Památky - Bečov nad Teplou

unikátní encyklopedie na pokračování

PAMÁTKY BEČOV

NAD TEPLOU

historie architektura příroda společnost osobnosti tradice zajímavosti informace

unikátní encyklopedie na pokračování

PAMÁTKY Edice Památky si vytkla za cíl postupné zmapování významných památek naší vlasti a vytvoření stále se rozšiřujícího souboru, který by zahrnoval historické, kulturní i technické pamětihodnosti.

Postupem času budou publikace o jednotlivých památkách vznikat v pořadí, v jakém budou tyto objekty do našeho celostátního projektu vstupovat.

Při svých cestách za památkami Čech, Moravy a Slezska se ptejte na další díly tohoto souboru a průběžně si vytvářejte vlastní unikátní encyklopedii.

Bližší informace o naší nabídce najdete na internetových stránkách pamatky.fraus.cz.

unikátní encyklopedie na pokračování edice památky BEČOV NAD TEPLOU Text: Ing. Karel Drhovský Perspektivní pohled: Ing. arch. Jaroslav Staněk Kresba k pověsti: Pavel Žilák, akademický malíř Redakce: Mgr. Svatava Pátková Zpracováno na základě podkladů Národního památkového ústavu v Plzni.

V publikaci byly použity fotografie z archivů Nakladatelství Fraus, Národního památkového ústavu v Plzni, Ing. Pavla Berana a Mgr. Svatavy Pátkové.

Vydalo Nakladatelství Fraus, Goethova 8, 301 31 Plzeň.

Vydání první (dotisk V/2003) Všechna práva jsou vyhrazena. Žádná část tohoto díla nesmí být reprodukována nebo použita v jakékoli formě a jakýmkoli způsobem v elektronické nebo mechanické podobě včetně fotokopií, záznamů nebo v jakémkoli systému uchování a vyvolávání dat bez předchozího písemného svolení nakladatele. © Nakladatelství Fraus, Plzeň 2003 Printed in the Czech Republic ISBN 80-7238-178-4

Bečov nad Teplou se představuje Hrad Bečov je jedním z nejlépe dochovaných hradů v Čechách ve skutečně středověké podobě.

Hrad byl vystavěn v impozantní poloze na vysokém skalnatém ostrohu obtékaném v hlubokém údolí řekou Teplou.

V zámku je vystaven jeden z největších historických pokladů Evropy – románský relikviář sv. Maura. Navíc jediný z podobných, který si může návštěvník prohlédnout z bezprostřední blízkosti.

O relikviáři a jeho restaurování podrobně vypovídá doprovodná expozice.

Váček s kosterními ostatky z relikviáře

Honosná kaple a knihovna se dochovaly v originální podobě z 19. století.

Zhlédnete zámecké interiéry s gobelíny, obrazy a grafikou galerijní hodnoty.

I po staletích je zblízka patrné, s jakou invencí a přímo ve vytržení maloval středověký malíř výjevy z Nového zákona na stěny hradní kaple.

Tvrdá ruční práce je vidět ve skalním bloku pod zámeckou věží, kterým je protesána šachta pro litinové schodiště ze zámecké haly přímo do saly terreny v prostoru dělové bašty z třicetileté války.

Znak pánů z Oseka, dříve psaných Hrabišicové, později z Rýzmburka. Významný rod, jehož člen Boreš (1226 – 1277), který se první připomíná jako majitel Bečova, byl komorníkem krále Václava I. a donutil vzbouřeného kralevice, pozdějšího krále Přemysla Otakara II., aby navrátil trůn svému otci.

Roku 1260 bojoval u Kressenbrunnu a „dobyv vozův krále uherského nabyl velké kořisti“. Vedle Bečova měli v držení panství Osek, Duchcov, Bochov, Žlutice. V 16. stol. rod zchudl a vymřel.

Pluhové z Rabštejna byli starým českým vladyckým rodem, povýšeným v 15. stol. do panského stavu.

Už Hanuš, který byl nejvyšším kancléřem Království českého (1533 – 1537) podporoval hornictví a díky výnosům z dolování patřil k nejbohatším pánům v Čechách.

Jeho synovec Kašpar zdědil vysoké postavení i jmění a rozhojnil stavby v Bečově. O všechno přišel po porážce stavovského povstání, zachránil si život útěkem do Míšně. Po povoleném návratu zemřel r. 1585 a s ním vymřela česká větev rodu.

Questenberkové byli německým panským rodem, za služby císaři v třicetileté válce byli povýšeni do hraběcího stavu.

Císařský sekretář Gerhard získal v roce 1624 konfiskovaný Bečov a Jaroměřice nad Rokytnou.

Smrtí Jana Adama v r. 1752 rod končí.

Beaufortové-Spontini pocházeli z Belgie, Bečov koupili v roce 1813.

Historie hradu, zámku a města Majestátní hrad na vysoké skále uprostřed hlubokého údolí nad řekou Teplou svými zámky sestupuje na skalnatý hřbet s malebně rozloženým městečkem.

Počátek zdejšího osídlení najdeme v raném středověku, kdy na místě nynějšího kostela stávala celnice, střežící křižovatku důležitých zemských cest. Hrad v dnešní poloze se poprvé připomíná r. 1314 v souvislosti s českou kolonizací kraje jako sídlo českého rodu Hrabišiců z Oseka. Rod pánů z Oseka, později

psaný z Rýzmburka, rozvíjel dolování cínu a v r. 1399 docílil povýšení obce na město. Hrad a rozsáhlé panství drželi tito pánové do počátku 15. století. Poté se majitelé často střídali; za husitských válek byl hrad vypleněn husitským hejtmanem Jakoubkem z Vřesovic.

V r. 1495 koupili bečovské panství Pluhové z Rabštejna, kteří dále rozvíjeli dolování cínu a velice na něm zbohatli. Ve Slavkově si postavili výstavný dům, ve kterém občas pobývali. Kašpar Pluh z Rabštejna, který byl luteránského vyznání a patřil mezi nejmocnější muže v království, se postavil do čela prvního stavovského povstání proti Ferdinandovi I. Habsburskému. Po potlačení vzpoury byl zbaven všech hodností a majetku a před ztrátou hrdla uprchl do Míšně. I když se po nástupu nového panovníka směl do Čech vrátit, žil až do své smrti (v roce 1585) bez majetku a dřívějších hodností v Sokolově.

Bečovské panství nadále sloužilo většinou jako zástava za dluhy císařské komory. Konec cínové prosperitě učinila třicetiletá válka, kdy byl hrad důkladně opevněn a obsazen vojsky. Po skončení války se celé panství, podobně jako království, dostalo do úpadku a rozkladu. Bečovský hrad byl nazýván „pustým“ a musela být odstraněna značná část opevnění.

Od r. 1624 jej drželi Questenberkové. V r. 1752, kdy se císařovna vzdala korunních práv na Bečov, jej získali Kounicové, za nichž byla postavena pozdně barokní zámecká budova s mostem přes bývalý hradní příkop.

V r. 1813 koupil celé panství belgický vévoda Fridrich Beaufort-Spontini.

V následujících letech byly místo starých nevyhovujících cest budovány nové silnice směrem na Plzeň, Karlovy Vary a Mariánské Lázně, které slouží dodnes.

Bečov se dokonce v polovině 19. stol. stal sídlem okresního soudu. Počátkem sedmdesátých let 19. stol. dal Beaufort zbořit veškeré domy u řeky pod hradem a na jejich místě zřídil park. V téže době byly prováděny některé stavební úpravy a bouralo se v rámci návrhů architekta Josefa Zítka. Po skončení 2. světové války bylo Beaufortům za aktivní spolupráci s nacisty panství zkonfiskováno a rozděleno různým uživatelům. Zámek sloužil jako škola, z Pluhovského paláce a hradu mělo být muzeum. V r. 1969 získal celý hradní a zámecký okrsek plzeňský památkový ústav a postupně se začalo rekonstruovat. Práce kulminovaly v r. 1996, kdy došlo k slavnostnímu zpřístupnění barokního zámku veřejnosti. Nejdříve se zde představila výstava západočeské gotiky, později byla z navrácených mobiliářů instalována zámecká expozice.

Ta je nyní soustředěna do druhého patra, neboť celé první patro je věnováno unikátní prezentaci „nálezu století“ – románskému relikviáři sv. Maura.

Návrh Zítkova pavilónu Romantismus vznikal v polovině 19. stol. z inspirace středověkem a počátky renesance hlavně z podnětu šlechty (zejména ve šlechtických kruzích se v prolínání s historismy a počínající secesí udržoval až do počátku 20 stol.). Šlechta ztrácela zejména po r. 1848 své výsadní postavení, kdy byla pánem nad majetkem, ale i životem svých poddaných. Její stesk po odplynulých dobách, po zašlé slávě a moci vyústil v romantizované představy a iluze hradů, cimbuří, ochozů, pavilónů pro galantní setkávání a podobné kulisy.

Celé skutečně historické hrady jsou přestavovány, jsou stavěny i nové objekty v tomto duchu, ať už drobnější v areálu starších sídel, nebo zcela nové v propojení s krajinou. V tomto období vznikala vedle znehodnocování historických objektů i architektura hodnotná (Hluboká, Lednice, Hrádek u Nechanic).

Park a zahrady v areálu Bečova jsou zcela poplatné své době. Vyznačují se kompozičními rozpaky, nejasnou koncepcí a směsí různorodých vzorů. Zajímavá je terasová zahrada, která zčásti překrývá a kopíruje terasy barokní, ale navíc přibyla část na místě barokního pivovaru, který napříč uzavíral někdejší už v baroku zahradním uměním pojednaný hradní příkop. Terasy mají šest úrovní spojených schodišti. Na plochách bývalých teras barokních byly na místě původních bazénků vytvořeny nové, které je v podstatě kopírovaly (v současné době se obnovují původní).

Později byl vytvořen na nejnižší terase na místě dřívějších záhonů velký barokně tvarovaný betonový bazén s lekníny. Na velké dnes dlážděné terase nad pivovarskými sklepy byly velké skleníky. Z nejvýše položeného bazénu na hradním nádvoří pod bývalou věží hláskou voda čerpaná patrně z řeky přepadala postupně do níže položených nádrží. Dnes jsou terasy upraveny dle nového návrhu, který připomíná barokní kompozici.

Všechny historické domy pod hradem u řeky dali Beaufortové zbořit a na jejich místě vysázet krajinářský park.

Ten byl potom propojen cestičkami s vnitřním prostorem hradu. Park neměl příliš šťastné založení, navíc nebyl následně správně ošetřován, takže i hodnotné stromy tady ve stísněném prostoru nemohly vyrůst v kvalitní jedince.

Celý prostor vnitřního hradu, přístupové cesty a hradby byly osázeny rychle rostoucími stromy, javory a lipami, které později silně poškodily stavby a zejména hradby a zakryly hrad v duchu „ponurého romantismu“.

Při rekonstrukčních pracích musely být pracně odstraňovány.

Architektura

Nejstarší část hradu zabírá v téměř celém interiéru věže kaple Navštívení Panny Marie. I tato věž byla ale součástí opevnění se silnými zdmi, ochozy, střílnami a strážemi.

Donjon – čtyřpatrová obytná věž hradu, spojená ochozy s ostatními částmi obranného systému a přístupná dřevěným (spalitelným) mostkem až v patře. Název pochází z raně gotických jihofrancouzských hradů věžového typu.

Hrad Bečov je uváděn jako jeden z nejzachovalejších českých hradů. Bylo to způsobeno zejména tím, že už v renesanční době nevyhovoval náročným reprezentativním požadavkům a nárokům na bydlení a byl nadále užíván jako hospodářská budova. Tím byl sice poškozován, zejména za doby Beaufortů, ale nebyl přestavován. Takže to, co je zachovalé, je skutečně „původní“.

Hrad nepostačoval už ani nárokům na moderní bydlení, takže byl postaven nový palác, a to už ve zcela moderním renesančním duchu. Pluhovský palác sestával v době renesance ze tří domů, jeden byl náročně pojednán s arkádovým nádvořím.

Do dnešních dnů se dochoval v klasicistní úpravě z 19. století.

Portál Pluhovského paláce

Záchod hradu býval vysunut na konzolách (krakorcích) na vnější straně hradu s přímým odpadem podél hradní stěny. V Bečově jsou zachovány krakorce záchodů ve třech patrech a umístěné tak, aby odpad nepadal na spodní patro. Tyto záchody se nazývají prévety (z franc.), od toho je odvozena i dodnes frekventovaná nadávka.

I urbanismus hradu, zámku a města je zcela jedinečný jako soubor hradu v nejvyšším postavení, renesančního paláce pod ním a barokních objektů v podnoži, která plynule navazuje na město.

Obě nejstarší části hradu, věž s kaplí a věž obytnou, spojili Pluhové křídlem tabulnic a později vystavěli už ve zcela renesančním duchu nový reprezentační a obytný palác, sestávající ze tří domů. Celek byl chráněn opevněním a od městské strany hlubokým příkopem, přetínajícím skalnatý hřbet. Hrad střežila vysoká okrouhlá věž.

Tato věž musela být pro zchátralost už v r. 1623 částečně snesena, ale na celý objekt byl v průběhu třicetileté války vypracován vojenským velitelem hradu Janem Lacronem nový opevňovací plán. Z něho byla uskutečněna jenom stavba velké bašty nad hradním příkopem.

Tabulnice Pluhům z Rabštejna, bohatým a mocným, už nepostačoval na středověké poměry jinak velkorysý donjon.

Pro reprezentační a společenské potřeby nejdříve postavili mezi oběma hradními věžemi křídlo se třemi patry tabulnic (hodovních síní) a ve skále tesaným sklípkem.

Vysoké estetické nároky ale i bohatství dokládají náročné portály v interiérech obytné věže (donjonu).

Na této baště pak byl vystavěn nový, pozdně barokní zámek s přilehlou budovou kuchyní a s terasovými zahradami. Příkop překlenul most, jehož poslední část před branou zámku byla stále „padací“.

Zahradě uvolnil místo původní hradní příkop. Z přízemí nové zámecké budovy na severní straně do něj svedli dvouramenné schodiště, uprostřed s bazénem (dnes podle průzkumu obnoveno jedno rameno).

Na terasy, které zdobily bazénky a fontány, byl přístup přímo ze zámeckých pokojů.

Nový zámek z období pozdního baroka má zcela nezvyklé uspořádání, jehož příčinou byla zřejmě zvláštní terénní situace a výstavba na obranné baště z třicetileté války.

V šedesátých letech 19. století zpracoval architekt Zítek návrh na přestavbu areálu v duchu romantismu. Z těchto projektů se naštěstí uskutečnila jenom malá část. Byl zbořen barokní pivovar, přetínající na jižní straně hradní příkop, a vytvořeny nové terasy.

Z té doby pocházejí také úpravy interiérů barokního zámku, knihovna, kaple a schodiště.

Josef Zítek (1832 – 1909), český architekt a profesor na pražské technice, považovaný za nejvýznamnějšího českého architekta 19. století, představitel stylu „české novorenesance“.

Navrhl první stavbu Národního divadla v Praze, muzeum ve Výmaru, Mlýnskou kolonádu v Karlových Varech a mnohé jiné.

V projektu přestavby areálu hradu a zámku Bečov se Zítek uchýlil k romantismu, což znamenalo faktické zničení celého historického výrazu objektů. Tento projekt se naštěstí neuskutečnil.

Jenom v intervalu mezi roky 1300 a 1700 se odhaduje, že bylo v okolí Bečova a Horního Slavkova vytěženo celkem 43 225 tun cínu v celkové hodnotě nepředstavitelných 16 milionů zlatých. Vytěžený a hutnicky zpracovaný cín se rozvážel do celé Evropy.

Ale i domácí zpracování cínu mělo jednu z nejlepších pověstí v Evropě.

Cínové nádobí patřilo i v chudších vrstvách k velmi oblíbenému pro svou trvanlivost a při vyleštění i pro patřičný lesk společenský.

V honosných domácnostech šlechty a bohatého měšťanstva se jedlo z nároč-

něji zpracovaných servisů, cín se užíval na velké nádoby na jídlo i tekutiny, bohatě zdobené lžíce patřily k nezbytnostem. Z cínu se vyráběly i umělecké předměty, vítací a slavnostní korbele a mísy nebo ozdobné předměty.

Velká spotřeba cínu souvisela s rozsáhlou výstavbou kostelů, ve kterých byl cín nejběžnějším materiálem, ovšem většinou velmi náročně zpracovaným, pro svícny, nádoby na křestní a svěcenou vodu, kadidelnice.

Z čeho panství žilo a bohatlo Počátky Bečova souvisí s křižovatkou důležitých zemských cest, při jejichž průjezdu se vybíralo clo, což Borešovi z Rýzmburka potvrdil v roce 1387 král Václav IV. Reliéf ze vstupní chodby Pluhova domu v Horním Slavkově.

Ovšem největšího bohatství se majitelé panství domohli v období od 13. do 16. století těžbou zlatých a stříbrných rud a zejména cínu. Těžba cínu vyvrcholila v první polovině 16. století (renesance), kdy byl český cín z této oblasti nejlepší v Evropě. Kašpar Pluh z Rabštejna vydal roku 1509 řád pro cínové hornictví, jaký měly už stříbrné doly. Bylo v něm zakotveno místní starší zvykové právo. Bohatství ovšem bylo natolik lákavé, že si na ně začal činit nárok na základě královského cínového monopolu císař Ferdinand I. Protože byl tento monopol uplatňován po celém království, o své výnosy z dolů stříbrných se začali obávat také Šlikové a situace nakonec přispěla k prvnímu stavovskému povstání i k tzv. Šmalkaldské válce. Nepříliš velká ochota ostatních stavů byla příčinou malé zemské hotovosti a následně i porážky v bitvě u Mühlberka v r. 1547. Nejbohatší část dolů a lesů si císař po-

Pohled do štoly středověkého dolu.

nechal (z toho pozdější název oblasti „Císařský les“), ale rozvoj měst na základě těžby z cínových dolů a cínařství pokračoval. Postupně byly zpracovány složité báňskoprávní předpisy, které se podle potřeby měnily a modifikovaly.

Cín se ovšem těžil nejen hlubinným dolováním, ale i rýžováním. Rýžoviště se přidělovala obdobným způsobem jako hlubinné doly. Cínová rýžoviště zabírala do 17. stol. celkem asi 250 ha.

Pro potřeby dolování bylo zapotřebí množství dřeva na výdřevu šachet a štol a na pálení při použití metody rozvolňování ohněm. Také na výstavbu doprovodných objektů, dopravních cest i na stavby obytné se spotřebovalo množství dřeva. To vedlo k velkému kácení i následnému rozvoji lesnictví. Dřevo se muselo ke svému uživateli dopravovat, stavěly se nejen cesty pro koňské povozy, ale i kanály na plavení polen. A voda byla zapotřebí i na rýžování a na vyplavování rudy. Pro odvádění nežádoucí vody, která zaplavovala doly, byly sestrojovány čerpací stroje, opět na vodní pohon.

Přírodní toky nestačily, proto byly postupně postaveny důmyslné vodní cesty, kanály a retenční nádrže.

Zdejší vodní soustava patřila mezi největší v Evropě a má, ovšem pozdější, evropskou obdobu snad jen v Harzu a v okolí slovenské Banské Štiavnice.

Konjunkturu přerušila až třicetiletá válka, po jejímž ukončení se těžba už nikdy nevrátila do renesančních rozměrů.

Dlouhá stoka – umělý vodní kanál o délce 24,2 km vybudovaný v letech 1531 – 1536 pro plavbu dřeva a pohon zařízení v báňských provozech.

Tradiční volný lov zvěře a ryb se měnil v cílený chov. Lovectví v Čechách patřilo svou odborností i kulturou k nejlepším v Evropě, chov ryb v zakládaných rybničních soustavách byl podmíněn odchovem plůdku v sádkách.

Překotné kácení lesů do té doby většinou přirozeně obnovovaných, které bylo podpořeno ještě přídělem rozsáhlých lesních ploch pro bezplatné kácení (montánní lesy), vedlo k odlesňování velkých ploch. Aby se zabránilo škodám, byla v roce 1563 královským výnosem vyhlášena první lesní instrukce s podrobnými pokyny pro polesné a se zpřísněním pro odběr dřeva. Ovšem drancování lesů se zcela nepodařilo zastavit a náprava probíhala velice pomalu.

Kde se hodně pracuje, tam se i hodně pije. K tradičně velké spotřebě piva v Čechách velkou měrou přispěl rozmach těžby a řemesel, zejména v horkých provozech. Takže i výroba piva zažívala konjunkturu a přinášela velké zisky. Ze zámeckého pivovaru zůstaly jenom sklepy a lednice.

Ideově nejvýznamnější a nejstarší část hradu, kaple Navštívení Panny Marie, byla i součástí pevnostního systému.

Pro potřeby rozmáhajícího se života bohaté renesanční šlechty bylo postaveno křídlo tabulnic už s rozměrnými okny po obou stranách sálů.

Vlastní obytná část hradu zvaná donjon. Zde byly mohutné prostory vytápěné krby a záchody (prévety) v každém patře.

Prévet

Dnešní klasicistní úprava renesančního reprezentačního a obytného Pluhovského paláce zachovává z vnější strany stále hmoty gotických hradeb.

Bývalé pivovarské sklepy byly přístupny ze zámeckých teras jako módní grotta (jeskyně).

Předchozí barokní terasy a prostor pivovaru zabrala na konci 19. stol. nová terasová zahrada, v níž bývaly i veliké skleníky.

Zahrada využila i barokní vodní plochy a později zde byl vytvořen veliký bazén.