S rozhlasem naživo

Přijet, natočit pár rozhovorů, odvysílat a za pár hodin odjet. Tak přesně takhle jednoduše to v rozhlasové práci úplně nefunguje. S programovými šéfy hradeckého a pardubického rozhlasu Ladou Klokočníkovou a Zdeňkem Novákem jsme se podívali do zákulisí živých přenosů a vypravili se s nimi na tradiční závod psích spřežení do Orlických hor.

„Dnes jsme si vybrali nejsložitější den - pátek, kdy se startuje hned ze dvou míst. Jednak z bivaku v Černé vodě a jednak odsud, kde právě stojíme – od chaty Kristýny,“ říká do rozhlasového mikrofonu jeden z hlavních organizátorů letošního už 24. ročníku Šediváčkova longu Slavomír Říman. O tom, co se zrovna děje na trati, informuje po

sluchače ve východních Čechách během tříhodinového živého přenosu pravidelně.

Jen o jednom respondentovi to však není ani zdaleka, dokonce to není ani o jedné návštěvě na místě konání. „Poprvé jsme přijeli už v úterý na slavnostní zahájení závodu, které jsme si dopředu natočili a sestříhali. Podruhé jsme se vrátili ve čtvrtek, abychom si předtočili další věci, především reportážního charakteru, protože na jejich zpracování pak během přenosu logicky není čas. Tentokrát to bylo třeba večerní bivakování, pro nás nesmírný zážitek,“ přibližuje přípravy na živé vysílání vedoucí programu královéhradeckého rozhlasu Lada Klokočníková s tím, že

koná-li se v okolí jiná kulturní či sportovní akce nebo se zkrátka naskytne zajímavé téma, zajede rozhlasový tým i tam. „Nechceme posluchače ´umořit´ jednotvárným obsahem, proto přenos prokládáme dalšími tématy, aby byl co nejpestřejší. V případě Šediváčkova longu to jsou tedy nejen aktuální informace ze závodu, rozhovory s mushery nebo přítomným veterinářem, ale také třeba se starostkou obce, nechybí novinky ze skicentra v Deštném nebo z místního muzea,“ doplňuje její slova programový šéf pardubického rozhlasu Zdeněk Novák s tím, že ruku v ruce se zlepšující se technikou roste i hlad po živých rozhlasových přenosech, kterých nyní východočeská studia Českého rozhlasu realizují kolem třiceti ročně. Životní styl

NA VTEŘINU PŘESNĚ

Klíčová je synchronizace, která mezi moderátory v terénu a studii v Hradci a Pardubicích funguje na jedničku. Jednotlivé vstupy je třeba technicky sladit s písničkami, ale i pravidelnými vstupy zprávařů. Všechno musí klapnout na vteřinu přesně. „Zrovna teď dostáváme s Ladou do sluchátek informaci, že končí zprávy – a to ve stejný okamžik v Hradci i v Pardubicích. My vzápětí vstupujeme do vysílání s takzvaným show openerem, tedy úvodním vstupem,“ říká Zdeněk Novák a druhým dechem vítá posluchače zpět v živém přenosu z Orlických hor.

Je čas na rozhovor s dalším hostem, Lada Klokočníková očima proběhne rukou psaný bodový scénář přenosu. Vše zatím sedí, jak má. „Orientační scénář si připravujeme vždy dopředu, slouží pro rychlou orientaci. Co konkrétně budeme říkat, nikde napsané nemáme. Jednak je to tak trochu kouzlo okamžiku a vzájemné souhry se Zdeňkem a druhak nikdy na 100 procent nevíme, zda domluvený host skutečně dorazí,“ vysvětluje a Zdeněk Novák dodává: „V tomto je to trochu adrenalin, ale zároveň nic, co bychom nezvládli. Vždycky lze změnit pořadí hostů nebo vstup vyměnit právě za předtočený reportážní materiál. Vše stojí na komunikaci mezi námi a techniky ve studiích, kteří nám podle situace flexibilně vyjdou vstříc. S Ladou společně moderujeme už víc jak 6 let, oba máme navíc v rozhlasu mnohaletou praxi, takže si umíme krýt záda a vzájemně se na sebe spolehnout.“

Je však rok 2020, a tak zvládat „pouze“ natáčení, stříhání a moderaci už rozhlasovému reportérovi zdaleka nestačí. „Člověk se musí orientovat třeba i v sociálních sítích a být schopen během živého přenosu udělat pár snímků na Facebook nebo natočit krátké video. Obě naše facebookové stránky mají skoro 10 tisíc fanoušků a oslovujeme jejich prostřednictvím i jiné lidi než naše poslucha

Redakce v lednu navštívila živý přenos Českého rozhlasu Hradec Králové a Pardubice z 24. ročníku Šediváčkova longu. če,“ říká Zdeněk Novák a Lada Klokočníková potvrzuje: „Naše práce je skutečně pestrá, když je potřeba, zastanu i práci osvětlovače. Přála bych vám vidět Zdeňka, jak točí rozhovor s hostem a u toho fotí backstage fotografie na Facebook. A pak, že muži nezvládnou více věcí naráz!“

„Výjezdy jsou občas náročné nejen psychicky. Loni jsme s přenosovým vozem zapadli a ven nás tahalo sedm chlapů.“

Moderátoři Českého rozhlasu jsou na Šediváčkově longu již tradičními hosty. Existuje tak ještě vůbec něco, co je překvapí? „Pokaždé něco,“ shodují se se smíchem. „Vzpomínám si na jeden ročník, kdy tak ukrutně mrzlo, že mi doslova a do písmene tuhla ústa. Po hodině moderování jsem najednou mluvit přestala. Požádala jsem techniky o delší pásmo písniček, skočila do přenosového vozu, pořádně zatopila, a jakmile se mi podařilo trochu ´rozmrznout´, vrátila se do akce,“ vzpomíná Lada Klokočníková. „Pravdou je, že některé výjezdy jsou náročné nejen na psychiku, ale i tělo. Napadá mě třeba loňský ročník Šediváčkova longu, kdy jsme cestou ze závěrečného ceremoniálu zapadli s autem na parkovišti, a sedm chlapů nás muselo tahat ven. Lada tehdy obětavě v kozačkách na podpatku prohledávala příkopy a sháněla větve, kterými bychom podložili kola. Stálo nás to lahvinku jako odměnu sedmi statečným,“ směje se Zdeněk Novák.