Úvod

Motto šestnáctého výročí FIGUrAMA

/ Figurama 16th anniversary motto

Figura nám ve zralé podobě sděluje kód, kterým můžeme dešifrovat duši člověka.

/ The figure, in a mature form, informs us about the code, we can apply to decipher the human soul.

Karel Pokorný

V dalším katalogu Figurama vám předkládáme nové výsledky svého bádání… Ne, to není omyl. Nepomíchaly se mi v počítači různé texty. Hovořím o umění kresby jako formě poznání. Stejně jako Tomáš Garigue Masaryk považuji umění za fantastickou netriviální metodu poznání sebe i světa a vesmíru, který nás obklopuje. Profesor Masaryk nahlíží na lidské poznání asi takto: věda je všeobecná, abstraktní a analytická: rozbíráme svět, v části jej rozkládáme, tyto srovnáváme a opět sestavujeme… Rozbíjíme věci a trháme je na kusy jako děti hračku, abychom se podívali, co je uvnitř, potom kousky slepujeme a těšíme se z této slepeniny. Vědecké poznání je subjektivní a z lidsky subjektivního hlediska tíhneme k abstraktním vědám, ne k poznání věcí samých, ne k poznání plnosti života. A od „poznání vědeckého“ přesouvá se Masaryk k „uměleckému poznání“, které nás od vědeckého poznání částečně osvobozuje. Pravým cílem veškerého poznávání vědeckého i uměleckého je člověk. Umělecké poznání však na rozdíl od vědy berly abstrakční nepotřebuje. Umělecké poznání totiž je „bezprostředním postřehováním věcí samých, plastickou, smyslnou nazíravostí, která se nejvíc přibližuje k věci, jak je sama o sobě, celá, celistvá, jednotná“. Protože umělec „nespokojuje se skořápkou, ale k jádru věci doniká“, říká Masaryk. A já dodávám – my umělci totiž nejsme vědci, ale jsme naladěni na stejnou vlnovou délku jako ten, který vše vyprojektoval a naprogramoval, který vše stvořil. Bůh nezkoumá své stvoření, on tvoří jako my. Proto jeho dílu tak dobře rozumíme.

Josef Mištera, 14. 10. 2015

In the brand new Figurama catalogue, we offer you the newest results of our research… No, that’s not a mistake. There was no mixup of any articles on my computer. I’m describing the art of drawing as a form of cognition. Just like Tomas Garigue Masaryk, I do consider art being a fantastic and non-trivial method of gaining knowledge about ourselves, as well as the world and the universe that surrounds us. Professor Masaryk sees the human knowledge like this: Science is universal, abstract and analytic: we examine the world, dismantle it into pieces which we compare and then put back together... We break things and rip them to pieces like a child does with a toy, just to see what’s inside, then we glue the pieces together and our patchwork makes us happy. The scientific knowledge is subjective and from our humanly subjective point of view, we’re inclined to abstract sciences, not to gaining knowledge about things themselves, not to reaching the fullness of life. And from the “scientific knowledge” Masaryk moves onto the “artistic knowledge” which partially frees us from the scientific knowledge. The true goal of any knowledge, scientific or artistic, is the human. The artistic knowledge, though, as opposed to science, does not need the crutches of abstraction.

That’s because the artistic knowledge represents “the immediate observation of things themselves by the pliable and sensual view that brings us closest to that given thing to see how it exists on its own, whole, undivided, uniform.” That’s because an artist “is not satisfied by a shell, but reaches for the core”, Masaryk says. And I add – that’s because we artists are not scientists, but we’re tuned to the same wavelength as the one who designed and programmed everything, who created it all. God does not examine his creations, he creates, just like us. That’s why we understand his work so well.

Josef Mištera, 14. 10. 2015