Zapomenutí, zapomnění

I na tento článek jednou zapomenete.

Zapomínání se v našich životech vyskytuje v mnoha formách a podobách. Inu, vezměme to od začátku. Zaprvé, schválně, kolikrát už Vám profesor/profesorka češtiny řekli: „Pomni!“? Nevzpomínáte si, že? To je důležité, nezapomenout správný pravopis slova zapomněl. To se Vám bude v životě hodit, na to nezapomínejte! Pomněnka, domněnka, zapomněl, vzpomněl…

Zadruhé, každý z nás někdy opomenul splnit nějaký domácí úkol nebo si do školy zapomněl přinést rýsovací potřeby. Matematikům se sice půjčování pomůcek moc nelíbí, ale co s tím chudáci nadělají. Pokud jste to z předchozí hodiny nezapomněli, zvládnete i se sousedovým pravítkem narýsovat docela slušný pravoúhlý trojúhelník. V tomto případě musíte oponovat tvrzení, že cesta je cíl, a tvrdě si stát za výsledkem. Horší variantou je, když zapomenete, že máte na plotně tlakový hrnec. Myslím, že Vám můžu slíbit, že na to jste zapomněli poprvé a naposledy.

Zatřetí, tady už se začínáme pohybovat po tenkém ledě. Komu jste naposledy něco slíbili, ale nesplnili to, protože jste zapomněli? Nebojte se, nebyli jste první, nebudete poslední, nejste sami. Klidně se trochu zastyďte nebo se na sebe nazlobte, je to v pořádku. Pokud jste někomu měli poslat zápis do biologie a neučinili tak, není to tak hrozné. Ale představte si, že je Vám slíbeno opravení brzd na autě, ale daná osoba zapomene. To není příjemná představa. Jsou tedy některé sliby důležitější než jiné?

Začtvrté, cíleně chcete zapomenout. Něco se stalo, drásá Vás to zevnitř, při pomyšlení na to se Vám zhoršuje dech, srdce v hrudi bouchá jako o závod. Přirozeně se takového pocitu chcete zbavit, snažíte se na daný zážitek zapomenout, protože si myslíte, že se Vám uleví. A ono se možná uleví. Ale představte si, že byste zapomněli na všechny takové zážitky. Co Vám dává tu jistotu, že zabráníte opakování se dané situace, pokud by to bylo ve Vašich silách? Když si na žádnou takovou nevzpomínáte, nebude se náhodou dít znovu a znovu, protože se nikdy nepoučíte?

Zapáté, pomalu, ale jistě zapomínáte na svůj život. Šťastné, smutné, klidné, rozrušené, zásadní, nevýrazné vzpomínky. Ty všechny se vytrácí, pokud při nich nestojí matka moudrosti. Když prožíváte kouzlo okamžiku, nijak ho nezaznamenáváte, můžete být absolutně šťastní. Za pár let, měsíců, týdnů, dní už si na něj nevzpomenete. Proto se mu ale říká kouzlo okamžiku. Pokud na nějakou chvíli strávenou s blízkým člověkem, který je s Vámi pořád v určitém kontaktu, zapomenete, máte většinou šanci strávit s ním „novou“ chvíli.

Představte si, že stojíte v noci před zrcadlem. Díváte se na svůj odraz, který si čistí zuby ve stejném okamžiku jako Vy. Pozorujete se, a najednou Vám to už po tisící dojde. Možná už po milionté si uvědomíte, že s TÍM člověkem už žádná nová chvíle nenastane. Nejenže nenastane, ale Vy už jste na většinu těch předchozích zapomněli. Není to Vaše vina. Přesto Vás to sžírá zevnitř jako kyselina. Nemůžete za to, protože jste byli malé dítě. Prostě si to nemůžete pamatovat. ALE JAK JSTE NA TO MOHLI ZAPOMENOUT?!

Až příště zapomenete napsat „n“, vzpomeňte si na své milované.

Andrea Máčalová