Jean-Michel Basquiat

Same old shit?

Basquiat je jedním z mých nejoblíbenějších malířů vycházejících z expresionismu (konkrétně se v jeho případě jedná o neoexpresionismus) a jednou z mnoha skvělých osobností konce popartového hnutí.

Tento Newyorský malíř s kořeny na Haity a Portoriku začal svou kariéru jako grafity a během jeho tvorby obrazy neztratily počáteční náladu. V jeho malbách po celou dobu doslova žije chaotika Newyorku a krev undergroundu. Co ale stejné nezůstává, je podpis, Basquiat se pod grafity podepisuje jako SAMO shit = same old shit (pořád ty samé sra*ky), kdežto na obrazech zůstává jen jeho ikonická korunka. Ve svých 18 letech Basquiat odchází z domu s nedokončenou střední školou a svoji tvorbu prodává jako suvenýry a pohlednice.

Jako umělec se dostává do povědomí v červnu 1980, kdy se zúčastní výstavy The Times Square Show. O rok později o něm napsal článek do Artfora umělecký kritik Rene Richard známý jako The Radiant Child, a tím byl Basquiat mezinárodně představen.

Warhol-Basquiat

K prvnímu letmému setkání Basquiata s Warholem došlo už v roce 1978, kdy se Basquiat dozvěděl, že tvář popartu Andy Warhol chodí pravidelně večeřet do jedné s restaurací na Prince street. Se svojí sbírkou nedodělaných skic a vlastnoručně kolorovaných pohlednic šel Basquiat prodávat dovnitř restaurace. Andy si jednu z jeho pohlednic skutečně koupil.

Ke klíčovému setkání dochází ovšem až roku 1883, kdy je Basquiat zařazen mezi autory biennale pořádaného Whitney Museum of American Art. Díky této události vzniká mezi Warholem a Basquiatem umělecký i přátelský vztah.

Collaborations

Andy Warhol, Jean-Michael Basquiat, Francesco Clemente – V říjnu roku 1883 v Miláně vznikla mezi těmito umělci myšlenka několika společných děl. Průběh tvorby spočíval v tom, že samostatně malovali, aniž by si navzájem sdělovali myšlenku a po nějakém časovém úseku si plátna prohodili. Takto vzniklo asi patnáct prací prezentovaných roku 1884 pod názvem Collaborations. Po nepříliš velkém úspěchu v této technice pokračoval pouze Warhol s Baquiatem a vznikalo několik dalších společných děl.

Mezi Basquiatem a Warholem vzniklo opravdu velké přátelské a inspirativní pouto, které bylo ovšem hojně kritizované společností. Dokonce i umělec Ronny Cutrone řekl: „Bylo to jako nějaké šílené manželství ve světě umění a oni byli ten zvláštní pár. Vztah byl symbiotický. Jean-Michel si myslel, že potřebuje Andyho slávu, a Andy si myslel, že potřebuje novou krev Jean-Michela. Jean-Michel poskytl Andymu vzpurný obraz. “

Jejich vztah však neměl ve skutečnosti se slávou nic společného, soudě dle zápisů Andyho deníku, v Basquiatovi oprávněně viděl velkou naději. O jejich soužití vznikla na základech Warholova deníku i kniha Warhol On Basquiat.

Skoro společný konec

Jejich přátelství trvalo až do roku 1987, kdy Warhol zemřel, což Basquiata uvrhlo do hlubokých depresí, byl dlouhodobě závislý na heroinu, kvůli tomu také trpěl paranoiou, že mu někdo odnáší nedokončená díla z ateliérů. Někdy pracoval v kuse dvacet hodin a poté usínal pomocí marihuany a heroinu. Kvůli téže látce Basquiat roku 1988 umírá na předávkování ve svém původním ateliéru mezi obrovským množstvím předčasně ukončených děl.

Anna Mráčková