LEGENDA JMÉNEM INTEL 80386 SLAVÍ 40 LET!

MICHALA BENEŠOVSKÁ

Intel 80386, známý také jako i386 nebo prostě 386, patří mezi ikonické milníky v historii osobních počítačů. Před čtyřiceti lety – v říjnu 1985 – byl světu představen jako první 32bitový procesor pro platformu PC. Tento třetí člen rodiny x86 přinesl do světa výpočetní techniky revoluci.

Projdeme dopad na trh i software a také to, jaký odkaz tento legendární procesor na světě zanechal. Čeká nás i špetka nostalgie: připomeneme si, jaké hry a aplikace na legendární „třiosmšestce“ běžely a proč na ni mnozí dodnes vzpomínají.

Zrod procesoru 386 a změna poměrů na trhu PC

Procesor Intel 80386 byl oficiálně představen v říjnu 1985 a znamenal zásadní zlom v rodině x86 – poprvé nabídl plných 32 bitů, a to jak v registrech, tak v adresové a datové sběrnici. Díky tomu mohl adresovat až 4 GB paměti, což byla na svou dobu ohromná kapacita. Pro srovnání, předchozí generace 80286 zvládala adresovat maximálně 16 MB a pracovala v 16bitovém režimu. Nová 386ka tak navázala na předchozí modely, ale zároveň je daleko překonala – nebyla to jen rychlejší 286ka, ale zcela nová úroveň výkonu a možností.

Uvedení 80386 také změnilo rozložení sil v počítačovém průmyslu. Společnost IBM, dosavadní lídr standardu PC, zpočátku váhala s nasazením. Dokonce panovala jistá nedůvěra – sám Bill Gates tehdy nazval architekturu 80286 „mozkově mrtvou“ (brain dead) a IBM ji považovala za slepou vývojovou větev. Intel proto hledal pro uvedení novinky na trh jiného partnera. Tím se překvapivě stala firma Compaq, která získala náskok díky úzké spolupráci s Intelem a přednostnímu přístupu k novému čipu. Již v září 1986 – necelý rok po představení 80386 – uvedla na trh výkonný počítač Compaq Deskpro 386. Bylo to poprvé, kdy nový klíčový procesor PC platformy nepředstavil IBM, ale konkurenční výrobce. Deskpro 386 byl ve své době nejvýkonnějším PC a za vysokou cenu (od 6 499 dolarů) nabízel výkon nedostižný staršími modely. Hlavní význam ale spočíval v následujícím: ukázalo se, že budoucnost standardu PC už nediktuje IBM – tempo začali udávat výrobci jako Intel a Compaq. Wintel platforma (spojení Windows + Intel) se rodila právě v tomto období.

Modulární otevřená architektura IBM PC kompatibilních strojů navíc umožnila, že se 386 rychle rozšířila – ať už ve značkových sestavách, nebo v klonech poskládaných z dostupných komponent. Pro Intel znamenal model 80386 obrovský obchodní úspěch ve správný čas. Mimo jiné byl odpovědí na konkurenční 32bitové procesory Motorola 68000, jež tehdy poháněly počítače jako Atari ST, Amiga či Macintosh. Díky 386 se platforma PC vyhoupla na technologickou úroveň srovnatelnou či vyšší, čímž si zajistila dlouhodobou dominanci.

Dopad 386 na trh: Klony, konkurence a nástup Wintelu

Úspěch procesoru 80386 měl dalekosáhlé důsledky pro celý počítačový průmysl. Jedním efektem bylo oslabení vlivu IBM na standard PC a Intel se díky 386 stal na několik let prakticky monopolním dodavatelem nejvýkonnějších procesorů pro PC. To s sebou neslo i stinnou stránku v podobě vyšší ceny, ale trh si nakonec našel rovnováhu díky konkurenci.

Společnost AMD původně jako druhý zdroj vyráběla starší procesory Intel na základě licencí, ovšem na 80386 licenci neměla. Proto její inženýři navrhli vlastní 100% kompatibilní kopii nazvanou Am386, kterou uvedli v roce 1991. Intel pochopitelně reagoval žalobou, ale po letech soudních sporů AMD vyhrálo právo vyrábět ekvivalentní procesory.

Tím se zrodil z Intelu a AMD konkurenční duopol, který trvá dodnes. Pro trh to byla vynikající zpráva – soupeření dvou firem vedlo k rychlejšímu vývoji i poklesu cen. Ostatně pozdější dominance platformy x86 nad jinými architekturami (Alpha, PA-RISC, PowerPC aj.) byla zčásti umožněna právě tím, že Intel nemohl „usnout na vavřínech“ a neustále posouval svůj design vpřed. Kromě AMD se objevily i další klony 386 od firem jako Cyrix, Chips & Technologies či IBM, což dál rozšiřovalo ekosystém.

PC jako standardní platforma

Díky 386 se z PC definitivně stala univerzální platforma pro byznys i domácnosti. Na konci osmdesátých a začátku devadesátých let začaly počítače s 386 masivně pronikat do firem – zvládaly tehdy náročné úlohy, databáze, CAD software i síťový provoz. Současně v domácnostech 386 otevřela dveře pokročilejší zábavě a multimédiím. Výrobci dodávali stále nové modely – od drahých pracovních stanic s 386DX@33 MHz a matematickým koprocesorem 80387 až po cenově dostupné 386SX notebooky pro širší veřejnost. Microsoft Windows ve verzi 3.0 (1990) a 3.1 (1992) dokázaly naplno využít 386 (běh ve 386 Enhanced módu) a staly se de facto standardním operačním systémem, čímž ještě posílily dominanci kombinace Intel CPU + Microsoft software.

Intel sám záhy navázal na úspěch 386 rychlým vývojem další generace. Už v roce 1989 uvedl nástupnický Intel 80486, který integroval matematický koprocesor a vyrovnávací cache přímo na čip, zvýšil takt až k 50 MHz a dále zlepšil pipeline. Nicméně architektura IA-32, kterou 386 zavedla, zůstala základem – 486 byla plně zpětně kompatibilní a rozšiřovala ji o výkon navíc. Začátkem devadesátých let se tak 386 postupně posunula do nižšího segmentu: stala se minimální konfigurací pro nové programy, zatímco high-end opanoval 486 a od roku 1993 procesory Pentium (P5, „80586“). Intel dokonce kolem roku 1992 nasadil strategii, kdy zlevnil jednodušší model 486SX natolik, že stál méně než nejrychlejší 386DX-33. Tím motivoval zákazníky k přechodu na novější generaci a výrobci PC začali 386 z nových modelů rychle vyřazovat. Již v roce 1993 tvořily počítače s 80486 většinu prodejů a éra 386 jakožto mainstreamu končila.

Přesto 386 zcela nezmizela. Díky své jednoduchosti a ověřené architektuře se udržela ještě dlouho v různých embedded zařízeních a specializovaných systémech. Intel vyráběl odvozené modely 386 až do konce roku 2007, kdy oficiálně ukončil produkci těchto čipů. To znamená neuvěřitelných 22 let výroby! Ještě v devadesátých letech jste mohli najít 386 například v průmyslových řídicích systémech, lékařských přístrojích či komunikátorech – např. slavný kapesní počítač Nokia 9000 Communicator (1996) obsahoval variantu 386 procesoru.

Hry a software: Co běželo na 386 a nostalgie devadesátek

Pro mnoho současných IT profesionálů a nadšenců znamená 386ka především vzpomínky na první „pořádné“ PC, na kterém mohli rozjet tehdejší moderní software. Na přelomu osmdesátých a devadesátých let se díky výkonu 386 začala objevovat spousta nového softwaru a her, které by dříve na PC nebylo možné provozovat.

Jakmile byl k dispozici procesor s podporou chráněného režimu, stránkování a multitaskingu, vývojáři operačních systémů toho náležitě využili. Kromě již zmiňovaných Windows 3.x (které ve „386 Enhanced“ módu umožňovaly přepínat mezi více aplikacemi i DOSovými programy) se objevil např. IBM OS/2 2.0 (1992) – ten vyžadoval 386 a dokázal rovněž spouštět více DOSových sezení souběžně.

Roku 1991 se zrodil projekt Linux – Linus Torvalds napsal první verzi jádra právě pro PC s procesorem 80386. Bez 32bitové architektury a možností 386 by Linux těžko vznikl. Torvalds využil chráněný režim a stránkování k vytvoření plnohodnotného Unix-like systému pro běžné PC. Zajímavostí je, že podpora nejstarších 386 procesorů zůstala v Linuxovém jádře až do roku 2012.

Na 386 běžely první generace kancelářských balíků pro Windows – Microsoft Office (Word, Excel, PowerPoint) se začal masově používat právě na konfiguracích 386 s Windows 3.0/3.1. Pro DOS vznikaly náročnější programy jako AutoCAD pro technické kreslení či různé databázové systémy, které konečně mohly využít více paměti. Díky 386 se rozšířily pokročilé nástroje jako DESQview – multitaskingová nadstavba nad DOSem, která spolu s EMM386 ovladačem umožňovala provozovat více aplikací v oknech (byť v textovém režimu) a přidělovat jim rozšířenou paměť. Mnozí si také vzpomenou na spekulace s pamětí: správa paměti na PC byla v éře 386 sice jednodušší než dříve, ale stále vyžadovala ladit CONFIG.SYS a AUTOEXEC.BAT.

Pro hráče znamenal příchod 386 zlatou éru dynamicky se rozvíjejících počítačových her. Zatímco na osmibitových počítačích nebo i starších PC XT/ AT byly hry spíše jednoduché, na 386 se otevřela cesta k „dospělým“ titulům, které definovaly žánry. Na konci osmdesátých let frčely adventury od Sierry a LucasArts, simulátory a RPG, ovšem skutečný průlom nastal okolo roku 1992. Objevila se hra Wolfenstein 3D od id Software – běžela ještě na rychlejších 286, ale 386 byla doporučena pro plynulejší zážitek. Krátce nato ji překonala kultovní hra Doom (1993), která už vyžadovala 32bitový procesor s hardwarovou podporou pro výpočetní operace a využíval DOS4G extender běžící v chráněném režimu. Doom na 386 běžel, byť zážitek byl lepší na 486 – ovšem tisíce hráčů tehdy i tak na svých 386/40MHz „smažili“ první „3D“ střílečku s nadšením. Dune II (1992), zakladatel žánru real-time strategií, Wing Commander (1990) či simulátor Falcon 3.0 (1991) – to vše byly hry, které na 386 získaly masovou popularitu. 386 také umožnila rozvoj zvukových karet (AdLib, Sound Blaster) a VGA grafiky – procesor stíhal obsluhovat digitalizovaný zvuk a 256barevnou grafiku, což výrazně zvedlo audiovizuální kvalitu her. Není divu, že na éru 386 dodnes vzpomínáme s jistou nostalgií –pro mnoho z nás to byly první PC hry, které nás opravdu pohltily.

Na 386 však neběžely jen hry. Byla to také platforma pro výuku programování a experimenty. Generace mladých programátorů se učila v Turbo Pascalu, Céčku či assembleru právě na 386, která byla dost silná na větší projekty a zároveň ještě natolik jednoduchá, že umožňovala „pochopit železo“.

Nástupci a odkaz i386 v dnešním světě

Procesor Intel 80386 položil základy, na nichž staví výpočetní technika dodnes. Jeho přímými nástupci byly další generace x86 procesorů: zmíněný 80486 (1989), poté rodina Pentium (počínaje rokem 1993) a dále Pentium Pro/II/III v devadesátých letech, které posunovaly výkon a integrovaly nové koncepty (superskalární jádro, predikce skoků, větší cache apod.). Důležité však je, že všechny tyto procesory zachovávaly podporu původní instrukční sady IA-32 z 386. A dokonce i první 64bitové procesory AMD64/ Intel 64 z roku 2003 (Opteron, Athlon 64 a později Intel Core 2 aj.) obsahují režim zpětné kompatibility, v němž dokážou spouštět kód pro i386. To znamená, že program napsaný a zkompilovaný pro 386 může teoreticky běžet na současném stolním počítači s procesorem taktovaným na gigahertzové frekvenci – samozřejmě bez jakýchkoli úprav. Tato neuvěřitelná míra kontinuity je v historii techniky vzácná a ilustruje, jak silně se prosadil otevřený standard PC a architektura x86.

Dnes už se samozřejmě čistě 32bitové procesory prakticky nevyrábějí a operační systémy opouštějí podporu starých platforem. Windows 11 už neexistuje ve 32bitové verzi a většina moderních Linuxových distribucí také upouští od podpory i386. Svět se posunul k 64 bitům, více jádrům a zcela jiným výkonovým metrikám.

Na závěr nezbývá než vzdát 386 hold – byl to procesor, na kterém mnozí z nás poprvé zkusili Windows s grafickým rozhraním, na kterém jsme hráli první střílečky a ukrývali se před rodiči při nočních herních maratonech. Ač už dnešní stroje disponují milionkrát vyšším výkonem, legendární i386 si zaslouží své místo v historii jako jeden z nejvýznamnějších procesorů, které kdy změnily svět osobní výpočetní techniky.

Zdroje: tomshardware.com, root.cz, en.wikipedia.org, en.wikichip.org, dosdays.co.uk.