CESTA DO „DEVADESÁTEK“: TŘICETILETÁ KARIÉRA PAVLA MACHOVSKÉHO ZBLÍZKA

MICHALA BENEŠOVSKÁ

Pavel Machovský je osobnost v tuzemském i evropském IT, kde působí už od poloviny devadesátých let. Celou svou dosavadní profesní kariéru zasvětil společnosti HP, kde momentálně působí na pozici HP country channel manager pro ČR, SK a Maďarsko. Pavel Machovský tak nedávno oslavil jak významné životní (50 let), tak profesní jubileum – a při té příležitosti nám poskytl rozhovor, ve kterém se ohlíží zpět do minulosti. Pojďte si zavzpomínat na „devadesátky“ v IT.

Jak jste se dostal do HP a co vás k tomuto zaměstnání přivedlo?

Do HP jsem nastoupil ještě jako dvacetiletý student a prvotním impulzem bylo, že v HP pracoval v té době můj strýc a starší bratr, který hledal krátkodobou brigádní výpomoc. A ta krátkodobá výpomoc se nakonec protáhla na současných více než 30 let.

Jaká byla vaše první pracovní pozice v HP a co zásadního jste se v ní naučil?

První pracovní pozice na plný úvazek byla v servisním oddělení a byla spojena se skladem a logistikou náhradních dílů. Vedle získaných specifických znalostí spojených s touto prací vnímám asi jako největší přidanou hodnotu to, že jsem si za velké pomoci svých kolegů osvojil základní pracovní návyky, a položil tak základy pro svůj budoucí osobní a pracovní rozvoj. A nebyla to jednoduchá transformace, protože v té době coby 20letý kluk jsem měl všechny možné zájmy, ale práce ani zodpovědný přístup k životu k nim příliš nepatřily.

Jaké bylo v devadesátých letech v HP pracovní prostředí a jak se v té době firma vyvíjela?

Hned se mi vybaví tehdejší úžasná firemní kultura, navíc v rodinném prostředí čítajícím desítky zaměstnanců. Tehdejší doba byla ovlivněna i řízením firmy ze strany zahraničních manažerů, protože v Česku v té době ještě zkušení IT manažeři s globálním přesahem prostě nebyli. Takže chvíli trvalo, než globální korporace přenesly zodpovědnost za klíčové pozice na ryze lokální management. Výhodou pro začínající zaměstnance, jako jsem byl já, bylo, že se dalo profesně vyrůst i v případě chybějících základních znalostí, protože na rodícím se IT trhu tehdy chybělo příslušné know-how a zkušení lidé. Tehdy měl šanci chytit příležitost za pačesy opravdu každý. Zajímavý byl také způsob obchodování. V té době v klíčové oblasti prodeje hardwaru byl trh ovlivněn vyšší poptávkou nežli nabídkou, hlavně v první polovině devadesátek. Marže v řádech několika desítek procent za naše tiskárny nebyly žádnou výjimkou. Faxové objednávky a čekání na kamion se zbožím, který byl hned rozebrán zákazníky, už dnes působí jako z jiného světa. Obrovský hlad po IT a s tím spojená profitabilita byznysu přinesla i velký nárůst prodejců IT, ze kterých se rekrutovali naši tehdejší partneři. A tehdejší profitabilita přinášela i obří investice do zaměstnanců. Dodnes s úsměvem vzpomínám, jak jsme si tehdy královsky žili i jako obyčejní zaměstnanci...

Můžete uvést klíčové profesní milníky ve své kariéře v HP?

Určitě začátek kariéry v servisním oddělení a osvojení si základních pracovních návyků a smyslu pro zodpovědnost. Následoval poměrně brzký přechod na pozici manažera lidí od mých 22 let až do současnosti a postupné uvědomění, že opravdová síla spočívá ve skvěle složeném a efektivně fungujícím týmu, nikoliv jednotlivci. A pak tím nejzásadnějším milníkem byl můj přesun do obchodní části HP, skokové katapultování do pozice ředitele celého českého partnerského obchodního kanálu v roce 2005, následné rozšíření zodpovědnosti ještě o Slovensko a před pár lety i o Maďarsko.

Také jsem získal nové zkušenosti s řízením regionálního byznysu, kdy jsem byl vedle své lokální role ještě dva roky zodpovědný za řízení retail/etail partnerského byznysu ve střední Evropě, včetně vedení několika dlouhodobých globálních projektů.

A přestože regionální zkušenost mi přinesla spoustu nových zkušeností a hodnotím ji velmi pozitivně, tak jsem tenkrát zároveň poznal, že partnerský lokální byznys je moje celoživotní vášeň. A že mě naplňuje více nežli budování kariéry na regionální úrovni.

Kdybyste měl vybrat klíčové dovednosti a zkušenosti získané v průběhu těch 30 let, co by to bylo?

Dlouhodobé osobní kontakty a vybudovanou vzájemnou důvěru s klíčovými lidmi v IT světě v Česku a na Slovensku, zejména pak na straně všech typů prodejců IT zařízení a služeb, jako jsou distributoři, komerční reselleři a retail/etail prodejci.

Dále sebemotivace a schopnost hledat nové výzvy a možnosti, ať už v nových oblastech, nebo v těch stávajících, kde se snažím neustále iniciovat vylepšování a zefektivnění toho, co děláme.

Mám celkem slušné analytické schopnosti nezbytné pro projektové řízení a jsem orientován na dotahování projektů až do konečné implementace. Dodnes stavím na jedné hlášce našeho bývalého CEO Marka Hurda, který říkal že „vize bez exekuce je jenom halucinace“, neskutečně validní pohled na věc, zejména pak v prostředí komplexních firem a korporací.

A asi nejvíce pyšný jsem na svoji schopnost efektivně řídit a rozvíjet lidi ve svém týmu. Nebylo to tak od začátku, trvalo to dlouhé roky, než jsem si plně uvědomil sílu týmu a nežli jsem tomu přizpůsobil svůj styl vedení a uvažování. A přestože je neustále co zlepšovat, v této oblasti jsem za těch 30 let udělal asi největší pokrok a můj současný tým je toho důkazem. Dlouhodobě sázím na zdravé namixování týmových rolí, propojení starších a zkušených s těmi mladými lidmi, kteří jsou otevření novým věcem. A dělá mi radost, když vidím, jak se posouvají dopředu, rozvíjejí se a jejich individuální schopnosti se pak maximálně využijí pro úspěch celého týmu. A to vše v přátelském neformálním prostředí, kdy se lidi mají rádi jak pracovně, tak lidsky, proto vedle práce kladu velký důraz i na neformální setkávání a také „hospodský teambuilding“.

Je někdo, kdo vás a vaši kariéru zásadně ovlivnil a koho byste chtěl v této souvislosti zmínit?

Těch lidí, co mě pozitivně ovlivnili nebo stále ovlivňují, je hrozná spousta, proto zmíním jenom pár z těch, kteří stáli u mého začátku a kteří mi nejvíce pomohli najít správný směr. Má úplně první manažerka Danica Kubešová, náš bývalý generální ředitel Milan Prypon a můj první šéf v obchodním kanálu, kterým byl Míla Doubrava. Pak následovali další super lidé a lídři, ale tito tři budou mít v mém srdci vždy přední místo.

Co považujete za klíčové změny v IT oboru za dobu svého působení a jak na ně v průběhu času HP reagovalo?

Tak tou první zásadní určitě byl začátek využívání internetu, to byl úplný zlom jak v interním fungování firmy, tak hlavně ve způsobu, jak se začal měnit způsob dělání byznysu. Když třeba dneska vyprávím dětem o Invexu a jakým způsobem se tam realizovala velká část našeho byznysu, tak na mě koukají s otevřenou pusou. Dalším z milníků v IT byl i přechod od prodeje hardwaru k dodávkám řešení a služeb, který třeba po skončení devadesátek znamenal bohužel konec pro hodně našich původních partnerů. A pak třeba cloud, následován poměrně nedávno i širším využitím umělé inteligence, která mění nebo změní v podstatě úplně všechno. Nezáleží však jen na technologických změnách, ale také na environmentálních tématech, jako je například udržitelnost, ke které se HP již mnoho let hlásí a která výrazným způsobem ovlivnila způsob našeho podnikání. A jsem rád, že coby součást globálního HP jsme vždy mezi prvními na světě, kteří na nové trendy nejenom reagují, ale spoluvytvářejí je.

Můžete nám více popsat svou současnou roli a co vás na ní baví?

Aktuálně jsem zodpovědný za řízení kompletního HP partnerského byznysu v Česku, Slovensku a Maďarsku. Myslím tím distribuci, retail/etail a komerční partnery, a to reprezentuje roční byznys v hodnotě zhruba 370 milionů amerických dolarů.

Partneři se mě často s nadsázkou ptají, cože to v té velké korporaci vlastně děláme a co reálně dokážeme ovlivnit. Těch věcí je samozřejmě hodně, ale zkusím zmínit ty zásadní. První je role prostředníka a koordinátora mezi korporací a lokálním trhem. Například úpravy a efektivní implementace globálních partnerských strategií tak, aby co nejvíce adresovaly potřeby našich zákazníků a partnerů, říkáme tomu „think globally, act locally“. Dále jsem styčným důstojníkem pro strategické dohody a zároveň eskalačním bodem pro ředitele našich klíčových partnerů napříč distribucí, komerčními partnery a retailem. A snažím se tak doplňovat práci partner account manažerů ze svého týmu, zodpovědných za řízení denního byznysu s partnery.

A v neposlední řadě vidím zakódovanou inovaci a snahu být vždy lídrem ve všech klíčových oblastech. I aktuální směřování to jenom potvrzuje, jsme mezi prvními při využití AI v našich produktech a řešeních. Jsme firma hrající významnou roli v rozvoji inovativních technologií, jako jsou třeba 3D tisk a automatizace. Jsme schopni jako jedni z mála poskytnout zákazníkovi kompletní vybavení jeho kanceláře od počítačů, tiskáren až po audio-video řešení. A v neposlední řadě se snažíme dělat byznys zodpovědně, a proto jedním ze základních pilířů našeho obchodního snažení je i priorita udržitelnosti, kde patříme k těm nejzodpovědnějším výrobcům na světě. Takže sečteno a podtrženo, pokud přidáme k tomuto potenciálu korporace i svou lokální přidanou hodnotu v podobě kvalitní práce, nemám o HP ani v Česku, na Slovensku, v Maďarsku, ani nikde jinde na světě do budoucna strach.

Jaké máte plány na nadcházející období a jak vidíte svou budoucnost ve firmě?

V rámci těch krátkodobých chceme úspěšně uzavřít aktuální kvartál a perfektně dotáhnout předvánoční sezonu. No a u těch dlouhodobých se budu asi částečně opakovat. Chtěli bychom udržet HP jako výrobce, kterého si vybere jako prvního každý současný nebo budoucí IT prodejce. A toho chceme dosáhnout mixem kvalitních produktů a služeb, nejlepšího partnerského programu na trhu a nejlepší možnou osobní podporou motivovaného HP partnerského týmu. Co se mojí budoucnosti ve firmě týče, opět se budu opakovat, ale současná role mě pořád naplňuje a baví. Takže stále vidím svoje uplatnění na současné pozici, ale výhledově se samozřejmě nebráním případným změnám, pokud by byly zajímavé pro mě a mého zaměstnavatele. Ještě ale přece jen zmíním jeden plán, nebo spíše přání. Přál bych si, aby letos získala po 18 letech opět mistrovský titul hokejová Sparta, a konečně se tak uzavřelo jedno z nejdéle nenaplněných přání mých a mých synů.

Co vidíte jako největší výzvy pro jejich úspěšné naplnění?

Tak u té Sparty to může být zase nějaký pořádně nabuzený moravský tým, ale věřím, že letos to zvládneme až do závěrečného klaksonu poslední třetiny a ten vytoužený titul získáme. Ale vážně, co se pracovních věcí týče, největší výzva spočívá v dynamice a turbulenci nejen na IT trhu, ale i ve světě obecně. Co platilo a stačilo dnes, nemusí platit a stačit zítra. Takže ve svém přístupu k trhu, zákazníkům a partnerům musíme být maximálně proaktivní a flexibilní. A to jak globálně, tak i lokálně, prostě je potřeba být vždy o krok napřed než ostatní. A samozřejmě musíme zůstat zdraví, to je ten nejdůležitější předpoklad.

Co byste poradil někomu, kdo začíná v podobné pozici nebo ve stejné firmě?

Těžko radit, protože existuje spousta cest k dosažení jednoho cíle, a proto neexistuje jedna univerzální správná a na všechny aplikovatelná rada. V prostředí korporace bych určitě doporučil najít si vhodné mentory, kteří vám v průběhu kariéry mohou pomoci se rozvíjet, ale také posunout se profesně dále, pomoct při výběru vhodného místa a někdy i doporučením, protože i to je v komplexní korporaci někdy klíčové a pomáhá vám to otevřít dveře do nových oblastí činnosti firmy, kde o vás třeba ještě nevědí. A určitě bych hlavně mladším doporučil nebát se střídat různé role v rámci organizace, a učit se tak v rámci denního pracovního života stále nové věci. To jsou základní pilíře pro budoucí vysoké manažerské pozice, protože nasbírané zkušenosti a vyzkoušení si různých rolí v praxi jsou základním předpokladem pro výběr správné pozice a úspěchu ve výběrovém řízení. Já sám jsem začínal ve vyšší manažerské roli hodně brzy, přeskočil jsem několik úrovní běžných pracovních míst ve firmě a kvůli tomu jsem se někdy hodně zapotil. Třeba když jsem coby manažer dělající rozhodnutí musel proniknout do detailů věcí, se kterými jsem do té doby nepřicházel detailněji do styku, a někdy mi tak unikaly důležité souvislosti. Proto bych doporučil nebát se neustále učit, posouvat svůj vlastní potenciál, rozvíjet se, ale nezapomínat zároveň na soukromý život, rodinu, koníčky a přátele, abyste jednou nemuseli litovat, že jste prožili život jenom prací…

Vyčerpávající! Ale je tady přece jen ještě něco, co byste chtěl na závěr dodat?

Snad to nebude znít jako klišé, ale chtěl bych vedle HP poděkovat všem lidem, kteří se mnou byli, jsou nebo budou po zbytek mé kariéry. Poděkovat jim za podporu, spolupráci a často i trpělivost. Za to, že díky většině z nich je pro mě práce dodnes koníčkem, že jsem v práci a mezi partnery našel spoustu lidí, se kterými už dávno nemám jenom pracovní vztahy, ale které časem přerostly v silné osobní vazby a v mnoha případech i v dlouhodobá osobní přátelství. A v neposlední řadě patří dík celé mojí rodině, protože bez fungující a podporující rodiny nemůže být dlouhodobě úspěšný žádný manažer.