Katalog ročního předplatného 2022

Časopis Městského divadla Zlín

u:

rtoár e p e r a n e Mám Velký sál:

Pro děti:

Testosteron Saturnin Osobní poplach Poprask na laguně Sluha dvou pánů Pýcha a předsudek Šakalí léta Trnky a hvězdy

Pat & Mat Pohádka o Palečkovi

Studio Z: Splašené nůžky Motýli jsou volní Poslední ze žhavých milenců Dnes večer nevařím Harold a Maude

Dílna: Dobrý proti severáku Řidič slečny Daisy Baby

:

e m e j u v a r p i ř P

Noc bláznů Společenstvo vlastníků Baskerville: Záhada Sherlocka Holmese Donaha!

Mary Albion Válka Roseových 2022 a další…

Vážení diváci, milí předplatitelé, od roku 2010, kdy mám tu čest vést zlínské divadlo, jsem už napsal nespočet úvodníků k novému předplatnému, ať už k tomu sezónnímu, či ročnímu. Vždy jsem se k nim snažil přistupovat s představou, že je to „ten první“, protože ono to tak v divadle je: to, co se rodí, v ten samý moment zároveň zaniká, aby udělalo místo novému. Takže ačkoli chcete říct možná to samé, co loni, či předloni, není to stejné. Nemůže být. Představitel Hamleta také říká na první pohled každý večer ta samá slova. „Být či nebýt?“. Ale věřte mi, pokaždé znějí jinak. Hamlet je o den starší, publikum je jiné, paní ve třetí řadě si těsně před očekávanou replikou odkašle a hle - milionkrát vyslovená otázka zní tak, jako ještě nikdy.

A teď si představte, že nejde o paní ve třetí řadě, která se nachladila při venčení jezevčíka, ale o Covid, který nejdříve ohromil, a pak i ochromil celý svět. Ve zlínském divadle jsme dělali všechno možné, abychom pomohli, abychom přežili. Vím, že vy taky. Asi se dá říct, že jsme to společně zvládli, a teď už jen zbývá rozjet to s plnou parádou! Ale, víte, já osobně jsem zastánce myšlenky, že už nic nebude jako dřív. Neříkám, že to bude horší. Ani lepší. Jen tvrdím, že snažit se o „návrat do starých kolejí“ je nesmysl.

My jsme jiní. Vy taky. A musíme (nebo spíš smíme) k sobě znovu najít cestu. Jako bychom se neznali. Znovu se do sebe zamilovat. Není to vzrušující?

O to více mě v této NOVÉ DOBĚ baví vracet se k rituálům. K Adventu. K meditaci. K psaní editorialu. Vždy jsem si těsně před uzávěrkou, protože to je ten nejlepší okamžik na psaní editorialu, snažil představit jednoho konkrétního diváka, se kterým si chci na chvilku popovídat. A nejinak je tomu i nyní: Můj drahý příteli! Díky, že jsi to nevzdal. Díky za tvou trpělivost a podporu. Díky za tvou stále dokola opakovanou otázku: A kdy už budeme moci do divadla? Odpověď je tu:

TEĎ!

Tvůj

Tamara Kotrbová!

Umí zářit i být za naprostou šedou myš. Čím „šílenější“ kostým vyfasuje, tím vypadá spokojeněji. Na jevišti jí sluší komediální i velmi vážné role.

Na podzim slaví kulaté narozeniny, a tak jsme této oblíbené opoře zlínského hereckého souboru položili pár otázek.

Co tě před lety vlastně přiválo z druhého konce republiky do Zlína?

Ne co, ale kdo. Paní profesorka na Pražské konzervatoři Miluška Dreiseitlová. Jako bývalá členka Divadla pracujících a blízká kamarádka tehdejšího ředitele Ivana Kaliny mě přesvědčila, že se rozhodně musím přihlásit na konkurz, který tehdy divadlo vypsalo. Že je to sice strašně daleko, ale divadlo ve Zlíně za to určitě stojí.

Vzpomeneš si ještě, jak na Tebe tehdy působil ten obří prostor jeviště a vůbec celý ten dům, spousta chodeb, dveří?

Několik dlouhých let se mi zdával hrůzostrašný herecký sen... Slyším volání inspice, ať se připravím na scénu, ale já běhám tím šíleným labyrintem a nemůžu jeviště najít... Říká se, že dvakrát nevstoupíš do stejné řeky, ale ty jsi do MDZ nastoupila dvakrát – poprvé v roce 1993 (do roku 1996) a podruhé v roce 2001 (dosud). Co Tě ze Zlína odvedlo a co Tě zase vrátilo zpátky na jihovýchodní Moravu?

Jako začínající mladá herečka jsem prostě chtěla zkusit najít práci doma, v Praze. To se mi ale nepovedlo podle mých představ. Dělat dabing,

zájezdovky a hrát divadlo pro děti bylo sice fajn, ale zdaleka to nevyvážilo to spektrum herecké práce, které mi nabízel Zlín. Tak jsem po své první mateřské zažádala znovu o angažmá a naštěstí mě zpátky chtěli. A dnes už jsem dlouho doma tady.

Na které své role z let minulých budeš vždycky v dobrém vzpomínat?

Jestli se ptáš na to první angažmá, tak určitě na Jenufu z Její pastorkyně v režii J. A. Pitínského, kterou jsme alternovaly s Evou Daňkovou. Pak Agnes z Agnus Dei v režii Věry Herajtové. Ale taky ráda vzpomínám na Madame de Tourvel v Nebezpečných vztazích, Adrianu v Sexu noci Svatojánské i Káču v Hrátkách s čertem. Z těch pozdějších jsem moc ráda za Aldonzu z muzikálu Muž z kraje La Mancha, Fridu druhou z inscenace Fridy Kahlo, Ivy v Srpnu v zemi indiánů, Alici z Moskytů…

A to jsem určitě na nějakou svou oblíbenou roli zapomněla a bude mě to později mrzet!

V současnosti máš v repertoáru celé spektrum velmi různých žen. Která z Tvých aktuálních postav Tě baví?

Mám to velké štěstí, že všechny!

A se kterým z kolegů na jevišti ráda „partneříš“?

To musím odpovědět stejně :-) Pocházíš z herecké rodiny – chtělas vůbec někdy dělat něco jiného?

Ano. Vždycky jsem ráda fotografovala a fotky si sama vyvolávala v koupelně. To bylo úžasně vzrušující. Pak jsem se dokonce dostala k takové té staré, malé kameře na kličku a vášnivě jsem natáčela. A absolvovala jsem LŠU výtvarný obor, což mě taky ohromně bavilo. Tak jsem váhala, jestli divadlo, nebo spíš nějaká výtvarná cesta.

Mohlo by se zdát, že mě maminka směřovala k divadlu, ale opak je pravdou. Dodneška mi občas říká: „Tys měla dělat tu kameru!“ Tvoje maminka, herečka Jorga Kotrbová, dostala letos cenu Františka Filipovského za celoživotní mistrovství v dabingu. I ty máš s touto hereckou disciplínou své zkušenosti. Dodnes Ti fanoušci připomínají Lois Laneovou v seriálu Superman z devadesátých let, kdy ve Zlíně fungovalo dabingové studio. Nestýská se Ti po této práci?

Stýská.

Máš tři syny a tím osobně vyvracíš fakt, že se profese herečky nedá skloubit s mateřstvím. Jak náročná je vaše domácí logistika?

Naštěstí mám své děti s takovým časovým rozestupem, že se hlídají, jak říkám, „samospádem“.

Vnímáš padesátku jako nějaký zlom, důvod k bilancování?

Ne. Jen mě tak napadá, že už asi vážně mladá nikdy nebudu :-) Na co se těšíš v práci i v soukromí?

Těším na spoustu věcí, ale nerada bych to nějak specifikovala... Mám tu zkušenost, že když takhle na sebe něco prozradím, může to pak dopadnout úplně jinak.

Jako chameleon Tamara Kotrbová hraje v současném repertoáru tak rozdílné postavy, že jsme její proměnlivosti využili k natočení reklamní pozvánky do divadla!

Klip uvidíte na Facebooku a YouTube divadla.

Martin Františák: Historická fakta jsem respektoval, ale do soukromého života Jelínků vidí jen oni z jiného břehu.

Rodák z Valašského Meziříčí, dramatik, básník, a především přední český režisér má na svém kontě na šest desítek divadelních inscenací.

V současné době působí jako umělecký šéf Švandova divadla v Praze. Pro zlínské divadlo napsal novou inscenaci Trnky a hvězdy, divadelní hru vyprávějící příběh slavného moku, slivovice, a s ní spojené osudy vizovických palírníků. Inscenace je součástí tzv. regionální dramatiky, které se MDZ dlouhodobě věnuje.

Narodil jste se na Valašsku. Téma valašských tradic Vám tedy určitě není cizí. Co se Vám vybaví, když slyšíte slovo slivovice?

Dětství. Domov. Podzim. Zvuk trnek padajících na plachty pod stromem. Sbírání. A spokojenost naplněná vyprávěním dospělých. Čím Vás zaujal námět hry?

Slivovicu, jak u nás říkáme, považuji za dar.

Je zarostlá do Valašska a do lidí, i když z krajiny vyrůstá. Je v ní valašská hravost. Tolik ušlechtilých vůní, odlesků chuti a ostrosti nemá jiná pálenka na celém světě. Sám sbírám a když rok dovolí, pečuji o kvas. Sedávám v pálenici a užívám té zázračné proměny kvasu v křišťál. Tak to je poetický díl příběhu. Epický díl je příběh rodu Jelínků spjatý s příběhem světa a slivovice.

Juraje Jakubiska ve slavné sáze slovenských rodů provází včely. Tisícročná včela. U nás na Valašku kráčíme životem se slivovicí.

Příběh vizovických palírníků je velmi emotivní. Píšete rád na regionální téma?

Ano. Považuji za důležité opírat se při psaní o to, co důvěrně znám. Je to myslím takový stavební základ pro nové postavy, děj a fantazii.

A je to myslím častý rys autorů poezie i prózy – autentický popis prožitého v daném místě.

A neméně často tím místem bývá rodný kraj. Čím je téma inscenace pro dnešního diváka aktuální?

Podle mého je aktuální nebezpečí lidské malosti, které dějinně dokáže opakovaně ničit

dobré dílo. Provinčnost, nacionalismus, xenofobie atd. Neustále se historicky objevují. Tak jako se v životě Jelínků objevuje podnikatelská touha vytvořit světový podnik vedle velikých dějinných událostí – první světová válka, druhá světová válka, holocaust a komunismus. Sto roků slivovice. Sto roků lásky a bolesti.

Co pro vás bylo během psaní nejvíce náročné? Kde jste čerpal inspiraci? V čem je pro Vás inscenace výjimečná?

Náročné je pracovat s reálnými historickými motivy a dát jim život. Historie většinou nabízí holá fakta. V případě Jelínků jsou to informace o jejich podnikání. Drama ale potřebuje živé postavy. Ty si autor musí představit a korigovat v rámci dostupných informací. Někdy vám historie ze života člověka nabídne jen dva zuby a klíční kost a vy se pokoušíte ucítit a napsat celého živého člověka. Nejlépe s duší a srdcem.

Výjimečný je myslím osud židovských palírníků, které doba a čas tragicky poznamenali, ale přesto se opětovně dokázali vzchopit.

Která z postav je podle vás charakterově stěžejní a nejzajímavější? A která je Vaše nejoblíbenější?

Stěžejní jsou Zikmunda Jelínka synové. Síla tohoto svazku mě uhranula. Vztah otce a syna je do jisté míry zásadní a nesmírně silný. Pokud je nám dáno jej zažít.

S Městským divadlem Zlín nespolupracujete poprvé. Vzpomínáte si ještě na váš první společný počin?

Zlínské divadlo mě vychovalo. Těch činů bylo víc. Nejvýraznější byla asi Maryša s Petrou Hřebíčkovou. Vzpomínám ale s vděkem na všechny inscenace a chvíle, které mi byly ve Zlíně dopřány.

Vznikal text už s tím, že jste měl v hlavě zlínské herce, které dobře znáte? Jsou tam role na tělo?

Ne. Do jaké míry jde o dokument, do jaké míry o fikci?

To je tajemství, které nikdo neodhalí. Historická fakta jsem respektoval, ale do soukromého života Jelínků vidí jen oni z jiného břehu. Snad mi „štamprla“ neztrpkne v ústech. Psal jsem to s jistou úctou, ale i drzostí. Bez kuráže to nejde.

Je to pro autora lehčí, když se může při psaní chytit skutečných osudů, nebo naopak realita určitou měrou svazuje?

Skutečné osudy mohou být podnětné. A životní příběh Jelínků je dramatický i podnětný. Ale to většinou bývá každý život, pokud si všímáme detailů. Také myslím, že Vizovice jsou dobrým místem pro tento veliký příběh.

Regionální dramatika – jak ji vnímáte?

Mají se regionální divadla věnovat regionálním tématům? A proč?

Pochopitelně. Myslím, že je dobré oživovat paměť konkrétní krajiny. Sledovat detaily dobrého i nedobrého. Učit se z nich a posouvat novým generacím. Je to jako s kvasem.

V Praze vám o něm nikdo nic nepoví, ale v každé dědině na Valašsku jsou tajné vysoké školy dobrého kvašení. To platí i u divadla.

Vy slivovici vyvážíte z Valašska do celého světa. To stejné umí i divadlo. Po celém světě.

Vyvážet příběhy, mnoha míst a domovů.

Má příběh rodiny Jelínků potenciál překročit i hranice regionu?

Je to silný, lidský a bolavě pravdivý příběh.

Tedy ano.

Focení mezi trnkami Bratry Jelínky – tedy přesněji Marka Příkazkého a Zdeňka Lambora jsme vyvezli na konci září nad Vizovice, do sadů společnosti Rudolf Jelínek, s jedním cílem: pořídit neodolatelnou fotku TRNEK A HVĚZD na reklamní billboardy. Mělo to jeden háček – téměř všechny trnky už tou dobou pracovaly na své zásadní životní proměně v kvas. Celé řady kmenů a větví, které zdobilo už jen listí! Až na jeden jediný, starý strom před bránou sadu a dvě bedýnky švestek, které jsme sběračům na poslední chvíli z vlečky sundali a znovu rozsypali po zemi… Ani nechtějte slyšet reakci. Ale s podzimním slunkem nad hlavou a krásným výhledem na vizovské kotáry se vše nakonec podařilo. Díky kreativitě fotografa Marka Malůška a neskonalé trpělivosti kolegů z vizovické likérky!

Čarování v malírně Scénografie představení TRNKY A HVĚZDY počítá s tím, že na jevišti budou ze stromů padat švestky…

Naši umělečtí malíři Radek Herold a Karel Povondra se nezaleknou žádné výzvy – už vyráběli kde co!

A tak u nás polystyrenová velikonoční vajíčka nastoupila cestou pokusů a omylů svou proměnu v trnky…

V trnky, které se nebudou chovat jako lehoučký polystyren. V trnky, které budou realisticky viset na stromech a realisticky z nich padat! A že jich na naše velké jeviště potřebujeme hodně! Zatím malíři skončili na čísle 2000 kusů! A přes samé trnky ještě museli zvládnout práci i na dalších částech scény – třeba hrobech rodiny Jelínkových…

Inspirace z hereckých šaten Zeptali jsme se herců. Ať už v inscenaci hrají, nebo nehrají, na co by diváky nejraději pozvali? Nechte se inspirovat!

Zdeněk Julina Chtěl bych pozvat na Osobní poplach. Čekají nás poslední dvě představení, tak ať si je společně užijeme!!!

Taky Dnes večer nevařím! Pánové, přijďte se podívat, zachráníme vám manželství!

Petra Králová Moje srdcovka je Osobní poplach. Ve Studiu Z mě oslovilo a dojalo představení Harold a Maude a do Dílny bych ráda pozvala diváky na blízké setkání s Procházkou slavnými muzikály, na kterou se s mým mužem vždy velmi těšíme.

Radovan Král Jako „divák“ divákovi bych na podzim určitě doporučil vynikající představení Osobní poplach se skvělým Zdeňkem Julinou a nebo něžnou komedii ze života ve Studiu Z Dnes večer nevařím. Jako „herec“ všechny zvu samozřejmě na Šakalí léta, skvělou divadelní verzi muzikálu, kdy včera znamenalo předevčírem. A propos, jakákoli volba v MDZ je správnou!

Luděk Randár Poprask na laguně.

Skvělá komedie, která nebyla zařazena do předplatného. Přijďte se pobavit!

Kateřina Liďáková Noc bláznů! Přehlídka diagnóz aneb nic není nemožné!

Přijďte se podívat, jak těžké může pro křehké duše být fungování podle „společenských“ pravidel a ocenit jejich nepatrné krůčky na poli umění i vzájemných sociálních vztahů. Budou to potřebovat!

Silvestr v divadle s legendární komedií

Saturnin 31. 12. v 18.00, Velký sál. Jednotné vstupné 900 Kč. V ceně přípitek a raut.

Noc bláznů Společenstvo vlastníků Baskerville: Záhada Sherlocka Holmese Donaha!

Mary Albion Výhody výhodná cena stálé místo v hledišti začátky představení v 17.00 6 titulů včetně muzikálu program na dva měsíce do schránky zdarma přednostní rezervace vstupenek beseda s herci po představení divadelní programy MDZ za sníženou cenu

Skvělý tip na vánoční dárek

Hrací dny R1 – pátek I 17.00 R2 – úterý I 17.00

Jak ho získat vyplněním formuláře na www.divadlozlin.cz/predplatne osobní návštěvou pokladny (pracovní dny 11.00 – 18.00)

V prodeji od listopadu 950 Kč

Slevy 150 Kč pro seniory narozené před rokem 1961 včetně a pro studenty 50 % pro držitele průkazu ZTP i ZTP/P (sleva je poskytována i osobě doprovázející osobu ZTP i ZTP/P)

více informací na www.divadlozlin.cz Kontakt: prodej@divadlozlin.cz 577 636 207, 577 636 220 nebo 737 227 856

Roční předplatné 2022 Začátky představení v 17 hodin divadlozlin.cz

Vážení predplatitelia!

S veľkým potešením Vám predstavujem inscenácie pre ročné predplatné 2022.

Pracovali sme na ňom s láskou a centrom našich úvah ste boli predovšetkým Vy, naši diváci. Pretože Vy ste tí, ktorí dávajú celej našej práci zmysel. Som hlboko presvedčený, že sa nám podarilo pripraviť mimoriadne atraktívnu ponuku, ktorá naplní Vaše očakávania a prinesie Vám do života, počas budúceho roka, niekoľko krásnych a nezabudnuteľných večerov. Čo sme teda pre vás prichystali? Každoročne je jednou zo základných línií dramplánu séria komédií a nebude tomu inak ani teraz. Túto líniu potom dopĺňajú línie ďalšie, špecifickejšie ako je napr. muzikál.

Ten je už v repertoári nášho divadla tradíciou. A my dobré tradície ctíme, lebo bez kvalitného muzikálu si už sezónu v MDZ nedokáže predstaviť hádam nikto. Ako už býva posledné roky zvykom, nebudú chýbať ani novinky – české premiéry, teda hry, ktoré budete môcť v Českej republike vidieť ako prví práve Vy, naši predplatitelia.

Patrik Lančarič umělecký šéf MDZ

Louis Nowra

NOC BLÁZNŮ režie: Zdeněk Dušek Nezkušený režisér Lewis chystá svůj debut. Ovšem ne ve vysněném divadle, ale v psychiatrické léčebně s místními klienty v rámci terapie.

A jeden z „herců“ si navíc umíní, že ideálním titulem pro nazkoušení bude opera, ačkoliv nikdo z nich neumí hrát a ani zpívat! Kdo je tady vlastně blázen? Inteligentní humor nejhranějšího australského dramatika a nádherné herecké příležitosti dělají z této hry jednu z nejoblíbenějších komedií současnosti.

Jiří Havelka

SPOLEČENSTVO VLASTNÍKŮ režie: Patrik Lančarič Právě zasedá společenstvo vlastníků bytového domu. Na programu toho mají celkem hodně. Střecha je totiž v havarijním stavu.

Zatéká tam, v trámech řádí dřevomorka. Světlíky hnijí a padající tašky ohrožují kolemjdoucí. Je potřeba udělat nové plynové rozvody a zřídit výtah. Jenže jak to udělat, když ve fondu oprav je pouhých sto padesát tisíc? A u stolu sedí čtrnáct lidí, čtrnáct vlastníků, a téměř každý má jinou představu o řešení.

Komedie oceněná Českým lvem.

Ken Ludwig

BASKERVILLE: ZÁHADA SHERLOCKA HOLMESE režie: Alexander Minajev Anglická blata, pochmurný svět mlhy a zrádných bažin, zločinců a bestií.

Vítr honící se po vřesovišti. Nocí zní hrozivé mlaskání a funění, při kterém tuhne krev v žilách. Příšera z dávných pověstí, která opět vraždí! Proč ale zrovna sira Charlese, milý Watsone? Napínavý a strašidelný příběh o prokletí rodu Baskervillů přichází na scénu. Slavná detektivka v nové, ryze komediální adaptaci.

Terrence McNally, David Yazbek

DONAHA! Režie: Patrik Lančarič

Parta kamarádů, bývalých ocelářů, se ze dne na den ocitne bez práce a bez možnosti zabezpečit sebe a své rodiny. Dluhy rostou, manželky si zoufají, situace je velmi vážná. Rozhodnou se tedy pro kariéru striptérů! Inspiraci najdou u profesionálů, kteří do města pravidelně dojíždí a u dámského publika sklízí obrovský úspěch. Na tom přece nemůže být nic složitého: zatancovat, a nakonec se svléknout! Slavný muzikál konečně i ve Zlíně!

Tracy Letts

MARY

režie: Janusz Klimsza

Mary Page Marlowová je dcera, manželka, matka, milenka… Jsme v šedesáti stejní s oním desetiletým JÁ, se kterým jsme sdíleli první roky života? Jsou výhry dvacetiletého a selhání v padesáti zakoušeny identickým člověkem? Je život snůškou náhod, nebo řízen osudem? Jsou to naše rozhodnutí, která určují jeho směr? A když se ohlédneme zpět, rozhodli bychom se stejně? Česká premiéra nového příběhu od autora hry „Srpen v zemi indiánů“. V roli Mary se představí šest hereček a jedna panenka.

Mike Bartlett

Albion

režie: Patrik Lančarič

Ve zpustlé zahradě. V domě, jenž býval domovem. Jedna žena hledá semínka naděje. Audrey odchází z velkoměsta na venkov.

Vzdává se úspěchu v podnikání pro svůj velký projekt, svůj sen.

Rozhodne se vše obětovat tomu, aby zahradu vzkřísila, aby jí vrátila její původní velkolepou podobu a spolu s ní i staré dobré časy. Aby bylo vše jako dřív. Ale lze vůbec vrátit čas? A za jakou cenu? Nádherný příběh Mikea Bartletta poprvé na českém jevišti.

Osobní poplach se loučí Osobní poplach je výjimečná inscenace, která ze současného repertoáru zlínského divadla vybočuje hned v několika směrech. Jednak je nositelem tradice regionální dramaturgie, kterou je Městské divadlo Zlín už vyhlášené (inscenace Žítkovské bohyně, Zvlčení, Palubní deník Hanzelky a Zikmunda, sága rodiny Baťových, Trnky a hvězdy), jednak ji asi nejvíce ze všech titulů současného repertoáru poznamenala covidová stopka.

Balada o řezníkovi, jak zní podtitul, měla velmi úspěšnou premiéru 29. února 2020 a slibně našlápnuto, ale hned nato musela divadla na dlouhé měsíce zavřít.

Ale – zafungovalo štěstí v neštěstí. Premiéru si totiž nenechali ujít někteří kritikové, kteří rozhodují i o Cenách Thálie. Na nominaci na toto prestižní divadelní ocenění pro představitele hlavní role Zdeňka Julinu to stačilo.

Po letních prázdninách MDZ náročnou inscenaci po roce a půl nehraní oprášilo, aby ji divákům nabídlo znovu ještě alespoň v několika posledních reprízách. „To rozhodnutí, kterou inscenaci zachovat a se kterými se rozloučit bez derniéry, bylo jednoznačné. Osobní poplach je natolik mimořádný,“ uvedl ředitel divadla Petr Michálek.

Poslední příležitost vidět Osobní poplach bude 5. 11. a 4. 12. 2021 (derniéra).

Napsali o Osobním poplachu: „Hlavního hrdinu hraje Zdeněk Julina a jde o neobvyklý, vynikající výkon. Jeho Jožka mluví vážně i nevážně, tančí, zpívá, provokuje, zlobí, umí nakazit okolí radostí, ale také zklamat.

Je ohleduplný a něžný, a přesto dovede občas zranit, jeho žerty jsou někdy drsné, ale vždy lidsky správně zacílené, a přitom působí naprosto autenticky a přesvědčivě, jako by vystoupil ze záběru z rodinné kroniky." „Podstatnou složku inscenace tvoří hudba. Živou ji přinášejí horňáčtí muzikanti v čele s hostujícími Jurou Petrů a Petrem Mičkou.

Jedinečný znalec folkloru a originální současný skladatel Jiří Pavlica se zasloužil o to, že muzika rozvíjí v inscenaci obecné téma hodnoty trvající přes hranice času a přes omezení daná konečností lidských životů.“ Milan Uhde www.aktualne.cz

„Řezníka Jožku Slováka z rodu hrabalovských pábitelů i vesnických furiantů hraje s úctyhodným nasazením Zdeněk Julina. Nemá sice řeznickou figuru, zato emotivní výbušnost i uvěřitelnou houževnatost. S ní Jožka vzdoruje prokletí generace, která celý svůj dospělý život byla nucena prožít v komunistickém režimu. Švejkovský humor sycený slováckou slivovicí sice prorážel díry ke svobodnému nadechnutí, když se ale přidaly i soukromé karamboly jako nemožnost mít dítě a smrtelná choroba manželky, nadechnout se nedalo.“ „Tak sugestivně předvedené delirium tremens jsem na jevišti nezažil.“ Richard Erml Divadelní noviny

„Osobní poplach mě vystřelil ze sedadla a ruce mi k potlesku a vyjádření mého stavu na konci představení nemohly stačit. Tak jsem i něco volala na ty dokonalé lidi na jevišti a z očí mi tekl potok slz. Kdybych měla najít jedinou vadu na tomto představení, neuspěla bych. Myslím, že i když neplní hlediště tak, jako jiné kasovní trháky, svou silou si nezadá s Bohyněmi, Malovaným na skle a jinými slavnými kousky.

Poetický obraz, který září jako kapka rosy v ranním slunci. Za sebe bych řekla, že je to tak moc o životě, až z toho převelice mrazí ve smíchu i ve smutku.“ Jana P. divačka

Kdo je tady vlastně blázen?

Vítejte v psychiatrické léčebně! Svůj debut tady chystá mladinký divadelní režisér Lewis. Ovšem nikoliv s herci, ale s místními klienty v rámci terapie. V hlavní roli bipolární porucha, autismus, pyromanie, obsedantně-kompulzivní porucha, narkomanie… Jeden z „herců“ si navíc umíní, že ideálním žánrem bude opera. Jenže nikdo z nich neumí hrát, ani zpívat, natož pak italsky!

V rychlosti se Štěpánem Princem, který hraje režiséra Lewise:

V rychlosti s Gustavem Řezníčkem, který hraje pacienta Roye:

Jsi do něčeho blázen? Do čeho?

Do sýrů, mám rád sýry. Hodně sýrů ve velkém množství.

Co tě přivádí k šílenství?

Bezradnost.

Chtěl by sis roli režiséra zkusit opravdu?

Zaujalo tě to něčím?

Myslím, že pro to nemám moc vlohy. Z pozice herce je ale zajímavá zkušenost být v kůži režiséra.

Co je pro tebe nejlepší terapie? U čeho si nejlíp odpočineš?

Rád spím, poslouchám hudbu, ale odpočinu si i u vaření, pokud se to dá pak jíst. Když ne, jdu to vydýchat do lesa.

Noc bláznů v režii Zdeňka Duška má premiéru 27. 11. 2021 ve Velkém sále.

Dále hrají: Marie Vojtěchová, Marek Příkazký, Kateřina Liďáková, Pavel Vacek, Zdeněk Lambor, Tamara Kotrbová, Lucie Rybnikářová, Radovan Král, Jan Leflík.

Máš rád operu?

Ano! I když jsem už dlouho žádnou neviděl.

Ve Zlíně jsou možnosti, bohužel, téměř nulové.

Co je pro tebe nejlepší terapie?

U čeho si nejlíp odpočineš?

Nejlepší odpočinkovou terapií je pro mě vaření nebo dlouhý spánek.

Děti do divadla patří!

Pohádka o Palečkovi

Pat & Mat Oblíbení večerníčkoví kutilové PAT a MAT už zvládli spoustu úkolů. Doma, na chatě, na zahradě... Teď ale zavítali do prostředí, které ještě neznají - do divadla! I sem přišli všechno natřít, vyspravit, smontovat, přišroubovat, nařezat... a zároveň objevují tajemství a kouzla, která umí jen divadlo.

V hlavních rolích dva několikanásobní tátové Pavel Vacek a Josef Koller.

Hrajeme: 14. 11. ve 14:30

!

... a je to

Nejmenší pohádkový hrdina na největším českém divadelním jevišti! Co je opravdu VELKÉ a co MALÉ? Může být to NEJMENŠÍ důležitější než to NEJVĚTŠÍ?

Pohádka plná velkých maličkostí!

Hrajeme: 16. 11. , 5.12. (s Mikulášskou nadílkou) a 26. 12. vždy ve 14:30

Živá hudba od skladatele Zdeňka Krále

půvabné a hravé loutky Báry Čechové

pohádkový zážitek!

zlínští herci originální humor autora a režiséra Jiřího Jelínka

Dvojjediný Pavel Vacek divadelní herec a rozhlasový moderátor V současné době nosí v hlavě role do celkem šesti inscenací v Městském divadle Zlín. Vidět ho můžete v novinkách Velkého sálu i Studia Z - Šakalí léta, Poslední ze žhavých milenců, Poprask na laguně, pohádce pro děti i dospělé Pat & Mat, či komediích Testosteron a Splašené nůžky. V listopadu jej čekají premiéry regionálního dramatu Trnky a hvězdy a terapeutické komedie Noc bláznů. K tomu ho můžete pětkrát týdně slyšet z éteru Českého rozhlasu Zlín, kde moderuje pořad Rendez-vous. Jak se mu daří kombinovat dvě náročná zaměstnání a k tomu rodinu?

Od roku 2003 jsi členem uměleckého souboru Městského divadla Zlín. To už jsou téměř dvě desítky let. Co se pro Tebe jako herce změnilo od doby, kdy jsi do chodeb tohoto divadelního domu vstoupil poprvé, v porovnání s tím, jak vnímáš jeho fungování teď?

Jsem samozřejmě v úplně jiné životní fázi. S tím souvisí i celkově jiné vnímání světa a tudíž i divadla. Obecně bych řekl, že mi dnes připadá vše menší, než mi připadalo tehdy. To platí například i o budově divadla. Dnes už v ní tak snadno nezabloudím. A jsem rád, že můžu říct, že i když jsou některá období silnější než jiná, pořád se ve zlínském divadle cítím moc dobře.

Do zlínského rozhlasu jsi přišel v roce 2017.

Co byl hlavní moment, kdy sis řekl, že chceš kromě hraní v divadle ještě pracovat jako rozhlasový moderátor?

Mohl bych se vrátit až, tuším, do roku 1988, kdy jsem stál před rozhlasovým mikrofonem poprvé. Tehdy jsem se úspěšně zúčastnil konkurzu do Českého rozhlasu Brno na dětské pořady a rozhlasové hry. Mikrofonu jsem se chytil a od té doby už nepustil. Tím okamžikem pro mě vlastně začalo nabírat reálnějších rozměrů i to, že bych se opravdu mohl profesionálně věnovat herectví, o kterém už jsem v té době snil. A verbální projev a hlasové výrazové prostředky jsou pro mě na herectví velmi důležité. Za ta léta jsem získal spoustu zkušeností s rozhlasovými hrami, předtáčenými pořady, dabingem, natáčením rádiových reklam, audioknih, komentářů, e-learningů, moderováním různých akcí, zpracováním zvukového záznamu... Ale živé moderování v rozhlase se

mi vyhýbalo. A tak když si mě najednou našlo a existovala možnost skloubit je s divadlem, což pro mě bylo podstatné, neváhal jsem.

A jsem za tu příležitost nesmírně vděčný.

Otevřel se mi úplně nový svět, o kterém jsem měl vlastně předtím docela zkreslené představy.

Fascinující aura živého vysílání včetně jeho kompletního řízení. S každým dalším rozsvícením červeného „on air” ve studiu se na tom všem stávám závislejší. I když se člověk někdy i zapotí, protože je to opravdu živý organismus, neuvěřitelně mě to baví. Formulaci z úvodu tohoto rozhovoru "dvě náročná zaměstnání” odmítám.

Náročné to být někdy může, ale nikdy jsem neřekl o divadle ani o rozhlase, že „jdu do práce".

Kdokoli z mého okolí by to mohl potvrdit. Vždy jdu „do divadla” a „do rozhlasu”.

Jak vypadá Tvůj pracovní den, kdy musíš zvládnout divadlo i rozhlas?

Jen pro informaci, takhle nevypadá rozhodně KAŽDÝ pracovní den. Ale jsou období, kdy se to třeba i celý týden sejde takhle: 9-13 hod. zkouška v divadle, cca 13:10 příchod do rozhlasu, 14-16:05 živé vysílání, 17-20 hod. večerní zkouška v divadle, případně v 18 hod. příchod do divadla a 19-cca 22 hod. představení.

Když se vše vydaří, jsem na konci takového dne příjemně unavený (sportovci znají) a šťastný.

Cítíš se být více hercem nebo rozhlasákem?

Kdybys měl zvolit jedno z těchto zaměstnání, které by to bylo?

Jsem herec. Vždycky jsem chtěl být herec, jsem šťastný na jevišti a myslím, že i kdybych už nikdy nikde nic nehrál, tak se budu pořád vnímat jako herec. Ale snad už o sobě můžu říct, i s vědomím toho, že už vím, co všechno

to slovo obnáší, že jsem i moderátor. Aktuálně jsou pro mě herectví a moderování jako taková siamská dvojčata. Případné vynucené oddělování by bylo hodně riskantní pro mé nitro a bylo by velmi bolestivé. A vy se chcete ptát, u kterého z dvojčat bych byl radši, kdyby přežilo?

Jsi tatínkem dvou dětí. Dá se s nimi stíhat trávit i nějaký volný čas, nebo za Tebou musí přijít do divadla a rozhlasu, aby Tě viděly? :-) Kdybych začal mít pocit, že mě moje povolání vzdaluje rodině, přestal bych se v něm cítit dobře a situaci bych řešil. Po dnech, jaké jsem popsal výš, kdy odcházím z domu ráno a vracím se pozdě večer, pak nastane období, kdy jde pro mě všechno ostatní stranou a existuje jen rodina. Pocit, že bych mým dětem chyběl, bych nesnesl. Ony ví, že se třeba pár dní s tatínkem uvidí jen ráno, ale že pak spolu budeme o to víc. A rozhodujícím faktorem je samozřejmě stoprocentní podpora mé manželky. Zvenčí se to může zdát složitější, ale já zaťukám na dřevo, že zatím to funguje skvěle. Takové děti kamioňáků to mají v tomto směru určitě těžší. :-) Lákalo by Tě v rozhlase dělat ještě něco jiného?

Poznal jsem blíž vlastně všechny základní rozhlasové profese. Ke všem chovám hluboký obdiv. Kdybych měl jedním slovem charakterizovat nejen Český rozhlas Zlín, kde je opravdu skvělý tým, ale vlastně celý Český rozhlas, tak by to bylo slovo "profesionalita". Přijde mi, že každý je tam na svém místě. A s tímto pocitem vlastně ani nedokážu uvažovat, že bych tam dělal něco jiného nebo že by mě to lákalo.

Nepřemýšlím o tom. Ani teď jsem se nad tím nezamyslel. :-)

Pavel Vacek v inscenaci Poprask na laguně Pavel Vacek za rozhlasovým mikrofonem Českého rozhlasu Zlín (foto: Khalil Baalbaki)

Na kterou divadelní roli či inscenaci vzpomínáš za své působení v MDZ nejvíce?

A kterou hru nosíš v hlavě a myslíš si na ni, že bys ji rád zařadil na repertoár a zahrál si v ní?

Těch rolí, na které vzpomínám, je víc a zdaleka to není o jejich čase na jevišti či množství slov...

Zvláštní je, že jako první mě při této v rozhovorech velmi obvyklé otázce vždy napadne Cherubín z „Figarovy svatby” v originálním pojetí režiséra Zdeňka Duška a Paco v „Muži z kraje La Mancha”. A za nimi letí hlavou vždy už v pozměněném pořadí další role a inscenace, vždy je tam pouliční divadlo „Blázni jsme divadlem”, inscenace „Elektrická puma”, „Mezi nebem a ženou”, „Palubní deník Hanzelky a Zikmunda”, „Brouk v hlavě”, „Žítkovské bohyně”, „Faust”, „Idiot”, ale třeba i scénické čtení „Pěšky do nebe”, Edmund z „Krále Leara” se mi teď vybavil, z poslední doby pak třeba Lorin v „Glorii” či inscenace „Moskyti”... A vyplavávaly by další role a inscenace, určitě jsem nezmínil nějakou, o které si zítra řeknu: „Vždyť tu považuji za stěžejní”.

Celkově můžu říct, že vzpomínám rád. Mnohem raději, než že bych uvažoval, co bych si ještě chtěl zahrát. To ale neznamená, že nesním. ;-)

Hrajeme mezi vánočními svátky: 26. 12. ve 14:30 Pohádka o Palečkovi 27. 12. v 17:00 Válka Roseových 2022 – premiéra (Dílna) 28. 12. v 19:00 Pýcha a předsudek (sk.1) 29. 12. v 17:00 Sluha dvou pánů – derniéra 30. 12. v 17:00 Splašené nůžky 31. 12. v 18:00 Saturnin – Silvestrovské představení s přípitkem a rautem

Zveme do divadla děti i jejich rodiče!

Přivezeme na zlínské jeviště tyto pohádky: 10. – 11. 11. ve 14:30 Princezna ze mlejna 8. – 19. 12. ve 14:30 Maxipes Fík 9. 1. ve 14:30 Lotrando a Zubejda 12. – 13. 1. ve 14:30 Princezna ze mlejna

Sluha dvou pánů

Princezna ze mlejna

Doprodej v pokladně MDZ nebo na www.divadlozlin.cz.

Otevřené divadlo Divadlo je magický prostor.

Místo zázraků. Zatajeného dechu jako v dětství, když jsme rozbalovali dárky pod vánočním stromkem.

Je to místo smíchu. A možná slz. I skrze ten smích.

Místo příběhů a očekávání. Pochopení a snad i uchopení. Sebepoznání. Přemýšlení.

Nebo jen pozorování.

Místo odpočinku i vzdoru. Překračování vlastních limitů.

Místo snů, které si přes vlákna vlastní fantazie křehce - ve strachu, aby nám nezmizely, přetahujeme do reality.

Návrat do dětství v nás. K hravosti. K průzračné přímočarosti.

V divadle sníte realitu a žijete sny.

V divadle můžete být vším, i sami sebou.

Stačí pouze jediné… dovolit si to a vstoupit…

Průvodcem vám bude Petr Nýdrle.

Co v rámci nové platformy Otevřené divadlo nabízíme?

– lektorské úvody s herci a jinými hosty před vybranými reprízami – jednorázové herecké workshopy k vybraným inscenacím – semináře a kurzy (herectví pro mládež i dospělé, tvůrčí psaní) – komentované prohlídky divadelního zákulisí Stačí sledovat program divadla.

Jako krém na boty Zatímco v USA je používání černého make-upu, tzv. blackface, vnímáno negativně, v Česku mu lidé donedávna každý víkend vesele tleskali u televizních obrazovek v rámci pořadu Tvoje tvář má známý hlas. Řešit se začalo ale i tam, stejně jako v divadelních maskérnách po celém světě. V té naší taky – jakým způsobem přistoupit k líčení postavy, která je autorem předepsaná jako černošská, nebylo jasné ještě ani pár dní před premiérou komedie Řidič slečny Daisy. Černošského šoféra v ní ztvárňuje Rostislav Marek. Co si myslí o divadelní proměně bělocha v černocha a o líčení „krémem na boty“? „Černou tělku už jsem měl na sobě dvakrát – v inscenacích Jesse Semple se žení a Rozinka na slunci. To bylo zhruba před třiceti lety.

Nikdy by mě nenapadlo, že dojde k takové společenské proměně vnímání líčení u bílých herců. Dnes jsem na 80 % přesvědčen, že nemohu být úplně černý, protože jednak je to divadelně nemoderní a jednak společensky nekorektní. A vychází mi z toho Afroameričan, který bude tmavý, ale ne úplně černý.” „Pokud bych se nalíčil v Americe, tak by mě asi zastřelili. Společnost už je tam tak vyhraněná, že si nedovedou představit, že by třeba Othella nehrál černý herec. Vnímají to jako degradaci rasy. Já si myslím, že bychom si měli uchovávat zdravý rozum, protože líčení do divadla patří a naopak často pomáhá divákovi lépe se v inscenaci orientovat. Pravda ale je, že když se herec na jevišti potí a zároveň tím odličuje, tak to působí až směšně. A v Dílně na vzdálenost metru od diváka je to hodně vidět.”

„Je velice těžké zahrát vnitřně to, že jsem černý.

Snažím se to naznačovat jinak – hlasem, pohybem. A podle ohlasů těch, kteří inscenaci už viděli, to stačí.”

Proč dramaturgie divadla po takovém titulu sáhla? „Šli jsme do toho, i když nemáme černého herce.

Jedním z důvodů bylo i to, že ta hra je výrazně protirasistická. Vzájemné porozumění v ní hledají starší židovská dáma a černošský šofér a vzniká mezi nimi hluboké přátelství. V tom je ten příběh silný. A k tomu problematičtějšímu líčení - jinakost, když je viditelná i vizuálně, je o to silnější. K tomuto závěru jsem dospěl i přesto, že mi líčení černou tělkou přijde v dnešní době divadelně neestetické,“ řekl dramaturg inscenace Vladimír Fekar. Řidič slečny Daisy měl v Dílně v režii Petra Akimova premiéru 26. srpna 2021 a po boku Rosti Marka se v ní objevuje Milena Marcilisová.

Autor Alfred Uhry byl za původní divadelní hru nominován na Pulitzerovu cenu a filmová verze z roku 1989 vyhrála několik Oscarů.

Řidič slečny Daisy 2021

Othello 1961

Jezdil jsem u paní Daisy 1989

Othello 1980

Hrozinka na slunci 1990

Othello 2000

O myších a lidech 2013

Jesse Semple se žení 1961

Dárkové poukazy Nepotřebujete přesně znát vkus obdarovaného. Poukaz si sami vyměníte v pokladně za lístky na představení podle vlastního vkusu, nálady a podle svých časových možností. Poukaz platí na jakékoli představení z naší produkce, ale i na hosty. A na všechny naše scény: Velký sál, Studio Z i Dílnu. Nebo se dá za poukaz pořídit například kuponové předplatné. Využití je tedy všestranné.

K dostání v hodnotě 200, 400 a 600 Kč buď osobně v pokladně MDZ (všední dny 11.00 – 18.00) nebo on-line na www.divadlozlin.cz v sekci Prodej.

POZOR! NAŠE DÁRKOVÉ POUKAZY JSOU IDEÁLNÍM DÁRKEM!

Hladový Kašpárek pokračuje!

Podcast Městského divadla Zlín jede dál! A nabízí už skoro 90 pořadů! Nejnověji nabízí reportáže z aktuálního dění v divadle, ale pustit si můžete i starší záznamy - herecké improvizace, rozhovory, písničky, ale i audiodramata a zajímavé speciály poslouchejte kdykoliv a kdekoliv na m rek.co kaspa y v o d la www.h

Vydává Městské divadlo Zlín, příspěvková organizace Zřizovatel: statutární město Zlín Registrováno MKČR pod číslem E 19719 Redakce: Blanka Kovandová, Veronika Jurčová, Hana Vondrášková Anotace: Katarína Kašpárková Koišová, Vladimír Fekar Ředitel: Petr Michálek Umělecký šéf: Patrik Lančarič Grafická úprava: Michal Malina Fotografie: Marek Malůšek, Blanka Kovandová a archiv MDZ Náklad: 10 000 ks Kontakty: třída Tomáše Bati 4091, 760 01 Zlín pokladna: prodej@divadlozlin.cz, 737 227 856, 577 636 207 inzerce: vondraskova@divadlozlin.cz Změna programu vyhrazena NEPRODEJNÉ Něco se vám obzvlášť líbilo? Něco bychom naopak mohli vylepšit? Napište nám, váš názor nás zajímá!

divadlo.zlin

DivadloZlin

#divadlozlin

mestskedivadlozlin

Městské divadlo Zlín finančně podporuje také Zlínský kraj a Ministerstvo kultury České republiky.

Magazín Tady a teď najdete ZDARMA na více než 60 místech ve Zlíně a okolí.

divadlozlin.cz