David Machek: Čínské myšlení zevnitř

ČÍNSKÉ MYŠLENÍ ZEVNITŘ Čítanka tradičních komentářů ke Knize Zhuāngzĭ David Machek

filozofická fakulta univerzity karlovy, 2016

KATALOGIZACE V KNIZE – NÁRODNÍ KNIHOVNA ČR Machek, David Čínské myšlení zevnitř : čítanka tradičních komentářů ke Knize Zhuāngzĭ / David Machek. – Vydání první. – Praha : Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, 2016. – 278 stran. – (Trivium ; 11. svazek) Anglické resumé ISBN 978-80-7308-657-2 14(510) * 221.3-1/-9 * 221.3-23/-29 * 82-96/-97 * 7.073 * 101.8 * 101-051 * (315) * (510) – Zhuangzi, asi 380 př. Kr.–320 př. Kr. Nanhua jing – čínská filozofie – 4. století př. Kr. – učení taoismu – starověká Čína – 4. století př. Kr. – taoistická literatura – starověká Čína – 4. století př. Kr. – komentáře textů – Čína – 3.–17. století – interpretace textů – Čína – 3.–17. století – filozofické myšlení – Čína – 3.–17. století – filozofové – Čína – 3.–17. století – texty – antologie – kritická vydání – monografie 14(100-11) – Orientální filozofie [5]

Na vydání této knihy přispělo Mezinárodní sinologické centrum Chiang Ching-kuovy n ­ adace při Univerzitě Karlově.

Recenzovali Mgr. et Mgr. Dušan Vávra, Ph.D. doc. Mgr. Lukáš Zádrapa, Ph.D. © David Machek, 2016 © Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, 2016 Všechna práva vyhrazena ISBN 978-80-7308-657-2

Obsah Úvod: Vidět stromy, tušit les 9 Kniha Zhuāngzĭ 莊子 a její recepce 25 Komentátoři 38 Guō Xiàng 郭象 38 Chéng Xuányīng 成玄英 50 Lín Xīyì 林希逸 59 Wáng Fūzhī 王夫之 66 Předmluvy komentátorů 74 Čítanka tradičních komentářů ke Knize Zhuāngzĭ 91 „Svobodné toulání“ (Xiāoyáoyóu 逍遙遊) 94 „Pojednání o kladení věcí na roveň“ (Qíwùlùn 齊物論) 132 „Zásady vyživování životní síly“ (Yăngshēngzhŭ 養生主) 188 Heslář 233 Bibliografie 253 Rejstřík 275 Resumé/Summary 277

Úvod: Vidět stromy, tušit les 嘗一臠肉，知一鑊之味；懸羽與炭，而知燥濕之氣；以小明大。見一葉落，而知歲 之將暮；睹瓶中之冰，而知天下之寒；以近論遠。

Když ochutnáš kousek masa, budeš vědět, jak chutná celý kotlík; když dáš proti sobě na váhu pírko a dřevěné uhlí, budeš vědět, jaká je vlhkost vzduchu – to znamená na základě malého rozumět velkému. Když uvidíš jeden padající list, budeš vědět, že rok se chýlí ke konci; když uvidíš, že ve džbánu je led, budeš vě‑ dět, jaká vládne zima – to znamená na základě blízkého rozumět vzdálenému.

(Kniha prince z Huáinánu, kapitola „Hora vysvětlení“)

Cíle práce Když tato práce začala před pěti lety vznikat, bylo mým cílem nabídnout učební text v podobě čítanky, která předkládá anotovaný překlad vybraných tradičních čínských komentářů k jednomu z nejdůležitějších textů starověku, Knize Zhuāngzĭ 莊子, jehož nejstarší vrstvy podle převládajícího názoru vznikly ve čtvrtém století př. n. l.

Zamýšlenou cílovou skupinou byli zejména studenti čínského jazyka, myšlení a literatury s obecným přehledem o čínské kultuře a základní znalostí klasické čínštiny. Hlavní motivací bylo představit studentům tradiční komentář jako žánrový útvar, který zasluhuje pozornost zejména díky své ambivalentní pozici mezi primárním a sekundárním textem: na jednu stranu mi šlo o to, představit komentáře nikoli jako suchopárné a nepůvodní přežvykování již napsaných textů, ale jako mnohdy velice originální a živé filosofické projekty, které si zasluhují být čteny jako primární texty; na druhé straně jsem chtěl ukázat, že komentáře, jako všechny sekundární texty, nabízejí jistou interpretaci, která je zpravidla motivována a zatížena více či méně nesamozřejmými nebo tendenčními cíli a předpoklady, které jsou interpretovanému textu a jeho době cizí. Vedle představení žánru komentáře měla čítanka přispět k porozumění Knize Zhuāngzĭ, která je jedním ze základních a také nejobtížnějších textů čínského myšlení, a zároveň pomoci s četbou originálních staročínských textů obecně.

9

Této funkci by měla napomoci zejména snaha o co nejpřiléhavější a nejdoslovnější překlad textů.

Již v raných fázích práce na tomto projektu se však ukázalo, že má­‑li práce splnit tento účel, musí nabídnout více než jen čítanku s holými překlady textů. Tento přesah spočívá zejména v potřebě zrekonstruovat dějinný a společenský kontext, v jakém jednotliví komentátoři psali, zvýslovnit interpretační a filosofické předpoklady, na jakých své výklady zakládali, a obnažit konkrétní filosofické otázky, o nichž mezi sebou napříč staletími diskutovali.

Snaha vyhovět této potřebě mě však zároveň přivedla k názoru, že takto pojatá čítanka může, za cenu určitého úsilí, nabídnout nejen seznámení s žánrem komentáře, ale i uvedení do čínského myšlení jako takového, které by oslovilo širší než jen úzce sinologické publikum. Vzhledem k důvodům, které se pokusím představit dále v textu, se zaměření na žánr komentáře ukázalo pro tento cíl obzvlášť vhodné. Dosažení širšího cíle má napomoci výkladový materiál k překladům, který jde nad rámec běžné čítanky.

Pohled zevnitř Je nasnadě, že uvedení do čínského myšlení, které tato čítanka chce nabídnout, nemůže mít ambici postihnout čínské myšlení v celé šíři jeho postav, kontextů a proměn. Toho ostatně v současné době není naléhavě třeba: zájemcům o úvod do čínského myšlení byly v nedávné době poskytnuty hned dvě kvalitní přehledové publikace v češtině, jejichž cílem je zachytit hlavní témata a přístupy čínského myšlení v diachronní perspektivě.1 Specifické možnosti čítanky coby obecného úvodu se však ukazují právě v těch ohledech, v nichž spočívají slabiny úvodů přehledového typu.

Tento kontrast lze vyjádřit pomocí podvojnosti vnitřku a vnějšku.

Obecně platí, že čím větší odstup od věci máme, tedy čím víc je nám tato věc vnější, tím víc jsme schopni utvořit si představu o jejím celkovém tvaru; zároveň však vzniká nebezpečí, že tato vnějškovost zkoumanou věc umrtví po způsobu entomologa, který si prohlíží 1 Král (2006) a Cheng (2006).

10

úvod: vidět stromy, tušit les

vypreparovaného motýla, a že se odstup, který měl umožňovat objektivitu, stane příčinou odcizení a nepochopení. V případě přehledů myšlení se sázka na vnějškovost ukazuje v upřednostnění celku před jednotlivostmi a tezí či nauk před procesy a diskusemi, které k těmto tezím vedou. Důraz spíše na celek a výsledky než na jednotlivosti a procesy slouží potřebě schematizace a kategorizace, které jsou vynuceny velkým rozsahem materiálu: díla a postavy je třeba onálepkovat jak synchronně (například jako „taoistický“), tak diachronně (například jako „mingský“ či „raně středověký“), aby bylo možno zachytit jejich vztah k celku, a teprve prostřednictvím zřetele k celku jejich vztah mezi sebou navzájem. Čtenář tak na jednu stranu získává povědomí o základních tématech a jednotlivých fázích vývoje myšlení, na druhou stranu však myšlení samotné, tedy dynamika intelektuálních diskusí v různých kontextech, většinou není zachyceno ve své živosti a plastičnosti. Můžeme říci, že přehled je získáván na úkor vhledu.

Oproti tomu tato čítanka vědomě volí perspektivu vnitřku, usiluje tedy o zprostředkování vhledu na úkor poskytnutí přehledu.

Kontrast mezi těmito dvěma přístupy výstižně zachycuje čínský vzdělanec Qián Zhōngshū 錢鐘書 (1910–1998), když porovnává tradiční a moderní přístup k literární kritice: 旧文艺传统里若干复杂问题，新的批评家也许并非不屑注意，而是根本没想到它们一度 存在过。他的眼界空旷，没有枝节零 乱的障碍物来扰乱视线；比起他的高瞰远瞩来，旧 的批评家未 免见树不见林了。不过，无独必有偶，另一个偏差是见林而不 见树。

Zřejmě tomu není tak, že by moderním kritikům nestálo za to věnovat pozor‑ nost všemožným problémům ve staré literárně­‑umělecké tradici, ale vůbec je nenapadlo, že kdy existovaly. Jejich zorný úhel je široký, nejsou žádné titěrné překážky, které jim narušují pohled. Ve srovnání s jejich nadhledem a oproště‑ ností staří kritici viděli stromy, ale neviděli les. Ovšem každý líc má svůj rub – ji‑ ným nedostatkem je pro les nevidět stromy.2

Vyjádřeno pomocí analogie s lesem a stromy, tato čítanka si klade za cíl pomoci čtenářům spatřit některé jednotlivé stromy v lese čín2 „Zhongguo shi yu zhongguo hua“ 中國詩與中國畫, in Qi zhui ji 七綴集 (1985): 7, Shanghai chu­ banshe. pohled zevnitř 11

ského myšlení, nikoli obhlížet les v jeho celistvosti: chce představit jednotlivé výklady úzce vymezených pasáží z jednoho konkrétního textu. To ovšem neznamená, že by jí zkušenost lesa zůstávala uzamčena. Naopak, je třeba si uvědomit, že stromy můžeme zblízka vidět právě jen když v lese jsme, a naopak, když les jako takový vidíme, nikdy v lese vlastně nejsme: vidíme ho zvenčí, ale necítíme jeho vůni, jsme schopni ho popsat, ale neslyšíme jeho šum. Právě v tomto smyslu může čtení komentářů zprostředkovat zkušenost vnitřní povahy čínského myšlení, aniž by tuto povahu vždy bylo schopno plně uchopit a analyzovat, a to ani ne tak kvůli omezením metody, ale kvůli neuchopitelnosti předmětu zkoumání jako takového.

Uchopíme­‑li pevně předmět zkoumání v jeho celistvosti, je pravděpodobné, že to, co uchopujeme, je už jen vnějškový konstrukt; a naopak, chceme­‑li před svým zrakem uchovat předmět zkoumání v jeho původní, živé, rozmanité a neredukovatelné podobě, nikdy nemůžeme získat potřebný odstup k jeho pevnému uchopení. Perspektiva vhledu a perspektiva přehledu tak vzájemně mohou kompenzovat své slabiny. Ve své funkci uvedení do myšlení proto tato publikace nemůže nahradit vnějškovou perspektivu v její nezastupitelné funkci přehledové, ale může nabídnout její jistý korektiv, alternativu či obohacení, a to zejména tehdy, když se o dostupné přehledy myšlení může opřít a na potřebných místech k nim odkázat. Navíc se odvažuji tvrdit, že v případě čínského myšlení jsou nebezpečí přehledové perspektivy větší než například v případě přehledu moderního západního myšlení, a že potřeba pohledu zevnitř vyvstává obzvlášť naléhavě. Následující část této úvodní studie se pokusí uvést několik důvodů, proč tomu tak je. Uvedení těchto důvodů je zároveň pokusem představit několik základních povahových rysů čínského myšlení. Jejich společným jmenovatelem je něco, co označuji jako „zemitost myšlení“, která se blíže ukazuje v důrazu na konkrétnost, kontinuitu a kontextuálnost. Všechny tyto vlastnosti zároveň naznačují, proč může seznámení s žánrem komentáře nabídnout „pohled zevnitř“.

12

úvod: vidět stromy, tušit les

Zemitost jako základní rys čínského myšlení Zemitostí myšlení rozumím úzké sepětí mezi texty a skutečností.

Touto skutečností se myslí jak stav vnějšího světa, politické a společenské poměry doby přítomné či dob minulých, tak stav vnitřního světa autorova, jeho osobní životní situace, jeho ambice či zklamání. Situace světa a situace autora spolu úzce souvisí a text lze často chápat jako svědectví o této souvislosti. Předpoklad, že text je ve staré Číně chápán spíše jako jakési prodloužení skutečnosti než na skutečnosti nezávislý svébytný svět, je často zmiňován v souvislosti s čínskou literaturou, zejména poezií.3 Starý čínský text skutečnost nekonstruuje, ale strukturuje a vykládá pomocí analogií a přirovnání, zvnějšku nepopisuje, ale vyjadřuje její vnitřní povahu.

Texty, které jsou konvenčně chápány jako filosofické, sice mají jinou motivaci a jiné žánrové náležitosti než například právě poezie, ale vyrůstají ze stejného chápání jazyka a vztahu autora k textu i ke skutečnosti jako texty v úzkém slova smyslu literární. Na rozdíl od poezie se zemitost těchto textů neukazuje ve snaze o vystižení náhlého hnutí mysli básníka prostřednictvím promyšleného popisu konkrétních jevů ve vnějším světě, ale například v tom, že se vztahují k aktuálním společenským poměrům, a zároveň na tyto poměry často chtějí aktivně působit.

Zemitost jako konkrétnost Jedním z nejvýraznějších aspektů zemitosti myšlení je tíhnutí ke konkrétnosti ve způsobu myšlení a vyjádření. Myšlenka je často rozvíjena v konkrétní situaci a za konkrétním účelem, například v rozhovoru filosofa s vládcem, jehož se snaží přesvědčit. To neznamená, že by čínské myšlení nebylo schopno myslet abstraktním způsobem; abstraktnější úvahy však nikdy neztrácejí ze zřetele souvislost s konkrétnem. Vazba na konkrétno je typická i pro způsob vyjádření a projevuje se zejména v častém užití analogií a při3 Viz např. Owen 1992 („Introduction“); Lomová, Olga (1999) Poselství krajiny, Praha: DharmaGaia: 25–29, ale i Cheng (2006: 24–26) („Myšlení v téže rovině s realitou“). zemitost jako konkrétnost 13

rovnání, kdy jsou obecné abstraktní myšlenky vykládány pomocí souvislosti s konkrétním přírodním či společenským jevem. Příkladem je výklad principů „vyživování životní síly“ pomocí analogie se zásadami pro bourání dobytčete, který nacházíme ve třetí kapitole Knihy Zhuāngzĭ. Tento způsob myšlení a vyjádření se opírá o předpoklad, že jednotlivé je vždy více či méně přímým projevem obecného řádu věcí, a že tedy pozornost upřená na jednotlivé může vést k porozumění obecnému. Tato souvislost rovněž vede k tomu, že i když existuje soubor pojmů, které lze označit za technické instrumentárium čínského myšlení, tyto pojmy nevytvářejí uzavřený filosofický jazyk a jsou mnohdy, byť ne vždy, používanými a široce srozumitelnými výrazy běžného jazyka. Čítanka komentářů tedy může být vhodným uvedením už proto, že sama uplatňuje předpoklad, že zaměření na jednotlivé může vést k pochopení obecného. Jak se pokusím nastínit dále, jednotlivé komentáře totiž představují určité typy či reprezentativní příklady různých aspektů, které jsou pro pochopení textů důležité: například charakteristika toho kterého historického období, společenské postavení autora, jeho motivace pro psaní textu, pojetí významu „filosofické školy“ a její přináležitosti k ní, žánrové odlišnosti v pojetí komentáře a filo­sofického textu obecně a další.

Ve vztahu ke konkrétnosti je čítanka vhodným uvedením i z toho důvodu, že problematizuje některá schematická vymezení, kterým se přehledové projekty jen těžko vyhnou. V první řadě jde o vymezení disciplíny „čínské filosofie“ nebo opatrněji „čínského myšlení“.

Potíž tkví v tom, že ty čínské texty, které jsou běžně zahrnovány do přehledů čínské filosofie, nevznikaly se záměrem být filosofickým textem v tom smyslu, jaký toto slovo mělo ve starém Řecku, kde označovalo text vycházející ze sókratovsko­‑platónské tradice „dialektiky“. Vzniká tedy problém, podle čeho určit, které z čínských textů jsou „filosofické“ a které ne. Tento problém se naplno ukazuje právě na komentářích ke Knize Zhuāngzĭ, v nichž komentátoři za účelem výkladu často odkazují k textům, které bychom za filosofické neoznačili (jde zejména o poezii a texty náboženské), a samotné jejich výklady často připomínají spíše filologické nebo literárně­ ‑kritické rozbory než filosofická pojednání. Jiným příkladem 14

úvod: vidět stromy, tušit les

problematického vymezení je dělení textů do různých „filosofických škol“, jako je konfuciánství či taoismus. Pohled na komentáře ukazuje, že hranice mezi těmito školami byla často neostrá a propustná a že smysl těchto vymezení se odlišoval podle doby a často i podle jednotlivého autora.

Zemitost jako kontextuálnost S konkrétností čínského myšlení úzce souvisí jeho kontextuálnost nebo vztahovost. Slovy Anne Cheng „čínské texty se objasňují, jakmile víme, na co reagují a komu odpovídají. Nemohou tedy tvořit uzavřené systémy, protože jejich smysl vzniká ve spleti vztahů, které je tvoří“ (Cheng 2006: 23). Stejně jako v případě konkrétnosti, i zde charakter myšlení odráží jeden z jeho hlavních předpokladů: totiž že povaha věcí spočívá v jejich vztahu k věcem jiným, neboť všechny věci jsou různými aspekty jednoho a téhož energetického kontinua.

Tato vztahovost se ukazuje i v jazyce, například ve stylistickém postupu zvaném paralelismus, kdy přesný smysl slov v jednom určitém verši vyvstává teprve skrze jejich vztah ke slovům na odpovídajících pozicích ve verši paralelním. Jiným projevem tohoto rysu je vysoká míra intertextuality ve starých čínských textech. Tato intertextualita je často implicitní, neboť se předpokládá, že čtenář je dobře obeznámen s texty, ke kterým se odkazuje.

Jednou ze silných stránek čítanky coby uvedení do čínského myšlení je právě důraz na kontextualitu. Na jednu stranu je totiž zřejmé, k čemu se komentáře vztahují, tedy k textu Knihy Zhuāngzĭ, na druhou stranu se doprovodné výkladové materiály snaží objasnit proměňující se osobní, společenský a myšlenkový kontext, v jakém komentátoři své výklady psali. Pouze ve světle tohoto výkladu je možné nahlédnout původnost a význam myšlenek, které vznikají v interakci starověkého textu s jeho pozdějšími interpretacemi. Zvláštní význam mají v tomto ohledu předmluvy ke komentářům, které mají často povahu jakéhosi osobního vyznání a zároveň představují výkladová východiska, k nimž se komentátor hlásí. Předmluvy všech čtyř vybraných komentátorů jsou zde přeloženy v úplnosti a okomentovány. zemitost jako kontextuálnost 15

Zemitost jako kontinuálnost Posledním ze tří uvedených aspektů zemitosti myšlení je jeho kontinuálnost. Tento rys je v obecných charakteristikách často zmiňován a často je vztahován ke známému Konfuciovu výroku, že celé jeho učení spočívá v tom, že „předává [tradiční učení], aniž by vytvořil cokoli nového“ (chuán ér bù zuò 傳而不作). Přesvědčení, že vše podstatné již bylo příkladným způsobem vyjádřeno ve starověkých textech a úkolem vzdělance v pozdějších dobách je tyto texty v souladu s jejich původním významem aktualizovat a uplatnit na problémy jeho doby, bylo velice silné. O tom ostatně svědčí i fakt, že velká část významných děl čínského myšlení vznikala ve formě komentáře ke starověkým textům. Tato kontinuálnost implikuje přesvědčení o jednotě tradice a myšlení a i za tímto přesvědčením lze vysledovat obecný předpoklad ohledně povahy skutečnosti: všechny věci jsou v jistém smyslu jedním, protože jsou rozrůzněním jedné a téže energie.

Vidíme tedy, že dva výše zmíněné rysy zemitosti myšlení, tedy konkrétnost a kontextuálnost, implikují mnohost a proměnlivost; naproti tomu kontinuálnost implikuje jednotu a stálost. Tyto protiklady jsou však komplementární: čím větší je přesvědčení o jednotě myšlení a předávání tradice, tím větší roli hraje kontext, v němž je tato stará tradice vždy nově promýšlena. Je však třeba zdůraznit, že jednotlivé komentáře nepřidávají vždy jen jakési vyjasnění či vylepšení starého, jako když na staré kolo postupně namontováváme nové doplňky nebo vyměňujeme staré komponenty za novější. Spíše jde o to, že s každým dalším komentářem se aktualizuje celá tradice nanovo ve světle jedinečné osobní a dějinné situace jejího autora, jako by tradice poskytovala materiál, ze kterého si můžeme zkonstruovat vždy nové kolo. Z perspektivy této úvahy se některé názory často pronášené v souvislosti s kontinuálností čínského myšlení jeví jako zavádějící. Například Anne Cheng se domnívá, že čínská tradice je „spíše kumulativní než dialektická“ (Cheng 2006: 21). Tato čítanka však ukazuje, že pozdější komentáře rozhodně nejsou jen sumou komentářů předchozích, obohacenou o několik nových po16

úvod: vidět stromy, tušit les

střehů. Naopak, hybnou silou komentátorů často bylo odmítnout a vyvrátit některé z dřívějších výkladů, nebo se dokonce vyjádřit kriticky k samotnému vykládanému textu. Podobně problematické je spojovat tradicionalismus s interpretační pokorou. Uvidíme, že ambice vyložit správně starý text je mnohdy spojena s jakýmsi druhem intelektuální pýchy a soutěživosti, kdy se komentátor snaží ukázat, že on je po dlouhých staletích nepochopení tím, kdo odhaluje skutečný význam starověkého textu.

Tyto a podobné zavádějící soudy o povaze čínského myšlení jsou často důsledkem implicitní či explicitní tendence uvádět do čínského myšlení prostřednictvím srovnání s myšlením západním. Domnívám se, že ke srovnávací perspektivě svádí samo úsilí o uvedení do čínského myšlení prostřednictvím přehledu. Je­‑li vymezena „čínská filosofie“ jako protipól „západní filosofie“, vzniká pnutí buď ukázat, že obě tyto filosofie jsou ve svých tématech a předpokladech v podstatě stejné (to je případ celé řady čínských intelektuálů píšících ve druhé půli 20. století), nebo že jsou naopak protikladné, případně komplementární. Druhé východisko je základem většiny přehledových úvodů do čínské filosofie vzniklých v průběhu posledních zhruba padesáti let (viz bibliografie) a patří sem i dvě nedávno vyšlé publikace v češtině (Král 2006; Cheng 2006). Je třeba říci, že srovnávací tendence je pro západního autora i jeho čtenáře přirozená, často přínosná a v určité míře v podstatě nevyhnutelná, jak je ostatně patrné i z tohoto úvodu.

Zároveň je však třeba mít se na pozoru před tlakem k redukci a schematičnosti, které s sebou každé srovnání nese. Nejde přitom jen o čínskou stranu polarity, ale i (a možná, že zejména) onu „západní“. Kdybychom se zamysleli nad otázkou zemitosti západního myšlení, došli bychom možná k závěru, že staré řecké myšlení je rovněž nadáno určitou mírou zemitosti, o čemž by svědčil právě například význam komentátorské tradice, na rozdíl třeba od myšlení novověkého. Vzhledem k záměru představit čínské myšlení zevnitř, tedy z perspektivy, která neposkytuje dostatečný odstup pro srovnání s jinou tradicí, budou zde nabízené výklady ve srovnávacím ohledu zdrženlivé. zemitost jako kontinuálnost 17

Základní charakteristika Knihy Zhuāngzĭ Text zvaný Kniha Zhuāngzĭ je jednou z nejvýznamnějších textových kompilací z období Válčících států (403–221 př. n. l.),4 zpravidla označovaného za dobu největšího myšlenkového kvasu v čínských dějinách. Kniha Zhuāngzĭ je tradičně považována za jeden ze dvou základních textů filosofického taoismu (dàojiā 道家), společně s Knihou Lăozĭ.

Taoistický pohled na svět byl v pozdější tradici chápán jako jistý protipól k pohledu konfuciánskému: zatímco jádrem konfuciánského světonázoru byl systém hodnot vyjadřující ideální fungování jednotlivce ve společnosti, zejména ve vztahu k vlastní rodině a ve vztahu k vládci, taoisté byli chápáni jako ti, kteří hájí alternativní životní projekt, zříkají se úředního postu a rozhodují se pro život v ústraní, spočívající v oproštění se od malicherných problémů života ve společnosti a přimknutí se k přirozenému řádu věcí. Kniha Zhuāngzĭ byla v očích velké části čínských vzdělanců – ať už právem, nebo neprávem – chápána jako text, který paradigmaticky formuloval projekt života v ústraní včetně jeho filosofického ukotvení.

Jak ovšem bude patrné z některých zde uvedených komentářů, tato podvojnost nekoresponduje se dvěma jasně vymezenými a vzájemně se vylučujícími myšlenkovými proudy, ale spíše vytyčuje dva póly jedné a téže hodnotové osy.

Vedle toho, že Kniha Zhuāngzĭ byla v tradici chápána jako ztělesnění určitého typu myšlení, byla také chápána jako ztělesnění určitého způsobu psaní. Lze tvrdit, že žádný jiný filosofický text – snad kromě Konfuciových Hovorů – neměl tak výrazný vliv na čínskou literární tradici jako Kniha Zhuāngzĭ. Působila zejména svou bohatou obrazností, neobvyklým užíváním slov a nekonvenčními kompozičními postupy. Tento literární rozměr knihy úzce souvisí s rozměrem filosofickým: v očích čínských vzdělanců autor textu zacházel s jazykem svobodně, protože byl sám svobodný. Dovolil si využívat jazyka jako nástroje podle svých potřeb, protože si o jazyce myslel, že je pouhou lidskou konvencí a nikoli nositelem 4 Podrobnosti k historii textu uvádím v následující části čítanky Kniha Zhuāngzĭ a její recepce.

18

úvod: vidět stromy, tušit les

Resumé/Summary Chinese Thought from Within: A reader of traditional Chinese commentaries on the Zhuāngzĭ This book offers a selection and annotated translation of four selected traditional commentaries on the classic Daoist work from the Warring States period (ca 4.–3.rd century B.C.E.). These commentaries originate from four different historical periods of pre­‑modern China, spanning from early mediaval times to the last imperial dynasty. The aim of the work is to present the commentaries as texts that deserve a closer attention both because they provide an insight into different historical and philosophical contexts, and because they are philosophically original and innovative interpretations of one of the most important texts of Chinese thought. Each commentary is unique insofar it is informed by the specific constellation of the historical context in which it emerged and the specific motivations and assumptions of the author, and yet all commentaries relate to the same text, are parts of a single interpretive tradition and, in some sense, complement each other.

This book addresses sinologists and sinology students, as well as philosophers or those interested in Chinese though in general.

The introduction (“To see the trees, to apprehend the forest”) formulates the rationale and aims of this project. Unlike the survey introductions to Chinese thought, this reader does not aim to offer a comprehensive account of different schools and developments in the Chinese thought, but rather to exemplify the very process in which original thoughts and approaches emerged in the efforts to interpret and reinterpret the classical text and in the engagement with the preceding interpretive traditions. With regard to the characteristic features of Chinese thought, namely tendency to concreteness, contextuality and continuity, a familiarity with this process can introduce one to Chinese thought in general.

The following section, “The Zhuāngzĭ and its reception”, discusses briefly the history of the commented text and the existing scholarly debates about the structure and authorship of the text and its indi 277

vidual parts. It also outlines main tendencies in the interpretation of this text in pre­‑modern China.

Section “The commentators” presents the four selected commentators – Guō Xiàng 郭象 (3.–4. century A.D.), Chéng Xuányīng 成 玄英 (7th century), Lín Xīyì 林希逸 (13th century), Wáng Fūzhī 王夫之 (17th century). It outlines their biographies, the historical and social context in which they lived, and the assumptions, motivations and ambitions with which they approached their commentarial projects.

The following section, “The prefaces of the commentators”, offers an annotated translations of the prefaces, in which the commentators formulate their interpretive approach.

“Commentaries to the selected passages from the first three chapters of the Zhuāngzĭ” is the main section that includes the annotated translations of the commentaries.

“Glossary” provides a list of key Chinese terms, their Czech equivalents, as well as explanations justifying the translations. “Bibliography” section gives a comprehensive (and partly annotated) list of primary and secondary literature on the Zhuāngzĭ, its commentaries, and Chinese thought in general.

278 resumé/summary

David Machek Čínské myšlení zevnitř. Čítanka tradičních komentářů ke Knize Zhuāngzĭ Vydala Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, nám. Jana Palacha 2, Praha 1, jako 11. svazek ediční řady Trivium Jazyková redakce Zdena Wiendlová Typografická osnova František Štorm Sazba z písem Baskerville Pro a John Sans Pro studio Lacerta (www.sazba.cz) Tisk Tiskárna PROTISK s. r. o., České Budějovice Vydání první, Praha 2016