Mirka Macháček David Macháček
Výprava do Afriky
Podívejte se na facebook Dinosaurus a já. Čekají vás tam další zajímavé informace.
OBSAH: KAPITOLA 1 – PAPYRUS
4
KAPITOLA 2 – DEJV
9
KAPITOLA 3 – DINOSAURUS
12
KAPITOLA 4 – V PYRAMIDĚ
15
KAPITOLA 5 – ROZHODNUTÍ
23
KAPITOLA 6 – JEDEME DO AFRIKY
30
KAPITOLA 7 – PRVNÍ DEN V AFRICE
34
KAPITOLA 8 – DINOJOVÉ
38
KAPITOLA 9 – VESNICE DINOJŮ
42
KAPITOLA 10 – NÁVŠTĚVA KRÁLE
49
KAPITOLA 11 – SLAVNOST LIDOŽROUTŮ
55
KAPITOLA 12 – HURÁ DO DŽUNGLE
62
KAPITOLA 13 – PŘEKVAPENÍ V DŽUNGLI
72
KAPITOLA 14 – DINOLAND
79
KAPITOLA 15 – ČESKÝ DINOSAURUS
86
KAPITOLA 16 – ZACHRAŇ SE, KDO MŮŽEŠ
92
KAPITOLA 17 – JEN MALÉ ŠKRÁBNUTÍ
99
KAPITOLA 1 - PAPYRUS Moje maminka je Sedmikráska. Teda, ona se tak nejmenuje, ale já ji tak říkám, protože je moc krásná. A taky je egyptoložka a je to s ní těžký. Moje maminka totiž pořád pracuje. V zimě i v létě. V zimě jezdí do Egypta a vede tam vykopávky. Vykopává mumie, sarkofágy, hrobky, sochy, papyry a luští hieroglyfy. Jezdí tam v zimě, protože v zimě je v Egyptě počasí tak akorát, aby se tam Evropan neupekl – tak to říká moje Sedmikráska. Takže v zimě maminku několik měsíců nevidím. Když se vrací domů, obvykle s sebou přiveze několik beden s věcmi, které objevila. Bedny putují z letiště přímo do muzea. To je škoda. Kdyby si je někdy aspoň na chvíli přivezla domů, mohl bych si s nimi hrát. Vždyť mi sama říkala, že se někdy v pohřební výbavě najdou i hračky, se kterými si ta -4-
mumie, tedy ten Egypťan, než se stal mumií, hrál, když byl malý. Ta představa se mi moc líbí – hrát si s hračkou starou třeba i 3 000 let. Tohle přání se mi ale asi nikdy nesplní. Nálezy je třeba prozkoumat v muzeu, říká maminka. A to je to, co dělá v létě. V létě chodí skoro každý den do muzea a bádá. Taky vás zajímá, co to je – bádat? Jednou jsem se maminky zeptal a ona mě vzala s sebou do práce, do muzea, aby mi ukázala, co všechno v muzeu dělají. Jo, to bylo něco! Nejdřív jsme prošli halou, kde jsou vystaveny různé věci – exponáty. Jsou za sklem, jsou vzácné, a proto se jich nikdo nesmí dotýkat. Do této haly chodí návštěvníci, tam jsem to znal. Ale pak mě maminka vedla po takovém širokém schodišti dolů, do podzemí. Tam má maminka kancelář a tam bádá. V podzemí byly takové místnosti a v nich byly uložené všechny ty věci, které maminka přivezla s sebou z Egypta. -5-
Bylo to tam trochu strašidelné, protože tam bylo šero, všechno bylo zaprášené a všechny ty sarkofágy připomínaly trochu hřbitov. Maminka mě ale držela za ruku, tak jsem se vůbec nebál. Prošli jsme do její kanceláře a tam na velkých stolech měla rozložené různé věci, které zkoumá. „Podívej se, Dejve,“ řekla maminka, „tohle je papyrus“. Dejv, to jsem já, to je moje jméno. Maminka mi ukazovala něco, co vypadalo jako papír smotaný do ruličky. Měl žlutou barvu a na krajích se třepil. Upřímně řečeno, vypadal, že se každou chvíli rozpadne. Však ho taky maminka Sedmikráska nechala ležet na stole a začala si navlékat rukavice. Ale nepředstavujte
si,
že
si
oblékla palčáky, jaké nosíme v zimě, to ne. Navlékla si takové tenké rukavice, jaké ové.
-6-
nosí chirurgové. „Tento papyrus je starý asi 3 500 let a je velmi křehký,“ začala mi vysvětlovat maminka. „A můžeme ho rozvinout, abychom si přečetli, co je na něm napsáno?“ vyzvídal jsem. „To ne, to bychom ho zničili, je moc křehký. Nejdřív ho pošlu do laboratoře Hugovi, aby ho restauroval.“ „Ty ho pošleš do restaurace?“ divil jsem se. „Ale ne, ty popleto. Restaurování znamená, že se papyrus opraví tak, aby šel rozvinout a přečíst a přitom se nerozpadl.“
JAK SE RESTAURUJE PAPYRUS Za použití slabého roztoku kyseliny se papyrus rozvine, vloží se mezi dvě skla, která se přetřou olejovou barvou. Pak se může začít s překládáním.
-7-
Maminka měla na stole celou kupičku papyrů smotaných do ruliček. Zeptal jsem se: „A to všechny tyhle papyry budeš restaurovat?“ „Já ne, to dělá můj kolega Hugo. Bude s tím mít hodně práce. Ale až mi je pošle, budu si moci přečíst, co je na nich napsáno.“ Najednou jsem si všimnul, že se kupička papyrů pohnula. Co to bylo? A teď se pohnula ještě víc! Leknul jsem se a uskočil. Najednou z kupičky vyběhla myš. „Jé, ty potvůrko!“, maminka se po myši ohnala. Jenže myš byla rychlá a utekla do tmy. „Budu sem muset dát nové pastičky a papyry rychle poslat do laboratoře, jinak mi v nich vykouše díry.“
-8-
KAPITOLA 2 - DEJV
Já se jmenuji Dejv, ale to už jsem říkal. Bydlím s maminkou, tatínkem a bráchou za městem. Chodím do první třídy česko-anglické školy. Ve škole máme některé hodiny v češtině a některé hodiny v angličtině. Tatínek říká, že je moc důležité, abych se domluvil anglicky. A má pravdu. Vždyť uvidíte
sami,
až
vám
dovyprávím,
jaké
dobrodružství jsem zažil. Tatínek pracuje ve městě a je počítačový odborník. Říkáme mu Daddy. Co přesně dělá, to nevím, ale když tatínek odchází do práce, říká, že jde vyrábět penízky. Ale to se mi moc nezdá, protože penízky se vyrábí v bance. Je ale moc důležité, že nosí domů peníze, protože maminka v muzeu nemá velký plat a navíc si musí vždy přes léto sehnat grant, aby mohla v zimě odjet do Egypta. -9-
Slovo grant říká maminka často, protože má pořád strach, že nesežene dost peněz, aby mohla pokračovat ve vykopávkách. A ještě mám bráchu Romána. Je o dva roky mladší a někdy je s ním pěkná otrava. Ještě chodí do školky a tak mu někdy říkám, že je mimino. To ho vždycky naštve, a tak se
TO JE BRÁCHA
začneme prát. Musím ale uznat, že brácha má sílu. Sice je o hlavu menší, ale někdy mě přepere. Jedna věc nás ale baví úplně stejně – dinosauři. Já jsem na dinosaury už skoro odborník. Znám jich hodně, dokážu říct jejich latinská jména a poznám je na obrázku. Taky vím, kteří dinosauři byli býložravci a kteří byli masožravci.
-10-
Kdybych potkal masožravce, musel bych se honem schovat, jinak by mě mohl sežrat. No, ale nepotkám ho. Protože dinosauři vyhynuli už strašně dávno – před 65 miliony lety. PROČ VYHYNULI DINOSAUŘI Vědci se domnívají, že dinosauři museli vyhynout po nějaké obrovské katastrofě, protože spolu s dinosaury vyhynulo také mnoho jiných druhů zvířat. Zdá se, že před 65 miliony lety dopadl na zeměkouli obrovský asteroid, který mohl hromadné vymírání způsobit.
Hrozně bych chtěl nějakého dinosaura vidět živého. Třeba T-Rexe, i když bych se bál, že mě sežere.
-11-
KAPITOLA 3 - DINOSAURUS
Jednou v létě přišla maminka domů z práce a byla nějak zamlklá. Dokonce jí ani nevadilo, že jsme stůl v kuchyni ušpinili od lepidla, protože jsme si Románem vyráběli královské koruny a hráli si na krále dinosaurů. Sedla si ke stolu, nad něčím přemýšlela, a když chtěla vstát, zjistila, že má rukáv přilepený ke stolu. Začali jsme se s Románem smát, ale hned jsme přestali, protože jsme si uvědomili, že se maminka asi rozčílí. Jenže ona ne. A to bylo opravdu divný. „Maminko Sedmikrásko, co se stalo?“ musel jsem se zeptat. A maminka mi začala vyprávět zajímavý příběh, který byl začátkem našeho dobrodružství. „Dejve, pamatuješ si na ten papyrus, který sis prohlížel u mě v muzeu?“
-12-
„Ten, který jsi pak poslala do laboratoře?“ „Ano, ten. Tak dnes mi ho Hugo přinesl do mé kanceláře, už rozvinutý. Společně jsme se pustili do překládání hieroglyfů. Víš, co jsou hieroglyfy, viď?“ „Vím.“ CO JSOU HIEROGLYFY Staří
Egypťané
používali
pro
každé
slovo
samostatný obrázek. Čtení hieroglyfů je velmi obtížné, protože jich existuje velmi mnoho, více než 700. Hieroglyfy můžete vidět např. vytesané na stěnách v pyramidách nebo na sochách.
„Na tom papyru byla báseň o královně Hatšepsut,“ řekla maminka. „Hm, a co je na tom zajímavého?“ „V té básni se píše, že si královna přivezla z cesty do země Punt, nějaké zvířátko.
-13-
Jméno toho zvířátka jsme nemohli přečíst, protože takový hieroglyf jsme ještě neviděli. Ale to tolik nevadilo, protože na tom papyru, byl také obrázek královny Hatšepsut, jak se prochází zahradou se svým zvířátkem. Ale řeknu ti, takové zvířátko jsem opravdu nečekala.“ „Jak to?“ „Pojď se podívat. Obkreslila jsem si ho. Tak mi řekni, co ti to zvířátko připomíná.“ Podíval jsem se na papír, který maminka vytáhla z kabelky, a překvapením jsem se málem posadil. „Ale mami, to je přece… DINOSAURUS!“
KAPITOLA 4 – V PYRAMIDĚ
Teda řeknu vám, že ten večer jsem samým rozrušením nemohl usnout. Dinosaurus ve starém Egyptě? Vždyť to není možné. Dinosauři přece nežijí už 65 milionů let. Vyhynuli hrozně dávno, tak dávno, že si to ani neumím představit. Zato pyramida, ve které maminka papyrus našla, je stará jen několik tisíc let. A to je mnohem míň. Jak si teda královna Hatšepsut mohla hrát s dinosaurem? Na obrázku, který maminka přinesla z muzea, byl opravdu dinosaurus, to bylo poznat na první pohled. Dlouhý krk, malá hlava, dlouhý ocas a čtyři silné nohy. Připomínal Brontosaura. Tak žádné jiné zvíře nevypadá. Ale pořád se mi na něm něco nezdálo. Přemýšlel jsem, co to bylo. V hlavě jsem si vybavil, jak obrázek vypadal.
-15-
Královna stojí u fontány, ze které stříká voda, je trochu předkloněná a jednou rukou nabírá vodu. Dinosaurus zdvihá hlavu k její ruce. Ano, vypadá to, že královna dává dinosaurovi napít. Vypadají, že si hrají. JO! Už to mám! Už vím, co se mi na tom obrázku pořád nezdálo. Ten dinosaurus vypadá sice jako brontosaurus, ale skuteční brontosauři byli obrovští, ale dinosaurus na obrázku je malý, hlavou sotva dosahuje královně do pasu. Jak je to možné? Na to budu muset přijít! Zavolal jsem na maminku, aby mi přišla říct nějakou
pohádku,
protože
nemohu
spát,
ale
maminka mi vyprávěla něco mnohem lepšího – příběh, jak objevila ten papyrus. „Když jsem byla tuto zimu v Egyptě, přivezla jsem si s sebou nový přístroj. Je to úplná novinka. Vyrobili ho vědci v Brně a pro naše muzeum ho koupil náš sponzor Xavier Xindl.“ -16-
„Ten pán má ale divné jméno. To je ten pán, co vám dává ty granty?“, zeptal jsem se. „Ano, hodně naše muzeum podporuje,“ vysvětlila maminka a pokračovala. „Ten přístroj totiž umí prosvítit kámen a podívat se, co je za ním. To se nám egyptologům hodí. Každou chvíli narazíme v hrobce na nějaké dveře a musíme do nich vrtat. A pak třeba zjistíme, že za nimi nic není. Takhle bychom se jenom podívali tím přístrojem a hned bychom věděli, jestli má cenu na tom místě pracovat.“ „Jo, to je dobrý,“ souhlasil jsem. „A teď mi řekni, kde je v Egyptě nejvíc kamenů pohromadě?“ usmála se na mě maminka. „Já vím. Přeci v pyramidě!“ „Správně. Jednou odpoledne přišla písečná bouře.
-17-
Musela jsem se rychle schovat v pyramidě. Naštěstí jsem měla s sebou baterku. Hned jsem věděla, že je správná chvíle vyzkoušet Kamenožrouta.“ „Kamenožrouta?“ „Ten přístroj přeci. Já si ho tak pojmenovala, víš?“ „Ale to není žádný vědecký název,“ protestoval jsem, ale marně. „Prošla jsem dlouhou chodbou dovnitř pyramidy, až do pohřební komory,“ pokračovala maminka. „Místnost byla malá a prázdná, jen na zdech byly krásně barevné kresby a hieroglyfy. Tady bylo už tolik vykradačů hrobů, vědců a zvědavců, říkala jsem si, že už tu asi sotva něco objevím. Pustila jsem přístroj. Je docela tichý a září bledým zeleným světlem. Namířila jsem na stěnu a stiskla hlavní knoflík. V přístroji to hlasitě cvaklo a na obrazovce se ukázal snímek kamene. -18-
Tak za tímhle kamenem je prostě další kámen, řekla jsem si. To mě nepřekvapuje. Vyzkoušela jsem snímky ještě několika kamenů, ale žádný výsledek. Už jsem se chtěla vrátit, když mě napadlo, že bych mohla osnímkovat podlahu. Vždyť kdysi tu ležel sarkofág s mumií, třeba něco najdu pod ním. Namířila jsem Kamenožrouta na kámen uprostřed místnosti. Cvak! A opravdu. Na obrazovce bylo něco
jiného
než
předtím.
Takové
podlouhlé
obdélníčky, naházené jeden přes druhý. No, to je bomba!!!
Tam
pod
tím
kamenem
je
něco
neobvyklého a já musím přijít na to co! Jenže ten kámen je hrozně těžký, ten neuzvednu. Začala jsem si kámen prohlížet zblízka. Byl špinavý od písku a hodně zaprášený. Ale my, egyptologové, máme vždy po ruce štěteček. Pečlivě jsem celý povrch kamene oprášila a začala si ho prohlížet ve světle baterky. A tu jsem si toho všimla. V kameni byly kdysi vyryty -19-
hieroglyfy, ale teď už je kámen celý ošlapaný, jak po něm tisíce let chodí návštěvníci pyramidy. Položila jsem baterku na bok, protože tak byl nápis lépe vidět. První hieroglyf bylo jednoduché přečíst. Byla to kartuše královny Hatšepsut.“ CO JE KARTUŠE Jména faraonů se ve starém Egyptě psala do oválného rámečku – kartuše. Staří Egypťané věřili, že má magickou moc a ochrání faraona.
„Ještě chvíli jsem studovala zbylé hieroglyfy a za chvíli už jsem měla celý nápis: CIZINČE, NEVSTUPUJ! Ale to je přece skvělé! To znamená, že tam po tím kamenem je něco opravdu důležitého. Jenže čas už hodně pokročil. Budu se muset vrátit. Písečná
bouře
už
určitě
spolupracovníci mě hledají.
-20-
skončila
a
moji