Silný Jura

S i l n Ă˝ J u r a B e n e ĹĄ Me t o d K u l d a

Znění tohoto textu vychází z díla Alšovy pohádky tak, jak bylo vydáno ve Státním nakladatelství v oddělení Komenium v roce 1950 (ŘÍHA, Václav. Alšovy pohádky. Ilustroval Mikoláš Aleš. 4. vyd. Praha : Státní nakladatelství, odd. Komenium, 1950. 91 s. Živé prameny, sv. 32).

Text díla „Silný Jura“ autora Beneše Metoda Kuldy není vázán autorskými právy.

Grafická úprava, jejímž autorem je Městská knihovna v Praze, podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora - Nevyužívejte dílo komerčně - Zachovejte licenci 3.0 Česko.

Obálka, jejímž autorem je společnost Fraus Media,s.r.o., podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora - Nevyužívejte dílo komerčně - Zachovejte licenci 3.0 Česko.

Byl jeden sedlák velmi bohatý a měl jediného syna, z něhoţ byl velice potěšen. Povídal manţelce své: „Dobře mi to dítě chovej, aby bylo silné a kdysi nám na pomoc!“ Kdyţ synkovi sedm let pominulo, byl by pořád jedl a všecko projedl. Sotva se dočkali čtrnáctého léta, poslali ho do světa, aby si hledal sluţbu. Přišel k jednomu sedlákovi. Jenom selka byla doma. On ptal o sluţbu. Selka povídá: „Dočkej, aţ hospodář přijede, ten tě jistě přijme!“ Dala mu pecen chleba – hned jí ho sjedl.

Hospodářovi, kdyţ přijel, hned se chasník líbil, ţe by mu byl dobrý. Ptal se ho, co bude chtěť na rok sluţby. Chasník odpověděl: „Nic nechci, nic, neţ co sním a proderu šaty.“ Hospodářové, jak se dověděli o tom, hned se k tomu sedlákovi sešli, aby se podívali, co to za pacholka, ţe za peníze slouţiť nechce.

– Pacholek zase pravil: „Já budu za to slouţit‘, co sjím a proderu, a jak od vás pryč půjdu, tři pohlavky vám dám.“ – Sedlák na to svoliť nechtěl, ţe mu dá peníze, aby mu ty pohlavky nedával. Ale sousedé mu povídali: „Jak chce, tak udělej, ty tři pohlavky přece udrţíš!“ – Toţ na to svolil a pacholek u něho zůstal ve sluţbě.

Přišlo od hraběte, by na panskou robotu jeli a veliká dřeva z lesa do zámku vozili. V té obci ţádný uvézti nemohl těch dřev, a byla veliká pokuta ustanovena, jestli jich nedovezou. Pacholek skoro vstal, koně krmil a hospodyň snídaní chystala: dvě měřice zemáků uvařila, chleba po měřici upekla a tak ho na cestu vyslala.

Kdyţ do lesa přijel, ţáden ze sedláků nemohl ta dřeva naloţiť.

Pacholek praví: „Hospodáři, uhněte mi, aţ já pro největší dřevo vyjedu. Kdyţ k největšímu dřevu přijel, pantokem do něho ťal a sám na vůz je naloţil. Potom střelil po koních bičem, ale ti vozem ani pohnouť nemohli; opřel se jednou rukou – jak by nic to uvezli. Ţeny vyhlídaly, který první pojede, a viděly, ţe co nejposledněj jel, jiţ nejprv jede. Kdyţ k hraběnce dřevo přivezl, sto dukátů dostal.

Hraběnka mu povídala: „To máš, synku, zpropitného, hospodář nechť si pro záplatu přijde. Jak přišel domů, hned ty peníze hospodářovi dal, by za ně obilí na chléb koupili. – Sedlák by se ho byl rád zbyl, ale o své tři pohlavky se bál.

3

Poslal on ho do lesa pro drva, a jak přijde domů, co by oběd schystán nebyl. Přijel domů, hospodyň pláče, ţe klíče jí spadly do studně. Studně byla hluboká, pacholek pro ně přece hned lezl.

Hospodář se sedláky kameny nachystané měl. Jak tam vlezl, chtěli ho tam tím kamením zaházef. On tam odtud křičí: „Hospodáři, odeţeňte mi ty slepice, af ten písek na mne neháţou!“ – Sedlák se zhrozil a všecky hospodáře poslal pryč. Kdyţ pacholek ze studně vylezl, klíčů nenalezl, ale opřel se a hned komoru odemknul. Oběd se hned chystal, a bylo všecko v pořádku.

Po obědě rţi na vůz naloţili, a hospodář mu poručil, aby jel do mlýna, kde ţádný nemele a kde jen samí zlí duchové přebývají.

Pacholek jel, a kdyţ do toho mlýna přijel, hned ho zlí duchové vítali: „Kdeţ pak ty jsi tu se vzal? Jak pak jsi ty silný?“ – Pacholek chtěl snášeť obilí, ale oni mu povídali: „Však ti to tovaryši snesou, netřeba ti nosiť. Pojď, tady máš pětičtvrtní truhlu s penězi, jestli ji zdvihneš, tvoje bude!“ – Pacholek pravil: „Nejprv ty musíš zdvihať, ať tě uvidím!“ – Zlý duch uzdvihnul ji na čtvrt lokte zvýše a pacholek na půl lokte. – Zlý duch povídá: „Nemáš na tom dost, budeš vyhazovať mlýnským běhounem. – Pacholek odpověděl: „Nejprv ty musíš vyhazovať, abych viděl, jak jsi silný.“ – Zlý duch jím vyhodil, a pět minut ve vrchu zůstal. Pacholek jím vyhodil, a museli půl hodiny čekař, neţ spadl na zem.

Kdyţ to udělal, mouku měl zemletou a všecko na voze naloţeno, i tu truhlu s penězi.

Kdyţ přijíţděl domů, sedlákova dcerka křičela: „Pacholek jede ze mlýna domů, ani ti zlí duchové ho tam nechtí.“ Pacholek přijel domů a řekl: „Hospodáři, tu máte peníze na chleba a na co potřebujete.“ – Mouku i peníze sloţili a hospodář pravil manţelce své: „Ţeno jen mu dávej, co chce, však peněz máme dost!“ Ještě jednou ho do toho mlýna poslal. Zase tam zlým duchům nějaký kousek vyvedl. Vyhazoval mlýnským běhounem a jednou ho tak silno vyhodil, ţe dvě hodiny čekali a kámen ještě dolů nespadl.

Potom naloţili mu mouku, a pacholek jel domů.

4

Kdyţ přijel domů, kámen mlýnský před konírnou leţel; tak daleko jím přehodil. Pacholek ho odkopl a povídal si: „Budeš tady dobrý, máme tu moc bláta.“ Sedlák by se ho byl rád zbyl, ale o své tři pohlavky se bál. Dcera ho prosila: „Jurko, odpusť mému tatíčkovi ty pohlavky!“ – On povídá: „Toho udělať nemohu; jeden odpustím, ale dva nedaruji!“ Dcera ho prosila: „Kdyţ jsi jiţ jeden daroval, odpusť i ty dva.“ – Jurka řekl: „No, ţe ty jsi jeho dcera, udělám to pro tebe a odpustím mu i ty dva“.

Sedlák se zradoval a chtěl mu dáť z těch peněz, co si vezme, ale Jurka pravil: „Z těch peněz mi dejte udělať pušku čtyry centy s tíţe a mošnu osm centů těţkou; kdyţ to bude hotovo, půjdu od vás pryč.“ Sedlák nemeškal a hned mu to dal dělať.

Kdyţ to bylo hotovo, nabral si Jurka na cestu peněz a pospíchal do světa.

Jda po silnici, potkal pocestného a ptal se ho: „Kam jdeš?“ – Pocestný povídá: „Do světa!“ – Jurka se ptal: „Co jsi za řemeslník?“ – Pocestný odpověděl: „Koţeluha!“ – Jurka se ptá: „Jak jsi silný?“ – Koţeluha praví: „Sto centů kladivo zdvihat a na koţe búřiť znám!“ – Jurka řekl: „Kdyţ jsi tak silný, pojď se mnou: budeme dva.“ Šli spolem kousek dál, potkali druhého pocestného a ptali se: „Co jsi za řemeslník?“ – Odpověděl: „Švec!“ – Jurka se tázal: „Jak jsi silný?“ – Švec řekl: „Jsem dost silný; moje kleště jsou čtyry libry strţí a moje sídlo půl libry, i tři čtvrtě, jak které; to mám s sebou; můj košíř ševcovský váţí třicet liber, ten musí býť veliký, nebo koţe jsou silné.“ – Jurka mu povídá: „Kdyţ jsme všeci tři silni, půjdeme spolu.“ Šli a přišli do jednoho lesa; v tom lese byl zámek, a v tom zámku ničeho nebylo, jenom jísť a píť dost. Tam se najedli, napili a naspali, a na druhý den šel Jura s koţeluhou na hon na zajíce. Švec doma vařil.

Kdyţ začal drva štípať, přišel k němu chlap a ptal ho o polévku. Švec řekl: „Pojď drva štípat, a teprv ti polévky dám!“– Chlap se rozhněval a ševce celého doškrabal.

5

Jurka přišel z honu, viděl jej dodřeného a ptal se: „Co paks ty dělal? jsi celý dodřený!“ – Švec odpověděl: „Jak jsem drva štípal, pozudíral jsem se.“ Na druhý den Jurka zůstal kuchařiť, a ti dva šli na zajíce. Jeho těţkou pušku museli kouleť a mošnu nesli spolu oba dva. Postavili ji pod buk a tam spali.

Kdyţ mysleli, ţe je oběd hotov, šli domů a nic zabitého nepřinesli. Jura se ptal: „Co je ta puška zamatlána?“ – Švec odpověděl: „Postavili jsme ji k buku, ona se nám zvrátila, spadla a zamazala se.“ – Jura povídá ševcovi: „Včera jsi povídal, ţe tě drva poškrábala – mne nic. Chlap pravdať přišel ptát polévky; polévky jsem mu dal, a maso mu ponesem; hodnou krkoškou mu stůl přistřeme.“ Hned se sebrali a šli za ním; byl v tom zámku. Jura se ho ptal: „Coţ tytu děláš?“ – Chlap odpověděl: „Já tu jsem na stráţi, mám tři zakleté princky pod mocí.“ – Jura se tázal: „Kde pak ony přebývají?“ – Chlap povídá: „Tam v té tmavé světnici jsou!“ – Jura kázal: „Pojď, ukaţ nám, kde to je, kdyţ všecko ve tmě tuto je.“ Chlap jich tam zavedl, Jura udělal světlo a všecky tři princesky uviděl; u kaţdé byl jeden zlý duch. – Jura se ptal prvního: „Dáš-li mi tu princesku – nebo nedáš?“ – Zlý duch odpověděl: „Já ti ji nedám!“ Ten černý chlap mu přimlouval: „Dej mu ji, bude s tebou zle, jako se mnou zle bylo!“ – Zlý duch mu jí přece nedal. Kdyţ mu jí nedal, milý Jura chyt ho, do země jím uhodil, aţ zem prolomil. Jednu princku vysvobodil a měsíček od ní dostal. Šel k druhé a tázal se zlého ducha: „Dáš-li mi tu princesku nebo nedáš?“ Druhý zlý duch, kdyţ viděl, co se stalo prvnímu, hned mu ji po dobrém dal. Ta mu dala slunéčko.

Jura šel na toho třetího: „Dáš-li ty mi tu princesku čili nedáš?“ – Ten mu ji dáť nechtěl, ţe ji nemůţe dáť. Jura se rozhněval a hned mu pohlavek dal, ţe mu zlý duch princesku rád vydal. Ta mu dala hvězdičku.

Kdyţ byly všecky tři princesky vysvobozeny, sebraly se a šly odtud pryč s koţeluhou a ševcem. Jura se tam s tím zlým duchem

6

zabavil. Zlý duch mu pořád tmu dělal, ale Jura ho za vlasy natáhl, ţe mu hned zase světlo udělal. Kdyţ přišel do jizby, neviděl tam ani svých společníků, ani princesek. Sebral svou pušku a mošnu a šel zarmoucený odtud. Zlý duch ho prosil: „Já půjdu s tebou!“ – Jura odpověděl: „Já tě nechci, neboť jsi špatný: kdoţ by s tebou chodil!“ – Zlý duch pravil: „Já tu sám nebudu, ty mne musíš s sebou vzíť!“ – Jura řekl: „No, tak si pojď; ale ţe jsi tak škaredý, přece s tebou nebudu chodiť, vlez do té pušky.“ Kdyţ zlý duch do té pušky vlezl, šli odtud pryč a přišli do královského města. Šli jednou ulicí, tam byl zlatník, a ten by byl rád dobrého tovaryše našel, co by měsíček, slunéčko a hvězdičku udělal.

Jura se k němu za tovaryše dal, ač jakţiv zlatníkem nebyl. Kdyţ vstoupil do světnice, ţádal o jídlo. Zlatník mu donesl chleba, po čtvrti fasolů mu dal a tázal se ho, co zlata na měsíček přijde. – Jura odpověděl: „Dvě libry a čtvrt bude dost, a za tři dny měsíček bude hotov!“ – Zlatník mu zaopatřil zlato, ale Jura nic nedělal.

Kdyţ tři dni dochodily, Jura čistil měsíček, co měl od první princesky. Kdyţ to bylo hotovo, pospíchal k mistrovi, aby ho ke královi princeskám donesl. Kdyţ král měsíček uviděl, chválil zlatníka, ţe tak čistou práci dělat zná. Zlatník ale spravedlivě vyznal, ţe to jeho tovaryš dělal. Král tedy na tovaryše odkázal, by si pro zpropitné přišel. Zlatník to s radostí tovaryšovi vyřídil, ale Jura odpověděl: „Coţ bych já k němu chodil, on má takou cestu ke mně, jakou já k němu.“ Král druhé princesce slunéčko dělať dal, a zlatník se ptal tovaryše, co zlata na slunéčko přijde. – Jura odpověděl: „Pět liber zlata bude dost, a za pět dní bude slunéčko hotovo.“ Jura zase nic nedělal, ale kdyţ pět dní dochodilo, vyčistil slunéčko, co měl od druhé princesky a poslal zlatníka s ním ke královi. Král měl z toho ukrutnou radost a zase dal říci továryšovi, aby si přišel pro zpropitné; ale Jura zase nešel.

Třetí princesně dal král dělaf hvězdičku, a zlatník se tázal tovaryše, co zlata na hvězdičku přijde. – Jura pravil: „Tři libry zlata bude dost, a za tři dny bude hvězdička hotova.“ – Zlatník mu zlato přinesl, a Jura zase nic nedělal; ale kdyţ tři dni dochodily, vyčistil

7

hvězdičku, co od třetí princesky dostal a poslal ji ke královi. Král byl velice spokojen, a tovaryš měl veliké zpropitné dostať; ale nechtěl pro ně jít, aby král sám k němu přišel. Kdyţ Jura ke královi nechtěl jíť, král i se svými princeskami v kočáře k zlatníkovi přijel. Kdyţ přijeli, tovaryš ještě spal, a kdyţ ho budil zlatník, řekl: „Nechť pak přijde aţ ke mně, já k němu nepolezu!“ Král se rozhněval. „Co je to za jeden, ţe já musím za ním všady jít?“ – Ale přece šel, aby ho poznal.

Kdyţ král s princeskami aţ k němu do světnice vstoupil, Jura teprv nohavice na sobě zapínal. Princesky, jak ho spatřily, hned ho poznaly, ţe je to ten, co jich vysvobodil, a hned s milým Jurou do hradu pospíchaly.

Kdyţ Jura na kočár sedl, kola se zlámala, a musili přesednouť do silnějšího kočáru, a tak Juru do hradu dodali.

Kdyţ přijeli do hradu, král by byl rád ránu z té pušky slyšel. Jura do ní tři libry prachu vsypal, a kdyţ vystřelil, všecka okna v celém městě se rozmlela, věţ spadla s kostela, a princeska zlého ducha z pušky letěť viděla a také to hned svému otci ukázala. Kdyţ šli do světnice, Jura šel po předku, stoupl na schod a ten se hned zlámal.

Jura pravil: „Jděte vy po předku, já bych to všecko zlámal!“ – Šli, a on šel jen z lehká za nimi. Přišel do jizby, zavěsil si na lištu pušku i mošnu, ale lišta se polámala. Jura zvolal: „Coţ to tu máte všecko slabé?“ Král kázal hned všecko ze silných dřev udělať, a chystala se hostina veliká. Švec a koţeluha také seděli za stolem, a Jura přesmutný na ně hleděl, ţe ho tak chtěli oklamať. Kdyţ bylo po obědě, Jura jich spolem popadl a třepal jimi tak, ţe prach a popel z nich zůstal. Potom si vzal jednu princesku za manţelku a byl králem po smrti starého krále.

8