Jacques Rougerie - Podmořská architektura

JACQ UES ROUGERIE P O D M O Ř S K Á

A R C H I T E K T U R A

Moře je všechno. Zahrnuje sedm desetin zemské planety. Jeho dech je čistý a zdravý. Je to obrovská poušť, kde člověk nikdy není osamělý, neboť cítí, že se na všech stranách rozvíjí život. Moře je jen ztělesněním nadpřirozené a nádherné existence. Není to nic jiného než láska a emoce; je to Živé nekonečno.

Jules Verne

OBSAH Jacques Rougerie Biografie Cestování Jacques Rougerie a C.A.M. Podmořské stanice Plumo Univerzita Vesnice pod mořem B.M.O. Mořská farma Sea Orbiter Město Meriens Závěr Zdroje

5 6 8 9 11 12 12 13 15 15 18 20 23 25

JACQUES ROUGERIE Je francouzský oceánografický architekt, který se narodil 11. července 1945 v Paříži. Je specialistou na život pod mořem. Inicioval své projekty pro výzkum a kolonizaci oceánů. Jeho první návrhy navrhoval již v 70. letech.

Jacques Rougerie v roce 1964 (v 19 letech) nastoupil do

Národní vysoké školy krásných umění – École nationale supérieure des beaux-arts do ateliéru Augusta Perreta, který vedli André Remondet a Paul Maymont. Inspirován Jacques-Yves Cousteau a prvními podmořskými domy začal studovat na Oceánografickém institutu v Paříži v roce 1970 a zároveň se stal členem l’université d‘urbanisme de Vincennes a také l‘ École des Arts et Métiers pod vedením Jean Prouvé. V roce 1972 se stal Architektem DPLG. Během své kariéry spojil dvě své vášně, moře a architekturu. Své výzkumy a realizace založil na bionické architektuře, zejména té mořské s ohledem na udržitelný rozvoj. Jeho cílem bylo zvýšit povědomí o roli moře v dějinách lidstva.

Mezi jeho úspěchy patří biotopy, podvodní laboratoře, podmořská centra, průhledné trupy lodí, podvodní muzea, která ukazují život pod mořem.

Roku 2008, Jacques Rougerie se stal členem Národní vysoké školy krásných umění a v roce 2009 zístal titul de la Légion d´honneur. Jeho nejvýznamnějším projektem je futuristické plavidlo určené k průzkumu mořského dna – SeaOrbiter.

Zajímá se také o mobilní plovoucí hotely a univerzity.

5

BIOGRAFIE École Nationale Supérieure des Beaux-Arts, Paříž École des Arts Métiers de Paris. Jean Prouvé - techniques de construction Université de Vincennes, études d´urbanisme Institut d´Océanographie de Paris, séminare d´océanographie Soutenance d´une these d´architecture et d´urbanisme.

Architekt DPLG (urbanismus) Zakládající ředitel společnosti C.A.M. (Centre d´Architecture de la Mer) Zakládající prezident asociace "Espace Mer"

Profesor na l´École Spéciale d´Architecture de Paris Profesor na l´Univerzité d´Architecture de Paris Tolbiac Profesor na l´École Paris La Seine Cena akademie architektury Cena Mezinárodního svazu architektů Rytíř řádu námořní hodnosti Důstojník řádu námořní hodnosti Člen francouzské Akademie Architektury

6

CESTOVÁNÍ 1971: Tokyo/ 1973: Newyork - Hawaii 1975: Rio (Brazílie) - Santiago (Chili) - Sydney - Melbourne (Australie) - Okinawa (Japonsko) 1979: Barcelona (Španělsko) - St Domingue - Stuttgart (Německo) 1981: Varšava (Polsko) / Jeddah (Sauská arábie) - Tokyo (Japonsko) 1982: Venise (Itálie) - Osaka (Japonsko) 1983: Cancun (Mexiko), (Miami) U.S.A. 1986: Port - Louis (Mauricius) - Providenciales (Turks a Caicos) Vancouver (Kanada) 1987: Montréal (Kanada) 1988: Bisbane (Austrálie) - Port - Louis (Mauricius) 1989: Buenos Aires (Argentína) 1990: Ho-Chi-Minh-Hanoi (Vietnam) - Tanana rive (Madagaskar) 1991: Barcelona (Španělsko) 1992: Miami (U.S.A.) - Qébec (Kanada) 1993: Rio (Brazílie) - Tokyo (Japonsko) 1994: Phoenix (U.S.A.) - Havana (Kuba) - Tokyo (Japonsko) 1996: Nouméa (Nová Kaledonie) - Houston (U.S.A.) - Tokyo (Jakonsko) 1997: Singapour - Bankok (Thajsko) 1998: Houston (U.S.A.) - Rio (Brazílie) - Djakarta (Indonésie) Lisabon (Portugalsko)

8

JACQUES ROUGERIE A CAM CAM (Centre d´architecture de la Mer - Centrum podmořské architektury) vděčí za svůj vznik především výzkumům podmořské architektury Jacquese Rougeriera, který roku 1967 projektoval první podmořské stanoviště nazývané také „podmořské farmy“. Roku 1971 se i se svou ženou Edith Vignes (také studentkou na UP7 na škole Krásných umění v Paříži) se vydal na cestu do Japonska studovat výzkum mořského prostředí na fakultě rybářství v Tokyu.

Pokračují ve své cestě do Indonésie, kde představují indonéské vládě studii a zůstávají po dobu 5 měsíců, aby analyzovali a pozorovali zejména život rybář-

ských populací v zájmových oblastech: na hranicích Nové Guiney. Po návratu do Francie, získávají diplom za architekturu ve spolupráci s inžerýrem Jacuem Hirou na téma „podmořská města“ na pobřežích a „mezinárodní centra pro výzkum, řízení a kontrolu mořského dědictví“.

Jejich cílem je zvážit novou politiku: Chránit a rozvíjet přírodní zdroje prostřednictvím řízené akvakultury, udržovat rovsoučasnou nováhu živočišného společenství a reagovat na výživové problémy. Dále Zájem o tuto organizaci pro celé lidstvo na jedné stra

9

ně tím, že rozvíjí představivost, na druhé straně tím, že se postaví pod vedení nadnárodího orgánu. Také se snaží zajistit ekonomickou operaci založenou na ekonomice, která bez ohledu na omezení trhu zavádí zcela nový vztah mezi člověkem a přírodou. Účelem je také více zapojit lidstvo do takzvaného mořského hospodářství.

10

PODMOŘSKÉ STANICE Cílem každé potápěče je zůstat co nejdéle pod vodou. Během 40 let se technologie a znalosti potápění podstatně změnily. Tento pohádkový příběh nás bude provázet od jednoduchého zvonu až po podvodní stanoviště a povede náš až k branám nové kolonizace.

Stanice, které fungují na principu zvonu (poskytují přístup k moři přímým otvorem) jsou uzavřené pod tlakem jako hyperbarické komory a umožňují tak potápěči žít v ve velkých hloubkách delší dobu.

Takového stanice jsou přímo propojena s prostředím oceánu. Některé stavby, jak plovoucí nebo připevněné ke dnu moře, umožňují široké veřejnosti prohlížení podvodního světa. Ze zřejmých důvodů tento typ podvodních stanovišť je nejčastější.

Zvon je historicky prvním řešením podvodního stanoviště , které spočívá v tom, že při ponoření převrácené skleněné kapsy je stlačený vzduch, který poskytuje potenciální úkryt.

Na tomto principu byla roku 1962 postavena první podmořská stanoviště, jako je projekt Diogenes Cousteau a Alinat, kde žili po dobu jednoho týdnu dva potápěči přímo v otevřeném moři. Roku 1963 se začínají šířit myšlenky o „podmořských domech“ postavených v různých částech světa.

Projekt těchto stanovišť vede Cousteau a plánuje postavit skutečnou malou kolonii v rudém moři

Précontinent II. Tato kolonie se skládá z velkého domu ve tvaru hvězdice, hangáru, akvária, garáže pro potápěče a ponorky pilotované Falcem „Man mloka“. Za okny, vidíme Aquanauts, hrát šachy nebo poslouchat hudbu, a uvažouvat o podmořském světě. Dokonce si sebou přinesli Claude, jejich papouška, který má být prvním ptákem, který žil měsíc deset metrů pod mořem.

11

PLUMO Plovoucí výzkumné centrum inspirované tvarem medúzy a současně i chobotnice z velkých hloubek je střediskem mobilního vědeckého výzkumu ve velkých hloubkách oceánů.

Nachází se na hřebenu atlantického oceánu.

UNIVERZITA Mezinárodní mobilní oceánografické centrum s multidisciplinárními týmy výzkumníků.

Světová mořská databáze - stanoviště a služby.

VESNICE POD MOŘEM Vesnice má kapacitu 50 až 250 osob.

Studie původně určená pro Noaa a NASA, dvě z největších amerických výzkumných agentur působících v námořní a kosmické oblasti. Tento projekt z roku 1973 měl být realizován na mořském dně Panenských ostrovů v Karibiku jako základny pro skutečné komunity aquanautů. Vesnice, ponořená do hloubky 30 až 40 metrů, měla mít kapacitu ubytování od 50 do 250 obyvatel. Jeho architektura založená na principech bioniky a diktována zvláštnostmi podvodního společenského života, byla přizpůsobena studiu a řízení podmořských zdrojů, včetně rozvoje technik hlubinné akvakultury zvířat a mořských rostlin. Vesnice měla také sloužit jako výcviková základna pod mořem astronautům NASA. konstrukce jednotlivých staveb byla řešena zpevněným železobetonovým trupem při pevněným ocelovým kotvécím zařízením.

13

B.M.O. Oceanografická mobilní základna (Base Mobile Oceanographique) je centrum biologických studií přizpůsobené multidisciplinárním vědeckým týmům a je určené k prozkoumání oblastí, které mají být zkoumány a rozvíjeny.

Základna se nachází v hloubce 30 - 200 m a její kapacita se pohybuje kolem 20 - 30 osob.

MOŘSKÁ FARMA projek byl navržen Jacquesem Rougierem roku 1973.Jedná se o podvodní útočiště pro potápěče, kteří chtějí zůstat několik hodin pod hladinou moře.

Farma se skládá z trubice, kde se nachází stanice s laboratoří a jinými službami, Tato trubice je dále obklopená chovnými klecemi a sítěmi na okrajích kde se budou pěstovat mořské řasy. Stavba je umístěna na okrajích města a pohybuje se vodorovně. Celkový průměr stavby činí 140 m a dosahuje výšky 120 m. maximální možná kapacita se pohybuje okolo 6 až 10 osob.

15

16

SEA ORBITER Jedná se o projekt oceánského průzkumného plavidla a plovoucí oceánografické laboratoře vedeného architektem Jacque Rougier, oceánografem Jacques Picard a astronautem Jean – Loup Chrétien. Stavba lodi byla naplánována na začátek roku 2014. Stavba stanice byla dokončena v prosinci roku 2016 a spuštění prvního prototypu se plánuje kolem roku 2020.

Po 30 letech výzkumů, realizace a experimentování v oblasti podmořských stanovišť Jacques Rougerie doprovázený mezinárodním týmem plánuje realizaci plavidla SeaOrbiter, známého jako mobilní podmoř-

ská stavba. Toto plavidlo je postaveno z recyklovaného hliníku, váží 550 tun a dosahuje výšky 58 metrů, z toho 31 metrů se nachází pod vodní hladinou. Je obyvatelné pro 18 až 22 osob na 12 podlaží včetně 6 podlaží pod mořem. Nejnižší podlaží bude tlakové a umožní přímý vstup potápěčům a ponorkám. Interiér bude také vybaven podvodní základnou, simulátorem vesmíru, podmořskou stanicí, laboratoří a komunikačním sálem.

Plavidlo je navrženo tak, aby proudilo proudy, přičemž oceánský oběh je jedinou hnací silou. Stanice

18

Část nad hladinou se skládá ze 6 mostů (27 metrů), kudy protéká průvan vzduchu. V horní části „lodi“ se nachází také komunikační systém, kde jsou umístěny antény a radomy. (nepropustný ochranný přístřešek používaný k ochraně antény před nepříznivým počasím) V této části je také umístěna větrná turbína a solární panel o rozloze 350 m2 pro výrobu energie pro plavidlo. Vnější plošina je vybavena dvěma manipulačními jeřáby a platformou pro potápěče.

Spodní 31metrová část se skládá z 6 mostů a zahrnuje potápěčskou komoru, ponorný hangár, zvedací kýl o hmotnosti 180 tun.

bude rovněž využívat dvě větrné turbíny, solární panely o rozloze 340 m2, podmořské vrtule na biopaliva k výrobě energie potřebné pro jeho provoz.

Dvě malé vrtule jsou plánovány tak, aby umožnily společnosti Seaorbiter změnit směr a manévrování v kanálech a přístavech Suez a Panama.

SeaOrbiter je navržena tak, aby posádka byla schopna žít po velmi dlouhá období, což jim umožní provádět nepřetržitá pozorování podmořského světa, vědecké výzkumné programy a chování člověka v podmořském prostředí. Zároveň umožňuje studium biodiverzity, oceánských proudů, ovlivňování klima oceány a studium mořských molekul.

Hyperbarická laboratoř (v nejhlubších úrovních plavidla) bude využívaná posádkou složenou z astronautů, kde se budou provádět testy životních podmínek v extrémním prostředí, kdy podmínky bez tíže se podobají podmořským. Laboratoř dále umožní provozní školení astronautů, studium určitých vědeckých aspektů spojených s pozorováním země a bude pomáhat při vývoji a navrhování nových technologií a recyklace.

19

MĚSTO MERIENS Konečnou bionickou koncepcí tvaru se stal skutečný rejnok Manta Obrovská. Plovoucí město má být plně autonomní díky využívání mořských obnovitelných zdrojů, dále bude respektovat principy udržitelného rozvoje s nulovou produkcí odpadu. Velkoměsto “meriens “Je navrženo pro integraci farmy, produkce akvakultury na obou stranách cesty své vnitřní laguny, a hydroponické skleníky na koncích křídel ve výšce 60 metrů. ( Nejnižší úroveň lodě je přinejmen ším 120 metrů hluboká) Město je schopné pojmout

až 7000 lidí na několika úrovních, včetně konferenčních místností, učeben, laboratoří, obytných prostorů, kulturních volnočasových a sportovních ploch.

Straktura ispirovaná mantou obrovskou bude sloužit jako plovoucí mezinárodní oceánografická univerzita. Ambiciózní projekt je prezentován jako plovoucí věcecké město o celkové délce 900 metrů a šířce 500 metru, které se bude věnovat výzkumu a analýzy biologické rozmanitosti moří a oceánů.

20

Město meriens je navrženo tak, aby se věnovalo výhradně vědeckému pozorování a analýze biologické rozmanitosti, také je určeno pro sledování programů vyvinutých multidisciplinární organizací SeaOrbiter Sentry 2050. Zároveň by město sloužilo jako přístav pro mnoho plavidel a námořní letecká zařízení by jej využívaly jako výchozí bod.

21

ZÁVĚR Často se říká, že víme mnohem méně o oceánech než o vzdáleném kosmickém prostoru. Analýza Futuristických výzkumných center by pomohla porozumět fungování tohoto vodního obalu Země. Vědci stále ještě víceméně netuší, jak vlastně oceány fungují, jak bohatá je tamní flóra a fauna a jaké je doopravdy jejich znečištění průmyslovou civilizací posledních 100 let. Oceán zabírá 70% povrchu planety a mohl by se stát potencionálním domovem pro lidské bytosti.

“Zkoumání života pod vodou je naše budoucnost”.

Jacques Rougerie

23

24

ZDROJE http://rougerie.com.pagesperso-orange.fr http://bubblemania.fr https://en.wikipedia.org/wiki/Jacques_Rougerie_(architect) http://www.rougerie.com https://architizer.com/projects/maisons-sous-marines/ https://www.futura-sciences.com www.fondation-jacques-rougerie.com mediathequedelamer.com http://www.lecourrierdelarchitecte.com

25

26

D A G M A R P O D M O Ř S K Á

S U K O P O VÁ A R C H U T E K T U R A