pĜipomeĖme, že se Masaryk narodil pĜed už víc jak pĤl druhým stoletím a s myšlenkami na na odboj odboj vĤþi vĤþi Rakousko-Uhersku Rakousko-Uhersku odjíždČl odjíždČl do do exilu exilu ve ve svých svých skoro skoro 65 65 letech letech vČku, vČku, v dobČ, kdy jiní mysleli vesmČs už jen na zasloužený odpoþinek. PĜitom v v dobČ, kdy jiní mysleli vesmČs už jen na zasloužený odpoþinek. PĜitom v dobČ, dobČ, když když Masaryk Masaryk již již opouštČl opouštČl Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko do do zatím zatím problematického problematického exilu exilu (koncem (koncem proprosince since 1914), 1914), tehdejší tehdejší þeská þeská politická politická (tím (tím ménČ ménČ laická) laická) veĜejnost veĜejnost nebyla nebyla vĤbec vĤbec žádným žádným pĜimČĜeným pĜimČĜeným zpĤsobem zpĤsobem na na stávající stávající þi þi následné následné složité složité vnitĜní vnitĜní ani ani vnČjší vnČjší pomČry pomČry nikterak nikterak pĜipravena. pĜipravena. ZároveĖ ZároveĖ ovšem ovšem vv tom tom þase þase oo þtvrt þtvrt století století pozdČji, pozdČji, kdy kdy Masaryk Masaryk již již dožíval dožíval svĤj svĤj plodný plodný život (v záĜí 1937), nebylo ještČ nic experimentálnČ spolehlivého známo o skryté život (v záĜí 1937), nebylo ještČ nic experimentálnČ spolehlivého známo o skryté energeenergetické tické síle síle v v atomu, atomu, tím tím ménČ ménČ oo DNA DNA jako jako nositeli nositeli dČdiþné dČdiþné informace. informace. Kdo Kdo mohl mohl tehdy, tehdy, koncem 30. let 20. století tušit, jaké úžasné možnosti zakrátko nato navíc ještČ koncem 30. let 20. století tušit, jaké úžasné možnosti zakrátko nato navíc ještČ nabídne nabídne –– aa zprvu zprvu jen jen pro pro matematické matematické operace operace –– tehdy tehdy ještČ ještČ neexistující neexistující poþítaþ? poþítaþ? Ani Ani televize televize ještČ ještČ neexistovala jako ve veĜejnosti populárnČ již zakotvené médium; tím neexistovala jako ve veĜejnosti populárnČ již zakotvené médium; tím byly byly zatím zatím pĜedevším pĜedevším biografy, biografy, ss již již tehdy tehdy koneþnČ koneþnČ ozvuþenými ozvuþenými filmy. filmy. Vrcholem Vrcholem techniky techniky v domácnostech byl rozhlas. Hromadnou dopravu stále zajišĢovala železnice v domácnostech byl rozhlas. Hromadnou dopravu stále zajišĢovala železnice aa mezikonmezikontinentálnČ tinentálnČ paroplavba. paroplavba. V V ĜadČ ĜadČ civilizovaných civilizovaných státĤ státĤ ještČ ještČ ženy ženy nemČly nemČly hlasovací hlasovací právo právo aa provdané ženy zĤstávaly „v domácnosti“. V prĤmyslových státech nejménČ provdané ženy zĤstávaly „v domácnosti“. V prĤmyslových státech nejménČ polovina polovina obyvatelstva obyvatelstva byla byla stále stále zamČstnána zamČstnána vv zemČdČlství. zemČdČlství. Kvalifikace Kvalifikace mČla mČla tehdy tehdy svou svou tradici tradici pĜedevším v Ĝemeslech. „VzorovČ“ na kolonie evropských mocností byla rozdČlena pĜedevším v Ĝemeslech. „VzorovČ“ na kolonie evropských mocností byla rozdČlena pĜepĜedevším devším celá celá Afrika. Afrika. Nad Nad milion milion obyvatel obyvatel mČla mČla jen jen hrstka hrstka svČtových svČtových metropolí. metropolí. Jazykem Jazykem kultury kultury aa diplomacie diplomacie byla byla francouzština. francouzština. Žilo Žilo se se lokálnČ; lokálnČ; málem málem ještČ ještČ ve ve stínu stínu zvyklostí zvyklostí zz druhé poloviny 19. století. druhé poloviny 19. století.

ͳͲ ͳͲ

Mezi Masarykovým úmrtím (14. 9. 1937) a dneškem je prĤrva 75 let. Z toho výchozích pČt desetiletí (s výjimkou necelých tĜí let po kvČtnu 1945) byl MasarykĤv osobnostní, literární a politický odkaz tabuizován a jeho knihy byly na peþlivČ stĜeženém indexu. Po roce 1989 se již nenašel þas k poklidnČjšímu vČcnému zhodnocování ani jeho státotvorné, ani jeho myslitelské aktivity. Zvykli jsme si v tom našem, již 21. století žít nejen rychleji, ale spolu s tím také mnohem sebestĜednČji, více spotĜebitelsky, ve zjednodušených informaþních schématech, se sníženou potĜebou jak sebereflexe, tak i nároþnČjší reflexe života a svČta v širších horizontech. PĜitom dnes už jsou v dĤchodu lidé, kteĜí se narodili po 2. svČtové válce a kteĜí už nemČli þím navázat na þasy, v nichž ještČ mohl být nČjaký (kéž by!) pĜitažlivý odlesk z prvého dvacetiletí ýSR. Pro souþasnost již je potom kdesi daleko a už v „neþitelné“ minulosti všechno, co pĜedchází živé zkušenosti dvou až tĜí vedle sebe žijících generací. Z naléhavého pĜipomínání možných obþanskopolitických souvislostí pro pĜíliš mnoho našich spoluobþanĤ vypadly události tĜeba jen roku 1968; zralým þtyĜicátníkĤm ten dramatický þas pĜímo a konkrétnČ nemĤže Ĝíkat vĤbec nic. Zralým šedesátníkĤm se žádnou životní zkušeností nemĤže zpĜítomnit zlomový únor 1948; znají jen nČkteré jeho dĤsledky, a to ještČ bez dostateþnČ adekvátních souvislostí. A jdeme-li v myšlenkách dále do minulosti, jejích pamČtníkĤ ubývá stále víc. Živé svČdectví se stále víc z ĜeþištČ života generaþnČ ztrácí; nahrazují je posléze už jen dokumenty a jejich – nČkdy úzce úþelová – interpretace. A v tom osobním a kolektivním pĜedþasí jsou si pak svou životní naléhavostí relativnČ rovny informace jak tĜeba o vzniku ýeskoslovenska z roku 1918, tak tĜeba o založení ěíma roku 753 pĜed zaþátkem naší éry („pĜ. Kr.“). PĜitom Tomáš Masaryk se narodil pĜed víc jak pĤl druhým stoletím (7. 3. 1850), v dobČ, kterou si se svou zkušeností lidí 21. století stČží dokážeme pĜimČĜenČ pĜedstavit. PĜevážná vČtšina tehdejších evropských státĤ byla monarchiemi. Ve StĜední EvropČ (uvažované politicky, ne geograficky) byl po napoleonských válkách – až do 1. svČtové války! – stabilizován stav, v jehož rámci v pĤli 19. století existovaly jen dva stĜedoevropské státy, Rakousko a Prusko; pĜiþemž do stĜední Evropy (nejen geograficky) zasahovalo Rusko a se StĜední Evropou (i kulturnČ-politicky) souvisela Osmanská Ĝíše! HospodáĜsky rozvinuté státy svČta (kromČ Evropy zatím jen USA) mČly v té dobČ za sebou sociálnČ nejkrutČjší þasy prvotní akumulace kapitálu a prĤmyslové revoluce, energeticky využívající páry. MČlo se oprávnČnČ za to, že hegemonem svČta je Velká Británie. I když se rozvíjela železniþní doprava, ménČ majetní lidé absolvovali stále desítky kilometrĤ po prašných cestách pČšky. Spoleþnost je stavovsky a tĜídnČ rozdČlena; právo je stále snadno umlþováno rodovými výsadami. Málem zanedbatelná byla v té dobČ stále ještČ hodnota pracovní síly. Zatím nikde neexistovalo žádné toho jména hodné sociální zákonodárství. KvalitnČjší vzdČlání bylo dosažitelné jen pro vyšší a stĜední tĜídu obyvatelstva, nikoli ale pro ženy. Organická chemie byla zatím v plenkách; stejnČ tak znalosti o elektĜinČ. Evropsky protežované kĜesĢanství nejednou spojilo trĤn i oltáĜ; pĜedstava nenáboženského vidČní svČta se zdála být naprosto nenáležitá (ne-li sociálnČ a hodnotovČ vykoĜenČná). Sporadická kritika Ježíšova božství z první poloviny 19. století do širšího povČdomí tehdejší spoleþnosti zneklidĖujícím zpĤsobem nepronikla. SvČt byl stále jako Vesmír malý, svým vČkem nesmírnČ mladý, a zakonzervovanČ statický.

ͳͳ

Snad už tČch pár zrovna zmínČných údajĤ dává dostateþnČ najevo, jak nám musí být vzdálen nejen þas Masarykova zralého vČku, ale tím spíše jeho narození! Jeho výchozí zkušenosti a jistoty se postupnČ formovaly na zcela odlišném sociálnČ-kulturním a ekonomicko-politickém pozadí, než jsou zkušenosti a vymoženosti naše. To je urþitČ nesporné. StejnČ tak nelze porovnávat dynamiku vývoje mezi lety 1850–1937 s následnou dynamikou vČdeckých, ekonomických a politických procesĤ z let 1937–2012. V té prvé, jen umČle nastavené etapČ (1850–1937) mohlo být postupnČ a následnČ vrcholem širší uplatnČní elektĜiny, výchozí rozvoj automobilismu a letectví, ve vojenství také tanky a rovnČž ponorky. Po 1. svČtové válce zmizela v propadlišti dČjin nemalá Ĝada autokratických státĤ a širší uplatnČní získaly demokratické principy. Hegemonem svČta se svou ekonomickou potencí staly tehdy izolacionisticky zamČĜené Spojené státy. Vznikl SSSR a bČhem zhruba desítky let zakotvilo v EvropČ nČkolik dalších totalitních režimĤ. SvČt jako celek zĤstával ale poĜád spíš agrárnČ-prĤmyslový, se silným koloniálním zázemím, a s ještČ pomČrnČ omezenou a skromnou sociální ochrannou sítí. V té další vytþené etapČ (1937–2012) kromČ jiného došlo již ke zvládnutí atomové energie, k letĤm do kosmu, a navíc se nakonec zaþaly uplatĖovat zcela nepĜedstavitelné nanotechnologie. Pokud byly hluboko do 20. století život na naší planetČ i její dČjiny stále zahaleny sugestivnČ pociĢovanými tajemstvími, pak dnes se naopak musí zdát, že se toho v tČchto smČrech vČdČ zhruba za posledních þtyĜicet let podaĜilo odkrýt neþekanČ a závratnČ mnoho. DČjiny þlovČka byly spolehlivČ zaþlenČny do vývoje veškerého tvorstva a také stávající navenek stabilní konfigurace svČtadílĤ zemského povrchu mČla pĜekvapivČ znaþnČ dynamické dČjiny. Sám Vesmír pozorovatelným zrychlením svého rozpínání nám klade šokující otázky o povaze hmoty a problematizuje dokonce její tzv. standardní model þástic. V ekonomicky vyspČlých státech je evidentní progresivní prodlužování vČku, þasto s tendencí – nejen mezi mladými lidmi – ignorovat dĜíve ustálený model rodiny; což pĜedevším v EvropČ doprovází stále více znepokojující demograficky nevyvážená pyramida porodnosti. ZároveĖ a zatím jako kdyby bez okatých otĜesĤ zaþíná se nepĜehlédnutelnČ mČnit ekonomicko-politická a vojenská rovnováha v souþasném svČtČ, pĜedevším kvĤli ýínČ (a Indii, anebo také již i Brazílii); do širšího kontextu dČní teć takto novČ a nepĜehlédnutelnČ aktivnČ vstupuje víc než jedna tĜetina lidstva. Aktuální formy terorismu jsou stČží jen zvnČjšnČním ideologické (zþásti jakoby náboženské) transformace sociálnČ-ekonomické situace jistých oblastí souþasného svČta (okatČ právČ toho muslimského, vesmČs s významným energetickým potenciálem). Lidstvo by také zĜejmČ mČlo být pĜipraveno na evidentní známky pĜedpokládané zmČny klimatu. PĜitom je úžasné, jak se v souþasném svČtČ stále naléhavČji a samozĜejmČji uplatĖuje jeho propojování digitalizovaným televizním signálem, mobilní a kamerovou technologií, a zvláštČ internetem. Partikularizované vnímání svČta se stále naléhavČji pĜizpĤsobuje globalizujícím se tendencím. Zatím vČtšinou bereme jako pouhou samozĜejmost, že se poþítaþové (a „informaþní“) technologie stále rozvíjejí v souladu s tzv. Mooreovým „zákonem“, podle nČhož se – již málem pĤl století! – zhruba každého pĤl druhého roku kapacita þipĤ zdvojnásobuje, zatímco se zároveĖ jejich cena nemálo paradoxnČ v opaþném smČru (nepĜímo úmČrnČ) snižuje! Zkrátka a dobĜe, svČt 21. století je naprosto nesrovnatelnČ odlišný od první poloviny století pĜedchozího, nehledČ na dobu pĜed 160 lety.

ͳʹ

Zbývá tu uvést pár dalších výchozích orientaþních poznámek bezprostĜednČji „k vČci“. Centrální pozici v dalším textu má ovšem Masarykova vazba na náboženství. SamozĜejmČ že jinak je náboženství vnímáno vČĜícími, jinak atheisty*); a velmi specificky tzv. konvertity. NepĜehlédnutelné jsou náboženské ideje kupodivu i v 21. století, markantnČ dokonce poĜád také v propojení na politické, sociálnČ-ideologicky zanícené zĜetele. Ze stĜedoevropské perspektivy to kupodivu nemusí být zĜejmČ. V posledních letech se obþas objevuje tvrzení, že má þlovČk pĜedpoklady víry v Boha dokonce pĜímo v genech, ne-li že víra dokonce skýtá pĜedpoklady k prodloužení života ve srovnání s bČžnými pĜedpoklady dožití u bezvČrce. V reálnČ daných podobách náboženství máme ovšem pomČrnČ pestrou paletu jeho forem, tradic a záruk vČrohodnosti. KromČ dnešních kodifikovaných náboženství „Knihy“ (judaismus, kĜesĢanství, muslimská víra) v dnešním svČtČ je masovČ vyznávána Ĝada podob buddhismu, anebo hinduismus, šintóismus a dnes opČt aspoĖ tolerovaný konfucianismus jako specifické formy zvykovČ podložených zpĤsobĤ života pro miliony lidí, a stále existuje pomČrnČ široké spektrum polytheistických vČr kmenových, od Afriky pĜes Oceánii až po Ameriku; nehledČ na Ĝadu historicky doložených vČrouk antiky. Pokud vČĜící touží svou víru nČjak argumentaþnČ (ne-li pĜímo racionálnČ) podepĜít, mČl by cítit problém s prokazováním autentiþnosti tradicí odkázaného vlastního „svČdectví transcendence“ a s výluþností své víry vĤþi konkurenþním náboženským tradicím. Víra je totiž principiálnČ vírou právČ tím, že stojí na svém s jakousi svou jakoby ryzí výbavou, pĜejímanou z vlastního životního prostĜedí, a to spontánnČ, bez nutných odvolávek na „racionalitu“ þi míru prĤkaznosti vlastního primárního svČdectví. Samotné kĜesĢanství si od poþátku svých dČjin prĤbČžnČ hned prvních šest století prožívalo muþivý proces formulace a sjednocování základních pouþek vlastní víry i jejich „žádoucího“ výkladu. OrientaþnČ poukažme hned na tzv. synoptická evangelia vĤþi evangeliu Janovu, anebo tĜeba na epištoly Pavlovy vĤþi evangeliím þi vĤþi JakubovČ epištole; nehledČ na svérázné zamČĜení Zjevení sv. Jana nebo na alternativní smČry v raném kĜesĢanství, jakými byl napĜ. doketismus nebo gnosticismus. VíceménČ málem od samého poþátku kĜesĢanské víry bylo živé schisma mezi pĤvodnČ Ĝecky artikulovanou ortodoxií a Ĝímským – a sekundárnČ latinsky prezentovaným – „katolicismem“. VČrouþné schisma bylo formálnČ dovršeno vzájemnou exkomunikací roku 1054; a to nejen kvĤli rozdílnému pojetí hierarchie „osob“ v Trojici.1) O pĤl tisíciletí pozdČji následovalo další schisma, kvĤli rozdílné koncepci spasení, aĢ už cestou milosti („protestantismus“) þi dobrých skutkĤ (vþetnČ „odpustkĤ“, katolicismus do 19992)). Dnes si osobuje být „kĜesĢanskou“ nejedna církev þi sekta, která toho s katolickou, ortodoxní þi evangelickou tradicí má spoleþného jen pramálo. Od 17. století poþínaje objevovaly se sporadicky texty zpochybĖující Ježíšovo božství a hledající vČrouþné zakotvení v pĜedstavČ StvoĜitele, který do mechanického Vesmíru nezasahuje (v Bohu deistĤ). Své pochybnosti o vČrohodnosti tzv. Apoštolského vyznání víry (vyznávajícího také Ježíšovo božství) mČl posléze i Masaryk, aþ byl pĤvodnČ katolík a následnČ evangelík. Nakonec vČĜil v Boha a v nesmrtelnou „duši“ mimo jakékoli konfese. PĜitom mínil, že se vČda s vírou mohou a mají vzájemnČ doplĖovat. S náboženskou problematikou jsou zde v urþitých souvislostech propojeny také filosofie dČjin a navíc i ošidný „liberalismus“ (s nejednoznaþným významem!). – Pokud jde

ͳ͵

o „filosofii dČjin“, lze Ĝíci, že jako teoretická disciplína vznikla v osvícenském 18. století. Jako praktická disciplína usilující o celostní – byĢ spekulativní – výklad historie se díky setrvalé marxistické indoktrinaci udržela málem do konce 20. století. Masaryk jako akademicky školený filosof brzy po svém pĜíchodu do Prahy hledal v inspirující „filosofii dČjin“ možný solidnČjší základ jak pro praktickou politiku, tak pro „kulturnČ osvícenou“ propagandu þeské politiky. Byl si posléze jist, že v husitství (a v þeskobratrství) našel povzbudivé spojení humanity s náboženstvím; a že tato tradice životadárnČ pĜispČla ke vzniku þeského národního obrození. S humanitou Masaryk spojoval demokratické zĜetele a s náboženstvím mravní základ pro individuální i spoleþenský život. Místo uvažování o „filosofii“ dČjin bychom také mohli Ĝíci, že Masarykovi šlo o jejich „smysl“ (vidČný pĜímo v jejich prĤbČhu). MČlo by tu snad také být Ĝeþeno i to, že s rostoucí laicizací veĜejného života koncem 19. století ztrácelo se pomČrnČ rychle vČdomí zodpovČdnosti za vlastní konání, ale i potĜeba opírat vlastní poþínání o nČjaký závazný systém norem. Lidský život pĜestal být vnímán jako smysluplný „úkol“ a „poslání“. Když si tu devalvaci hodnot Masaryk – ještČ bČhem svého vídeĖského pobytu – uvČdomil, cítil nakonec nutkavou potĜebu habilitovat se jako sociolog, i když tehdy tento obor svĤj akademický statut ve Vídni dosud nemČl. MasarykĤv habilitaþní spis „Sebevražda“ dokládá Ĝadou statistik a dalších argumentĤ, že snížený kredit nábožnosti a mravní motivace zĜejmČ vede ve spoleþnosti ke zvýšenému poþtu sebevražd.3) Proþ je zde prezentovaná tématika provázána navíc také s termínem „liberalismus“? Masaryk si byl osobnČ jist tím, že už sám výraz navozuje neblahé intuice.4) Že tento ideový smČr propaguje neodpovČdnou libovĤli, a je navíc „osvícensky“ pĜezíravý vĤþi náboženství. Pro þeské prostĜedí za typického pĜedstavitele „liberalismu“ Masaryk považoval zvláštČ významného osvícence Josefa Jungmanna. Nedokázal mu odpustit jeho – pĤvodnČ jen soukromČ formulované – poznámky jak k víĜe v Boha obecnČ, tak specificky k husitství. StČží lze pĜehlédnout, že prakticky teprve v konfrontaci s kĜesĢanstvím Dostojevského Masaryk zþásti (a jen paušálním klišé) své výhrady vĤþi „liberalismu“ zmírnil. Jako kdyby sám toužil mít pevnou pĤdu pod nohama – i se svou osobní, psychicky zakotvenou vírou – þasovČ i vČcnČ pĜed osvícenstvím; aþkoliv vČrouþnČ svým odmítnutím apoštolského vyznání víry výraznČ kotvil až za ním.

Jednotlivé kapitoly byly jako stati psány v rĤzných dobách a byly již vesmČs v rĤzných sbornících zveĜejnČny. Protože se v nich nČkdy odkazuje na „dnešek“ (þi na jistou „soudobost“), za každou z jednotlivých sedmi kapitol bude uvedeno datum vzniku každého textu, pĜípadnČ i místo jeho zveĜejnČní. ZnČní, i celkový zpĤsob uspoĜádání, vþetnČ poznámek, to vše ponechávám vesmČs v pĤvodní úpravČ (doplĖky þíslovány mj. s „bis“, aby bylo vidČt, co bylo nČkdy pĜidáno dodateþnČ). Soubor tvoĜí vzájemnČ prokomponovaný celek. Rozdílné þasy vzniku jednotlivých kapitol spojuje neutuchající zaujetí jejich autora pro „otázky“, které a jak si v kontextu svých pomČrĤ celoživotnČ a vždy pouþenČ jako svČtovČ významný myslitel a státník T. G. Masaryk kladl. Nejeden námČt je zde – vzhledem ke kontextu – prezentován opakovanČ, též pro celkovČ plastiþtČjší pohled na dominanty a jejich souvislosti. Snad ta „opakování“ zvýší pĜimČĜenČjší

ͳͶ

vnímání jejich významu. (SnadnČjší bývá postavit se k þemukoliv odmítavČ než pĜípadná snaha to pochopit.) Kéž najde tato knížka tématem zaujaté þtenáĜe. ChtČl bych ji pĜipsat všem, kdož stále cítí potĜebu pokorné, leþ angažované inspirace v minulých tradicích. Aby také zítĜejší þas byl pouþenČjší; pĜinejmenším o vnímanou zodpovČdnost za dar života a jemu pĜipisované hodnoty. A aby bylo i pozítĜí co nastupujícím generacím pĜedávat. VždyĢ nemálo jsme toho sami dostali do startu svých vlastních životĤ. Lidsky nás to setrvale zavazuje...

Brno, 14. bĜezna 2012

Miloš Dokulil

Poznámky: *)

Nemohu si odpustit jednu poznámku „pravopisnou“. Sice se po léta prosazuje tendence k fonetizaci, ale tak, že nejednou se stává normou nepouþená nebo pokleslá její forma. Podivným poþeštČním psaní þi zvuku koncovek neþeských vlastních jmen a dalších slov vznikají nČkdy problémy s odpovídajícím znČním 1. pádu j. þ. nebo divné koncovky v nepĜímých pádech, pokud se zároveĖ nemaže cesta k etymologii nebo pĜímo k významu v pĤvodním jazyku. Respekt ke grafické podobČ písma nebo ke kvalitČ a délkám hlásek se u nás již vytratil. (Co je horšího, zcela zaniklo povČdomí o „spisovnosti“ jako výrazu úcty – a zodpovČdnosti propojené s pokorou – vĤþi písemnČ þi ústnČ oslovované veĜejnosti a vĤþi jejich spoleþnČ sdílenému jazyku.) Chci psát „theologie“, protože Ĝecky je „theos“ (graficky „th“ „t“!); ale už rezignuji tĜeba u již dlouho stabilizovaného psaní „epiteton“, „ortodoxie“ nebo „terapie“; a ovšem také psaním té „rezignace“ (místo žádoucího respektu k „s“ ve druhé slabice, jako by to mČlo být etymologicky; viz tĜeba u výchozího „signum“). Má-li Masaryk v titulu jedné své knihy „krise“, pro citaci nepovažuji za nutné opravovat slovo na nový, nyní bČžný úzus. Ponechávám také citáty bez pravopisných úprav. Napíši-li ve 2. pádČ napĜ. „Comtea“, aspoĖ zĤstane jasné, že v nominativu je náležité „Comte“ (aĢ už je to s výslovností jakkoli). – Jedné politováníhodné úpravy pravopisu související s Ĝeþtinou jsem se musel ještČ vČcnČ dotknout v ZávČru (viz v nČm pozn. 1.). Uvozovky uplatĖuji nejen jako prostĜedek citace; ale také jako grafický poukaz na možná problematický sémantický obsah tato oznaþeného výrazu. Ve východní ortodoxii nebylo uznáváno „filioque“, že by byl Duch svatý „vycházel“ také „ze Syna“ (tedy „qui ex Patre Filioque procedit“ podle latinské verze pozdČjšího Symbola nikajskocaĜihradského). Ve výchozím struþnČjším Apostoliku (pocházejícím z poloviny 2. století a nazývaném Symbolum Romanum) latinská pasáž o JežíšovČ zrození pro dnešního Ĝímskokatolíka pĜitom pĜekvapivČ zní: „...qui natus est de Spiritu Sancto et Maria virgine“ (tedy: „který se narodil z Ducha Svatého a Marie panny“; zdĤraznil M. D.). „Pneuma hagion“ (ve významu „duch svatý“; nikoli nutnČ se stejnou sémantikou, jakou má latinské „spiritus“) paralelního Ĝeckého textu uplatĖuje substantivum stĜedního rodu (Ĳȩ ʌȞİȪȝĮ) a v textu se reprodukuje malým

ͳͷ

poþáteþním písmenem; zatímco latinský text disponuje „Duchem“ v mužském rodu (a psaným velkým poþáteþním písmenem). Bude na to ještČ níže v textu odkazováno. (Shora zmínČné Symbolum nikajsko-caĜihradské bylo schváleno de facto až na ekumenickém koncilu v Chalcedonu [r. 451]. Maloasijská Ĝecká Nikaia se latinsky pĜepisuje Nicea.). – Nelze nevidČt, že bČžnČ používané výrazy (i tam, kde byl eminentní zájem pĜekládat pĜesnČ!) mohou nést od poþátku odlišnou sémantiku a s ní spojené odlišné výchozí i doprovodné intuice; vþetnČ tak citlivé otázky, jakou je pĜíkladnČ pro každého kĜesĢana nutnČ transcendující majestát Trojice; spolu s oþekávanou potĜebou pĜece jen nČjak „názornČ“ si pĜedstavovat jistou „hierarchii“ božských osob, již s ohledem na rámec a vyhodnocení Ježíšova pĤsobení na této zemi, zvlášĢ má-li být také nČjak lidsky – a vČrouþnČ – pochopeno jeho ukĜižování jako nepochybnČ „Synovsky“ spásonosné a od Otce pĜíslibnČ odvozené. (MĤže být problém tohle þistČ dogmaticky pĜeklenout. Mj., kristologická interpretace podle Janova evangelia je v rozporu s vČrouþnČ nasazeným popisem Ježíšova poþetí podle výchozího Apostolika z 2.století.) Vatikán se po dvacetiletém jednání s pĜedstaviteli Lutherské církve slavnostnČ shodl na „lutherské“ koncepci spásy na základČ milosti boží, nikoli skutkĤ, a to procedurálnČ pĜímo v Augsburgu (31. Ĝíjna 1999). Je hodno pozoru, že na webu mezi prvními pĜíspČvky na toto téma dosud chybČjí ty Ĝímskokatolické. PĜitom by snad mČlo být považováno za samozĜejmé, že deklarativní „všemohoucnost boží“ nemĤže být apriornČ omezována pozemsky vidČnými „dobrými skutky“ jako pĜedem nezpochybnitelnou vstupenkou k „vykoupení“ pro oþekávaný onen svČt. Až dnešní doba nás bezprostĜednČ konfrontuje také s mladistvými vrahy nebo se sebevraždami dokonce školákĤ pĜed pubertou. V souþasnosti výraznČ vzrostl poþet sebevražd v EvropČ pĜímo z existenþních dĤvodĤ. V obou tČchto pĜípadech lze stČží pĜedpokládat náboženské pĜesvČdþení jako úþinnou brzdu, ne-li pĜímo terapii. – Že ta psychika není jen þímsi chimérickým, dosvČdþují i zarážející statistiky EU o duševních chorobách. Snad dokonce každý þtvrtý Evropan (z EU) aspoĖ jednou ve svém životČ trpČl nČjakou duševní chorobou. Plných 60 tisíc lidí roþnČ z této zemČpisné oblasti volí sebevraždu jako zpĤsob Ĝešení životních problémĤ. (Zpráva Johna Bowise; EU ji projednával 5. 9. 2006. Žádný výraz sledovaného jazyka nemusí automaticky mít ustálenou a jednoznaþnou sémantiku. Zrovna výraz „liberální“ jako kdyby k sobČ pĜitahoval zvýšenou pozornost jako možná kouĜová clona libovolnosti (ne-li licomČrnosti?). Viz mj. závČr 6. kapitoly a 7. kapitola.

ͳ͸

JeštČ JeštČ dalších dalších pár pár pĜedznamenání pĜedznamenání tomuto tomuto textu textu na na cestu cestu

Samo jméno ještČ nic nemusí Ĝíkat, zvláštČ když už je zasuto do nepamČti nČkolika geSamo jméno ještČ nic nemusí Ĝíkat, zvláštČ když už je zasuto do nepamČti nČkolika gePokud sám T. G. Masaryk mČl své proslulé „otázky“, teć je pro nás (nejen na nerací.1) nerací.1) Pokud sám T. G. Masaryk mČl své proslulé „otázky“, teć je pro nás (nejen na poþátku 21. století!) „otázkou“ on sám, takže máme pĜed sebou „otázku T. G. Masapoþátku 21. století!) „otázkou“ on sám, takže máme pĜed sebou „otázku T. G. Masaryka“. Nejde o samoúþel. Zrovna pĜed pČti lety, pĜi pĜíležitosti 70. výroþí od Masarykoryka“. Nejde o samoúþel. Zrovna pĜed pČti lety, pĜi pĜíležitosti 70. výroþí od Masarykovy smrti, bylo možné (s odkazem na významného intelektuála Václava ýerného) þíst vy smrti, bylo možné (s odkazem na významného intelektuála Václava ýerného) þíst tĜeba – v rámci té jubilejní pĜíležitosti – konstatování, že „ten þlovČk vČĜil jak staré bátĜeba – v rámci té jubilejní pĜíležitosti – konstatování, že „ten þlovČk vČĜil jak staré báby“; a sám autor té stati (historik P. Kosatík) se ještČ v téže vČtČ za tepla divil, že „ani na by“; a sám autor té stati (historik P. Kosatík) se ještČ v téže vČtČ za tepla divil, že „ani na Jako kdyby (pĜinejmenším na vteĜinu, jak Ĝekl Karlu ýapkovi, prý vČĜit nepĜestal!“2) vteĜinu, jak Ĝekl Karlu ýapkovi, prý vČĜit nepĜestal!“2) Jako kdyby (pĜinejmenším na sklonku Masarykova života) náboženská víra již nebyla významným fenoménem na sklonku Masarykova života) náboženská víra již nebyla významným fenoménem na tomto svČtČ a jakoby její pĜitažlivost nestála za Ĝeþ (þi za „ostrahu“?). A to si nemyslím, tomto svČtČ a jakoby její pĜitažlivost nestála za Ĝeþ (þi za „ostrahu“?). A to si nemyslím, že bychom mČli myslet tĜeba na kdysi vytlaþené heslo na pĜezkách opaskĤ hitlerovských že bychom mČli myslet tĜeba na kdysi vytlaþené heslo na pĜezkách opaskĤ hitlerovských vojákĤ (s nápisem „Gott mit uns“, tedy „BĤh s námi“), anebo jen na soudobý islám vojákĤ (s nápisem „Gott mit uns“, tedy „BĤh s námi“), anebo jen na soudobý islám (a snahu jeho radikálních stoupencĤ prosadit náboženské normy do civilního života) nebo (a snahu jeho radikálních stoupencĤ prosadit náboženské normy do civilního života) nebo pĜípadné úvahy o mormonismu nynČjšího republikánského kandidáta na prezidentství pĜípadné úvahy o mormonismu nynČjšího republikánského kandidáta na prezidentství v USA, Mitta Romneye. v USA, Mitta Romneye. PĜi jiných pĜíležitostech jsem opakovanČ psal, že bychom mČli peþlivČ zvažovat, do PĜi jiných pĜíležitostech jsem opakovanČ psal, že bychom mČli peþlivČ zvažovat, do jaké míry nás mĤže formovat slovní výbava a sociální podnČty z doby raného dČtství.3) jaké míry nás mĤže formovat slovní výbava a sociální podnČty z doby raného dČtství.3) Lidský mozek totiž není nČjakým pouze „špýcharem“ þi „skladištČm“ nČjakých dat, ale Lidský mozek totiž není nČjakým pouze „špýcharem“ þi „skladištČm“ nČjakých dat, ale zároveĖ se rychle vybavuje pĜedbČžnými vzorci pro vyhodnocování podnČtĤ, pĜiþemž zároveĖ se rychle vybavuje pĜedbČžnými vzorci pro vyhodnocování podnČtĤ, pĜiþemž tyto „šablony“ slouží potom k editaci vlastních kotvených pĜedstav, emocí a tužeb, týkatyto „šablony“ slouží potom k editaci vlastních kotvených pĜedstav, emocí a tužeb, týkajících se svČta kolem. Zrovna tak jako tĜeba pĜedškolákovi Tomáškovi poskytla jedineþjících se svČta kolem. Zrovna tak jako tĜeba pĜedškolákovi Tomáškovi poskytla jedineþnou katolickou výbavu jeho matka, Terezie Masaryková, obdobnČ (byĢ v nesrovnatelnČ nou katolickou výbavu jeho matka, Terezie Masaryková, obdobnČ (byĢ v nesrovnatelnČ lepších sociálních pomČrech) získali pozdČji své výchozí a potom celoživotní lutheránlepších sociálních pomČrech) získali pozdČji své výchozí a potom celoživotní lutheránpĜesvČdþení tĜeba Kurt Gödel5) nebo Donald Knuth6). Konstatujme, že pouhé „bezské4) ské4) pĜesvČdþení tĜeba Kurt Gödel5) nebo Donald Knuth6). Konstatujme, že pouhé „bezvČrectví“ není automaticky žádnou pozitivní hodnotou. Zrovna tak není žádnou zvláštní vČrectví“ není automaticky žádnou pozitivní hodnotou. Zrovna tak není žádnou zvláštní zásluhou, pokud naše pĜípadná víra z dČtství zĤstala po celý další život na té dČtské úrovzásluhou, pokud naše pĜípadná víra z dČtství zĤstala po celý další život na té dČtské úrovni, s ustálenou vnímavostí pro standardizovaný seriál názorných obrázkĤ jako poselství ni, s ustálenou vnímavostí pro standardizovaný seriál názorných obrázkĤ jako poselství Není ovšem bČžnou samozĜejmostí, (ne-li „thesarus“, tedy „poklad) té náboženské víry.7) (ne-li „thesarus“, tedy „poklad) té náboženské víry.7) Není ovšem bČžnou samozĜejmostí, pokud se þlovČk – ne pouze z nČjaké skepse – rozhodne k provČĜování verbálnČ a obraznČ pokud se þlovČk – ne pouze z nČjaké skepse – rozhodne k provČĜování verbálnČ a obraznČ pĜedávaných tradic, delegovaných jako posvátné, autentické, ne-li dokonce s dogmaticpĜedávaných tradic, delegovaných jako posvátné, autentické, ne-li dokonce s dogmatickou podezdívkou (takže rozum musí zĤstat – kdo ví, proþ? – zaizolován!). A vĤbec není kou podezdívkou (takže rozum musí zĤstat – kdo ví, proþ? – zaizolován!). A vĤbec není snadné mít uspokojující „pevné zásady“, pokud ve svČtČ (nebo kolem sebe) registrujeme snadné mít uspokojující „pevné zásady“, pokud ve svČtČ (nebo kolem sebe) registrujeme

ͳ͹ ͳ͹

lhostejnost, hazardérství, nezodpovČdnost, fanfaronství, nepoctivost, ale i pĜezíravou velkohubost a klamání lidí. PĜitom na této naší Zemi, jakmile lidé získali výchozí pĜedpoklady racionality (pochopitelnČ díky jazykovČ artikulovaným dispozicím!), sám biologický život stal se posléze navíc specifickou hodnotou. Hodnotou jak s reálným, tak také konkurenþnČ nejednou i s iluzorním vyústČním. Teprve pomocí jazykových prostĜedkĤ bylo koneþnČ možné rozšíĜit animální pĜítomnost na artikulaþnČ teć odchytitelnou minulost, a pak také obdobnČ projektovanou budoucnost. VzájemnČ potom sdílíme informace i mýty, od obojího skoro všechno „na úvČr“, pĜitom nikoli jako „fakta“, ale jako nČjak již preparované interpretace. PĜipojím sem z jiného svého textu pár ĜádkĤ (bez uvozovek): Velmi výraznČ podepírá (anebo podemílá) naše jistoty o postavení þlovČka ve svČtČ (ne)možnost pĜijatelnČ vymezit lidskou racionalitu jako specifickou kvalitu vymykající se bČžné materialitČ našeho životního prostĜedí. Už tím, že jsme jako lidé po celá tisíciletí – s (ne)skrývanou úzkostí snad celých sto tisíc let našeho vývoje – kulturnČ šlechtČni ke vnímání reality svČta podle substanþnČ dualistického modelu, máme velmi hluboko pod kĤží zakonzervovánu „duši“ jako spoluhráþe tČla; s Ĝadou doprovodných pĜedstav, které tento dualismus þiní takĜka nepostradatelným k interpretaci „povahy“ nejen lidského života, ale zároveĖ artikulovanČ také jeho smyslu. S jistou spontaneitou, s níž pĜijímáme svou jazykovou výbavu, projektujeme pak „duševno“ („mysl“, „intelekt“, „racionálno“, „mentalitu“, ne-li pĜímo „duši“, se specifickým – ale vágním – pĜívažkem „spirituality“) jako zcela svébytnou kvalitu, pĜesahující horizont materiálního svČta a jeho objektĤ. Ani materialisticky orientovaný intelektuál nemĤže uniknout této sugestivní pasti. Na jedné stranČ tu máme ve slovním hávu popisy „duševních“ zkušeností, na stranČ druhé ve zcela odlišném jazykovém kódu výklad o fyziologických (fyzikálnČ-chemických) pĜedpokladech k nim.8) ZároveĖ teprve od druhé poloviny 20. století, když se díky vČdcĤm celé Ĝady oblastí (v nichž se vzdálili nám „bČžným obþanĤm“ do esoterických oblastí své odbornosti) nám lidem tak nesmírnČ a stále dramatiþtČji rozšiĜují meze jak našeho vesmírného jevištČ, tak naši nezpĤsobilost tomu všemu aspoĖ trochu porozumČt; ne že by zároveĖ pomČrnČ nízká obecná kultivovanost veĜejnosti si s tím þinila starosti. ChtČl bych teć, u tohoto dalšího možného rozcestí výkladu, uvést tĜi textová podotknutí. Prvé: StČží je možné vČĜit, že by náš Vesmír vznikl jen jako pĜíležitostné jevištČ pro drama þlovČka a jeho života. Pokud jde o svČtový názor, pak místo jakýchkoli pĜedsudeþných dogmat bychom mČli – v pokorném údivu a vzrušující nejistotČ – vydolovávat další poznatky o svČtČ a o þlovČku v nČm. PĜinejmenším by se nemČlo zpochybĖovat, že bez mozku nelze vykouzlit nebo pak uchovat þi rozvíjet žádné (naprosto žádné) „duševní“ zkušenosti. A musí nadále znepokojovat, že máme pĜed sebou stále „explanaþní prĤrvu“, nevČdouce, jak vČrohodnČ popsat subjektivní zkušenost sebe-vČdomí, aby to mČlo objektivní platnost, pĜitom bez redukce na fyzikálnČ-chemický žargon neurologĤ…9) PĜitom a nepĜehlédnutelnČ: až pĜíliš þasto nás fascinují sugestivnČ omraþující zvuky, jimž ani nemusíme rozumČt, staþí, že jsou náhle uši ohlušeny, anebo obdobný efekt pro oþi, a opČt staþí, aby byly tím pĜekvapivČ oslepeny; a potom upĜednostĖujeme taky proslulou firemní znaþku na údajném jedineþném zboží „z dovozu“, které ale mĤže být podloudným plagiátem. Že prĤmČr soudnosti je pod tím „prĤmČrem nČkde uprostĜed“ dokazují

ͳͺ

pozitivní úþinky reklam, bilbórdĤ a trikĤ iluzionistĤ pracujících v oblasti „píár“ (tedy „public relations“). Druhé: Kdyby šlo vČtšinČ našich þeských politikĤ (bez ohledu na stranické tábory) pĜedevším o službu obþanĤm, nebylo by možné, aby došlo již na poþátku tČch „obrodných“ 90. let k tolika podvodĤm ve vztahu k veĜejnému majetku („tunelování“, „mafiánské“ vazby na veĜejné zakázky), a zvláštČ k závažným prohĜeškĤm vĤþi dĤvČĜe v poctivou budoucnost. (Když nedávno Libor Michálek na Ministerstvu životního prostĜedí poukázal na nešvary a když zrovna teć – v létČ 2012 – také Jakub Klouzal si poþínal na Ministerstvu zahraniþních vČcí obdobnČ, oba šli „z kola ven“. A zatím se beztrestnČ, ve shovívavém pĜíšeĜí nemravnosti, toþí ta pĜíšerná kola bezohledné korupce bez zábran dál...) TĜetí: Když potom následnČ nČkdy obþan-voliþ(ka) odhalí divadlo, které s ním (bez seriózního a vĤþi státu odpovČdného scénáĜe) sehrály – a stále hrají – politické strany a jejich pĜedstavitelé, rozštČpí se veĜejnost zhruba na tĜi tábory (snad i „napĜíþ politickým spektrem“): jedni na politiku zcela zanevĜou (aþkoliv zĤstanou v jejích spárech jako její obČti), jiní ještČ „naposledy“ zkusí dát svou dĤvČru té politické partČ jako poslednČ (protože zatím „furt“ tady není nikdo lepší), a další vČdí, že musí pĜijít „Spasitel“ (a tak stále þekají na pĜísloveþného Godota, který možná je na programu, ale „jaksi“ nepĜichází). A abychom nenarušili posvátnost a sugestivnost þísla tĜi, je tu podotknutí þtvrté, a zase jinak zvláštní (nenapsal jsem „tragikomické“). Máme teć ne za dveĜmi, ale pĜímo na návsi – jakoby ve výprodeji – pĜímou prezidentskou volbu, vićte? Jako projekt to bylo naší veĜejnosti pĜedhozeno jako údajnČ doklad vČtší demokratiþnosti þeského ústavního systému. Kdo z možných kandidátĤ potĜebuje výchozích 50 tisíc podpisĤ, aby mohl zahájit svou kampaĖ, tak již tím musel zaþít na veĜejnosti vyvolávat jako na pouti a pĜedevším na své jméno pĜitahovat pozornost publika, bez adekvátního zĜetele k tomu, co a jak by dČlal (a co vĤbec by mohl dČlat!), kdyby byl zvolen. Politické strany jsou v tomto ohledu v klidu. Ta moc, která chutná moc, má své páky jinde. Jenže ta umČle vzdutá vlna osobních preferencí v pomČrech ýR na pĤl roku rozptýlí pozornost na naléhavé vČcné neĜešené problémy þeské spoleþnosti. (NehledČ zatím na možné – nastražené? – konflikty legitimity mezi rĤznými pĜímo volenými orgány, což teć nelze rozvádČt.) Byla takto rafinovanČ pĜedhozena voliþstvu „kost“? NemČl to být dokonce – aspoĖ pro tu pasivnČ pĜihlížející veĜejnost – lék na neduhy demokracie? (V antické ĜeþtinČ, když to napíšu latinkou, slovníkovČ „lék“ je farmakon. Jenže „farmakon“ je také tĜeba i „jed“! Anebo „kouzelný zaĜíkavaný nápoj“. Neþarujeme si – anebo spíše není s námi obþany þarováno –, pokud jde o prezidentskou volbu?) A právČ na tomto aktuálním rozcestí asi bychom mČli – jenom doþasnČ? – také popĜemýšlet o tom, kdo a proþ je pĜíkladnou „osobností“, nejen svým vzdČláním, temperamentem, charismatem, pĜípadnČ vystupováním þi inzercí svých témat, ale zároveĖ také – ne zrovna tak zjevným – charakterem. NechtČl bych zde nČjak moc odkazovat na Masarykovy vlastnosti: jít do vytþených programĤ (ale i „kampaní“) pouþenČ, s dosažitelnou znalostí vČci, a pĜitom bez ohledu na možná rizika nepopularity – kdo v tomto posledním ohledu z našich mediálnČ prezentovaných kandidátĤ v naší volbČ mĤže obstát? Vím, že zvu své pĜípadné þtenáĜky a þtenáĜe nČjak se zjevnými rozpaky, zda tu „pĜedzjednanou“ výzvu k pĜemýšlení vezmou vážnČ. 10) Teć ovšem nejde bezprostĜednČ o to,

ͳͻ