unikátní encyklopedie na pokračování
PAMÁTKY kačina
muzeum českého venkova
historie architektura příroda společnost osobnosti tradice zajímavosti informace
unikátní encyklopedie na pokračování
PAMÁTKY Edice Památky si vytkla za cíl postupné zmapování významných památek naší vlasti a vytvoření stále se rozšiřujícího souboru, který by zahrnoval historické, kulturní i technické pamětihodnosti. Postupem času budou publikace o jednotlivých památkách vznikat v pořadí, v jakém budou tyto objekty do našeho celostátního projektu vstupovat. Při svých cestách za památkami Čech, Moravy a Slezska se ptejte na další díly tohoto souboru a průběžně si vytvářejte vlastní unikátní encyklopedii. Bližší informace o naší nabídce najdete na internetových stránkách pamatky.fraus.cz.
unikátní encyklopedie na pokračování EDICE PAMÁTKY
Zámek Kačina Text: PhDr. Pavel Novák Perspektivní pohled: Ing. arch. Jaroslav Staněk Kresba k pověsti: akademický malíř Pavel Žilák Výřez mapy: SHOCart Redakce: Mgr. Svatava Pátková Zpracováno na základě podkladů Muzea českého venkova Kačina. V publikaci byly použity fotografie z archivů Muzea českého venkova Kačina a Nakladatelství Fraus, Mgr. Karla Brože, Martina Hurina a Jiřího Bergera.
Vydalo Nakladatelství Fraus, Goethova 8, 301 31 Plzeň. Vydání první. Všechna práva jsou vyhrazena. Žádná část tohoto díla nesmí být reprodukována nebo použita v jakékoli formě a jakýmkoli způsobem v elektronické nebo mechanické podobě včetně fotokopií, záznamů nebo v jakémkoli systému uchování a vyvolávání dat bez předchozího písemného svolení nakladatele. © Nakladatelství Fraus, Plzeň 2003 Printed in the Czech Republic. ISBN 80-7238-251-9
Zámek kačina se představuje
Muzeum českého venkova je jedním ze tří odborných úseků Národního zemědělského muzea v Praze; specializuje se na dějiny zemědělství a způsob života venkovských vrstev. Lesnický, myslivecký a rybářský úsek sídlí na zámku Ohrada a úsek zahradnictví a životního prostředí ve Valticích.
Kačina, nejkrásnější empírový zámek v České republice, výjimečný i v evropském měřítku, se nachází v sousedství bývalého sídla králů a stříbrné pokladnice Království českého – města Kutná Hora.
Všední život šlechty s každodenními radostmi a starostmi, prací i zábavou zobrazuje Chotkovská expozice.
Mezi polodivokými rostlinami tvořícími přechod od trávníku ke křovinnému a stromovému patru parku lze dodnes najít i tento sléz maurský.
Díky nedlouhému stáří zámeckých budov a jejich držení v rukou jediného rodu se velká část interiérů uchovala v původní podobě. Zámek je proto jedinečným dokladem způsobu života šlechty v 19. a 20. stol. a dokazuje, že šlechta v této době již pomalu, ale nezadržitelně ustupovala z velké politiky a začínala se věnovat lokálnímu podnikání.
Jednou do roka můžete o Chotkovských slavnostech okusit radosti i strasti života v zámku a podzámčí na vlastní kůži. Scénky ze života šlechty střídají koncerty a divadelní představení, to vše doplňuje předvádění starých řemesel a ochutnávka dobových pokrmů.
Muzejní expozice seznamují návštěvníky s jednotlivými obory zemědělské výroby, potravinářství a řemesel i se způsobem života venkovských vrstev. Chotkovská expozice, která má představit život nejvyšší společenské vrstvy žijící na venkově – šlechty, byla vybudována ve druhé polovině 90. let.
Kačinský přírodně krajinářský park volně přecházel do okolní komponované barokní krajiny, která byla upravovaná již předchozími generacemi šlechty; v tomto směru vynikali zejména příslušníci rodu Věžníků.
Intenzívní zájem Chotků o rozvoj vědy a umění dokládá rozsáhlá Chotkovská zámecká knihovna s původně téměř 40 000 svazky odborné i zábavné literatury z 16.–20. století, psanými převážně německy, latinsky, ale i francouzsky, italsky a česky.
Z historie zámku
Klášter v Sedlci podle Devotyho. V polovině 12. století začal osídlovat cisterciácký klášter v nedalekém Sedlci zalesněnou krajinu, kterou do té doby vlastnili Přemyslovci,.
Hrabě Bernard Věžník přivedl v letech 1679–1722 panství Nové Dvory k nebývalému hospodářskému rozkvětu.
Zato jeho následník hrabě F. A. Pachta z Rájova dovedl v letech 1722–28 panství až k soudní dražbě.
Zámek Kačina si nechal jako svoje reprezentační letní sídlo postavit hrabě Jan Rudolf Chotek. Zámku si však mnoho neužil, zemřel roku 1824, rok poté, co se nastěhoval. Jeho potomci zde žili až do roku 1911, potom zámek zdědil synovec posledního majitele, hrabě Quido Thun–Hohenstein, který jej však natolik zadlužil, že muselo být panství za druhé světové války prodáno. Novým majitelem se stal Němec, v roce 1945 byla proto Kačina znárodněna a v roce 1951 ji dostalo do užívání Národní zemědělské muzeum, které zde sídlí dodnes. Jan Rudolf Chotek (1748–1824) byl nejenom stavebníkem Kačiny, ale i vynikajícím státníkem. Zastával postupně funkce ministra financí, purkrabího, prezidenta českého gubernia a konferenčního ministra. Působil i ve funkci prezidenta Královské české společnosti nauk a měl úzké kontakty s řadou evropsky významných malířů, hudebních skladatelů i vědců. Vnuk Jana Rudolfa Jindřich Chotek (1802–1864) se jen krátce věnoval úřednické kariéře, od roku 1831 se již plně zabýval správou svých statků. Zajímala jej problematika chudinství, podporoval místní školství. Zastával také funkci místopředsedy správního výboru dnešního Národního muzea.
Ani uherský šlechtic Karel Bathyany se v letech 1728–1764 o panství příliš nestaral.
Jindřichův nejstarší syn Rudolf Karel Chotek (1832–1894) se již úřednické kariéře nevěnoval vůbec. Intenzívně se zabýval ekonomikou, byl členem řady hospodářských institucí včetně Vlasteneckohospodářské společnosti a angažoval se i v místní politice. Byl rovněž vášnivým divadelníkem.
Emerich (1833–1911), bratr Rudolfa Karla, se poté, co po bratrově smrti zdědil novodvorské panství, přestěhoval ze zámku Aigen u Salcburku na Kačinu. Prozřetelnou správou se mu podařilo vymanit majetek ze zděděného zadlužení. Poslední šlechtický majitel Kačiny, synovec Emericha Chotka, Quido Thun–Hohenstein (1873–1955) přišel o většinu pozemkového majetku, z jehož pronájmu žil, v první pozemkové reformě. Nebylo proto divu, že generální opravou Kačiny panství předlužil a před dluhy pak uprchl do ciziny. Dožil jako člen Vatikánské gardy v rodné Itálii. Kačinský park založil ředitel vídeňské botanické zahrady a významný botanik konce 18. století J. N. Jacquin.
Erb rodu Chotků
Roku 1764 koupil novodvorské panství starobylý český rod Chotků, z něhož pocházela řada vynikajících státníků i vojevůdců, kteří se výrazně zapsali do dějin českých zemí.
Quido Thun– Hohenstein patřil k italské větvi rodu, počeštěného po Bílé hoře. Hohensteinové jsou známí především z Děčína, Klášterce nad Ohří a Choltic.
První projekty zámku Kačina pocházejí od architekta vévody Orleánského a pařížského městského architekta B. Poyeta, ale realizovány byly až návrhy saského královského architekta Ch. F. Schurichta, jež v detailech upravil sám J. R. Chotek.
Obec Svatý Mikuláš vznikla při hospodářském dvoře u kostelíku, pojmenovaném po svém zakladateli – opatovi Mikulášovi.
Nejvyšší šlechtické hodnosti dosáhl Ferdinand Maria Chotek, neboť s jeho funkcí arcibiskupa olomouckého byl spojen i knížecí titul.
Původní sídlo Chotků, zámek Nové Dvory, stojí na místě gotické tvrze přestavěné Žerotíny na renesanční zámek. V roce 1639 jej vypálili Švédové, v barokním stylu byl obnoven za Věžníků.
Architektura
Původní rytířský erb Chotků obsahoval pouze polovinu kola. Postupným povyšováním až do stavu říšských hrabat získal složitou podobu čtvrceného štítu s říšskými orlicemi a rodovými medvědy, čestným štítkem s původní polovinou kola, hraběcí korunkou, třemi přilbami a klenotem v podobě orlice a medvěda. Jako štítonoši se opět objevují medvědi.
V sousedství zámku stojí kočárovna. Kromě štolby v ní bydlel i zahradník, jenž dodával ovoce a zeleninu na hraběcí stůl.
O síle antických vzorů svědčí dorské, ionské, korintské a toskánské hlavice sloupů z místního pískovce, štuku a sádry.
V době nepřítomnosti Chotků, často přes celou zimu, pečoval za pomoci nepočetného stálého služebnictva o zámek kastelán, který bydlel v domku vedle hlavní brány.
Vynikající kvalitou architektury a slohovou čistotou si zámek Kačina zajistil prvenství mezi empírovými zámeckými objekty v České republice i přední místo v okruhu nejvýznamnějších empírových staveb Evropy. Výstavbu podle plánů Ch. F. Schurichta započal profesor architektury v Praze Jiří Fischer a od roku 1807 ji vedl ředitel císařskokrálovských staveb v Čechách J. P. Joendl. Na poslední léta ho vystřídal olomoucký arcibiskupský stavební rada A. Arche. Z finančních důvodů postupovala stavba kupředu jen velmi pomalu; Jan Rudolf se roku 1823 stěhoval do ještě nedokončeného objektu. Divadlo bylo dostavěno až před polovinou 19. století a interiér zámecké kaple se dokončení nikdy nedočkal. Aby Jan Rudolf Chotek stavbu Kačiny zlevnil, využíval i na uměleckořemeslné práce své vlastní poddané a zaměstnance. Náročné řezby stropů v Kulečníkovém sále však svěřil vídeňskému řezbáři Kreutzovi. O tom, že nejenom pravidelné návštěvy divadla, ale i jeho hraní bylo pevnou součástí životního stylu šlechty, svědčí skutečnost, že na řadě zámků byla budována divadla. Do dnešních dnů se však těchto objektů dochovalo jen několik – vedle Kačiny např. v Českém Krumlově, Litomyšli, Valticích, na Hluboké, na Kozlu a dalších zámcích. Jen málokteré z nich zůstalo zachováno v tak původním stavu jako divadlo na Kačině.
Z více jak desítky druhů tuzemských i exotických dřev byly vyrobeny překrásné intarzované parkety. Bez zajímavosti není ani to, že pocházejí převážně od místních řemeslníků. Jednotlivé části zámku měly svá pevně vymezená poslání. Levý pavilón sloužil zámecké knihovně a nad ní měl byt knihovník a archivář. V pravém pavilónu bylo umístěno zámecké divadlo a kaple. Z kolonád se vcházelo do hostinských pokojů. Rodina majitele bydlela v hlavní budově zámku. V přízemí se nacházely reprezentační salony a část místností obytných, v patře obytné místnosti členů rodiny a další hostinské pokoje. Suterén byl určen pro služebnictvo a hospodářské zázemí zámku. Zámecké místnosti se většinou vytápěly kachlovými kamny z topných chodeb tak, aby nebyli obyvatelé místností rušeni. Pouze pět salonů bylo vybaveno krbovými kamny a ve dvou místnostech stál krb. Tepelná účinnost kamen se v meziválečném období zvýšila úpravou na přední topení a zavedením horního odtahu kouře. I tak bývala na Kačině zima a její obyvatelé žili v několika málo vytápěných místnostech. Suterénní lázeň s mramorovým bazénem zapuštěným do podlahy svědčí o nebývalém zájmu Chotků o hygienu.
Plány kačinského parku pro Jana Rudolfa Chotka zhotovil a výsadby provedl věhlasný vídeňský botanik J. N. Jacquin již v roce 1789, tedy celé čtvrtstoletí před stavbou zámku.
Empír byl prvním stavebním slohem, který v hojné míře využíval litinu, na Kačině především k výplním zábradlí.
Výrazným zdobným prvkem se v empíru stalo členění dveří a okenních křídel, a to především lunetových.
K nejoblíbenějším zdobným prvkům empírových dveří patřil motiv slunce.
Průhled enfiládou od tanečního sálu k dámské pracovně.
Zámecký park oživovala řada drobných zámeckých staveb. Kaplička byla postavena v roce 1857 na památku Charlotty Chotkové.
Zámek a hospodaření
Kostel ve Svaté Kateřině Péče o církevní stavby byla dříve zajištěna pomocí tzv. patronátů (povinnosti vrchnosti starat se o stav patronátních objektů).
Spinet v hudebním sále
Chotkové měli svůj orchestr, složený převážně z řad zaměstnanců panství.
Hospodářský dvůr Svatý Mikuláš
J. R. Chotek do své knihovny získal jedno ze dvou dochovaných panovnických vydání Popisu Egypta, významného vědeckého díla pořízeného během napoleonského tažení.
Novodvorský zámek
Každé panství mělo svoje sídlo, do kterého se sbíhaly nitky hospodářského i společenského života. Až do stavby Kačiny byly sídlem novodvorského panství Nové Dvory. Ve zdejším zámku žila rodina majitele a zároveň zde sídlila i hospodářská správa velkostatku a vrchnostenská správa. Vrchnostenská správa vykonávala do roku 1848 úkoly svěřené poté nově zřízeným nejnižším stupňům státní správy a samosprávě. Vybírala daně, dohlížela nad výkonem roboty, měla patronátní právo vůči školám a kostelům, spravovala některé soudní záležitosti poddaných (ještě do 18. století byl jejich pohyb regulován) a zajišťovala vrchnosti výkon tzv. dominikálních práv – vaření piva, lovu apod. Hospodaření šlechty se od dob třicetileté války zakládalo na vlastní, tzv. režijní, zemědělské výrobě v hospodářských dvorech. Každý dvůr představoval do značné míry samostatnou hospodářskou jednotku, která na určitém území zajišťovala rostlinnou i živočišnou výrobu. Systém dvorů zastřešovala centrální sýpka v sídle panství – Nových Dvorech, kam se každoročně odváděla úroda. Lesní majetek panství spravovala jednotlivá polesí, o něž se starali hajní podřízení lesní správě panství. Hajní rovněž dohlíželi na stavy zvěře a byli k ruce panstvu, které jako jediné Morašická hájovna mělo právo lovu.
Důležitým doplňkem ekonomiky novodvorského velkostatku bývalo rybníkářství. Desítky rybníků byly však v první polovině 19. století přeměněny na pole, na nichž se pěstovala především cukrovka. Roku 1843 Mapa II. vojenského mapování s rybníky musel ze stejných důvodů ustoupit i největší – Mikulášský rybník, rozprostírající se přímo před průčelím zámku. Chotkové se zemědělskému podnikání věnovali velmi intenzívně. Pěstovali obilí, nově i cukrovku a brambory. Chotkovské zahradnictví obhospodařovalo jednak rozsáhlé ovocné sady, jednak i polnosti se zeleninou. V živočišné výrobě se v první polovině 19. století rozmohl především chov ovcí na vlnu, po úpadku vlnařského průmyslu nahradil chov ovcí chov skotu, doplňovaný od konce 19. století chovem prasat. Od dob Jindřicha Chotka se začali Chotkové intenzívně věnovat i nezemědělskému podnikání. K starší novodvorské vinopalně přibyl cukrovar a pivovar v Ovčárech. Rudolf Karel Ovčárecký cukrovar – historické vyobrazení se výrazně angažoval i v bankovnictví a pojišťovnictví a stál v čele řady významných hospodářských institucí. Od konce 19. století však Chotkové a po nich i Quido Thun– Hohenstein podnikání mimo zemědělství zanechali.
Pevnou součástí výchovy šlechtických dívek byla výuka malování. Mnohé z nich, mezi nimi i Luisa Chotková, projevily v tomto směru nevšední nadání.
Bernardovský dvůr
Stará škola v Kobylnicích Od poloviny 19. století se Chotkové angažovali i v místní politice a spolcích, podporovali rozvoj školství a sociálních zařízení.
Scénář hry R. K. Chotka Rudolf Karel Chotek byl nejenom vášnivým ochotnickým hercem, ale i autorem a režisérem třinácti divadelních her.
Pražský palác, který měl sloužit především k zimnímu pobytu, si ve stylu pozdního klasicismu nechali Chotkové vybudovat po roce 1840 od stavitele Kačiny J. F. Joendla.
Rod Chotků je znám především zásluhou Žofie Chotkové, pocházející z velkobřezenské větve, kterou si proti vůli císaře Františka Josefa prosadil za životní družku následník trůnu Ferdinand d’Este. Životy obou manželů ukončil v roce 1914 sarajevský atentát.
Taneční sál – hlavní společenský prostor zámku procházel po barokním vzoru dvěma patry.
Basreliéf předního portiku od V. Schrotha představuje alegorii lovu a zemědělství.
Na basreliéfu zahradního portiku nalezneme alegorii Flóry od vídeňského sochaře V. Schrotha.
Pravidelně rozmístěné komíny skrývají v podstřeší důmyslný systém kouřovodů, svádějících kouř z několika často od sebe vzdálených místností do jednoho komínového tělesa.
Basreliéfy na průčelích pavilónu knihovny obsahují symboly vědění, které byly současně znaky zednářskými a svádí tak k podezření, že Jan Rudolf Chotek měl k tehdy zakázaným zednářům velmi úzký vztah.
O síle antické inspirace při stavbě Kačiny svědčí i váza umístěná ve středu knihovny, na níž je zobrazena pověst o založení Říma.
Knihovny se již počátkem 19. století staly běžnou součástí zámeckých interiérů, ale žádný jiný šlechtic nedokázal dát své knihovně podobu vznešeného chrámu vědy tak, jako J. R. Chotek.
K základní výbavě toaletní místnosti patřilo umývadlo, džbán s vodou a nočník. Koupelna situovaná na Kačině do suterénu představovala ve své době výrazný nadstandard.