Památky - Náchod

Pamatky_obal_Nachod.qxd

21.5.2008

13:42

StrÆnka 1

unikátní encyklopedie na pokračování

PAMÁTKY NÁCHOD

historie architektura příroda společnost osobnosti tradice zajímavosti informace

Pamatky_obal_Nachod.qxd

21.5.2008

13:42

StrÆnka 3

unikátní encyklopedie na pokračování

PAMÁTKY Edice Památky si vytkla za cíl postupné zmapování významných památek naší vlasti a vytvoření stále se rozšiřujícího souboru, který by zahrnoval historické, kulturní i technické pamětihodnosti. Postupem času budou publikace o jednotlivých památkách vznikat v pořadí, v jakém budou tyto objekty do našeho celostátního projektu vstupovat. Při svých cestách za památkami Čech, Moravy a Slezska se ptejte na další díly tohoto souboru a průběžně si vytvářejte vlastní unikátní encyklopedii. Bližší informace o naší nabídce najdete na internetových stránkách pamatky.fraus.cz.

unikátní encyklopedie na pokračování EDICE PAMÁTKY ZÁMEK NÁCHOD Text: Mgr. ing. Ilona Svobodová, kapitola Interiéry a sbírky PhDr. Květa Křížová Ilustrace: perspektivní pohled ing. arch. Jaroslav Staněk, kresba k pověsti akad. malíř Pavel Žilák Redakce: Mgr. Svatava Pátková Mapový výřez: SHOCart Zpracováno na základě podkladů Státního památkového ústavu v Pardubicích. V publikaci byly použity fotografie z archivu Nakladatelství Fraus, Mgr. Karla Brože, Mgr. Svatavy Pátkové, Saskie Bergerové a z archivu Státní galerie výtvarného umění v Náchodě. Vydalo Nakladatelství Fraus, Goethova 8, 301 31 Plzeň. Vydání první. Všechna práva jsou vyhrazena. Žádná část tohoto díla nesmí být reprodukována nebo použita v jakékoli formě a jakýmkoli způsobem v elektronické nebo mechanické podobě včetně fotokopií, záznamů nebo v jakémkoli systému uchování a vyvolávání dat bez předchozího písemného svolení nakladatele. © Nakladatelství Fraus, Plzeň 2003 Printed in the Czech Republic. ISBN 80−7238−205−5

náchodský zámek se představuje

Náchodský zámek se v průběhu staletí rozrostl v rozsáhlý stavební komplex o pěti nádvořích. Z gotického hradu, založeného v polovině 13. stol., byl přestavěn ve 2. pol. 16. a na počátku 17. století v renesanční zámek. Svou dnešní architektonickou podobu získal v době baroka, v 17. a 18. stol. Čtyřdílná série Pastorálie byla zhotovena pro náchodský zámek v Bruselu kolem r. 1650 na objednávku majitele panství Oktavia Piccolominiho. Dokládají to piccolominské erby ve spodních rozích bordury. Série nemá kopii a jedná se tedy o jediný dochovaný soubor. Tematicky patří mezi tzv. verdury, tj. nástěnné koberce či gobelíny s rostlinnými nebo krajinnými motivy.

První zpráva o zámeckých medvědech spadá do doby třicetileté války, kdy zde, pravděpodobně pro obveselení vojenské posádky, byl držen jeden medvěd. Zámecké medvědárium vzniklo úpravou hradního příkopu v r. 1995. Vlastníky jeho dvou obyvatel – Dáši a Ludvíka – byla do konce r. 2001 nadace Spisovatelé za práva zvířat Praha, nyní přecházejí oba chlupáči do majetku města Náchod a odborný dohled nad nimi bude mít ZOO ve Dvoře Králové n. Labem.

Nástěnná malba zobrazující smrt P. Marie

Původně devět koberců čítal druhý soubor gobelínů, opět bruselské provenience. Nazývá se Život na venkovském sídle. Pět z něho dochovaných kusů je vystaveno v Piccolominském sále. Starý inventární seznam náchodského zámku z 1. pol. 18. stol. uvádí asi padesát gobelínů, z nichž se bohužel dochovalo pouhých devět kusů. Část tapisérií byla z Náchoda odvezena při různých majetkových transakcích, část zanikla jako důsledek změn v zařízení interiérů v 18. stol. Expozice ve druhém zámeckém patře se nachází v prostorách, které zdobí restaurované malované trámové stropy ze 17. a 18. stol.

Španělský sál vznikl po pol. 17. stol. probouráním několika místností. Dnešní podobu dostal až po r. 1750, kdy byl upraven v rokokovém stylu.

a oltářní obraz s výjevem Nanebevzetí P. Marie, který je dílem italského malíře Giovanni Vanettiho, jsou součástí umělecké výzdoby raně barokního interiéru zámecké kaple, vystavěné při barokních piccolominských přestavbách v pol. 17. stol. Nástropní freska od Felixe Antonína Schefflera zobrazuje vstup Oktavia Piccolominiho na Olymp věčné slávy v doprovodu bohů Marta a Chrona, jsou zde zpodobeny i emblémy a znaky Oktaviovy moci – např. náchodský zámek, řád Zlatého rouna, koruna říšského knížectví.

Hron z Náchoda pocházel z panského rodu Načeraticů, jeho otcem byl Pakoslav, jenž byl r. 1239 zmiňován jako jeden z předních zemských pánů. Od římského krále Alfonse Kastilského prý Hron u příležitosti jeho volby (r. 1257) obdržel erb s černým lvem na zlatém štítě. Potomci Hronovi se rozdělili na dvě větve – českou a moravskou – a zatímco česká větev zanikla v průběhu 15. stol., moravská, sídlící na tvrzi Březník u Náměště, pokračovala dále pod názvem Březničtí z Náchoda, dále na Dunajovicích, Želeticích, Jimramově i jinde. Rod vymřel r. 1672. Smiřičtí ze Smiřic – český rod do panského stavu povýšený r. 1554 pocházel z malé tvrze Smiřice u Hradce Králové. První známý člen rodu Jan Smiřický se aktivně účastnil husitské revoluce postupně na straně Pražanů a Táborů. V 16. stol. získali Smiřičtí značný majetek a počátkem 17. stol. drželi nejrozsáhlejší pozemkový majetek v království, desítky hradů a měst ve středních a severovýchodních Čechách i jinde. Zikmund Smiřický koupil Náchod r. 1544. Zakladatelem náchodské větve, která vymřela r. 1614, byl Albrecht ze Smiřic († 1567). Posledním mužským členem rodu byl Albrecht Jan († 1618). Dědička rodového majetku Markéta Saloména opustila jako stoupenkyně stavovského povstání zemi r. 1620 a veškerý majetek byl zkonfiskován.

Model hradu ve 14. století z expozice Okresního muzea v Náchodě

Historie zámku a města První zmínka o regionu Náchod se objevuje již v Kosmově kronice, kde se dozvíme, že při tažení do Slezska r. 1068 český kníže Vratislav II. a od r. 1085 první český král uskutečnil na Veduta Mathiase Gerunga z let 1536–7, blízkém Dobeníně originál ve sbírkách Univerzitní knihovny ve Würzburgu. volbu pražského biskupa. Proti vůli knížete se biskupem stal jeho bratr Jaromír. Ve stol. 11. a 12. pravděpodobně existovala v blízkosti zemské brány zvané Branka, v místě dnešního Starého Města, strážní osada. Hrad na ostrohu převyšujícím údolí Metuje o asi 50 m založil Hron z rodu Načeraticů v pol. 13. stol. a současně s ním založil na jižním úpatí ostrohu i město. Pod hradem procházela zemská obchodní stezka z Čech do Kladska, měl tedy i důležitou strategicko-obrannou funkci. Hronovi potomci drželi Náchod do r. 1321, kdy jej získal český král Jan Lucemburský a od něho r. 1325 Hynek z Dubé. Páni z Dubé drželi panství do r. 1367. R. 1414 získal Náchod Boček z Kunštátu a Poděbrad a r. 1427 jej po smrti svého otce Viktorina zdědil Jiří z Poděbrad, budoucí český král. Za husitských válek byl hrad v rukou husitů a jeho osádka proto musela čelit útokům z katolického Slezska a Kladska. Roku 1437 dobyl hrad i s městem Jan Kolda ze Žampachu, který odtud podnikal loupeživé výpravy do Čech i Slezska a r. 1440 se dokonce pokusil o dobytí Prahy. Později v jeho „díle“ pokračoval syn – Kolda ml. ze Žampachu. Jiří z Poděbrad r. 1456 hrad dobyl, a tím se domohl svého právoplatného dědictví. Mezi další významné majitele, jejichž vláda byla spojena s rozsáhlou stavební činností, patřili Smiřičtí, ve 2. pol. 16. stol. jeden z nejbohatších rodů v Čechách. Zikmund Smiřický ze Smiřic koupil Náchod r. 1544 a ten v držení rodu zůstal do r. 1620, kdy byl za účast posledního mužského člena rodu Albrechta Jana Smiřického ve stavovském povstání v rámci pobělohorských konfiskací zabaven. Albrecht zdědil panství r. 1614, v jeho pražském paláci na Malé Straně se uskutečňovala jednání povstalců, osobně se zúčastnil květnové defenestrace r. 1618, byl jedním z třiceti direktorů a snad pomýšlel i na post českého krále. Ale v r. 1618 náhle zemřel. Náchodské panství po něm nakrátko získala Markéta

Saloména, aby vzápětí majetek propadl konfiskacím. R. 1623 koupila panství Magdalena Trčková z Lípy a r. 1629 jej postoupila svému synovi Adamovi Erdmanovi Trčkovi z Lípy. Adam byl posledním majitelem, pocházejícím z české šlechty. Byl švagrem velitele císařských vojsk Albrechta z Valdštejna (ten se snad na náchodském zámku r. 1583 narodil) a věrně stál po jeho boku až do společné násilné smrti 25. 2. 1634 v Chebu. Téhož roku přešel za odměnu za odhalení a potlačení Valdštejnova spiknutí hrad i s panstvím do rukou italského šlechtice Oktavia Piccolominiho de Arragona. Oktavio se zúčastnil bitvy na Bílé hoře, později se stal velitelem Valdštejnovy osobní stráže, v bitvě u Lützenu Oktaviovi „černí jezdci“ zabili švédského krále Gustava II. Adolfa. Úspěšný válečník byl povýšen do hraběcího stavu a později, po diplomatických jednáPohled na zámek a severní stranu náměstí, mědirytina J. G. Ringleho ních o vestfálském míru, dle kresby z r. 1740. jichž se jako císařský zplnomocněnec účastnil, získal dědičný titul říšského knížete, stal se také držitelem řádu sv. Štěpána Pisánského a řádu Zlatého rouna. Ke konci války stál Oktavio v čele císařských vojsk v Čechách. Rod Piccolomini vlastnil panství až do r. 1783 a za jeho vlády zámek v podstatě získal svoji dnešní podobu. Následující majitel P. Biron (od r. 1792), bývalý vládce autonomního Kuronského vévodství, zde významně pozvedl úroveň kulturního života, zřídil např. na zámku divadlo. R. 1800 panství zdědila jeho nejstarší dcera Kateřina Bedřiška Vilhelmína, všem dobře známá jako paní kněžna z Babičky Boženy Němcové. R. 1842 koupil panství za 2 500 000 zlatých Jiří Vilém Schaumburg-Lippe. Tento německý Náchodské náměstí 28. 6. 1866, litografie A. Hindorfa.

rod držel Náchod až do konce 2. světové války. 21. 6. 1945 přešel zkonfiskovaný majetek do správy státu.

Trčkové z Lípy – český vladycký, později panský rod, pocházející z Lípy u Hradce Králové. Jeho moc a bohatství založil v 1. pol. 15. stol. Mikuláš Trčka, který vystupoval i jako husitský polní velitel. Na přelomu 16. a 17. stol. patřili již Trčkové k nejbohatším v Čechách. Jan Rudolf Trčka se r. 1588 oženil s Marií Magdalénou z Lobkovic, která rozšířila majetek skupováním statků konfiskovaných poraženým stavům. R. 1629 byl rod povýšen do hraběcího stavu. Rudolfův syn Adam Erdman byl 25. 2. 1634 zavražděn v Chebu při likvidaci tzv. Valdštejnova spiknutí. Rod vymřel po meči smrtí Jana Rudolfa, který svého syna přežil o pouhých několik měsíců. Obrovský majetek propadl konfiskacím. Piccolomini – starý italský rod, původem ze Sieny, jehož snad nejznámějším příslušníkem byl humanista a papež Aeneas Silvius – Pius II. († 1464), autor České kroniky, účastník jednání s husity na církevním koncilu v Basileji a odpůrce Jiříka z Poděbrad. Rod se dělil na dvě větve: Pieri a Todeschini. Oktavio patřil do větve Pieri, která vymřela r. 1757 a její majetek a tedy i náchodské panství přešlo na větev Todeschini. Posledním členem piccolominského rodu byl Joseph Parille, jenž zemřel r. 1783. Schaumburg-Lippe – německý knížecí rod vznikl aliancí hraběcích rodů Schaumburg a Lippe r. 1640, knížecí titul od r. 1807. Jiří Vilém koupil v Čechách panství Náchod r. 1842, potomkům patřilo do r. 1945.

Architektura

Slovo sgrafito je odvozeno od italského slova sgraffiare (škrabat). Jedná se o dekoraci škrabanou na omítce nanášené na zeď ve dvou vrstvách, plastický obraz vzniká proškrabáváním povrchové vrstvy. Sgrafitovou výzdobu venkovních zdí použili na zdejším zámku poprvé Smiřičtí. Také při rozsáhlých barokních piccolominských přestavbách v 17. stol. bylo použito této techniky a zdi byly pokryty jednotným sgrafitovým kvádrováním. Současný stav je výsledkem oprav v 70. letech 20. stol.

Velká věž tvořila již jádro gotického hradu a díky své šířce 11 m, tloušťce zdi 3,5 m a výšce asi 50 m byla nejvýznamnějším obranným prvkem. Stála 30 m za původním vstupem, na nejvyšším místě bývalého hradu. Z obranných důvodů se do ní zprvu vstupovalo z druhého patra, postranní šnekové schodiště bylo přistavěno až za Smiřických. R. 1570 byla věž poškozena bleskem a při následné opravě počátkem 17. stol. za Albrechta Václava Smiřického opatřena otevřeným ochozem a dvojí lucernou s bání. Další úder blesku poničil r. 1721 horní část a při opravě došlo ke snížení o jedno patro. Dolní část věže zaujímají bývalé zásobní sklepy, ve druhém patře se nachází vstup do hladomorny a těsně pod ochozem výklenky s komorami pro hradní stráže.

Raně gotický hrad tvořily obytný palác a válcová obranná věž, tzv. bergfrit, které ovíjely hradby. Ve 14. stol. byl areál obehnán dalším hradebním pásem v rozsahu dnešního III. nádvoří, navazujícím na opevnění města, takže vznikl jednolitý pevnostní celek, spojující šlechtické sídlo s městem. Tato stavba byla pravděpodobně dílem Jana Lucemburského či Hynka z Dubé a souvisí zřejmě s královou výbojnou politikou ve Slezsku. V letech 1566 – 1614 byl středověký hrad přestavěn na pohodlné renesanční sídlo zejména díky aktivitě Albrechta Václava Smiřického (1593 – 1614). Nejprve prošel úpravou starý palác, poté bylo na jižní straně přistavěno nové křídlo s arkádovým ochozem. Pro naše chladnější klimatické podmínky se však otevřené arkády příliš nehodily, a proto byly později v horních patrech částečně zazděny. Venkovní omítky pokryla sgrafitová výzdoba, jež je jedním z typických znaků české renesance. Do zdi vestavěné mezi I. a II. nádvořím bylo včleněno schodiště s branou a malá věž s hodinami. Rozsáhlé stavební úpravy a přístavby byly provedeny v barokním stylu za rodu Piccolomini ve 2. pol. 17. a v 18. stol. a zahrnovaly také mnohé pevnostní prvky vybudované v rámci modernizace opevnění hradu za třicetileté války. Opevňovací práce prováděl již Adam Erdman Trčka na počátku 30. let 17. stol. pod vedením vojenského inženýra Salomona Ofnera.

Ojedinělým doplňkem paláce se stal vyhlídkový altánek na jižním průčelí, zvaný loggieta.

Během těchto přestaveb se renesanční zámek změnil v rozsáhlý stavební celek. Stavební práce řídil italský architekt Carlo Lurago, výstavba pevnostních prvků byla provedena podle projektu Giovanni Pieroniho. V letech 1651-9 byl dostavěn tzv. Piccolominský trakt s kaplí Nanebevzetí Panny Marie na III. nádvoří. Obranný ráz měl torion – patrová dělová bašta podkovovitého tvaru. Posledními stavebními akcemi rodu Piccolomini byly tzv. úřednický trakt vystavěný v letech 1729-30 pod vedením Antonína Bratha, zámecká jízdárna z r. 1744 a půvabný vstupní pavilonek do Piccolominské zahrady. V pol. 70. let 20. století byla zahájena celková obnova zámku včetně statického zajištění objektu a renovace venkovních sgrafitových omítek. Přestavba je dílem italských stavitelů. Jádrem a dominantou celého objektu zůstala stará věž opatřená na počátku 17. století otevřeným ochozem a dvojí lucernou s bání.

Zámecké schody byly zřízeny r. 1663 na příkrém jižním svahu uvnitř prostoru vytvářeného dvěma hradebními pásy, spojujícími zámek s městem. Obnoveny byly v posledním desetiletí 18. stol. za panování Kuronských.

Barokní dělostřelecká bašta podkovovitého tvaru, tzv. torion, byla postavena v letech 1650–1655 podle plánu význačného italského architekta Giovanni Pieroniho. V průběhu 18. stol. ztratil torion obrannou funkci a přízemní prostory byly upraveny na konírny. Jedná se o u nás ojedinělou stavbu.

V roce 1656 dostala v rámci piccolominských přestaveb stará zámecká kancelář svoji dnešní barokní podobu. Nové hejtmanské sídlo mělo zčásti obranný charakter, v přízemních prostorách se nacházely tři střílny střežící jednu z přístupových cest.

Hradba z poloviny 17. stol., původně opatřená ochozem, patřila do systému opevnění a spojovala jz. nároží torionu s hejtmanským domem, v hradbě brána s bosovaným portálem.

HOSPODÁŘSTVÍ PANSTVÍ Poloha při hranicích země přinášela obyvatelům mnoho těžkostí, a to zvláště v dobách válečných. Např. za třicetileté války bylo panství při bojích ve Slezsku zatěžováno průchody vojsk. Nechyběly násilnosti vojáků, měšťané museli odvádět tzv. kontribuce – dávky obilí, masa, piva i peněz. Bída ve městě rostla, mouka se připravovala z plev a řezanky, obvyklého krmení pro dobytek, jedlo se plané ovoce, šířily se nemoci a epidemie. Měšťané museli zajišťovat vojsku ubytování a stravování. Například od 1. 8. do 31. 12. 1632, tedy za pět měsíců, odevzdalo město ubytovaným vojákům 380 sudů piva. V r. 1633 při pobytu velitele císařských vojsk Albrechta z Valdštejna a jeho vojska (25 000) muselo být na jediný den (na snídani, oběd a večeři) dodáno deset volů, sedmdesát skopců, dvacet ťopek, třicet kuřat a dvacet sudů piva. Obyvatel za války rapidně ubylo, vzrostl počet opuštěných a zbořených domů; r. 1620 (tedy na počátku války) bylo na panství 1 280 obydlených domů, v r. 1635 již jen 120, což je 7,5 % z původního počtu. Nižší počet poddaných znamenal nižší příjmy šlechty. Vedle zvyšování poddanských dávek a robot se hledaly nové způsoby hospodaření. Tak např. Oktavio Piccolomini zahájil kolem pol. 17. stol. těžbu kovů.

Velkou pohromou byly poměrně časté požáry. Snad nejničivější vypukl v r. 1663 a strávil dvě třetiny městské zástavby včetně nově vystavěné barokní radnice, obou městských bran (Horské a Krajské) a také kostela, následně přestavěného do dnešní podoby.

Náchodské panství nemělo žádné zvláštní ekonomické zdroje, jako např. nerostné bohatství, ani neleželo na zvláště významné obchodní cestě. Jeho funkce hned od založení hradu byla s ohledem na polohu u zemské brány spíše obranná. K panství náležely okolní vesnice, jejichž obyvatelé byli Tzv. úřednický trakt zámku poddanými náchodského pána. Pro poddanská města, zpravidla menší než města královská a oproti nim také s omezenou samosprávou, byl typický polozemědělský charakter. Obživou měšťanů byla zejména řemeslná výroba a obchod, ale nezanedbatelný doplněk tvořila zemědělská činnost. Město Náchod získávalo svá práva – privilegia postupně od jednotlivých majitelů panství; jednalo se vlastně o výsady, které pán poskytoval městu, někdy je dokonce vyjímal ze svých práv. Patřilo sem například vybírání mýta, právo konání trhů, vybírání cla ze zboží prodávaného na městském trhu či vaření piva, tzv. právo várečné. Město bylo výrobním a obchodním centrem panství a vesnice zase zemědělským zázemím hradu i města. V roce 1458 obdrželi měšťané od Jiříka z Poděbrad výsadu konání výročního trhu na den sv. Martina, roku 1498 zase na žádost tehdejšího majitele panství Jana Špetle z Prudic udělil král Vladislav II. Jagellonský Náchodským právo konání trhu na den sv. Víta. Roku 1601 zakoupilo město nedaleký slánský statek, tím získalo vlastní poddané a stalo se feudální vrchností. Náchodu patřily také tzv. šosovní vsi, jejichž obyvatelé požívali částečně měšťanských práv. Jednalo se o Běloves, Malé Poříčí, Roudné, Mezilesí a Sendraž. Vrchnost byla k měšťanům různě štědrá, a tak v městských listinách nacházíme jak pochvalné zmínky, tak i stížnosti. Například Magdalena Trčková z Lípy odebrala městu právo várečné, Petr Biron, vévoda Kuronský a Zaháňský, který se staral o hospodářský rozkvět panství, umožnil poddaným náhradu robot peněžní rentou. O těžkém životě poddaných svědčí i velké selské povstání, v jehož čele stál v r. 1775 Antonín Nývlt, rychtář ze Rtyně v Podkrkonoší, patřící k náchodskému panství.

Ke správě panství bylo třeba mnoha úředníků. Kolem poloviny 17. stol. mezi nimi významné postavení zaujímal purkrabí, který měl na starost hospodaření na panství, důchodní písař pověřený evidencí příjmů a výdajů, obroční písař pečující o evidenci a stav obilovin a hejtman, do jehož kompetence spadala správa nad poddanými. Právě pro panské úředníky dala Anna Libštejnská z Kolovrat, vdova po Vavřinci Piccolominim, postavit v letech 1729–30 tzv. úřednický trakt, který se rozkládá v sv. části V. nádvoří. O hospodářství na panství v době, kdy jeho vlastníky byl rod Schaumburg-Lippe, vypovídá nástěnná tabule vyjmenovávající hostince, cihelny, dvory, lesy a rybníky, které byly v té době v majetku. Rybník Špinka Mezi nimi bychom našli třeba dvůr v Třebešově či rybník Špinku. Zdejší málo úrodná půda a nevelké výnosy nutily zemědělce k tomu, aby si přivydělávali domácí textilní výrobou. Na přelomu 18. a 19. stol. bylo přadláctví a soukenictví druhým hlavním zaměstnáním obyvatel. Ke skutečnému rozvoji, který je spojen s počátky průmyslové výroby, došlo v Náchodě až s dovozem bavlny. Ke konci 19. stol. se Náchod stal jedním z největších center bavlnářské výroby v tehdejším Rakousko-Uhersku. R. 1872 byl postaven městský pivovar a nahradil tak pivovar ve Slaném, kde Náchodští vařili pivo asi od r. 1601. Průmyslový rozmach byl urychlen i stavbou železniční trati mezi Chocní a Broumovem (dokončena r. 1875). A s rozvojem Textilní výroba v expozici Okr. muzea v Náchodě průmyslu souvisel úzce i rozvoj města. Ještě v r. 1882 žilo v Náchodě přibližně 4 000 obyvatel, ke konci 19. stol. tento počet vzrostl na 10 000.

Dvůr v Třebešově

Prusko-rakouská válka r. 1866 se úzce dotkla života na náchodském zámku. Válka byla vyvrcholením dlouhodobého soupeření Rakouského císařství a Pruska o vůdčí postavení v Německém spolku, založeném r. 1815, a také střetem dvou koncepcí plánovaného sjednocení Německa, maloněmecké a velkoněmecké. Maloněmecká koncepce

Vojenský hřbitov počítala se sjednocením Německa bez Habsburské monarchie, teorie velkoněmecká naopak s jejím začleněním včetně neněmeckých národů. Mezi odpůrce této teorie se v důsledku obav z germanizace řadila i soudobá česká politická reprezentace. Variantou vyhovující rakouským zájmům bylo zachování stavu rozdrobenosti Německa – po napoleonských válkách nedošlo k obnovení původního počtu německých státečků, ale k jejich redukci na přibližně desetinu počtu – tedy asi třicet říšských knížectví a čtyři říšská města. Po revolučním r. 1848 byl Německý spolek r. 1850 obnoven a Prusko bylo za přispění Ruska tzv. olomouckými dohodami donuceno souhlasit i s obnovením vedoucí role Rakouska v něm. Prusko stálo v čele tzv. celního spolku založeného bez účasti Rakouska r. 1834. Rakousko-pruská válka s konečnou platností rozhodla spor ve prospěch Pruska. R. 1871 došlo ke sjednocení Německa podle maloněmecké koncepce.

Barokní dělostřelecká bašta (torion) je na jižním a západním obvodě doplněna renesanční parkánovou hradbou se střílnami. Dnešní vzhled hradba dostala v 18. stol., kdy byl prolomen otvor pro branku, vedoucí do terasovitých zahrad, a celá zeď byla zvýšena.

Barokní kašna s piccolominským erbem.

Malá věž s hodinami pochází z doby renesančních úprav na přelomu 16. a 17. stol.

Hladomorna ve velké věži je přístupná pouze úzkým otvorem v horní části, jímž byli na dno spouštěni vězni i jejich skromná potrava. Zdejší trestanci netrpěli pouze hladem. Když r. 1570 udeřil do věže blesk, nepoškodil jen její horní část, ale omráčil i dva vězně, právě si odpykávající trest v tomto ponurém arestu.

2. 1. 3. 4.

I. nádvoří dostalo svou dnešní podobu za renesančních přestaveb ve 2. pol. 16. a na počátku 17. stol.

Vyhlídková terasa s lodžií na jz. nároží hlavních zámeckých budov skýtá pohled na město v údolí Metuje i na okolní kopcovitou krajinu.

Brána mezi I. a II. nádvořím se klene nad schodištěm, vyrovnávajícím rozdílné výšky nádvoří vytesaných ve skále. Nad vchodem erb Smiřických.

5.