Třeboň

unikátní encyklopedie na pokračování

PAMÁTKY třeboň

historie architektura příroda společnost osobnosti tradice zajímavosti informace

unikátní encyklopedie na pokračování

PAMÁTKY Edice Památky si vytkla za cíl postupné zmapování významných památek naší vlasti a vytvoření stále se rozšiřujícího souboru, který by zahrnoval historické, kulturní i technické pamětihodnosti.

Publikace této edice jsou určeny široké veřejnosti od dětí školou povinných, pro něž se mohou stát zajímavým doplňkem výuky, přes turisty zapálené do krás přírody i kultury, zahraniční návštěvníky poznávající naši vlast, cestovní kanceláře a jejich nabídky, až po seniory naplňující aktivně svůj zasloužený odpočinek.

Tedy pro každého, koho naše památky zajímají.

Postupem času vyjdou publikace o jednotlivých památkách v pořadí, v jakém budou tyto objekty do našeho celostátního projektu vstupovat.

Při svých cestách za památkami Čech, Moravy a Slezska se ptejte na další díly tohoto souboru a průběžně si vytvářejte vlastní unikátní encyklopedii. Bližší informace o naší nabídce najdete na internetových stránkách pamatky.fraus.cz.

Další publikace z edice

Zajímavé články i aktuální informace o našich pamětihodnostech najdete i v časopise Klubu českých turistů . unikátní encyklopedie na pokračování EDICE PAMÁTKY

Třeboň Text: Mgr. Mája Havlová Perspektivní pohled: Ing. arch. Jaroslav Staněk Ilustrace k pověsti: akademický malíř Pavel Žilák Výřez mapy: SHOCart Redakce: Mgr. Kateřina Rubášová V publikaci byly použity fotografie z archivu Nakladatelství Fraus, Mgr. Karla Brože a z územního pracoviště NPÚ v Českých Budějovicích.

Vydalo Nakladatelství Fraus, Goethova 8, 301 31 Plzeň.

Vydání první.

Všechna práva jsou vyhrazena. Žádná část tohoto díla nesmí být reprodukována nebo použita v jakékoli formě a jakýmkoli způsobem v elektronické nebo mechanické podobě včetně fotokopií, záznamů nebo v jakémkoli systému uchování a vyvolávání dat bez předchozího písemného svolení nakladatele. © Nakladatelství Fraus, Plzeň 2005 Printed in the Czech Republic.

ISBN: 80-7238-355-8

Třeboň se představuje

V roce 1663 byl v Třeboni zřízen sbor střelců, složený z třeboňských měšťanů. Jeho úkolem bylo bránit město a reprezentovat při slavnostních příležitostech. Obec měla za povinnost obdarovat každoročně nejlepšího střelce cenou, zhotovit malovaný terč a poskytnout vědro piva ostrostřelcům ke střelbě. Střelecký terč z roku 1889 zobrazuje zahradní průčelí zámku v Třeboni.

Není spanilejší krajiny v České zemi nad tebe, Třeboni, panno, princezno snící a tajemná! Do tvých snů teskní zpívající kašna a rákosníci se probouzejí do jiter, která nikde na světě nejsou krásnější.

Ladislav Stehlík

Velká chodba s loveckými trofejemi propojuje jednotlivé pokoje schwarzenberských apartmá v patře zámku.

Pracovna knížete Jana Adolfa II.

Sv. Hubert – patron myslivců a střelců, oblíbený světec knížete Jana Adolfa II. ze Schwarzenberku.

Při pohledu z letadla připomíná dnešní Třeboňsko velkou mísu s blýskajícími se střepy rozbitého zrcadla. Pro třeboňskou pánev o rozloze 700 km2 jsou klidné hladiny rybníků, lemované duby porostlými šíjemi hrází, typické a zdá se, že jsou tu odedávna. Budováním stok a rybníků se však obyvatelstvo již od 12. století snažilo vysušit močálovitou krajinu a umožnit tak založení stálých osad.

Zakládání rybníků je řemeslo velmi staré. Když král Přemysl Otakar II. zakládal v roce 1263 klášter Zlatou Korunu, obdaroval ho majetkem „… s poli, lesy, loukami, pastvinami obdělanými i neobdělanými, s řekami, potoky, rybníky s rybami …“.

První rybníky, zvané stavy, zřizovali „stavaři“ na menších potocích a říčkách přehrazením jejich toku.

V rybníku byly ryby pohromadě bez ohledu na jejich stáří a druh. Při výlovu se větší ryby vybraly a menší se naházely zpět. Přesto byl výnos z rybníků často vyšší než z polností většího zemanského statku.

Rybnikářství podporovali i vladaři, kteří si uvědomovali nejen jejich hospodářský, ale i krajinotvorný a ozdravný význam – dnes bychom řekli ekologický.

Císař Karel IV. nařídil v roce 1356, aby „…pilně stavěli rybníky, jednak aby bylo postaráno o hojnost ryb pro potravu lidu, dále aby půda co nejvíce využita byla, zejména aby se voda z bahnisek a močálů v nich mohla shromažďovati, za účinku slunce a teplých větrů se odpařovati a jako vodní pára blahodárně působiti na rostlinstvo. Mimoto má rybník ještě úkol v dobách rozlití vod trvalými dešti nebo lámání sněhu velkou část vody zadržeti a tím náhlým povodním v níže ležících krajinách zabrániti.“ Ve 13. století se na jihu Čech objevují odborníci na vytýčení nových rybníků – měřičkové, členové rytířského řádu německých rytířů, kteří zřejmě s sebou přinesli dovednost při nivelaci: práci s krokvicí a se sáhovkou – provazem na měření délek. V polovině

14. stol. náleželo již rybnikářské řemeslo mezi výnosné a vážené činnosti. Rybnikáři zakládali své cechy, stávali se bohatými měšťany a často byli voleni do městských rad. Teprve s rychlým růstem rybniční soustavy začalo rybnikářů přibývat, šli po práci v tlupách, chytli se tuláctví Tato podoba schwarzenberské- a v 15. století se potulní rybnikáři stali pověstnými svými ho erbu pochází z roku 1688.

Věž na černé hoře na srdečním špatnými mravy a skutky. štítku znázorňuje panství Přesto odvedli pozoruhodSchwarzenberk, tři snopy lannou práci a zcela změnili krabství Kleggau. Stříbrné tvářnost krajiny. a modré pruhy v prvním poli Také chov ryb se změnil. erbu obdrželi Schwarzenberkové na paměť dobytí turecké pevnosti V mělkých rybnících se choRaab, tři špice na stříbrném poli valy mateční – trdelní ryby, získali s hrabstvím Sulzbach, zís- které se zde vytřely. Plůdek, káním hrabství Brandis přibyla chráněný před štikami, se ve třetím poli hořící větev a Tur- přesazoval do „vejtažních“ rybkova hlava s havranem značila níků, a když kapři dospěli, knížecí důstojenství rodu po do- přepouštěli se do velkých bytí Raabu v roce 1598. rybníků „na vejrosť“, kde se dvě léta pásli, než se odlovili na prodej. Vždy jeden ze stokou propojených rybníků se vypustil, nechal se přes léto zarůst travou, aby se dno zúrodnilo a v dalším roce měly ryby dostatek potravy. Ryba se stala součástí stravy prostého lidu i panstva, podávala se na svatbách a čeští kapři byli voženi i na císařský dvůr.

Dnes rybníky neslouží pouze k účelu chovu, ale plní také funkci rekreační. Jsou využívány i jako estetický prvek v krajině.

Romantické svítání nad jihočeskými rybníky

Neznámá šlechtična na obraze je oblečena do šatů typických pro rané baroko na španělském dvoře.

Pilířky vstupního schodiště vnitřního zámku zdobí reliéfy apoštolů.

Zátopová oblast rybníka Rožmberka, zvaná Mokré louky, s památnými dřevěnými seníky

Řezba s biblickými motivy tvoří výplň renesanční skříně, zdobené po stranách korintskými sloupy.

Historie města a zámku Třeboně Třeboňská Madona, reprezentativní ukázka sochařské výzdoby augustiniánského kláštera z doby kolem r. 1400, byla zhotovena z opuky.

Jižní křídlo křížové chodby kláštera bylo vystavěno společně s kostelem sv. Jiljí v poslední třetině 14. století.

Svatému Jiljí, poustevníkovi a pozdějšímu opatovi kláštera benediktinů, byl zasvěcen kostel třeboňské augustiniánské kanonie.

Za vlády posledního rožmberského vladaře Petra Voka se Třeboň dočkala největšího rozkvětu a stala se jedním z nejdůležitějších center středoevropské politiky.

Motiv jezdeckého souboje dvou rytířů na výplni renesanční lavice připomíná vpád Pasovských, kdy se Petr Vok rozhodl raději obětovat rožmberský stříbrný poklad a pasovské žoldnéře vyplatit, aby uchránil milovanou Třeboň před jejich vpádem.

V močálovité krajině před vstupem do pohraničních hvozdů vznikla ve 2. polovině 12. století na obchodní cestě do Rakous tržní osada. Za jejího zakladatele bývá považován Vítek z Prčice, protože osada později nesla jméno Wittigenowe – Vítkův luh.

Zanedlouho přešla nově vzniklá osada do majetku kláštera ve Světlé (Zwettl) v Dolních Rakousích, od nějž vnuci Vítka z Prčice Pelhřim a Ojíř koupili část zdejšího území a často pak připojovali ke svému jménu i přídomek Wittigenowe. Landštejnská větev Vítkovců, pánů bílé pětilisté růže na červeném poli, dbala o budování a opevňování osady. Kolem roku 1280 je doložen farní kostel, kolem roku 1300 byla již osada opevněna jednoduchými valy se třemi branami.

Opevnění bylo v průběhu 14. století posíleno vodním tokem, svádějícím vodu z okolních blat, později zdokonaleným Štěpánkem Netolickým a nazvaným Zlatá stoka.

Nová epocha Třeboně nastala s příchodem nových pánů. V roce 1366 odkoupili třeboňské panství od Litolda a Viléma z Landštejna čtyři bratři z další větve Vítkovců. Petr, Jošt, Oldřich a Jan z Rožmberka, páni červené růže na bílém poli, založili hned následujícího roku augustiniánský klášter a věnovali svou pozornost i úpravám panského dvorce, který tvořil součást městského opevnění.

V roce 1376 udělili Rožmberkové Třeboni práva královských měst a koncem 14. století bylo již město i hrádek opevněno kamennými hradbami. Opevnění, Rožmberky neustále rozšiřované, se osvědčilo při dvojím neúspěšném obléhání města husitskými vojsky (1422 a 1425) i při dalších výpadech sirotčích vojsk.

Za Petra IV. z Rožmberka započala výstavba ucelené rybniční soustavy, která propojila starší i nově zakládané rybníky Zlatou stokou, odvádějící přebytečnou vodu z bažinatých terénů na jihu třeboňské pánve do Lužnice. Petr IV. také započal s výstavbou nového opevnění na jižním předměstí Třeboně za stavebního dozoru Štěpánka Netolického, který současně řídil budování Zlaté stoky.

Za Petrova nástupce Jindřicha z Rožmberka byl v letech 1519 až 1524 přestavován a rozšiřován původně nevelký gotický hrad.

Slibný vývoj bohatnoucího města však přerušil roku 1562 ničivý požár, který zasáhl i hrad. Neštěstí však vyvolalo rozsáhlou stavební činnost. Poslední Rožmberkové Vilém a Petr Vok povolali do Třeboně významné italské architekty, kteří se osvědčili při přestavbě Českého Krumlova. Na náměstí byla nově vybudována řada výstavných měšťanských domů v renesančním slohu, velkoryse rozšířen a přestavěn byl i zámek. Vilém Střelecký terč, zobrazující požár Třeboně ro- z Rožmberka také podporoval po ku 1781. Vyhořelo tehdy vzoru svých předků rozvoj rybní69 domů, radnice s věží, kářství a prostřednictvím svého pivovar, klášter i kostel. regenta Jakuba Krčína z Jelčan Nedotčeno zůstalo jen dovršil velkolepý vodní regulační 21 domů a zámek. systém, který změnil tvář třeboňské pánve v dnešní krajinu.

Největší rozmach Třeboň prožila za posledního rožmberského vladaře Petra Voka. Již roku 1598 odkoupil Petr Vok od města bývalou radnici a začal rozšiřovat zámek o vnější nádvoří. Pod vedením Domenica Comety z Eckthurnu byl vybudován blok budov vedoucích od vstupní brány z náměstí až k hospodářským budovám u hradebního systému. V roce 1602, po prodeji krumlovského panství, se do třeboňského zámku Petr Vok přestěhoval s celým dvorem a Třeboň se stala rezidenčním sídlem.

Po smrti bezdětného Petra Voka v roce 1611 přešla Třeboň do rukou Švamberků, kterým jako protestantům a účastníkům stavovského povstání byl veškerý majetek konfiskován. Třicetiletá válka dolehla na vzkvétající město tvrdě.

Císařská vojska se dvakrát pokusila Třeboň dobýt a při neúspěchu alespoň vypalovala hospodářské dvorce v okolí. Po půlročním obléhání se 2. března 1622 vyhladovělé město vzdalo generálu Marradasovi, který vzápětí ochudil zámek o nejcennější sbírky. Třeboň pod vládou habsburského domu trpěla válečnými výdaji, hladem a v roce 1640 dokonce velkým morem.

Teprve za správy nových majitelů, kterými se stali roku 1660 Schwarzenberkové, začalo město znovu ožívat. Zhoubné požáry v letech 1686, 1723 a 1781 sice značně změnily tvář města, zámek si však zachoval svůj převážně renesanční vzhled. Schwarzenberkové jako majitelé rozsáhlých pozemků se soustřeďovali na zemědělství, pivovarnictví, lesnictví a rybářství a průmyslovou výrobu ve svých městech nepodporovali, což paradoxně znamenalo dochování unikátní renesanční a barokní architektury a tím i vyhlášení historického jádra města za městskou památkovou rezervaci.

Podle legendy rozdělil Vítek z Prčice své panství pěti synům, z nichž každý měl ve znaku pětilistou růži v různých barvách. V popředí obrazu rytíři z landštejnské větve vstupují se stříbrnou růží na červeném poli do Třeboně.

Kopie náhrobní desky Voka z Rožmberka, zakladatele vyšebrodského kláštera, umístěné v presbytáři klášterního kostela Nanebevzetí P. Marie.

Z hráze rybníka Svět je vidět mohutné opevnění, chránící zámek i město z jižní strany.

Interiér dvoulodního kostela sv. Jiljí je vybaven převážně barokním mobiliářem. Hlavní oltář pochází z roku 1709 a obraz sv. Jiljí namaloval pražský malíř Petr Keck.

Architektura

Brána do vnitřního nádvoří zámku nese mramorový rožmberský znak a nápis: PETRUS WOKO URSINUS SENIOR ULTIMUS DOMUS ROSENBERGENSIS GUBERNATOR (Petr Vok z Ursina, poslední vladař domu rožmberského).

V letech 1859–1860 bylo přestavěno západní křídlo zámku, kde vznikly reprezentační prostory, tzv. Císařské pokoje. Nové místnosti se vzdušnými okny se staly centrem života schwarzenberské rodiny.

Jižní strana Třeboně byla chráněna systémem dělostřeleckých pozic, propojených podzemními chodbami.

S tzv. kasematy se seznámil dobrodružně založený Jindřich VII. z Rožmberka při svém pobytu v Itálii. V roce 1525 se podílel na jejich výstavbě v Třeboni.

V přípravně se ohřívalo a upravovalo jídlo před podáváním na stůl.

Vzhled města Třeboně určil styk obchodních cest, které na západ procházely přes České Budějovice na Prahu, na východ mířily na Jindřichův Hradec a Vídeň a k jihu odbočovaly přes Nové Hrady do Vitorazska. Podél této křižovatky vzniklo protáhlé tržiště, uzavřené na východě Hradeckou branou, na jižní straně Svinenskou Jedna z nejzachovalejších třeboňa Novohradskou ských bran – Svinenská. Pozoruhodné branou a směrem renesanční obloučkové štíty pocházejí z roku 1571. Svinenská brána, kterou vedla komuk západu branou nikace na Trhové Sviny, vznikla spojením Břilickou. Na jihodvou starších mírně šikmo proti sobě postazápadním okraji trvených bran a zavírala se trojím způsobem: žiště býval panský na vnitřní straně vraty, uprostřed spouštěcí dvorec, z něhož mříží a vně padacím mostem. koncem 14. století vybudovali Rožmberkové gotický hrádek, oddělený od města dřevěnou hradbou a příkopem.

Hrádek, poprvé písemně doložený k roku 1374, byl v letech 1479 až 1482 rozšířen a přestavěn a další přestavby se dočkal v letech 1525 až 1527, kdy bylo současně budováno jižní opevnění města. Propojením velkých gotických bašt se systémem krytých střeleckých a dělostřeleckých pozic, tzv. kasemat, vznikl účinný obranný systém, chránící město založené na plochém bažinatém terénu jak před jízdním vojskem, tak před střelbou z tehdejších „těžkých“ kusů.

Po požáru v roce 1562 přistoupil Vilém z Rožmberka k radikální přestavbě středověkého a soudobému bydlení již nevyhovujícího hradu na renesanční zámek. Stavbu zadal zkušenému staviteli Antonínu Ericerovi, který zdůraznil jižní křídlo zámku předsunutou hranolovou věží a na její vnitřní straně přistavěl otevřenou arkádu a při ní dvouramenné vstupní schodiště. Práce však postupovaly pomalu, protože Vilém z Rožmberka dával přednost výstavbě zámeckého pivovaru a okolních rybníků.

Když v roce 1592 zemřel Vilém z Rožmberka, ujal se správy těžce zadluženého rožmberského dominia Petr Vok. Jím pověřený stavitel Domenico Cometa v rychlém sledu přestavěl a rozšířil jihovýchodní křídlo vnitřního zámku, vybudoval bránu, kterou se vstupuje z náměstí do vnějšího zámku a která propojila trakt budov vnějšího nádvoří s vnitřním zámkem.

Když se v roce 1602 Petr Vok se svým dvorem do Třeboně přestěhoval, dal zřídit v přízemí jihovýchodní části vnitřního zámku rozlehlou tzv. dvořanskou svět-

nici, jejíž výzdobu svěřil budějovickému malíři Tomáši Třebechovskému. Současně dal rozšířit stávající zámeckou zahradu před západním traktem a v ní dal postavit patrový dřevěný „lusthaus“, zdobený malbami.

Nejpronikavější zásah však znamenalo zrušení Břilické brány a vybudování tzv. Dlouhé chodby. Pro umístění rozsáhlé rožmberské knihovny a obrazárny zakoupil Petr Vok v roce 1604 dva měšťanské domy v rohu náměstí, dal je strhnout a na jejich místě vybudovat patrový dům. V souvislosti s výstavbou obrazárny dal zbořit Břilickou bránu, přesunout ji ke klášteru a propojit zámek, obrazárnu a klášter dřevěnou pavlačí, která dostala název Dlouhá Strop Dvořanské světnice zdobí malba tzv. Rožmberského chodba. Tyto úpravy v podjezdce, rytíře na koni držícího statě ukončily stavební vývoj štít s rožmbersko–ursiniovským zámku. znakem. Výmalbu Dvořanské Dědickou smlouvou přešla světnice provedl v letech Třeboň po smrti bezdětného 1603–1604 malíř Tomáš Petra Voka v roce 1611 do ruTřebechovský. kou Petra ze Švamberka, rozhodného protestanta, který pověřil Itala Paola Sarcelliho výstavbou evangelické modlitebny. To byl na dlouhá léta poslední stavební počin na třeboňském zámku.

V roce 1621, po konfiskaci švamberského majetku, daroval císař Ferdinand II. Třeboň svému synovi Ferdinandu III., ten ji zastavil místo nevyplaceného věna své sestře Cecilii Renatě a jejímu manželovi, polskému králi Vladislavovi. Zámek, kterému se nedostávalo v této době péče, rychle pustl.

Teprve nový majitel, Jan Adolf I. ze Schwarzenberku, provedl v roce 1661 první nezbytné opravy. Dal nahradit chátrající renesanční římsy barokními, bývalou protestantskou modlitebnu přestavěl na úřadovny a zřídil v severním křídle domácí kapli. V roce 1712 byla na vnějším nádvoří zámku postavena podle návrhu vynikajícího barokního architekta Pavla Ignáce Bayera kašna s hlavou Turka. V letech 1724 až 1729 strhl schwarzenberský stavitel Antonín Erhard Martinelli dřevěnou Dlouhou chodbu a místo ní vystavěl zděnou. Na místě bývalého zámeckého pivovaru vybudovali Schwarzenberkové v roce 1766 nový úřednický dům, zvaný Stöckel, a v letech 1859 až 1860 bylo rozšířeno západní křídlo o tzv. Císařské pokoje. Zámek tak získal svou dnešní podobu.

V letech 1699 až 1712 budovali Schwarzenberkové nový panský pivovar – dnešní Regent. Stavba vznikla na místě původní rožmberské zbrojnice a pro základy budov byla využita východní strana jižního opevnění. S modernizací pivovaru se započalo v 60. letech 19. století, kdy areál získal dnešní vzhled.

Dělostřeleckým baštám jižního opevnění se říká Stará a Nová katovna. Podle tradice zde bydlíval kat a bylo v ní i vězení.

Severní zámeckou branou s rožmberským znakem vstupují návštěvníci z náměstí do areálu zámku.

Chodba nad branou propojila vnitřní zámek s úřednickými budovami východního traktu.

Na čelní stěně Dvořanské světnice vymaloval Tomáš Třebechovský erby pána a jeho příbuzných, ostatní stěny zdobily erby rožmberských dvořanů. V roce 1761 na příkaz knížete Josefa Schwarzenberka však byla výzdoba zničena. Dnešní vzhled Dvořanské světnice pochází z let 1913 a 1914, kdy byl pás erbů znovu namalován vídeňským restaurátorem Theophilem Melicherem.

V psí kuchyni se vařilo jen pro psí smečku. Tady byli umisťováni i psi nemocní nebo zranění. Psovod, který se o tato zvířata staral, s nimi také bydlel.

Společnost a ekonomika

Za náruživého lovce Adama Františka Schwarzenberka byl pro lovecké psy na Třeboni budován vzorový psinec na Valech. Byly zde dvě smečky psů – psi na černou zvěř, většinou potomci anglických loveckých psů, a honicí psi – chrti. Psi, stejně jako oblíbení koně, byli často portrétováni a na rám obrazu byla vpisována jejich jména.

Dřevěná plastika Piety z konce 14. stol. pochází z rožmberského špitálu, který stával na svinenském předměstí a byl zrušen při výstavbě rybníka Svět v letech 1571–1573.

„Kristus na hoře Olivetské“ je jedním z obrazů Mistra třeboňského, tvořících oltář v klášterním kostele sv. Jiljí. Zmiňován již kolem roku 1380.

Pokoj dr. Adolfa Schwarzenberka zdobí trofeje, které si kníže přivezl z afrických safari.

Bažinatý terén třeboňské pánve od počátku jejího osídlení určoval hospodářskou politiku obyvatel. Zemědělství, chov dobytka a lov ryb a zvěře dával obživu nejen prostému lidu, ale i panstvu. Rozsáhlé bažiny bylo na Třeboňsku nutno vysušovat nejen kvůli rozšiřujícímu se zemědělství, ale i ze zdravotních důvodů. Vlny horečnaZlatou stoku vybudoval rožmberský fištých onemocnění mistr Štěpánek Netolický jako regulační tok decimovaly zdejší odvodňující Třeboňskou pánev. Na jeho díobyvatelstvo od ne- lo navázal Jakub Krčín svou Novou řekou paměti. Přírodní a změnil tak tvářnost třeboňské močálovité podmínky umožňo- krajiny do dnešní podoby. valy rozsáhlé zakládání rybníků a později i vznik ucelené rybniční soustavy s velkoryse řešeným režimem povrchových vod.

Snad nejstarším dosud existujícím rybníkem na Třeboňsku je Dvořiště, pocházející z 2. poloviny 14. století. Rožmberkové rybnikářství na svých panstvích podporovali. Výstavba vzájemně propojeného rybničního systému započala však až za Petra IV., zemského hejtmana v Čechách a vladaře domu rožmberského v letech 1493–1523. Rožmberský fišmistr Štěpánek Netolický využil mírného naklonění třeboňské pánve směrem k jihu a roku 1508 započal s budováním 45 km dlouhé Zlaté stoky, která propojila stávající rybníky a přiváděla vodu do nově budovaných.

V započatém díle pokračoval po Štěpánkově smrti hejtman třeboňského panství Mikuláš Ruthard z Malešova a dovršil jej Jakub Krčín z Jelčan, který dokončil regulační systém vybudováním umělého kanálu. Nová řeka, jak se dílo jmenovalo, odváděla vodu z Lužnice do Nežárky proto, aby mohl Krčín napustit a regulovat nejmohutnější ze všech svých rybníků – Rožmberk.

Výstavbě rybníků dávali Rožmberkové přednost i před místním obyvatelstvem. Při stavbě rybníka Svět, jehož hladina byla nad úrovní města, bylo zrušeno Svinenské předměstí Cyklus tapisérií Jezdecká a jeho obyvatelstvo přestěškola vznikl v Bruselu hováno do nově stavěného v 17. stol. Zobrazuje klasickou Břilického předměstí. Krčífiguru jezdecké školy zvanou nova činnost tehdy vzbudiCourbette. Autorem předlohy je H. Reydams. la nevůli a strach obyvatel-

stva, proto regent nazval nové dílo Nevděk. Brzy však mohl svému vladaři Vilémovi z Rožmberka oznámit : „Co se lovení rybníka Svět dotýče, Vaší Milosti oznamuji, že se nám, děkuje Pánu Bohu, dobře daří a již jest z něho kaprů vysazeno 1224 džberů, štik 78 kop 46 kusů. A na žádným rybníce tak mastných kaprů jako v něm jsme nenašli a věčích štik. Kupců máme dostatek a opět se nám letos velký počet V průhledu brány budovy konírny ryb pro ty kupce nedostane, je po levé straně vidět tzv. Stöckel, a proto samý jest slušný, abysúřednický dům, který Schwarzenberte Vaší Milosti některý rybník kové vybudovali na místě bývalého ještě přidělati ráčil.“ pivovaru.

Velkou podporu poskytovali Rožmberkové také pivovarnictví. Pivo bylo odedávna součástí výživy nejširších lidových vrstev, a proto si je obyvatelé zpočátku vařili podomácku.

Postupně však přebíraly tuto činnost kláštery a města, které měly prostředky na drahé varné pánve a odborné síly – sladovníky. Podle městského urbáře z let 1330–1383 byly v Třeboni čtyři sladovny a na předměstí dokonce šest. Rožmberkové však záhy pochopili ekonomické výhody pivovarů panských. V roce 1482 byl při přestavbě třeboňského zámku zřízen pivovar, jehož kapacita přesáhla zámeckou spotřebu a poddaní byli nuceni kupovat panské pivo. V roce 1555, aby zamezil různým cenám a podmínkám mezi panskými a měšťanskými pivovary, vydal Vilém z Rožmberka pevný sladovnický, pivovarský a výčepní řád, v němž stanovil výši povárného na dva groše a posudného na jeden groš ze džberu ječného piva.

Původní pivovar v zámeckém areálu, který svými splašDo cechovních pokladnic ky znečišťoval vodní příkop, byly ukládány důležité listiny byl na přelomu 17. a 18. století potvrzující privilegia cechu, zrušen a místo něj byl v letech cechovní pečetě atd. včetně 1699 až 1721 zřízen z bývalé cechovních pěněz. rožmberské zbrojnice nový panský pivovar. Na projektu pracovali schwarzenberští knížecí stavitelé Jakub Maggi, jeho syn Jan a Pavel Ignác Bayer.

Ačkoli Schwarzenberkové na Třeboni nikdy trvale nesídlili, pobývali zde rádi a často. Na Třeboni se slavívaly vánoční svátky, na které se sjížděla celá široká rodina. Poslední generace Schwarzenberků nahlížely na využití zámku pragmaticky. V letní sezoně byl třeboňský a protivínský zámek nabízen pro rekreační ubytování veřejnosti. Z ubytovacích prostorů byly vyloučeny pouze soukromé pokoje knížecí rodiny, jinak mohli hosté využívat zámeckou zahradu, zahradní restauraci v přízemí zámku, zámecké koupaliště na rybníku Svět, kde byly zřízeny oddělené kabiny pro pány a dámy a dokonce tenisové kurty.

Vstupní věž do vnitřního zámku s křehkou lodžií na jižní straně a malým schodištěm po straně vybudoval italský stavitel v rožmberských službách Antonín Ericer za vlády Viléma z Rožmberka.

Na mapě rybniční soustavy z roku 1684 je zachycen průběh toku Zlaté stoky a Nové řeky včetně zobrazení tehdejších rozloh třeboňských rybníků.

Petr Vok po příchodu do Třeboně zřídil městskou zbrojnici, bohatě vybavenou na svou dobu nejmodernějšími zbraněmi včetně zbraní palných. Halapartna, signovaná na listu iniciálami P. V. a rožmberskou růží, byla pro zbrojnici zhotovena mezi lety 1602 až 1611.