TOM STOPPARD (KDO SE NALADÍ NA SPRÁVNOU NOTU)

hra pro šest osob a orchestr s hudbou Andrého Previna režie — Patrik Lančarič dirigent — Jakub Klecker česká premiéra

— 24. dubna 2024 v budově Kongresového centra Zlín (KCZ)

— 11. května 2024 ve Velkém sále MDZ

V nové sezóně nabízíme našim divákům jedinečnou bonusovou lahůdku: společný projekt s Filharmonií Bohuslava Martinů. Obě umělecká tělesa spojí síly opět po více než patnácti letech od legendární inscenace Smrt Hippodamie. Tentokráte uvádíme v české premiéře na jeviště hru zlínského rodáka Toma Stopparda, v níž je spojení s orchestrem přímo předepsáno autorem.

Co se vlastně skrývá pod hravým názvem hry?

Hudba je již v samotném pojmenování: EGBDF jsou totiž notové řádky houslového klíče. Anglická věta Every Good Boy Deserves Favour je mnemotechnická pomůcka pro jejich zapamatování. Stoppardova originální hra je především hrou o manipulaci myšlení. Dva muži sdílejí celu v psychiatrické léčebně. Alexander tam byl za své politické názory násilně umístěn, Ivanov je skutečný pacient. V jeho hlavě zní orchestr a on je skálopevně přesvědčen, že ho diriguje a řídí. Dva „pacienti“, dvě rozdílné reality. Alexandra navštěvuje lékař, ale i plukovník KGB. Alexander může být z psychiatrie propuštěn. Je to přece tak jednoduché: stačí jen říct, že jeho kritika vlády je výplodem jeho chorého mozku. Tom Stoppard vytvořil absurdní hru, kterou proniká jeho svérázný jazykový humor a vtip, ale která je především jasným odsudkem těch, kteří zbavují člověka jeho osobnosti a možnosti svobodně říkat, co si myslí

Speciální projekt MDZ a FBM není součástí předplatného. Naši předplatitelé však budou mít možnost získat vstupenky přednostně!

Pozor!

Tom Stoppard a náš kraj

Uvedení Stoppardovy hry zapadá do linie tzv. regionální dramaturgie, v níž vedle lokálních témat představujeme také díla významných rodáků z našeho kraje. Tom Stoppard (vl. jménem Tomáš Sträussler) se narodil v roce 1937 v prvorepublikovém Československu ve Zlíně významnému lékaři Baťovy nemocnice. Útěk židovské rodiny před nacisty v roce 1939 by se neuskutečnil bez společné pomoci zlínských Baťových závodů a filiálky v Singapuru. Otec poté při jednom z japonských náletů na Singapur zahynul. Matka se později vdala za britského důstojníka Stopparda a spolu se svým synem se pak odstěhovala do Británie. Je naší snahou Stoppardovu stopu, kterou zanechal ve světové dramatice, mapovat i v následujících letech.

Připomínka okupace

Vazby na zemi svých kořenů se Stoppard nikdy zcela nevzdal Jednoznačným důkazem je i tato hra, jíž dal přímo najevo, jak moc mu záleží na osudu jeho rodného Československa. Stoppard ji napsal jako poctu sovětským disidentům Viktoru Fainbergovi a Vladimíru Bukovskému. Fainberg, který zorganizoval 25. srpna 1968 v Moskvě na Rudém náměstí demonstraci proti okupaci Československa, byl spolu s ostatními demonstrujícími zatčen a odveden k výslechu. Po několika dnech ve vazbě byl převezen na psychiatrickou kliniku. Viktor Fainberg také jasně pojmenovával už víc než před patnácti lety nebezpečí putinovského ruského režimu. Letos v lednu bohužel tento odvážný muž zemřel. Druhý z dvojice sovětských disidentů, Vladimír Bukovský, otevřeně pojmenovával zneužívání psychiatrických ústavů sovětskou mocí. V kontextu okupační války na Ukrajině a množících se případů, kdy Putinovo Rusko zavírá novináře na psychiatrii, nabývá poselství hry EGBDF opět na výpovědní síle a aktuálnosti.

Neobvyklé zapojení orchestru

Toto výjimečné hudebně dramatické dílo Stoppard napsal spolu s hudebním skladatelem a dirigentem Andrém Previnem K napsání díla pro herce a orchestr inspiroval Stopparda samotný Previn v době, kdy působil jako dirigent Londýnského symfonického orchestru. Originalita hry tkví také v tom, že orchestr a hudba není v pravém slova smyslu hudbou scénickou, ale lze ji považovat dokonce za netradiční jednající postavu Previna spojuje se Stoppardem navíc i podobný osud Tento významný americký hudební skladatel, dirigent a klavírista německého původu, čtyřnásobný držitel filmového Oscara a desetinásobný držitel Ceny Grammy, byl nucen, obdobně jako Tom Stoppard, se svou rodinou v roce 1939 emigrovat ze své rodné vlasti – z Německa

Jen 4× a dost

Inscenace EGBDF bude opravdu exkluzivní: uvedeme ji pouze čtyřikrát. Dvakrát ji do svého repertoáru pro své předplatitele a posluchače zahrne Filharmonie Bohuslava Martinů, dvakrát ji budete moci zhlédnout na jevišti Městského divadla Zlín. Sledujte proto prosím termíny uvedení!

Návrat ke spolupráci s Filharmonií

Městské divadlo Zlín navazuje po letech tímto projektem na jiný mimořádně úspěšný projekt, který zaznamenal obrovský kritický i divácký ohlas. Strhující inscenace scénického melodramu Zdeňka Fibicha Smrt Hippodamie měla premiéru v roce 2006. Režie se ujal Jan Antonín Pitínský, dirigentské taktovky Roman Válek. Natočila ji Česká televize, divadlo s ní hostovalo v Brně, a v roce 2008 sklízela ovace dokonce i v ukrajinském Lvově. Vztahy s Filharmonií zůstávaly od té doby vždy velmi vřelé, sehráli jsme proti sobě několik přátelských fotbalových zápasů, herci se podílejí na přípravě některých koncertů. Těší nás, že se opět podaří spojit síly v projektu, kde hrají obě složky, jak ta hudební, tak i divadelní, stejně důležitou roli.

Poprvé v České republice Hra měla premiéru v Londýně v roce 1977, kde spolu s londýnskými symfoniky účinkovaly herecké hvězdy jako Ian McKellen, Patrick Stewart a Ben Kingsley. Dva roky poté ji uvedla Metropolitní opera v New Yorku. Je přinejmenším překvapivé, že tato originální hra nebyla v Čechách ani na Slovensku nikdy uvedena. Věříme, že jedinečné hudebně dramatické dílo Toma Stopparda a Andrého Previna poskytne neobyčejný a velmi hluboký divácký i posluchačský zážitek. Mimořádným spojením dvou významných zlínských institucí se Stoppard konečně dočká české premiéry neuvěřitelných 47 let od té londýnské.

„Umelecké spojenie Městského divadla Zlín a Filharmonie Bohuslava Martinů je mimoriadnou udalosťou a ja mám úprimnú radosť, že našim divákom budeme môcť ponúknuť tento exkluzívny zážitok v českej premiére. Tom Stoppard ostáva verný svojmu umeleckému štýlu a ukazuje, že aj na tragické udalosti sa dá dívať s humorom. Kde inde v Českej republike by mala byť táto hra uvedená, ak nie v jeho rodnom Zlíne?“ Patrik