Issuu

ČERVEN

6 2016

ZAJÍMAVOSTI A NOVINKY PRO VÝLETY PĚŠKY I NA KOLE PO ČESKU I ZA JEHO HRANICEMI

Podbrdský Buddha Když se řekne... Kamenice

Ostrovské skály

Kolem Vltavy z Prahy do Kralup Přestěhovat lze všelicos, třeba i kostel...

Zámek Miroslav Podbeskydím z Nového Jičína Východočeský Barrandien

Oybin a Karel IV.

TOULKY S TOULAVOU KAMEROU Empírová perla Moravy – Boskovice Kde o fous couvl VVP Boletice AKTUALITY A ZAJÍMAVOSTI LV | 128 Cena: 48 Kč

TURISTA na internetu

Obsah

www.turista.cz 1 Úvodník 2 Aktuality 2 3 4 5 6 7 8

tul: Buddhistická stúpa u Těnovic (str. 6) Foto: S. Pátková

Malá připomínka zaniklé úzkokolejky Neobvyklá pamětní deska Liška Bystrouška opět vítá návštěvníky Gejzír Vřídla Podbrdský Buddha Rozhledna pod Strání Zapomenutý zámek v Jílovém

10 14 16 21

Když se řekne... Kamenice Ostrovské skály Kolem Vltavy z Prahy do Kralup Přestěhovat lze všelicos, třeba i kostel... 24 Zámek Miroslav 28 Podbeskydím z Nového Jičína 32 Toulky s Toulavou kamerou 32 Empírová perla Moravy – Boskovice 36 Kde o fous couvl VVP Boletice

Z Prahy do Kralup, str. 16

40 Oybin a Karel IV. (Německo) 43 Okénko do přírody Východočeský Barrandien 47 Soutěž Jak Postřižiny přispěly k záchraně pivovaru 48 Křížovka Zámek umělkyně 50 Pêle mêle

Zámer v Miroslavi, str. 24

Empír v Boskovicích, str. 32

50 51 52 52 54

55 61 63 64

Lesní divadla v Lužických horách Tišnov a Jára Cimrman Pamětní kámen Prudnik – Wieżą Woka (Polsko) Zámek Libčeves

Zprávy KČT Zprávy Asociace TOM Novinky do vaší knihovny Nové mapy z edice KČT

PŘEDPLATNÉ ZAJIŠŤUJE: ■ SEND Předplatné, spol. s r.o., Ve Žlíbku 1800/77, Hala A3, 193 00 Praha 9 Horní Počernice e-mail: send@send.cz, SMS: 605 202 115 tel.: 225 985 225, 777 333 370, www.send.cz ■ Na Slovensku: Magnet Press Slovakia, s.r.o., Šustekova 8, P. O. Box 169, 830 00 Bratislava, tel./fax: +421 2 67201931–3, e-mail: predplatne@press.sk, www.press.sk ROZŠIŘUJE První novinová společnost, a.s. REDAKCE Školní 68, 312 00 Plzeň tel.: 602 932 933, 374 802 148 e-mail: turista@literaplzen.cz Šéfredaktorka: Mgr. Svatava Pátková Redakční rada magazínu: Mgr. T. Novotný (předseda), Ing. I. Hejl, Mgr. A. Krško, Mgr. T. Lejsek, Ing. V. Pátek, E. Pavlásková Redakční rada zpráv: Ing. J. Havelka (předseda), M. Holenda, Z. Cabalka, Ing. M. Nováček Kolektiv stálých spolupracovníků: Jakub Hloušek, Ing. Edward Chmiel, Josef Kosák, Mgr. Jan Sládek, PhDr. Dagmar Šumberová, Jaroslav Vála, RNDr. Jan Vítek, Ing. Stanislav Wieser, tým Toulavé kamery České televize PRODUKCE Litera Plzeň, s.r.o. Školní 68, 312 00 Plzeň tel.: 371 120 613, 608 238 626 e-mail: info@literaplzen.cz

Graﬁcká úprava a sazba: Hana Lehmannová Fotokorekce: Ondřej Fiala Tiskne: Tiskárna Typos, tiskařské závody, s.r.o. Příspěvky adresujte redakci časopisu.

PRODEJNY POTŘEB PRO TURISTY, ve kterých můžete zakoupit i TURISTU Q Tomáš Kopecký – T&M turistický matroš, Vrážská 1534, Praha 5 – Radotín, tel.: 724 155 922, www.turisticky-matros.cz Q Vobchůdek Kudrna – prodej průvodců, map a potřeb pro turisty, podchod pod hl. brněnským nádražím ČD, Nádražní 1, Brno, tel.: 542 210 660, www.kudrna.cz Q KIWI SVĚT MAP A PRŮVODCŮ, s.r.o. – prodej turistické literatury (ke koupi i starší čísla TURISTY), Jungmannova 23, 110 00 Praha 1, tel.: 224 948 455, www.mapykiwi.cz Q Infocentrum KČT – prodej map a průvodců (ke koupi i starší čísla TURISTY), Fügnerovo nám. 3, 120 00 Praha 2, tel.: 224 261 919, e-mail: info@klubturistu.cz Q H.S.H. Sport s.r.o. – prodej turistického vybavení, Radlická 19, Praha 5, tel.: 224 827 443, info@prooutdoor.cz, www.proOutdoor.cz Q PRODEJNA MAP A PRŮVODCŮ, Senovážné nám. 6, 110 00 Praha 1, tel.: 224 227 245 Q LIMAN SPORT – potřeby pro turistiku, tábornictví, skauting, Slovanská 31, 326 00 Plzeň, tel. 377 446 782, e-mail: limansport@volny.cz, www.limansport.cz Q Mapové centrum – prodej map a průvodců, Martinská 4, 301 00 Plzeň, tel.: 377 235 836 Q ALPI SPORT – specializovaná outdoorová prodejna, Jičínská 15, 742 58 Příbor, tel.: 556 722 266, obchod@alpisport.cz, www.alpisport.cz

Za původnost a věcnou správnost uvedených příspěvků odpovídají autoři. Názory vyjádřené v autorských článcích nemusejí být totožné s názorem vydavatele a redakce. Redakce neručí za věcnou ani jazykovou správnost textů na inzertních plochách. Technické záležitosti související s inzercí vyřizuje: Litera Plzeň, s.r.o. Vydává Klub českých turistů Revoluční 1056/8 110 00 Praha 1 – Nové Město Registrováno na MK ČR pod číslem E 7264 ISSN 0139–5467 Ročník LV (Časopis turistů ročník 128) Uzávěrka příštího čísla: 3. 6. 2016 Uzávěrka zpráv příštího čísla: 1. 6. 2016 Příští číslo půjde do distribuce: 29. 6. 2016

KČT na internetu

www.nacestu.cz

www.kct.cz

Úvodník

Často v klubu diskutujeme o potřebné výši členských příspěvků a o výhodách, které ze zaplacení příspěvků vyplývají. Nevím, zda při tom zvažujeme i výhody jaksi neﬁnanční. Co nám členství v klubu přináší v našich pocitech, které zažíváme, když přijdeme na některou z chat Klubu českých turistů a je tam dobře nám a třeba i přátelům, kteří jdou s námi. Nebo o pocitech, které máme při účasti na některé z mnoha vydařených akcí našeho klubu. Ve mně vždy, když vidím spokojenost a radost v očích účastníků nebo návštěvníků, zavládne pocit hrdosti a říkám si: „Toto dokázal náš klub.“ A právě o svých pocitech na jedné takové akci chci dnes psát.

Nejprve se však musím vrátit a vylíčit Vám svoje zkušenosti s turistickými akcemi, pořádanými německými turistickými kluby. Vždy mě tam na první pohled překvapila péče, kterou pořadatelé věnovali na zajištění občerstvení účastníků a na vyvolání přátelské až domácké atmosféry na startu, uprostřed i v cíli takové akce. Nejvíc mě to doslova ohromilo, když jsme v roce 2011 putovali pěšky z jihočeské Blatné do Bruselu. Tehdy jsme péči domácích německých turistů zažívali prakticky v každé etapě. Bez ohledu na to, že to nebyla jimi připravovaná akce, nýbrž akce naše, a že tedy cíle byly tam, kudy jsme my chtěli jít, a vůbec nebyly tradičními místy cílů akcí Ilustrační foto: Jiří Masopust daného klubu. O tom tehdejším putování jsem napsal knihu. V ní jsem psal také o těchto mých zkušenostech a pocitech. Napsal jsem, že v takové míře bychom to u nás udělat nedokázali. Ta kniha vyjde až nyní, v nejbližších dvou měsících, a já se proto musím předem omluvit některým našim odborům, na jejichž akcích jsem pochopil, že něco podobného je nyní již i u nás možné. V plné míře jsem se o tom přesvědčil, když jsem se na základě pozvání předsedy odboru KČT Čeřínek Jihlava zúčastnil letošního odemykání turistického jara na Vysočině. Již v předvečer akce jsem byl ubytován na chatě Čeřínek a mohl jsem si prohlédnout, jak pečlivě organizátoři akci připravují. Vyplývalo to i ze starostlivých slov chataře, který nahlas mluvil o tom, že má zájem, aby se tam všem líbilo, a že doufá, že má dostatek surovin pro to, aby uspokojil očekávaný, ale předem samozřejmě neodhadnutelný zájem turistů. Sotva se začalo rozednívat, probudil mě ruch kolem chaty a já spatřil více než desítku organizátorů, kteří připravovali stánky s občerstvením, se suvenýry a mapami, start a cíl pochodů a ohniště s připravenou vatrou. A když jsem si vše prohlížel, zažil jsem nepředstíraný zájem organizátorů o všech více než 600 účastníků, který organizátoři dávali najevo. Když jsem si u dvou stánků se sladkostmi upečenými členkami odboru něco vybíral a pochopil, že mně tyto zákusky nabízejí samy dobrovolné pekařky, najednou jsem cítil, že jsem doma mezi svými, kteří pro mě chtějí dělat jen to nejlepší. Když jsem se potom v doprovodu těch, kteří se 14 dní před tím podíleli na znovuobnovení naučné stezky Čeřínek, zúčastnil pochodu po této stezce, a když jsme potkávali i nečleny našeho klubu chválící krásu a zajímavost stezky, měl jsem právě ten pocit hrdosti nad tím, co dokáží naši členové vytvořit a udělat. Proto jsem do letošního jara vstoupil s radostným očekáváním, že takovou nebo podobnou atmosféru postupně zažiji i na dalších našich akcích. Pane předsedo Veselý a vy všichni, kteří jste na Čeřínku přiložili ruku k dílu, srdečně Vám děkuji. Letošní jaro má pro mne chuť a vůni dobré nálady na Čeřínku. Ing. Jan Havelka

www.turista.cz

Aktuality

Text a foto: Jakub Hloušek

Malá připomínka zaniklé úzkokolejky Časy, kdy jsme hráli významnou roli ve světové produkci cukru, už teď mnohde dokumentují jen zchátralé komplexy opuštěných cukrovarů. Jeden takový smutný areál se zubatí na Nymbursku, přímo vedle železniční zastávky Dymokury.

MAPA KČT č. 18

↑ Činěvsi se vyhýbá turistické značení i cyklotrasy. Ani spojnice mezi infopanely zatím není nijak proznačena. Proto je nutné ptát se intenzívně místních. Jen tak se dostanete k cíli. ↓ Podél tratě byly v pravidelných odstupech vztyčeny patníky. Nápis CD sice může evokovat České dráhy, avšak představuje zkratku pro Cukrovar Dymokury.

Aktuálně jeho polorozpadlé budovy sotva vzbudí dojem dávno zašlé slávy. Dříve ale potřebám tamního závodu sloužila dokonce i úzkorozchodná drážka, která zefektivnila přepravu sladké suroviny z polí rozprostřených po přilehlém okolí. Dymokurka, aneb Dymokurská řepařská drážka, si prožila svůj úvodní křest roku 1902. Postupně se rozvinula do více větví, až dosáhla úctyhodné délky třiceti kilometrů. Koncem padesátých let minulého století převzaly štafetu nad řepnou kampaní deﬁnitivně nákladní automobily. Následně nízké náspy osiřelé železnice překrylo bláto polních cest a ostatní drážní objekty takřka pozřela neúprosná chapadla zániku. Avšak několik drobných připomínek této průmyslové železnice bylo koncem loňského roku slavnostně znovuvzkříšeno v Činěvsi.

2 3

Tam se pod korunami slivoní, bezprostředně u jižního přivaděče k silnici číslo 32, tyčí informační panel zasvěcený historii Dymokurky. Návštěvníkům například prozradí, kdo to vlastně byli takzvaní „vidláci“. Panel sousedí s krátkým úsekem obnaženého svršku, opticky zvýrazněným světlým štěrkem a vroubeným ovocným stromořadím. Počátek i konec upravené části ohraničují malé ukázky zrekonstruovaných kolejí. Nostalgické železniční zátiší ještě vkusně doplnil originální patník se zkráceným názvem dymokurského cukrovaru. Odtud lehce vysledujeme pokračování tratě k blízkému mostku. I on se dočkal oživení. Druhý infopanel stojí nedaleko místa, kde lze stále identiﬁkovat staré pražce, pevně uzavřené zeminou nynější polňačky. Poslední fragment Dymokurky je skryt vedle hospodářského dvora na západním okraji obce. Za uzavřeným plotem farmy pak v rámci venkovní výstavy staré zemědělské techniky nalezly důstojné umístění dva výjimečné unikáty. Prvním je renovovaný cisternový vagón Dymokurky, původně určený pro

↑ Rozchod kolejí Dymokurské řepařské drážky činil 600 mm.

uchování melasy či přepravu změkčené vody, který byl náhodně objeven v jednom JZD. Druhý unikát představuje replika „dymokuráka“ – čili klasického řepařského vagónku, do něhož byly maximálně zakomponovány původní kovové trofeje nalezené během průzkumů trasy zdejší drážky. Obdobná replika, tentokrát zkompletovaná z více pozůstatků vagónů, krášlí známé muzeum v Lužné u Rakovníka.

Text a foto: Jaroslav Vála

Neobvyklá pamětní deska Loni 7. května byla na budově Všeobecné fakultní nemocnice na Karlově náměstí v Praze slavnostně odhalena pamětní deska připomínající oběti tří náletů spojeneckých bombardérů na Prahu v letech 1944 a 1945. Především je však připomínkou náletu ze 14. února 1945, při němž zahynulo 701 lidí a dalších 1184 bylo zraněno. Došlo k němu patrně nedopatřením, jednak vinou selhání palubního radiolokátoru hlavního navigátora bombardovacího wingu kapitána Harolda Browna, jednak vlivem nepříznivého počasí s hustou oblačností, která ztěžovala srovnávací navigaci. Bombardováním nebyl zasažen žádný vojensky důležitý cíl a největší koncentrace bomb dopadla na pravobřežní část hlavního města v blízkosti Palackého (tehdy Mozartova) mostu, Karlovo náměstí, Nové Město a Vinohrady, poškozena byla i část Vršovic, Nuslí a Žižkova. Místo, kde je deska osazena, je symbolické ze dvou důvodů. Prvním je, že bomby nemocnici přímo zasáhly a lékaři pak pomáhali raněným na Karlově náměstí, a druhým skutečnost, že veřejný podzemní bunkr na Karlově náměstí (v místech, kde dnes stojí socha Karolíny Světlé) dostal přímý zásah a zahynulo v něm 120 žen a dětí. Pamětní desku tvoří rozkované střepiny pum, na nichž leží ocelová destička, do které je laserem vyryto 701 křížků a citát Josefa Čapka: „Není zlých pravd. Ale jsou zlé skutečnosti.“ Desku vyrobil sochař Petr Císařovský (*1950), známý též jako autor pamětní desky na rodném domě Jana Zrzavého v Okrouhlici z roku 1990.

Přijďte na Pochod kutnohorských havířů | 28. 5. » více na www.nacestu.cz

Aktuality

Nové huti. Brzy po odhalení se pomníček stal oblíbeným cílem návštěvníků a jedním z nejfotografovanějších objektů široko daleko. A jak už to u podobně populárních soch u nás i ve světě bývá, tak lišky Bystroušky, konkrétně jejího ohonu, se lidé bez rozdílu věku dotýkali pro štěstí. O její návrat se po loňském odcizení zasloužilo několik jednotlivců i institucí, především pak ostravsko-opavské

Text a foto: Petr Vlček

Liška Bystrouška opět vítá návštěvníky Jako jsou obyvatelé Kodaně náležitě hrdí na Malou mořskou vílu, platí to samé bezpochyby i o obyvatelích moravskoslezských Hukvald, kteří zase mají svou lišku Bystroušku, umístěnou v Hukvaldské oboře. Zdejší pomníček má se slavnější „kolegyní“ mnoho společného: je rovněž vyroben z bronzu, umístěn na bludném balvanu a prvotního návštěvníka překvapí, jak je vlastně malý, a nakonec i on byl ukraden. U lišky Bystroušky se tak stalo dvakrát, poprvé už dva měsíce po instalaci v roce 1959 (tehdy byla jinou nahrazena až v roce 1962) a naposledy loni v květnu, a to i s bronzovou pamětní deskou. Není třeba dodávat, že tato smutná událost znamenala pro nejednoho obyvatele naprostý šok. Pomník nestojí v obci náhodou. Nachází se v rodišti světoznámého umělce Leoše Janáčka, mj. autora opery Příhody lišky Bystroušky. A právě na počest jejího prvního uvedení na Hukvaldech vznikl na popud spolku lesníků a myslivců Ostravského kraje. Plastika lišky se zrodila v ateliéru akad. sochaře Karla Vávry a odlili ji v ostravské

← Stvořitel nové lišky Bystroušky sochař Adam Krhánek

biskupství, vlastník Hukvaldské obory. Prvotním a základním problémem byla ovšem skutečnost, že se – oproti sádrového odlitku pamětní desky – nedochovala sádrová forma lišky. S tím se se ctí vypořádal po čtyřměsíční práci kybersochař Adam Krhánek, což je jeden z mála tvůrců moderního 3D sochařství u nás. Díky této technologii Krhánek z desítek fotograﬁí přenesl do reálu základní trojrozměrný model, z něhož vytvořil sádrový odlitek, který pak posloužil pro odlití nové lišky. Soška poté prošla ﬁnální povrchovou úpravou – patinováním a leštěním, tím pádem je téměř k nerozeznání od originálu. O tom se ostatně můžete přesvědčit osobně. Slavnostní znovuodhalení hukvaldského symbolu proběhlo za velkého zájmu veřejnosti 8. dubna. Vlastníci obory přislíbili, že bude liška Bystrouška tentokrát dobře zabezpečena jak proti vandalismu, tak i odcizení.

Přijďte na Přes Šukačku Šumavou | 28. 5. » více na www.nacestu.cz

Text a foto: Stanislav Wieser

Gejzír Vřídla Po čtyřiceti letech karlovarské Vřídlo opět vytrysklo ve volném prostoru. Od sklonku 18. století obklopovaly gejzír Vřídla lázeňské kolonády. Z pohlednic je nejznámější litinová kolonáda postavená v roce 1879. Po její demontáži v roce 1939 přibližně rok tryskalo Vřídlo ve volném prostoru až do postavení provizorní dřevěné kolonády, kterou znají ještě mnozí pamětníci. Přetrvala necelé čtvrtstoletí – škoda, protože asi byla nejhezčí z kolonád u Vřídla. Až do zati její konstrukce v havarijním stavu. Proto bylo rozhodnuto o provizorním vyvedení potrubí od jímacího vrtu Vřídla do nově upraveného prostoru před jihozápadním průčelím kolonády. V roce, kdy Karlovy Vary oslavují 700. výročí narození císaře a krále Karla IV., zakladatele města, je vzdálená iluze objevení Vřídla zvláštním dárkem všem, kteří je takto neznají. Letos dne 15. dubna v 15 hodin vytryskl gejzír ve zkušebním provozu. Je nutné vyladit velikost trysky pro snížení výšky výtrysku na maximum kolem 6 metrů. Vřídlo tryskalo dříve v kolonádě i nyní při pokusu až do výšky 12 metrů. Od zahájení lázeňské sezóny letos 5. května až do ukončení oprav Vřídelní kolonády asi v roce 2017 bude gejzír viditelný ve volném prostoru.

↑ Pohlednice Vřídla v roce 1939 v době demontáže litinové kolonády

hájení stavby nynější kolonády v roce 1971 tryskalo Vřídlo na volném prostranství, ale zpravidla bylo přikryto poklopem, aby se voda nerozstřikovala po okolní dlažbě. Modernistická kolonáda podle projektu ing. arch. Jaroslava Otruby byla dostavěna v roce 1975 a nyní jsou čás-

Fotograﬁe okolí Vřídla v roce 1970 ↗

4 5

↓ První výstřik Vřídla 15. dubna letošního roku v míse o průměru 6 m