Bulletin 1/26

Rovné příleži tosti

Sekce Strana Vydání

Sekce Strana

Vydání

Vážení a milí, kolegyně a kolegové, čtenářky a čtenáři Bulletinu ČKA, první letošní číslo Bulletinu otevírá téma, které je možná méně viditelné než legislativa, soutěže či realizace, ale o to zásadněji formuje naši profesi i prostředí, ve kterém pracujeme – téma rovných příležitostí. Rovnost v architektuře není abstraktní kategorií ani ideologickým rámcem. Je každodenní zkušeností – tím, jaké máme podmínky pro práci v různých fázích života, jaké příležitosti dostávají ženy a muži, jaké šance mají kolegové v regionech ve srovnání s velkými centry, nebo jak vnímáme a uznáváme různé specializace v rámci oboru. V tomto čísle se ukazuje, že tyto rozdíly nejsou jen pocitové, ale mají konkrétní dopady na profesní dráhy, ekonomické podmínky i kvalitu vystavěného prostředí. Debata o rovných příležitostech se přitom nevede „vedle“ hlavních témat Komory. Naopak s nimi úzce souvisí. Pokud chceme kultivovat zadávání veřejných zakázek, zlepšovat standardy výkonů nebo posilovat roli architektury ve společnosti, nemůžeme přehlížet, kdo má reálnou možnost se těchto procesů účastnit. Stejně tak nelze oddělit otázku dostupnosti profese od širších společenských témat – od fungování rodinné politiky přes dostupnost práce v regionech až po postavení krajinářských architektů, kteří dlouhodobě upozorňují na svou nedostatečnou viditelnost a uplatnění.

Jednou z nejviditelnějších rovin je postavení žen v architektuře. Přestože dnes tvoří významnou část absolventů architektonických škol, jejich zastoupení v rozhodovacích pozicích, autorských týmech u významných zakázek ani v profesní reprezentaci tomu zdaleka neodpovídá. Rozdíly v odměňování, přerušování kariéry v souvislosti s rodičovstvím či nižší míra profesní viditelnosti nejsou individuálním selháním, ale systémovým nastavením, které jsme si dlouhodobě zvykli přehlížet. V tomto kontextu je stále aktuální i reflexe Aleny Šrámkové v knize „Povolání: ARCHITEKTKA“ o tom, že ženy „umí prohrávat“, ale že si není jistá, zda je to ctnost. Vystihuje totiž ambivalenci, se kterou se řada architektek stále potýká – mezi profesní ambicí a přizpůsobením se podmínkám, které nejsou vždy nastaveny rovnocenně.

Jsem rád, že jsme v loňském roce v rámci České ceny za architekturu poprvé udělovali Cenu Aleny Šrámkové nikoliv jako symbolické gesto, ale jako jasný signál, že chceme více zviditelňovat kvalitní práci architektek a otevírat prostor pro širší diskusi o jejich postavení v oboru. Obavy, že půjde o „cenu útěchy“, se nenaplnily. Ocenění od mezinárodní poroty získala Šárka Sodomková, finalistka 10. ročníku ČCA. Bulletin přináší její názory nejen na postavení architektek v profesi. Debaty přitom neprobíhají pouze u nás – loňská letní konference Women in Architecture v Berlíně ukázala, že otázky rovnosti, pracovních podmínek i reprezentace žen jsou celoevropským tématem. Přečtěte si také prohlášení ACE – Evropské rady architektů a výsledky zkoumání postavení žen a mužů v profesi napříč Evropou. Rovné příležitosti však nekončí u genderu. Neméně závažné jsou rozdíly mezi centrem a regiony, mezi generacemi i mezi jednotlivými profesními specializacemi. V této souvislosti se chci zastat dlouhodobých a oprávněných výhrad krajinářských architektů a architektek. Jejich upozornění na systematické podceňování oboru a redukci komplexního – holistického – přístupu k navrhování prostředí na dílčí technickou disciplínu bychom neměli brát jako okrajový problém. Pokud v praxi opakovaně selháváme v integraci krajiny, veřejného prostoru a adaptačních opatření do komplex-

ního návrhu, není to jen otázka jednotlivých projektů, ale nastavení celého systému – od zadání přes soutěže až po realizaci. A zde je třeba otevřeně říci, že odpovědnost nesou jak zadavatelé, tak i my jako profesní komunita. Debata o rovných příležitostech je proto ve skutečnosti debatou o kvalitě architektury. O tom, kdo má možnost ji tvořit, za jakých podmínek a s jakou mírou respektu k různým profesním perspektivám. Pokud chceme, aby architektura obstála v současných společenských i environmentálních výzvách, nemůžeme si dovolit přehlížet potenciál části vlastní profesní komunity. Toto vydání nabízí řadu konkrétních pohledů, zkušeností i dat. Věřím, že může být impulzem nejen k zamyšlení, ale i k otevřenější –a v některých ohledech i nepohodlné – diskusi, která je však pro další vývoj oboru nezbytná.

Téma Bulletinu Rovné příležitosti bylo plánováno dlouhodobě, ale aktuální realitou je málo srozumitelná a nečitelná situace ohledně stavební legislativy. Dne 12. prosince obdrželi poslanci sněmovní tisk 67/0 – fakticky 13. novelu „Nového stavebního zákona“ 283/2021, v jehož prostředí se již skoro dva roky učíme fungovat. Přestože bývalá opozice, dnes vládnoucí ANO, tuto změnu systému povolování, fakticky návrat k původní státní stavební správě, avizovala předem, jde o poslanecký návrh, který se „nezdržuje“ připomínkovým řízením ani konzultacemi s těmi, kterým zákon vytváří pracovní prostředí – profesními komorami, právníky, experty na stavební právo a územní plánování, tajemníky úřadů, územními samosprávami ad. takže jsme nyní v situaci, kdy se chystá již druhý komplexní pozměňovací návrh poslanců, protože se ukazuje, že připomínkováni a diskuse nad velmi složitou problematikou měnící další desítky zákonů má smysl a může vést k cíli, který většinově chceme všichni – stabilní prostředí pro plánování a povolování staveb, zbavené zbytečné byrokracie, transparentní a přiměřeně rychlé, vedoucí ke kvalitní architektuře a vystavěnému prostředí, bez opakovaných obstrukcí, šikanózního odvolávání, založené na moderních územních plánech v režii samospráv, které tak uplatňují ústavní právo na rozvoj svého území přinášející jim prosperitu a spokojenost občanů. Přestože sněmovní tisk 67/0, tedy velká novela NSZ vznikl, jak vznikl, dokázali jsme od prvého představení 12. prosince do dneška prosadit u autorů a MMR změny a opravy tak, že by přijetí novely zákona mohlo mít pozitivní vliv na vystavěné prostředí a architekturu i naši profesi. Systém přípravy a povolování staveb v ČR neběží příliš dobře, včetně stále málo funkční digitalizace. Pouhá kritika a zesměšňování návrhu ale nepomůže, nabízíme spolupráci při nápravě a věříme, že vláda a parlament jsou ochotny tuto spolupráci využít.

Dovolte mi na závěr připomenout, že se v sobotu 25. dubna 2026 na Fakultě architektury ČVUT v Praze uskuteční valná hromada České komory architektů. Valná hromada je nejen nejvyšším orgánem Komory, ale i příležitostí k osobnímu setkání a výměně názorů na témata, která naši profesi formují. Budu rád, pokud si na ni najdete čas a zapojíte se do jejího programu. Když nebude moct přijet osobně, zkuste na webu Komory alespoň sledovat její průběh na streamu.

Přeji vám inspirativní čtení letošního prvého čísla Bulletinu ČKA.

Jan Kasl předseda ČKA

6 Valná hromada ČKA 2026

6 Časové razítko jako součást EAR

6

Vícenásobné pojištění profesní odpovědnosti

6 ČKA a ČKAIT vydaly společné prohlášení k projednávané novele stavebního zákona

7 Vyjádření ČKA k návrhu novely nového stavebního zákona

8 Teze ČKA k odolnosti vystavěného prostředí

9 Výzva k účasti na průzkumu ACE – stavební povolení

9

Zahájení 11. ročníku České ceny za architekturu

9 Otevření HUBu architektury v Brně

9 V roce 2025 byl vyhlášen rekordní počet architektonických soutěží

10

OTTA: Hodnota práce architektek a architektů

12 Celoživotní profesní vzdělávání

12 Snazší mobilita architektů mezi EU a Kanadou

12 Šetrné budovy 2026

12 Výšková zástavba v Kolíně nad Rýnem

12 Fakulta architektury ČVUT slaví 50 let samostatné existence

13 Miroslav Masák oceněn medailí města Liberce, laudatio Jiřího Plose

14 Emil Přikryl oslavil 80. narozeniny

15 Odešel krajinářský architekt David Mikolášek

15 Kniha Bohuslav Fuchs A–Ž

15 Vyšla monografie Ivar Otruba, krajinářský architekt

15 Cena péče – Růžena Žertová

16 Koncertní sál v Císařských lázních byl v užším výběru EU Mies van der Rohe Award

17 Driehausova cena 2026 – John Simpson

17 Pritzkerova cena za architekturu – Smiljan Radić Clarke

18 Nová etapa podpory z programu Nová zelená úsporám 2026+

Rovné příleži tosti

26 Zkušenosti začínajících architektů (Buš, Fajfr, Klapka, Lopraisová, Gilar, Ondruch, Rašek, Milerová, Votoček)

31 Pomohlo vítězství v přehlídce diplomových prací ke kariéře? (Budil, Indrová, Šebek, Žid, Křivánek, Nasadil)

35 Mohou být věk a zkušenosti výhodou? (Fišer, Janů, Líman, Soukup, Gjurič, Sborwitz, Vrana)

39 Příležitosti v regionech (Baroš, Grimm, Bindr, Mayer, Trefil, Janů, Mareš)

43 Ženy – OTTA – Ta Komora

44 Ženy – závěry ankety

45 Zkušenosti architektek (Peroutka Ullwerová, Janíková, Fialová, Vogelová, Iblová, Kirschner, Molnárová, Bártová, Lukešová, Szentesiová, Balejová, Martínková, Pánková, Johanesová)

52 Začleňování žen po mateřské dovolené a další kroky na podporu jejich kariéry

53 Prohlášení ACE o rovnosti žen a mužů

55 Kde se láme rovnost žena mužů: politika rodiny v Česku a Německu

57 Women in Architecture 2025 v Berlíně

58 Ženy na FA ČVUT v Praze

59 Studentstvo na FA VUT v Brně

60 Více příležitostí se potkat může znamenat lépe si porozumět a lépe spolu vycházet – rozhovor se Šárkou Sodomkovou, laureátkou Ceny Aleny Šrámkové 2025

63 Povolání: architekt[ka] – kniha a přednášky

64 Alena Šrámková: Ženy umí prohrávat, ale nevím, jestli je to zdravé

65 Ženy v architektuře / Women in architecture – kniha

66 Krajinářští architekti / architektky (Popelínský, Sedláčková, Imramovská, Velička, Semotán)

1

25. DUBNA – VALNÁ HROMADA ČKA 2026

Valná hromada České komory architektů se uskuteční v sobotu 25. dubna 2026 od 9.30 h do cca 18.00 h na Fakultě architektury ČVUT v Praze.

Valná hromada je nejvyšším orgánem ČKA. Volí vždy na dobu tří let z řádných členů Komory třetinu členů do představenstva, dozorčí rady a Stavovského soudu, schvaluje vnitrokomorové řády, projednává zprávy o činnosti orgánů a pracovních skupin, rozhoduje o výši členských příspěvků atd. Všichni autorizovaní architekti mohli v zákonné lhůtě podávat návrhy na změny vnitřních předpisů ČKA, kandidatury do orgánů Komory a další podněty, které mají být zařazeny mezi podklady pro jednání valné hromady.

ČASOVÉ RAZÍTKO JAKO SOUČÁST EAR

Kancelář ČKA se opakovaně setkává se stížnostmi architektů na vracení žádostí o vydání povolení záměru stavebními úřady, a to z důvodu nesprávného užití elektronického autorizačního razítka (EAR).

Problémem je konkrétně použití EAR bez tzv. časového razítka, které potvrzuje okamžik podpisu dokumentu. Informace o časovém razítku, jeho instalaci a správném použití jsou uvedeny v metodickém článku na www.cka.cz/komora/ autorizovani-architekti/zrizeni-a-pouzivani-elektronickeho-autorizacniho-razitka#nastaveni-ear-a-ecr-v-adobe-reader (body 5 a 6). Vyzýváme všechny autorizované osoby k seznámení s tímto dokumentem. Zároveň upozorňujeme, že v zákaznickém portálu PostSignum je nyní možné v sekci „Balíčky časových razítek – stav účtu“ nastavit upozornění na stav čerpání časových razítek. Kancelář ČKA navíc každý měsíc pořádá workshopy, na kterých pomáhá svým členům se zprovozněním EAR.

3

VÍCENÁSOBNÉ POJIŠTĚNÍ PROFESNÍ ODPOVĚDNOSTI

V praxi se objevují případy, kdy má architekt současně sjednáno komorové pojištění profesní odpovědnosti u ČSOB Pojišťovny a další pojištění u jiného pojistitele. Pokud se tato pojištění vztahují ke stejnému riziku a na stejné období, jedná se o tzv. vícenásobné pojištění.

V takovém případě se pojistné plnění nevyplácí součtem pojistných limitů, ale pouze do výše skutečně vzniklé škody. Zároveň platí povinnost informovat pojistitele o existenci dalšího pojištění. Při pojistné události plní zpravidla pojistitel, kterému byla škoda oznámena jako první; případné doplacení lze uplatnit u dalších pojistitelů.

Vydání

■ 4

ČKA A ČKAIT VYDALY SPOLEČNÉ

PROHLÁŠENÍ K PROJEDNÁVANÉ NOVELE

STAVEBNÍHO ZÁKONA

Dne 25. února se uskutečnilo společné jednání představenstva ČKA a ČKAIT. Hlavním tématem byla aktuálně projednávaná novela stavebního zákona (sněmovní tisk 67/0). Na základě projednání předchozích připomínek obou komor vzniklo společné prohlášení, v němž ČKA a ČKAIT znovu a společně zdůrazňují ustanovení, která považují za problematická z hlediska ochrany veřejných zájmů, bezpečnosti a kvality vystavěného prostředí i podmínek výkonu autorizovaných profesí.

Své připomínky zveřejnila ČKA, která zastupuje 4226 autorizovaných osob, dne 23. ledna 2026 (viz s. 7). ČKAIT, sdružující 32 310 autorizovaných osob, své připomínky zveřejnila 30. ledna 2026. Z projednání těchto dokumentů vyplynulo, že k řadě navrhovaných změn mají obě profesní komory stejné výhrady, případně, že se ztotožní s výhradou druhé komory. Komory mimo jiné upozorňují na rizika rozvolnění odbornosti u vybraných staveb pro bydlení a rodinnou rekreaci, na problematické stavění hledisek ekonomické přiměřenosti na úroveň požadavků na výstavbu a na další konkrétní body týkající se projektové dokumentace, přístupnosti, podpory hromadného bydlení, terminologie přístupnosti a zapojení autorizovaných inspektorů v procesu kolaudace.

SPOLEČNÉ MEMORANDUM ČKAIT A ČKA

K SNĚMOVNÍMU TISKU 67/0

Prohlášení profesních komor ČKAIT a ČKA ke sněmovnímu tisku 67/0, který je projednáván jako 13. novela stavebního zákona č. 283/2021 Sb.

ČKAIT a ČKA oceňují snahu o systémovou úpravu, která se snaží reagovat na mnohé problémy současné stavební praxe. Komory ale považují

za nutné upravit některá ustanovení navrhované novely, která jsou z hlediska ochrany veřejných zájmů a výkonu povolání autorizovaných osob v navržené podobě problematická.

ČKAIT a ČKA nesouhlasí se zvoleným procesním postupem formou poslaneckého návrhu, tedy mimo standardní legislativní proces. Řádné připomínkové řízení je nezastupitelným nástrojem k identifikaci aplikačních, výkladových a systémových problémů návrhu.

ČKAIT a ČKA, jejichž působnost ve stavebnictví určuje zákon č. 360/1992 Sb., prohlašují, že ani jedné z obou profesních komor nebylo umožněno, aby se odborně podílela na vzniku této rozsáhlé 13. novely stavebního zákona v rozsahu nového zákona a mohla ho připomínkovat před projednáním v poslanecké sněmovně. Postup projednání tisku 67/0 je v rozporu s dosavadními zvyklostmi.

Smyslem stavebního zákona jakožto veřejnoprávního předpisu má být přiměřená ochrana veřejných zájmů (mj. i života a zdraví), která vytváří právní rámec pro to, aby autorizované osoby mohly dostát svému slibu. Novela sice zásadně zvyšuje odpovědnost autorizovaných osob za bezpečnost stavby a za dostatečné zajištění ochrany veřejných zájmů, avšak nevytváří podmínky pro řádné naplnění této odpovědnosti.

Stavby je třeba nejen povolit, ale je nezbytné vytvořit také právní podmínky pro jejich bezproblémové dokončení, kolaudaci (uvedení do provozu) a poté bezproblémové užívání po celou dobu jejich plánované životnosti. Je tedy naprosto nestandardní, že tvorba takto zásadního zákona nebyla projednána s profesními komorami ČKAIT a ČKA.

Velkým problémem, který umocní všechny odborné nedostatky této velmi rozsáhlé novely, je absence správně nastavených přechodných ustanovení. Přechodné období buď není vůbec, nebo je stanoveno příliš krátké. Takže tato s odbornou veřejností neprojednaná novela bude platit de facto ze dne na den. Podle 13. novely se má začít postupovat jen několik měsíců po schválení, a to i v zahájených řízeních.

Jednání představenstva ČKA a ČKAIT k novele stavebního zákona 25. 2. 2026

Obě profesní komory se obávají, že aktuálně projednávaná 13. novela NSZ může bez dobře zvládnuté digitalizace vyvolat další významné komplikace v procesu výstavby.

Obě profesní komory nabízí odbornou součinnost při úpravách navržené novely NSZ.

Přehled hlavních společných výhrad k paragrafovému znění tisku 67/0

Obě profesní komory ČKAIT i ČKA se shodly na tom, že mnohá navrhovaná ustanovení ohrožují zájmy spotřebitelů i veřejný zájem na bezpečném a kvalitním vystavěném prostředí. Obě profesní komory ČKAIT a ČKA se proto shodly na tom, že společně 1. nesouhlasí se všemi ustanoveními, kterými novela umožňuje, aby jednoduché stavby pro bydlení a individuální rodinnou rekreaci neměly zákonem garantovanou minimální kvalitu, tedy mohly je projektovat neautorizované osoby, nebyla pro ně povinná dokumentace pro provádění staveb, byť v zjednodušené podobě, a nebyly povinně kolaudovány; není to v zájmu stavebníků ani kvality vystavěného prostředí;

2. zpochybňují znění těch ustanovení, v nichž jsou hlediska ekonomické přiměřenosti při posouzení záměru postavena na stejnou úroveň jako požadavky na výstavbu (např. §137 odst. 7 a § 193 odst. 3), protože není zjevné, zda má být tato úleva výhodou pro konečné uživatele a vlastníky dotčených staveb či pouze usnadnit povolení developerského záměru;

3. považují za nadbytečné formulace, aby jakýkoliv minimální požadavek na výstavbu nebo možná výjimka z něj daná předpisem EU byla nadřazena českému vnitrostátnímu předpisu (§ 137 odst. 7 věta třetí a čtvrtá), neboť všechny EU sdílené požadavky na stavby jsou aplikovány v českém právním řádu;

4. nesouhlasí s navrhovanou změnou v požadavcích na přístupnost stavebního pozemku;

5. nesouhlasí s některými nejasně definovanými základními pojmy stavebního řádu (§ 13) a požadují doplnit definice pojmů užívaných v úpravě odstupů staveb – spojitá zástavba, společně řešený celek (§ 144 odst. 3); 6. požadují do návrhu zákona doplnit dokumentaci skutečného provedení stavby a stanovit ji jako vybranou činnost, protože ji požaduje zákon č. 330/2025 Sb. (o vystavěném prostředí) a bez této dokumentace není respektován požadavek na stavebníky mít po dobu existence stavby její platnou projektovou dokumentaci; dále navrhují jako vybranou činnost přidat do struktury projektové dokumentace Návrh stavby s doplněním jeho definice; cílem je posílení komplexnosti a kvality přípravy Dokumentace povolení záměru dle NSZ;

7. nesouhlasí s navrženou formulací, která umožní stavebnímu úřadu projednat projektovou dokumentaci stavby, která nebyla zpracována projektantem, tj. autorizovanou osobou; jde o dodržování požadavku řádné autorizace projektové dokumentace;

8. nesouhlasí s nesystémovým rozšířením výčtu drobných staveb o stavby jiné (Příloha 1, odstavec 1 písmeno a) bod 38), aniž by bylo zjevné, o jaké stavby má jít a k čemu má takové bianko vymezení sloužit; 9. nesouhlasí s navrhovaným zněním, které se týká podpory hromadného bydlení, kdy jediným kritériem je podlahová plocha stavby pro bydlení; bydlení by mohlo být považováno za veřejně prospěšné bez ohledu na minimální velikost souboru, optimálně dostupné bydlení, jehož definice však byla novelou bez odůvodnění zrušena;

10. nesouhlasí s použitím nesprávného pojmu „osoby se zdravotním postižením“ a z toho vyplývajícím omezením požadavků na přístupnost a bezbariérové užívání staveb pouze pro osoby s omezenou schopností pohybu nebo orientace;

11. nesouhlasí s nejasně definovanými ustanoveními týkajícími se poskytování dat z DTM (§ 156), způsobu a formy podávání žádosti (§ 172) a souhlasu vlastníka při řízení o povolení záměru (§ 187);

12. nesouhlasí s nesystémovým zařazením autorizovaných inspektorů do procesu kolaudace, bez finálního rozhodnutí úřadu, nesoucího za toto rozhodnutí odpovědnost.

□ 5

VYJÁDŘENÍ ČKA K NÁVRHU NOVELY NOVÉHO STAVEBNÍHO ZÁKONA

Komora se vyjádřila k poslaneckému návrhu novely nového stavebního zákona č. 67, který byl předložen do prvního čtení v Poslanecké sněmovně. ČKA návrh jako celek podporuje, neboť může představovat významný krok ke zlepšení legislativního rámce pro správu území v České republice. Komora oceňuje snahu o návrat k systémovým principům původní verze zákona č. 283/2021 Sb., jako je jednotná státní stavební správa či maximální integrace dotčených orgánů do stavebních úřadů. Zároveň se však vymezujeme proti legislativnímu postupu, kde absentuje řádné připomínkové řízení, a upozorňujeme na nutnost právního a technického dočištění návrhu.

Dne 12. prosince 2025 byl zástupcům České komory architektů stručně představen záměr novely Nového stavebního zákona týmem vedeným (v tu chvíli ještě budoucí) ministryní pro místní rozvoj. Prakticky současně byl podán jako poslanecký návrh novely zákona 283/2021 (NSZ) v platném znění, spolu se změnami dalších 42 zákonů jako – sněmovní tisk č. 67. Zástupci České komory architektů byli novou ministryní pro místní rozvoj Mgr. Zuzanou Mrázovou pozváni k pracovnímu seznámení s připravovanou novelou nového stavebního zákona. Představené změny navazují na diskuse se zástupci profesních organizací z listopadu 2025, o nichž jsme již informovali v Bulletinu ČKA 4/2025, s. 12 a na www.cka.cz/svet-architektury/ aktualne/novinky/planovane-zmeny-noveho-stavebniho-zakona

ČKA návrh stavebního zákona jako celek podpořila

Dne 23. ledna 2026 ČKA ve svém vyjádření napsala, že podporuje návrh NSZ jako celek, ale že je zřejmé, že navržená úprava si v praxi vyžádá další zpřesnění, a to zejména prostřednictvím prováděcích právních předpisů, případně navazujících legislativních či metodických úprav a doplnění. Komora nedoporučuje zásadní změnu koncepce návrhu, ale považuje za nezbytné jeho právní a technické dočištění.

Vedle legislativně-technických úprav Komora považuje za nutné upravit některá konkrétní ustanovení, která jsou z hlediska ochrany veřejných zájmů a výkonu povolání autorizovaných architektů v současné podobě problematická a vyžadují věcnou korekci.

Novela se také alespoň částečně snaží o zlepšení z pohledu ČKA nejproblematičtější části zákona – územního plánování. Nejistotu ČKA cítí v personálním zajištění přechodu z obecních úřadů na systém státní stavební správy.

ČKA se vymezila proti zvolenému procesnímu postupu

Komora se vymezuje proti novelizaci NSZ formou poslaneckého návrhu, mimo standardní legislativní proces. Řádné připomínkové řízení je nezastupitelným nástrojem k identifikaci aplikačních, výkladových a systémových problémů návrhu.

ČKA byla sice s návrhem seznámena formou představení jeho principů, avšak ohrazuje se proti tvrzení, že s ní byl návrh projednán. Pouhé představení bez možnosti uplatnit ve lhůtě připomínky, s nimiž by se předkladatel věcně vypořádal, nelze považovat za projednání. S ohledem na skutečnost, že návrh novely byl předložen mimo standardní legislativní proces, bez podrobné důvodové zprávy a rovněž s ohledem na časovou tíseň, nelze níže uvedené náměty považovat za úplné a vyčerpávající připomínky k návrhu novely.

Komora předkládá vybrané náměty a připomínky, které považuje za nejzásadnější z hlediska ochrany veřejného zájmu a výkonu povolání autorizovaných architektů.

Připomínky jsou rozděleny do dvou okruhů:

→ zásadní připomínky, týkající se zejména výkonu povolání autorizovaných architektů, jejich působnosti a odpovědnosti, → další připomínky, vztahující se k ostatním navrhovaným ustanovením.

Konkrétní připomínky ke stažení na webu ČKA www.cka.cz/media/prilohy/vyjadreni-cka-k-poslaneckemu-navrhu-novely-noveho-stavebniho-zakona.pdf

Sekce

Strana

Vydání

TEZE ČKA K ODOLNOSTI VYSTAVĚNÉHO PROSTŘEDÍ

Česká komora architektů vydala teze nazvané

Resilience – lepší odolnost vystavěného prostředí, jejichž autorem je místopředseda ČKA Petr Lešek. Dokument shrnuje klíčové principy, jak navrhovat a rozvíjet budovy, města i krajinu tak, aby dokázaly obstát v krizích, adaptovat se na změny a zůstaly dlouhodobě funkční.

Téma odolnosti nabývá v posledních letech mimořádného významu. Česká komora architektů proto vydává Teze k odolnosti vystavěného prostředí (resilience), které pojmenovávají hlavní aspekty odolnosti a mají sloužit jako východisko pro odbornou i veřejnou debatu. Teze jsou určeny členům ČKA, samosprávám, státní správě i veřejnosti.

Odolnost vystavěného prostředí chápeme jako schopnost systému (budovy, veřejného prostoru, čtvrti, města, regionu či státu) obstát v krizi, absorbovat šok, adaptovat se a transformovat, aniž by ztratil svou základní funkci a identitu a zůstal dlouhodobě funkční.

Teze akcentují zejména těchto 10 oblastí:

→ Build Back Better – obnova po pohromách má prostředí zlepšovat, ne jen „vracet stav jako předtím“,

→ robustní řešení – důraz na srozumitelná a trvanlivá řešení místo přehnané závislosti na složitých technologiích,

→ renovace – jako příležitost ke komplexnímu posílení odolnosti, nejen ke snížení energetické náročnosti,

→ hospodaření s vodou – vsak, retence, šedá voda, úsporná spotřeba vody a mezioborová spolupráce už ve fázi přípravy,

→ přehřívání sídel – adaptace budov i veřejných prostranství na růst teplot a prevenci tepelných ostrovů,

→ zemědělská produkce sídel – posílení prvků samozásobitelství a lokální produkce potravin i ve městech,

→ energetická odolnost sídel – včetně role energetických společenství a promítnutí odolnosti už do urbanistického návrhu,

→ centra odolnosti – budovy/kapacity pro zázemí obyvatel v krizích, schopné „ostrovního“ fungování,

→ krajský, městský/obecní architekt – odborná role pro vyvážený a odolný rozvoj území,

→ odolnost v měřítku státu – provázání územního plánování s bezpečnostní a klimatickou politikou, potřeba koordinace na vládní úrovni.

„Česká komora architektů je připravena se tématu dále věnovat a spolupracovat na tom, aby Česká republika měla kvalitní, bezpečné a dlouhodobě odolné prostředí pro příjemný a klidný život svých občanů,“ uvádí místopředseda ČKA Petr Lešek.

Teze ČKA k odolnosti vystavěného prostředí (resilience) jsou ke stažení na webu ČKA.

Sekce

Strana Vydání

8 ■ 8

Výstava ČCA 2025 v CAMP Praha, foto Teki Shine

Přednáška architekta Karla Kubzy o Domě pro Julii při zahájení 11. ročníku ČCA v CAMP Praha, foto Karla Zoufalá

Výstava DEVADE v CAMP Praha, foto Karla Zoufalá

□ 7

VÝZVA K ÚČASTI NA PRŮZKUMU ACE –STAVEBNÍ POVOLENÍ

Studii o současných procesech udělování stavebních povolení pro bydlení v EU a potenciálním dopadu opatření, která by mohla vést ke zjednodušení, zkrácení a digitalizaci tohoto procesu, zpracovává společnost Intellera pro Evropskou komisi. Autorizované osoby se mohou do průzkumu zapojit do 24. dubna 2026.

ec.europa.eu/eusurvey/runner/StudyOnBuildingPermits_Survey_Applicants

■ 8

ZAHÁJENÍ 11. ROČNÍKU ČESKÉ CENY ZA ARCHITEKTURU

Česká cena za architekturu vstupuje do své druhé dekády. Zahájení 11. ročníku soutěžní přehlídky proběhlo 26. února 2026 od 18 h v pražském Centru architektury a městského plánování (CAMP).

Večer nabídl ohlédnutí za rokem 2025 formou výstavy, přednášku Karla Kubzy (ČTYŘSTĚN architekti) o vítězném projektu Dům pro Julii, předání Ceny Centra pro regionální rozvoj ČR, představení publikace DEVADE a zároveň výstavy k tématu architektury 90. let v CAMP spoluautorkou Adélou Vaculíkovou a prezentaci mezinárodní poroty letošního ročníku. Do ČCA je možné přihlásit své architektonické dílo dokončené na území České republiky v posledních pěti letech (od ledna 2021 do prosince 2025). Pokud se dílo v minulosti nedostalo mezi nominace, je možné přihlásit jej znovu –stačí aktualizovat původní přihlášku. Přihlášená díla bude opět posuzovat mezinárodní porota,

v níž letos zasednou: Jeroen van Schooten (NL), Manuela Hötzl (AT), Julio de la Fuente (ES), Ellen Braae (DK) a Ilja Skoček ml. (SK). Realizace je možné přihlásit prostřednictvím jednoduchého on-line formuláře do 14. dubna. Účast v soutěžní přehlídce je zcela zdarma.

■ 9

OTEVŘENÍ HUBU ARCHITEKTURY V BRNĚ

Česká komora architektů a Nadace české architektury otevřely 22. ledna 2026 v historickém domě na Starobrněnské 16/18 v Brně nový HUB architektury – prostor pro výstavy, vzdělávání, odborná setkání a mezioborový dialog.

Hosty přivítal předseda Nadace české architektury Ludvík Grym, předseda České komory architektů Jan Kasl a starosta MČ Brno-střed Vojtěch Mencl. Následovala vernisáž výstavy České ceny za architekturu 2025 v nově zrekonstruované Galerii architektury s představením vítězného díla v podání Karla Kubzy / ČTYŘSTĚN architekti. Večer zpříjemnilo vystoupení kapely Milan Kašuba Trio.

■ 10

V ROCE 2025 BYL VYHLÁŠEN REKORDNÍ POČET ARCHITEKTONICKÝCH SOUTĚŽÍ

Česká komora architektů v roce 2025 potvrdila regulérnost u 72 architektonických soutěží (z toho byla 4 stanoviska). Zástupci ČKA to uvedli na diskusním setkání OTTA (open think tank architektů), které se uskutečnilo 27. ledna 2026 a bylo tradičně věnováno architektonickým soutěžím.

Místopředseda ČKA Petr Lešek připomněl, že do roku 2011 se vyhlašovalo přibližně 10 až 20 sou-

těží ročně, a zdůraznil dlouhodobé aktivity ČKA v podpoře a kultivaci soutěžních procesů. Předseda pracovní skupiny ČKA pro soutěže a veřejné zakázky Mirko Lev informoval o reorganizaci pracovní skupiny, vytvoření pozic pěti stálých konzultantů, možnosti zrychleného posouzení soutěžních podmínek a o přípravě interaktivních soutěžních podmínek. Statistiku soutěží za rok 2025 představil člen pracovní skupiny Tomáš Zdvihal. Otevřené jednofázové a dvoufázové soutěže tvořily 53 % všech soutěží, užší soutěže zhruba čtvrtinu. Podíl soukromých investorů dosáhl 19 %, přičemž častěji volí jiné (zpravidla neanonymní) formy soutěžních procesů, zejména workshopy (22 %). Mezi veřejnými investory převažují obce a města, které stojí za 62 % všech soutěží. ČKA od roku 1993 eviduje 977 regulérních soutěží a v roce 2026 se tak s velkou pravděpodobností uskuteční jubilejní tisící.

Diskuse se věnovala také metodice zapojení Národního památkového ústavu do architektonických soutěží, která navazuje na memorandum uzavřené mezi NPÚ a ČKA v roce 2024. Náměstek ředitelky NPÚ František Chupík a vedoucí územního odborného pracoviště v Praze David Měska připomněli aktualizaci praktického „taháku“ pro zadavatele, jejichž záměry se dotýkají památkově chráněných objektů. Metodika upřesňuje roli NPÚ ve třech klíčových bodech: ve fázi přípravy soutěže, při schvalování soutěžního zadání a v průběhu soutěžního procesu prostřednictvím přizvaného odborníka. Cílem je jasně nastavit způsob zapojení experta památkové péče a získat jednoznačné vyjádření NPÚ už v raných fázích soutěže.

Příspěvek právničky a supervizorky soutěžních podmínek Barbory Veselé se zaměřil na návrh změn Soutěžního řádu ČKA, z nichž většina vychází z úkolu uloženého valnou hromadou ČKA v roce 2025. V rámci pracovní skupiny byly projednány návrhy změn předložené členem ČKA Ivanem Gogolákem a rovněž úpravy reflektující aktuální požadavky Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže.

Zkušenosti veřejného zadavatele doplnil Jakub Chuchlík, náměstek primátora pro rozvoj a digitalizaci Jablonce nad Nisou, který představil praxi města při využívání architektonických soutěží, způsoby jejich přípravy a organizace i praktické dopady soutěžního zadávání.

Během diskuse účastníci sdíleli své praktické zkušenosti se zástupci NPÚ, debatovali o přínosech a rizicích užších architektonických soutěží, probírali způsob odměňování v urbanistických soutěžích a vyjádřili svůj názor k narůstajícímu počtu náhradníků závislé části poroty (pozn.: tito náhradníci, často z řad zastupitelů obce, se účastní všech zasedání poroty bez možnosti hlasovat).

Prezentace vystupujících – Petra Leška a Mirko Lva, Tomáše Zdvihala, Barbory Veselé a Jakuba Chuchlíka – jsou ke stažení na webu ČKA.

HUB architektury v Brně, slavnostní otevření 22. 1. 2026

SOUTĚŽE PODLE TYPU V ROCE 2025

■ 11

OTTA: HODNOTA PRÁCE ARCHITEKTEK

A ARCHITEKTŮ

Dne 10. února proběhlo setkání OTTA, které se tentokrát věnovalo hodnotě architektonické práce v současných legislativních a ekonomických podmínkách. Diskuse se zaměřila na dva hlavní okruhy: srozumitelnost naší profese pro veřejnost a ekonomickou stabilitu praxe po zrušení honorářových kalkulaček.

Popularizace oboru

Školení s platností 3 roky

Představenstvo ČKA v prosinci rozhodlo, že architekti budou do budoucna muset absolvovat školení každé tři roky, mají-li zájem být evidování jako „proškolení porotci“. Pravidlo vstoupí v platnost v lednu 2027. Doporučujeme proto architektům absolvovat školení porotců v roce 2026; podle zájmu budou nabídnuty minimálně dva termíny.

Z prezentace a následné debaty vyplynulo, že pro účinnou popularizaci architektury postrádáme přesnější data o trhu – například kolik stavebníků si skutečně najímá architekta nebo jaká je míra důvěry veřejnosti v naši profesi. Většina přítomných se shodla, že by nositelem této osvěty měla být primárně Komora, přičemž podnětným návrhem byla potřeba prezentovat nejen architekturu samotnou, ale v rámci zachování férovosti i příběhy a práci tvůrců. Zajímavým a velmi konkrétním podnětem z diskuse byla i kritika současného způsobu prezentace nás, architektů. Na akci navázal dne 31. března 2026 praktický workshop komunikace a vystupování Umění přesvědčivé prezentace.

Ekonomický profil oboru

Průzkum mezi více než stovkou účastníků, přítomných osobně či připojených online, přinesl konkrétní pohled na aktuální stav profesní praxe:

→ struktura: 84 % respondentů působí v ateliérech do 5 osob,

→ vytížení: 85 % účastníků uvádí plné nebo přetížené kapacity nad 100 %,

→ znalost nákladů: 34–37 % respondentů nemá k dispozici přesné údaje o své hodinové režii nebo mzdových nákladech,

→ ocenění: 84 % zúčastněných nepovažuje částku 650 Kč/hod. (mzda + režie, částka neobsahuje marži) za dostatečnou pro krytí standardů a rozvoje praxe.

Tato data naznačují rozpor: profese je vytížená, ale část architektů nemá dostatečný přehled o své nákladové struktuře, což nám komplikuje obhajobu adekvátní výše honoráře.

Legislativní souvislosti a odpovědnost

V souvislosti se stanoviskem ÚOHS z února 2025 o zrušení cenových doporučení se těžiště odpovědnosti přesouvá na jednotlivce. Podle § 162 nového stavebního zákona a § 5 občanského zákoníku odpovídá projektant za odbornou úroveň a proveditelnost projektu. Naplnění této povinnosti vyžaduje odpovídající časový a ekonomický prostor, který si každý ateliér musí stanovit na základě vlastních reálných nákladů.

Další kroky: Benchmarking BAP 2025

Pro získání relevantních podkladů pro jednání se státní správou i pro vnitřní efektivitu ateliérů připravujeme dotazník „Architektonická praxe 2025 v číslech“ (BAP 2025). Ochotu zapojit se do tohoto anonymního sběru dat vyjádřilo 89 % účastníků OTTA.

Cílem benchmarkingu je umožnit srovnání režií a nákladů v rámci ateliérů různých velikostí.

EXKLUZIVNÍ VELETRH PRO ARCHITEKTY, INTERIÉROVÉ DESIGNÉRY A PROJEKTANTY Objevte více než 200 inovativních produktů, vybraných porotou složenou z architektů a interiérových designérů, prezentovaných v jedinečném prostředí.

ZAJÍMAVÉ PRVKY trendy semináře inspirativní kolekce materiálů projektová zeď

NETWORKING v trendy, kreativní a společenské atmosféře NEPŘETRŽITĚ nápoje a občerstvení zdarma

Získaná data nebudou sloužit k unifikaci cen, ale jako podklad pro kvalifikovanou argumentaci při vyjednávání s klienty.

Děkujeme všem za účast a věříme, že společné sdílení informací přispěje k větší stabilitě architektonické profese.

Karolína Kripnerová a Lukáš Janáč členové orgánů ČKA a moderátoři setkání OTTA: Hodnota práce

□ 12

CELOŽIVOTNÍ PROFESNÍ VZDĚLÁVÁNÍ

I v roce 2026 chystá ČKA řadu vlastních vzdělávacích akcí, které jsou pro členy ČKA buď zcela zdarma, nebo za členskou cenu. Komora si je vědoma nutnosti poskytnout svým členům kvalitní nabídku vzdělávacích možností. Pracovní skupina pro celoživotní vzdělávání vyhledává a doporučuje vhodné semináře a další aktivity.

Aktualizovaný seznam akcí a postup, jak se autorizovaný architekt může zapojit do celoživotního vzdělávání – viz www.cka.cz/sluzby/ clenum/celozivotni-vzdelavani

□ 13

DIGI DAY ČKA – 21. KVĚTNA 2026

Tradiční konference Digi Day ČKA se letos zaměří na AI v architektuře, funkcionality DSŘ, heritage BIM, GIS a další. Hybridní konference, kterou pořádá ČKA ve spolupráci s Fakultou architektury ČVUT, se uskuteční na FA ČVUT (Thákurova 9, Praha 6) a online prostřednictvím platformy MS Teams.

Podrobný program a registrační formulář viz www.cka.cz

□ 14

SNAZŠÍ MOBILITA ARCHITEKTŮ MEZI EU

A KANADOU

Dohoda o vzájemném uznávání kvalifikací architektů mezi Evropskou unií a Kanadou (Mutual Recognition Agreement, MRA) vstoupila dne 19. ledna 2026 v platnost a usnadňuje architektům výkon profese v obou jurisdikcích.

Aby mohli architekti z EU získat uznání odborné kvalifikace v Kanadě, musí splnit požadavky na formální vzdělání, mít platnou profesní licenci vydanou příslušným orgánem a minimálně 12 let relevantního vzdělání a praxe v oboru; uplatněny mohou být rovněž jazykové požadavky a povinná registrace u příslušných provinčních či teritoriálních orgánů. Dohoda MRA vytváří samostatný a přehlednější proces uznávání architektonických kvalifikací, včetně získání licence, a odstraňuje dosavadní bariéry pro architekty z EU působící v Kanadě i pro kanadské architekty v EU. MRA je prvním nástrojem tohoto typu uzavřeným EU v oblasti služeb a zároveň první dohodou o uznávání profesních kvalifikací uzavřenou na základě dohody CETA. V návaznosti na její vstup v platnost spustilo Generální ředitelství pro obchod (DG Trade) specializovanou stránku na portálu Access2Markets s praktickými informacemi k registraci a výkonu profese v Kanadě. trade.ec.europa.eu/access-to-markets/en/home

■ 15

ŠETRNÉ BUDOVY 2026

Česká rada pro šetrné budovy uspořádala dne 18. března jubilejní 10. ročník odborné konference Šetrné budovy 2026 s podtitulem Klimaticky odolné stavby pro udržitelnou budoucnost. Na konferenci spolu s českými i zahraničními odborníky vystoupil v panelové diskusi také místopředseda České komory architektů Petr Lešek.

Odborné setkání přilákalo téměř 300 zástupců investorů, architektů, developerů i technologických firem a zaměřilo se na adaptaci budov na dopady změny klimatu, energetickou bezpečnost či využití cirkulárních materiálů. Konference definovala klimatickou odolnost jako nový standard trhu nemovitostí.

Zástupce ČKA Petr Lešek upozornil na význam spolupráce architektů s veřejnou správou při tvorbě strategií odolnosti měst a staveb. Mezi přednášejícími vystoupili předseda představenstva CZGBC Libor Musil ze společnosti LIKO-S holding, profesor Miroslav Trnka z institutu CzechGlobe, Nick Tyler z University College London, Leoš Anderle, CEO Sekyra Group, prezentoval proměnu brownfieldů, Filip Cenefels ze společnosti WAGO-Elektro, Pascal Eveillard ze skupiny Saint-Gobain, Ondřej Flanderka za společnost Skanska představil rezidenční dům Dřevák, největší dřevostavbu v České republice, a nasazení materiálu Rebetong a další.

www.setrnebudovy.cz

■ 16

VÝŠKOVÁ ZÁSTAVBA V KOLÍNĚ NAD RÝNEM

Město Kolín nad Rýnem vydalo publikaci zaměřenou na regulaci výškových budov ve městě: Höhenentwicklungskonzept für die innere Stadt.

Symbol Kolína nad Rýnem ztělesňuje 157 metrů vysoká katedrála v srdci historického centra města. Kolín nad Rýnem však jako rostoucí metropole čelí novým výzvám, které vyžadují proaktivní řešení problematiky současné výškové výstavby. Kde a s jakými cíli diskutovat o nových výškových budovách? V roce 2020 byly zahájeny práce na konceptu výškových budovy (HEK) pro oblast po obou stranách Rýna v rámci vnějšího zeleného pásu – vnitřního města. Kromě toho měla být za účasti veřejnosti sestaveny kritéria kvalitu pro výškové budovy. Koncept byl dokončen v roce 2025 a je ke stažení na www.stadt-koeln.de/artikel/70942/index.html

Ivan Nosek Kolín nad Rýnem

□ 17

SETKÁNÍ ABSOLVENTŮ FA ČVUT: FAKULTA SLAVÍ 50 LET OD SVÉHO VZNIKU

Fakulta architektury ČVUT v Praze zve své absolventy a absolventky na setkání, které se uskuteční ve čtvrtek 25. června 2026 přímo v prostorách fakulty v Dejvicích. Akce je součástí oslav 50 let samostatné existence fakulty a nabídne příležitost k neformálnímu setkání napříč generacemi, návratu do ateliérů i sdílení profesních zkušeností.

Jubilejní rok připomíná rok 1976, kdy se studium architektury na pražské technice osamostatnilo. Fakulta dnes na tuto tradici navazuje jako otevřená vzdělávací instituce, která propojuje

Diskusní setkání OTTA: Hodnota práce architektek a architektů, 10. 2. 2026

architekturu, urbanismus, krajinářskou architekturu a design a reaguje na aktuální společenské i environmentální výzvy. Jubilejní rok doprovází vizuální styl, jehož autory jsou Matěj Činčera a Jan Kloss.

Programovou osou jarní části oslav bude od března do května nový přednáškový cyklus Springrolls. Zaměří se na fenomén ateliérů jako „škol v rámci školy“ a představí absolventy a absolventky spojené s výraznými pedagogickými osobnostmi, jako byli Miroslav Šik, Jan Bočan a Alena Šrámková. Přednášky se uskuteční 4. 3. (Děti Miroslava Šika), 8. 4. (Děti Jana Bočana) a 6. 5. (Děti Aleny Šrámkové).

Na jaře se na fakultě představí výstava Elementy architektury teoretika, novináře a kurátora Adama Štěcha. Výběr snímků modernistické architektury a designu 20. století doplní fotografie detailů staveb spojených s osobnostmi a historií FA ČVUT. Výstava proběhne v termínu 20. 4.–15. 5.

Součástí výročního programu jsou i další aktivity pro odbornou i širší veřejnost, včetně projektu FA kolem dokola, který ve spolupráci s Prahou 6 oživí veřejný prostor Kampusu Dejvice, a letního kina na nádvoří fakulty.

Vyvrcholením oslav bude vedle červnového setkání absolventů také slavnostní shromáždění akademické obce 2. prosince v Betlémské kapli. Výroční rok je zároveň příležitostí představit další směřování fakulty. FA ČVUT inovuje své studijní programy, posiluje mezinárodní spolupráci a v akademickém roce 2026/2027 otevře nový magisterský program Plánování a development, zaměřený na aktuální otázky rozvoje měst a krajiny.

Kateřina Rottová, FA ČVUT v Praze

■ 18

MIROSLAV MASÁK OCENĚN MEDAILÍ MĚSTA LIBERCE

Profesor Miroslav Masák obdržel 18. března 2026 Medaili města Liberce za zásluhy o rozvoj města. Architekt, vysokoškolský pedagog, spolupracovník Karla Hubáčka a spoluzakladatel libereckého Sialu usiloval v devadesátých letech o obnovu profese architekta. Nejprve působením v nově konstituované Obci architektů a následně, po jejím založení, v České komoře architektů v jejím představenstvu. V roce 2006 obdržel Poctu ČKA.

„Liberec je inspirující, příjemné město, našli jsme tu ve vhodný čas, to byla 60. léta, mimořádnou příležitost pro profesi. Mohl tehdy vzniknout Sial, Hubáčkovy práce, moje práce. To nás poznamenalo na celý život, protože když je mladý člověk úspěšný, je to hodně příjemné a povzbuzuje ho to k další činnosti,“ řekl Miroslav Masák při předávání ceny.

Miroslava Masáka (*1932) navrhl na vyznamenání za přínos v oblasti rozvoje města náměstek primátora pro kulturu, školství a cestovní ruch Ivan Langr. Laudatio přednesl právní poradce České komory architektů a její bývalý ředitel a sekretář Jiří Plos.

Spolu s Masákem převzala na radnici od primátora Jaroslava Zámečníka medaili také novinářka, moderátorka Událostí a volebních vysílání České televize Marcela Augustová.

Z laudatia Jiřího Plose

… Byl však především aktivním aktérem návratu demokratických a standardních poměrů v profesi; usiloval nejen o obnovu spolkové činnosti, ale zejména o obnovu vysokých profesních standardů (autorizace, jak o tom přemýšleli již koncem šedesátých let v návrhu zákona o autorizacích architektů), ale též řádné moderní profesní samosprávy. Toto úsilí podpořil svým vlivem i během působení na Pražském hradě (který se mu dařilo se spolupracovníky postupně otevírat veřejnosti).

Byl ovšem především aktivním účastníkem všech velkých setkání profesních počínaje prosincem 1989. Spoluzakládal Obec architektů a vytrvale usiloval o vydání autorizačního zákona a založení profesní komory. Toto úsilí vyvrcholilo v polovině roku 1992 vydáním zákona o výkonu profese autorizovaných architektů, inženýrů a techniků, po kterém bezprostředně následovalo též založení obou profesních komor – architektské a inženýrské (sám se stal autorizovaným architektem pod č. 33). Po určitou dobu pak počátkem nového tisíciletí působil v představenstvu komory architektů a vnesl do jeho organizace a činnosti mnoho nových impulzů. Za jiné připomeňme formování profesních vizí, strategií a politik, vydávání překladů základních teoretických oborových textů, podporu univerzitního architektonického vzdělávání (sám působil několik let na brněnské technice a spolupracoval se silnou generací tehdejších tamních

Vydání

Raumplan, Kolín nad Rýnem, ©Astoc Architects and Planners

Z konference Šetrné budovy dne 18. 3. 2026, foto archiv CZGBC

mladých architektů, jimž byl a je velkým vzorem), srovnávání výsledků univerzitního vzdělávání architektů, urbanistů a krajinářských architektů prostřednictvím přehlídky diplomových prací, jichž se od té doby konalo již 26. ročníků, podporu a rozvoj celoživotního vzdělávání jako nezbytné součásti vysokého standardu profesního, oceňování osobností architektury jakožto vzorů, k nimž by se měli architekti vztahovat a jimi se inspirovat (Pocta České komory architektů) a konečně též podporu obnově architektonického soutěžení podle mezinárodních standardů vydáním pravidel UNESCO a UIA (sám se účastnil mnoha soutěží v porotách).

Svým vlivem přispěl i k úspěšným jednáním o profesních standardech, zpracovávaných pověřenými mezinárodními pracovními skupinami, které se opakovaně scházely i v Praze a jejichž úsilí vyvrcholilo schválením a vydáním mezinárodní dohody o doporučených profesních standardech na valném shromáždění UIA v Pekingu v roce 1999.

A přesto mi při této příležitosti na závěr dovolte uvést něco, co mám u Miroslava Masáka za možná nejpodstatnější. Přeložil kdysi, a nevím, že by se o tom někdo výslovně při různých příležitostech zmiňoval, pro potřeby studentů úvod k anglické verzi vydání Lodního deníku (Logbook) jeho o pět let mladšího vrstevníka, italského architekta Renza Piana. A mám za to, že tahle Pianova zpověď je i trestí Masákova přemýšlení o profesi, o stavbě, o městu – o krajině. Vím ostatně od něho, že právě Pianova osobnost mu byla a je blízká.

Když tedy Renzo Piano říká, že „architektura je nejkrásnější povolání a že na světě, kde už téměř všechno bylo objeveno, je to cesta objevování, něco jako pouť, a že tvořit znamená vydat se do tmy, s dychtivostí, urputností, dokonce s drzostí“ – vidím před sebou Masákovy celoživotní snahy hledat cesty neprošlapané při vědomí zavazující tradice – počínaje vědomím sociálních a hospodářských souvislostí, zbavovaných postupně nánosů sociálního inženýrství, tak blízkého poválečnému evropskému vývoji, anebo pozorností věnovanou narůstajícímu vlivu a místu techniky a vyrovnávání se s jejími dopady do krajinného, urbánního i stavebního prostředí. Posun od určitého mumfordovského odmítání techniky válcující prostředí k jejímu poučenému přijetí; k vědomí, že technika sama o sobě není příčinou – a její důsledky odpovídají především

způsobům jejího užití. Říká-li Renzo Piano současně, že „povolání architekta je dobrodružné, neboť architekt se pohybuje na ostří nože mezi uměním a vědou, mezi původností a pamětí, mezi opovážlivostí modernosti a obezřetností tradice“, vidím Masákův profesní život jako projev takového hledačství – sledování sociálních, resp. psychosociálních souvislostí, významu a vzájemného vztahu humanitních, uměleckých a technických disciplín: co znamená kvalita vystavěného prostředí pro společnost a jak lze skutečné kvality dosahovat? A jak tuto znalost a zkušenost zprostředkovat novým generacím? Vidím ji i jako hledání tvorby na pozadí respektu k jiným názorům ve vzájemné úctě a toleranci, kterou v současnosti tolik postrádáme. A na tomto pozadí vidím v jeho profesním životě a v jeho profesních názorech i vyrovnávání se s jinou Pianovou myšlenkou, že „architektura je sociálně nebezpečné umění, protože je nepřehlédnutelná“ a že je tudíž architekt za své konání osobně odpovědný!

Vážený pane architekte Miroslave Masáku, milý Mirku, přeji Tobě i Tvým blízkým, abys s nimi sdílel ve zdraví a v duševní svěžesti ještě mnoho dalších let.

Jiří Plos

Kráceno redakcí. Celý text laudatia na www.cka.cz □

19

EMIL PŘIKRYL OSLAVIL 80. NAROZENINY

Profesor Emil Přikryl patří k osobnostem, které zásadně ovlivnily českou architekturu i generace mladších autorů. Je laureátem Pocty České komory architektů za rok 2009.

Profesor Emil Přikryl se narodil 28. prosince 1945 v Bílovci na Moravě v rodině malíře a učitele výtvarné výchovy. Vystudoval Fakultu architektury ČVUT v Praze a následně pokračoval na Akademii výtvarných umění u profesora Františka Cubra. Od roku 1969 byl členem liberecké „Školky SIAL“ vedené Karlem Hubáčkem a později působil ve Stavoprojektu Liberec. Široká veřejnost zná Emila Přikryla zejména díky přestavbě bývalého pivovaru v Lounech na Galerii Benedikta Rejta – díla, které je často označováno za jednu z nejvýraznějších staveb porevoluční éry. Z jeho dalších prací připomeňme například vilu pro režisérku Věru Chytilovou v Praze-Troji, soutěžní návrh dostavby Staroměstské radnice (1987), návrh muzea v Mostě, obchodní středisko Uran v České Lípě či Janáčkovo kulturní centrum v Brně. Řadu jeho návrhů a soutěžních projektů můžeme najít také v zahraničí.

Od konce 80. let se Emil Přikryl intenzivně věnuje pedagogické práci; na Škole architektury AVU byl jmenován profesorem a dlouhodobě formuje přístup svých studentů k architektuře jako k disciplíně založené na myšlení, přesnosti a odvaze klást podstatné otázky. Právě jeho vliv na mladší generaci je opakovaně zmiňován jako výjimečný – i skrze absolventy, kteří dnes patří k předním českým tvůrcům.

V roce 2009 byla Emilu Přikrylovi udělena Pocta České komory architektů. V odůvodnění poroty zaznělo:

„Architektura je práce svobodného ducha. A jsou architekti, kteří umí v druhých lidech probouzet odvahu. Svým dílem, erudicí, prací myslitelskou, pedagogickou, osobním i občanským postojem. Takoví architekti mají být po právu oslavováni, je jich totiž málo. V tomto smyslu vyniká mezi českými architekty Emil Přikryl.“

Za Českou komoru architektů přejeme profesoru Emilu Přikrylovi pevné zdraví, klid, inspiraci a mnoho sil do dalších let.

□ 20

ODEŠEL KRAJINÁŘSKÝ ARCHITEKT DAVID MIKOLÁŠEK

V úterý 17. března 2026 nás ve věku 78 let opustil Ing. David Mikolášek, krajinářský architekt, básník a člověk s hlubokou úctou k proměnám světa kolem nás.

Dlouholetý člen České komory architektů David Mikolášek vystudoval v 70. letech zahradnický obor na Vysoké škole zemědělské v Brně. Po studiu tři roky pracoval jako mistr údržby zeleně města Brna. Poté nastoupil do projekce Zahradní architektury Želešice, kde pracoval do roku 1992. V tomtéž roce nastoupil do společnosti Agroprojekt PSO, s. r. o., kde se podílel na návrzích pozemkových úprav až do roku 2008. Po celý svůj profesní život se věnoval krajinářské tvorbě ve městech i volné krajině, pozemkovým úpravám a vymezování prvků územního systému ekologické stability (ÚSES); zároveň se podílel na odborné debatě a na posilování postavení krajinářské architektury a tříbení vztahů ke státu, investorům i uživatelům realizovaných děl. Podle vlastních slov „zpíval a psal o lidech a krajině“.

David Mikolášek se do české krajiny a podoby mnoha veřejných prostranství zapsal jako autor mizejícího díla. Jeho tvorba nebyla o stavění pomníků, ale o pokorném dialogu s prostorem – vytvářel místa, která se přirozeně vyvíjejí, srůstají s přírodou a s časem se v ní proměňují. V jeho vnímání byla krajina živým organismem a architektura jen citlivým zásahem, který jí dává nový

Miroslav Masák přebírá z rukou primátora

Jaroslava Zámečníka Medaili města Liberce dne 18. 3. 2026

řád a smysl. Jako básník a autor textů dokázal s osobitou laskavostí a humorem pojmenovat prchavou krásu, kterou ve svých projektech tak mistrně zachycoval.

■ 21

KNIHA BOHUSLAV FUCHS A–Ž

Nakladatelství Host vydalo letos monografickou publikaci o Bohuslavu Fuchsovi. Představuje v ní architekta jako člověka s mimořádnými tvůrčími schopnostmi, vynikající mnohostranně založenou osobnost, klíčovou postavu nejen brněnské, ale i evropské moderní architektury.

Autoři Michal Konečný, Jan Galeta, Martin Šolc a Tomáš Valeš popisují Bohuslava Fuchse na základě jednotlivých fenoménů provázejících jeho tvorbu, myšlení, životní osudy i tehdejší společnost. Stranou nezůstaly ani osobnosti z Fuschova okruhu, včetně těch obvykle opomíjených.

Bohuslav Fuchs obdržel Poctu České komory architektů v roce 2015.

■ 22

VYŠLA MONOGRAFIE IVAR OTRUBA, KRAJINÁŘSKÝ ARCHITEKT

Dne 25. května 2026 proběhne v Centru současného umění DOX v Praze slavnostní představení knihy o předním krajinářském architektovi Ivaru Otrubovi.

Otruba byl osobností výrazně spojenou se svobodnou tvorbou i osobním morálním apelem. Hřbitov nazýval „zahradou posledního bytí“ a cestu „prvním architektonickým projevem člověka“. Základem monografie jsou materiály, které Otruba připravil už v roce 2010 pro zamýšlenou publikaci, která však nebyla vydána. Kniha nás provádí světem Otrubových projektů. Publikaci vydal Nadační fond Ivara Otruby ve spolupráci s nakladatelstvím Kant za podpory Nadace české architektury, České komory architektů, Společnosti pro zahradní a krajinářskou tvorbu, z. s. a dalších. Nadační fond Ivara Otruby založila rodina Ivara Otruby za podpory bývalých Otrubových studentů, dnes praktikujících architektů z Iniciativní skupiny „krajinářská architektura“, a dalších přátel a kolegů. Ivar Otruba získal Poctu České komory architektů v roce 2018.

www.ivarotruba.cz

■ 23

CENA PÉČE – RŮŽENA ŽERTOVÁ

V říjnu loňského roku měla premiéru kočovná inscenace mapující život významné československé architektky a designérky Růženy Žertové.

Cena péče je inscenace o vztahu k vlastní práci i dílu ostatních, posledních přáních a ceně, kterou s sebou přináší péče. Předlohou ke vzniku

Cena péče – inscenace o životě architektky Růženy Žertové, foto archiv Mikro-teatro

inscenace je tvorba a život architektky Růženy Žertové.

Tři ženy – Růžena, Alice a Šárka – které se prosadily na poli architektury, a které spojila poslední dvě přání nejstarší z nich. Odkázat vlastní rodinný dům veřejnosti a přání zemřít doma. Společný cíl, který se však i přes velké odhodlání nepodařilo splnit. Kolik pozornosti si zaslouží stavby z druhé poloviny 20. století? Jakou hodnotu pro nás má poslední přání člověka? Dokážeme ocenit neviditelnou péči žen? Inscenaci připravilo brněnské Mikro-teatro, které usiluje o zbourání bariér mezi účinkujícími a publikem. Minimalistické inscenace pro děti i dospělé hraje v bytech či kavárnách, v posledním roce také ve vlastním prostoru v Pomezí – klubu na Kounicově 9 v Brně.

Růžena Žertová (1932–2019) patří k mimořádným osobnostem české architektury a designu. Její tvorba byla oceňována pro originalitu, cit pro materiál a schopnost hledat nové formy. Za své dílo získala významná ocenění – Cenu města Brna (2013) či Cenu Ministerstva kultury za přínos architektuře (2018). V rámci České ceny za architekturu 2021 získala Alice Šimečková ocenění za Výjimečný počin – za péči o nemocnou architektku a také o její dílo a odkaz.

www.mikro-teatro.cz

Sekce

Strana

Vydání

KONCERTNÍ SÁL V CÍSAŘSKÝCH LÁZNÍCH BYL V UŽŠÍM VÝBĚRU EU MIES VAN DER ROHE AWARD

Koncertní sál v Císařských lázních v Karlových Varech od ateliéru Petr Hájek Architekti byl zařazen do užšího výběru 40 děl EUmies Award 2026, volených z více než 400 nominací z celé Evropy. Mezi Finalisty se nedostal.

Vítěz České ceny za architekturu 2024 byl jediným českým zástupcem v letošním shortlistu. Mezi 7 vybraných děl – 5 Finalistů a 2 Objevy (začínající architekti), jejichž seznam byl zveřejněn v únoru, se však realizace nedostala. Slavnostní vyhlášení vítěze soutěže proběhne 12. května 2026 v Barceloně.

Cena Evropské unie za současnou architekturu Mies van der Rohe Awards patří k nejvýznamnějším oceněním v oblasti evropské architektury a každé dva roky upozorňuje na inspirativní realizované stavby, které reagují na aktuální společenské výzvy a potřeby. Jejím vyhlašovatelem je Fundació Mies van der Rohe ve spolupráci s Evropskou komisí. Na udělení ceny nominují evropské realizace nezávislí odborníci a národní architektonické organizace – u nás ČKA. Složení poroty: Smiljan Radić, Carl Bäckstrand, Chris Briffa, Zaiga Gaile, Tina Gregorič, Nikolaus Hirsch, Rosa Rull. Sedm vybraných prací Ceny Evropské unie za současnou architekturu podle poroty zdůrazňuje, jak může architektura reagovat jak na konkrétní místní podmínky, tak na širší společenské výzvy a vytvářet kvalitní prostředí. Realizace ukazují citlivou rovnováhu mezi inovací a vnímavostí vůči kontextu. To, co tyto projekty spojuje, je jejich důraz na lidský rozměr: architekturu, která prostor pouze nezabírá, ale obohacuje každodenní život.

Finalisté

Výstavní palác Charleroi Palais, Charleroi, Belgie, autoři: AgwA architecten jan de vylder inge vinck

LUMA Arles – rekonstrukce haly Magasin Électrique, Arles, Francie, autoři: Atelier Luma BC architects & studies ASSEMBLE

Sportovní a kulturní centrum Josephine Baker – Marie-José Pérec, La Bouëxière Beuzid-ar-C’hoadoù, Francie, autoři: onze04

Multifunkční kulturní centrum Le Foirail, Laguiole, Francie, autoři: Betillon & Freyermuth* Crypto Architectes

Dočasné prostory pro činohru Slovinského národního divadla, Lublaň, Slovinsko, autoři: Vidic Grohar Arhitekti

Mies van der Rohe Awards 2026 –české nominace

Multifunkční sál v Císařských lázních, Karlovy Vary, autoři: Petr Hájek ARCHITEKTI / Petr Hájek, Martin Stoss, Nikoleta Slováková (stavba postoupila do užšího výběru 40 nejzajímavějších realizací)

Kaple Panny Marie Bolestné, Nesvačilka, autoři: Studio RCNKSK / Jan Říčný, Filip Kosek

Sekce

Strana

Vydání

Gruž – tržnice, Dubrovník, Chorvatsko, autoři: ARP / Peračić Veljačić

Konverze skladů Vapor Cortès – Prodis 1923, Terrassa, Španělsko, autoři: H ARQUITECTES

Výtvarné ateliéry Pedagogické fakulty, Brno, autor: dílna / MichalPalaščak

Obnova Červeného kostela, Olomouc, autor: atelier-r / Miroslav Pospíšil

Dětský hospic Dům pro Julii, Brno, autoři: ČTYŘSTĚN / Tomáš Págo, Milan Joja, Karel Kubza

Nové probošství, Praha, autoři: Studio acht / Václav Hlaváček, Mikuláš Wittlich, Barbora Janů, Pavel Jakoubek

Štvanická lávka, Praha, autoři: Petr Tej, Marek Blank, Jan Mourek

GAMPA a Sféra Pardubice, autoři: Šépka architekti / Jan Bárta, Marek Fischer, Jan Šépka

Adaptace obilného sila ve Winternitzových automatických mlýnech, Pardubice, autoři: Prokš Přikryl architekti / Martin Prokš, Marek Přikryl

Lesní koupaliště, Liberec, autoři: studio Mjölk architekti, Marie Vondráková

1KM městské proměny – Jak se pražský Negrelliho viadukt stává komunitním prostorem, Praha, autoři: studio CCEA MOBA / Yvette Vašourková, Igor Kovačević, Eliška Málková, Marie Štefanová

DRIEHAUSOVA CENA 2026 – JOHN SIMPSON

Britský architekt John Simpson převzal v Chicagu 21. března Driehausovu cenu za klasickou architekturu. Nejvýznamnější světové ocenění pro současné tradicionalistické architekty, spojené s finanční odměnou 200 000 USD, mu udělila komise zřízená fakultou architektury Univerzity v Notre Dame v USA.

John Simpson (*1954) vystudoval v Londýně Bartlett School of Architecture. V roce 1980 spoluzaložil ateliér John Simpson and Partners, od roku 2012 John Simpson Architects. Studio má kanceláře v Londýně a Benátkách a divizi zaměřenou na projekty v USA. Věnuje se projektům staveb v tradičních architektonických stylech, renovacím památek, veřejným prostranstvím a urbanistickým celkům a designu nábytku. Propojuje klasický styl s vernakulární tradicí (rustic Doric apod.). Působí jako pedagog na University of Buckingham, v Cambridgi a na dalších školách architektury. V osmdesátých letech navrhl stavby v klasicistním stylu v Londýně, navázal kolejemi v Cambridgi a stavbami v Poundbury i známou Queen's Gallery v Londýně z roku 2002 (nyní King's Gallery). Podle jeho návrhu byla v roce 2019 realizována fakulta architektury v Notre Dame v Indianě, kde se rozhoduje o Driehausově ceně. Zároveň s Driehausovou cenou se uděluje Cena Henryho Hopea Reeda (50 000 USD) za kultivaci a propagaci tradiční výstavby a umění. Letos ji získal Philippe Villeneuve (nar. 1963), francouzský architekt-památkář, vedoucí obnovy řady významných památek ve Francii, především katedrály Notre-Dame v Paříži po požáru v roce 2019.

driehausprize.nd.edu/laureates/john-simpson

■ 26

PRITZKEROVA CENA ZA ARCHITEKTURU –SMILJAN RADIĆ CLARKE

Nositelem Pritzkerovy ceny za architekturu se stal Smiljan Radić Clarke. Porota u tohoto chilského architekta ocenila pečlivý výběr materiálů a objemů i respekt k prostředí a krajině.

Smiljan Radić Clarke (*1956) se narodil v Santiagu, rodiče jeho otce pocházeli z chorvatského ostrova Brač. Vystudoval architekturu na Pontifikální katolické univerzitě v Chile (PUC). Vlastní architektonickou kancelář založil v roce 1995. Proslul zejména experimentálním přístupem k materiálům, práci s krajinou a neobvyklými formami staveb.

Mezi Radićovy rané projekty patřily obytné budovy v Chile, například Copper House 2 , Talca, 2005 a Pite House, Papudo, 2005. Jeho pozdější dílo zahrnuje kulturní a veřejné budovy, instalace a dočasné stavby. Například navrhl pavilon pro Serpentine Gallery v Londýně v roce 2014. V roce 2017 založil Radić v Santiagu nadaci Funda-

Vydání

ción de Arquitectura Frágil, která pořádá výstavy a výzkumné aktivity související s experimentální architekturou. Mezi další dokončené projekty patří Regionální divadlo Bío-Bío v Concepciónu v Chile a NAVE, centrum performativního umění v Santiagu.

□ 27

NOVÁ ETAPA PODPORY Z PROGRAMU NOVÁ ZELENÁ ÚSPORÁM 2026+

Program Nová zelená úsporám se opět otevře majitelům rodinných a bytových domů a podpoří komplexní i dílčí rekonstrukce. Od dubna budou mít zájemci k dispozici síť certifikovaných poradců, kteří jim pomohou projekt renovace naplánovat a vystaví jim renovační pas, na jehož základě bude možné plánovat renovaci a využít podporu ze strany státu, dotačně cílenou pouze pro zranitelné domácnosti, pro všechny ostatní formou úvěru s nulovým úrokem.

Program Nová zelená úsporám (NZÚ) je dotační program Ministerstva životního prostředí společně administrovaný se Státním fondem životního prostředí České republiky, který je zaměřený na úspory energií v budovách, především v rodinných a bytových domech.

Bezúročný úvěr až na 25 let

Nový vícezdrojový finanční nástroj, který umožní flexibilně kombinovat různé zdroje veřejného či soukromého financování, zamíří k majitelům rodinných i bytových domů (SVJ a bytová družstva), kteří nedisponují vlastními zdroji na nákladný projekt. Díky prostředkům z programu Nová zelená úsporám budou moci využít zájemci o efektivní renovace bezúročný úvěr, a to na dobu splácení až 25 let. Z pohledu žadatelů bude nově v programu stanovena maximální výše úvěru, který je možné za zvýhodněných podmínek na zvolené úsporné opatření čerpat. Podpora z programu Nová zelená úsporám pak pokryje úroky za celé období splácení úvěru. Po schválení předloženého projektu renovace požádá

žadatel o úvěr zapojenou banku nebo stavební spořitelnu, které bude úroky kompenzovat Státní fond životního prostředí ČR.

Příjem žádostí s projekty od června 2026, bezúročné úvěry od září 2026

Rozsah podporovaných opatření u rodinných i bytových domů zůstane stejný jako v minulých obdobích, bezúročný úvěr bude možné získat na zateplení, výměnu zdrojů tepla, fotovoltaiku a dobíjení elektromobilu, úsporný ohřev vody, rekuperaci, dále na systémy hospodaření s vodou i na zelené střechy. Technické požadavky přímo navážou na podmínky předchozích výzev, proto i v novém programovém období budou moci majitelé budov požádat o podporu připravených projektů, na které již nestihli v ukončeném období podat žádost. Příjem žádostí o schválení projektu renovace pro čerpání bezúročného úvěru bude spuštěn v červnu letošního roku, banky začnou nabízet bezúročný úvěr NZÚ od září 2026.

Nový systém energetického poradenství a renovační pasy

K dispozici bude rozsáhlý poradenský systém pro domácnosti s působností ve všech regionech České republiky. Systém navazuje a dále rozvíjí dřívější spolupráci s poradenskými místy a místními akčními skupinami. Ve spolupráci s Ministerstvem průmyslu a obchodu vzniká systém na přípravu a zpracování tzv. renovačního pasu pro rodinné a bytové domy. Jedná se o kombinaci metodických postupů pro energetické poradce a specialisty a moderní webové aplikace pro zjednodušené posouzení energetické náročnosti domů.

novazelenausporam.cz

John Simpson Architects, Fakulta architektury v Notre Dame v Indianě, 2019

Smiljan Radić Clarke, Letní pavilon pro londýnské galerie Serpentine, 2014

BEST EXPERIENCE

Navrhujte projekty libovolné velikosti.

Uživatelsky přívětivé rozhraní dělá z Archicadu nejefektivnější a nejintuitivnější BIM software na trhu.

VÍDEŇ 22, RAKOUSKO DELUGAN MEISSL ASSOCIATED ARCHITECTS DMAA.AT OBR: ©K18

CEGRA.CZ

výsledky soutěží

Jednou ze stěžejních oblastí, kterým se ČKA plně věnuje, je podpora architektonických soutěží jako základního nástroje k výběru projektanta. Z tohoto důvodu Komora posuzuje soutěžní podmínky, vydává rozhodnutí o regulérnosti nebo neregulérnosti soutěží, propaguje dobré příklady a působí na zlepšení zákonného předpisu. Zadavatelům nabízí odborné konzultace zdarma a pořádá semináře na téma architektonických soutěží pro porotce, zadavatele i organizátory.

Představujeme výsledky soutěží ukončených v uplynulém čtvrtletí. Výsledky všech architektonických soutěží stejně jako přehled probíhajících a připravovaných soutěží viz www.cka.cz

RaumScape: Unikátní piazzetta Starého Města, Praha

Architektonicko-urbanistickokrajinářský neanonymní mezinárodní soutěžní dialog

6 odevzdaných návrhů

1. cena

ADEPT / Anders Lonka, Nicolai

Lindberg, Tatyana Eneva, Alberte Danvig, Asger Rasmussen

Zázemí pro sportovní oddíl Atletika Líbeznice

Jednofázová otevřená projektová architektonická soutěž

23 odevzdaných návrhů

1. cena

OTA atelier s. r. o. / Tomáš Henel, Ondřej Fiala, Tereza Čechová

Nová základní škola

Mstětice

Jednofázová otevřená projektová architektonická soutěž

27 odevzdaných návrhů

1. cena

choc s. r. o. / Josef Choc, Filip Rašek, Barbora Lopraisová, Jonáš Mikšovský, Natálie Kristýnková, Michail Nužnyj, Michaela Hasnedlová, Anna Ladmanová

Sportovní pavilon v areálu Zdraví Líbeznice

Jednofázová otevřená projektová architektonická soutěž

24 odevzdaných návrhů

1. cena

Ateliér Akorát / Marek Svoboda, Magdaléna Svobodová

Strana

Vydání

Středočeská vědecká knihovna v Kladně

Jednofázová otevřená projektová architektonická soutěž

23 odevzdaných návrhů

1. cena Ateliér Akorát / Marek Svoboda, Magdaléna Svobodová

Zbuzany – nové předměstí Jindřichova Hradce

Dvoufázová otevřená projektová urbanistická soutěž

21 odevzdaných návrhů

1. cena ateliér tečka / Tomáš Klapka

Terminál Chomutov

Jednofázová otevřená projektová architektonická soutěž

7 odevzdaných návrhů

1. cena BYRÓ architekti

Revitalizace území Ponava

Soutěžní dialog na podlimitní veřejnou zakázku

13 odevzdaných návrhů

1. cena bauchplan

Rozhledna Honzík

Jednofázová užší projektová architektonická soutěž

5 odevzdaných návrhů

1. cena

Mimosa architekti / Jana Zoubková, Petr Moráček, Pavel Matyska, Dalibor Pospíšil, Kateřina Slezáková, Uladzislau Sauko, Martina Bjalková, spolupráce Petr Žalský

Obytný soubor Nad Kamínkou, Praha-Zbraslav

Jednofázová užší projektová urbanisticko-architektonická soutěž

7 odevzdaných návrhů

1. cena

Atelier bod architekti / Vojtěch Sosna, Jakub Straka, Radek Prokeš, Martina Kameníková, Monika Šafářová

Sekce

Strana

Vydání

Nové Bazaly, Ostrava

Dvoufázová užší projektová architektonická soutěž

9 odevzdaných návrhů

1. cena L35 Arquitectos S.L.P.

Bytový dům Červený Dvůr, Praha 3

Jednofázová otevřená projektová architektonicko-urbanistická soutěž

23 odevzdaných návrhů

Křižanova pila, Valašské Meziříčí

Dvoufázová otevřená projektová architektonická soutěž

13 odevzdaných návrhů

1. cena Mach Office Slp + Arame Studio Scp / Marc Subirana, Laia Gelonch, Adrián Mellado, Andrea Arriola

Palace Ostrava

Mezinárodní soutěžní dialog

5 odevzdaných návrhů

1. cena Kuehn Malvezzi Architects

1. cena choc / Josef Choc, Filip Rašek, Barbora Lopraisová, Jonáš Mikšovský, Michail Nužnyj, Natálie Kristýnková

Expozice Muzea totality, Uherské Hradiště

Jednofázová otevřená projektová interiérová soutěž

11 odevzdaných návrhů

1. cena

House of Nature Ltd / Jana Vodičková, All Things Studio

Osa Červený Vrch, Praha

Dvoufázová užší ideová urbanisticko-architektonická soutěž vedená formou soutěžního workshopu

8 odevzdaných návrhů

1. cena

UNIT + Land05 + Atelier DUA / Michal Kohout, Filip Tittl, David Tichý, Markéta Němcová, Marek Štěpánek, Natálie Glukman, Martina Forejtová, Martina Nižniková, Anna Peřinková, Václav Malina, Petr Zajíc

Komunitní dům seniorů –„Výstavba víceúčelového objektu“, Jílové

Jednofázová otevřená projektová architektonická soutěž

11 odevzdaných návrhů

1. cena

Ondřej Buš, Eliška Buš

Obnova parku Chotkovy sady

Jednofázová užší projektová krajinářsko–architektonická soutěž

7 odevzdaných návrhů

1. cena

Arkytek / Radek Prokeš, Martina Kameníková, Monika Šafářová + Matouš Jebavý, spolupráce Barbora Filipová, Tereza Gurková

Kašna na Velkém náměstí v Hradci Králové

Dvoufázová otevřená projektová,architektonickovýtvarná soutěž

55 odevzdaných návrhů

1. cena

Tomáš Pavlacký, Petr Preininger

Břehy Staré Moravy v Hodoníně

Jednofázová otevřená projektová architektonicko-krajinářská soutěž

8 odevzdaných návrhů

1. cena

MAAUS s. r. o. / Eva Wagnerová, Miroslava Zadražilová, Jakub Czapek, spolupráce Martin Jetelina, Eliška Hoang, Vojtěch Nejeschleba, Vojtěch Kettner, David Dubáň, Olga Veselá, Radomír Řepka, Jiří Stráský

Přístavba Slezskoostravské radnice

Jednofázová užší projektová architektonická soutěž

6 odevzdaných návrhů

1. cena

A8000 s. r. o. / Martin Krupauer, Pavel Kvintus, spolupráce Martin Sedmák, Lucie Formanová

Sekce

Strana

Vydání

MODERNÍ BYDLENÍ u Golf Resortu Konopiště

25 rodinných DOMŮ VE VYSOKÉM STANDARDU

Dispozice 4–5 + kk • IHNED K NASTĚHOVÁNÍ

DOJEZDOVÁ VZDÁLENOST do Prahy

Dvě členství v GC KONOPIŠTĚ ZDARMA

Wellness & Spa či SPORTOVNÍ VYŽITÍ přímo za okny

PŘÍRODNÍ BIOTOP v podobě dvou jezer

Rovné příleži tosti

Bulletin s tématem rovných příležitostí je vyvrcholením aktivit z loňského roku, kdy Komora na toto téma pořádala diskusní večer OTTA, účastnila se workshopu v Berlíně a vyhlásila Cenu Aleny Šrámkové. Téma je to samozřejmě širší, jak také ukazuje záběr Bulletinu. Týká se nejen postavení žen-architektek, ale také přístupu k zakázkám u mladších tvůrců i těch generačně starších, stejně jako rozdílné situace v regionech a velkých městech. Problematika rovných příležitostí a genderu se nedotýká jen architektury, ale vine se všemi obory a rezonuje celou společností.

Markéta Žáček Zdebská

Sekce

Strana

Vydání

Zkušenosti začínajících architektů

Ondřej Buš, Eliška Buš, Bytový dům Louka, vítězný soutěžní návrh, 2025

Číst reakce mladých kolegů a kolegyň, vítězů architektonických soutěží, byla čirá radost. Jejich přístup se v podstatě bezvýhradně zakotvuje v lidskosti, dobrých vztazích, spolupráci a vytrvalosti. Svůj věk vnímají spíš jako výhodu a nebojí se chyb, které považují za výzvu a prostředek k posouvání se vpřed. Hledají cestu, jak uspět, ale také jak neztratit nadšení a „sebe“.

Všichni pak oceňují možnost účastnit se veřejných soutěží. Ta příležitost je totiž v porovnání s jinými státy jedinečná. Tito mladí si to velmi dobře uvědomují a pilně na tom staví svou budoucnost, ostatně tak jako mladé týmy v minulosti.

Těší mne jejich výsledky i vidina, že se aktivně zapojí do chodu ČKA. Generační obměna je pro zdravý vývoj, nejen české architektury, nezbytná. V ČKA se to v tuto chvíli vcelku daří, a já jsem nadšená, když vidím tyto svěží týmy, ve kterých se nestaví na silném egu, ale na radosti ze společné práce. Myslím si totiž, že tyto postoje časem přirozeně některé problémy v naší profesi vyřeší. V tuto chvíli je z celkového počtu 4288 řádných členů a členek ČKA do 40 let celkem 826 osob, z toho 316 žen a 510 mužů, potěšující je přitom i stoupající trend profesního zastoupení žen. Ta čísla budeme samozřejmě dále sledovat, protože nám pomáhají rozumět tématům, která prostupují společností. Na komunikaci s mladými se v ČKA snažíme pracovat systematicky zejména prostřednictvím každoroční soutěžní přehlídky „Diplom.ky“, kterou Komora pořádá letos již po šestadvacáté. Před dvěma lety jsme studenty a studentky vysokých škol pozvali ke kulatému stolu přímo do ČKA, kde jsme se bavili o tom, co je nejvíce tíží a kde vidí svou roli v profesi. Ten formát byl zajímavý a přítomní jej ocenili. Proto jsme navázali přípravou besedního cyklu, se kterým jsme letos začali navštěvovat jednotlivé fakulty architektury. Cílem je zejména seznámení studentstva s chodem Komory, činností autorizovaných osob a přiblížení instituce, která nemá být strašákem, ale příležitostí, které se za pár let budou mít možnost chopit a utvářej ji dle svých představ.

Markéta Žáček Zdebská

Požádali jsme o sdílení zkušeností týkajících se výkonu profese zástupce mladé generace architektů a architektek do 35 let. Osloveni byli ti, kteří v posledních dvou letech uspěli v architektonické soutěži:

1. Co podle vás stojí za vaším úspěchem v soutěžích?

2. Jakým překážkám dnes mladí architekti a architektky musí čelit?

3. Může být mládí výhodou? Co byste ze svého pohledu doporučil/a svým ještě mladším kolegům a kolegyním?

Ondřej Buš

Ondřej Buš vystudoval FA ČVUT v Praze. Chápe architekturu jako maraton, ne sprint. Soutěže bere jako školu vytrvalosti, prohry jako klíčovou zkušenost. Věří v týmovou práci, mezioborový dialog a lidský rozměr profese. Spoluzakladatel studia BUŠ architekti.

1. Architektura není sprint a soutěže nejsou romantika. Soutěžit jsem začal už při studiu. Ne kvůli egu, ale proto, že kreslit projekty, které by jednou mohly vzniknout, mi připadalo smysluplnější než školní fikce. Soutěže mě rychle naučily dvě zásadní věci, a to že prohra je nejlepší učitel a že vyhrát se sice občas dá i bez dvou probdělých nocí – ale většinou ne.

2. Měl jsem štěstí na mentory. Architekty, kteří jsou ikonami v oboru, a přitom neztratili lidskost. A pak přišel projekt, který nebyl v žádném zadání, při mezioborovém studiu jsem potkal svou životní partnerku, krajinářskou architektku. Z profesního dialogu se stala spolupráce, ze spolupráce kancelář – BUŠ architekti. Tady se ukázalo to podstatné: architektura není individuální sport. Nevzniká v osamění génia architekta, ale v dialogu, ve sporu, v hledání jiného úhlu pohledu – často mimo vlastní obor.

3. Začátky mladého architekta jsou chaotické, podhodnocené a psychicky vyčerpávající. Finančně i mentálně. Odměnou je hlavně zkušenost. Architektura je maraton. Kdo to pochopí včas, má šanci doběhnout.

Pavel Fajfr

Pavel Fajfr studoval na FA ČVUT v Praze a Fakultě architektury

SOULTECH v Jižní Koreji. Odbornou praxi absolvoval v ateliéru RA15, kde strávil 5 let navrhováním budov i urbanistických celků. Vlastní ateliér Boele, který vede společně s architektem Petrem Šumou, založil roku 2021.

1. Úspěch jako takový lze v profesi architekta chápat velmi rozdílně. Z mé perspektivy jsem se vždy snažil o nastavení vlastních, pokud možno dosažitelných cílů, které mě motivují a posouvají vpřed. Pokud bych si nevážil těchto drobných úspěchů mé kariéry, pochybuji, že bych byl schopen se mentálně propracovat k vlastnímu ateliéru a těšit se z aktuální spolupráce s mými kolegy.

2. Obecně je těch překážek tolik, že je nemá cenu jmenovat. Každá překážka je ale potenciální zkušeností a získávání reálných zkušeností z projektů i jejich realizací je naprosto zásadní pro posun v profesi. Být mladým architektem je podle mě díky tomu skvělé. Doporučuji nepotlačovat svoji zvědavost, objevovat a hledat vlastní cestu.

3. Odhadnout správně vlastní kapacity je pro architekta naprosto zásadní. Řekl bych, že realizace projektů je jako maraton s rozhodujícím sprintem nakonec.

Tomáš Klapka, spoluautor Zdeněk Sendler, Obraz konceptu návrhu revitalizace areálu NKP Vyšehrad a fotografie realizace informačního a navigačního systému pro NKP Vyšehrad, ateliér tečka, 2023

Tomáš Klapka

Pavel Fajfr, Petr Šuma, Vitudanish Dara, Marek Kociolek, Konverze objektu bývalých městských lázní na knihovnu 21. století v Chomutově, vizualizace 2dr studio, vítězný soutěžní návrh, 2023

Tomáš Klapka vystudoval FA ČVUT v Praze, je manžel své ženy a otec dvou dětí, architekt, urbanista a truhlář samouk. Už během studií (2018) založil společně se svými přáteli architektonický a urbanistický ateliér tečka, ve kterém působí dodnes. Mimo praxe v ateliéru se věnuje odborné spolupráci s městem Mnichovice, kde zastává pozici architekta města. V této době na rodičovské dovolené.

1. Od začátku naší praxe v roli architekta jsme se snažili na projektech spolupracovat se staršími a zkušenějšími kolegy. Naší motivací nebyl pouze fakt, že jsme se díky jejich profilu vůbec mohli pokoušet o účasti v architektonických soutěžích, ale především touha se od nich učit a pozorovat jejich vášeň pro řemeslo. Vždy jsme se snažili získat od nich inspiraci a společně sdílet radost z tvoření. Dodnes ve mě tato setkání probouzí úsměvy a věřím, že do jisté míry stojí i za úspěchy, kterých se nám podařilo dosáhnout.

2. V našem oboru, stejně jako v soukromém životě, je pro mě lidskost ve vztazích jedním z nejdůležitějších pilířů. Myslím, že jako mladí máme výhodnou pozici tyto pilíře budovat a posilovat – ve škole, při zakládání ateliéru, v kontaktu s klienty.

3. Jsem nadšený z toho, že se mi to podařilo a že pracuji v prostředí lidí, které miluji a kteří jsou mou druhou rodinou. Přál bych to všem, nejen mladým a nejen architektům/kám.

Díky Zdeňku Sendlerovi, Radmile Fingerové, Jirkovi Janďourkovi, Honzovi Hendrychovi a dalším především za jejich lidský rozměr.

Sekce

Strana

Vydání

Josef Choc, Filip Rašek, Barbora Lopraisová, Jonáš Mikšovský, Michail Nužnyj, Natálie Kristýnková, Bytový dům Červený dvůr, vítězný soutěžní návrh, 2025

Barbora Lopraisová

Barbora Lopraisová vystudovala FA ČVUT v Praze, ještě během studia nastoupila do praxe k Ondřeji Císlerovi. V letech 2018–2025 se s kolegy v ateliéru Aoc architekti účastnili řady architektonických soutěží, např. na bytový dům Za Papírnou, dostavbu školy v Mnichově Hradišti či jihlavský terminál VRT. Spolu s kolegy Josefem Chocem, Filipem Raškem a Jonášem Mikšovským se v lednu 2026 osamostatnili a založili vlastní ateliér Tempo architekti.

1. Hodiny a hodiny společné práce. Ne, vážně, připadá mi, že za úspěchem je taky štěstí, schopnost trefit se do nějaké nálady, ale způsobem, jak si štěstěnu v tomto trochu naklonit, bylo prostě hodně kreslit soutěže. První jsme nevyhráli, druhou taky ne, ale postupně se něco dařit začalo. Dalo nám to možnost hodně si vyzkoušet–různou typologii, měřítko, formální složku „odevzdávky“. Po čase už člověk trochu začne tušit, co je, a co není teoreticky pro tu druhou stranu, kde nesedí jen architekti, ale i zástupci investora, přijatelné a veřejnosti snad obhajitelné. Je v tom trocha autocenzury, ale já to vnímám ve smyslu architektury jako služby. To, že budeme v ateliéru hlavně kreslit soutěže, vyplynulo trochu i z okolností, kdy v podstatě nehledáme komerční zakázky. To vnímám jako velkou příležitost, kdy lze opravdu maximum času věnovat svobodné tvorbě, ale finančně to asi logicky není pro každého.

2. Mám-li hodnotit věk jako nějakou výhodu, tak mám pocit, že se otevřených soutěží účastní zejména mladší ateliéry, takže konkurence mi připadá v tomto docela vyrovnaná, kolikrát už i očekávatelná. Etablované ateliéry možná pro takové riziko neplacené práce už prostě nemají prostor.

Petr Gilar

Petr Gilar vystudoval FA ČVUT v Praze. Pracuje v autorském kolektivu složeném z absolventů a absolventek univerzit v Praze, Brně a Vídni se zkušenostmi ze soukromého i veřejného sektoru v ČR i v zahraničí. Soutěžní návrh byl první společnou prací.

1. Řekl bych, že pro náš úspěch bylo klíčové sestavení dostatečně pestrého týmu – jak názorově, tak schopnostmi, k tomu výběr vhodného tématu, odvaha a chuť to zkusit a štěstí v podobě menšího počtu účastníků.

2. Mládí v soutěžích vnímám celkem jednoznačně jako výhodu – člověk má ještě odvahu dělat věci jinak, objevovat a zkoušet nové přístupy a zároveň má dostatek energie a drive. Mladý člověk ještě nejede ve vyjetých kolejích, není poznamenán komplikovaností stavebnictví a nemá tolik co ztratit.

3. Nebojte se to zkoušet, nenechte se otrávit okolnostmi a prostředím, buďte si vědomi svých kvalit, neztraťte své ideály a zůstaňte co nejdéle zvídaví.

Petr Gilar, Filip Vítek, Daniel Matějka, Jana Zavřelová, Nikol Dlabačová, Katarina Ambrosová, Hana Fridrichovská, Kristina Molnárová, Rekonstrukce Českého domu, Frýdek Místek, vítězný soutěžní návrh, 2025

ofschem architekti s. r. o. / Luboš Františák, Matěj Ondruch, Viktor Schwab, Rekonstrukce Masarykova náměstí v Uherském Hradišti, vítězný soutěžní návrh, 2024

Matěj Ondruch

Matěj Ondruch vystudoval FA VUT v Brně, je architekt a spoluzakladatel studia ofschem architekti. Od studentských let se věnuje architektonickým a urbanistickým soutěžím a projektům různých zadání i měřítek.

1. Za úspěchy v architektonických soutěžích stojí především týmová spolupráce v našem studiu a silná společná motivace. Soutěže vnímáme jako důležitý nástroj kultivace vystavěného prostředí, nikoli pouze jako jednorázovou prezentaci návrhu.

2. Překážky, kterým dnes mladí architekti čelí, souvisejí s nutností prosadit se v prostředí s vysokými nároky na odbornost, zkušenost i komunikaci s investory a veřejnou správou. S nedůvěrou pramenící z věku jsem se zejména na začátku praxe setkával často a bylo ji možné překonávat především kvalitou práce, otevřenou komunikací a vytrvalostí.

3. Mládí může být nespornou výhodou – přináší nové pohledy, odvahu a chuť hledat neotřelá řešení. V praxi se ale ukazuje, že rozhodující není věk, ale schopnost mezigenerační spolupráce a odpovědnost k oboru, i když je samozřejmě příjemné být ve třiceti stále považován za mladého. Začínajícím architektům bych doporučil nebát se jít vlastní cestou, zachovat si osobnost a zároveň se učit v dialogu s ostatními.

Filip Rašek

Filip Rašek je absolventem FA ČVUT v Praze. Po předchozích zkušenostech v jiných architektonických ateliérech a samostatné praxi v oboru počítačové grafiky se stal zakládajícím partnerem Aoc architekti. Na základě úspěchů v několika architektonických soutěžích v nedávné době založil spolu s dalšími kolegy novou architektonickou kancelář Tempo architekti.

1. Výhodou architektonických soutěží u nás je především jejich otevřenost. To dává prostor mladým architektům a architektkám dostat se k projektům, potažmo zakázkám, které by jinak stěží získávali. Takovou zkušenost považuji za velmi cennou a přínosnou. Vždy zpozorním, když vidím v architektonických soutěžích nové tváře, navíc pokud přispějí nějakým svěžím a zajímavým návrhem. Při účastech v soutěžích je podle mého názoru důležitá určitá kontinuita. To se týká především výběru soutěží (typologie a velikost stavby, rozsah, její kontext...), ověřování si konceptů a vyhodnocování si úspěchu či neúspěchu při naplňování požadavků a představ zadavatele. Pak věřím, že se úspěch dříve či později dostaví.

Josef Choc, Filip Rašek, Barbora Lopraisová, Jonáš Mikšovský, Natálie Kristýnková, Michail Nužnyj, Michaela Hasnedlová, Anna Ladmanová, Nová základní škola Mstětice, vítězný soutěžní návrh, 2025

Sekce

Strana

Vydání

Lenka Milerová, Revitalizace Základní školy Březno, vítězný soutěžní návrh, 2025

Lenka Milerová

Lenka Milerová (*1990) vystudovala Školu architektury Emila Přikryla na AVU, bakalářské studium absolvovala na FA ČVUT. Jeden rok strávila na stážích v Chile a Paraguayi. Vlastním projektům se začala věnovat již během studií, takže bylo přirozeným krokem založit vlastní ateliér. Nejvíce ji baví práce v menším měřítku a rekonstrukce, kde je kontext a detail klíčový. V současnosti kromě vlastní praxe působí také jako odborná asistentka na Škole architektury AVU pod vedením Miroslava Šika.

PODSTATNÉ JE ODHODLÁNÍ

Co předznamenalo tvůj úspěch v architektonických soutěžích? Viděla jsi na cestě k němu nějaké překážky?

Když člověk začíná soutěžit, je to risk, je to trochu bokem a více práce než obvykle. Několikrát se to nepodaří a pak to jednou vyjde, takže to z počátku obnáší velkou časovou a finanční oběť.

Nejspíš je výhodou, že nemám děti. Oporu mám také v příteli, který ve vztahu nevyžaduje tradiční dělení rolí. Klidně jede na víkend na chatu a já soutěžím a jsme s tím takto oba v pohodě. Nedokážu si ale představit takhle fungovat, kdyby na mě byl někdo závislý.

Jedna věc jsou soutěže, ve kterých máš několik úspěchů, ale i kdybys je nedělala, tak máš už také řadu realizací. Myslíš, že je to tím, že na to máš čas? Nebo je to přece jen ještě v něčem jiném?

Vždycky jsem měla skvělé zázemí v rodině, takže jsem si na začátku mohla dovolit nějaké ty chyby a mít možnost pokračovat dál…

Navíc je pro mě poměrně zásadní, že mám příležitost učit na škole. Sice tím nevydělám na veškerý provoz, ale každý měsíc z toho plyne nějaká záloha. A když vím, že mám krytá záda, tak si můžu dovolit riskovat. Protože kromě toho, že mám zrealizované dva rodinné baráky, tak mám za sebou taky spoustu projektů, které tak úspěšné nebyly. Člověk zkrátka roky dělá s vidinou, že se to třeba jednou zadaří.

Takže je to i otázka pravděpodobnosti, která za tím může stát?

No ona je to prostě strašná oběť. Člověk toho musí hodně vytrpět, což je blbé takhle říkat v dnešní době, kdy se hodně řeší life-work balance, ale když to člověk chce dělat, tak se na začátku musí hecnout, a i když to bolí, tak tomu věnovat fakt hodně času.

Můžeme tomu taky říkat píle. Ale myslíš si, že práce to zkrátka vyžaduje, jinak to výsledek nepřinese?

Přesně. Ona ta pravděpodobnost, štěstí a takový ty věci, tak kdyby na to člověk věřil, tak ho to dovede spíš k fatalismu a obhajování si, že to nejde. Je to spíš o vytrvalosti. A já teda mám také velkou výhodu v tom, že zapomínám a že jsem splachovací, takže si ty nepříjemné situace nebo problémy vlastně nepamatuji. To je vlastně taky docela dobré, protože se z toho člověk dlouhodobě nějak nehroutí. (směje se)

Naše profese vyžaduje spoustu energie. Vnímáš to jako překážku, jako fakt, který je potřeba přijmout, pokud ji člověk chce dělat?

Tak nějak bych to určitě řekla, teda pokud člověk jede na sebe. Jinak si myslím, že práce architekta má spoustu poloh a je možné ji dělat jako běžnou práci a nezničit se u toho.

Mají mladí na práci více prostoru, nebo existují nějaká omezení?

Já si myslím, že čím mladší člověk začne, tím je to lepší, protože nemusí řešit rodinu a ani tolik to živobytí, protože se dokáže uskromnit a je celkově pružnější, má více energie. Takže když člověk chce architekturu dělat, tak by měl začít co nejdřív, hned po škole. A když člověk chce mít svou kancelář, tak neztrácet čas v nějakých kanclech, protože tam ho, myslím si, nic moc nečeká.

Takže mládí vnímáš spíš jako výhodu?

Určitě. Nedovedu si představit, že bych teď měla začínat, protože je to vlastně hrozně náročné – psychicky i fyzicky. A taky jsem v začátcích vnímala od okolí jistou ohleduplnost. Ať už od klientů, kolegů, nebo i na úřadech. Nehledě na to, že i s malými realizacemi je možné zaznamenat docela velký úspěch.

Co bys poradila svým ještě mladším kolegům a kolegyním?

Nevzdávat se. Trvá to tak 10 let. Součástí procesu jsou chyby, což není žádná tragédie. V tom celku je mládí pro vlastní praxi velkou výhodou. Jiné je samozřejmě u někoho pracovat, tam musí člověk hodně zvážit, kolik energie chce práci věnovat. Nebo si dobře vybírat. V obou případech je ale podstatné odhodlání dělat.

Rozhovor připravila Markéta Žáček Zdebská

Jan Votoček

Jan Votoček vystudoval Fakultu architektury ČVUT v Praze. Během studia absolvoval roční stáž Erasmus+ na FAUP v Portu.

Po studiu působil v ateliéru doc. Petra Hlaváčka Architekti Headhand. Od roku 2022 autorizovaný architekt ČKA, v roce 2025 spoluzaložil atelier pokorný votoček architekti.

1. Z mé zkušenosti je důležitý už samotný výběr soutěže – pro rozhodnutí o účasti není podstatné jen zadání nebo lokalita, ale také složení poroty a to, nakolik je jí blízký způsob uvažování, ze kterého návrh vychází. Úspěch pak nespočívá jen v silném konceptu, ale také v určité empatii – ve schopnosti vcítit se do podmínek zadavatele a navrhnout realistické a proveditelné řešení.

2. Jako jednu z překážek vnímám obtížnější přístup k větším zakázkám a obecně uzavřenost trhu vůči mladým ateliérům. V praxi tak architektonické soutěže představují jednu z mála cest, jak se k takovým projektům dostat. Vytvářejí prostředí, kde rozhoduje kvalita návrhu, ne velikost kanceláře.

3. Soutěžení se osvojuje postupně a vyžaduje zkušenosti i vytrvalost. Mladším kolegům bych poradil, ať se nevzdávají!

Pomohlo vítězství v přehlídce diplomových  prací ke kariéře?

Antonín Pokorný, Jan Votoček, spolupráce Barbora Lišková, Jan Dvořáček, Parkovací a bytové domy 5. května, Jablonec nad Nisou, vítězný soutěžní návrh, 2025

Oslovili jsme také architekty a architekty, kteří svou kariéru zahájili vítězstvím v soutěžní přehlídce diplomových prací DIPLOM.KY, a poprosili je o sdílení zkušeností týkajících se výkonu profese.

Markéta Pražanová

1. Ovlivnilo vítězství v přehlídce diplomových prací (nebo i úspěch v jiné soutěži) začátek vaší profesní kariéry a první pracovní příležitosti?

2. Jaká byla vaše očekávání a cíle po absolvování vysoké školy? Jakým výzvám jste při přechodu z akademického prostředí do architektonické praxe museli čelit?

3. Jaké typy projektů nebo spoluprací vás po vstupu do praxe nejvíce profesně posunuly?

Sekce

Strana

Vydání

David Budil

(vítěz 2025)

David Budil je absolventem Školy architektury AVU a bakalářského studia na Fakultě architektury ČVUT u Michala Kuzemenského. Od roku 2021 spolupracuje s ateliérem Svobodová Blaha s přestávkou na pracovní stáž v Curychu u Knorr & Pürckhauer Architekten. Minulý rok diplomoval pod vedením Miroslava Šika s tématem cirkulární infrastruktura v architektuře. Na podzim působil jako asistent ateliéru Pazdera–Budil na FA ČVUT.

1. Už čtvrtým rokem pracuji v ateliéru Svobodová Blaha architekti, kde jsem začínal během studia a chtěl pokračovat i po dostudování. Takže jsem nezažil, jaké by to bylo hledat práci po dokončeném diplomu nebo po vítězství v přehlídce diplomových prací. Ale po dokončení diplomové práce jsme s ostatními diplomanty ze školy pořádali přednášky na téma cirkularita v architektuře a po vítězství se ozvali další lidi, kteří by o to měli zájem. V tomhle vnímám kontakty, které jsem výhrou získal, jako přínosné. Ocenění v soutěži s takovou historií mi také dodává jistou důvěru v to, co dělám.

2. Moje cíle byly pokračovat ve stávajícím ateliéru, získat pracovní stabilitu a nabrat co nejvíce zkušeností. Tím, že jsem pracoval již od druhé ročníku bakaláře, jsem se, myslím, postupně připravoval na výzvy z přechodu ze studia do pracovního prostředí. Jiné by to asi bylo v případě zakládání vlastního ateliéru.

3. V současné době dopracovávám studii vyhrané soutěže na bytové domy v lokalitě Strojař v Přerově. Nejvíc mě při tom posouvá nutnost spolupráce, komunikace a diskuse s ostatními profesemi napojenými na projekt. Ve škole se člověk naučí přemýšlet a navrhovat, jak by mělo vypadat každé okno, sloup, nebo i okap, ale velkou změnou je při praxi následná nutnost umět vykomunikovat a dohodnout s klientem, hasičem nebo stavebním inženýrem, proč se to tak má zrealizovat.

Veronika Indrová

Veronika Indrová vystudovala FA ČVUT v Praze. Diplomní projekt, obhájený v roce 2017, zpracovala v ateliéru Novotný–Koňata–Zmek, kde během studia absolvovala celkem pět semestrů. V roce 2014 studovala v rámci programu Erasmus+ na Technische Universiteit Eindhoven (TU/e). V současnosti působí v architektonickém studiu Atelier 111 architekti.

David Budil, vizualizace projektu Cirkulární centrum Plzeň, vítězná práce, DIPLOM.KY 2025

1. Ano, vítězství v přehlídce mělo na začátek mé profesní kariéry určitý vliv. Projekt byl poměrně široce publikován, mimo jiné také proto, že zpracovával téma Strahovského stadionu, tedy velmi známého a diskutovaného místa, které dlouhodobě přitahuje pozornost odborné i širší veřejnosti. Díky této publicitě jsem získala několik menších zakázek, které jsem následně realizovala samostatně.

2. Po absolvování vysoké školy jsem měla poměrně jednoduché přání –pracovat v kvalitním architektonickém ateliéru s lidmi, se kterými si budu rozumět, a podílet se na projektech, které dávají smysl a zároveň mě budou bavit. Po ukončení studia jsem již třetím rokem pracovala v ateliéru Atelier 111 architekti, který tato očekávání naplňoval. Postupně jsem také měla možnost sledovat, jak se ateliér profiluje a získává pevné místo mezi špičkou české architektonické scény. Díky tomu, že jsem během celého magisterského studia pracovala, pro mě přechod do praxe byl přirozený a pozvolný. V současnosti jsem na rodičovské dovolené, během které se snažím alespoň částečně zůstávat profesně aktivní. Právě sladění pečující a pracovní role je pro mě zatím tou největší a nejnáročnější výzvou.

3. Nejvíce mě profesně posunuly především projekty, u nichž jsem měla možnost podílet se na celém procesu. Baví mě pohyb mezi urbanistickým měřítkem a detailní prací s vnitřním prostorem.

(vítězka 2017)

Veronika Indrová, Jiří Weinzettl, Dílny Opatov, 2019

Matěj Šebek

(vítěz 2019)

re:architekti, Papírové náměstí v Liberci, vítězný soutěžní návrh, 2022, nyní zpracována územní studie

Matěj Šebek absolvoval FA ČVUT v Praze v ateliéru Novotný-Koňata-Zmek. Vlastní ateliér má sídlo v Praze, působí ale také v rodném Jindřichově Hradci.

1. Přímého vlivu jsem si určitě nevšiml. Občas někteří klienti v diskusích úspěšný diplom zmínili. Řekl bych ale, že spíš dotváří celkový obraz jakési „relevance“, o kterou jsem určitě v začátcích profesní dráhy musel bojovat.

2. V počátcích to bylo prosté vysvětlování klientům, co je smysl architektonické práce, který jsme sami spíš drze odhadovali… Následně odolávání a řešení polemik na stavbě: „co jde a co nejde“. Později jsou to praktické a pragmatické stránky vedení vlastní praxe. Nad tím vším je ovšem stále to stejné: vztah k člověku/klientovi a úkolu, který nám dává – jak jej co nejupřímněji uchopit a řešit.

3. Určitě všechny projekty, které se realizovaly – ty nás nejčastěji přivádí k další práci a získáváme z nich i přímou uživatelskou zpětnou vazbu. Skutečným testem odolnosti je komplexní projekt revitalizace rozsáhlého veřejného prostoru, kterému se už několik let věnujeme. Zdravou mysl pak tuží všechny více či spíš méně úspěšné pokusy v architektonických soutěžích, kterým se čas od času věnujeme.

Matěj Šebek, spolupráce na interiéru Matěj Bělohlávek, K66 městský dům s kavárnou, Kamenice nad Lipou, 2025

Jiří Žid

Jiří Žid vystudoval v roce 2010 FUA v Liberci. Je jedním ze zakladatelů ateliéru re:architekti, jenž se zabývá projekty v plné šíři architektonické a urbanistické praxe. Architekturu vnímám především jako prostředek k vytváření životního prostředí lidí, ať už se jedná o dům, ulici, město či krajinu. Vede ateliér na FUA TU v Liberci.

1. Můj diplom byl osobní záležitostí, řešil jsem zanedbanou mizící čtvrť ve středu svého rodného i studijního města. Měl jsem pochybnosti, zda způsob, kdy jsem navrhl normální čtvrť, normální domy, ulice, průchody, dvorky atd., není málo. Vítězství v diplomkách pomohlo v potvrzení směru, kterým jsem se v práci vydal, a o to více byl zájem o jeho prezentaci. V bezprostřední době po diplomu, kdy jsem hledal každou pracovní příležitost, mi pomohl spíš honorář z výhry, ale v budoucnu jsme se v ateliéru re: architekti městům a obcím hojně věnovali. Když se nám po mnoha letech podařilo vyhrát soutěž na toto území, tzv. Papírák, měl jsem radost.

2. Začínali jsme od píky, nebylo zřejmé, čemu se budeme věnovat, soutěží bylo málo. Ale přirozeně jsme se začali věnovat městům a obcím. A při této práci se architekt setkává s mnoha skupinami lidí a zájmů, spolupracuje s mnoha odborníky a je ve velice zodpovědné společenské roli. To jsme na škole moc neměli.

3. Právě ty koncepce měst a obcí, veřejná prostranství, veřejně exponované budovy.

Vydání

(vítěz

Martin Křivánek

(vítěz 2016)

Martin Křivánek vystudoval FA VUT. Kariéru zahájil v ostravském Projektstudiu, následně působil v Rotterdamu v Barcode Architects a WDJ Architekten. Po návratu založil studio Plukk. Čtyři roky byl senior architektem v Chybík–Krištof, dnes působí ve studiu Perspektiv.

1. S odstupem času musím říct, že ano. Byl to pro mě první soutěžní projekt, na kterém jsem pracoval úplně sám, a odborná porota to dokázala ocenit. Dodalo mi to sebevědomí a kuráž založit hned po škole s několika přáteli malé studio. Poté jsme však prohráli třináct soutěží za sebou, ve studiu jsem zůstal sám a brzy už nebylo ani na nájem. Neměli jsme zkušenosti se stavěním ani jsme neznali žádné bohaté investory, pro které bychom mohli navrhovat. Soutěže pro nás představovaly jakýsi imaginární svět, kde jsme si sami byli klienty a navrhovali jsme z čisté radosti, bez kompromisů, architektura na prvním místě.

2. Na brněnské fakultě jsme měli velmi silný ročník. Ihned po škole si proto řada spolužáků začala zakládat vlastní studia. Zároveň tu byl vliv starších exspolužáků, dua Chybík–Krištof, kteří v té době už dobývali svět a šli hodně po silné a relevantní architektuře. Myslím, že mnozí z nás měli očekávání jako pokračovatelé této cesty, a dnes z toho prostředí vzešla studia jako M2AU, PEER nebo ohboi. Největší výzvou bylo samozřejmě získat velkou zakázku a postavit ji jako most k dalším projektům. Dnes bych k tomu dodal, že vstup do tohoto světa je pro mladé architekty obtížný. Ve vyzvaných soutěžích se jen výjimečně dostane příležitost těm, kteří ještě nemají silné reference. Možná by stálo za to častěji pracovat s principem „divokých karet“.

3. Nejvíce mě profesně posunul moment, kdy jsem si s prázdnou peněženkou uvědomil, že možná bude lepší přidat se k někomu, kdo už velké projekty vyhrál. Tak začala spolupráce s Chybík–Krištof. Projekty, o kterých jsem po škole snil, jsem měl najednou před sebou. To byla největší profesní škola. Mám radost, že dnes mohu na velkých projektech pokračovat ve studiu Perspektiv a že se tyto projekty začínají realizovat.

Studio Perspektiv a OFIS architects, soutěžní návrh nového fotbalového stadionu na Bazalech v Ostravě, 2025

Pavel Nasadil

Pavel Nasadil je architekt a spoluzakladatel ateliéru FAM Architekti. Absolvoval FA ČVUT a AVU v Praze. Ve své tvorbě se zaměřuje na kontextuální architekturu – rodinné domy, veřejné stavby, veřejný prostor i urbanismus – a projekty citlivě reagující na místo. (Portrét Tomki Němec)

1. Nemyslím si, že vítězství v diplomkách nějak zásadně ovlivnilo moje pracovní příležitosti. Otevřelo mi to dveře na první jednání s místní radnicí, které se zároveň ukázalo jako poslední. Akademické a vizionářské přemýšlení o rodném městě Hlučín se nepotkalo s praktickým a často skeptickým viděním místních politiků a úředníků.

2. Cíle a očekávání jsem si na stůl nekladl. Věřil jsem, že jsem na praxi tak nějak připravený a díky tomu jsem se, často po hlavě, vrhal do zadání, která přišla. Měl jsem to štěstí, že jsem na ně nebyl sám. S partou spolužáků se praxí probíjelo snadněji.

3. Asi nejvíce mě posunula konkrétní malá zadání staveb rodinných domů. Praktické zkušenosti z jejich realizace čerpám stále a dodneška – komplexnost projektu, zodpovědnost za všechna rozhodnutí, schopnost komunikovat s klientem a zhotovitelem stavby.

(vítěz 2005)

FAM Architekti / Pavel Nasadil, Petra Čížková, Kryštof Pikard, Andreja Drenik, Rekonstrukce Komenského náměstí v Dobříši, 2023

Mohou

být věk a  zkušenosti výhodou?

Jan Fišer

1. Působím jako pedagog na Fakultě architektury ČVUT v Praze, kde vedu Ateliér designu. Průměrný věk studentů a doktorandů v ateliéru je lehce přes dvacet let. Svůj věk a s ním spojené profesní zkušenosti proto vnímám spíše jako přínos, protože mi umožňují předávat studentům širší pohled a zkušenosti z praxe.

2. V rámci komunikace se studenty je v mém věku poměrně náročné udržet součinnost s rostoucími požadavky na vývoj v oblasti digitalizace a umělé inteligence a celkovým přehledem v oblasti profese.

3. Mimo pedagogickou činnost mám stále řadu aktivit v oblasti inovací a úprav dříve mnou realizovaných projektů.

Starší a velmi zkušení architekti mají obrovskou výhodu v praxi, zkušenostech a schopnosti řešit komplexní projekty. Technologie (BIM a další digitální technologie), management a legislativa sice změnily způsob práce, ale některé hlubší architektonické dovednosti, jako je prostorové a koncepční myšlení, zkušenosti ze stavby, jednání, kontakty, strategické rozhodování a racionální úsudek, zůstávají nenahraditelné. Starší architekti proto často působí ve vedoucích pozicích, jako pedagogové nebo konzultanti. Pokud mají projekční praxi, pak bývají členy jejich týmu architekti o dekády mladší.

Markéta Pražanová

Zeptali jsme se zástupců generace aktivních architektů a architektek nad 75 let a poprosili je o sdílení zkušeností týkajících se výkonu povolání.

1. Považujete vaše zkušenosti a věk při výkonu profese v současné době za výhodu, nebo spíše za nevýhodu?

2. Jakým překážkám především musíte čelit a co by výkon vaší profese ulehčilo?

3. Popište, v jakém rozsahu a jakým aktivitám se v rámci profese v současné době nejvíce věnujete. (Např. projektování, konzultace, osvětová činnost, státní správa a samospráva atd.)

Jan Fišer / Archikon, novostavba a rekonstrukce objektů ČS pojišťovny, Vladislavova, Praha 1, 2003

Sekce

Strana

Vydání

Alois Janů

1. V mnoha ohledech jsou moje zkušenosti z koncepční činnosti architekta, urbanisty a projektanta, který pracoval ve Stavoprojektu Olomouc, výhodou. I v současné době mi podrobné znalosti konstrukcí panelových a skeletových staveb pomáhají a lze je do jisté míry předat mladším, pokud o to stojí. Poznatky z projektů a realizací z 80. let však nelze přeceňovat. Příchod nových materiálů, technologií a norem spolu s překotnými změnami zákonů a vyhlášek s sebou nese zvýšený tlak na hledání informací. A protože patřím ke generaci téměř nepolíbené výpočetní technikou, je věk bohužel značnou nevýhodou.

2. Většina konstruktérů a specialistů projektuje v DWG 2D nebo 3D a v těchto formátech potřebují podklady. Kreslím stále tužkou a ani AI ještě neumí přetransformovat PDF na DWG. Problémem je i nedostatek volných dobrých profesních specialistů, pro které je ekonomicky výhodnější pracovat v dodavatelských firmách než v ateliérech architektů.

3. S ohledem na věk pracuji na drobných projektech rodinných domů, pasportů stávajících objektů, stavebních úprav bytů a interiérů. Státní správou jsem si prošel a těžko se smiřuji s mnoha jednoznačně lobbistickými změnami v novelách stavebního zákona. V pátém roku studia na VUT FAST Brno jsem dostal roční stipendium na Polytechniku ve Wroclavi. Promovali jsme v bouřlivé době roku 1968 a tak, jako většina mladých architektů, jsem měl vysoké mínění o svých znalostech a perspektivě budoucí praxe. Byli jsme mimořádný ročník a řada spolužáků má ateliéry po celé světě. Pro mne se stal Stavoprojekt Olomouc na 40 let profesní školou. Prošel jsem vším, od urbanismu přes sídliště, školy až po typizaci panelových soustav OP11 a T0 6BM. Výjimeční architekti Nováček, Kapitán a další mi byli příkladem. Ze Stavoprojektu jsem v roce 97 odešel jako ředitel privatizované firmy. Zkušenosti jsem uplatnil ve státní správě jako vedoucí regionálního rozvoje okresního úřadu.

Jan Líman

1. Zkušenosti jsou výhodou, věk už je nevýhodou.

2. Konzultuji zadarmo pro stavební úřad v Brandýse nad Labem.

*1943

*1936

Michal Juha, Jan Topinka, Jan Líman, Rekonstrukce dětské kliniky Fakultní nemocnice v Praze-Motole, 2011

Jan Soukup

1. Zabývám se převážně obnovou historických staveb, které jsou předmětem mého zájmu již od dětství. Za tu dobu jsem hodně pochopil a nasbíral mnoho zkušeností, které mě a mým spolupracovníkům umožňují rychlou orientaci při hledání cest k obnově konkrétních staveb. Takže věk považuji za výhodu, nevýhodou je krácení času, který mám k dispozici.

2. Myslím, že bez ohledu na věk projektantům ztrpčuje život neustálé měnění podmínek pro projektování. Co platilo loni, letos neplatí. Já už změny nestíhám, ale mám skvělé spolupracovníky.

3. Stále se věnuji práci v našem ateliéru, který jsem založil v roce 1991 (Atelier Soukup Opl Švehla s. r. o.), dnes už více jako konzultant. Velmi mně naplňuje přednášková činnost na témata z historie, z umění a architektury, směřovaná především na zájemce z řad laické veřejnosti. Ročně 40 až 60 přednášek. Také se zabývám publikační činností, například jsem napsal monografii o katedrále sv. Bartoloměje v Plzni, katalog zbořených kostelů v Plzeňské diecézi v letech 1948–1989 a další publikace. *1946

Alexander Gjurič, přístavba pracovny k rodinnému domu v Lysé nad Labem, 2023

Jan Soukup, spolupráce Jan Trčka, Barbora Dupalová, Obnova jízdárny ve Světcích u Tachova, 2023

Alexander Gjurič

1. Zkušenosti obecně výhodou jsou, ale to se týká architektů ve věku 50+. Zkušenosti těch 75+ a tím víc těch starších už jsou příliš jiné. Věk rozhodně výhodou není.

2. Skutečný výkon profese ve vysokém věku si můžou dopřát takoví giganti jako Norman Foster nebo Renzo Piano a jim podobní, jejichž kanceláře reprezentují kolegové o 1–2 generace mladší a pracují s nimi architekti o 2–3 generace mladší. Pro mě je velké privilegium, že se můžu svou prací pořád těšit. A milý bonus je, pokud jsou s mou prací spokojení i klienti. Jednu nevýhodu vysokého věku zmíním: z kolegů specialistů, kteří s námi dřív spolupracovali, se už své profesi nikdo nevěnuje.

3. Osvěta, práce ve státní správě nebo aktivita v politice jsou jistě pozitivní činnosti a vážím si, když jim architekti věnují svůj zájem a svoje síly. Zkušenosti získané věkem by tam výhodou být mohly, nemyslím si ale, že je o ně zájem. Pro mě má profese už není hlavní životní náplní. Sledování současné architektury a částečně i projektování a konzultace mě pořád baví.

Sekce

Strana

Vydání

Michal Sborwitz

1. Věk a zkušenosti považuji za výhodu.

2. Největší překážkou v naší práci je úřední byrokracie.

3. V současnosti se převážně věnuji projektování a konzultacím s mladšími kolegy.

Sborwitz architekti, Přístavba 2. odd. MŠ Zámecké náměstí Velká Bystřice, 2015

Jan Vrana, Vladimír Štulc / AA Héta spol s. r. o., Aquapark Olomouc, 2009

Jan Vrana

1. Výkon profese se v mém případě zúžil už jen na poradenskou a konzultační činnost. V rámci aktivit Magistrátu města Olomouce a vedení Aquaparku Olomouc konzultuji přípravu a projektování rekonstrukce Plaveckého stadionu Olomouc. V tomto případě jsou moje zkušenosti s projektováním plaveckých bazénů jistě výhodou, stejně tak jako moje dávná kariéra závodního plavce.

2. Za největší překážku v procesu projektování v současné době považuji fázi projednávání a schvalování projektové dokumentace a doufám v konsolidaci a dosažení stability této oblasti projektové práce.

3. Přímému projektování se v rámci našeho ateliéru věnuji již omezeně. Jedná se většinou o počáteční dispoziční a hmotové varianty a návrhy, které následně mladší kolegové dále rozpracují do projektové dokumentace. Současný legislativní zmatek, projednávání a schvalování dokumentace je nejobtížnější fází přípravy stavby a brzdí celý proces výstavby.

*1944

*1944

Příležitosti v regionech

Daniel Baroš

Daniel Baroš vystudoval v roce 2007 FA ČVUT Praha. V letech 2005–2012 pracoval v Ateliéru 111 architekti. V roce 2012 spoluzaložil studio henkai architekti. Snaží se společně s týmem architektů přinášet nejen do rodného regionu Valašska a Beskyd architekturu se soudobým osobním přístupem a citlivým vztahem k místu, prostoru a krajině.

1. Hlavním impulzem bylo to nutkání podílet se na rozvíjení vlastní domoviny. Touha žít v regionu, který nám přirostl přirozeně k srdci nejvíce. I za cenu možná méně výhodné pozice v profesi architekta.

2. Výhodou je méně cestování, vše se odehrává na menším prostoru. Pokud se zadaří, tak je také výhodou větší kontinuita práce na vzájemně navazujících projektech. Důkladnější znalost specifických místních podmínek.

3. Typy zakázek se hodně střídají. Od menších soukromých zakázek, projektů pro firmy až po barvitou práci pro města a obce. Získávání zakázek funguje především na principu pavouka. Na zdařilé projekty se často navazuje další spoluprací nebo doporučením novým klientům. Práce pro obce pak bývá díky tomu často dlouhodobější, ovšem s nutnou prací na úlohách všeho druhu, včetně těch velmi drobných.

Práce architekta v regionech má svá specifika a přináší jak výhody, tak i nevýhody. Zeptali jsme se tedy některých architektů a architektek na jejich zkušenosti s prací v odlehlejších lokalitách.

Obecně platí, že jednou z hlavních výhod práce v regionu je větší osobní kontakt s klienty a místní komunitou. Architekt často spolupracuje přímo s obyvateli obce, místními firmami nebo samosprávou, a může se tak více podílet na rozvoji konkrétního regionu. V regionech obvykle panuje menší pochopení pro kvalitní architekturu. Někteří klienti nebo samospráva můžou preferovat levnější a rychlá řešení před promyšleným návrhem. Nevýhodou může být i omezené profesní prostředí spojené s obtížným hledáním spolupracujících odborníků a menší příležitostí pro inspiraci a vzdělávání. Práce někdy bývá omezená menším množstvím zakázek, což může znamenat menší příležitosti pro profesní růst nebo specializaci. Nevýhodou může být také nižší finanční ohodnocení.

Markéta Pražanová

Autorizovaných osob v regionech jsme se zeptali:

1. Co bylo hlavním impulzem pro to, že jste se rozhodl/rozhodla působit a budovat praxi právě ve vašem regionu?

2. Jaké výhody práce v regionálních podmínkách přináší?

3. Jaký typ zakázek u vás převládá a jakým způsobem je převážně získáváte?

4. Jaké konkrétní podmínky (infrastruktura, místní správa, komunita, dostupnost profesí) v regionu nejvíce ovlivňují vaši práci?

4. Dostupnost profesí v blízkosti je často dost omezená a je potřeba hledat dále. Stále ale ještě ovlivňuje naši práci nejvíce tlak na cenu práce architekta. Nutí zpracovávat větší množství zakázek, snižovat kvalitu vede k pracovnímu přetěžování a psychické nepohodě. Tendenci zlepšení ale pozorujeme.

henkai architekti / Daniel Baroš, Michal Vašek, Jan Šimíček, Brána Pusteven, Prostřední Bečva, 2024

Sekce

Strana

Vydání

Rožnov pod Radhoštěm

Rudolf Grimm

Žďár nad Sázavou

Rudolf Grimm vystudoval v roce 2003 FA VUT Brno, do roku 2007 pracoval v Ateliéru A8000 Krupauer Střítecký, v roce 2006 založil

Atelier Mozkyt, od 2015 GRIMM Architekti. Počátky tvorby sahají do roku 2000, kdy pracoval s předními českými i zahraničními kancelářemi. Zaměřuje se na kontext, veřejné stavby i prostory. Ateliér přistupuje individuálně ke každému projektu.

1. Impulzů bylo víc. Uvědomění, že poctivé řemeslo lze dělat odkudkoli. Naše země je malá, jsme v jejím středu. Důležité jsou i kořeny a vztah k místu – vyrostli jsme na malém městě a chceme se podílet na jeho rozvoji.

2. Klidnější prostředí, méně tlaku, kratší vzdálenosti a čitelnější společenský kontext. Díky online spolupráci a AI se stírají rozdíly mezi centrem a regionem. K informacím i příležitostem se dnes dostanete odkudkoli.

3. Převládají zakázky získané na základě osobních doporučení, referencí a architektonických soutěží. S městy a obcemi realizujeme stavby občanského vybavení i veřejný prostor, což je nám blízké.

4. Prostředí a komunita jsou přehlednější než ve velkých městech. Regiony však mají často omezenější finanční možnosti a nižší investiční sílu. Slabší je dostupnost profesí a hledání kolegů do ateliéru. Stále přetrvává představa, že kariéra architekta vede hlavně přes Prahu či Brno.

Tomáš Bindr, Pavla Vymetálková, spolupráce David Basika, Přestavba pavilonu G na alternativní scénu Národního divadla MSK v Ostravě, studie, 2025

Tomáš Bindr

Tomáš Bindr absolvoval v letech 1992–1999 studium FA VUT v Brně. Člen akademie ČCA. 2007–2018 pedagog na katedře architektury VŠB FS v Ostravě. Od 2003 Ateliér 38. V 2018, 2019 a 2024 nominace na Českou cenu za architekturu. Ocenění v soutěži Urbanistický projekt roku 2021. Konverze obchodního domu na budovu Českého rozhlasu se dostala mezi finalisty Grand Prix Architektů 2023. Cena Stavba roku 2025 za bydlení EMA v Ostravě.

1. Na sklonku století byl značný rozdíl v kvalitě staveb vznikajících v architektonických centrech a na perifériích. Zatímco Brno, kde je má alma mater, navázalo na meziválečnou architekturu, v Opavě převládala rádoby postmoderna. Svoboda byla více než jistota, toužil jsem založit vlastní ateliér a v regionu „šířit víru“.

2. Pověst budujete činy, které hodnotí ti, co vás znají. Víte o energii míst a lépe odhadnete přiměřenost zásahů. Spolupracující projektanti jsou kamarádi. Dokážete predikovat povolovací proces. S ověřenými dodavateli konzultujete detaily už v procesu projektování.

3. Synonymem je pestrost. Budova Českého rozhlasu, alternativní scéna Národního divadla MSK, velkokapacitní masokombinát… v současnosti nejvíce obytné soubory. Z komorové soutěže vzešla jediná zakázka, která se nerealizovala.

4. Moravskoslezský kraj patří k chudším regionům, realizační náklady na stavby jsou více než jinde „až na prvním místě“. Pouze architektonickými studiemi bychom se neuživili, projekty kreslíme až do prováděcí dokumentace.

Opava

GRIMM Architekti, Obecní byty v Dalečíně, 2019

David Mayer

David Mayer vystudoval Fakultu stavební ČVUT v Praze. Navrhuje současnou minimalistickou architekturu, která stojí na jednoduchosti, nadčasovosti a promyšleném detailu. Má rád čistá řešení a otevřený dialog s investory, kterým dává dostatek prostoru, aby se jejich představy přirozeně propsaly do výsledné podoby projektu.

1. Pocházím z Klatovska, které je pro mě důležité jako domov, zázemí a místo, kde mám rodinu. Svou praxi však vědomě nestavím na regionálním vymezení. V dnešní době není nutné omezovat se hranicemi – mám studio v regionu, ale také kancelář v Praze a za smysluplným projektem jsem připraven dojet kamkoliv.

2. Možnou výhodu působení mimo velká centra vnímám v rychlejším povolování staveb a většinou i silnější vazbě klientů na dané místo.

3. Ve své praxi jsem se setkal s širokou škálou projektů, převládají však stavby pro bydlení a privátní interiéry. Zakázky získávám především na základě doporučení a skrze vlastní prezentaci na webu a sociálních sítích.

4. Práci samotnou často výrazně ovlivňuje podceňování kvalitní projektové přípravy ze strany investorů, dostupnost řemesel, ale i kvalita místní správy.

MAYER STUDIO, Rekonstrukce rodinného domu Běšiny 136

Zdeněk Trefil

Zdeněk Trefil vystudoval FA VUT v Brně a ETH v Curychu. Působil v ateliéru Jiřího Oplatka v Basileji. Ve svém ateliéru TREF-A navrhuje stavby různých měřítek. Působí jako pedagog na FAST VŠB TU v Ostravě. Do roku 2025 byl členem představenstava ČKA.

1. Po svém devítiletém pracovním a studijním působení ve Švýcarsku jsem se vracel do rodného kraje pln ideálů a odhodlání předat prostřednictvím své profese to nejlepší, co jsem se v zahraničí naučil a poznal.

2. V mém konkrétním případě jsem se stal svého druhu „pionýrem“ soudobé architektury na její „periferii“ v ČR, což s sebou vždy přináší jak dobrý pocit z toho, že člověk předkládá do té doby ne příliš známá a neotřelá řešení a pohledy, tak i mnohdy frustraci, že nemusí být vždy druhými správně pochopen a přijímán. Jak praví známé rčení: „doma není nikdo prorokem“. Nicméně poprvé v životě jsem také zažil na vlastní kůži, co v praxi znamená být „překvalifikovaný“.

3. Z hlediska typologického se různorodost zakázek postupem času zvyšuje, takže v současné době pracujeme jak na zakázkách od soukromých klientů, týkajících se bydlení, administrativy a služeb, tak i na zakázkách pro samosprávy měst a obcí jak v ČR, tak i v blízkém zahraničí, týkajících se revitalizací veřejných prostranství, občanské vybavenosti a hromadného bydlení. Naprostá většina zakázek přichází formou referencí a doporučení od předchozích spokojených klientů.

4. Práce v regionech s sebou nese svá specifika, daná demografickou skladbou obyvatel, ekonomickou prosperitou, krajinným a klimatickým rázem, stavem dopravní infrastruktury apod. To vše v konečném důsledku ovlivňuje nejen charakter zakázek a skladbu klientely, ale i spolupracovníků architektonických kanceláří. Konkrétně v našem regionu považuji za jeden z dalších limitujících faktorů absenci vysokých škol architektury a tím pádem absenci kvalifikovaných spolupracovníků v oboru architektury a urbanismu.

Valašské Meziříčí

Zdeněk Trefil, spolupráce Petr Ramík / TREF-A, Vila CH, 2020, ocenění German Design Award Winner 2025

Štěpán Janů

Štěpán Janů je absolventem FA ČVUT v Praze, včetně studia na FSv ČVUT. Architekt a zakladatel 4Bstudia se jako městský architekt Tachova snaží kultivovat rodný region. V projektech se věnuje rezidenčnímu bydlení i komerční sféře. Klade důraz na osobní přístup a detaily, které mají v menším městě velký dopad na veřejný prostor i každodenní kvalitu života obyvatel.

1. Společně s manželkou oba pocházíme z Tachova a máme zde tedy silné rodinné zázemí. Po narození dětí bylo pro nás přirozené utužovat rodinné vazby, které vnímáme nyní jako velmi podstatnou součást života. Důležitým aspektem však byly taktéž dostatek zakázek a přirozená touha kultivovat prostředí, ve kterém jsem vyrůstal.

2. V obci do 20 tisíc obyvatel oceňuji zejména osobní přístup v mezilidských vztazích a bezprostřední, viditelný dopad mé práce na okolní veřejný prostor, kde má i malá změna velký význam.

3. Kromě pestré škály nejrůznějších úkolů plynoucích z pozice městského architekta tvoří mé portfolio převážně drobný urbanismus, individuální bydlení a komerční interiérové prostory. Zakázky získávám na doporučení předchozích klientů a skrze webovou prezentaci.

4. Bariérou je nedostatek pracovní síly v oboru, kvůli čemuž nemohu rozšiřovat pracovní tým a klienti čelí delším čekacím lhůtám a mohou pak raději volit kolegy ze vzdálenějších regionů. Profesní vzdělávání se soustředí v Praze, což je časově náročné na dojíždění a jsem proto odkázán na online webináře. Nedostatek profesantů v regionu komplikuje flow zakázek, spolupráce se zužuje na telefonickou komunikaci místo osobních setkání.

Jakub Mareš, Jan Ret, Eva Kubjatová, Ivana Karlíková, Radbuzská náplavka, 2026

Jakub Mareš vystudoval FSv ČVUT v Praze. Přes deset let vede Ateliér k světu., který v současnosti patří mezi dva největší architektonické ateliéry v Plzni. Pod jeho hlavičkou vznikla řada návrhů od interiérů kaváren přes malé dřevostavby až po velké multifunkční budovy či větší územní studie. Působí jako městský architekt v Sušici a Rokycanech.

Štěpán Janů, Dentální klinika Floradent, 2018

1. Pocházím z Plzně a mám k ní silný vztah. Věřím, že architektura má být dostupnou službou pevně ukotvenou v místě. Cílem je vybudovat silný ateliér v regionu. Dáváme prostor mladým architektům a podporujeme jejich profesní růst i za cenu toho, že si někteří časem založí vlastní praxi. Jde o přirozený proces, který rozšiřuje nabídku a přispívá k celkovému rozvoji architektury v regionu.

2. Zásadní výhodou je hluboká znalost prostředí. Každé místo má své specifické vrstvy, které nelze jednoduše přenést jinam. Tato zkušenost je pro kvalitní návrh klíčová. Práce v regionu, který známe, nám umožňuje uvažovat v širších souvislostech a dlouhodobě sledovat dopad našich projektů.

3. Část příležitostí vytváříme sami – přes neziskové aktivity oživujeme opomenutá místa, často kulturními intervencemi. Stáváme se tak iniciátorem změny. Některé projekty spolufinancujeme, jiné mají klasický klientský model.

4. Naši práci silně ovlivňuje legislativa i kvalita spolupráce. V regionu pomáhají osobní vazby a důvěra. Domníváme se, že architekt má působit v okruhu, který dokáže dlouhodobě sledovat – blízkost umožňuje lépe chápat kontext i kontrolovat kvalitu realizace.

Tachov

Jakub Mareš

Plzeň

Komora uspořádala v loňském roce diskusní setkání OTTA nazvané Ta Komora, zástupkyně ČKA se zúčastnila workshopu Women in Architecture v Berlíně a také byla poprvé v historii vyhlášena vítězka Ceny Aleny Šrámkové. Na tyto aktivity navázala ČKA anketou mezi svými členkami.

Sběr dat, kterému se Komora věnuje, nárůst počtu autorizovaných žen ukazuje poměrně jasně. Je však potřeba usilovat o to, aby byly brány vážně nejen mužskými protějšky, ale také kolegyněmi, které se snaží tuto skutečnost opakovaně zastírat.

Proto si Komora velmi váží žen, ať už autorizovaných, nebo neautorizovaných, které svými schopnostmi a svou prací poukazují na tu příslovečnou rovnost, ke které chceme směřovat. Je uklidňující, že autorizovaným ženám ve výkonu nebrání maskulinní název Komory, nebo si dokonce nepřejí vynakládat finance na jeho změnu, která by se tak poměrně těžko prosazovala na valné hromadě.

V diskusi se, kromě jiného, ukazuje, že se ženy poměrně rády ucházejí o roli městské architektky nebo o pozice v rámci kanceláří architekta města. Dle jejich slov je to skvělý způsob, jak skloubit vzdělání a odbornost s rodinným životem. Pro výkon navíc není nezbytná autorizace, což může pro některé ženy také znamenat odbourání jisté bariéry. A Komora institut městského architekta-tky dlouhodobě podporuje. V letošním roce organizuje na toto téma kolokvium s vysokými školami a následně seminář v rámci celoživotního vzdělávání, který bude dispozici všem, kdo se o tuto roli zajímají. Pro ženy, které se cítí v profesi nejisté, bude, v návaznosti na dotazník, Komora v dubnu hostit dva semináře věnované ženskému leadershipu.

Počet architektek v ČR

V současné době má Česká komora architektů ve svých řadách 1184 žen (z celkového počtu 4226 autorizovaných osob), tedy 28 % (v porovnání s ČKAIT, kde je autorizovaných 10 % žen). Podíváme-li se na autorizace nových členů v posledních pěti letech, tak v roce 2020 bylo mezi nově autorizovanými osobami 36 % architektek a v roce 2024 už 41 %. Vyšší čísla vidíme ještě na fakultách architektury, kde studuje v současné době až 70 % žen (v roce 2015 to bylo 55 %). Podobná situace je např. na lékařských fakultách. Autorizované architekty se objevují také stále častěji v porotách soutěží, a to ve 28 %, působí také ve 21,7 % jako městské architektky. Stejně tak nechybí v orgánech ČKA: autorizační rada: 29 % – 2 ze 7 členů (jmenuje ministr pro místní rozvoj), dozorčí rada: 22 % – 2/9, představenstvo: 25 % – 3/12, stavovský soud: 22 % – 2/9.

Markéta Žáček Zdebská

OTTA – Ta Komora

ČKA tak uspořádala v říjnu 2025 diskusní setkání OTTA – Ta Komora (open think tank architektů) na téma rovného přístupu a postavení žen v architektuře a profesní samosprávě. Akci moderovaly členky představenstva ČKA Markéta Žáček Zdebská, Štěpánka Endrle a Karolína Kripnerová. V úvodních prezentacích byla připomenuta situace před rokem 1989, kdy architektky pracovaly jako součást autorského kolektivu ve velkých projektových ústavech. Dnes se pohybuje v oboru více žen, často pracují samostatně a dávají o sobě více vědět. Snahou organizátorek bylo také vyvrátit některé přetrvávající mýty, např. že ČKA vedou samí starší muži nebo že ženy v architektuře nejsou vidět. Zajímavé bylo shrnutí statistických údajů (viz výše). Markéta Žáček Zdebská na OTTA také shrnula podpůrné mechanismy ČKA a připomněla např. snížení členských příspěvků pro ženy pečující o dítě do 4 let, hlídání dětí na valné hromadě a Cenu Aleny Šrámkové, viz s. 60. Následovala prezentace architektky Elke Duda, která představila berlínský festival Women in Architecture, jehož první ročník proběhl již v roce 2021. Od té doby se uskutečnily stovky akcí po celém Německu. Shrnula program letošního ročníku, na němž vystoupila také zástupkyně ČKA Markéta Žáček Zdebská (více viz s. 57). Podle statistik BAK (Bundes Architekten Kammer) bylo mezi absolventkami fakult architektury 60 % žen, zatímco v roce 2004 to bylo 49 %, jen málo z nich ale založí vlastní kancelář. Mezi novými členkami komory bylo loni 38,9 % žen, ale v roce 2004 jen 23,4 %. Z celkového počtu členů BAK je nyní 44 % žen. Samostatně výdělečně činných architektek bylo loni podle BAK 25,7 % (v roce 2004 to bylo 18,5 %). První ženou, která získala Pritzker prize, byla v roce 2024 Zaha Hadid, od té doby se stalo držitelkami šest žen. Elke Duda také uvedla některé aktivity BAK v posledních 15 letech, které vedly k prosazování rovnosti. Srovnání sociálního systému v Německu a ČR představila Simona Binko. Za příkladné považuje severské státy jako Finsko, Island, Norsko nebo Švédsko. Uvedla, že největší rozdíly v rovnosti žen a mužů v povolání, kariérním růstu a ohodnocení vznikají v době zakládání rodiny. Více viz s. 55. Z diskuse na OTTA vyplynulo, že mezi důležitá témata patří:

→ Péče o děti – v následné diskusi se přítomní vyjadřovali ke svým zkušenostem ze studia i praxe. Architektky, např. Viktorie Součková, Barbora Weinzettlová nebo Irena Šestáková připomínaly nezbytnost zajištění hlídání dětí – ať už ve školkách, prarodiči nebo střídání s partnerem, aby bylo možné práci a rodinný život skloubit. Architekti Ján Antal a Jiří Opočenský hovořili o principech začleňování žen po mateřské dovolené na zkrácené nebo flexibilní úvazky, které se snaží aplikovat ve svých ateliérech – např. práce s hodinovou sazbou na home office, kde si žena sama stanovuje pracovní tempo, teambuildingy i během mateřské apod. (více viz s. 52).

→ Management – na otázku, na jaké překážky architektky narážely při zakládání a provozu ateliéru, uvedly spíše problémy s vedením projektů, sestavováním smluv, účetnictvím atd., tedy negenderovou problematiku. Pavlína Malíková upozornila na potřebu se dovzdělávat v ekonomice a právu. Mezi reakcemi se také objevilo nedostatečné množství finančních prostředků na založení ateliéru.

→ Společenská norma – rovněž se otevřelo téma očekávání okolí, ať už se norma týkala počtu hodin strávených v práci nebo žen pečujících o domácnost místo budování kariéry. Oproti 90. letům se situace posunula, dnes se hledá větší balance mezi prací, volnočasovými aktivitami a rodinou.

→ Růst důvěry k architektkám – už nyní je patrné předávání kompetence a kreditů ženám, důvěra se zlepšuje na základě pozitivních výsledků práce, zvyšuje se respekt.

→ Ženy jako vedoucí ateliérů na fakultách – zatím menší množství, učí spíše mladší ročníky, o vedení ateliérů není ze strany žen zatím zájem, nehlásí se tak často do výběrových řízení.

Markéta Pražanová

Česká komora architektů oslovila na přelomu roku všechny členky ČKA s žádostí o pomoc při zmapování rovných příležitostí v profesi. Poprvé v historii se tak obrátila na architektky s prosbou o sdílení zkušeností týkajících se výkonu profese z pohledu genderu.

Dotazníkového výzkumu se nakonec zúčastnilo 122 členek ČKA (z celkového počtu 1217), tedy 10 %, což je obecně mezi anketami považováno za dostačující návratnost, zejména pokud se jedná o online šetření. ČKA děkuje všem respondentkám za čas věnovaný zpracování odpovědí, které se stanou podkladem pro další výstupy. Uvědomuje si, že téma je vnímáno jednotlivými architektkami velmi subjektivně, žádné z níže uvedených tvrzení proto nelze považovat za obecný závěr. Položeny byly tři otázky:

1. V jakém rozsahu se věnujete profesi architektky (kde pracujete a co je náplní vaší činnosti)?

2. Liší se v něčem přístup žen k architektuře a jejich architektonická praxe v porovnání s muži (a výhody, nevýhody – pokud nějaké vidíte)?

3. Pokud byste nám chtěla sdělit k tématu cokoliv dalšího, zde máte prostor – za váš komentář budeme velmi vděčné.

Většina architektek pracuje jako OSVČ

Ze získaných odpovědí vyplynulo, že většina respondentek pracuje jako OSVČ. Některé jsou ve vlastní kanceláři nebo má kancelář více společníků. Architektky také doplňují svou praxi dalším typem činností, např. výukou na školách (9), funkcí městské architektky (6), nebo pracují na úřadě na plný či částečný úvazek (5), případně ve státní správě (2) nebo konzultují stavební záměry. Celkem 7 respondentek hovořilo o svých zkušenostech s výkonem profese na právě probíhající mateřské dovolené.

Čtvrtina architektek se věnuje spíše drobnějším zakázkám

Architektky se zabývají zpracováním všech typů zakázek a všech fází projektové dokumentace včetně autorského dozoru, koordinace, inženýringu atd. Čtvrtina žen (31) výslovně uvedla, že se věnují z různých důvodů spíše drobnějším zakázkám.

Pětina respondentek nespatřuje výrazné rozdíly mezi prací architektek a architektů

Podle 24 členek ČKA se nějak zásadně neliší výkon profese architektů a architektek. Ve svých vyjádřeních uvádějí mimo jiné, že ať už je nositelem zakázky architektka nebo architekt, je nutné získat si důvěru klienta a porozumění všech účastníků profesí na stavbě a že tomuto postupu musí předcházet velmi pečlivá příprava a velmi dobře zpracovaná projektová dokumentace. V dnešní době záleží pouze na osobnosti a umu jedince. Některé respondentky uvedly, že považují ženství za výhodu a že se v mužském prostředí cítí dobře. Společenské předsudky jsou stále patrné, nicméně ty nemají nic společného s architekturou, ale s přetrvávajícími genderovými stereotypy projevujícími se v konverzacích s jednotlivci, ne v systému. S mladšími generacemi budou tyto předsudky ubývat. Ženy si musí samy věřit, pokud si nebudou věřit, nebudou jim věřit ani ostatní. Řada architektek napsala přímo, že vůbec nepovažují za důležité se genderovou otázkou zabývat a že by se tomuto tématu neměla věnovat ani ČKA.

Drobné odlišnosti jsou spatřovány v navrhování samotném

Respondentky se v podstatě shodují, že při projektování není velký rozdíl mezi prací architektky nebo architekta. V 16 případech popisují konkrétní rozdíly v přístupu k navrhování staveb. Ženy ve většině případů vnímají jako pečlivější, citlivější k detailu a dispozičnímu, prostorovému a provoznímu uspořádání, ochotnější upravovat projekt s ohledem na požadavky klienta, častěji se věnují zakázkám interiérů atd. Za poslední roky žen v architektuře přibylo a v profesi architektura, stavebnictví

Vydání

obecně si podle respondentek vylepšily svou pozici, jsou více uznávané, jsou silnými partnery ve spolupráci (právě pro pečlivost, pracovitost, spolehlivost). Instinktivně se ale v případě okolností stáhnou profesně do pozadí a pečují o toho, kdo to v rodině potřebuje. Podle některých vyjádření mají ženy větší cit pro barevnost a tvar, přístup žen však bývá některými klienty vnímán jako „příliš opatrný“ nebo málo ambiciózní v dravém konkurenčním prostředí, mužský přístup je z pravidla více vizionářský. Ženy mají tendenci pečovat – o prostředí, o lidi. Muži cílí na výkon, což je výsledkem sociálně-kulturního vývoje a s každou generací se tyto rozdíly stírají, muži se stávají citlivější a ženy více emancipované, a to je pro architekturu jenom dobře.

Výkon profese zásadním způsobem ovlivňuje péče o rodinu a mateřství

Téměř třetina architektek (38) přímo uvedla, že rozdíly mezi výkonem profese mužů a žen jsou významně ovlivněny mateřstvím a péčí o rodinu. Zatímco některé ženy berou výzvy s mateřstvím spojené jako samozřejmou zkušenost, která je posunuje kupředu, dodává jim nadhled a posiluje vnímavost a citlivost, jiné považují překlenutí tohoto období za náročné a v mnohém diskriminující. Obtížná je pro ně především průběžná aktualizace znalostí a nástup po mateřské dovolené. Nasazení žen je obecně mezi respondentkami vnímané jako výrazně vyšší než u mužů, kromě profese se věnují na plný úvazek rodině, když mají menší děti, dostává se architektura na druhou kolej, pracují i v noci, bývá těžší se uživit. V několika případech upozorňují na nevhodné dotazy nadřízených či společníků na zahájení mateřství, vztahy a plánování rodičovství z důvodu zařazení. Některé respondentky vnímají situaci velmi citlivě a mají pocit, že žena je brána jako „postižená, nemocná a její bezesporu nenahraditelná úloha mateřství jako nemoc, naopak její bezdětnost je zaměňována s kariérismem a hodnocena jako divnost“. Naši společnost povětšinou považují za patriarchální. Řada architektek uvádí, že po mateřské ztratily sebevědomí a těžko doháněly znalosti, složitě si kvůli péči o malé děti hledaly práci, nedovedou si s dětmi představit vedení projektů bez podpory partnera či kolegů.

Chování a komunikace architektek a architektů je odlišná

Celkem 79 respondentek, tedy dvě třetiny, pozorují rozdíly v chování mužů a žen při prosazování zakázek, jednání s klienty, vedení schůzek, autorském dozoru atd. Za pozitivní vlastnost žen je považována empatie a citlivost, stejně jako jemnější a komunikativnější přístup. Sdělilo to 29 architektek, tedy jedna čtvrtina. Opakovaně (konkrétně v 9 případech) uváděly schopnost potlačení svého ega oproti mužům.

Za frustrující považují mnohé pobyt na staveništi, kde je nutné neustále obhajovat a dokazovat, že ví, o čem mluví. Staveniště i zásadní jednání považují za svět mužů a ostrých loktů, kam je radno vzít si s sebou jako doprovod kolegu. Zejména v realizační fázi stavby je pozice muže podle respondentek výhodou a přijímána s větším respektem.

Naproti tomu se objevují názory opačné, z nichž vyplývá, že na staveništi i na jednání jsou ženy respektovány a dostává se jim zvláštní pozornosti, celý proces probíhá kultivovaněji.

Negativně vnímají také předsudky a stereotypy o roli ženy ve společnosti, často mají nižší sebevědomí (výslovně uvedlo 7 osob), které se zhoršuje po mateřské dovolené, bojí se např. přijmout větší zakázku, podceňují se. Vadí jim počáteční nedůvěra všech zúčastněných stran, o niž musí ve srovnání s muži usilovat. Předsudky spatřují spíše u starších mužů. Neznají mnoho žen v pozici vedoucí větší kanceláře. Nerovnost spatřují také v oblasti developmentu – vzhledem k vzdělání a sociální inteligenci účastníků probíhá diskriminace sofistikovaněji, jindy dávají otevřeně najevo, že žena patří do domácnosti.

Celkem 12 osob uvedlo, že je pro ženy těžší se prosadit a agresivnější chování mužů je jim nepříjemné. Mají zkušenosti, že se s nimi jedná jako s méněcennou osobou. Opakovaně se objevuje informace, že autorství stavby je připisováno pouze muži, nedocenění podílu vkladu.

Některé respondentky přistupují k celé problematice jako ne tolik polarizované a snaží se těžit z ženských předností a schopností. Uvedly, že architekturu berou jako službu, pracují s pokorou, snaží se řešit problé-

my, věnují svůj čas komunitě, zvládají hravě administrativní práce a tím jsou přínosné. Pozitivně vnímají podporu partnera nebo celého studia, kde pracují. „Asi záleží na chuti a ochotě pracovat, učit se a diskutovat i nepříjemné věci, obecně mi přijde, že jak architekt, tak i architektka mají u zákazníků i dodavatelů velmi prestižní jméno bez ohledu na gender.“, říká jedna z nich.

Opakovaně se také objevila informace, že ženy mívají nižší finanční ohodnocení, nebo automatické odsunutí na podřadnější práci.

Zároveň řada žen uznává schopnosti mužů jít do daleko větších obchodních rizik, lepší orientaci ve stavebních pracích, rychlejší dosažení cíle, větší výdrž, schopnost prosadit své názory a riskovat atd. A za vhodnou alternativu proto považují smíšené týmy.

Od ČKA architektky očekávají větší podporu, a to jak při začleňování po mateřské dovolené (školení apod.), tak snížením členských příspěvků v době péče o děti, nikoliv jen po dobu mateřské dovolené (požadavek sdělilo 7 žen).

Markéta Pražanová

Jitka Peroutka Ullwerová

1. Jsem krajinářská architektka a pracuji jako OSVČ při rodičovské dovolené na svých vlastních projektech v rozsahu od malých rodinných zahrad až po větší veřejné prostory – zahrady MŠ a ZŠ, hřbitovy, parkové plochy. Kancelář mám doma v Červeném Kostelci a moje působnost je téměř výhradně regionální pro místní obce a soukromé investory. Kvůli dvěma malým dětem a péči o domácnost si nemůžu dovolit přijímat vzdálenější a rozsáhlejší projekty.

2. Ženy architektky jsou empatičtější k potřebám stavebníků a uživatelů prostoru a v komunikaci při stavebním procesu efektivnější a vstřícnější. Odhaduji, že vše souvisí s výchovou žen od dětství a jejich životní rolí zatíženou péčí o blízké a domácnost. Zároveň jsou díky tomu na druhou stranu méně sebevědomé a jsou přehlížené při své práci ve stavebnictví a při své menšině v tomto zejména mužském oboru pak nemají potřebné uznání a respekt všech stran.

Zkušenosti architektek

Ze 122 respondentek, které reagovaly na níže uvedené otázky, vybíráme co nejpestřejší odpovědi, které zrcadlí zkušenosti architektek, urbanistek a krajinářek, mladých projektantek i dlouhodobých členek ČKA s praxí v menších i větších sídlech a zaměřených na širokou škálu projektů.

1. V jakém rozsahu se věnujete profesi architektky (kde pracujete a co je náplní vaší činnosti)?

2. Liší se v něčem přístup žen k architektuře a jejich architektonická praxe v porovnání s muži (a výhody, nevýhody – pokud nějaké vidíte)?

3. Pokud byste nám chtěla sdělit k tématu cokoliv dalšího, zde máte prostor – za váš komentář budeme velmi vděčné.

3. Kde vidím mezery, je přístup k ženám na mateřské a po ní, a to nejenom na poli architektury. Být na mateřské a k tomu sledovat změny stavebního zákona a všech vyhlášek a norem, digitalizaci ve stavebnictví, BIM a navíc novinky softwarů, osobní rozvoj, rozvoj firmy, a to vše si platit z mateřské, je hodně náročné – finančně i časově. Členské příspěvky jsou sice nižší, ale všechna školení, pojištění a udržovací poplatky si musím platit, přičemž mi příjmy výrazně klesly.

Jitka Peroutka Ullwerová, spolupráce Tomáš Peroutka, Zahrada pro miniškolku Skřítci Justíci, Červený Kostelec, 2024

Sekce

Strana

Vydání

Jana Janíková

1. Působím jako vedoucí odboru územního plánování na krajském úřadě Jihomoravského kraje (JMK), tj. jde převážně o manažerskou pozici. Na úřadě pracuji 15 let, předtím jsem skoro 25 let zpracovávala územní plány.

2. V oblasti územního plánování vnímám roli žen-urbanistek v podstatě jako rovnocennou s muži. Ženy jsou dle mého mnohdy vnímavější, pokud jde o komunikaci se samosprávou a veřejností, jsou víc nakloněny ke kompromisům, muži jsou více nekompromisní. Ideální je, když pracují v týmu.

3. Za krajský úřad JMK konstatuji, že úřad dělá maximum pro rovné zacházení s muži a ženami, na vedoucích pozicích mezi nimi není rozdíl.

Irena Fialová

1. Věnuji se celý život pouze profesi architektky ve všech možných podobách. Po 24 letech různorodé praxe pracuji posledních 16 let v akademické sféře na FA ČVUT.

2. Můj první muž-architekt považoval každý sebemenší projekt za hodný naprostého mentálního soustředění a fyzického nasazení. Z malých projektů vznikly velké projekty a ze 40 let systematické praxe získal obrovské komplexní zkušenosti. O všechno ostatní jsem se víceméně starala já, nikdy jsem nemohla práci věnovat tolik energie a soustředění, nikdy neměla „klid na práci“ a musela často improvizovat. Zdá se mi, že to je základní rozdíl v jakémkoliv profesním partnerství, který se může samozřejmě odehrát i naopak, a odehrává se i mezi partnery ve firmách. Jeden profesní život je „vystavěný“ a druhý „improvizovaný“, podobně jako spojujeme „cihly“ pomocí „malty“, abychom postavili zeď. Bohužel si cihel vždy vážíme víc než malty, považujeme za samozřejmé, že ji mezi cihly plácneme a ona je propojí. Je mi líto, když vidím, že se mladí lidé snaží spojit cihlu s cihlou nebo maltu s maltou a neuvědomují si, co všechno tím ztrácí.

3. Přeji hodně dobrých nápadů!

Vydání

Lucie Vogelová, Zuzana Štemberová / TERRA FLORIDA, Park V Zápolí, Praha 4-Michle, 2023

Lucie Vogelová

1. Jsem krajinářská architektka, mám už 30 let vlastní ateliér a projektům se věnuji na 100 %.

2. Výhoda žen je větší otevřenost ke spolupráci, menší ego (a to může někdy být i nevýhoda), ale celkově si myslím, že návrh je ženami častěji ověřován skrze reálné scénáře užívání, nikoli pouze skrze koncept nebo gesto.

3. Pro mne osobně je být ženou výhoda, obzvláště v mužském kolektivu se mi lépe daří prosazovat se právě díky genderovým rozdílům.

Radmila Iblová

1. Roku 1992 jsem založila svoji firmu Realizace interiérů, kterou vlastním dodnes. Od počátku spolupracuji s manželem, se kterým jsme v roce 2007 založili architektonický ateliér AV19, s. r. o. Věnujeme se převážně rekonstrukcím památkových objektů, kde je realizace kompletního interiéru finální fází realizací našich projektů. Od roku 2009 jsem autorizovaná architektka a věnuji se také samostatnému vedení vybraných projektů včetně realizací. Od roku 2007 jsem odbornou asistentkou katedry filmové scénografie DAMU, kde vedu studenty českého i anglického magisterského studia, od roku 2020 vyučuji historii architektury a interiéru v Evropě mezinárodní studenty magisterského studia katedry kamery FAMU.

2. Jsem přesvědčena, že ženy mají v architektuře odlišnou estetiku i kreativitu, která zjemňuje hrubost a tvrdost mužského architektonického přístupu a přispívá k větší harmonizaci současné architektury v kontextu místa i krajiny a civilizace. Výhodu své vlastní pozice v porovnání s muži vidím ve schopnosti udržet kontrolu nad celým projektem od technických a technologických detailů až po konečný interiér, který není deklasován nepromyšlenými technologickými či konstrukčními detaily. Umím ovlivnit projekt již od počátku způsobem, který zajistí klientovi objekt, který funguje technicky, dispozičně, prakticky i esteticky. Nevýhody, které žiji, právě souvisí s ignorancí současné české architektury k této komplexnosti architektonické profese.

3. Za dlouhá léta mé praxe bohužel dodnes bojuji s nepříjemným faktem, že zakázky, které náš ateliér úspěšně dokončí včetně fungujícího interiéru, jsou v českém prostředí připisovány mému manželovi, a já bývám přehlížena i přesto, že i manžel hodnotí můj osobní přínos v objemu 50 % autorství našich úspěšných realizací. Bohužel se též stává, že se v současnosti čeští klienti obrací na manžela i se zakázkami na interiér, které pak převezmu či nepřevezmu já.

soutěžní návrh, 2021

Kristýna Kirschner

1. Máme vlastní kancelář spolu s manželem, věnujeme se převážně návrhům rodinných a bytových domů od studie po prováděčky.

Radmila Iblová, Penthouse Praha 6, 2017

2. Když jsem byla ještě zaměstnaná a působila jsem na pozici vedoucího architekta projektů za miliardy, tak posměšné poznámky od starších kolegů mužů a jejich nerespektování mých instrukcí byly téměř na denním pořádku. Bohužel se nad tím vedení kanceláře vůbec nepozastavovalo a byla jsem na to sama a musela jsem se s tím sama naučit pracovat. Myslím, že toto muži nikdy nepochopí, ani když to vyloženě vidí na schůzkách, všichni dělají jakoby nic, jako by to bylo v pořádku. Teprve až když jsem si založila vlastní kancelář, tak si takové chování ke mně nikdo nedovolí. Osamostatnění je určitá cesta ke spokojenosti v tomto oboru, kterou mohu jen doporučit. 3. Určitě nemám odpověď na to, jak genderové nerovnosti vyřešit, byť jsem se o to aktivně zajímala. Ale ze svého ženství a mládí jsem se nakonec rozhodla udělat přednost. Přesně ty „vtipné pasivně agresivní narážky“ se staly mou silou. Na těchto ženských „slabostech“ jsem založila celou naši kancelář. Jsme mladé architektonické studio, které dělá mnoho věcí jinak, než je v našem oboru zajetý standard. Začali jsme dělat např. online přednášky a workshopy o stavění a bydlení pro širokou veřejnost, kde naopak propagujeme tento „nový vítr“ v architektuře. Našemu nejstaršímu klientovi je 80 let a vybral si nás přesně proto, že v našem přístupu viděl něco jiného. Tato spolupráce napříč generacemi mi připadá skvělá, s respektem na obě strany. Takže z praxe vím, že lze najít svou cestu k úspěchu, ale trvalo mi několik let se v tom neutopit. A o tom to možná je, každá máme cestu jinou.

Vydání

Viktor Kirschner, Kristýna Kirschner, Bytový dům pro seniory Krásno, vítězný

Jitka Molnárová

1. Urbanistka, plný úvazek, Unit architekti – vedoucí urbanistických projektů (ÚS, ÚP, RP), městská architektka Kolína – konzultační a poradenská činnost.

2. Odpovídám z pohledu urbanistky, který je možná mírně odlišný od architektek. V urbanismu vnímám stále nedostatek žen ve vedoucích pozicích. Na jednáních dlouhodobě pozoruji rozdíl v tom, že někteří muži si potřebují „vybojovat“ pozici u stolu. Naštěstí ne všichni, ale je to častý jev. Svádí argumentační bitvy spíše kvůli statusu než kvůli podstatě problému. Ženy ve vedoucích pozicích jdou často více k meritu věci, nemají potřebu se předvádět nebo bojovat. Nemají problém přiznat, že něco neví, dokážou se zeptat, více komunikují, spolupracují, více naslouchají, ptají se na potřeby uživatelů. Samozřejmě i mezi ženami se najdou výjimky.

3. Často jsem si vyslechla komentáře typu „Jasně, že kolega muž musí vydělávat víc, když živí rodinu“, „Na co potřebuješ tolik peněz?“, „Najdi si chlapa, ať ti nemusíme zvýšit plat,“ „Na to, jak jste mladinká, jste nějaká moc asertivní,“ „To nevadí, že jí nefunguje mikrofon, ta stejně nic neřekne“, apod. Dlouho jsem se tím trápila a nechápala, proč „profesionálové“ jednají takto. I v rozvojových zemích, kde jsem roky působila, jsem takové jednání nezažila. Dnes to beru více s větším nadhledem. Chápu, že jsme jako společnost v lecčems ještě hodně pozadu, a tolik mě to už nezraňuje, ale některé zkušenosti byly hodně krušné. V jeden moment jsem kvůli nim i zvažovala změnu profese. Vnímám proto velkou potřebu se proti takovéto zkostnatělé mentalitě v naší profesi velmi jasně vymezovat. Takže děkuji za iniciativu vnášet genderová témata do naší profesní debaty a držím nám všem palce.

Kristina Bártová, spolupráce Daniel Markov, Grupeto: Zahradní architekti, František a Veronika Dlabáč, Bains Olympiques, Lausanne, sezónní land art instalace na Ženevském jezeře, volně přístupná veřejnosti každé léto, mezinárodní soutěž a první instalace v roce 2024

Jitka Molnárová, Územní studie velkého rozvojového území Pelc Tyrolka, vizualizace, pořizovatel ÚZR MHMP, 2025

Kristina Bártová

1. Pracuji jako architektka a vedoucí projektu v kanceláři Pierre-Alain Dupraz v Lausanne na 80% úvazek. Vedu projekty od studie po realizaci, zajišťuji povolovací řízení, komunikaci s klienty a úřady, koordinaci specialistů, rozpočty i dohled nad stavbou. Současně působím jako samostatná architektka se statutem nezávislosti a realizuji menší zakázky ve Švýcarsku i projekty pro české klienty.

2. Vidím výrazný rozdíl ve vnímání architektek ve Švýcarsku a v České republice. Ve Švýcarsku je respekt k profesionalitě zpravidla nezávislý na pohlaví a technické kompetence žen nejsou zpochybňovány. Systém umožňuje návrat do zaměstnání brzy po porodu a zkrácené úvazky, i zde však ženy zůstávají málo zastoupeny ve vedení kanceláří. V Česku jsou architektky často vnímány spíše jako designérky interiérů a jejich technické schopnosti musí být dokazovány, přičemž mateřství výrazně brzdí jejich profesní růst.

Hana Lukešová

1. Pracuji jako architekt ve společnosti Jakub Cigler Architekti. Musím uznat, že v naší kanceláři je velmi vstřícný přístup k rodičovství a možnosti upravit si pracovní dobu a povinnosti dle svých časových možností. Nikdo neřeší, kdy svoji práci uděláte, důležitá je kvalita a dodržení termínu.

2. Myslím, že v některých případech jsou ženy pečlivější.

Kateřina Szentesiová

1. Na začátku kariéry jsem krátce působila v projekci gastro zařízení v Budapešti. Většinu profesního života jsem se ale věnovala urbanismu a územnímu plánování se zaměřením na územní plán hl. m. Prahy, rozvoj Prahy, stavební legislativu a tematiku suburbanizace. Působila jsem od nejnižších pozic až po vedoucí postavení v rámci IPR Praha, krátce jsem přednášela na VŠUP.

Jakub Cigler, Hana Lukešová, Marie Mrázová, Matyáš Cigler, Diana Scherbyna, Dům Ronalda Mc Donalda pro rodiny s vážně nemocnými dětmi pro nemocnici Olomouc, architektonická studie, 2025

2. Přístup žen k architektuře a jejich praxe se liší do té míry, do jaké je specifické postavení ženy ve společnosti, jak se liší pohled žen na svět a jaké jsou jejich zkušenosti. Někdy je odlišný „ženský pohled“ v týmu nejen vítaným obohacením, ale řekla bych, že zastoupení žen je nutností s pozitivním přínosem. Tím ale v žádném případě nejsem pro stanovení jakýchkoli kvót pro ženy, spíše pro vytváření příznivých podmínek pro jejich práci. Historicky se ženy vždy podílely na vytváření příjemného a účelného domova a třeba i zahrady, byly kreativní, a tak bych řekla, že i tuto část profese mají takříkajíc v krvi. Dnešní úloha architekta má ale i podnikatelskou stránku a vyžaduje také orientaci v legislativě. Obecně se ženám připisuje vysoký stupeň empatie, smysl pro detail, zároveň ale i komplexnost pohledu, spolehlivost, smysl pro pořádek, systematičnost, soustředění a trpělivost a schopnost konflikty spíše urovnávat než vyvolávat, což je může předurčovat spíše k podpůrné, nikoli však vůdčí pozici v architektonickém týmu. Jako nevýhoda může být nahlíženo to, že práce není pro většinu žen jedinou prioritou, dále menší dravost nebo nižší ochota riskovat. Ale v konkrétním případě tohle všechno může i nemusí platit (dokonce může být zcela naopak).

3. V současné době necítím, že by byl rozdíl v respektu vůči ženě architektce či jejímu mužskému kolegovi; rozhodující jsou lidské a odborné vlastnosti. Moje kariéra ale byla ovlivněna dobou, 80. lety 20. století. Tehdy měly architektky možná těžší začátky, kdy i přes vynikající studijní výsledky o ně vzhledem k očekávanému mateřství a péči o rodinu na trhu práce nebyl takový zájem jako o muže. Architektky si musely svoje postavení vybojovat a kariérního vrcholu jsme dosáhlypozději než naši mužští kolegové. Architektky matky, které se několik let staraly o rodinu, musely vyvinout značné úsilí, a možná musely být znatelně lepší než jejich kolegové, aby kariérní postup dohnaly, a mnohdy se jim to už nepodařilo. U mé generace se pozdější kariérní postup nakonec projevil i ve finančním ohodnocení a projevuje se ve stanovení výše důchodu. Problémy žen se ale v současné době mění, mladé kolegyně asi zápasí s jinými překážkami, jako je třeba problém odkládaného mateřství. Jako zásadní výzvu vidím tedy i nyní skloubení mateřství a rodinného života s profesí.

Vydání

Daria Balejová

1. Architektka free-lancerka, městská architektka, pedagožka FA ČVUT v Praze.

2. Nepovažuji za podstatné rozdíly v přístupu k architektuře. Rozdíly vidím v praxi: Například stavebnictví je mužský svět, a když se v něm chce žena pohybovat a být v tom procesu úspěšná, vyžaduje to odolnost a odvahu v míře, v jaké ji zde muži-architekti nepotřebují. S věkem se to podle mé zkušenosti naštěstí zlepší, ale mladou architektku si na stavbě kdekdo rád „namaže na chleba“… – Pracovní trh (ani) v architektuře není přizpůsoben tomu, že někdo pečuje o děti či jiné blízké osoby. Většinou jsou pečující osobou ženy. Dosvědčuji, že návrat po mateřské zpět do oboru je jedna z největších profesních výzev a krizí sebevědomí, jaké jsem zažila. – Ve společnosti je kult architektů jakožto osobností a jedinečných tvůrců. Přeji jim toto zasloužené ocenění. Také ale vím, že to vyžaduje celoživotní nejvyšší nasazení a zázemí, které většinou tvoří architektova partnerka. Takový životní styl a nastavení nejsou podle mne moc slučitelné s periodami ženského života (před intenzivní fází mateřství a po ní). – Také si myslím, že ve společnosti se dostatečně necení drobná práce architektů a architektek, kteří a které drží vysokou nebo aspoň velmi dobrou úroveň kultury vystavěného prostředí u drobných a nepublikovaných staveb, na úřadech, v médiích, dobrovolnictví atd. To je podle mne škoda.

3. Díky, že se tomuto tématu věnujete. Měla jsem obavu z nové Ceny Aleny Šrámkové, že ji někdo dostane jen za to, že je žena v architektuře… To by mi přišlo vlastně ponižující. Potěšilo mě, že byla připojena k ceně Finalista. Tím byla oceněna skvělá práce architektek (Šárky Sodomkové a jejích kolegyň) a k tomu připomenuto téma, že v oboru ani ve společnosti není mezi muži a ženami rovnost. A že aby žena uspěla, musí vynaložit více úsilí, a to i mimo oblast své profese.

Daria Balejová, Zahradní domek v Hlásné Třebani, 2019

Alena Martínková

1. Pracuji v Metroprojektu Praha, a. s., již 47. rok. Projektujeme nejenom metro, ale metro se stalo mou „srdeční záležitostí“. Vzhledem k pokročilému věku jsem již velké akce „přenechala“ mladším a věnuji se jen rekonstrukcím a bezbariérovým zpřístupněním starých stanic.

2. Za celý život jsem si rozdílu ve výkonu profese (žena-muž) nevšimla. Každý má svůj vlastní přístup k práci, ať muž či žena. Záleží na každém člověku bez ohledu na pohlaví.

Alena Martínková, vstup do stanice metra Stodůlky

Veronika Pánková

1. Vlastní studio, převážně rodinné domy, interiéry.

2. Co se týče přístupu k samotné architektuře, znám jak muže – architekty, kteří mají stejně jako já raději menší stavby, osobní přístup, interiéry, ale znám samozřejmě i opačné nastavení. Přijde mi to velmi individuální, dle každého, jeho povahy a toho, co ho nejvíce baví. V tom vidím největší rozdíly. Je vidět, když člověka práce baví, a myslím, že to vidí i klienti. Když nebaví, nenaplňuje, nemá ani dostatek zkušeností na dané téma, je to vidět všude. U rodinného bydlení se často setkávám s tím, že muži-architekti nakreslí dům, aby byl pěkný zvenku, ale to, jak se v něm bude bydlet, už tolik neřeší.

Miroslav Pospíšil, spoluautorka Daria Johanesová / atelier-r, Obnova Červeného kostela v Olomouci, 2023

Daria Johanesová

1. Aktuálně jsem na mateřské dovolené. Jinak ale pracuji jako hlavní inženýr projektu v architektonickém ateliéru (je nás asi 8 architektů), který vede jeho majitel architekt Miroslav Pospíšil. Navrhujeme větší stavby různé typologie. Autorem konceptu stavby je většinou majitel ateliéru. My ostatní (spolu)navrhujeme pak už spíše dílčí prvky stavby a řešení detailů. Moje náplň práce je zejména koordinace kolegů, kteří se mnou na projektu pracují, a také specialistů a techniků, které najímáme. Zajišťuji správné a včasné provedení projektů ve všech jejich fázích. Také pak za ateliér docházím na kontrolní dny a komunikuji s generálním dodavatelem staveb v průběhu jejich realizace. Mezi tím občas navrhuji menší stavby (rodinné domy nebo jejich interiér) mimo ateliér.

2. Já nemohu tvrdit, že bych viděla mezi sebou a kolegy muži, kteří mají stejnou pozici jako já, nějaký výrazný rozdíl v přístupu k práci. Možná si snad jen po 15 letech praxe, kdy se u nás vystřídalo hodně lidí, dovolím tvrdit, že kolegyně ženy jsou často nesmělejší než kolegové muži a mají menší potřebu se prosadit. Jak v rámci ateliéru, kde někdy nedokážou jistě přednášet svůj názor ostatním, tak pak i na stavbě. V tomto vnímám, že muži bývají jistější a důraznější, nebo možná jen odvážnější. A přece jen bych řekla, že i respektovanější. Trvá třeba měsíc, než mě muži na stavbě začnou respektovat. Ale výjimky jsou určitě v obou táborech – jsou i ženy sebevědomé a nejistí pánové. Dále bych řekla, že ženy trochu více reagují na požadavky investorů, zatímco pánové častěji řeší stavbu podle vlastního přesvědčení. Ženy se dokážou lépe zaměřit na detail, muži zase mají jasnější představu o celkovém konceptu bez řešení dopadu na podružné technikálie. Myslím, že mít v rámci ateliéru smíšený kolektiv je výhoda.

Vydání

Veronika Pánková, rodinný dům, Mladá Boleslav, 2025

V architektonickém a projekčním studiu Perspektiv vnímáme rovné příležitosti jako přirozenou součást firemní kultury, nikoli jako formální téma, které je třeba „řešit“. Architektura i interiérový design jsou dnes obory, kde studuje i pracuje vysoké procento žen – a tomu odpovídá i naše struktura týmu. Obecně u nás ve studiu převažují ženy. Důležité pro nás ale není rozdělení podle pohlaví, nýbrž kvalita práce, odpovědnost a chuť podílet se na společném výsledku. Diverzitu naplňujeme i na nejvyšších pozicích, kdy ženy vedou naše týmy Architecture (Markéta Pavlunová) a Planning (Kristýna Stará), naopak muži vedou týmy Interior (Martin Židek) a Engineering (Zdeněk Vondřička).

Začleňování žen po mateřské dovolené a další kroky na podporu jejich kariéry

Specifickým tématem je návrat žen po mateřské a rodičovské dovolené. Naší zkušeností je, že klíčem není „restart“, ale kontinuita. Kolegyním po dobu jejich nepřítomnosti nerušíme přístupy do interních systémů, zveme je na důležité firemní akce a udržujeme s nimi pravidelný kontakt. Dáváme jasně najevo, že jsou stále součástí týmu. Pokud mají chuť se zapojit, umožňujeme jim spolupracovat v rozsahu, který samy považují za realistický – klidně i jen několik hodin měsíčně. Mohou se podílet například na nastavování standardů, mentoringu nebo koncepčních úkolech, které nevyžadují pevnou každodenní přítomnost.

Při návratu na pravidelnější spolupráci se nám osvědčilo postupné navyšování úvazku. Nepovažujeme za smysluplné očekávat okamžitý návrat na 20 či 30 hodin týdně. Stejně tak kolegyním na mateřské umožňujeme vyšší míru práce z domova – zejména u seniornějších kolegyň, které znají procesy i kulturu ateliéru. Flexibilita je pro nás otázkou důvěry, nikoli kontroly.

Zásadní je také to, aby zkrácený úvazek neznamenal automatické „snížení statusu“. Nepřistupujeme k ženám na rodičovské jako k dočasné výpomoci, ale jako k plnohodnotným architektkám s vlastní expertizou. Pokud nesou odpovědnost za projekt nebo část týmu, zachováváme jejich roli i odpovídající kompetence.

Jsme také členy Pride Business Fora a diverzitu chápeme šířeji než jen jako genderové téma. Dobrá kancelář podle nás vzniká tam, kde se lidé cítí respektováni a kde mohou pracovat tak, aby se cítili dobře. Naše zkušenost potvrzuje, že otevřenost, flexibilita a lidský přístup jsou konkurenční výhodou.

Ján Antal

zakladatel a vlastník studia Perspektiv

Barbora Starynec

Head of People, studio Perspektiv

Perspektiv, kancelář, foto

Igor

Zacharov

Prohlášení

ACE o rovnosti žen

V rámci Rady architektů Evropy (ACE) fungovala pracovní skupina pro ženy v architektuře (WIA TF) s 25 členy, jejímž cílem bylo řešení a podpůrná opatření k odstranění rozdílů mezi ženami a muži v oblasti výkonu povolání.

Sektorová studie ACE ukazuje, že ženy nyní tvoří 45 % architektů v Evropě, oproti 36 % před deseti lety. Tento stabilní nárůst ukazuje na významný pokrok v přístupu k profesi. Samotné zastoupení však neznamená rovnost. Rozdíl v odměňování žen a mužů v architektuře zůstal do značné míry nezměněn, což odhaluje strukturální nerovnováhy, které nadále ovlivňují kariérní postup, vedoucí pozice a odměňování. Odstranění rozdílů v architektuře vyžaduje více než jen uznání rozdílů – vyžaduje transparentnost, odpovědnost a kolektivní akci. Pokud chceme vybudovat skutečně spravedlivé a budoucnosti odolné povolání, musí být rovnost zakotvena nejen v tom, kdo do architektury vstupuje, ale i v tom, jak si profese cení a odměňuje jejich práci.

Podle expředsedkyně pracovní skupiny Ursuly Faix jsou hlavními oblastmi zájmu:

→ Rozdíly v odměňování žen a mužů – ženy vydělávají v architektuře méně než muži.

→ Rozdíl ve viditelnosti – architektky bývají méně viditelné než jejich mužské protějšky.

→ Ženské stereotypy v profesi architektury.

Mezi klíčové činnosti pracovní skupiny patřilo vypracování nových strategií pro vyrovnávání rozdílů mezi ženami a muži v architektonické profesi, vypracovat zprávu o ženách v architektuře a rozklíčovat příčiny odchodu žen z profese architektky. V roce 2024 bylo schváleno stanovisko ACE k rovnosti žen a mužů.

PROHLÁŠENÍ ACE O ROVNOSTI ŽEN A MUŽŮ

1. Úvod a preambule

Rozmanitost zvyšuje hodnotu naší profese a našeho (zastavěného) prostředí. Rovné příležitosti jsou základní součástí zdravé architektonické profese.

1.1. Stávající politické postoje ACE

→ Cílem ACE je: „Působit jako jednotný hlas architektů v Evropě: podporovat účinnou spolupráci mezi členskými organizacemi ACE v kontextu a duchu Evropské smlouvy, a tím dát profesi jednotný hlas v záležitostech EU při respektování její bohaté rozmanitosti a kulturní identity.“

→ Podle ACE Quality Charter 2009: „Profese je organizována způsobem, který respektuje evropské i místní zákony, kulturu a tradice prostřednictvím regulací, které jsou přiměřené, nediskriminační a transparentní.“

→ Podle ACE Deontological Code – Princip 4 (Povinnosti v zájmu profese): „Žádný poskytovatel architektonických služeb nesmí diskriminovat na základě rasy, pohlaví, náboženství, zdravotního postižení, rodinného stavu nebo sexuální orientace.“

1.2. Přínosy rozmanité a na rovnosti založené profese jsou zřejmé:

a) Zlepšení celkové výkonnosti

b) Konkurenční výhoda

c) Lepší ekonomické výsledky

d) Rozmanitost perspektiv e) Vyšší spokojenost klientů f) Lepší výsledky projektů se sociálním dopadem g) Zvýšená kreativita

1.3. Kontext / pozadí

→ Klíčová fakta a údaje ze Sektorové studie ACE

→ Klíčové mezinárodní referenční dokumenty:

→ Cíle udržitelného rozvoje OSN (SDGs) – zejména cíle 4, 5, 8, 11 a 17 → Všeobecná deklarace lidských práv → Listina základních práv Evropské unie

1.4. Definice klíčových pojmů

→ Rovnost (Equality): Spravedlivé zacházení se všemi lidmi, uznání a respektování rozdílů včetně odlišných potřeb; uznání, že lidé jsou různí a že tyto rozdíly vyžadují odlišné přístupy k naplňování jejich potřeb. Zahrnuje také zajištění rovnosti příležitostí prostřednictvím odstraňování překážek, kterým některé skupiny čelí, a snahu o spravedlivější svět zmenšováním sociálních a ekonomických rozdílů mezi lidmi.

→ Rozmanitost (Diversity): Uznávání, respektování a oceňování různých potřeb. To znamená, že každý může žít svůj život bez diskriminace, ví, že jeho práva budou chráněna, a má šanci v životě uspět. Zahrnuje také zajištění rovných příležitostí pro některé skupiny. Znamená

to také pochopit, že příležitosti, které získáváme, jsou ovlivněny charakteristikami přesahujícími ty, které jsou chráněny legislativou.

→ Inkluze (Inclusion): Odstraňování překážek, které brání lidem v účasti na životě společnosti. Jde o kroky vedoucí k vytváření rovnosti, využívání rozmanitosti a budování bezpečných a otevřených komunit a kultur. To podporuje nové způsoby myšlení a umožňuje lidem vyjadřovat své názory, zejména při návrzích, jak by bylo možné věci dělat lépe.

2. Základní principy a cíle

2.1. Podporovat genderovou rovnost v architektonické profesi

2.2. Sdílet osvědčené postupy při dosahování genderové rovnosti

2.3. Zajistit rovnost, transparentnost a spravedlivé odměňování; stejná mzda za stejnou práci

2.4. Podporovat rovnováhu mezi pracovním a osobním životem (v rámci celkového cíle zdraví a pohody)

2.5. Zpochybňovat kulturu nadměrně dlouhé pracovní doby

2.6. Podporovat kariérní postup a rozmanitý profesní rozvoj

2.7. Vytvářet transparentní, spravedlivé, inkluzivní a nestranné procesy výběrových řízení a zaměstnávání: a) inzerce pracovních pozic, b) výběrová řízení na zaměstnance, c) smluvní podmínky.

3. Cílové skupiny

Následující konkrétní doporučení mají povzbudit členské organizace a následně kanceláře a architekty, aby ve svých hlavních činnostech uplatňovali principy založené na rozmanitosti, přizpůsobené jednotlivým jurisdikcím.

3.1 Profesní organizace (instituty / komory):

→ informovat členy o relevantních mezinárodních a evropských směrnicích a iniciativách týkajících se legislativy rovnosti a osvědčených postupů;

→ podporovat genderově vyvážené aktivity ve všech programech a činnostech profesních organizací;

→ zdůrazňovat hodnotu rozmanitosti v profesi, včetně finančních pobídek pro zaměstnavatele a přínosů pro společnost;

→ podporovat mezi členy spravedlivé a rovné procesy výběrových řízení a přínosy rovných pracovních příležitostí;

→ podporovat vzory a mentoring v profesi.

3.2

Architektonické kanceláře / architekti:

→ podporovat flexibilní kariérní postup a pracovní aktivity;

→ uznávat přínosy a hodnotu rozmanitosti;

→ zajišťovat transparentní postupy výběrových řízení, zaměstnávání a kariérního postupu;

→ podporovat kulturu rovnováhy mezi pracovním a osobním životem;

→ věnovat pozornost vyváženému jazykovému a obrazovému zaměření v PR materiálech. Myšlenkou je, že kanceláře mohou hrát aktivní roli při přechodu od nevědomé či neuvědomované zaujatosti k uvědomělé.

3.3

Zaměstnanci:

→ Uznávají relevantní kontext rozmanitosti profese, pokud jde o práva v zaměstnání;

→ Podporují pracovní postupy související s rozmanitostí;

3.4 Třetí strany

Tato politika stanoví optimální principy a doporučení pro architektonickou profesi, které by měly být respektovány, propagovány, usnadňovány a podporovány zainteresovanými stranami v oboru, vzdělávacími institucemi v oblasti architektury a dalšími příslušnými stranami.

Závěry a další kroky viz ace-cae.eu/wp-content/uploads/2024/10/ ACE-Gender-Equality-Policy-Statement-1.pdf

Podle závěrů Sektorové studie ACE je více architektek ve Švédsku, Chorvatsku, Estonsku, Lotyšsku a Norsku. Nejnižší podíl architektek má Slovensko a Nizozemsko.

ace-cae.eu/publication/ace-2024-sector-study

Kde se láme rovnost žen a mužů: politika rodiny v Česku a Německu

v období zakládání rodiny. Proto se v následujícím textu zaměřuji především na státní politiku podpory rodin s malými dětmi.

Rozdíly mezi východním a západním Německem

Pro pochopení současné situace je důležité připomenout rozdílná historická východiska západního a východního Německa po druhé světové válce. Západní Německo po roce 1949 formoval demokratický kapitalismus, který dlouho upevňoval tradiční genderové role. Kulturní manažerka Libuše Černá například v rozhovoru pro Deník N vzpomíná, že když na konci 70. let přišla do Německa, musela vdaná žena stále získat souhlas manžela, pokud chtěla pracovat. Naproti tomu ve východním Německu – podobně jako v Československu – byla zaměstnanost žen i jejich přístup ke vzdělání deklarovaným cílem státní politiky. Jak ale upozorňuje Mary Pepchinski ve stati Rovnost, která stále uniká, ani tyto systémové rozdíly nevedly k zásadně lepším šancím architektek dosáhnout nejprestižnějších pozic.

Současné statistiky Digitálního atlasu rovnosti Federálního ministerstva pro rodinu, seniory, ženy a mládež ukazují, že se rozdíly mezi bývalými východními a západními spolkovými zeměmi v řadě ohledů dosud nesmazaly. V bývalých východních zemích je například podíl dětí mladších tří let v mateřských školách i zaměstnanost matek s malými dětmi výrazně vyšší než v zemích bývalého západního Německa. Tyto rozdíly se promítají také do počtu odpracovaných hodin u párů s malými dětmi a souvisejí i s narůstajícími rozdíly v příjmech žen a mužů.

Sociální a rodinná politika v Německu

Debaty o rovnosti žen a mužů se často vedou na úrovni principů a hodnot. V praxi však rozhoduje především konkrétní nastavení státní politiky – například v oblasti rodičovské dovolené, dostupnosti péče o děti nebo snížených pracovních úvazků.

Protože se dlouhodobě pohybuji mezi Českem a Německem a měla jsem možnost poznat německý systém rodičovské dovolené z vlastní zkušenosti, ráda bych na jeho příkladu ukázala, jak politická rozhodnutí ovlivňují rovnost žen a mužů – nejen v architektonické profesi.

Ekonomická rovnoprávnost a rovné příležitosti žen a mužů v Německu

Téma rovnoprávnosti žen a mužů patřily mezi cíle koalice SPD, FDP a Zelených v letech 2021–2024. Strategie pro větší rovnost však byla přijata již v roce 2020 a současná vláda deklaruje pokračování v těchto cílech s výhledem jejich naplnění do roku 2030. Za vzor v této oblasti jsou však stále považovány především severské státy – Finsko, Island, Norsko a Švédsko.

Obecně se shodujeme na tom, že k největšímu prohloubení rozdílů mezi ženami a muži v zaměstnání, kariérním růstu i odměňování dochází

Rozdíly mezi bývalými východními a západními regiony Německa ukazují, že míra rovnosti žen a mužů má hluboké historické kořeny. V následujících odstavcích se proto zaměřím na konkrétní nastavení sociální a rodinné politiky, které cestu k rovným příležitostem významně ovlivňují. Na federální úrovni se stát snaží tyto nerovnosti zmírňovat nastavením rodičovské dovolené, která v současné podobě funguje již více než deset let a zohledňuje jak matky, tak otce. Oba rodiče mají vůči zaměstnavateli zákonný nárok na pracovní volno nebo dočasné snížení úvazku a každý z nich může čerpat až tři roky rodičovské dovolené, a to až do věku osmi let dítěte. Stát zároveň v rámci rodičovského příspěvku nabízí finanční pobídky podporující sdílení péče mezi rodiči nebo dočasné snížení pracovního úvazku u obou partnerů. V praxi to vede k tomu, že částečné úvazky jsou běžnější nejen u žen, ale i u mužů. Přesto však zůstává problémem výrazný gender pay gap, kvůli němuž se delší rodičovská dovolená pro muže v mnoha rodinách ekonomicky nevyplatí. Na rozdíl od rodičovského příspěvku přetrvávají výrazné rozdíly v nabídce předškolní péče a školních družin, které spadají do kompetence jednotlivých spolkových zemí. Například v Berlíně má dítě ze zákona nárok na bezplatné místo ve školce nebo dětské skupině už od jednoho roku a školní družiny běžně fungují do 18 hodin. Podobné nastavení existuje i v některých zemích bývalého východního Německa. V mnoha zemích bývalého západního Německa jsou naopak tyto služby (nemálo) zpoplatněné a jejich provozní doba bývá výrazně kratší.

Omezení dětských jeslí bez jiné podpory rodičů v ČR

Za zmínku stojí také další opatření, kterým se německý stát snaží nerovnosti zmírňovat: aktivní potírání tzv. falešné samostatně výdělečné činnosti, v Česku běžně označované jako švarcsystém. Ten totiž může nerovnosti dále prohlubovat, mimo jiné kvůli omezenému přístupu k sociálnímu zabezpečení a pracovním jistotám.

V tomto světle se může zdát paradoxní, že některé prvky sociální politiky socialistického Československa dnes v porovnání s Německem hodnotíme jako relativně progresivní, zatímco vývoj v demokratickém západním Německu byl v této oblasti dlouho spíše konzervativní. Po roce 1989 však v Československu – a později v České republice – nastala logická reakce odmítnutí socialistické ideologie. Ta mimo jiné vedla k omezení sítě dětských jeslí (které nyní začínají nahrazovat dětské skupiny), aniž by zároveň došlo k modernizaci systému rodičovské dovolené tak, aby více podporoval zapojení obou rodičů.

Ženy se v Německu i ČR méně často dostávají do vedoucích pozic

Statistiky přitom ukazují, že v postavení žen ve společnosti jsme za poslední desetiletí udělali výrazný pokrok – zejména před obdobím zakládání rodiny. Právě rodičovství tak zůstává momentem, kdy se rozdíly mezi ženami a muži v pracovním i ekonomickém postavení znovu nejvýrazněji otevírají. V obou zemích také stále platí, že ženy se méně často dostávají do vedoucích pozic a jen zřídka získávají nejprestižnější profesní ocenění ve stejné míře jako jejich mužští kolegové.

Simona Binko historička umění a kulturní manažerka působící na česko-německém poli

www.perspektiven-schaffen.de/resource/blob/254476/1e74919b6d67 e14d678056bd9a4a31fc/strategierahmen-fuer-oekonomische-gleichstellung-pdf-data.pdf

ROZDÍLY V PŘÍJMECH MUŽŮ A ŽEN (GENDER PAY GAP) www.bmbfsfj.bund.de/bmbfsfj/themen/gleichstellung/gleichstellungsa tlas?indikator=Gender-Care-Gap

méně než 6 %

6–12 %

12–18 % 18 % a více

ROZDÍLY V MNOŽSTVÍ ČASU VĚNOVANÉHO NEPLACENÉ PRÁCI MEZI ŽENAMI A MUŽI OD 18 LET (GENDER CARE GAP) www.bmbfsfj.bund.de/bmbfsfj/themen/gleichstellung/gleichstellungs atlas?indikator=Gender-Care-Gap

Západní Německo: 45,5 %

Východní Německo: 35,6 %

MÍRA ZAMĚSTNANOSTI MATEK S ALESPOŇ 1 DÍTĚTEM MLADŠÍM

3 LET ŽIJÍCÍM V DOMÁCNOSTI

www.bmbfsfj.bund.de/bmbfsfj/themen/gleichstellung/gleichstellung satlas?indikator=Erwerbstaetigenquoten-Eltern-mit-Kind-unter-3Jahren

méně než 37 %

37–40 %

40–43 %

43–46 % více než 46 %

OTEVÍRACÍ DOBY VE ŠKOLKÁCH A DRUŽINÁCH V BÝVALÉM ZÁPADNÍM A VÝCHODNÍM NĚMECKU

www.bmbfsfj.bund.de/resource/blob/228470/ dc2219705eeb5b8b9c117ce3f7e7bc05/kindertagesbetreuung-kompaktausbaustand-und-bedarf-2022-data.pdf

otevírají nejpozději v 6.30

mají ještě v 17.00 otevřeno

Západní Německo

Východní Německo (s Berlínem)

otevírají nejpozději v 6.30

mají ještě v 17.00 otevřeno

OSVOBOZENÍ OD POPLATKŮ V DĚTSKÝCH ZAŘÍZENÍCH PODLE SPOLKOVÝCH ZEMÍ www.dji.de/themen/kinderbetreuung/gebuehrenfreie-kitasverstaerken-ungleiche-belastung-von-familien.html

osvobození od příspěvků dotace na rodičovské příspěvky žádné osvobození od příspěvků

– Děti v posledním ročníku mateřské školy – 4-leté – 3-leté – 2-leté – 1-leté – mladší 1 roku

ŠKOLKY

DRUŽINY

Věkové skupiny

Women in Architecture 2025 v Berlíně

Markéta Žáček Zdebská na konferenci WIA v Berlíně, foto archiv ČKA

Markéta Žáček Zdebská, 1. místopředsedkyně České komory architektů, se v loňském roce zúčastnila mezinárodního diskusního večera věnovaného tématu Ženy v architektuře po roce 1945 v Československu a Německu, který proběhl v Berlíně v rámci festivalu Women in Architecture 2025. Představila současný stav a tendence v zastoupení žen na poli architektury z pohledu dat, která v rámci Komory sleduje. V Bulletinu č. 3/2025 o tom již krátce referovala, ale dovolíme si v rámci tématu aktuálního čísla doplnění formou rozhovoru.

Jaké jsi měla z akce dojem a kde vidíš v mezinárodní spolupráci smysl?

Akce pro mě byla celkově velmi zajímavá a viděla jsem v setkání velký přínos. Celodenní workshop i následující diskusní večer poskytl prostor nejen ke sdílení dat, ale i k setkání napříč profesními sférami. Zaujal mě odlišný přístup akademického světa u nás a v Berlíně, zejména velmi pečlivě sestavený výběr architektek působících v bývalé DDR, který prezentovala Katharina Deppisch, kurátorka z Berlinische Galerie. Sdílím potřebu takovou reprezentaci hodně promýšlet, protože i zde je kvalita představitelek podstatnější než jejich kvantita.

Mezi všemi autorizovanými osobami je nyní u nás 28 % žen, mezi novými členy během posledních tří let je jich 38 %. Jak je to v Berlíně a jak se z tvého pohledu tato data dají interpretovat?

Statistiky berlínské komory shrnula architektka Suzanne Sturm. Zajímavé pak bylo, jak moc si některá čísla byla podobná. Zejména poměr mužů a žen v profesi, ať už v minulosti, nebo v současnosti, byl v podstatě totožný. Velkou odlišnost pak v Berlíně způsobuje povinnost autorizace i u zaměstnaných architektů a architektek, což významně ovlivňuje data v poměru osob s vlastní kanceláří vůči počtu autorizovaných. U nás tato povinnost není, a tak jsou autorizované osoby častěji než v Berlíně těmi, kdo kancelář vlastní.

Na základě našich dat si ale uvědomuji, jak důležité je vnímat fázový posun sledovaných skupin. Jestliže totiž před dvaceti lety studovalo (dle dat FA ČVUT) 42 % žen, z nichž některé byly v prvním ročníku, a dnes se autorizuje v průměru 38 % žen, není to zas tak velký nepoměr, jak je to často prezentováno. Aktuální číslo kolem 70 % studentek také zahrnuje i první ročníky a rozhodně jej nemůžeme srovnávat s počtem dnes autorizovaných, protože je to z hlediska statistiky jiná skupina.

Vůbec nechci téma genderu zlehčovat, je to skutečně celospolečenský problém, a proto se jej také na ČKA snažíme uchopit. Obecně však dochází k mnoha dezinterpretacím, které pozici žen nijak neprospívají. Není také úplně jasné, čeho kolegyně specializující se na téma genderu chtějí docílit. Stále volají po početní vyváženosti, ale když jsem v Berlíně s jistým optimismem prezentovala čísla, která trend nárůstu žen v profesi prokazují, tak přišla reakce, že to není žádná výhra, protože jen naroste počet osob, které budou hůře placeny. Osobně si pak myslím, že značná část problému je bohužel otázkou času a jisté setrvačnosti, s jakou se změny ve společnosti projevují, a vyžaduje to mimo jiné obyčejnou píli a trpělivost.

Co ženám případně brání v členství v Komoře?

Z diskusí a ze závěrů dotazníku, který ČKA mezi své členky rozeslala, vyplývá, že se v tvůrčích párech autorizuje obvykle muž, což je samozřejmě na konkrétních lidech a těžko tato rozhodnutí můžeme na úrovní Komory ovlivnit. Jinak ale věřím, že ženám v členství nebrání fakticky nic. Komorové příspěvky jsou při vstupu do Komory a během péče o dítě do 4 let sníženy. V návaznosti na letošní dotazník ale budeme v představenstvu a na valné hromadě diskutovat o tom, zda stávající nastavení příspěvků dále korigovat. Osobně si ale myslím, že největším problémem praxe jako takové je možnost extrémně dlouhé rodičovské dovolené. Ta ženám, které ji v plné výši využijí, významně narušuje vazby z profesního života. V přístupu státu se situace v Německu značně liší, což prezentovala Simona Binko z Českého centra v Berlíně v rámci diskusního večera OTTA na téma rovných příležitostí, který Komora organizovala na konci loňského roku (text Simony Binko viz s. 55).

A co by ženám-architektkám v tomto směru nejvíce pomohlo? Aby partneři ochotně chodili na rodičovskou dovolenou?

Zásadní je samozřejmě výběr partnera. Ze skutečného partnerství totiž vyplývá předpoklad jisté spolupráce na základě vzájemné dohody. Co by pak pomohlo, je změna našeho sociálního systému, který by měl více podporovat péči o děti mužskými protějšky, nebo prarodiči. A každopádně rodičovskou dovolenou zkrátit a zajistit jesle, dětské skupiny a mateřské školy.

Ze všeho nejvíce však hrají roli naše vlastní rozhodnutí, míra odvahy a odhodlání. Volba povolání, které patří mezi ta náročnější, a vůle se mu následně věnovat je v našem středoevropském prostoru opravdu na každém z nás.

Připravila Kancelář ČKA

Analýza vedení ateliérů FA ČVUT ukazuje, že proměna genderového zastoupení mezi vyučujícími probíhá postupně. Z dlouhodobého pohledu lze vývoj zastoupení žen ve vedení ateliérů zjednodušeně rozdělit do tří etap. V 90. letech převažovalo téměř výhradně mužské vedení ateliérů. V období mezi lety 2000 a 2015 se počet žen pozvolna zvyšuje. Teprve po roce 2015 je patrná výraznější generační změna a podíl žen ve vedení ateliérů začíná růst.

Současná data zároveň ukazují rozdíl mezi typy ateliérů. V ateliérech prvního ročníku (ZAN), kde se častěji prosazují pedagožky mladší generace, dnes ženy tvoří přibližně 44 % vedoucích, zatímco ve vertikálních ateliérech vyšších ročníků je jejich podíl výrazně nižší a pohybuje se kolem 12 %.

FA ČVUT se v posledních letech systematicky věnuje vytváření otevřeného a respektujícího studijního i pracovního prostředí. Od roku 2022 zde působí Komise pro rovné příležitosti jako poradní orgán děkana a fakulta má také ombudsmanku. Tyto struktury se zaměřují na podporu bezpečného a férového prostředí, rozvoj pedagogických kompetencí, slaďování pracovního a osobního života i řešení podnětů ze strany studujících a zaměstnaných.

Ženy na Fakultě architektury ČVUT v Praze

Fakulta se zároveň zapojuje do celouniverzitních iniciativ v oblasti rovných příležitostí, například při přípravě Plánu rovných příležitostí ČVUT nebo v rámci programu HR Award. Vedle systémových opatření vznikají i konkrétní kroky podporující přístupné a vstřícné prostředí – například pracovna s dětským koutkem pro studující a zaměstnané pečující o malé děti nebo instalace přebalovacích pultů a zásobníků na menstruační pomůcky v budově fakulty.

Proměna oboru se na fakultě postupně odráží i v jejích strukturách, od studentek přes mladší generaci pedagožek až po vedení ateliérů a akademických orgánů. Zároveň je však patrné, že tyto změny probíhají s velkým časovým odstupem: zatímco mezi studujícími jsou ženy dlouhodobě ve většině, jejich zastoupení v akademickém sboru i ve vedení ateliérů roste podstatně pomaleji.

Kateřina Rottová proděkanka pro vnější a zahraniční vztahy, vedoucí ZAN Rottová, public relations ústavu, FA ČVUT

Text vznikl s využitím nástrojů umělé inteligence při jazykové redakci a práci s daty.

Studentky na Fakultě architektury ČVUT dnes tvoří přibližně dvě třetiny všech studujících. Tento poměr se postupně promítá i do pedagogických a výzkumných pozic a souvisí jak s proměnou architektonického oboru, tak s důrazem současného vedení fakulty na vytváření otevřeného a respektujícího akademického prostředí.

Na FA ČVUT dnes ženy tvoří přibližně dvě třetiny studujících, třetinu akademického sboru a zhruba pětinu vedoucích ateliérů. Z dostupných dat vyplývá, že ženy představují stabilní většinu studujících, přičemž nejvýraznější převaha je patrná v programech Krajinářská architektura a Design, zatímco v Architektuře a urbanismu se jejich podíl pohybuje přibližně kolem 60 %. V doktorském studiu je zastoupení žen a mužů téměř vyrovnané.

Počty absolventek a absolventů magisterského studia v programu Architektura a urbanismus se na FA ČVUT poprvé vyrovnaly už v devadesátých letech 20. století a poměr žen se dále zvyšuje. Zároveň přibývá žen také mezi vyučujícími a výzkumnicemi, které dnes tvoří přibližně třetinu akademického sboru FA ČVUT (33 %). Fakulta se zasazuje o genderovou diverzitu i v akademických orgánech, kde ve Vědecko-umělecké radě jsou ženy zastoupeny 36 % a ve vedení školy je poměr mužů a žen 4:3.

VÝVOJ ZASTOUPENÍ ŽEN VE VEDENÍ ATELIÉRŮ FA ČVUT (1990–2026)

Celkový podíl žen studujících na FA ČVUT

Rok Ženy Muži Celkem Podíl žen

Podíl žen mezi studujícími podle hlavních programů (2025)

Program Ženy Muži Podíl žen

Architektura a urbanismus Bc. 537 348 60,7 %

Architektura a urbanismus NMgr. 315 194 61,9 %

Krajinářská architektura Bc. 81 18 81,8 %

Krajinářská architektura NMgr. 51 13 79,7 %

Design Bc. 81 35 69,8 %

Design NMgr. 23 17 57,5 %

Architektura a urbanismus Ph.D. 55 50 52,4 %

Studentstvo

Fakultě architektury

Celkový podíl žen studujících na FA VUT

Program Celkem Ženy Muži Podíl žen

Na Fakultě architektury VUT v Brně se dlouhodobě snažíme vytvářet otevřené a respektující prostředí, které nevychází primárně z pevného rozlišování studujících podle genderu, ale z principu rovného přístupu ke všem. V tomto smyslu běžně pracujeme spíše s označením „studentstvo“, které lépe reflektuje rozmanitost současné akademické obce, včetně nebinárních a transgender osob.

Tento přístup vychází i z širšího porozumění tomu, že kategorie jako „ženy“ a „muži“ nevnímáme pouze jako biologické danosti, ale také jako kulturně a jazykově utvářené rámce, které se v čase proměňují. Podobně jako se v průběhu druhé poloviny 20. století proměňovalo samotné chápání společnosti a kultury – od elitního a uzavřeného systému směrem k otevřenějším a různorodějším formám – proměňujeme i způsob, jakým na Fakultě architektury VUT chápeme gender, profesní role i samotný obor architektury a urbanismu.

Kritérium kvality a potenciálu

Fakulta proto gender systematicky nesleduje ani jej nevnímá jako určující kritérium kvality či potenciálu. Pokud však pro účely širšího srovnání přistoupíme na tradiční binární kategorizaci, která je ve veřejných statistikách běžná, lze z dostupných agregovaných dat odvodit, že v současnosti tvoří v programu Architektura a urbanismus přibližně 60–65 % studujících ženy a 35–40 % muži, zatímco v doktorském studiu je zastoupení vyrovnanější. Tato čísla je však třeba číst s vědomím jejich zjednodušující povahy.

Vývoj vnímáme jako součást širší proměny oboru, který se postupně otevírá různým přístupům, pracovním modelům i životním strategiím. Architektura dnes není definována jedním typem kariéry ani jedním profilem, ale umožňuje uplatnění v různorodých profesních drahách. Detailní data o uplatnění absolventstva podle genderu fakulta systematicky nesleduje. Z obecné zkušenosti však vyplývá, že absolventstvo nachází uplatnění jak v samostatné architektonické praxi a ateliérech, tak ve veřejné správě, developmentu či akademické sféře.

Rovný přístup

Namísto důrazu na kvantitativní sledování genderových kategorií se fakulta dlouhodobě soustředí na vytváření podmínek, které umožňují rovný přístup, rozmanitost perspektiv a otevřenost vůči proměnám, jež jsou vlastní jak současné společnosti, tak samotnému oboru architektury.

Lucie Tranová

PR a tisková mluvčí FA VUT

Foto Karel Poneš

Více příležitostí se potkat může znamenat lépe si porozumět

a lépe spolu

vycházet

Rozhovor se Šárkou Sodomkovou, laureátkou Ceny Aleny Šrámkové 2025 *1971 Sušice

Tématem tohoto čísla Bulletinu ČKA jsou rovné příležitosti a rovný přístup k profesi, mimo jiné i postavení žen v oboru. Česká komora architektů se rozhodla v loňském roce v rámci České ceny za architekturu udělit první Cenu Aleny Šrámkové, jejímž cílem je zdůraznit a podpořit roli žen v současné architektuře. Cenu získala architektka Šárka Sodomková za rekonstrukci bývalého železničního skladu v Řevnicích na komunitní centrum Dřevák (někdy také nazývané Sklad_13 v Řevnicích).

REUSE / RECYKLACE

U komunitního centra v Řevnicích jste pro zázemí použila tři lodní kontejnery. Proč?

Pro doplňkové stavby ke Dřeváku se mi kontejnery výborně hodily. Zadáním pro rekonstrukci bylo ponechat sto dvacet metrů čtverečních bývalého skladu volných, aby mohl tento prostor sloužit ke koncertním a výstavním účelům. Zároveň bylo ale ještě nutné zajistit zázemí pro kancelář, občerstvení a sociální zařízení. Použití repasovaných lodních kontejnerů pro toto zázemí bylo vhodné a současně koncepční řešení: kontejnery, určené k přepravě zboží, navazují na původní funkci budovy železničního skladu a jejich materialita krásně odkazuje na současnou podobu železnice. Omezená velikost jednotlivých buněk nám pomohla udržet projekt prostorově minimalistický a funkčně srozumitelný.

Jaký potenciál podle vás mají principy znovu využívání (reuse) určitých prvků ve výstavbě, stavebních a demoličních odpadů, recyklace apod.?

Re-use nás baví a je pro nás lákavé i důležité zkoušet a objevovat jeho nové možnosti. Při rekonstrukcích domů se snažíme zachovat co největší část původních konstrukcí a často se nám daří znovu používat část bouraného materiálu. Jde o nenahraditelný doklad historie, která je součástí místa, pomáhá nám zachovat ducha stavby a určitou kontinuitu. Děrované cihly, sklobetonové tvárnice, staré železo a dřevo, to už umíme a je to hlavně o přesvědčování investorů a stavebních firem, že to půjde. Rádi bychom zašli ještě dál, ale re-use vyžaduje hodně energie a individuální péče. Hledáme nové možnosti při stavbě malé chaty, kterou si stavíme svépomocí. Je to náš experimentální dům bez nároku na rychlé dokončení. Stavba, kde naše práce nemá danou vyčíslitelnou hodnotu. Děláme to pro sebe a pro radost, ale zatím jsme se o moc dál než ke znovupoužití starých prken nedostali. Snad to bude podhled v koupelně, který chceme vytvořit z klenutého stropu původní maringotky, a dvě železné obruče z nápravy, které zatím spíše přendáváme sem a tam.

U mezinárodní poroty České ceny za architekturu komunitní centrum uspělo mimo jiné také díky využití demoličního odpadu.

Autorizovaná architektka působí od roku 2014 na Fakultě architektury ČVUT v Praze jako vedoucí základního ateliéru, od roku 2023 v tandemu s Jakubem Herzou. Od roku 2004 vede s manželem Markem Sodomkou vlastní studio SODOMKA*SODOMKOVA architekti. Vystudovala FA ČVUT v Praze v roce 1997, pracovala v ateliéru Markéty Cajthamlové a Lva Lauermanna, následně v Berlíně v ateliéru Müeller Reimann Architekten.

Myslím, že porotu oslovily příběhy, které se k znovuoživení Dřeváku vážou. Jedním z nich je i příběh jižní nákladové rampy: uzavření severní rampy a osazení zábradlí na rampě jižní byly dvě z mnoha podmínek dotčených orgánů stanovených během stavebního řízení, z důvodu výškového skoku. Když se rekonstrukce Dřeváku chýlila ke konci, rozhodly jsme se ještě zabojovat a požádaly jsme o změnu stavby s návrhem propojení rampy a chodníku pomocí přidaného sedacího schodu. S povolením jsme uspěly a zbývalo jen vybudovat schod bez výrazného navýšení nákladů stavby. V obecním sběrném dvoře jsem našla žulové patníky, které zbyly po revitalizaci Malého (Palackého) náměstí v Řevnicích od Josefa Pleskota. Na svou novou šanci tam čekaly zapomenuté skoro 20 let, vyšly přesně po celé délce Dřeváku, jen ten poslední je trochu vyšší. Převezli jsme je na obecní multikáře, doplnily znovupoužitým i novým dřevem z řevnického lesa a vznikl tak velmi oblíbený a využívaný veřejný prostor. Pro bar jsem sháněla stará prkna v místní sousedské facebookové skupině, nakonec tam jsou ale použita prkna ze sajtny z Pragy V3S, která jsem vybourala z naší chaty. Odpadkové koše a venkovní stolky a ohniště jsou z použitých ocelových sudů. Také jsme ale repasovali původní smaltované cedule, průmyslová svítidla a použili a doplnili

Šárka Sodomková, spolupráce Petra Biliková, Elizabeth Hayward, Komunitní centrum Sklad 13 v Řevnicích – Dřevák, 2024

bakelitové elektroinstalační prvky, což nám pomohlo zachovat ducha místa.

Ve Dřeváku jsem bránila původní dřevěné prvky vlastním tělem, pro stavbu by bylo nejjednodušší udělat vše nové. V určité fázi jsem musela být ráno na stavbě jako první, ale postupně se podařilo řemeslníky přeladit na zachraňování a doplňování namísto výměny.

DOSTUPNÉ BYDLENÍ

Projektujete převážně dřevostavby rodinných domů, které jsou střídmé v prostorovém i materiálovém řešení. My jsme s manželem v roce 2007 postavili v Zadní Třebani vlastní dům, respektive dvojdům pro nás a rodinu mé sestry. Jedná se o dřevostavbu umístěnou v prudkém severním svahu nad Berounkou. Od té doby se na nás často obrací klienti s žádostí o projekt domu na komplikovaný, rozuměj levný pozemek. Dřevostavby mají ve složitých přírodních podmínkách nižší náklady na dopravu materiálu i založení. Umožňují nám navrhovat domy s „true face“, kdy se na fasádě i na stěnách uvnitř propisuje materiál, z něhož jsou postaveny. U dřevostavby můžeme navíc elegantněji dosáhnout energetické efektivity a nižší uhlíkové stopy. Na pozemky, které často řešíme, se tedy dřevostavby hodí a máme s nimi dostatek zkušeností. Ale nerada bych se stavěla do pozice, že dělám jen dřevostavby. Použité materiály vždy vychází z kontextu místa a smysluplnosti konstrukce.

Vnímáte racionalitu a úspornost navrhovaných řešení jako vědomou strategii?

Tenhle způsob navrhování je nám přirozený. Přitahujeme asi určitý druh zakázek a klientů, kterým je blízké naše myšlení. Je to koincidence. Pasovali jsme se do role skautů, kteří žijí v lese a do práce

jezdí na kole. Oslovují nás podobní lidé. Obvykle mají parcelu s handicapem – u trati, ve svahu a také omezený rozpočet. Po rozhovoru v Bourání s Karolínou Vránkovou se ozvala vlna stavebníků, které oslovila myšlenka prostorové skromnosti. Možná jsme jim dali naději, že i s velmi omezenými financemi je možné snít o krásném domě na super místě.

Takže byste chtěla klienta s neomezeným rozpočtem?

Sním o osvícené investorce s neomezeným rozpočtem, jmění by jistě získala za svoje aktivity při zachraňování světa :)). Na podzim jsme byli na křtu knížky 66 domů a klientka z našeho domu Vlaštovka prezentovala nejmenší projekt z publikace. Také tam byly představeny vily s podlahovou plochou o tisíci metrech čtverečních. Byla jsem na naši Vlaštovku i investorku pyšná.

Je snížení vlastních nároků a skromnost cestou k dostupnému bydlení?

Jsem o tom přesvědčená. Ráda se teď se studenty zabývám současnou japonskou architekturou, hlavně bydlením. Japonci dokážou neuvěřitelně novátorsky a minimalisticky pracovat s prostorem. Považuji to za velmi inspirativní. Snažíme se tyhle myšlenky do každého projektu alespoň trochu promítnout a lidi to oslovuje, ale málokdo má odvahu to dotáhnout. Stále převažuje stereotyp samostatného pokoje pro každého, ještě i nenarozeného potomka. Děti rychle odrostou, dům zůstává poloprázdný a rodiče ještě nesplatili hypotéku. Myslím, že přerámování našich představ o bydlení je cesta, a myslím, že se změny budou týkat i samotných rodinných domů, které jsou samy o sobě velmi často nehospodárné.

Když jsme řešili bydlení pro naši rodinu, našli jsme skulinu v podobě „nezastavitelného“, a tedy levného pozemku. Museli jsme si leccos vybojovat – a šli jsme tehdy nestandardní a pro mnohé nepředsta-

Marek Sodomka, Šárka Sodomková, Rodinný dům Vlaštovka, Lety u Dobřichovic, 2023

vitelnou cestou. Dnes už takovou možnost skoro nenajdete, každý, i nesmyslný kus pozemku je dnes prodejný za vysokou cenu. Musíme hledat jiné příležitosti. Skromnost a snížení vlastních nároků je jedním z prostředků, který můžeme ovlivnit sami. Nikdy jsme nelitovali, že jsme si postavili malý dům, přestože by každý z nás chtěl mít samozřejmě raději svůj vlastní pokoj, a tedy více soukromí. Jsme především vděční, že jsme měli příležitost postavit si krásný dům. Je to otázka priorit.

Jaké další kroky by vedly k dostupnému bydlení?

Doufám, že se i u nás podaří rozvinout myšlenku sdíleného nebo komunitního bydlení, věřím v ozdravení trhu s byty, pokud je začnou stavět samy obce, a velmi doufám ve zjednodušení stavebních řízení. Také pomůže omezení nebo regulace krátkodobých pronájmů, i když je mi líto, že přijdu o možnost poznávat cizí města s Airbnb. Věřím, že když se nám podaří eliminovat stavební předpisy, které nám diktují, jak má vypadat pokoj a schodiště nebo podkroví, stavění se zjednoduší. Pokud chce člověk bydlet uprostřed metropole, tak možná bude mít jen pár metrů čtverečních a žebříkové schodiště do patra nebo niku na spaní, jako to známe z Paříže, Amsterdamu nebo Tokia. Možná nám stačí malé pokoje jen na spaní a pak společný prostor, kde se rodiny budou potkávat. Pro kvalitu života to nakonec může být i lepší, možná spolu pak budeme více a lépe komunikovat. Blízkost lidí na menším prostoru může mít pozitivní sociální dopad, v naší rodině to myslím funguje dobře.

Ve vašem osobním i profesním životě se opakovaně objevuje téma sdílení – ať už jde o formu bydlení, komunitní centra či podporu coworkingových iniciativ. Je to náhoda, nebo si myslíte, že je třeba iniciovat prostřednictvím architektury větší blízkost mezi lidmi?

V otázce sdílení je Dřevák zajímavým příkladem. Původní sklad je určen k sezónnímu využití, ale dá se v něm i zatopit v kamnech. Stěny Dřeváku nesplňují akustické ani tepelně technické parametry, jako mají obvyklé společenské sály, ale lidé tam spolu možná právě proto chtějí být, sedět v bundě u krbu a poslouchat hudbu, kterou občas přeruší projíždějící vlak. Low budget bouda, která je přístupná pro každého. To je jeho hlavní výhra a tím snad může být inspirací pro ostatní komunity. Provozní náklady jsou velmi nízké a sál je tak dostupný pro všechny. Slouží i k sousedským akcím, swapům, bazarům, ale byla tam už i mše. Kancelář slouží jako Openbook a stánek pro občerstvení jako čítárna a jindy jako další výstavní prostor. Invalidní záchod dokonce využívá řidič místní PID autobusové linky jako svoje zázemí. Má prostě klíč od jedněch dveří.

ARCHITEKTURA Z GENDEROVÉ PERSPEKTIVY

Cena Aleny Šrámkové je udělována za realizaci, na jejímž vzniku se významně podílela žena. Měla by podpořit ženy-architektky v jejich práci. Je podle vás třeba takové podpory?

Je potřeba podporovat architekty i architektky a já toto ocenění jako podporu své práce vnímám. Zároveň cena slouží také osvětě, zviditelnění naší profese, i nás žen. Jen kolikrát jsem odpovídala i na otázku, kdo vlastně Alena Šrámková byla! Dnes učím na fakultě architektury víc mladých žen než mužů. Naše profese je velmi náročná, zejména v dnešní době, kdy se mění legislativa, neustále se upravují požadavky na stavby, vyvíjí se technologie. Je a zřejmě v nejbližší době bude důležité neztratit nit. Zejména u architektek, které v období mateřství získají určitý handicap, je a bude důležité například v rámci celoživotního vzdělávání myslet na jejich podporu. A bude skvělé, když ji nebudou potřebovat jen ženy :)).

Publikace Ženy v architektuře vydaná v roce 2024 UMPRUM shrnuje závěry výzkumného projektu, z něhož mimo jiné vyplývá, že architektky nejsou zdaleka tolik vidět jako jejich mužští kolegové, ani v médiích, ani ve veřejném dění. Je tedy tato disproporce způsobena tím, že se více věnují rodině a nemohou v určité době budovat kariéru?

Komora udělila novou cenu a o problematice se více mluví a píše. Bylo by skvělé, kdyby se legislativa neměnila každý rok, kdyby muži převzali větší část mateřské, kdyby babičky a dědové byli ochotní trávit více času s vnoučaty a kdyby dobře fungovaly kurzy celoživotního vzdělávání. Z toho bychom nakonec těžili všichni.

Je výhodou být ženou na stavbě?

Snažím se stavbu vést ke společnému cíli, jímž je dobrý dům. K tomu cíli nás dovede i umění spolupráce a komunikace. Po mnoha letech strávených s dětmi si vážím toho, že můžu pracovat s dospělými. Poslouchají, co říkám, a většinou mi nedělají naschvály. Využívám momentu překvapení – z nízkých očekávání od výhradně mužského pracovního týmu se při zachování výhody toho, kdo na stavbě vypadá nejlíp, snadno dostanu do role nepostradatelného odborníka. Když je nejhůř, „vyhrožuji“, že to udělám sama a myslím to vážně. To vždy zabere.

Myslíte si, že ženy projektují jinak než muži? Učím na fakultě architektury už 11 let a nenašla jsem zatím souvislost mezi genderem a způsobem navrhování.

Markéta Pražanová

Povolání: architekt [ka]

Přednášky spolku Kruh se už více než 20 let zaměřují také na architektky. Foto archiv Kruh

Tématu žen v architektuře se dlouhodobě věnuje také spolek Kruh (dříve občanské sdružení, nyní zapsaný spolek) v čele s architektkou Marcelou Steinbachovou. Vydává publikace, pořádá přednášky, workshopy a další doprovodné programy.

Jednou z prvních knih, které se komplexněji zabývaly prezentací práce českých architektek, byla publikace Povolání: architekt(ka). Kniha vyšla v roce 2003 jako doprovodný katalog stejnojmenné výstavy pořádané ve dne 11.–30. 11. 2003 v galerii Nová síň v Praze 1 a navazující přednáškový cyklus. Knihu vydalo občanské sdružení Kruh ve spolupráci se Školou architektury Akademie výtvarných umění v Praze a Archivem architektury NTM v Praze. Publikace editorek Vladislavy Valchářové a Soni Ryndové předkládaly výběr encyklopedicky zpracovaných profesních životopisů československých žen-architektek. Jádro knihy tvoří medailony českých meziválečných architektek a teoretiček i jejich současných pokračovatelek a popularizátorek, např. Aleny Šrámkové, Evy Jiřičné, Vítězslavy Rothbauerové, Heleny Jiskrové, Zdeňky Vydrové, Markéty Cajthamlové, Lucie Vogelové, Markéty Smrčkové, Ireny Fialové, Jany Tiché a dalších. Součástí publikace jsou rovněž odpovědi na otázky týkající se jejich profesní volby, případných rozdílů mezi ženským a mužským přístupem k architektuře či zdrojů inspirace. Medailony doplňují teoretické stati, které přispívají k reflexi postavení žen v oboru – například text Ingrid Strobachové Architektura a žena: Tělesnost – dům – domov či studie Rostislava Šváchy Čtyři ženy mluví o architektuře a ženské otázce 1930–1935. Problematiku studia a tvorby prvních českých architektek shrnuly Vladislava Valchářová a Marie Platovská. Za velmi cennou pro utváření odborného a společenského architektonického diskurzu lze považovat závěrečnou kapitolu knihy nazvanou Jsme vsáknutý někde v písku…, v níž jsou zaznamenány fragmenty myšlenek některých architektek, které dohromady vytvářejí mozaiku obrazu ženy architekty v české společnosti na počátku našeho tisíciletí (přetiskujeme např. vyjádření Aleny Šrámkové – viz s. 64). Je patrné, že ve společnosti byla před více než dvaceti lety přítomná skepse, provázející vnímání rovnoprávnosti mezi architektkami a architekty. Dnes – byť ne zcela – se postupně oslabuje (viz závěry ankety, s. 44).

Součástí publikace bylo i CD s texty zahraničních architektek, které jsou v dnešní době ceněné. V rámci cyklu Povolání: architekt[ka] vystoupily na dvou přednáškách v Praze a v Brně např. Švýcarka Marianne Burkhalter nebo Eva Jiřičná.

Přednáškové cykly

V březnu 2015 uspořádal Kruh také přednáškový cyklus Ta architektura, který uvedl aktivní tuzemské architektky mladé a střední generace a také

ty, které se věnují propagaci tohoto oboru na veřejnosti. Představily se např. Kamila Amblerová, Karolina Jirkalová, Andrea Lhotáková, Zuzana Morávková, Jitka Ressová, Šárka Sodomková, Maria Topolčanská a další. Na jaře 2016 se navázalo cyklem Architektky II, kde vystoupily např. Lenka Křemenová, Jana Moravcová, Barbora Špičáková, Karolína Vránková atd. Díky pozvání Kruhu byl dán prostor zajímavým osobnostem, zakladatelkám a kreativním ředitelkám úspěšných českých i evropských studií, jejichž realizace uspěly v mezinárodním měřítku. V prosinci 2016 k nám zavítala také nejznámější jihoafrická architektka Katte Otten nebo Anupama Kundoo z Indie, která přijela v rámci cyklu Jiná perspektiva v roce 2018, k němuž vyšel i sborník.

Kruh se pomocí svých akcí snažil mimo jiné zmapovat postavení architektek, jak se liší jejich přístup od mužských kolegů, jak přispívá prostředí a politika k rovnocennému prosazování obou pohlaví v oboru, kterému desítky let výrazně dominovali muži, jak lze skloubit profesi architektky s rodinným životem a zda je architektura vůbec vhodná pro ženy. Iniciátorka aktivit Kruhu byla a je Marcela Steinbachová. V únoru 2015 v earch.cz řekla: „Již několik let jsme svědky toho, že významná architektonická studia jsou zakládána ženami. Řada z nich stojí za výraznými realizacemi a ovlivňuje podobu současné ‚velké architektury‘. Uznání se dostává i čím dál více architektkám v rámci muslimského a třetího světa. Další z žen se aktivně podílí na tvorbě podmínek, ve kterých architektura vzniká. Nejde nám o konfrontaci pohlaví, reagujeme spíše na zřetelný fenomén. Série přednášek zároveň vytváří prostor pro konfrontaci lokálního a mezinárodního prostředí, vybízí k výměně zkušeností a snad i motivaci stávajících studentek architektury k samostatné tvorbě“.

Den architektury 2025 – Ta architektura

Stejně tak byl ženám v architektuře věnován loňský festival Den architektury 2025, který byl nazván Ta architektura. Hlavním cílem bylo nejen představit unikátní díla s ženským rukopisem, ale i reflektovat postavení žen v architektuře za posledních sto let. Představil tvorbu první vystudované architektky v Československu Milady Petříkové-Pavlíkové, od jejíhož narození uplynulo loni 130 let, a jejích vrstevnic Hany Kučerové-Záveské nebo Elly Oehler. Připomněl také výrazné postavy poválečné generace. Současnou architektonickou scénu přiblížila řada realizací architektek střední i nastupující generace, které přinášejí nové impulzy a perspektivy do současné architektury. Tématu architektek se také věnoval festival Film a architektura.

Markéta Pražanová

www.kruh.info

Vydání

Povolání: Architekt[ka], 2003

Alena Šrámková: Ženy umí prohrávat, ale nevím, jestli je to zdravé

S laskavým svolením spolku Kruh přetiskujeme text Aleny Šrámkové, který vyšel v knize Povolání: Architekt[ka] v roce 2003.

Naše generace nechtěla o žádné emancipaci vůbec slyšet. Byla to taková generační reakce na naše maminky. Tvářily jsme se, že tento problém neexistuje a že jsme klukům rovné. Měly jsme pocit, že emancipaci máme vyhranou, ale nebyla to vůbec pravda. Pak jsem měla možnost sledovat stavbu v Moskvě, a to bylo šílené. Ženy na stavbě tahaly cement, prkna a chlapi někde kecali, kouřili a chlastali.

Když jsem na začátku padesátých let studovala architekturu, tak ze 160 studentů, kteří se zapsali na studium, jsem byla jediné děvče. Dneska je úplně jiná doba a rozdíl je právě i v tom společenském uplatnění, kdy ženy hrají víc na to, že jsou ženy. To naše generace nedělala. My jsme naopak své ženství skrývaly. Kouřily jsme a mračily se. Dnes děvčata zdůrazňují rozdíl a používají víc ženské zbraně. Možná je to lepší, ale přesto se o ně trošku bojím – soudě podle své výchovy – jestli se tím nějak neprodávají.

Když se vymýšlí dům, je příjemné mít partnera – architekta, s kterým se projekt společně sdílí. Musíte se vcítit do problému, neboť jsou to citové věci, které jsou někdy na ostří nože a mají velice jemné odchylky, vzniká tím i hluboká intimita mezi autory. Potřebuji mít vždycky kolem sebe spolupracovníky, s kterými probírám, co by se mohlo nebo nemohlo v projektu udělat, a oni mě korigují. –

Dát důvěru architektovi, natož pomocí něho dobře investovat peníze, to si investoři moc rozmýšlejí, pokud se jedná o ženu. Byl to můj muž, architekt Jan Šrámek, který dostal zakázku, jako byl dům Na Můstku nebo Hlavní nádraží, ale mně by asi nikdo takovou důvěru nedal, protože tyto dvě akce byly příliš na očích. On ale dal tu důvěru mně, jinak bych ty dvě stavby nemohla dělat. Pro něho jsem byla vždycky partner. Bohužel, v Čechách panuje všeobecná nedůvěra vůči ženám a mám dojem, že muži si myslí, že ženy jsou hloupé. Proto jako žena dostávám obtížně zakázky, neboť nejsem vnímána jako rovný partner.

Dnes učím na škole, kde studuje víc kluků. Mám ale i výborné žákyně. Bohužel, v tomhle řemesle se musí zabrat ve dvaceti a do třiceti se toho každý musí hrozně moc naučit. Jenže pro děvčata je právě tato doba tak trochu neštěstí, protože mají hnízdivé touhy. Kluci si to své odbudou v pubertě a potom je už jen zajímá, kam jdou. Kdežto pro holky je v tomhle věku opravdu každá zamilovanost – záměrně neříkám láska, která je samozřejmě důležitá – víc důležitá než řemeslo. Na druhé straně děvčata dělají věci s menší ješitností, v zásadě jsou pilnější a jdou za věcí i když se jim příliš nedaří. Naopak chlapci neumí moc prohrávat, a jsou velmi citliví a ješitní na to, jak bude jejich práce, v které se prezentují, ohodnocena. Takže ono se to tak trochu vyrovnává. –

Sdílím určitou averzi k ženskému hnutí, ale asi to není dobré, protože je to zbytečně sebezničující. Člověk nechce být zklamán, tak se tomu raději apriori brání. Taky proto, že je to bolestivé. Proto se učíme prohrávat. Když ale prohraje soutěž muž, tak to snáší daleko hůř. Jsem v porotách, takže vím, že je to pro ně někdy opravdu velký problém. Když vyhraje nějaká soutěžící, tak je samozřejmě ráda, ale když prohraje, tak ani nepípne. My umíme prohrávat, ale jde o to, jestli je to zdravé. Pamatuji si, že když jsem byla malá, tak jsme měli doma služebné a ta děvčata byla pokorná a vůbec jim nevadilo, že nám slouží. Byla to prostě jejich práce, tak ji dělaly a měly rády mě i mámu. I ve stáří k nám chodily. Dnes si takovou pokoru už nikdo nedovede představit, aby někdo takto sloužil někomu jinému, to nás vlastně odnaučili i bolševici. A trochu podobné je to s ženami. Člověk to nechce vidět, ale vidí to kolem sebe, a tak to raději nevidí.

Ženy v architektuře / Women in Architecture

Architektka Jarmila Braunerová u pracovního stolu, 70. léta, foto Muzeum umění Olomouc, fond Brauner – Jarmila Braunerová

Ženy v architektuře / Women in Architecture, 2024

Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze vydala v roce 2024 publikaci Ženy v architektuře, která shrnuje studie a genderové analýzy českého architektonického prostředí po roce 1945.

Publikace představuje téma žen v architektuře druhé poloviny 20. století jak z hlediska dějin architektury, tak v mezioborových souvislostech z pohledu sociologie, obecných dějin a genderových studií. U zrodu projektu stála otázka, která zrcadlila i vlastní zkušenost autorek – ať už z praxe, nebo studií: Kde jsou ženy-architektky a proč nejsou v odborném diskurzu ani v architektonickém kánonu vidět zdaleka tolik jako jejich mužští kolegové, a to i přesto, že počet absolventek oboru u nás konstantně stoupá? A také: Kdo jsou tyto (ne)viditelné ženy a jaká díla vytvářejí?

Kniha se věnuje okolnostem praxe a vzdělání architektek, propojení profesního a rodinného života, ale i reflexi a uznání práce architektek a principům historiografie oboru nahlíženým optikou genderové perspektivy. Odborné studie v knize doplňuje komentovaná obrazová příloha, která představuje široké spektrum děl a aktivit žen činných v architektonické sféře – od projektové a designérské činnosti přes práci výzkumnou, teoretickou, historiografickou, kurátorskou či pedagogickou až po kritiku a propagaci architektury. Součástí publikace je také přehled příjmení žen, jejichž tvůrčí dráhy se výzkum dotkl. Jeho smyslem je upozornit na téma proměn ženských příjmení znesnadňující proces atribucí. Zároveň je tento seznam důležitou pomůckou pro sledování kontinuity práce zmíněných tvůrkyň.

Editorkami publikace a řešitelkami tohoto rozsáhlého výzkumného projektu z let 2021–2024, jehož součástí je otevřená webová databáze zenyvarchitekture.cz/uvodni-stranka, jsou Klára Brůhová a Helena Huber-Doudová. Na obsahu knihy se dále podílely Petra Hlaváčková, Karina Hoření, Šárka Malošíková, Denisa Nečasová, Mary Pepchinski, Barbora Řepková, Barbora Vacková a Nikola Zahrádková. Kniha vyšla v česko-anglické jazykové mutaci, byla připravena ve spolupráci s Národní galerií v Praze a její vydání bylo finančně podpořeno Grantovou agenturou ČR (reg. č. 21-22749S).

Markéta Pražanová

Vydání

Krajinářští architekti / architektky

Tomáš Popelínský

1. Navrhování veřejných prostranství – náměstí, nábřeží, parky, zahrady, dětská hřiště... To zahrnuje projektování zpevněných ploch, mobiliáře, drobné architektury, vegetace apod., koordinaci specialistů, jednání s DOSS, dozor projektanta. Účast v architektonických soutěžích.

Na anketu ohledně rovných příležitostí odpovědělo 30 z celkových 254 autorizovaných krajinářských architektů a architektek. Z odpovědí je patrné, že obor dnes stojí mezi postupným profesním posilováním a zároveň přetrvávajícími systémovými překážkami. Respondenti působí v různých formách praxe – od samostatných ateliérů přes menší autorské týmy až po architekty spolupracující se samosprávami. Věnují se rozmanitým zadáním – veřejným prostranstvím, parkům, nábřežím, hřbitovům, zahradám, krajinářským úpravám.

Za největší překážky považují respondenti především byrokracii, nejednotný výklad předpisů a zdlouhavé povolovací procesy. Výrazně se objevuje také volání po jasněji definovaných standardech výkonu profese a po lepším ukotvení autorizace A3. Velkým tématem je i nedostatek respektu ze strany části architektů, úředníků i dalších profesí: krajinářští architekti jsou často přizýváni k zakázkám pozdě, někdy jen jako „dodavatelé zeleně“, nikoli jako rovnocenní partneři od počátku návrhu. To se následně promítá do nižší kvality realizací i omezené možnosti prosazovat komplexní řešení, včetně modrozelené infrastruktury.

Současně ale z ankety vyznívá i opatrný optimismus. Řada respondentů vnímá, že se povědomí o významu krajinářské architektury zlepšuje, roste zájem veřejné správy o jejich služby a častěji jsou přizýváni do soutěží i širších týmů. Pozitivně je hodnoceno také postupné uznávání krajinářských architektů jako odborníků schopných uchopit veřejný prostor komplexně. Průzkum tak potvrzuje, že je krajinářská architektura obor, který získává větší pozornost a sebevědomí, zároveň však stále potřebuje lepší institucionální oporu i jasnější pravidla spolupráce. Česká komora architektů se přípravě nových standardů krajinářské architektury i další podpoře systematicky věnuje.

Štěpánka Endrle

Autorizovaných krajinářských architektek a architektů jsme se zeptali:

1. V jakém rozsahu se věnujete profesi krajinářského architekta / architektky? Kde pracujete a co je náplní vaší činnosti?

2. Co považujete za největší překážky ve vaší práci? Co naopak za pozitivní změny v poslední době?

3. Pokud byste nám chtěl/a sdělit k tématu cokoliv dalšího, zde máte prostor.

2. Krajinářská architektura stále bojuje s mýtem, že jde jen o „návrh zeleně“, nikoliv komplexní návrh prostoru. Tento předsudek se propisuje např. do některých zakázek na veřejná prostranství, kde krajinářští architekti a architektky nemohou projekty vést a zůstávají v roli podřízených specialistů či konzultantů. U architektonických soutěží dochází v této oblasti k viditelnému zlepšení. Problémem však mohou být soutěže spojující v zadání budovu se širokým okolím, veřejný prostor je jen přílepek a porota často bez A.3.

3. Nedostatečný zájem historiků a historiček architektury o krajinářskou architekturu je smutný, neboť její díla podléhají zkáze rychleji než budovy. Příkladem této marginalizace je bohužel – jinak velmi přínosný – projekt Ženy v architektuře, který kvůli omezení na titul Ing. arch. krajinářské architektky v podstatě vynechal, včetně členek ČKA. Přestože má obor v českém kontextu bohatou historii, zůstává ve stínu – ať už kvůli geografické odlehlosti jeho „center“, nebo pro trvající nepochopení náplně studia (nejde jen o „zahrady a květiny“). Historicky nízké počty absolventů, kteří se oboru věnovali komplexně, pak dále oslabovaly jeho pozici v odborném diskurzu.

Ivar Otruba, Tomáš Popelínský, kresby Rudolf Brančovský, Dětské hřiště v parku Lužánky, Brno, 2021 kresby Rudolf Brančovský

Klára Sedláčková, Lucie Langová, Komunitní zahrada otevřený Špilberk, 2013

Klára Sedláčková

Martina Imramovská

1. Jsme dvě samostatné architektky pod jednou značkou. Pracuji na IČO asi na poloviční „úvazek“, protože mám malé děti. Z 80 % děláme na projektech pro samosprávy, města a z 20 % pro soukromý sektor (rodinné zahrady, s developery nespolupracujeme). Z velké části zpracováváme pouze návrh krajinářské úpravy, a to zejména z časových důvodů, jako generální projektant pracuji pouze na malých projektech, jsem napojená na dopravní kancelář, kde spolupráce už roky dobře funguje. Zaměřujeme se na modrozelenou infrastrukturu. S architekty spolupracujeme málo, z vlastní volby. Málokdy mi vyhovuje způsob komunikace, spolupráce a vedení projektu, zatím jsme nenašly ateliér, kde by k nám přistupovali kolegiálně a férově, a nikoliv jen jako k zahradníkům.

2. Jako překážku už roky vnímám „obraz“ krajinářské architektury, kdy ta je (u nás v ČR) považovaná pouze za něco okrasného a za práci pouze s rostlinami. Profese jako taková je pořád vnímaná s určitou mírou despektu. Myslím si, že mladší generace architektů to bude už cítit jinak, celosvětový trend se vzhledem k probíhající klimatické krizi zlepšuje a krajinářská architektura je někdy označována jako profese budoucnosti.

1. Společně s kolegyní vedeme ateliér krajinářské architektury. Věnujeme se především projektům ve veřejném prostoru, našimi klienty jsou převážně obce, příležitostně také developeři. Naše práce zahrnuje celý proces – od studií přes dokumentaci pro povolení záměru až po dokumentaci pro provedení stavby a autorský dozor. Často také spolupracujeme jako subdodavatelky v týmech architektů. Pracujeme převážně na projektech menšího a středního rozsahu, například na úpravách parků, parkově upravených ploch, veřejné zeleně, dvorů nebo zahrad u veřejných budov. Po dobu téměř tří let jsem zároveň působila jako městská krajinářská architektka, kde jsem se věnovala zejména procesním otázkám, přípravě zadání projektů a jejich konzultacím. Součástí mé práce byla kromě intravilánu také témata související s krajinou.

2. Jako pozitivní vnímám, že se naše profese postupně dostává více do povědomí a že stále více lidí chápe, že práce krajinářského architekta má své místo a svou hodnotu. Jako určitou překážku stále vnímám neznalost nebo nepochopení našeho oboru u části úředníků a někdy i u dalších profesí, kdy je role krajinářského architekta redukována jen na „zeleň mezi obrubníky“. Mám ale pocit, že se to postupně mění a v naší praxi se s tím už setkáváme spíše výjimečně. Také mne těší, že už delší dobu nepociťuji nevýhodu spojenou s tím, že jsem žena. Dříve to občas téma bylo, dnes už ho ve své praxi téměř neřeším — možná i díky lidem, se kterými spolupracuji.

3. Chybí mi lepší propojení s navazujícími profesemi, jako jsou vodohospodáři, ekologové, krajinní inženýři atd. Člověk musí být extrémně zodpovědný a ambiciózní, aby si tyto odborníky k projektu přizval a investor zaplatil, k problematice se přistupuje poměrně povrchně a ve výsledku jde o víceméně uspokojivý design, co nejnižší náklady a jednoduchou údržbu. Granty jsou velký průšvih, házení klacků pod nohy architektům ze strany AOPK (původní vs. introdukované druhy). Problém je také neschopnost navazující péče o nové plochy ze strany měst. Nové (modrozelené) technologie nemůžeme používat, protože města o ně neumí pečovat a projekt roky degraduje. Začínáme hledat zkratky, ubíráme z pestrosti výsadeb (biodiverzita) na úkor designu, který je „blbuvzdorný“. U KA taky vnímám jako velký problém nadřazenost správců sítí. Naštěstí zodpovědných architektů*ek přibývá.

Martina Imramovská, Rekonstrukce ulice Švermova v Roudnici nad Labem, 2021

Sekce

Strana

Vydání

Petr Velička

1. Celostně v rámci našeho ateliéru M&P architekti. Konkrétní místo je vždy základem naší tvorby. Opakovaně se pokoušíme přečíst prostor, nalézat významy, neničit, citlivě zacházet. Jsme architekti, kteří se prioritně věnují krajinářské architektuře. Krajinářská architektura není „ozeleňováním prostoru“, ale celostním komponováním místa. Projekty řešíme od první skici po dozor při realizaci.

2. Předsudek, že krajinářská architektura je ozeleňování a že krajinářští architekti jsou specialisti. Architekti, kteří nemají krajinářskou architekturu ve vzdělání, bez autorizace objevují krajinářskou architekturu na úkor klienta a ve finále se stávají krajinářskými architekty daného projektu či stavby, aniž by to tušili. Komponování samotného prostoru ale přenechávají dopravním inženýrům či vodohospodářům a netuší, že se jen zbavují zodpovědnosti za podobu celostního díla. Daný projekt a stavbu poté ani jako stavbu krajinářské architektury neprezentují. Zároveň kolegy, které si najímají jen jako specialisty na vegetaci, začleňují do popisu jako autory krajinářského řešení či krajináře. Jedná se také o důsledek předsudku, že autorizace A1 je v podstatě náhrada A0 zahrnující i autorizace A2 a A3. Pozitivum je, že začíná vznikat vícero dobrých staveb krajinářské architektury.

Cestou není vymezování se, ale liberalizace autorizací pro všechny absolventy architektonických oborů – architektura, územní plánování, krajinářská architektura, kteří projdou autorizačními zkouškami z vnitřních řádů Komory. Je absurdní, že náves či rodinný dům projektuje středoškolák s autorizací technik činný ve výstavbě, a ne kdokoliv obecně se vzděláním architekta, a dokonce s autorizaci ČKA

A1, 2, 3. Tak jak se neumí architekti kolegiálně a rovnocenně chovat k architektkám, tak nerespektují krajinářské architekty a architektky. Z druhé strany vzniká tlak veřejnosti a politiků na participaci, což vnímám jako hraní si s designem bez konkrétní zodpovědnosti. Frustrace architektů, kteří se stávají jen nutnou ozdobou procesu, pak notně stoupá.

3. Doporučuji prosazovat hodnocení veřejných zakázek na základě kvality (např. prostřednictvím soutěží, hodnoticích kritérií kvality, QBS modelu apod.).

Markéta a Petr Veličkovi, zastávka Hrdějovice, 2022

Ondřej Semotán

1. Celé profesní spektrum, od privátních zahrad přes veřejné prostory a parky až po drobnou architekturu, hřiště, sportoviště, jak samostatně, tak jako spolupracující složka pro stavební architekty. Tvoříme tak kompletní dokumentace, ale i samostatné složky sadových úprav. Sídlíme v Telči.

2. Tradičně je to komplikovaná legislativa a struktura dokumentací. Obrovsky cenné by bylo, pokud by vyhláška č. 131/2024 obsahovala i strukturu dokumentace pro dílo krajinářské architektury, typicky park, zahradu, veřejný prostor, neboť se musí struktura neustále pro tento účel nějak ohýbat. Velmi si cením z poslední doby implementace hospodaření s dešťovou vodou (HDV) a prvků zeleně do legislativy. Uvítal bych jako závazné, aby u nově vznikajících ulic a veřejných prostor byla organizace sítí technické infrastruktury jasně definovaná tak, aby umožnila tvořit souvislá stromořadí.

3. Děkuj za to, co pro obor děláte.

Ondřej Semotán / Ateliér Architráva, Park Františky Slavatové v Telči, v realizaci

oficiální čtvrtletník České komory architektů

číslo 1/2026, ročník XXXIII

Datum expedice 14. 4. 2026

Náklad 5 000 ks

Registrace MK ČR E 11062

ISSN 1804-2066

Vydavatel

Česká komora architektů

Josefská 34/6, 118 00 Praha 1 +420 273 167 480 www.cka.cz

Redakce

šéfredaktorka

PhDr. Markéta Pražanová marketa.prazanova@seznam.cz

Redakční rada

doc. Ing. arch. Ondřej Beneš, Ph.D. Ing. arch. David Hlouch Ing. arch. Miroslav Holubec Ing. arch. Jan Kasl Ing. arch. Petr Lešek Ing. arch. Pavel Martinek

Jazyková korektura Mgr. Josef Šebek, Ph.D.

Grafický design MEANWHILE

(Jakub Straka, Barbora Malo)

Tisk Triangl, a. s.

Distribuce

Bulletin ČKA je bezplatně rozesílán všem architektům autorizovaným ČKA a investičním odborům magistrátů a větších měst.

Upozornění

U inzerce a podepsaných článků se redakce nemusí ztotožňovat s obsahem. Pokud není uvedeno jinak, obrázky pocházejí z archivu autorů textů.

PDF Bulletinu ČKA je ke stažení na: www.cka.cz

Kancelář Praha

Josefská 34/6, 118 00 Praha 1 cka@cka.cz +420 273 167 480

úřední hodiny po, st, čt 8–16 h út 8–17 h pá 8–15 h

agenda recepce

Vanesa Bušková recepce@cka.cz +420 731 508 028

ředitelka Kanceláře ČKA Ing. Dagmar Mošnerová dagmar.mosnerova@cka.cz

+420 702 035 234 +420 257 532 430

sekretář ČKA

Ing. arch. Petr Buryška, Ph.D. petr.buryska@cka.cz

office manager Monika Pohanková monika.pohankova@cka.cz

+420 273 167 486

zástupkyně ředitelky Kanceláře ČKA, právní poradce představenstva ČKA, právní poradna

Mgr. Ing. Daniela Lastovecká daniela.lastovecka@cka.cz

+420 273 167 481

tisková mluvčí

Mgr. Barbora Sedlářová barbora.sedlarova@cka.cz

+420 273 167 485

+420 777 464 453

Kancelář Brno

Starobrněnská 16/18, 602 00 Brno +420 542 211 809

sekretář PS Soutěže, PS Krajinářská architektura, PS Urbanismus, PS Udržitelnost, PS Památková péče, PS Digitalizace, autorizace Kateřina Slaná katerina.slana@cka.cz +420 542 211 809

právní poradce

Stavovského soudu ČKA, PS Legislativa, právní poradna Mgr. Eva Faltusová eva.faltusova@cka.cz

+420 273 167 481

právní poradna, supervize soutěžních podmínek

Mgr. Barbora Veselá barbora.vesela@cka.cz

+420 773 792 928

autorizace, databáze, dozorčí rada ČKA, autorizační rada ČKA

Milena Ondráková milena.ondrakova@cka.cz

+420 273 167 483

+420 608 976 912

Stavovský soud ČKA

Radka Kasalová radka.kasalova@cka.cz

+420 257 532 430

členské příspěvky, profesní pojištění

Helena Jiříková helena.jirikova@cka.cz

+420 608 975 312

manager akcí ČKA

Bc. Marek Job marek.job@cka.cz

+420 771 126 426

grafická designérka Ing. arch. Radka Fořterová radka.forterova@cka.cz

+420 771 508 346

webmaster, sekretář PS Vzdělávání, PS Zahraniční aktivity, PS Celoživotní profesní vzdělávání Ing. Ludmila Ševčíková ludmila.sevcikova@cka.cz +420 773 765 416

Vydání

Strana

Výhled bez kompromisů

Zvolte výhled, prostor a komfort – nové panoramatické střešní okno.

Výklopně-kyvná střešní okna VELUX

GNL a GNU s třívrstvým zasklením 64:

Panoramatický výhled

Otevírání až do 45°

Cenově dostupnější

Skvělé zasklení 64

NEJVĚTŠÍ rezidenční stavitel v ČR

Již více než 30 let stavíme novou

Máme historicky největší rozestavěnost přes 3.000 bytů a v přípravě dalších 40.000 bytů v 60 lokalitách po celé Praze

Spolupracujeme s těmi nejlepšími architekty a urbanisty z ČR i ze zahraničí (např. Josef Pleskot, Eva Jiřičná a další)

Mnoha desítkami milionů korun ročně pomáháme různým charitám a iniciativám, přispíváme na obecně prospěšné účely a veřejné stavby

Prahu. Prodali jsme přes 20.000 bytů, domů a parcel ve 200 úspěšných rezidenčních projektech central-group.cz

Jsme generálním partnerem Iniciativy pro dostupné bydlení, Sdružení pro architekturu a rozvoj a také prestižních Summitů dostupného bydlení a stavebního rozvoje