Bulletin 1/15

SÍDLIŠTĚ TÉMA BULLETIN 1/15

Radost ze sprchování Přední evropský výrobce sprchových zástěn a vaniček s dlouholetou tradicí Specialista na atypická provedení

SanSwiss s.r.o.

Jičín, Popovická 1123 T: +420 493 587 425-6, -450 E: prodej@sanswiss.cz

www.sanswiss.cz

BULLETIN 1/15 2 3

Kontakty na Kancelář ČKA Úvodník

AKTUALITY 4 4 4 5 5 5 6 8 10 10 11 12 12

Zprávy ze samosprávy (Holubec, Šebek, Faltusová) ČKA má nového sekretáře ČKA oficiálním připomínkovým místem legislativního procesu (Špačková) Nová verze internetových stránek ČKA usnadní orientaci Vláda schválila Politiku architektury Kladivo na neplatiče III. (Holubec) Slavnostní udělení Pocty ČKA 120. výročí narození architekta Bohuslava Fuchse (Sapák) Listujte časopisem ERA21 zdarma ČKA vyzývá k platnosti Pražských stavebních předpisů (Plicka) Bude nádraží v Havířově nakonec zachráněno?

Vyrazili jsme do boje proti nejnižší ceně Olověný Dušan 2015

SERVIS 14 18 19 20 21

Akce a záštity Nové knihy Recenze knih (Beneš, Chytilová) Semináře celoživotního profesního vzdělávání Právní spory vás mohou stát statisíce, je však možné se proti nim pojistit (Perková)

LEGISLATIVA 22 22 24 25 26 28

Nové zákony a předpisy (Rybková) Otázky a odpovědi (Rybková, Faltusová) Projektová dokumentace jako veřejná zakázka (Rada) Co přináší novela zákona „EIA“? (Špačková) Otázky a odpovědi: Zákon o veřejných zakázkách (Rada) Polsko: Konec diktátu nejnižší ceny ve veřejných zakázkách (Cieślar)

ZE SVĚTA 29 30

Hostili jsme jednání visegrádských komor (Martinek) Valná hromada ACE (Martinek)

VALNÁ HROMADA 32 33 34 35

Program valné hromady Výrok auditora k účetní závěrce Ekonomická situace ČKA v roce 2014 Hospodářské výsledky ČKA v roce 2014

TÉMA 38 40 42 47 48 51 53 55 56 57 58 59 61 63 67 70 71

72

Sídliště včera, dnes a zítra Panelová sídliště jako uměleckohistorické téma (Švácha) Sto let vývoje sídliště (Martin Sedlák) Dovětek k článku Sto let vývoje sídliště (Martin Sedlák) Struktura sídlišť (Kohout, Tittl) Lidé a sídliště (Beneš) Anketa: Sociologové Sídliště – kompaktní město, nebo třetí cesta? (Matyáš Sedlák) Jak posilovat zájem obyvatel o sídliště?

(Veselý) Proč města vyžadují tolik parkovacích míst u nových bytových domů? (Svobodová) Participace jako podpora svébytnosti sídlišť (Lehečka) Proměna sídliště v Mostě (Kubánková) Anketa: Politici, organizace a iniciativy Sídlištní lidé (Čejka) Specifika a možnosti adaptace sídlišť (Kohout, Tichý, Tittl) Projekt Sídliště, jak dál?

(Kubánková, Tichý, Tittl) Jak oživit sídliště? Od revitalizace fyzického prostředí k revitalizaci společenství (Veselý) Anketa: Architekti

SOUTĚŽE 76 88 90

Výsledky soutěží Probíhající soutěže Připravované soutěže

91

Nominujte do Pocty ČKA 2014

BULLETIN ČESKÉ KOMORY ARCHITEKTŮ oficiální čtvrtletník autorizovaných architektů ČR číslo 1/2015, ročník 22 Datum expedice 10. 4. 2015 Náklad 4600 ks Registrace MK ČR E 11062 ISSN 1804-2066 Vydavatel Česká komora architektů Josefská 34/6, 118 00 Praha 1 +420 273 167 480 www.cka.cz

Redakce Mgr. Zuzana Hošková šéfredaktorka Dipl.-Pol. Bára Procházková editorka Mgr. Tereza Zemanová rubrika soutěže Mgr. Iveta Königsmarková produkce Redakční rada Ing. arch. Ondřej Beneš, Ph.D. Ing. arch. Pavel Hnilička, Dipl. NDS ETHZ in Architektur Ing. arch. Miroslav Holubec Ing. arch. Lucie Chytilová doc. Ing. arch. Radek Kolařík Ing. arch. Ivan Plicka

2 Jazyková korektura Mgr. Josef Šebek Grafický design Jakub Straka Tisk Triangl, a. s.

Distribuce Bulletin ČKA je bezplatně roze‑ sílán všem architektům autorizo‑ vaným ČKA a investičním odbo‑ rům magistrátů a větších měst.

Upozornění U inzerce a podepsaných článků se redakce nemusí ztotožňovat s obsahem. Pokud není uvedeno jinak, obrázky pocházejí z archivu autorů textů.

PDF Bulletinu ČKA je ke stažení na www.cka.cz.

Obálka Jaromír Čejka

Uzávěrka přístího čisla 14. 5. 2015

KANCELÁŘ ČESKÉ KOMORY ARCHITEKTŮ PRAHA Josefská 34/6, 118 00 Praha 1 T +420 273 167 480 cka@cka.cc úřední hodiny po–čt 8–16 h út 8–17 h pá 8–15 h ředitelka Kanceláře ČKA Mgr. JUDr. Vladimíra Těšitelová T +420 257 532 287 M +420 731 508 028 vladimira.tesitelova@cka.cc sekretář ČKA Ing. arch. Marie Špačková T +420 273 167 488 marie.spackova@cka.cc

manažerka komunikace, šéfredaktorka Bulletinu ČKA, tisková mluvčí Mgr. Zuzana Hošková T +420 273 167 485 zuzana.hoskova@cka.cc členské příspěvky, účetnictví, databáze, NF Arcus Lenka Dytrychová T +420 257 532 430 lenka.dytrychova@cka.cc právní servis Mgr. Eva Faltusová Mgr. Ing. Daniela Rybková T +420 273 167 481 eva.faltusova@cka.cc daniela.rybkova@cka.cc informace a přihlášky k autorizaci, správa databáze členů, sekretář dozorčí rady a autorizační rady ČKA Milena Ondráková T +420 273 167 483 milena.ondrakova@cka.cc

sekretář Stavovského soudu ČKA Radka Kasalová T +420 257 532 430 radka.kasalova@cka.cc

BRNO Starobrněnská 16/18, 602 00 Brno T +420 542 211 809

redaktorka webových stránek, komunikace se zahraničím Ing. Kateřina Folprechtová T +420 273 167 486 katerina.folprechtova@cka.cc

soutěže a veřejné zakázky Mgr. Tereza Zemanová tereza.zemanova@cka.cc

produkce akcí ČKA, marketing Mgr. Iveta Königsmarková T +420 273 167 484 iveta.konigsmarkova@cka.cc recepce Monika Pohanková T +420 273 167 480 monika.pohankova@cka.cc

celoživotní profesní vzdělávání Kateřina Slaná katerina.slana@cka.cc

ÚVODNÍK

3 Vážené kolegyně, vážení kolegové, Bulletin se k vám dostává v čase před letošní valnou hromadou, a proto je hlavním poselstvím tohoto editorialu výzva: přijďte na valnou hromadu! A nejen to – zvažte, zda nechcete kandidovat do představenstva, dozorčí rady či Stavovského soudu, určitě se zúčastněte voleb odevzdáním hlasu pro ty, kteří podle vašeho mínění budou v samosprávě Komory zodpovědně pracovat, diskutujte o všech tématech, která vám připadají aktuální a důležitá, a hlavně: setrvejte až do konce valné hromady, protože až úplně na jejím konci se hlasuje o usnesení valné hromady – a to může významným způsobem ovlivnit podobu Komory na dobu přinejmenším jednoho roku (až do další valné hromady). Co pro Komoru uděláme, takovou Komoru budeme mít.

Už jsem psal o tom, že považuji za důležité, abychom diskusi o tématech, která nám připadají důležitá, nenechávali až na vlastní valnou hromadu – pro probrání aktuálních témat doporučuji využít diskusi na webu ČKA; pohodlně se do ní můžete zapojit už z hlavní strany webu – můžete přidat diskusní příspěvek, můžete založit diskusi o tématu, které vám připadne důležité.

Jednu významnou aktualitu přece jen připomenu: v úterý 3. března se uskutečnila historicky první schůzka profesních komor s vládou – se zástupci komor se na Úřadu vlády setkali premiér Sobotka a ministr Dienstbier. Tomuto setkání předcházelo na přelomu roku to, že se komory staly připomínkovým místem a zároveň došlo ke změně pravidel jednání Legislativní rady vlády tak, že zástupci komor jsou zváni na projednávání zákonů, které se jich týkají. Komory se tak staly rovnoprávnými účastníky legislativního procesu a jejich hlas už nelze zcela pominout.

I schůzka na Úřadu vlády, které jsem se za naši Komoru zúčastnil s Pavlem Hniličkou, se odehrávala v atmosféře respektu k práci jednotlivých komor. Kromě obecných témat, týkajících se všech komor, byly diskutovány i problémy zajímající jednotlivé komory.

My jsme za naši Komoru zdůraznili mimo jiné nutnost implementace standardů a honorářů do legislativy – tak jak je to formulováno i v jednom z cílů Politiky architektury a stavební kultury ČR, kterou vláda přijala v polovině letošního ledna.

Nejednalo se o jednorázové setkání, další, již zaměřená na konkrétní témata, budou následovat v průběhu roku.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, těším se na setkání s vámi na dubnové valné hromadě!

Ivan Plicka předseda ČKA

AKTUALITY ČKA MÁ NOVÉHO SEKRETÁŘE

vala na tvorbě a připomínkování novely stavebního zákona, silničního zákona a věnuje se také problematice EIA v návaznosti na připravovanou novelu stavebního zákona. Je členkou pracovní skupiny Legislativa ČKA. Ve volném čase ráda kreslí, fotografuje, cestuje a čte.

Marii Špačkovou můžete kontaktovat na e-mailu marie.spackova@cka.cc nebo na telefonu 273 167 488.

Valná hromada ČKA v loňském roce odsouhlasila znovuzavedení pozice sekretáře Komory, od ledna tuto funkci na základě výběrového řízení zastává Ing. arch. Marie Špačková. Je absolventkou Fakulty architektury ČVUT v Praze a po studiu se v letech 1994–96 věnovala památkové péči v Pražském ústavu památkové péče a současně publikovala a externě vyučovala na Fakultě architektury ČVUT. Následně v letech 1996–2002 pracovala s architektem Martinem Kotíkem v pražském ateliéru OMICRON-K na řadě významných projektů a realizací. V roce 2002 se po absolvování zkoušek odborné způsobilosti stala autorizovanou architektkou a zároveň členkou ČKA. Jeden rok spolupracovala s ateliérem STOPRO, poté vedla vlastní projekční ateliér. Marie Špačková má za sebou spoustu projektů a realizací v Praze i v jiných městech a v minulosti se účastnila řady architektonických soutěží.

Před příchodem do pražské Kanceláře ČKA tři roky vedla stavební úřad. Do její kompetence spadal i speciální stavební úřad a silniční správní úřad komunikací správního obvodu celé Prahy-Západ, má proto bohaté zkušenosti nejen s projekcí, ale i se státní správou a legislativním procesem. Marie Špačková spolupraco-

ZPRÁVY ZE SAMOSPRÁVY

ČKA OFICIÁLNÍM PŘIPOMÍNKOVÝM MÍSTEM LEGISLATIVNÍHO PROCESU Prosinec 2014 se stal přelomovým datem pro práci všech profesních komor v České republice. Všechny profesní komory dostaly z Úřadu vlády dopis, kde se dozvěděly, že se stávají důležitým článkem v legislativním procesu. Profesní komory zřízené zákonem se staly připomínkovým místem v rámci meziresortního připomínkového řízení, a to v případě, že se návrh právního předpisu týká právní regulace nebo oblasti jejich působnosti. Česká komora architektů stejně jako ostatní profesní komory tento krok vítá a považuje ho za zásadní a přelomový.

Co tato výsada znamená v reálném fungování Komory?

Pokud se tvoří nový zákon nebo jeho věcný záměr, je Komora místem, které má možnost se k tomu vyjádřit v rámci takzvaného meziresortního vypořádání. Ve vlastní praxi to znamená,

4

že může podávat ke všem dokumentům, které se týkají její působnosti, připomínky, a to i formou zásadních připomínek. Resort, který je předkladatelem dokumentu, pak musí tyto připomínky prostudovat a vypořádat. Komora je následně přizvána na jednání ohledně vypořádání připomínek, kde může vyjádřit své názory, potvrdit své připomínky a diskutovat s ostatními resorty o předložené úpravě. Následně se v některých případech může účastnit zasedání Legislativní rady vlády. Legislativní rada vlády České republiky je poradním orgánem vlády v oblasti její legislativní činnosti. Má 30 členů, jejím předsedou je od 29. ledna 2014 ministr pro lidská práva, rovné příležitosti a legislativu Jiří Dienstbier. Dokumenty po projednání v Legislativní radě vlády následně schvaluje vláda a jdou do dalšího legislativního procesu, do Poslanecké sněmovny a do Senátu.

Co nám tato změna přinese? Česká komora architektů se tak spolu s ostatními profesními komorami dostala k samé podstatě legislativního procesu. Komora je pro předkladatele zákonů a legislativních úprav důležitým partnerem, který již není opominutelný a s kterým resorty musí počítat. Komora tak má více otevřené dveře při prosazování zájmů a ochraně svých členů. Je pro vládní instituce důležitým partnerem, se kterým musí počítat a který je při hájení svých zájmů více slyšet. ČKA v tuto chvíli získala důležitou právní oporu, která jí dává větší sílu a důležitost v legislativním procesu.

Jaký je rozdíl v jednání s úřady a institucemi ze strany Komory před touto právní úpravou a po ní?

Před touto úpravou byla Komora pouze doporučující institut a záleželo na konkrétní instituci, nakolik byla ochotna naslouchat a následně zapracovávat

Zavedli jsme novou rubriku, která se bude věnovat aktuálním zprávám z těles ČKA. Prostor v Bulletinu dostane představenstvo, dozorčí rada i Stavovský soud. Cílem je přiblížení činnosti jednotlivých orgánů členům Komory a upozornění na ožehavá témata, jež mnohdy překračují působnost daného orgánu a nastolují zásadní otázky spojené s výkonem profese architekta.

Rok 2014 z pohledu představenstva ČKA Představenstvo České komory architektů iniciovalo v předchozím roce řadu jednání, jež pomohla ještě více upevnit pozici architektů v očích našich důležitých partnerů z řad veřejné správy. Závěry z těchto jednání ČKA průběžně zveřejňuje na svých webových stránkách formou zápisů. Seznámit se s výsledky těchto jednání a získat přehledné informace

BULLETIN ČKA 1/15 dokumenty Komory do legislativních materiálů. Po této úpravě je Komora ve vztahu ke státním institucím ve stejném postavení v připomínkovém řízení jako ostatní resorty, a pokud uplatní připomínky, předkladatel zákona je ze zákona povinen se jimi zabývat a řádně je vypořádat a Komora následně může hájit zájmy svých členů i v dalších stupních legislativního procesu. Zároveň je to i velká zodpovědnost Komory, která dostala tímto vládním rozhodnutím možnost aktivně zasahovat do tvorby zákonů a jejich úprav. A velké poděkování patří všem členům ČKA, kteří se několik let neúnavně snažili, aby Komora tuto možnost být součástí procesu tvorby legislativy měla.

Ing. arch. Marie Špačková sekretář ČKA

NOVÁ VERZE INTERNETOVÝCH STRÁNEK ČKA USNADNÍ ORIENTACI Nová verze webu ČKA přinesla nejen nový vzhled domovské stránky i hlavních sekcí, ale také přehlednější orientaci na stránkách. Na titulní straně nově nabízíme rotující banner s nejdůležitějšími informacemi. Každý týden rovněž přinášíme souhrnnou zprávu o tom, co se za poslední týden v Komoře událo. Stránka uživatele komfortně uvede do dalších sekcí a napoví, kde hledat informace pro architekty či pro veřejnou správu.

Portál www.cka.cz má čtyři hlavní záložky: ČKA, Pro architekty, Soutěže a Svět architektury. Doplňující sekce jsou pak dvě: Pro média a Pro veřejnou správu. Každou hlavní sekci nově uvádí přehled důležitých odkazů, které jsou její součástí. Oddíl ČKA se věnuje in-

o tom, co se odehrává na půdě ČKA či co se aktuálně podařilo prosadit, umožňuje nová rubrika na webu Komory s názvem Úspěchy ČKA aneb Co se povedlo. Dozvíte se například, že ČKA spojila síly s Českou komorou autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě a začaly spolupracovat na tématu honorářů. Zároveň byly na webu zveřejněny výkonové standardy a na jejich úpravě se dále pracuje. Na poli legislativy se ČKA zúčast-

5 stituci, její činnosti, zahrnuje důležité kontakty a obsahuje Seznam architektů.

Sekce Pro architekty podává informace pro stávající a budoucí členy Komory, které se týkají legislativy, pojištění či celoživotního profesního vzdělávání.

Naleznete zde i diskusi, jež je určena výhradně členům ČKA. Sekce obsahuje také informaci o prezentaci, kterou si členové ČKA mohou na webu založit.

Portfolia autorizovaných osob naleznete ve Světě architektury.

VLÁDA SCHVÁLILA POLITIKU ARCHITEKTURY Česká komora architektů dlouhodobě lobbovala za vznik materiálu typu politiky architektury, jenž je pro většinu evropských zemí naprostým standardem.

Ministerstvo pro místní rozvoj (MMR) na základě odborné spolupráce s ČKA Politiku architektury a stavební kultury připravilo a předložilo vládě. Ta ji 14. ledna schválila.

Politika architektury a stavební kultury České republiky stanovuje vizi a základní cíle urbanistického rozvoje.

Vychází z relevantních národních i evropských dokumentů a předpisů, například z memoranda Architektura ve vzdělávání či Zelená infrastruktura. Materiál je určen především všem těm, kteří se účastní procesu výstavby, ať již na straně státní správy a samosprávy či dalších souvisejících institucí, ale přístupný je i široké veřejnosti. To považuje Komora za jednoznačný klad, neboť architektura je věcí veřejnou a péče o ni by měla být společnosti vlastní. „Přijetím politiky architektury se Česko zařadilo po bok vyspělých zemí západní Evropy, které dlouhodobě pečují o kvalitu vystavěného prostředí,“ komentoval přijetí mate‑ riálu místopředseda ČKA a člen příprav-

nila jednání o stavebním a památkovém zákonu. Komora nemohla chybět ani při vyjednávání dvou zákonů naprosto stěžejních pro výkon profese architekta – o veřejných zakázkách a zákona o výkonu povolání. Aktivitu ČKA ocenilo i Ministerstvo pro místní rozvoj, které ve své aktuálně chystané Politice architektury a stavební kultury přijalo většinu stanovisek Komory artikulovaných v dokumentu Politika architektury ČKA

né skupiny ČKA v záležitosti politiky architektury Pavel Hnilička.

Politika architektury a stavební kultury zahrnuje tři zásadní oblasti: Krajina a sídla, Stavby a Vzdělávání, osvěta a výzkum. Ty odrážejí priority, jimž by se Česká republika měla na doporučení Ministerstva pro místní rozvoj věnovat na poli výstavby. Jedná se například o zamezení rozrůstání sídel do okolní krajiny či důsledné začlení jednotlivých staveb do daného prostředí. Dokument také podporuje institut městského architekta. Dále se v materiálu objevuje i problematika zadávání veřejných zakázek. Ty by měly usilovat o nejvyšší kvalitu plnění a nezohledňovat jako jediné kritérium nejnižší cenu. K efektivnímu vynakládání veřejných prostředků a zajištění odpovídající kvality doporučuje dokument využívat architektonické soutěže, a to i na zakázky malého rozsahu.

Celé znění Politiky architektury a stavební kultury České republiky je k dispozici na webu MMR.

KLADIVO NA NEPLATIČE III. Naše slavné prohry aneb Podnět na změnu zákona č. 360/1992 ve věci neplatičů členských příspěvků Jelikož máme za sebou konec února, který je časem placení členských příspěvků, dozorčí rada by čtenářům nenásilnou formou ráda připomněla tuto povinnost. V dalším volném pokračování našeho cyklu bychom vás rádi seznámili s vývojem řešení problému neplatičů.

Jak bylo již v předchozích kapitolách tohoto seriálu několikrát opakovaně zmíněno, problémem neplatičů není jejich relativně nicotný dluh, ale mnohem závažnější suma celkové výše ná-

2013. Pracovní skupina pro MMR rovněž připravila několik metodik, týkajících se zejména územního plánování. Současně se nám vloni opět podařilo zvýšit počet soutěží o návrh a zároveň je i náležitě propagovat v médiích zaměřených nejen na oblast veřejné správy, ale i na laickou veřejnost. Velký úspěch slavíme v zahraniční spolupráci, o které informujeme na straně 29 v sekci Ze světa. A letmé ohlédnutí za uplynulým rokem prozradí

AKTUALITY

ještě několik čísel – celkem dvanáctkrát jsme uspořádali diskusi pod hlavičkou OTTA (Otevřený think tank architektů), již počtvrté jsme se sešli s Architekty na jedné lodi, ocenili jsme šest studentů v jubilejním 15. ročníku Přehlídky diplomových prací a předali Poctu České komory architektů Davidu Kopeckému (in memoriam) a Rostislavu Šváchovi. Pro bližší informace o aktivitách ČKA sledujte www.cka.cz.

SLAVNOSTNÍ UDĚLENÍ POCTY ČKA Bára Kopecká, maminka Davida Kopeckého a jeho dcera Sofie přebírají od předsedy Ivana Plicky ocenění za Poctu ČKA 2012. Foto: Jan Hrdý

kladů, kterou Komoru vypořádání kauz s neplatiči každoročně stojí. Proces jednání s každým neplatičem je zdlouhavý a veškeré dlouholeté snahy o jeho zjednodušení troskotají na tom, že tento proces vyplývá ne z našich řádů (které bychom si mohli upravit sami odhlasováním na valné hromadě), ale přímo ze zákona č. 360/1992, jehož změna v naší moci není. Při každém jednání s komorovými právníky tak debata o možných vylepšeních končí slovy: „To by se musel změnit zákon…“ V současné době (přesněji už někdy od podzimu loňského roku) chystá MMR do parlamentu návrh na (víceméně technickou) novelu zákona 360/1992, vyvolanou potřebou sladit jej s požadavky EU. ČKA a ČKAIT (tedy komory, jejichž činnost tento zákon upravuje) byly v té souvislosti vyzvány k přípravě doplňujících návrhů na případné další změny.

Dozorčí rada se Stavovským soudem (orgány, které se problematice vymáhání nedoplatků ve své práci věnují) vznesenou výzvu nadšeně kvitovaly a rozhodly se tuto šanci, která v našich poměrech přichází zhruba jednou za deset let, pokusit využít. Společnými silami obou orgánů (a s palebnou podporou komorového právního oddělení) byl sestaven Společný podnět Dozorčí rady ČKA a Stavovského soudu ČKA na změnu zákona č. 360/1992 Sb. ve věci neplatičů členských příspěvků, ve kterém byla popsána problematika a navrženy konkrétní změny zákona, které by vedly ke zjednodušení jednání s neplatiči.

V této souvislosti nutno zmínit ještě jeden aspekt navrhování změn do našeho zákona 360 – a to (profesně) obecnou obavu z otevírání „Pandořiny skříňky“. Kdykoliv vzniknou nějaké náměty na úpravy zákona, které by mohly zlepšit fungování naší profese, přijde na pořad diskuse o tom, že pokud bychom iniciovali návrh novely, mohlo by se nám také stát, že výsledkem bude zrušení celého zákona a s ním i našich komor, a lepší proto bude „do toho nešťourat“.

Tyto obavy se tradují již od dob vlády Václave Klause, který byl známým odpůrcem komor a samosprávných orga-

6

Na konci loňského roku proběhlo v prostorách České komory architektů na Malé Straně slavnostní předání Pocty České komory architektů za rok 2012 a 2013. Poctu ČKA za rok 2012 získal architekt David Kopecký in memoriam. Cenu převzala jeho manželka, režisérka a dramaturgyně Bára Kopecká, maminka a dcera Sofie. Člen poroty Jaroslav Wertig uvedl: „Na zasedání odborné komise Pocty ČKA 2012 vyvstala kolem nominace Davida Kopeckého zásadní diskuse, vycházející z různé míry obeznámenosti s jeho osobností a dílem. To ještě více posílilo potřebu prostřednictvím Pocty ČKA akcentovat jeho význam a iniciovat jeho teoretické a historiografické zhodnocení. Byla by chyba otálet a čekat na jeho znovuobjevení další generací kunsthistoriků.“ Svým zcela nezaměnitelným rukopisem a specifickým uvažováním o architektuře si David Kopecký zasloužil obrovský respekt svých kolegů. Snaha upozornit na jeho dílo prostřednictvím ceny České komory architektů tak má jistě velkou váhu i dnes, pět let po jeho smrti.

Dalším oceněným tohoto večera se stal význačný historik architektury Rostislav Švácha. Porotu na slavnostním předání zastoupili Petr Kratochvíl a Emil Přikryl, kteří vyzdvihli Šváchu především jako vysoce respektovanou osobnost historie moderní architektury, jejíž význam překračuje hranice České republiky. Mnoho Šváchových prací je překládáno do cizích jazyků a jeho články o české architektuře vycházejí v prestižních zahraničních architektonických publikacích, což významně přispívá k šíření dobrého jména české architektury ve světě: „Platí to jak pro jeho výklad meziválečné architektury, tak pro reflexi tvorby současné. V jeho analýzách architektury se vždy výrazně uplatňuje pronikavá interpretace díla v širších kulturně-sociálních souvislostech i jeho jasný názor na poslání architektury,“ uvádí ve zdůvodnění své volby odborná porota.

Jakou cenu má práce dozorčí rady?

Mnoho se toho již napovídalo o tom, jak je pro reálný chod Komory každoročně těžké dodržet naplnění „vyrovnanosti“ schváleného rozpočtu.

Přestože se příspěvky a s nimi i rozpočet zvyšují, bobtnající náklady jej dokážou vždy spolehlivě vyčerpat, respektive přečerpat. Kdosi kdysi konstatoval, že ať by byl rozpočet sebevyšší, Komora ho

požere. V souvislosti s přípravou návrhu rozpočtu na další rok byl v představenstvu koncem loňského roku vážně probírán nápad na snížení výdajů Komory tím, že by byl snížen počet členů v jejích orgánech. K takovému úmyslu vydala následně dozorčí rada své vyjádření, jehož zkrácený text si vám dovolujeme v následujících odstavcích představit.

Rádi bychom tak přiblížili rozsah a způsob práce dozorčí rady (DR) i těm autori-

Laureát Pocty ČKA 2013 Rostislav Švácha. Foto: Jan Hrdý

BULLETIN ČKA 1/15

Bohatá je i Šváchova pedagogická činnost, během níž vychoval celou generaci historiků umění se zájmem o moderní architekturu (mj. i Jakuba Potůčka, který usedne v porotě letošní Přehlídky diplomových prací) a svými inspirativními podněty ovlivnil i tvůrčí architekty. Porota ocenila rovněž aktivity Rostislava Šváchy ve vztahu k současné zástavbě a urbanismu: „Zvláště záslužná je pak veřejná angažovanost ve sporech o konkrétní zásahy v českých a moravských městech, kdy neváhá opustit teoretizující akademickou rovinu a vstoupit do vichrů přímé společenské konfrontace. (…) Zároveň se angažuje v organizacích, jako jsou Klub Za starou Prahu a sdružení Za krásnou Olomouc, kde se mu daří skloubit snahy o ochranu historického dědictví s prosazováním soudobé kvalitní tvorby v historickém prostředí.“ Jedna z posledních kauz, ke které se tento historik architektury vyjádřil, je například hojně sledovaný osud nádraží v Havířově.

Oba laureáti získali finanční odměnu ve výši 50 000 korun. Další nositel Pocty ČKA bude znám na konci letošního roku. Své nominace můžete zasílat až do konce dubna. Více informací o Poctě České komory architektů naleznete na stránkách ČKA.

zovaným osobám, které se zatím ve své praxi s dozorčí radou nemusely potkat.

Náplň práce dozorčí rady je pevně stanovena našimi řády – krom toho, že má za úkol provádět kontrolní činnost Komory, musí vypořádat všechna došlá podání, týkající se vesměs stížností na autorizované osoby. Zkušenost z praxe je taková, že agenda kolem došlých podání zaměstnává dozorčí radu téměř na plný výkon a na zabývání se otázkami

ohledně chodu Komory zbývá již dnes času méně, než by si někdy zasloužily.

Pokud by měly být dále omezeny náklady na provoz DR, bylo by třeba současně omezit záběr výkonů, kterými se zaobírá. Při navrhovaném omezení počtu členů však dojde pouze k přenesení stejné pracovní zátěže na menší počet zbylých členů DR – počet „člověkohodin“ potřebných k vyřízení jednotlivých kauz se nijak nezmění.

7 nizací vůbec. Zde bychom mohli v otázkách odbočit k tomu, co řeší mnoho architektů, kteří mají s Komorou nějaký osobní či jiný problém – co by se stalo, pokud by byly komory zrušeny? Jelikož naše inženýrská profese patří celosvětově s několika ostatními (lékaři, právníci, advokáti) mezi státem hlídané obory, nestalo by se pravděpodobně nic jiného, než že by správa naší profese, kterou dnes vykonáváme sami, přešla zpět na půdu ministerstva do rukou úředníků, tak jak to bylo před založením komor (do roku 1992 byly namísto dnešních autorizací vydávány „průkazy zvláštní způsobilosti“). Tyto otázky však nejsou meritem dnešního tématu, a tak se v popisu navrátím zpět k neplatičům.

Dozorčí rada a Stavovský soud se tedy nezalekly a sestavily návrh na úpravu zákona, který by umožnil zjednodušit vedení procesů s neplatiči. Původně jsem zde chtěl napsat pouze krátký úvod a zveřejnit text samotného návrhu na změnu zákona. Jelikož jsem se však ve snaze přiblížit problematiku v souvislostech rozepsal více, než jsem předpokládal, vidím už teď, že na obsažnou citaci samotného textu nezbude prostor.

Popíšu tedy pouze principy, o které nám v návrhu šlo.

Hlavním problémem vedení řízení s neplatiči je, že nezaplacení se řeší jako každé jiné disciplinární provinění formou vedení disciplinárního řízení se vším všudy, neboť jiný způsob nám zákon neumožňuje. Tresty, které pak máme k dispozici, za disciplinární provinění rovněž nejsou adekvátní pro takový prohřešek, kterým nezaplacení (či pozdní zaplacení) členského příspěvku je. Naše tresty se udělují na dobu určitou (pozastavení na 1, 2 nebo 3 roky anebo odejmutí autorizace), čímž se pak omezuje výkon profese i poté, co neplatič svůj dluh doplatí.

Obsahem našeho návrhu na změnu zákona proto bylo, aby se nezaplacení příspěvku pojmenovalo jako specifické disciplinární provinění, jehož řešení by mělo specifický (zkrácený) průběh završený specifickým trestem. Namísto vedení disciplinárních řízení by se auto-

Systém práce dozorčí rady je nastaven tak, že každá kauza je přidělena do správy jednomu referentovi, který má za úkol podání nastudovat, vede jeho agendu po dobu vedení disciplinárního zjišťování a následně připravuje návrh buď na zahájení disciplinárního řízení, případně na zastavení disciplinárního zjišťování. Všechny tyto činnosti vykonává referent samostatně, při společných zasedáních seznamuje ostatní

AKTUALITY

členy DR s vývojem kauzy a společnou rozpravou či hlasováním o usnesení se pak stanovuje další postup ve věci.

DR je toho názoru, že tento nastavený systém je maximálně šetrný s ohledem na vynakládání prostředků. Maximum práce je odvedeno jednou osobou a „společný“ čas tráví DR nad kauzami pouze ve chvíli, kdy je třeba posoudit fakta a vyvodit z nich závěry pro další práci na kauze. Tehdy se pak projevuje

120. VÝROČÍ NAROZENÍ ARCHITEKTA BOHUSLAVA FUCHSE

Pavilon m. Brna, pavilon země Moravy, pavilon země Čech, 1927 (10 let Československa)

rizace po termínu 30. června víceméně automaticky pozastavila, a to na dobu neurčitou – ohraničenou aktem doplacení dlužné částky. Poté by mohl neplatič požádat o znovuobnovení platnosti autorizace, které by proběhlo rovněž víceméně automaticky na základě kontroly, že pohledávky jsou vyrovnány a na znovuobnovení tak vznikl nárok.

Jelikož se zákon 360 týká jak naší, tak inženýrské komory a jeho případné změny by dopadly stejnou vahou na obě organizace, bylo domluveno, že náš návrh na úpravu projednáme ještě s ČKAIT a výsledně jej podáme společně za obě komory. Abych neprodlužoval pointu, prozradím zde rovnou konec celé detektivky – inženýři náš návrh v podstatě nepochopili, neboť se stávajícím systémem nemají problém a nevidí důvod na něm něco měnit. Náš návrh na úpravu zákona tím padl v této chvíli pod stůl a nikam dále nepostoupil.

Naskýtá se otázka, jak je to možné. To snad v ČKAIT nemají neplatiče?

Mají inženýři o tolik vyšší platební morálku než volnomyšlenkářské duše architektů? Vypadá to, že nikoliv. Počet členů obou našich komor se řádově liší a v podobném poměru je to i s počty evidovaných neplatičů. Na rozdíl od našich 4000 členů má inženýrská komora členů zhruba 30 000. Po termínu splatnosti (u nás konec února, u ČKAIT konec dubna) evidují prý asi 4000 dlužníků (my přibližně 400) a pak posílají všem 1. upomínku (jako my). V červnu se jim počet dlužníků sníží asi na 2000 (u nás přibližně 150) a dozorčí rada, která případy přebírá, posílá 2. upomínku (stejně jako u nás). Ti, kteří nedoplatili ani potom – zhruba 1000 členů (u nás přibližně 50 až 100, jak kdy), jsou pak posláni ke Stavovskému soudu. Soud ČKAIT následně zve na jednání ty, kteří ani poté nedoplatí – asi 150 osob. U našeho Stavovského soudu se jedná zhruba o 50 osob.

Jak se však dále ukazuje po podrobnějším rozhovoru se zástupci ČKAIT o vžitých praktikách, přece jen existují rozdíly v přístupu k řešení vzniklého dluhu, které souvisí částečně s rozdílným obsahem vnitřních řádů obou komor

8

Architektura žije hlavně svou přítomností. Léta již žijeme třetí tisíciletí a málokdo pochybuje, že převládajícím stavebním projevem je moderní architektura. Obsah toho pojmu má, samo sebou, rozmanitou náplň.

Otázka bude ještě dlouho diskutována. Musí být ale předestřeno, že přes rozrůznění architektury posledního sta let nepřehlédneme, že v ní dominuje jeden model a princip, i když stále rozvíjený a proměňovaný.

Stojí za to se občas zamyslet nad kořeny současné architektury.

Je to již devadesát let, co v jasné podobě spatřila světlo světa. U jejího zrodu byly nesmírně silné osobnosti a naléhavost doby otevřela půdu pro to, aby jako silné osobnosti byly formovány. Výročí, pokud jde o tvorbu, mají jen malý smysl. Významu mohou nabýt jedině tehdy, budou-li vřazena do kontextu děje.

Tyto dny je to již 120 let, co se narodil jeden z předních aktérů děje, který nás zasahuje i v současnosti. Odečteme-li od číslovky věk, kdy se architekt může stát tvůrcem, jsme právě u doby, jak dlouho se již měří architektonická současnost. Bohuslav Fuchs je nepochybně předním, ne-li vůbec nejdůležitějším tvůrcem naší moderní architektury. Je možné to doložit na závažnosti architektonických reflexí v univerzálním světě. Nepřehlížím talent dalších našich vynikajících architektů a stojím v úžasu před jejich znamenitým dílem, přesto přese všechno nikdo z nich nepřispěl tak komplexně a tak časně jako právě Bohuslav Fuchs.

Bohuslav Fuchs se narodil v obyčejné rodině venkovského obchodníka 27. března 1895 v kraji šikovných lidí, kde se jich většina živila výrobou věhlasných židlí Thonet. I v jeho rodném městečku byla malá továrnička a nepochybujme o tom, že peníze, které se scházely v domácnosti jeho rodičů, byly vydělány právě a zejména na thonetkách.

Navíc je skoro jisté, že jeho otec Augustin do Všechovic přišel právě za touto nadějí, protože tam, kde je slušně placená práce, jsou i zákazníci. Spekulovat o spojitosti architektonického významu židlí (které sám

důležitost většího počtu členů DR – neboť právě různost názorů a zkušeností pomáhá dojít ke správnému pochopení podstaty jednotlivých podání a rozklíčování případných dalších skrytých aspektů. Je možné dovodit, že právě z důvodu zajištění takovéto názorové plurality je v řádech počet členů dozorčí rady pevně stanoven.

Společná zasedání DR probíhala snad od nepaměti ve dvoutýdenním cyk-

lu, v reakci na trendy snižování nákladů přistoupila dozorčí rada od roku 2013 k pořádání společných zasedání jednou za tři týdny. Jisté úspory se tím pravděpodobně podařilo dosáhnout – daní za to je však fakt, že doba vyřízení žádostí se často prodlužuje až k limitu šesti měsíců, který je dozorčí radě řády přidělen.

Dále lze uvést, že skutečné náklady na provoz DR se trvale objektivně snižují – a to i nad rámec úspory vyvolané

BULLETIN ČKA 1/15

Moravská banka, 1929-1932 (první courtain wall v Evropě)

později používal) si netroufnu. Každopádně šikovných a zručných lidí bylo všude v okolí dost a bylo by s podivem, pokud by to nemělo žádný vliv. Velký závod a výrobní sídlo firmy byly v nedaleké Bystřici. Fuchs se již v mládí dostal do kontaktu s dějem, na jehož konci byly znamenité židle, které s takovou oblibou používali velikáni moderní architektury – Le Corbusier, Adolf Loos, Josef Hoffmann, Walter Gropius a nakonec i Fuchs sám.

Bohuslav Fuchs studoval nejprve na gymnáziu v Holešově, proslulém městě židovské mystické vzdělanosti, snad ale jeho časný vyhazov nakonec vedl k formaci výjimečné osobnosti, když potom nezbylo nic jiného než se jít učit zedníkem a nabýt zkušenosti se stavbou přímo na staveništi, jak to ostatně bylo v té době ještě časté. Ke studiu se

stejně dostal, tentokrát již jako houževnatá mladá osobnost, na znamenité průmyslovce v Brně, jež předtím dopomohla Loosovi, Hoffmannovi, Olbrichovi a Gessnerovi k nezbytnému stavitelskému, ale i uměleckého fundamentu. Fuchs navštěvoval již později oddělenou českou větev této legendární starobylé školy. Vynikající studia završil u Jana Kotěry na Akademii výtvarných umění v Praze a vyhnul se tak službě na frontě, což se následně ukázalo v mnoha případech jako zásadní. Nakonec silou svého vkladu a mezinárodní reflexí všechny své učitele překonal. Byly to jeho vlastní vlohy a pravda i šťastná souhra okolností, kterou přinášela doba na konci první války a značné přeskupení vztahů ve společnosti krátce po ní. To nabídlo nedozírnou příležitost pro nové talentované osobnosti a Fuchs ji měrou vrchovatou využil. Rozdílné působení společenských okolností lze dobře pozorovat na jiném vyznění profesní dráhy dvou přátel, architekta Josefa Štěpánka a Bohuslava Fuchse, spolužáků na Kotěrově speciálce a v počátcích i tvůrčích partnerů.

zevnitř orgánu, popsané výše. Od roku 2008, kdy byl náklad na DR přibližně 763 tis. Kč, náklady pravidelně klesaly až k roku 2013, kdy byl reálný náklad na DR ve výši 520 tis. Kč. Jeho další snižování může vést již jedině k nebezpečnému snižování kvality práce orgánu až k jeho postupné likvidaci.

Rozsah činnosti, který bude muset dozorčí rada v konkrétním období vykonat, nelze předem exaktně určit,

lze pouze vycházet ze zkušeností z minulých let. Ty ukazují, že počet kauz může v konkrétních obdobích kolísat, ale z dlouhodobého hlediska se nijak zásadně nemění. Faktické důsledky, které by mohlo přinést snížení počtu členů DR nelze proto stanovit přesně a s jistotou – lze je pouze dedikovat a očekávat, do jaké míry by se tyto předpoklady naplnily. Dozorčí rada, vzhledem ke svým zkušenostem s výkonem povinností jí

9 a druhým dílem s výkladem těchto řádů a výkladem zákona 360.

V našem řádu je popsáno, že nezaplacení příspěvku po 30. červnu je považováno za disciplinární provinění – ČKAIT prý toto ustanovení nezná. Pokud člen ČKAIT sice pozdě, ale doplatí, případ se tím ukončí. U nás však již překročením lhůt došlo k disciplinárnímu provinění a musíme jej (dle našich řádů) dořešit. Další rozdíl je v nakládání s tresty – inženýři udělují za nezaplacení pozastavení autorizace (vycházejíce ze stejného základu jako my, tj. § 20 odst. 1 zákona 360/1992), avšak v případě doplacení si prý může autorizovaná osoba požádat o zmírnění trestu a představenstvo ČKAIT pak na základě toho rozhoduje o zkrácení trestu. To je velmi zvláštní postup, neboť k tomu, aby měnilo rozsudky Stavovského soudu v právní moci, nemá představenstvo (které je pouze odvolacím orgánem) oprávnění. Další rozdíl je v tom, že osoby s pozastavenou autorizací nemají v ČKAIT povinnost platit příspěvky (u nás je povinnost platit snížený příspěvek), a tudíž jim dluh dále nenarůstá (u nás ano, neboť většinou neplatí ani nadále po udělení trestu).

Posledním zásadním rozdílem pak je, že ČKAIT chápe věc tak, že udělený trest nahrazuje povinnost zaplatit dluh – to je však dle našeho výkladu v rozporu se smyslem zákona. Ten komorám ukládá povinnost příspěvky vybírat, nikoliv je odpouštět. ČKAIT takovýmto přístupem eliminuje poslední článek našeho problému, a to náročnost procesu vymožení dlužné částky na někom, kdo dlouhodobě odmítá zaplatit.

Náš návrh na změnu zákona se tedy protentokrát stal ukázkovým propadákem, ale lze konstatovat, že minimálně přispěl ke zjištění vzájemných rozdílů v přístupech obou komor, na základě kterého bychom se mohli do budoucna pokusit s podrobnější analýzou porovnat oba přístupy a odvodit z nich optimální postup při řešení této specifické problematiky.

Ing. arch. Miroslav Holubec dozorčí rada ČKA

svěřených, proto souhrnem upozorňuje na následující aspekty, které by s sebou mohlo snížení počtu členů DR přinést: →→ méně členů bude muset zastat stejný objem práce jako více členů dnes → důsledkem může být jejich přetížení, neschopnost věnovat jednotlivostem tolik péče a pozornosti, kolik si zaslouží,

AKTUALITY LISTUJTE ČASOPISEM ERA21 ZDARMA Česká komora architektů pokračuje ve spolupráci s časopisem ERA21. Členové ČKA mají proto bezplatný přístup do on-line archivu časopisu ERA21. Archiv momentálně obsahuje čísla ročníků 2009 až 2014 a postupně probíhá jeho další rozšiřování. Na internetové adrese www.era21.cz/cka stačí vyplnit jméno, číslo autorizace a na kontaktní e-mail vám budou následně zaslány přístupové údaje.

ČKA VYZÝVÁ K PLATNOSTI PRAŽSKÝCH STAVEBNÍCH PŘEDPISŮ Česká komora architektů se znepokojením sleduje události, které se týkají Pražských stavebních předpisů a které hrozí vážným narušením stability právního prostředí pro projektování a výstavbu v Praze.

Odborná témata byla diskutována věcně a bez zbytečného politizování, které znemožňuje rozumnou dohodu na vhodném řešení. Je nešťastné, stává-li se rozhodování o odborných tématech předmětem politického boje či zákulisního lobbingu. Nepřijetí technické novely Pražských stavebních předpisů radou hl. m. Prahy na konci roku 2014 a z toho vyplývající plánované pozastavení účinnosti Pražských stavebních předpisů Ministerstvem pro místní rozvoj je velice neblahým řešením. Povede to pou-

v krajním případě může vést až k neochotě takovou práci vykonávat a k prohloubení trendu nezájmu členů kandidovat na pozice do DR, →→ vyřizování více kauz na osobu nebude menší množství členů DR stíhat → kauzy budou končit nestihnutím zákonné lhůty 6 měsíců pro jejich vyřízení (již dnes často na hraně),

10 Buď jak buď, Bohuslav Fuchs byl strůjce nejsolidnějšího jádra československé moderní architektury, ale přestože jeho práce zůstala uzavřena převážně na Moravě, a to dokonce z velké části na odlehlém moravském venkově, dosáhla nakonec i mezinárodního vlivu a reflexe, i když je i naší vlastní vinou, že nezískala takový věhlas jako třeba dílo Aaltovo, které je v mnoha ohledech s Fuchsem srovnatelné.

Již během jeho studií bylo jasné, že Fuchs má genetický sklon k formaci moderní architektury. První práce ze střední školy ukazují na talentovaného architekta, který se dobře orientoval v soudobé tvorbě, reagoval na nejlepší příklady (Novotný, Králík, Hübschmann), ale stěží šlo jen o jejich eklektické obměny. Navíc již v těchto zcela raných pracích je jiskřička a náznak dalšího posunu směrem k hlavnímu projevu poslední epochy. Jen kratince Fuchs v závěru studia koketoval s českou kuriozitou – svéráznou formou národního dekorativismu, rondokubismem.

Těsně po škole, kdy ještě pracoval jako asistent u oblíbeného učitele, se dostal ke skutečné a rychlé realizaci – k návrhu a stavbě horských hotelů na Modravě a na Šerlichu. K tomu je dlužno poznamenat, že národnostní zápas mezi německy a česky mluvícím obyvatelstvem našeho státu probíhal urputně také o turistickou „kolonizaci“. Němci v tom měli náskok a poválečné uspořádání dovolilo slovanskému obyvatelstvu srovnat krok. S ohledem na specifický profil těchto úkolů lze jen obtížně usuzovat na míru příspěvku ke zrodu moderní architektury.

Horské prostředí doslova vylučovalo plochou střechu, fundamentální znak moderní cesty. Přesto alespoň chata na Šerlichu, dodnes poměrně dobře zachovalá, naznačuje silnou vnímavost ke kontextu úkolu a výzvám moderní doby zároveň. Fuchs nejspíše předešel mnoho tvůrců i v mezinárodním měřítku.

Fuchs vykročil již nepochybně ke spoluvytváření moderního výrazu architektury posledního sta let v rodném kraji, kde navrhl a postavil malou budovu ředitelství oděvní firmy Tauber (1923) a stejného roku v nerealizovaném návrhu domu pro chudé naznačil mnohem výraznější vlastní vklad do nové architektury. Rovněž v těchto příkladech platí, že dokázal přiměřeně reagovat na dobré podněty, tentokrát nejspíš holandského neoplasticismu. Výbušný rozvoj jeho talentu nastal po příchodu do Brna, kam byl po velkých změnách na brněnské radnici „zrekrutován“ Jindřichem Kumpoštem a obstál v přísném konkurzu.

V rychlém sledu pak po sobě šly i další úkoly, které byly Fuchsovi zadány po překročení přísné brány vstupu do městské projekční kanceláře.

Bylo to například zadání navrhnout městský pavilon pro výstavu soudobé kultury a křesťanská obřadní síň na brněnském Ústředním hřbitově. Zejména pak pavilon Brno se stal vedle Kyselova obchodního domu Baťa nejznámějším dílem naší moderní architektury ve světě.

Přes tyto nepopiratelné úspěchy tvorby vynikajících architektonických děl by Bohuslav Fuchs nejraději největší pozornost a úsilí věnoval urbanismu. Zčásti se to i stalo, nejspíš ale ne v takové míře, v níž by si to byl přál. Ač byl autorem nejkrásnější stavby výstaviště v Brně, těžce nesl, že jeho role v městské kanceláři byla překážkou toho, aby se mohl účastnit návrhu regulačního plánu, a musel se spokojit „jen“ s drobným a „příštipkářským“ úkolem malého pavilonu, jak lakonicky poznamenal v korespondenci se Štěpánkem. Phillip Johnson ani na okamžik neváhal, aby zařadil tento skvost moderní architektury na výstavu i do katalogu Modern Style v roce 1932 v Muzeu moderního umění

→→ menší množství členů (blížící se již množství malému) zvyšuje pravděpodobnost, že v případě neúčasti některého z nich nebude orgán usnášeníschopný, odklady na další zasedání, prodlužování lhůt, nestíhání lhůt, krom toho náklady na takové společné „neusnášeníschopné“ jednání pak budou víceméně vysloveně zmařené,

→→ za zcela esenciální však DR považuje fakt, že snížením počtu členů dojde k omezení názorové plurality, kterou dnes zajišťuje (jen) 9 zvolených z celkového počtu téměř 4000 autorizovaných architektů.

Zásadní etickou otázkou tak zůstává, zda může být „cena“ za ztrátu názorové plurality v nejvyšším kontrol-

BULLETIN ČKA 1/15

11

v New Yorku. Jak mi později řekl při jeho prohlídce Kenneth Frampton, jen nedostatek obrazového materiálu byl příčinou, že toto dílo v roce 1980 ilustrací nezařadil do své zásadní knihy o moderní architektuře.

Poté, co spěšně navrhoval pavilon města Brna, vznikly i další Fuchsovy průřezové práce: hotel Avion (1927), Masarykův studentský domov (1928), škola Vesna (1929), Lázně Zábrdovice (1929).

Je škoda, že Praha se nedočkala realizace vynikajících Fuchsových děl, zejména pak regulační úpravy Klárova, šekového úřadu nebo v nejmladší době nové budovy Národního divadla, zvláště když za těmito návrhy byly vyhrané soutěže. Mimořádnou sílu Fuchsových schopností rozpoznal na počátku 30. let také věhlasný Le Corbusier, který v roce 1935 prosadil, aby namísto dosavadní delegace reprezentované Josefem Gočárem Československo ve výboru CIAM zastupoval právě Bohuslav Fuchs.

Naše země zejména v předválečné době oplývaly celou řadou velmi talentovaných architektů, jejichž práce i po mnoha letech vyvolává neztenčený obdiv (Fragner, Krejcar, Žák, Kysela, Roškot, bratři Šlapetové, Kranz, Wiesner). Žádný z nich ale nezasáhl do podoby a formování moderní architektury ve všech jejich souvislostech, a především včetně urbanismu, teorie a tvorby nábytku, právě jako Bohuslav Fuchs.

Jeho dosah zdaleka přesahuje hranice našich zemí. Nakonec mimořádně úctyhodná suma jeho realizovaných staveb přesahuje číslo 150, přičemž – i když kvalita pochopitelně kolísá – ani v nejmenším nejde o tvorbu komerční. Především však většina z nich znamenitě obstála ve zkoušce času, jak po stránce morální, tak fyzické. Nejméně deset z těchto prací přitom dosahuje významem a kvalitou na nejvyšší místa v mezinárodním kontextu.

Ing. arch. Ivan Plicka předseda ČKA

BUDE NÁDRAŽÍ V HAVÍŘOVĚ NAKONEC ZACHRÁNĚNO? V minulém vydání Bulletinu jsme informovali o nepříliš šťastném vývoji událostí kolem vlakového nádraží v Havířově. Ministerstvo kultury zamítlo podnět ČKA ve věci prohlášení této význačné dopravní stavby kulturní památkou.

Vlastník budovy, České dráhy, a. s., se přitom netají svým dlouhodobým záměrem nádražní halu ve vzácném bruselském stylu nahradit novou budovou financovanou z evropských dotací.

Rozhodnutí ministerstva, které neuznalo výjimečné kvality nádraží a stavbu tak prakticky odsoudilo k likvidaci, se pokusil zvrátit Národní památkový ústav, který jako dotčený orgán podal rozklad vůči rozhodnutí ministerstva. V rozkladovém řízení byl na konci února 2015 návrh nakonec zamítnut. Již předešlé vyjádření Ministerstva kultury přitom vedlo k obrovskému znepokojení odborné i laické veřejnosti. Před sídlo ministerstva proto na konci října 2014 přišlo demonstrovat zhruba tři sta lidí.

Pozitivní roli však nakonec sehrála obměna radnice po komunálních

Koupaliště Zábrdovice, 1929-1931 (pro 12 000 návštěvníků)

akad. arch. Jan Sapák člen představenstva ČKA

ním orgánu Komory nějak vyvážena částečnou (a navíc velmi nejistou) finanční úsporou na provozu tohoto orgánu, nemluvě o tom, že samotný provoz může být takovým opatřením silně ohrožen.

V roce 2013 byl náklad na dozorčí radu 520 tis. Kč, což činí méně než 2,5 % rozpočtu Komory (21,770 mil. Kč).

Dozorčí rada je toho názoru, že mají-li být hledány cesty pro snižování nákladů na provoz Komory, nemělo by to být sni-

ze k další eskalaci nepředvídatelnosti právního prostředí pro výstavbu, tedy i projektování staveb v Praze.

Jedním z poslání ČKA ze zákona je i péče o prostředí, ve kterém je projektová činnost vykonávána. Z tohoto důvodu vyzýváme vedení hl. m. Prahy i Ministerstva pro místní rozvoj ke smírnému řešení v podobě technické novely pražských stavebních předpisů, které bude vedeno zodpovědností za budoucnost hl. m. Prahy.

žováním již tak nízkých nákladů na mandatorní výdaje, ale omezením zbytných výdajů nemandatorních.

Ing. arch. Miroslav Holubec dozorčí rada ČKA

Stavovský soud se ohlíží za uplynulým rokem Stavovský soud v roce 2014 uskutečnil 11 zasedání disciplinárních řízení s autorizovanými osobami a pravomocně ukončil 24 disciplinárních kauz. Opakovaně se mezi nimi vyskytly případy zásahu do autorských práv, dále případ zakázané účasti v neregulérní architektonické soutěži, disciplinární řízení pro pomluvu jiné autorizované osoby

AKTUALITY

VYRAZILI JSME DO BOJE PROTI NEJNIŽŠÍ CENĚ 8. prosince 2014 proběhla společná tisková konference České komory architektů, České komory autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě (ČKAIT) a Svazu měst a obcí České republiky (SMOČR) s tématem nejnižší ceny. Po vyhodnocení dvouletého období užití zákona o veřejných zakázkách v praxi s jediným kritériem nejnižší cena všechny tři organizace spojuje obava z narůstajících rizik, které vedou k nekvalitní projektové dokumentaci stavby a následně k uživatelsky nehospodár-

ným a problematickým realizacím staveb. Obě komory zároveň kritizují zcela neodborný proces zadávání veřejných zakázek, jenž nemůže přinést kvalitní výsledek a efektivní vynaložení svěřených finančních prostředků. Na druhé straně pak stojí veřejní zadavatelé z oblasti státní správy a samosprávy, kteří jsou současným systémem mnohdy nuceni k tomu, aby sáhli po nejnižší nabídce, neboť v opačném případě riskují trestní stíhání. Řešením této situace je přitom stanovení jasných pravidel odborníky z oblasti plánování a výstavby, která příslušnému úředníkovi zodpovědnému za veřejné investice budou sloužit jako podklad při zadávání veřejné zakázky.

Obě komory nabízejí zpracování tohoto manuálu, který by měl obsahovat především definování rozsahu a obtížnosti projektových a stavebních prací a zároveň i jejich časovou a finanční náročnost. Všechny tyto atributy se podílejí na rozpoznání dobře sestavené nabídky účastníků výběrového řízení na veřejnou zakázku a dokážou včas odhalit na první dojem výhodnou nabídku, která však později naroste o hrozivé vícenáklady, jež mnohdy převyšují i samotnou původní cenu celé realizace. V případě neblaze proslulé zakázky na brněnský Justiční areál stavba nakonec stála 2,5× více, než se původně plánovalo. Nárůst zde představuje neuvěřitelných 250 %.

Manuál, jenž by ČKAIT a ČKA vypracovaly pro potřeby Ministerstva pro místní rozvoj a jenž by sloužil jako pomocná ruka při zadávání veřejných zakázek, může všechna tato negativa eliminovat a nastavit tak efektivní správu veřejných financí. ČKA i ČKAIT současně usilují o jasně definovaný způsob stanovení ceny (honoráře) za odbornou kreativní činnost. Honorářový řád jako podklad pro odpovědné stanovení předběžné ceny veřejné zakázky je základní informací pro klienta-stavebníka – veřejného zadavatele pro vytvoření názoru, jakou finanční částku má rezervovat ve svém záměru, aby dostal kvalifikovanou dokumentaci své stavby. Neurčuje pouze

a samozřejmě i neplacení členských příspěvků. Dále bylo vedeno řízení pro disciplinární provinění, spočívající v porušení povinností při používání autorizačního razítka, a také řízení z důvodu neprofesionálního výkonu povolání. Toto řízení ještě nebylo pravomocně ukončeno, neboť obviněná osoba se proti rozsudku odvolala k představenstvu.

Na loňské valné hromadě byl přijat nový Rozhodčí řád jako součást Dis-

cenu za projektovou dokumentaci, ale také obsah výkonů. Jedná se o standard pro kvalitní návrh stavby. Z tohoto důvodu byla také založena společná pracovní skupina ČKA a ČKAIT pro honoráře.

Více o problematice zákona o veřejných otázkách se dočtete v sekci Legislativa.

OLOVĚNÝ DUŠAN 2015

Vítězné práce Terezy Kupkové a Adama Řeháka

volbách, neboť nové vedení Havířova se vyslovilo pro zachování nádraží. Havířovské zastupitele k tomu vedlo přesvědčení, že podmínky evropské dotace, které České dráhy a spoluinvestor město Havířov na projekt nové nádražní budovy získaly, není možné v tuto chvíli dodržet. Ty je zavazovaly k realizaci projektu do konce roku 2015. Nyní je však evidentní, že investoři tento termín nemohou stihnout.

Nádraží nakonec památkou nebude. V médiích však nyní zaznívá, že vedení města plánuje nádražní halu postavenou v letech 1964–1969 rekonstruovat tak, aby vyhověla jak požadavkům odborníků, kteří chtějí stavbu zachovat, tak části veřejnosti, která si přeje stavbu modernizovat, aby lépe vyhovovala současnému provozu. Sdružení Důl architektury, dlouhodobě bojující za záchranu nádraží, nabídlo počátkem roku městu Havířov spolupráci na přepracování projektu, který bude podporovat rekonstrukci budovy nádraží a opravu přednádražního prostoru. Vedení města tuto nabídku přijalo a aktuálně probíhají jednání o dalším postupu.

12

Studentský Spolek posluchačů architektury při Fakultě architektury ČVUT v březnu uvedl již dvaadvacátý ročník Olověného Dušana, soutěže o nejlepší studentské projekty a ateliéry. Hodnocení proběhlo i letos ve dvou kategoriích, architektura a urbanismus a průmyslový design. V té první zasedli do

ciplinárního a smírčího řádu ČKA (viz § 86 a dále). V uplynulém roce byly ke Stavovskému soudu podány dva návrhy na zahájení rozhodčího řízení týkajícího se výsledků architektonických soutěží.

V jednom případě navrhovatel svůj návrh na zahájení rozhodčího řízení vzal zpět poté, co byl upozorněn na právní povahu nálezu, který se v ukončeném rozhodčím řízení vydává.

Stavovský soud považuje za nutné upozornit budoucí navrhovatele rozhodčích řízení jednak na povinnost před zahájením řízení uhradit poplatek za rozhodčí řízení (viz § 102), a zejména pak na skutečnost, že rozhodčí nález, který je výsledkem rozhodčího řízení, nemůže účastníkům řízení ukládat povinnosti.

Může pouze konstatovat stav, zda v průběhu soutěže, respektive během jejího vyhodnocování došlo k porušení soutěž-

BULLETIN ČKA 1/15

13

poroty Markéta Zdebská z ateliéru BY architects v roli předsedkyně, Marek Jan Štěpán, držitel Grand Prix architektů za rok 2012, Viktor Vlach, zakládající člen ateliéru under-construction architects, a Jan Žalský, autorizovaný architekt a asistent na Škole architektury AVU. Druhou kategorii hodnotila tříčlenná porota ve složení Anna Marešová, držitelka Národní ceny za studentský design a autorka oceňovaných erotických pomůcek whoop.de.doo, Jan Dědek, mimo jiné držitel Red Dot Award 2009, a Martin Imrich, spoluzakladatel Koncern Design Studia.

Galavečer, jehož součástí bylo slavnostní vyhlášení výsledků Olověného Dušana 2015, proběhl 19. března v kině Lucerna v Praze. Kategorii architektura a urbanismus zcela ovládl jeden z nejmladších ateliérů na škole, ateliér Borise Redčenka a Vítězslava Dandy, jenž byl oceněn soškou Olověného Dušana za nejlepší ateliér. Mezi jednotlivci zvítězila Tereza Kupková, která právě pod vedením těchto architektů zpracovala projekt Dekompresní hranice historického jádra Chebu.

Sošky za průmyslový design si mezi sebou rovnoměrně rozdělily dva ateliéry, ten pod vedením Jana Jaroše a Daniela Gonzaleze si odnesl ocenění za nejlepší v rámci fakulty a Adam Řehák se svým projektem videoprojekce pro Pražské jaro zvítězil mezi jednotlivci a přinesl tak sošku do ateliéru Mariána Karla a Josefa Šafaříka.

Více informací a Olověném Dušanovi je k dispozici na www.spafa.cz.

ního řádu, či nikoliv. Toto konstatování v rozhodčím nálezu mohou následně účastníci soutěže (navrhovatelé) využít pro zvážení dalších právních kroků, například při podání právní žaloby.

Všechna pravomocně ukončená disciplinární rozhodnutí Stavovského soudu po nabytí právní moci jsou v anonymizované formě včetně odůvodnění rozsudků zveřejňována na webu ČKA pod následujícím odkazem:

https://www.cka.cz/cs/cka/lide-v-cka/ samospravne-organy/stavovsky-soud/ rozhodnuti-stavovskeho-soudu-cka.

Ing. arch. Václav Šebek předseda Stavovského soudu Mgr. Eva Faltusová právní oddělení Kanceláře ČKA

Foto: Paneláci

AKCE A ZÁŠTITY

SERVIS

14

Výstava

PŘÍBĚH PANELÁKU V PARDUBICKÉM KRAJI 4. 2.–19. 4. 2015 Jindřišská/Jiřího z Poděbrad, Pardubice-Karlovina Pořadatel: Paneláci „Rádi bychom ukázali, že všechna sídliště nejsou stejná, že to nutně nemusejí být monotónní shluky krabic vyprojektované anonymním týmem v projekčním ústavu,“ vysvětluje hlavní autorka projektu Lucie Zadražilová z Uměleckoprůmyslového muzea v Praze. Výstava proto přiblíží vybraná panelová sídliště od 40. let do současnosti. Pardubické sídliště Dukla se stavělo od konce 40. do konce 50. let a jeho podobu ovlivnila doktrína socialistického realismu. Rozsáhlé Polabiny jsou ukázkou urbanistického a správního řešení sídlištní výstavby na principu okrsků, z nichž první dva pocházejí ze 60. let.

V sousedství historického jádra Pardubic vyrostlo na přelomu 70. a 80. let sídliště Karlovina s kompozicí z věžových a deskových domů. Nejmladším celkem v našem výběru je „mikrosídliště“ Dašická z druhé poloviny 80. let, kde je použita atypová stavební konstrukce sestávající z lichoběžníkových panelů a cihelné dozdívky. Fasády tvoří bílý a modrošedý keramický obklad kontrastující s červenými rámy oken – je těžké uvěřit, že i takhle může vypadat panelák. Výběr doplňuje sídliště Komenského náměstí v Litomyšli, jehož původní řešení je po architektonické i urbanistické stránce poměrně banální, velice zajímavá je však úprava, jakou mu v letech 2001–2002 vtiskl ateliér Josefa Pleskota. Výstava se rovněž věnuje otázkám urbanismu, dispozicím bytů, umělecké výzdobě sídlišť, stavebním technologiím či věkové i vzdělanostní struktuře obyvatel. www.panelaci.cz

Konference

FESTIVAL MODULÁRNÍ ARCHITEKTURY 23. 4. 2015 Moravská galerie, Brno Pořadatel: Arch For People V rámci festivalu se představí různorodé podoby současné modulární architektury a festival by měl poukázat na přednosti i negativa soudobého modulárního stavění. Cílem je vyvolat diskusi nad možnými podobami a možnostmi modulární architektury v kontextu využití veřejného prostoru a ve společnosti rezonujících sociálních témat, jako jsou bydlení, školství nebo řešení krizových situací – v současnosti nejčastěji řešených témat a zadání modulární architektury. Ta se stává i v ČR stále populárnější, například díky novému pavilonu EXPO 2015 v Miláně, jenž bude jedním z témat festivalu. V rámci festivalu bude celodenní mezinárodní konference, třídenní studentský workshop, odborný sborník, výstavy a instalace modulárních objektů ve veřejném prostoru v Brně. Na konferenci budou přednášet jak světově uznávaní architekti se zkušeností s modulární architekturou, tak i sociologové, občanští aktivisté nebo zástupci veřejných institucí. Hlavním hostem bude chilský architekt Sebastiano Irarrazabal. Festival se koná pod záštitou ČKA. www.archforpeople.cz

15 Národní cena BigMat 2013 za Českou republiku - Památník obětem komunismu v Liberci (Petr Janda, Josef Kocián, Aleš Kubalík, Jakub Našinec, Veronika Sávová)

BULLETIN ČKA 1/15

Soutěž

BIGMAT INTERNATIONAL ARCHITECTURE AWARD 2015 1. 5. 2015 (uzávěrka přihlášek) Pořadatel: Skupina BigMat

Mezinárodní soutěž pro architekty ze zemí, v nichž působí evropská síť stavebnin BigMat. Z každé účastnické země odborná porota, která má i českého zástupce v osobě architekta Martina Rajniše, vybere celkem 20 projektů a z nich pak tři nejlepší, které se zúčastní finále soutěže v Berlíně. Organizátor předpokládá celkem zhruba 800 přihlášených projektů.

Novinkou druhého ročníku ceny je spuštění vícejazyčného blogu BMIAA, jenž má být jakousi agendou a on-line přehledem novinek z oblasti architektury a klade si za cíl stát se mezinárodní referencí na poli architektury. Je určen osobám, jež se zajímají o poslední novinky a o důležité kulturní události spojené s oborem. BMIAA se zaměřuje především na ty země, kde má zaštiťující společnost BigMat své zastoupení: Belgie (Valonsko), Španělsko, Francie, Portugalsko, Itálie a Česká republika. Akce získala záštitu ČKA. www.architectureaward.bigmat.com

Konference

KRAJINY V POHRANIČÍ „LIDÉ-CÍTĚNÍ-KRAJINAŘEŠENÍ“ 14.–16. 5. 2015 Plzeň Pořadatel: Evropské hlavní město kultury Plzeň 2015 Cílem konference je zamyšlení nad děním, které vede k utváření trvale udržitelných společností žijících podél státních hranic. Pohraničí často bývá citlivým místem. Hranice, vnímaná jako bariéra, je bariérou pouze v našich představách. Stačí, abychom něco vnímali jako mez, a lidé z toho pro druhé mez udělají. S vědomím, že sdílíme stejnou vodu stékající z hor a dýcháme kolem sebe stejný vzduch, bychom se jako Evropané měli cítit volní jako ptáci přelétající krajinou. Evropské hlavní město kultury 2015 otevřelo příležitost zasednout ke stolu a udat nový směr debatám o vývoji těchto společenství, kdy se hranice odsouvá stranou a vzniká krajina bez bariér.

Konference se zaměří na všechny aspekty trvale udržitelného rozvoje, pozornost bude věnovat novým doporučením, která mohou přispět k vyrovnanému, prosperujícímu a šťastnému životu. První dva dny konference se budou zabývat tématy: Znovunalezení českoněmeckých tradic, Obnova kulturní krajiny, Oživení trvale udržitelného životního stylu a Opětovné sjednocení příhraničního společenství. Třetí den konference bude zahájena instalace krajinného umění v obci Výškovice u Chodové Plané. Setkání je otevřeno vládním představitelům, zástupcům obecních a krajských úřadů, vědcům, nezávislým odborníkům a veřejnoprávním, soukromoprávním a nevládním organizacím. Pracovními jazyky jsou angličtina, čeština a němčina. Konference se koná pod záštitou ČKA. www.plzen2015.cz

16

Vila v Tróji, Alena Šrámková. Foto: Rudolf Skopec

SERVIS

Přednášky

ARCHITEKTKY 14. 5. a 4. 6. 2015 Veletržní palác, Praha Pořadatel: KRUH Nový přednáškový cyklus Architektky věnuje prostor pozoruhodným ženám, které spojily svůj život s architekturou. Od března do prosince se v Praze představí významné české i zahraniční architektky, zakladatelky a kreativní ředitelky úspěšných českých i evropských studií, jejichž realizace uspěly v mezinárodním měřítku. Iniciátorka cyklu Marcela Steinbachová říká: „Již několik let jsme svědky toho, že významná architektonická studia jsou zakládána ženami. Řada z nich stojí za výraznými realizacemi a ovlivňuje podobu současné ‚velké architektury‘. Uznání se dostává i čím dál více architektkám v rámci muslimského a třetího světa. Další z žen se aktivně podílejí na tvorbě podmínek, ve kterých architektura vzniká.

Nejde nám o konfrontaci pohlaví, reagujeme spíše na zřetelný fenomén. Série přednášek zároveň vytváří prostor pro konfrontaci lokálního a mezinárodního prostředí, vybízí k výměně zkušeností a snad i motivaci studentek architektury k samostatné tvorbě“.

Pozvání občanského sdružení KRUH přijaly architektka a zakladatelka Studia Mecanoo Francine Houben, Kristine Jensen (Kristine Jensens Tegnestue), která vystoupí společně s Iwonou Wilczek z polského studia db2 architekci. O svých vizích a zkušenostech budou následně během podzimní části programu v Praze přednášet i Dorte Mandrup Poulsen (dorte mandrup arkitekter) a Caroline Bos z holandského UNStudia, která stojí za realizací Erasmova mostu v Rotterdamu či Muzea Mercedes Benz ve Stuttgartu. Projekt navazuje na uskutečněný projekt Povolání architekt(ka) (2003) i přednášky významných francouzských architektek Manuelle Gautrand a Anne Lacaton v rámci série Metamorfózy měst (2013). Cyklus probíhá pod záštitou ČKA. www.kruh.info

Konference

KŘIŽOVATKY ARCHITEKTURY 3. 6. 2015, 8.30–16 hodin Kulturní sál Českých drah, Hlavní nádraží v Praze Pořadatel: ABF Sedmý ročník konference otevře celospolečensky aktuální téma: dopad vlivu železnice na urbanismus města vs. vracení ploch zpět městům a hledání nové funkce. Téma konference navazuje na výročí 170 let příjezdu prvního vlaku do Prahy a oslavy železnice po ČR. K diskusi budou přizvány všechny zájmové skupiny, kterými jsou především zástupci měst a obcí, dále památkáři, architekti, urbanisté, akademická obec, developeři, studenti a média. Konference je rozdělena do čtyř bloků. Úvodní (historicko-vývojový) představí vliv železnice na rozvoj území, nádraží jako architektonický typ od 19. do 21. století. Druhá sekce je věnována památkové ochraně železniční infrastruktury, definici kulturních a památkových hodnot, jejich zachování. Třetí blok se zaměří na nové funkce nádražních budov, územní plány hledající cesty pro železnice či majetkoprávní aspekty. Závěrečná část prozkoumá vliv železnice na urbanismus měst. Těšit se rovněž můžete na bohatý doprovodný program. Konference byla zařazena do programu celoživotního profesního vzdělávání České komory architektů.

Vzdělávací program je ohodnocen 5 kreditními body. Akce rovněž získala záštitu ČKA. www.krizovatkyarchitektury.cz

17

High Line, The Rail Yards. Foto: Iwan Baan

BULLETIN ČKA 1/15

Konference

RESITE 18.–19. 6. 2015 Hala Fórum Karlín, Praha Pořadatel: reSITE, Institut plánování a rozvoje hl. m. Prahy Již počtvrté se v Praze sejdou urbanisté, politici, inovátoři a finančníci z celé Evropy, aby diskutovali o zlepšování kvality života ve městech. Letošním tématem bude Sdílené město jako řešení pro akutní problémy naší doby – nedostatek zdrojů, nedostatek prostoru a jeho špatné využití či neschopnost probudit zájem obyvatel o veřejné dění. Sdílení bydlení, kanceláří nebo automobilů nám umožňuje efektivněji a ekonomičtěji využívat cenné zdroje, mezi které patří především omezený městský prostor. Současně však nabízí i nové možnosti pro spolupráci, posilování sounáležitosti a tvorbu nových partnerství. Hlavní diskusní panely jsou připraveny na následující témata: spolupráce veřejného a soukromého sektoru, ovlivňování utváření sociálních sítí ve městě technologiemi, řešení sociálních nerovností ve městech a strategie komunikace s občany. Konference se zúčastní odborníci na sdílený prostor – americký urbanista a kritik architektury Michael Sorkin, autor krajinářského řešení úspěšného parku High Line v New Yorku James Corner, novinář a urbanista, zakladatel The Fast Company a člen Světového ekonomického fóra Greg Lindsay, komik a bývalý starosta Reykjavíku Jon Gnarr nebo rakouská architektka Gabu Heindl, která bojuje proti diskriminaci ve veřejném prostoru. Konference se koná pod záštitou Ministerstva zahraničních věcí, Ministerstva pro místní rozvoj, Ministerstva životního prostředí, České komory architektů a Velvyslanectví Spojených států v Praze.

Organizátoři akce nabízejí 20 % slevu na konferenci pro členy ČKA. Více informací na e-mailu zuzana.hoskova@ cka.cc. www.resite.cz

Soutěž

YOUNG ARCHITECT AWARD 2015 2. 7. 2015, 15 hodin (uzávěrka přihlášek) Pořadatel: ABF Účelem soutěžní přehlídky je zmapovat tvorbu studentů a mladých začínajících architektů do 33 let, pomoci najít mladým tvůrcům místo na současné architektonické scéně, zapojit je do tvorby kvalitního veřejného prostoru, přiblížit architekturu široké veřejnosti, podpořit veřejnou diskusi o architektuře a získat různé pohledy na nové využití starých míst a objektů v kontextu krajiny, venkovských sídel a měst. Téma letošní soutěžní přehlídky je Nový život pro stará místa – Udržitelný rozvoj prostředí. Bude se věnovat rekonstrukcím, konverzím, revitalizacím, adaptacím, novostavbám či doplnění nevyužitých prostor. Výsledky soutěže budou známy v polovině září. Odborná porota zasedne ve složení: →→ Michal Šourek, FSv ČVUT v Praze, MS architekti, Stavební fórum – předseda poroty →→ Marie Petrová, členka Výboru pro municipality Rady vlády pro udržitelný rozvoj, MŽP →→ Jaroslav Wertig, A69 – architekti →→ Adam Gebrian, propagátor a kritik architektury →→ Josef Pechar, Nadace Nadání Josefa, Marie a Zdeňky Hlávkových Soutěž probíhá pod záštitou ČKA. www.yaa.cz

SERVIS

Ján STEMPEL Jan Jakub TESAŘ Ondřej BENEŠ

18

Jan Jakub TESAŘ O RODINNÝCH DOMECH – ROZHOVORY S ARCHITEKTY

Vendula ŠAFÁŘOVÁ Soňa FRÍDLOVÁ (ed.)

MĚSTSKÉ ZÁSAHY OSTRAVA 2013

CZECH HOUSES

NOVÉ KNIHY

Vydal KANT – Karel Kerlický (2014) Jakých bylo uplynulých 25 let české architektury? Obstojí místní architektura v souboji se zahraniční konkurencí? Jak vypadá individuální forma bydlení u nás?

Na tyto otázky hledá odpovědi publikace Czech Houses (České domy) od tří českých architektů. Kniha vychází v angličtině a je doplněna českým souhrnným překladem textové části. Autoři v úvodu čtenáře stručně seznámí s podstatnými změnami v české společnosti, které měly na specifičnost domácí architektury vliv. Svoji roli sehrává i konfrontace se zahraničními trendy. V ohnisku zájmu však nestojí odosobněná architektura pro architekturu, která se snaží trendově zaujmout, nýbrž esenciální smysl rodinného domu: „Po rehabilitaci rodinných sídel po roce 1989 přichází na pořad dne rehabilitace veřejného prostoru. Domov, dům, krajina, region se stává místem, kde se odehrává obnova, regenerace, oproštění a uvědomění si podstatných východisek. Veřejný prostor, jako komunikativní prostor par excellence, se stává místem utváření neformálních, přirozených vztahů a kontaktů. Individuální bydlení vytváří k tomuto veřejnému prostoru potřebný smysluplný protipól.

Takto lze asi nejlépe rozumět významu individuálního rodinného bydlení – ne ve smyslu předhánění se v náročnosti architektonického a materiálového řešení, ale ve smyslu zakotvení a zhodnocování tradice, vazby na místo, krajinu, region, zemi.“ Kniha nejen pro architekty obsahuje také rozsáhlou fotografickou a výkresovou dokumentaci ve stejném měřítku u každé stavby, díky čemuž je možné srovnávat velikost a uspořádání jednotlivých dispozic. Publikaci vhodně doplňují recenze od Eugena Asseho, Ákose Moravánszkého a Adama Gebriana, které kritickým okem hodnotí úroveň českých rodinných domů.

Vydalo České vysoké učení technické v Praze (2014) Kniha vznikla na základě rozhovorů pro časopis Architekt. Zpovídanými kolegy Jana Tesaře byli např. Pavel Nasadil, Peter Lacko, Kamil Mrva, Zdeněk Fránek či Luděk Rýzner. Publikaci recenzoval Ján Stempel a Petr Hrůša, vyšla pod záštitou ČKA.

Ondřej ŠEFCŮ

Vydala Katedra architektury VŠB TUO v Ostravě (2014) Že to v Ostravě žije, se šušká už hodně dlouho. Nyní je to však k vidění i na papíře – tedy v tomto katalogu ostravské katedry architektury, jenž vyšel ke stejnojmenné výstavě. Publikace mapuje projekt, který poskytl možnost obyvatelům, ale i odborníkům nejen z oblasti architektury vyjádřit se k městu, v němž žijí. Návrhy na změny, jež by Ostravané uvítali, jsou předkládány formou vizuálně zpracovaných projektů, provedených způsobem tradičních architektonických návrhů ve formátu A1. Publikace prezentuje nejcharakterističtější vizualizace každého „zásahu“ a je pomyslně dělena do tří sekcí. První se zaobírá tématem obnovy a humanizací prostoru, druhá obsahuje v tuto chvíli nerealizovatelné vize a třetí prezentuje akce zamýšlené jako provokace, vtip, manifest či volání o pomoc.

Více o projektu naleznete na www. mestskezasahyostrava.cz

OD JESKYNĚ KE KATEDRÁLE. PŘÍRUČKA PRO HRAVÉ ARCHITEKTY Vydala Grada (2014) „Rychlokurz“ o architektuře je primárně určen dětem a mládeži, zalíbení v něm však najde každý příznivec architektury i poctivého humoru. Publikaci napsal a ilustroval architekt a teoretik architektury a dlouholetý odborný pracovník Národního památkového ústavu Ondřej Šefců. Je doplněna jednostránkovými komiksy k vybraným tématům od jeskynních maleb až po stavbu vysílače a hotelu Ještěd. Ve formě vtipně psaných glos se například dozvíte, že gotické chrámy vděčí za svou podobu pekelníkovi, dále že jen málo zbývalo k tomu, aby v Karlovu mostu kromě vajec skončila i klobása, či že nejen Norman Foster se ve své tvorbě nechal inspirovat zeleninou.

Vladimír ŠLAPETA ADOLF BENŠ (1894–1982), ARCHITEKTONICKÉ DÍLO Vydala Nadace Charty 77 (2014) Význačný český architekt Adolf Benš se při příležitosti stodvacátého výročí od

BULLETIN ČKA 1/15 levicové avantgardy, jejíž některé myšlenky byly postupně přetaveny do socialistického vnímání světa a odrážely se na podobě bydlení v Československu.

Richard Buckminster FULLER O VZDĚLÁNÍ Vydala Mox Nox (2014)

Benjamin FRAGNER Vladislava VALCHÁŘOVÁ Industriální topografie / Architektura konverzí Vydalo ČVUT, Výzkumné centrum průmyslového dědictví Fakulty architektury (2014)

Kimberly ELMAN ZARECOROVÁ UTVÁŘENÍ SOCIALISTICKÉ MODERNITY. BYDLENÍ V ČESKOSLOVENSKU V LETECH 1945–1960 Vydala Academia (2015) Základem knihy je dizertační práce mladé Američanky, která našla zalíbení ve fenoménu českých panelových domů.

Představuje zajímavý pohled „zvenčí“ na architekturu spjatou s naší socialistickou minulostí a boří některá zaběhnutá klišé. Vydavatel ke své čerstvé novince uvádí: „V myslích laické veřejnosti i většiny architektů je poválečná česká a slovenská architektura a její typické projevy – sorela a panelová sídliště – spojena s představou vnuceného sovětského kulturního importu. Kniha Kimberly Elman Zarecorové ukazuje, jak je tento obecně přijímaný výklad zjednodušený.“ Vedle „sovětských“ sil totiž autorka poukazuje na činnost profesních spolků a existenci politických institucí, které se podílely na poválečném směřování země. Zohledňuje kontext meziválečné

Více než dvousetstránková publikace soustřeďuje využití bývalých industriálních budov a areálů v České republice z let 2005 až 2015. Výběr 42 realizací vychází z projektu Industriální topografie Výzkumného centra průmyslového dědictví Fakulty architektury ČVUT v Praze.

Námět knihy je aktuální i atraktivní zároveň, neboť zájem veřejnosti o průmyslové dědictví související s konverzí opuštěných skladů, textilek, továrních hal, pivovarů, hutí či elektráren neustále roste. Kniha je rozdělena do čtyř kategorií, jež zrcadlí různorodé přístupy v nakládání s industriálním odkazem. Úvodn í texty a doprovodné zprávy k jednotlivým realizacím jsou sice úsporné, avšak věcné a vypovídající zároveň. Kvalitní fotografickou dokumentaci doplňují půdorysy a další technické výkresy. Za zmínku stojí i zdařilá grafická úprava knihy, o niž se zasloužil Jan Forejt. Publikace vychází v česko-anglickém znění. Byla vydána při příležitosti konání stejnojmenné výstavy ve spolupráci s Galerií Jaroslava Fragnera, platformou Industriální stopy a Kolegiem pro technické památky ČKAIT & ČSSI a s jejich podporou. Konference Industriální stopy 2014 / Čtvrt století poté proběhla v srpnu loňského roku pod záštitou ČKA.

RECENZE KNIH

narození dočkal monografie, kterou ve spolupráci s Nadací Charty 77 připravili jeho bývalí žáci. Zároveň proběhne výstava, jež bude financována z prodeje této publikace. Její součástí bude panel se jmény těch, kteří se na financování podíleli. Kniha zachycuje důležité momenty Benšova profesního života. Známý je především širokým polem své působnosti – od návrhů mostů až po sociální bydlení zaměstnanců společnosti Baťa, vedle kubizujících vil pro střední vrstvu. Jejím nejzářnějším příkladem je Divišova vila, postavená mezi lety 1929 a 1930, která se dostala do prestižního přehledu F. R. S. Yorka The Modern House.

Tvůrci publikace členům ČKA nabízí koupi jednoho nebo více výtisků za zvýhodněnou cenu 1000 Kč. Knihu je možné si objednat na adrese Nadace Charty 77 (Melantrichova 5, Praha 1, tel.: 224 214 452, e-mail: nadace77@ bariery.cz). Zakoupením knihy přispějete na plánovanou výstavu.

19

Richard Buckminster „Bucky“ Fuller, narozený v roce 1895, je znám nejen jako „ten, kterého dvakrát vyhodili z Harvardu“, ale především jako výjimečný americký architekt, teoretik, designér, vizionář a myslitel.

Výzkumy a svérázná bádání na poli úspornosti či energetické nenáročnosti autora dovedly až k vytvoření modulárního stavebního systému Stockade (1927), levného a dostupného domu Dymaxion (1928) a úsporného automobilu Dymaxion pro jedenáct pasažérů (1937) nebo k vynálezu geodetické kupole (1949).

O mnoho později, tedy až v osmdesátých letech (zemřel v roce 1983), byly po Buckym pojmenovány karbonové molekuly tvořené atomy uhlíku. Jsou koncipované do vrstev z pěti- a šestiúhelníků s atomy ve vrcholech a prostorově svinuté do uzavřeného tvaru – tedy uspořádání, jejichž mimořádné statické a prostorové vlastnosti Bucky zkoumal desítky let.

Pozoruhodný byl jeho záměr překrýt kupolí o průměru tří kilometrů střední část Manhattanu, ještě pozoruhodnější je srovnání této vize (ovlivněné hrozbou jaderné katastrofy) s koncepty Václava Ciglera ze stejných, tedy šedesátých let.

V českém prostředí měl Bucky asi největší vliv na formování osobností okolo liberecké Školky. Vzdát hold mu chtěli umístěním takzvaných Buckminsterových kupolí na střeše nedávno zdemolovaného OD Ještěd v Liberci. Další objekt, kde je jeho vliv jednoznačně patrný, je u projektu horní stanice lanovky na Sněžku z počátku sedmdesátých let, kde se opět objevila Buckminsterova kupole. Tento objekt svou technologickou náročností překračoval do té doby ve Školce SIAL ještě romanticky chápaný „mašinismus“. Dnes v českém prostředí odkazy na Buckyho myšlenky zaznívají především v textech a pracích Mirko Bauma.

Richard Buckminster Fuller vydal celkem 28 knih. Kniha O vzdělání poprvé

SERVIS vyšla roku 1962, tedy v době, kdy se autor již intenzivně věnoval přednáškové a vzdělávací činnosti po celém světě.

K architektům, kteří se jím cítí být přímo ovlivněni, patří mimo jiné Norman Foster, Richard Rogers nebo Renzo Piano.

Právě vzdělání autor přikládal mimořádný význam. Vzdělání pro autora ale není ledasjaký proces – není to suchopárná akademická činnost, ale stále aktivní ohledávání a doslova smyslové ohmatávání těch nejprostších a nejjednodušších, zdánlivě samozřejmých věcí, stavů, činností, procesů nebo myšlenek.

Pro objasnění si můžeme pomoci citátem z knihy: „Dělám s dětmi takový pokus – musíte se k dětem dostat hned zkraje, než převezmou příliš mnoho mýtů. Udělal jsem papírový model člověka a přilepil ho nohama ke glóbusu a na jednu stranu umístil světlo. Ukazoval jsem jim, jak se délka stínu prodlužuje, když se glóbus otáčí, až je nakonec celý ve stínu.

Když to ukážete dětem, vidí věci tak, jak jsou, dokážou doopravdy pochopit, jak se Země pohybuje kolem Slunce, aniž je to vidět.“ Můžeme doplnit, že navrhoval i změnit názvy pro východ a západ slunce, aby pojmy lépe odpovídaly faktu, zda se pohybuje Slunce, nebo Země.

Již některé názvy kapitol v knize O vzdělání nám o obsahu napoví mnoho: prolomené skořápky přípustné vědomosti, automatizace vzdělávání – jak dát učenci možnost vrátit se ke studiu, přírodní a humanitní vědy, mystika omylu, děti – opravdoví vědci, kde bude svět v roce 2025 nebo zítřky učení – vzdělání pro měnící se svět.

V knize se můžeme dočíst o utopických vizích v jejich nejkrajnějších podobách. Vize jsou vždy naplněny obrovskou silou, obrovským optimismem, velkou pokorou a erudicí. Ale také odpovědností, a proto čtenáře nepřekvapí požadavek „začínat od celého vesmíru“.

Autor si jednoduchými, pragmatickými a ověřitelnými postupy dokáže získat odstup od dějů a událostí, které se jeví jako na první pohled nevyhnutelné či nezpochybnitelné. Vytváří jiný náhled na realitu, skutečnost a na tíži naší současné situace. Autor nám tak systematicky ukazuje, že jakýkoli bezvýchodný stav je pouze výzvou, za kterou bychom měli být vlastně vděční.

Toto vše – v době, kdy bychom stále aktivněji a uvědoměleji měli hledat smysl svého vlastního konání – zdaleka není málo.

20 CELOŽIVOTNÍ PROFESNÍ VZDĚLÁVÁNÍ Heluz od A do Z AZ Promo, s. r. o.

1. 4. 2015, Hradec Králové, 3 body 8. 4. 2015, České Budějovice, 3 body 16. 4. 2015, Plzeň, 3 body Barbora FAIGLOVÁ Katka HAVLÍKOVÁ URBEX. OPUŠTĚNÁ MÍSTA V ČECHÁCH

Střechy, fasády a zateplení objektů AZ Promo, s. r. o.

9. 4. 2015, Praha, 2 body 15. 4. 2015, Ostrava, 2 body 22. 4. 2015, Ústí nad Labem, 2 body 14. 5. 2015, Hradec Králové, 2 body

Vydala Grada (2014) Tato kniha nabízí základní přehled patnácti objektů a čtenář se dozví především to, že jsou zchátralé a že se s tím pravděpodobně již nedá nic dělat. Osmdesát procent obsahu však tvoří krásné fotografie. Je škoda, že knize chybí předmluva, která by vysvětlila, co autorky vydáním knihy zamýšlely a co by publikace měla čtenářům dát. Náročnější čtenář tedy při listování stále pátrá po odpovědi na otázku, co je cílem knihy. Důležitou informací, která kniha předává, je, že existuje pojem a „koníček“ URBEX. Což je sice zajímavé, ale stejné informace se dají zjistit i na webových stránkách autorek, na něž má kniha čtenáře navést.

Publikace je zajímavá, nicméně klade více otázek, než jich dokáže zodpovědět. Chybí například informativní část o zmiňovaných budovách, detailně popsaný osud lidí, kteří tam žili, rozvinutí historických faktů a příběhů obyvatel i autorů architektů.

Více o projektu na www.urbex.cz.

Design Roadshow 2015 DENDRIT Consulting, s. r. o.

9. 4. 2015, Karlovy Vary, 2 body 6. 4. 2015, Ústí nad Labem, 2 body 23. 4. 2015, Zlín, 2 body Zajištění kvality pasivních a nulových domů Centrum pasivního domu 15.–17. 4. 2015, Rychnov nad Kněžnou, 4 body Řízení výstavbových projektů Betonconsult, s. r. o.

20. 4. 2015, Praha, 2 body Ekologicky šetrné a energeticky úsporné stavby AZ Promo, s. r. o.

21. 4. 2015, Hradec Králové, 2 body 12. 5. 2015, České Budějovice, 2 body 20. mezinárodní sympozium MOSTY 2015 SEKURKON, s. r. o., Praha 23. 4. 2015, Brno 4 body

Ing. arch. Lucie Chytilová Moderní materiály a technologie pro výstavbu RD a obytných budov AZ Promo, s. r. o.

28. 4. 2015, České Budějovice, 2 body 30. 4. 2015, Plzeň, 2 body 2. 6. 2015, Praha, 2 body 9. 6. 2015, Brno, 2 body Rekreace a ochrana přírody – s člověkem ruku v ruce Mendelova univerzita Brno 3. 5. 2015, Brno, 3 body Navrhování pasivních a nulových domů Centrum pasivního domu 4.–8. 5. 2015, Brno, 2 body

Ing. arch. Ondřej Beneš, Ph. D. Smluvní podmínky FIDIC v česku i zahraničí SEKURKON, s. r. o., Praha 14. 5. 2015, Praha, 2 body

BULLETIN ČKA 1/15 Stavební zákon, velká novela účinná od 1. 1. 2013 SEKURKON, s. r. o., Praha 19. 5. 2015, Praha, 2 body Energeticky šetrné a energeticky úsporné stavby AZ Promo, s. r. o.

20. 5. 2015, Ostrava, 2 body Více informací na www.cka.cz/cs/pro -architekty/celozivotni-vzdelavani/vzdelavaci-akce-cpv-v-roce-2015

PRÁVNÍ SPORY VÁS MOHOU STÁT STATISÍCE, JE VŠAK MOŽNÉ SE PROTI NIM POJISTIT MARSH, s. r. o., ve spolupráci s pojišťovnou D. A. S. Rechtsschutz AG, pobočka pro ČR, představuje exkluzivní pojistný produkt určený všem členům ČKA. Jedná se o pojištění právní ochrany architekta-podnikatele, které nabízí možnost využít služeb právníka NONSTOP na telefonu 24 hodin denně a 7 dní v týdnu.

Produkt je určen pro fyzické osoby, ale také pro všechny společnosti, které čas od času potřebují právní radu, konzultaci či zastoupení a přivítají, když náklady buď zcela, anebo z velké části bude hradit pojišťovna.

Nový občanský zákoník přinesl řadu změn do všech oblastí podnikání.

Zaměřuje se na větší ochranu klienta, spravedlivější odškodnění a klade důraz na větší srozumitelnost smluv. To však může přinést větší počet sporů ve spotřebitelských vztazích, mnohdy soudních. Spory to mohou být nejen občanskoprávní, ale i trestněprávní. Služby poskytované advokátními kancelářemi nejsou levné a náklady na kvalifikovaného právního zástupce, soudní poplatky nebo znalecké posudky mohou vystoupat na velké částky. Pro představu: průměrná cena za jednu hodinu u advokáta představuje zhruba 800 Kč, cena za úkon minimálně 500 Kč, stanovisko nebo vypracování posudku od 4000 Kč atd.

Pojišťovna D. A. S. Rechtsschutz AG, pobočka pro ČR, vám poskytne právní služby, které již nemusíte hradit z vlastních peněz. Získejte po-

21 jištění právní ochrany vás a vaší firmy za cenu od 8000 Kč ročně až do 15 zaměstnanců (obdobné pojištění sjednané mimo tuto kampaň lze sjednat od 10 000 Kč do 17 500 Kč ročně). Členové ČKA mohou dále získat výrazné slevy na připojištění ve výši minimálně 20 % z ceny pojistného.

Sjednáním pojištění právní ochrany máte zajištěnu právní pomoc, pojišťovna může pomoci a její právníci vás mohou zastupovat: →→ při trestním stíhání, →→ při vymáhání pohledávek, nezaplacených faktur, →→ při sporech s finančním úřadem, →→ při sporech s pojišťovnou, pokud odmítne nebo zkrátí pojistné plnění, →→ při sporech se zaměstnanci, →→ při dopravní nehodě, poradíme jak postupovat, co sepsat a podepsat, →→ při způsobení dopravního přestupku, →→ při hrozbě odebrání řidičského průkazu.

Pojištění zahrnuje: →→ znalecké posudky, →→ náklady právních zástupců (i právníka dle vlastního výběru), →→ poplatky a náklady za soudní řízení.

Výhodou nabídky je možnost najmout si právníka, kterého znáte. Pokud nevěříte právníkům pojišťovny, nevadí, vezměte si svého právníka, pojišťovna jej zaplatí – sice pouze do výše tarifem daných částek, ale takto vám část nákladů ušetří!

Reference služby D. A. S. „Před několika lety jsem naprojektoval rodinný dům na okraji Prahy. Vše probíhalo bezproblémově až do chvíle, než se při dokončování fasády utrhl skleněný prvek, a co bylo nejhorší, zranil řemeslníka, který zde pracoval. Mně na stůl přistálo obvinění pro trestný čin z nedbalosti. Naštěstí jsem pojištěn u D. A. S. a celou věc jsem jim předal. Okamžitě mi bylo poskytnuto právní poradenství, ale nakonec celá věc skončila u soudu, D. A. S. mi přidělila právního zástupce a na vlastní náklady nechala vyrobit odborný posudek, který se nakonec ukázal jako klíčový. Vina byla na straně firmy, která stavbu prováděla. Díky pojištění právní ochrany v mém oboru podnikání jsem ušetřil mnoho nervů, peněz a času.“ Zdeněk, autorizovaný projektant „Jsem architekt a projektant, ale nikoliv právník. Proto když se mi ozval je-

den z mých bývalých klientů, pro kterého jsem navrhovala prodejnu potravin, s tím, že mu do stěn vzlíná vlhkost a ať s tím něco dělám, nevěděla jsem, co si mám počít. Protože mám sjednané pojištění právní ochrany u D. A. S., obrátila jsem se na ně s žádostí o právní pomoc.

Společnost se spojila s experty, kteří situaci prověřili a zjistili, že pochybila firma, která stavbu realizovala – oproti projektu špatně aplikovala hydroizolaci a další opatření, která vzlínání zabraňují. Byla jsem očištěna a zjistila jsem, že k řešení podobných věcí opravdu nejsem zavázána. Se společností D. A. S. jsem nadmíru spokojena.“ Libuše, autorizovaná architektka „Pracoval jsem na projektu rodinného domu. Bohužel jsem udělal chybu a naprojektoval jsem okna, která při realizování stavby nepasovala. Způsobil jsem svému klientovi škodu, ale jsem pro tyto případy pojištěn u odpovědnostní pojišťovny a škoda měla být podle smlouvy klientovi pojišťovnou proplacena. Nicméně to nebylo tak snadné, protože pojišťovna nechtěla z mnoha důvodů hradit to, na co mám ze smlouvy nárok. Nezbylo než využít služby D. A. S. a jejich právního aparátu. Ve sporu hájili mé zájmy a nakonec vše dobře dopadlo, klient byl odpovědnostní pojišťovnou odškodněn v plné výši, spor mezi mnou a klientem byl urovnán a stavba byla úspěšně dokončena.“ Roman, autorizovaný projektant „Není to tak dávno, co jsem na základě objednávky klienta vypracovala menší studii výstavby rodinného domu v chráněné krajinné oblasti. Klient si ji převzal, ale fakturu ve výši 30 000 Kč už nezaplatil s tím, že návrh stejně nevyužije. Musel jsem se obrátit na D. A. S., která pověřila a zaplatila mnou vybraného advokáta, který věc převzal a v soudním řízení mi částku od klienta vymohl.“ Jana, autorizovaná architektka Pro on-line sjednání navštivte webové stránky https://kampan.das.cz/architekt. Kód vaší kampaně je „ARCHITEKT“ Ing. Martina Peková Marsh, s. r. o.

LEGISLATIVA

22

NOVÉ ZÁKONY A PŘEDPISY

OTÁZKY A ODPOVĚDI

Pro lepší obeznámenost architektů s relevantní legislativou si dovolujeme upozornit na některé předpisy, které souvisejí s výkonem profese a k jejichž změnám došlo v poslední době.

Ve Sbírce zákonů České republiky jsou zákony a vyhlášky pravidelně zveřejňovány, viz www.mvcr.cz v rubrice Legislativa.

K možnosti změny ÚR v jeho části

Z předpisů uveřejněných ve Sbírce zákonů České republiky od 1. 10. 2014 do 31. 1. 2015 upozorňujeme zejména na: zákon č. 228/2014 Sb., kterým se mění zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a o změně některých zákonů (zákon o oceňování majetku), ve znění pozdějších předpisů Zavádí se definice osiřelého díla jako díla, u něhož není určen nebo nalezen jeho autor, a stanoví se speciální režim nakládání s takovýmito osiřelými díly. vyhlášku Ministerstva práce a sociálních věcí č. 281/2014 Sb., o hygienických požadavcích na prostory a provoz dětské skupiny do 12 dětí Jedná se o prováděcí vyhlášku k zákonu č. 247/2014 Sb., o poskytování služby péče o dítě v dětské skupině a o změně souvisejících zákonů. Stanoví minimální požadavky na skladbu místností, ve kterých budou umístěna zařízení péče o děti (jesle, školky), a na vybavení těchto místností. vyhlášku Ministerstva vnitra č. 221/2014 Sb., kterou se mění vyhláška č. 246/2001 Sb., o stanovení podmínek požární bezpečnosti a výkonu státního požárního dozoru (vyhláška o požární prevenci) Mimo jiné doplňuje do původního znění vyhlášky definice jednotlivých druhů staveb ve vztahu k míře požárního nebezpečí. zákon č. 267/2014 Sb., kterým se mění zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, a další související předpisy Předpis obsahuje celou řadu změn, za jednu z nejdůležitějších lze považovat stanovení horního limitu pro odpočet výdajů u osob samostatně výdělečně činných uplatňujících tzv. paušální výdaje – nově u živnostníků (s výjimkou řemeslných živností) lze uplatnit výdaje ve výši 60 % příjmů, maximálně však do částky 1 200 000 Kč. zákon č. 360/2014 Sb., kterým se mění zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony Předpis mimo jiné zpřesňuje vymezení staveb, které jsou předmětem tzv. první snížené daně z přidané hodnoty ve výši 15 %, a upravuje případy dodání a nájmu nemovitých věcí, které jsou od daně osvobozeny.

Ing. Mgr. Daniela Rybková právní oddělení Kanceláře ČKA

Jak postupovat v případě požadavku stavebníka na umístění stavby na pozemku, pro který bylo v minulosti vydáno pravomocné územní rozhodnutí? Požadavky stavebníka se od vydaného územního rozhodnutí odchylují. Předmětem vydaného územního rozhodnutí jsou vedle dotčeného pozemku též další pozemky v okolí. Nakolik musí případné nové územní rozhodnutí odpovídat původnímu?

Stavební zákon výslovně neřeší vztah pravomocného rozhodnutí na umístění stavby a záměrů budoucích. Pro vydání územního rozhodnutí není zákonem vyžadováno oznámení o upuštění od (již umístěného) stavebního záměru. Obvyklý výklad je však takový, že pravomocné rozhodnutí musí být nejprve zrušeno podle § 94 stavebního zákona. Toto je však možné, pouze pokud není v žádné části konzumováno, např. podáním žádosti o vydání stavebního povolení. V opačném případě rozhodnutí jako celek zrušit nelze a jediným řešením je jeho změna. Co se týče dotazu, nakolik jsou poměry na dotčeném pozemku vázány vydaným ÚR, je třeba konstatovat, že žádost o vydání rozhodnutí o umístění stavby (budeli se podávat nově) nelze posuzovat s ohledem na soulad s dříve vydaným územním rozhodnutím, a to zejména z toho důvodu, že pro takový postup není dán právní základ. Stavební úřad může a musí žádost posuzovat podle § 90 stavebního zákona. Vydané územní rozhodnutí, byť by pokrývalo území značného rozsahu, nelze zaměňovat s územně plánovací dokumentací. Stavební zákon navíc nestanoví povinnost, aby záměr odpovídal sousedním záměrům umístěným a povoleným, ale toliko realizovaným (neboť ty utvářejí charakter území a jeho architektonické a urbanistické hodnoty). V dotčené situaci je možné postupovat dvojím způsobem. Lze požádat o změnu vydaného ÚR, která se bude týkat pouze dotčené parcely podle § 94, nebo lze požádat o (nové) samostatné územní rozhodnutí, a to v případě, že bude předcházet zrušení ÚR v dotčené části. Tento postup nelze uplatnit, bylo-li ÚR již konzumováno. Volba postupu náleží stavebníkovi.

Ke zneužití autorského práva Architekt pro svého klienta navrhl rodinný dům a následně zpracoval dokumentaci pro územní rozhodnutí. Během spolupráce došlo k několika neshodám, jejichž výsledkem je vzájemná nechuť k jejímu dalšímu pokračování. Architekt nyní odmítá na projektu dále pracovat a uzavření licenční smlouvy podmiňuje velmi vysokým licenčním poplatkem (500 000 Kč) ze strany klienta, což se mi zdá nepřiměřené.

Klient mě nyní oslovil, abych v zakázce pokračoval. Za jakých podmínek mohu takovou zakázku přijmout?

Oblast autorského práva se řadí do soukromého práva, které je ovládáno právním principem smluvní volnosti. To znamená, že nikdo nemůže být nucen k uzavření smlouvy. Další ze zásad, kterými se soukromé právo řídí a která může v tomto případě nad zásadou smluvní volnosti převážit, je zásada odpovědnosti za jednání v rozporu s dobrými mravy.

V první řadě je třeba posoudit, zda výše licenčního poplatku požadovaná architektem je přiměřená. Vzhledem k tomu, že obvyklá výše licenčního poplatku není upravena v žádném právním předpise ani doporučení a je zásadně smluvní, není tato otázka zcela jednoznačná. Na pomoc si lze vzít metodu využívanou při oceňování licenčního poplatku soudními znalci. V případě projektů staveb se výše úplaty pro výhradní licenci stanovuje poměr-

BULLETIN ČKA 1/15 ným percentuálním podílem z celkového honoráře za dosud nezpracované fáze, tedy fáze, v nichž bude autorské dílo užito. Základní kalkulace se provádí s přihlédnutím k významu, charakteru a obtížnosti navrhované stavby; obvyklá sazba se pohybuje v rozpětí od 5 % do 15 % z honoráře jako celku, resp. z jednotlivých dosud neprovedených fází projektové přípravy a provedení stavby. V konkrétním případě bude výše přiměřeného licenčního poplatku vyplývat z plánovaných investičních nákladů na stavbu, z nichž se odvodí honorář za fáze plánované k provedení nastupujícím architektem. Z tohoto pohledu se zdá částka půl milionu být skutečně velmi vysoká, vzhledem k tomu, že se jedná o rodinný dům a licence se předává po zpracování dokumentace pro územní řízení. (Tato výše poplatku by odpovídala výši investičních nákladů minimálně 60 mil. Kč.) Lze mít pochybnosti, zda požadavek dotčeného projektanta je v souladu s dobrými mravy. Platí, že jednání v rozporu s dobrými mravy nepožívá právní ochrany. Zároveň dle § 26 Profesního a etického řádu ČKA platí, že architekt se má vyvarovat zneužití svých autorských práv. Popsaná situace, kdy architekt odmítá uzavření licenční smlouvy za přiměřených smluvních podmínek a zároveň nechce dále spolupracovat, by mohla naplnit právě tuto podstatu disciplinárního provinění. V případě, že projektant tímto jednáním způsobí klientovi škodu (např. v případě nutnosti nechat zpracovat novou dokumentaci by se tato rovnala honoráři za ni vč. škody způsobené časovou prodlevou), je možné požadovat její náhradu podle § 2909 občanského zákoníku. Doporučujeme vašemu klientovi apelovat na dosažení dohody s projektantem s po­‑ užitím výše rozepsané argumentace. Dalším krokem je podání žaloby na náhradu škody, případně podnět k zahájení disciplinárního řízení.

Co se týče vašeho působení v zakázce, nelze zřejmě doporučit její přijetí dříve, než bude situace právně vyjasněná.

Samozřejmě si můžete udělat názor na to, zda projektant postupuje v rozporu s dobrými mravy, nicméně faktem zůstává, že pokud budete dokumentaci rozpracovávat dále bez licence, sám se dopouštíte zásahu do autorských práv, který je postižitelný jak podle profesních předpisů, tak u soudu.

K sankcím za chyby v projektu V rámci veřejné zakázky na zpracování projektové dokumentace mi byl předložen návrh smlouvy, ve kterém je uvedeno, že jako projektant odpovídám za správnost a úplnost výkazu výměr a že případné rozdíly (vícenáklady) musím klientovi uhradit. Je takový požadavek klienta v souladu se zákonem? Vztahuje se na tento případ profesní pojištění?

Obecně platí, že klient a projektant si ve smlouvě mohou upravit práva a povinnosti na základě vzájemné dohody, zákon stanoví pouze určité minimální limity. Požadavek klienta, aby projektant odpovídal za správnost a úplnost výkazu výměr, tedy není možné označit za nezákonný. Je pravda, že u veřejných zakázek je možnost uchazeče o veřejnou zakázku ovlivnit obsah smlouvy obvykle značně omezena (zadavatelé obvykle nepřipouští jakékoli úpravy smlouvy), nicméně stále tu zůstává právo potenciálního uchazeče rozhodnout se, zda se za daných podmínek vůbec chce o veřejnou zakázku ucházet.

Pokud smlouvu s takto nastavenými podmínkami podepíše, je jí poté vázán.

Uplatnění vzniklé škody v rámci pojištění odpovědnosti za škody způsobené výkonem profese v rozsahu základního hromadného pojištění zprostředkovaného Komorou je problematické. Pojišťovna odmítá v takových případech plnit s argumentem, že na straně klienta žádná škoda nevznikla. Předpokládáme nicméně, že by bylo možné sjednat nadstandardní pojištění, které by zahrnovalo i takovéto případy.

23 Lze doporučit, aby si každý před podpisem smlouvy řádně zvážil, nakolik jsou její podmínky pro něho (ne)výhodné, a v případě zásadních výhrad smlouvu nepodepisoval. Pokud už se architekt vůči klientovi zaváže k náhradě škody za chyby ve výkazu výměr, měl by obdobné ustanovení o odpovědnosti převést i do smlouvy, kterou uzavírá se svým subdodavatelem, jenž pro něj výkaz výměr zpracovává.

K autorskému dozoru Pro investora jsme na základě smlouvy o dílo vypracovali projektovou dokumentaci stavby. Následně jsme uzavřeli s klientem smlouvu o výkonu autorského dozoru v rozsahu oprávnění autorizovaného architekta pro obor architektura. Projektant statické části nabídl klientovi výkon autorského dozoru v rozsahu své specializace, klient na tuto nabídku nereagoval. V průběhu stavby po nás začal klient požadovat zajištění autorského dozoru i v rozsahu statické části. Má na to klient právo?

Architekt je zde v roli generálního projektanta a jako takový odpovídá za všechny své subdodavatele, tedy za jednotlivé profese včetně statiky. Tzn. pokud by autorský dozor byl sjednán už v původní smlouvě na zhotovení projektové dokumentace, byl by architekt odpovědný za zajištění autorského dozoru v celém rozsahu dokumentace, tedy i za dílčí profese a specializace. Bylo by pak věcí smluvního ujednání mezi architektem a jednotlivými specialisty, jak bude autorský dozor probíhat.

V popisovaném případě však klient uzavřel smlouvu na výkon autorského dozoru až následně, a to pouze v rozsahu oprávnění autorizovaného architekta, tedy pro architektonickou část. Dohoda o autorském dozoru se statikem je proto výlučně záležitostí klienta. Pokud se klient není schopen či ochoten se statikem domluvit, je to jeho problém, nemůže tuto odpovědnost přenášet na architekta.

K výši pojistky Investor v rámci výběrového řízení požaduje uzavření pojistné smlouvy s přiměřenou výší pojistného. Jedná se o areál mateřské školy s investičními náklady přibližně 50 mil. Kč. Jakým způsobem stanovit adekvátní výši pojistky, existuje na to nějaké doporučení či obecný vzorec?

Na tuto otázku bohužel neexistuje jednoznačná a univerzální odpověď. Ke stanovení výše pojistky je třeba zohlednit několik různých faktorů. Jedná se zejména o výši investice (pojistná částka se zřejmě může pohybovat mezi 30 a 60 % z této výše v závislosti na dalších faktorech). Dalším faktorem je předpokládané pojištění dalších subjektů zúčastněných na procesu projektování a výstavby (dá-li se předpokládat, či ještě lépe zjistit, že je dodavatel stavby adekvátně pojištěn, snižuje to tlak na výši pojištění projektanta). Velmi významná je otázka druhu stavby – jedná-li se o stavbu konstrukčně složitou (např. stadion) či jedná-li se o stavbu, při jejímž poškození by mohlo dojít k dalším souvisejícím vysokým škodám (např. stavba parkingu), je nárok na pojistnou částku vyšší a naopak.

V případě, který uvádíte, považujeme za přiměřenou pojistnou částku mezi 10 a 20 mil Kč.

Ing. Mgr. Daniela Rybková Mgr. Eva Faltusová právní oddělení Kanceláře ČKA

LEGISLATIVA

24

PROJEKTOVÁ DOKUMENTACE JAKO VEŘEJNÁ ZAKÁZKA Vyhlašovatelé soutěží dnes často vytvářejí podmínky veřejné zakázky bez rady odborníků a nakonec vybírají vítěze podle nejnižší ceny. To se jim ale nakonec může vymstít a cena se následkem chyb v průběhu vyhlašování veřejné zakázky

nebo při následném provozování budovy nekontrolovaně zvyšuje. Jaká je tedy cesta k úspěšné veřejné zakázce, na jejímž konci bude stát kvalitní stavba s předem kontrolovatelnými náklady?

JAK DNES FUNGUJE VEŘEJNÁ ZAKÁZKA (VZ) NA PROJEKTOVOU DOKUMENTACI

JAK BY MĚLA FUNGOVAT VEŘEJNÁ ZAKÁZKA (VZ) NA PROJEKTOVOU DOKUMENTACI

Veřejný vyhlašovatel, odborné pracoviště nebo pracovník odpovědný za investice připraví a stanoví zadávací dokumentaci a technické podmínky VZ, tak jak mu to ukládá zákon o VZ: →→ zadání a stavební program stavby, →→ seznam podkladů, →→ kategorii, obtížnost – cenu projektované stavby, →→ rozsah projektových prací (fáze a výkonů projektanta).

Veřejný vyhlašovatel, odborné pracoviště nebo pracovník odpovědný za investice se při přípravě veřejné investice bude řídit metodickým pokynem – manuálem, který bude připraven ve spolupráci státu (příslušného ministerstva) a profesních komor ČKA a ČKAIT v souladu se zákonem.

Na základě podkladů a někdy s použitím některého odborného materiálu, např. programu pro stanovení honorářů architektů a inženýrů nebo materiálu UNIKA, stanoví: →→ cenu projektové dokumentace (= cena VZ).

Ve většině případů výsledek a odborná kvalita zpracování zadávací dokumentace a stanovení obtížnosti a ceny VZ na projekt vykazují odborné nedostatky, které uchazeč o VZ (odborník-projektant) nemůže v průběhu zakázky nijak korigovat.

Mnohdy je cena stavby i cena VZ projekčních prací stanovena podle výše přidělené dotace nebo podle odsouhlaseného limitu čerpání finančních prostředků. Vyhlašovatel mnohdy sníží cenu VZ na aktuální tržní cenu. Cena stavby a cena VZ pak neodpovídá rozsahu a parametrům stavebního záměru, který je požadován.

Příslušné ministerstvo poskytne vyhlašovatelům VZ závazný metodický pokyn – manuál, který bude definovat odborně správný postup při přípravě a zpracování zadávací dokumentace a stanovení technických podmínek VZ, a to zejména: →→ zadání, →→ stavební program stavby, →→ vypracování investičního záměru, →→ seznam podkladů, které jsou nutné k plnění VZ, →→ kategorii obtížnosti stavby – cena projektované stavby, →→ rozsah projektových prací (dělení na fáze a výkony), →→ hodinové sazby za jednotlivé fáze a výkony, →→ cenu projektové dokumentace (= cena VZ).

Veřejný vyhlašovatel k zajištění VZ poptá agenturu, která se zabývá servisem a organizací VZ všeho druhu. Jedná se zpravidla o právní a organizační servis zajišťující procesně správní úkony v souladu se zákonem o VZ, bez znalosti odborné problematiky přípravy a realizace staveb a projektování staveb.

Agentura připraví a rozběhne dle zákona proces vyhlášení VZ a proces výběru zhotovitele. Agentura nijak nezkoumá a odborně neoponuje kvalitu dat a podkladů, ze kterých je sestaveno zadání a cena VZ. Toto ponechá na odbornosti a odpovědnosti vyhlašovatele. Smlouva o dílo je agenturou dodána jako unifikovaná.

Veřejný vyhlašovatel kromě správně procesního způsobu bude moci již od počátku k přípravě a zajištění VZ použít kromě servisní agentury odborného garanta-oponenta. Seznam odborníků – autorizovaných osob z řad projektantů – vydá příslušné ministerstvo ve spolupráci s ČKA a ČKAIT. Odborný garant-oponent při procesu přípravy povinných příloh bude garantovat odbornou úroveň a celistvost požadovaných příloh a předmětu plnění VZ.

Zájemce o veřejnou zakázku (architekt nebo inženýr) zpravidla zjistí, že cena stavby, pokud je v podkladech uvedena, neodpovídá rozsahu zadání, požadovaným parametrům a stavebnímu programu. Cena VZ na projektové práce odvislá od těchto parametrů stavby je tím velmi deformována. Ve smlouvě o dílo, jež je povinnou součástí zalepené obálky, kterou je uchazeč nucen jednostranně bez oponování podepsat, jsou v předmětu plnění požadovány úkony a fáze, které neodpovídají potřebnému a kvalifikovanému rozsahu plnění, jenž bude ke zpracování VZ nutný.

Architekt nebo inženýr, chce-li obeslat VZ a být posuzován, musí rezignovat na profesní odbornost procesu, který

Metodický pokyn – manuál vyplněním předdefinovaných parametrů projektované stavby vyhlašovateli stanoví: →→ kategorii obtížnosti projektované stavby, →→ předběžnou cenu stavby, →→ potřebný rozsah fází projektové dokumentace a výkonů, →→ hodinovou sazbu za jednotlivé fáze a výkony, →→ cenu jednotlivých fází projektové dokumentace, →→ předmět plnění pro smlouvu o dílo, →→ další odborné parametry smlouvy o dílo.

BULLETIN ČKA 1/15

25

je nekvalifikovaně požadován jako předmět plnění. Aby zvýšil šanci na úspěch, tak cenu, která je jediným kritériem hodnocení VZ, nepřiměřeně sníží a věří, že v případě úspěchu ji půjde zvýšit a předmět plnění změnit. V případě, že se to nepodaří, rezignuje na odbornost a je smířen s tím, že VZ na projekt nezpracuje s potřebnou odbornou pečlivostí.

I když se cenu takto vysoutěžené projektové dokumentace tímto způsobem daří srazit mnohdy velmi nízko, často se veřejný vyhlašovatel může dostat do komplikací. Vyhlašovatel za takto postavený dům, který bude z veřejných prostředků provozovat, vytápět a opravovat, nese spoluodpovědnost. Ne všem vyhlašovatelům je to lhostejné. V průběhu posuzování nabídek tak vyhlašovatelé stále častěji požadují po ČKA dodatečnou odbornou pomoc při posouzení nejnižší nabídkové ceny. Přizvaný odborník pak konstatuje, že chybami je protkán celý proces VZ, od zpracování podkladů přes nesprávně určenou kategorii obtížnosti stavby až po stanovení předmětu plnění a rozsahu požadovaných projektových fází a výkonů. Žádost o pomoc často přichází pozdě, což může v důsledku znamenat, že proces se vyhlašovatelům prodražuje, zpožďuje se a mnohdy i zastavuje.

ČKA a ČKAIT bude nadále podporovat odbornou oponenturu přípravy průběhu veřejných zakázek na projektovou dokumentaci staveb s prioritou a důrazem na kvalitu zpracování a odbornou úroveň. ČKA a ČKAIT budou společně usilovat, aby v novém zákoně o VZ byla VZ na projektovou dokumentaci upravena samostatným režimem (v rámci tzv. intelektuálních služeb, rozeznávaných novou směrnicí o zadávání VZ), z toho důvodu, že nelze stanovit úplnou zadávací dokumentaci a technické podmínky takové VZ. Tyto jsou právě předmětem plnění VZ. Cílem tohoto úsilí je, aby proces VZ na projektovou dokumentaci: →→ nebyl brzdou investiční výstavby a čerpání dotací, →→ měl vzestupnou tendenci kvality projektové dokumentace, →→ vedl k ekonomicky efektivním realizacím staveb s vysokou užitnou hodnotou vystavěného prostředí.

Ing. arch. Pavel Rada předseda dozorčí rady, člen PS Standardy a PS Honoráře

CO PŘINÁŠÍ NOVELA ZÁKONA „EIA“?

Poslanecká sněmovna schválila novelu zákona EIA. Co tato úprava přinese do života architektů, projektantů, investorů i úředníků?

Změna zákona EIA souvisí především s integrací všech bodů, ke kterým se Česká republika zavázala v souvislosti se Smlouvou o fungování Evropské unie. Na základě formálního upozornění EU ze dne 25. 4. 2013 zahájila Komise EU vůči České republice řízení o porušení Smlouvy o fungování EU ve věci nesprávné transpozice směrnice EIA. Komise za nejpodstatnější pochybení považovala zejména: →→ nedostatečnou závaznost výstupů v procesu EIA a možné změny závěru během navazujících povolovacích řízení, →→ skutečnost, že ustanovení směrnice EIA by měla být aplikována nejen na proces EIA, ale i na navazující povolovací řízení, v rámci kterých je záměr definitivně schvalován, →→ nedostatečnou účast veřejnosti v navazujících řízeních, →→ nezajištění včasné a účinné soudní ochrany příslušníkům dotčené veřejnosti.

Následně gestor směrnice EIA – tedy Ministerstvo životního prostředí – vypracoval novelu zákona o posuzování vlivů na životní prostředí a souvisejících zákonů (stavební zákon,

vodní zákon, zákon o ochraně přírody a krajiny a zákon o integrované prevenci), která v současné době prochází legislativním procesem. Očekávaný termín nabytí účinnosti je duben 2015. Velká většina nových informací bude obsažena v zákoně EIA, v ostatních zákonech se bude jednat pouze o drobnější dílčí úpravy, a to hlavně z důvodů časových.

V souvislosti s procesy EIA a snahou o zjednodušení územních a stavebních řízení ve stavebním zákoně se zároveň pracuje na větší novele stavebního zákona, jejíž účinnost se předpokládá na začátek roku 2016 a která by měla navazovat na novelizovaný zákon EIA. Cílem novely zákona o posuzování vlivů na životní prostředí a souvisejících zákonů je odstranit Komisí EU vytýkané nedostatky a zajistit tak soulad tuzemského práva se směrnicí EIA, zejména: →→ závaznost výstupu z procesu EIA ve formě závazného stanoviska, →→ možnost soudního přezkumu závěru zjišťovacího řízení v případě, kdy se (na jeho základě) celý proces nevede, →→ zavedení mechanismu k ověření souladu žádosti a vydání povolení s požadavky uplatněnými v rámci procesu EIA, →→ širší možnost účasti dotčené veřejnosti na povolování záměrů, např. ve stavebním řízení, současně s možností vstupu do řízení ve fázi po vydání povolení prostřednictvím uplatnění řádného opravného prostředku, →→ novou koncepci přístupu dotčené veřejnosti k soudní ochraně potenciálních žalobců v navazujícím správním řízení.

LEGISLATIVA EIA versus stavební zákon Jak se promítne novela zákona EIA do stávajícího stavebního zákona a které jeho části přímo tato novela upravuje?

Regulační plán nebude moci v územním plánování pro záměry, které podléhají posuzování vlivu na životní prostředí, nahradit územní rozhodnutí. Dále bude orgán posuzující záměry, které podléhají EIA, vydávat stanovisko i pro všechna navazující řízení (definovaná úpravou stavebního zákona jako všechna pokračující řízení).

Podle zákona o posuzování vlivů je územní řízení navazujícím řízením. V územním rozhodování bude místně příslušným stavebním úřadem k vydání územního rozhodnutí vždy pouze stavební úřad obce s rozšířenou působností. Při územním řízení je vypuštěno povinné veřejné ústní jednání u záměrů dotčených EIA pro lokality, kde je platný územní plán. Původní § 91, který upravoval proces projednání EIA ve stavebním řízení, je vypuštěn bez náhrady. Pro záměry, kde se posuzuje EIA, neplatí zásada, že pokud dojde ke zrušení územního rozhodnutí po povolení stavby, územní rozhodnutí se již nevydává.

V návaznosti na stavební řízení dochází k několika zásadním změnám a úpravám. Ve stavebním řízení bude místně příslušným stavebním úřadem k vydání stavebního povolení vždy pouze stavební úřad obce s rozšířenou působností. Stavební řízení i řízení o změně stavby před dokončením jsou také navazujícími řízeními podle zákona o posuzování vlivů. To znamená, že se vždy znovu dokládá stanovisko k EIA. U záměrů, kde se posuzuje EIA, je vyloučeno ohlášení stavby, není možné uzavřít veřejnoprávní smlouvu a zároveň tyto záměry nemůže povolovat autorizovaný inspektor.

Největší změnou pak prochází způsob zapojení široké veřejnosti do procesu a informovanost o změnách. Zásadní změnou je také možnost vstupu do řízení po vydání povolení až uplatněním řádného opravného prostředku, případně žaloby. V neposlední řadě i možnost soudního přezkumu závěru zjišťovacího řízení v případě, kdy se celý proces EIA nevede.

Změny pro architekty a projektanty V případě projektu, kdy bude záměr investora podléhat posuzování vlivu na životní prostředí, bude architekt a projektant tyto projekty po účinnosti této novely zákona EIA konzultovat a následně podávat pouze na stavebních úřadech obcí s rozšířenou působností. Všechna územní i stavební řízení u projektů podléhající EIA, která budou v okamžiku nabytí účinnosti projednávána na různých stavebních úřadech, budou do 30 dnů od nabytí účinnosti novely zákona EIA předána stavebním úřadům obcí s rozšířenou působností.

Všechny změny budou však zřetelné teprve po nabytí účinnosti této legislativní úpravy a po jejím uvedení do praxe.

Ing. arch. Marie Špačková sekretář ČKA

26

OTÁZKY A ODPOVĚDI: ZÁKON O VEŘEJNÝCH ZAKÁZKÁCH ČKAIT a ČKA plánují vytvořit manuál k definování obsahu a obtížnosti projektových a stavebních prací – a zároveň i jejich časové a finanční náročnosti. Pro koho je manuál určen?

Nejblíže k této problematice má Ministerstvo pro místní rozvoj, protože v jeho referátu je novela jak stavebního zákona, tak novela a nový zákon o veřejných zakázkách. To jsou dnes významné právní normy, které v posledních letech nejvíce negativně ovlivnily zadávání a průběh veřejných zakázek na projekční a stavební práce. Tyto zákony přípravu veřejných zakázek komplikují, zpomalují a někdy i zcela zastaví.

Proč je manuál nutný?

Obě komory v posledních dvou letech zaznamenaly velmi negativní vývoj v zadávání, průběhu a hodnocení veřejných zakázek na projektovou dokumentaci stavby i na její realizaci.

Vše začíná u veřejné zakázky na projekt stavby, kdy již samotné zadávací podmínky a model zakázky na projekt jsou nastaveny jako kterákoliv služba obecně, bez ohledu na specifika projekční práce. Jedna fáze projektu teprve vytvoří zadání a rozsah pro následující, podrobnější projektové fáze.

Je proto nesmyslné nutit uchazeče-odborníka, aby vyslovil předem přesně konečný rozsah prací a výkonů včetně ceny až do konce stavby. Postup předepsaný zákonem je dnes nastaven tak, že z podmínek veřejné zakázky mnohdy ani uchazeč-projektant ještě nemůže vědět, zda se mu zadání stavby vejde na pozemek, a již musí do nabídky zahrnout konečnou cenu na všechny fáze projektu včetně autorského dozoru.

Podrobnější zadávací dokumentaci veřejné zakázky, kterou obecně předepisuje zákon pro definování jiné veřejné zakázky, nelze vyhlašovatelem do zadávacích podmínek pro projekt přiložit, protože právě ta je předmětem zakázky. Právě proto se jako jediné bezpečné kritérium výběru pro vyhlašovatele ustálila nejnižší cena.

V čem spočívá trvalá udržitelnost staveb?

V našem případě můžeme hovořit o tom, že pouze podle kvalitního projektu může vzniknout kvalitní stavba, která je postavena ekonomicky nejvhodnější stavební technologií s ohledem na místní podmínky a bude citlivá k životnímu prostředí. Postavena ekonomicky také znamená, že se v průběhu stavby nedějí změny, které vyvolá rychle a levně zpracovaná nekvalitní projektová dokumentace. Mnohdy navíc stavbu staví opět vysoutěžený nejlevnější dodavatel. První ztrátou pro spotřebitele je tedy prodražení stavebních nákladů při neustálém hledání kompromisů a změn spojených s prodloužením lhůty výstavby.

Druhá, sekundární ztráta je ale pro společnost daleko podstatnější. Vzniklá stavební produkce vykazuje po dobu životnosti stavby vyšší náklady na provoz a na údržbu. Uživateli stavby se zvýšené náklady na provoz projevují průběžně trvale po mnoho let.

Co by manuál měl zahrnovat, jak by prospěl vyšší odbornosti procesu zadávání veřejných zakázek a jak by se s jeho pomocí mohla lépe rozpoznávat dobře sestavená nabídka účastníků výběrového řízení na veřejnou zakázku?

Manuál by předně stanovil, že na každou veřejnou stavbu musí být jako technická dokumentace zakázky kompletní

BULLETIN ČKA 1/15 projektová dokumentace, která je podkladem pro veřejnou zakázku stavby. Veřejná zakázka stavby zadaná spolu s projektovou dokumentací stavby je zcela nevhodný a nekontrolovatelný postup při realizaci stavby. Manuál by pro vyhlašovatele a administrátory VZ zejména definoval: →→ kategorii obtížnosti projektované stavby, jak v případě VZ na realizaci, tak na VZ na projekt stavby, →→ předběžnou cenu stavby, jak v případě VZ na realizaci, tak na VZ na projekt stavby, →→ potřebný rozsah fází projektové dokumentace a výkonů, →→ hodinovou dotaci na jednotlivé fáze a výkony s ohledem na potřebné profese a sestavení týmu, →→ cenu jednotlivých fází projektové dokumentace, →→ předmět plnění pro smlouvu o dílo, →→ další odborné parametry smlouvy o dílo.

Manuál by se mohl stát obecně uznávaným metodickým postupem třeba i pro určení hodinové sazby za jednotlivé výkony při projektování a stavbě či pro stanovení kategorií obtížnosti stavby. Nevedlo by to k tomu, že by se uměle a neúměrně zvýšila cena práce projektantů či zhotovitelů stavby?

Dnes jsou vysoutěžené ceny veřejných zakázek na projekční dokumentace staveb zcela mimo realitu, za kterou se dá, či nedá konkrétní zakázka vypracovat. Systém nutí uchazeče rezignovat na profesi, manévrovat v prostředí neodborného zadání a do nabídky uvést zcela nereálné ceny, aby zvýšili svoji šanci na úspěch. Vítězové zakázek pak tyto projekty dotují z jiných zdrojů, o kterých se dá pouze spekulovat, ale nelze je prokázat. Musíme si položit zásadní otázku, zda chceme opravdu za tuto cenu nejlevnější projektovou dokumentaci stavby a nejlevnější realizaci stavby. Nezaslouží si daňový poplatník kvalitní standard veřejných staveb, na které státní prostředky jsou a za které se ve světě nebudeme muset stydět?

Co se týče stanovení hodinové dotace na jednotlivé projektové fáze, je ve stručnosti představa, že počet hodin pro jednotlivé fáze by byl doporučený. Na každý požadovaný výkon smlouvy by byl stanoven rozsah hodin a profese, které jsou nutné k vyhotovení. Byla by stanovena doporučená hodinová sazba za každou jednotlivou fázi a profesi od – do. Pokud by účastník zakázky hodinovou sazbu profesí snížil pod minimální hodnotu nebo nedodržel sumář hodin, dostal by se do rizika, že vyhlašovatel by nabídku musel podrobit vyšší kontrole nebo měl možnost ji vyloučit. Toto dnes vyhlašovatel s nejnižší, zcela podezřelou rizikovou cenou udělat nemůže a nemá podle čeho tuto nízkou podnákladovou cenu posoudit. Podstatnější ale je, aby byl odborně dobře nastaven předmět plnění VZ a aby cena nebyla jediné hodnocené kritérium výběru.

Pokud by profesní komory takový manuál připravily, mělo by k němu být i oponentní řízení?

Bez oponentů to určitě nepůjde, nejsme ti, kteří říkají, že vědí, jak to udělat nejlépe. Co ale víme, je skutečnost, že současné nastavení je pro veřejného spotřebitele a veřejnost fatálně systémově chybné.

Náměstek ministryně pro místní rozvoj Ondřej Votruba nám při nedávném setkání dal naději s tím, že uvažuje, že by nový zákon o VZ měl být spíš obecně vymezující normou, kterou by doplňovala metodika, než konkrétně přikazujícími paragrafy k jednotlivým úkonům.

U významných veřejných staveb s náklady vyššími než 250 milionů korun chybí jejich expertizní posuzování.

Kdo by měl takové expertizní posuzování provádět?

Je potřeba najít vyváženou proporci mezi nároky na státní agendu tak, aby tento útvar nepřinesl více komplikací

27 a zpomalení než užitku. Dovedu si například představit, že by na investiční záměry nebo na ověření stavebních programů většího rozsahu mohly vznikat samostatné veřejné zakázky, o které by se ucházely privátní firmy z oblasti managementu přípravy a projektování staveb.

Jak by to fungovalo s posouzením účelnosti a trvalé udržitelnosti u staveb s nižšími náklady? Měla by to být věc pouze opozice v zastupitelstvu, iniciativ veřejnosti či neziskových organizací?

Nepodceňujme kontrolní mechanismus veřejnosti u menších staveb v menších obcích. Asi by měl být stanoven finanční limit nebo kategorie obtížnosti veřejné stavby, od jejíž výše nebo kategorie by už podléhala státní expertize. A to třeba od 250 až 300 milionů. I když bohužel hrozí zase umělé snižovaní limitu, aby se zadavatelé expertize vyhnuli. A tady by znovu měl pomoci manuál, který by toto manévrování uměl odhalit a nedopustit.

Od března 2015 se bude moci zhotovitel stavby za dodatečné vícepráce vejít do limitu 50 procent, zatímco dosud zadavatel při překročení 20procentního limitu musel vypsat novou soutěž. Co si o tom myslíte?

Soutěžení další změny znamená zpomalení stavby. Navíc si nikdo nedovede představit, že by změnu vysoutěžil jiný dodavatel než ten současný. Jak by si předali stavbu, jak by se pokračovalo v zakázce, kdo by za co nesl odpovědnost? Základ chyby je v nastavení podmínek a v jediném kritériu nejnižší ceny. Všichni účastníci již na začátku v nabídce počítali s tím, že v průběhu dosáhnou na těch 20 procent navýšení bez nového zadávacího řízení. Teď budou počítat s 50 procenty. Určitě to v principu momentálně zadavatelům uvolní ruce, ale z našeho pohledu se jedná o systémovou chybu.

Ing. arch. Pavel Rada předseda dozorčí rady, člen PS Standardy a PS Honoráře

BULLETIN ČKA 1/15

POLSKO: KONEC DIKTÁTU NEJNIŽŠÍ CENY VE VEŘEJNÝCH ZAKÁZKÁCH Ukončení stávající praxe jediného kritéria – nejnižší ceny – při zadávání a vyhodnocování veřejných zakázek a rovněž požadavek, aby zhotovitelé zaměstnávali své pracovníky na řádné pracovní smlouvy, nikoli v tzv. „švarcsystému“ – takové by měly být dopady novelizovaného zákona o veřejných zakázkách, která v Polsku platí už od 30. 9. 2014.

Zákon připravený parlamentním klubem Občanská platforma (PO) stanoví, že kritérium nejnižší ceny bude použito pouze v případě veřejných zakázek na položky, které jsou běžně dostupné na trhu a mají předem dané normy kvality. Zadavatel, který bude určovat cenu jako jediné hodnoticí kritérium, bude muset takové rozhodnutí odůvodnit a doložit. Současně bude muset zadavatel prokázat, že v popisu předmětu zakázky vzal v úvahu všechny náklady, které vzniknou po celou dobu jeho užívání. Jde o to, aby se zadavatel neřídil pouze kupní cenou, ale vzal v úvahu náklady na provoz, školení nebo např. náklady na pořízení programů IT apod. Zákon má také přimět vyhlašovatele výběrových řízení k tomu, aby odvážněji stanovili jejich kritéria. Doposud se kritéria nejnižší ceny používala hlavně kvůli možnému nařčení z nehospodárnosti a vytváření korup‑ čního prostředí. V praxi byly doposud služby a zboží pořizovány za nejnižší cenu, bez ohledu na jejich kvalitu a následné vysoké provozní náklady. Novela zákona obsahuje také požadavek vůči uchazečům, aby pouze v odůvodněných případech zaměstnávali pracovníky na dohody o práci. Požaduje se, aby zaměstnavatelé počítali ve svých nabídkových rozpočtech s cenou vypočtenou na základě alespoň minimální mzdy. Mělo by to zabránit umělému snižování nabídkových cen uchazečů, kteří mají v úmyslu použit pracovníky bez řádné pracovní smlouvy, bez placení jejich příspěvků na důchodové, sociální a zdravotní pojištění. Kromě toho nová pravidla ukládají na uchazeče veřejné zakázky nutnost prokázat, že jimi navrhovaná cena není mimořádně nízká. V případě, že se veřejný zadavatel domnívá, že cena je dumpingová, musí uchazeč dokázat, že tomu tak není. Zákon také mimo jiné předpokládá, že prezident Úřadu pro veřejné zakázky připraví a předloží veřejnosti seznamy vzorových zadání veřejných zakázek, které mohou vyhlašovatelé využít.

Novela také předpokládá valorizaci hodnoty zakázky, zvláště je-li uzavřena na dobu delší než jeden rok, v situacích, na které strany nemají vliv. Jedná se např. o změny minimální mzdy, výše příspěvků na sociální pojištění, daně z přidané hodnoty apod. S novými pravidly se bude moci upřesňovat důležitost zásadních otázek týkajících se využití potenciálních možnosti třetí strany při realizaci zakázky. Účastnici výběrových řízení se často odvolávali na znalosti nebo zkušenosti jiného subjektu, a při samotné realizaci nemohli těmto referenčním slibům dostát. Novela stanoví společnou a nedělitelnou odpovědnost dodavatele a třetí strany, která propůjčila svoji referenci. Novela také řeší problém propadnutí finanční jistoty uchazeče, který nedodá chybějící přílohy uvedené v zadávací dokumentaci. Toto ustanovení bylo kdysi zavedeno za účelem omezení kartelových dohod, kdy firma nabízející nejnižší cenu se nechala účelově vyloučit z výběrového řízení, aby vyhrála jiná, s méně příznivou cenou. Nicméně to

28 zasáhlo společnosti, které již v průběhu výběrového řízení dospěly k závěru, že nemají šanci vyhrát, takže se jim nevyplatí věnovat čas a zdroje na další účast ve výběrovém řízení. Pro vyhlašovatele na sebe toto ustanovení vázalo rizika rozdílných právních výkladů a případných nákladů na soudní řízení. Nový zákon umožňuje zadržení složené finanční jistoty jedině tomu odstupujícímu uchazeči, jehož nabídka by byla nejvýhodnější, pokud by doplnil všechny požadované náležitosti.

Pravidla pro zadávání veřejných zakázek v Polsku jsou základem státních výdajů ve výši přibližně 150 mld. polských zlotých v běžném roce.

Ing. arch. Karel Cieślar

Foto: Pavel Martinek

ZE SVĚTA

29

HOSTILI JSME JEDNÁNÍ VISEGRÁDSKÝCH KOMOR Česká komora architektů poslední roky zintenzivňuje svoji činnost na poli zahraničních aktivit. Ukázalo se, že je přínosné být aktivními členy pracovních skupin v rámci Evropské rady architektů (ACE) a podílet se na agendách, které jsou pro naše architekty zajímavé. To je zejména okruh profese, pod který spadají standardy, honoráře, pojištění, ale také okruh zadávání veřejných zakázek či vzdělávání. Tato aktivita je o to důležitější, že možnost ovlivnit výsledky práce skupiny vychází více z aktivit vlastních členů než z formálního poměrného zastoupení podle velikosti organizací.

Vedle ACE se ČKA každoročně účastní také setkání komor na konferenci Slezské komory architektů v Ustroni. Hosté ze sousedních zemí jsou zde ve výrazném nepoměru k účastníkům polských zástupců a konference tak má spíše zdvořilostní charakter. Proto vznikla z naší strany v roce 2013 idea pracovního setkání zástupců komor visegrádských zemí na bázi úzké tematické pracovní skupiny. Potřeba takového vzájemného informování byla inspirována především řadou zajímavých událostí na poli legislativním a existencí materiálů vypracovávaných v komorách, vhodných pro vzájemné sdílení.

Po ročních přípravách a hledání optimálního formátu jednání se nakonec letos 16. ledna v Brně uskutečnila první pracovní schůzka. Místo setkání bylo v reprezentativním prostoru nového jednacího pavilonu Vily Stiassny rovněž za přítomnosti zástupců města Brna. Hlavními tématy byla dohoda o možném zastoupení a sdílení informací při účasti v Evropské radě architektů. Vzhledem ke skutečnosti, že náklady služebních cest jsou pro všechny organizace zátěží, byla důležitým bodem jednání dohoda o synchronizaci a zastupitelnosti při účasti v pracovních skupinách ACE. Diskutovala se také možnost vzájemné koordinace kandidáta do představenstva a možnost vzájemného informování se o politických zástup-

ZE SVĚTA cích na postech eurokomisařů a poslanců v Evropském parlamentu. Po formální stránce bylo výsledkem ustanovení kontaktních osob, které budou zodpovědné za vzájemnou výměnu informací.

Dalším blokem byla diskuse o standardech a honorářích. ČKA prezentovala práci za uplynulé období, ve kterém se snaží vyvíjet aktivity k přiblížení standardů výkonů profese západním příkladům, akcentujícím tvorbu projektu podle zadání a požadavků klienta na úkor obsažnosti vyplývající z vyhlášek. ČKA prezentovala také snahu a první nadějné indicie poukazující na možnost zavedení pouze jednostupňového řízení v rámci novelizace stavebního zákona. Kuriózní informaci podala maďarská strana, která referovala o vzniku specializovaných projekčních ateliérů zřizovaných státem, jejichž projekty mají v rámci veřejného zájmu ze zákona stavební povolení předem schválené. Slovenská strana, která jako jediná spolu s Českem používá institutu dvoustupňového řízení, informovala, že zatím neuvažuje jít cestou změny této praxe.

Nad rámec programu jednání se diskuse dostala také k problematice projektování podle metodiky BIM, což jen potvrdilo, jaký význam je tomuto tématu v jednotlivých zemích přikládán a jak rozdílné informace a představy o tomto fenoménu existují. Na návrh polské strany se bude ve výměně informací o standardech a BIM, stavební praxi pokračovat na dalším setkání v Ustroni. ČKA zde bude tentokrát vystupovat i v pozici spoluorganizátora.

Diskuse o honorářích se dále odvíjela od dvou základních témat: honorář jako nástroj, parametr k posuzování adekvátnosti cenové nabídky při veřejných soutěžích a otázka honoráře jako mandatorního způsobu odměňování projektanta. V prvním případě došlo ke shodě, že tato cesta je reálná a potřebná, ČKA informovala o probíhajícím procesu tvorby metodického materiálu pro Ministerstvo pro místní rozvoj, kde uvažuje se zavedením normohodinového principu jako ukazatele pracnosti podle typu a velikosti zakázky. V případě mandatorního honoráře se konstatovalo, že vzhledem k politice prosazované Evropskou komisí není v současnosti naděje na změnu přístupu k antimonopolní doktríně a v první řadě je nutné zajistit férový výběr veřejných projektů. Jinak řečeno, „první se musí chytnout veřejný sektor, až potom trh“.

Poslední blok diskuse se týkal soutěží a veřejných zakázek, ČKA informovala o procesu transpozice evropského zákona a problémech s tím, jak jsou stále nedostatečně využívány soutěže o návrh. Přesto se můžeme pochlubit vzrůstem soutěží k počtu 40 za rok, například oproti Slovensku, které přes velké snahy a propagaci nepřekročí počet deseti soutěží. Zajímavý přístup prezentovala maďarská strana, která se v rámci prosazení soutěží snaží o co nejjednodušší proces organizace.

Nabízí vyhlašovatelům krátké termíny procesu a méně náročnou formu odevzdávky. Tento v něčem inspirativní přístup bude Komorou a maďarskými partnery dále vzájemně studován. Polsko informovalo o právě odsouhlasené novele zákona o veřejných zakázkách, kam je implementována evropská směrnice s textem, že nejnižší cena není jediné kritérium výběru. ČKA vedle toho podala informaci o vládou právě přijaté Politice architektury a stavební kultury ČR. Závěr konference nastavil pravidla, jakým způsobem nadále spolupracovat, neboť panovala shoda, že schůzka byla pro všechny strany inspirativní. Témat je celá řada a její smysl se teprve ukáže, pokud bude pokračovat a dokážeme tohoto potenciálu využít. Byl odsouhlasen návrh na každoroční konání setkání v Brně, které bude mít více informativní a koordinační charakter. V mezidobí se pak mohou setkávat jednotliví zástupci podle potřeby k určitému tématu.

Ing. arch. Pavel Martinek člen PS Zahraniční aktivity

30

VALNÁ HROMADA ACE Na konci loňského roku proběhla v Bruselu valná hromada Evropské rady architektů (ACE). ACE pořádá během roku valné hromady dvě. První probíhá v jarních měsících a má charakter schvalování agendy na následující rok. Druhá valná hromada má pak povahu spíše bilanční.

Letos byla mimo prezentaci pracovních skupin důležitou agendou diskuse ohledně transatlantického obchodního a investičního partnerství (TTIP) a tzv. peer review řešící převážně transparentnost a regulaci. Prostor dostal i přehled výsledků ankety, tzv. sector study, s níž jste se mohli setkat i vy – prostřednictvím Newsletteru ČKA. Za ČKA se valné hromady zúčastnili Jaroslav Šafer a Pavel Martinek Nový předseda ACE Luciano Lazzari zahájil jednání výčtem změn, ke kterým v organizaci za první rok jeho působení došlo. Především se zaměřil na zefektivnění práce pracovních skupin, jejichž počet se vzájemným tematickým propojením výrazně zmenšil. Dále referoval o lepší spolupráci s Mezinárodní unií architektů (UIA) a o vzájemném uznání profese s USA, Kanadou a Koreou. Pro další směřování ACE navrhl vytvoření skupiny pro strategii, jež by se zaměřila na export architektů EU a ve vztahu k profesi naznačil jako prioritu tzv. re-regulaci na úkor tzv. deregulace.

Spolupráce mezi Evropou a Spojenými státy Projednání TTIP narazilo na negativní reakce zejména v otázce urovnání dřívějších obchodních sporů. EU požaduje zlepšení transatlantického uznávání profesních kvalifikací. Evropská komise jednoznačně vyzvala USA, zda existuje společný zájem o rozvíjení profesního uznání (MRA). Existuje návrh, aby v rámci TTIP byla právě profese architekta kandidátem na „testovací“ případ MRA (Mutual Recognition Agreement). Je skutečností, že žádná profese nedošla v jednání o MRA tak daleko jako architekti. Nedílnou součástí uznání musí být také zajištění přístupu na trh – víza a další povolení.

Počátkem února má proběhnout další jednání mezi Národním registračním úřadem architektů v USA (NCARB) a ACE ohledně vyjasnění pozic.

Sector study Průzkum situace na trhu projekčních prací se provádí jednou za dva roky. Za rok 2014 byl více reprezentativní než v roce 2012, a to díky většímu množství dat, získaných od 18 000 respondentů. Předmětem průzkumu jsou data o vývoji stavebního trhu v jednotlivých zemích, tendencích v zaměstnanosti architektů, typech výkonů praxe a demografická data.

Materiál je přístupný také na webu ČKA v sekci Zahraniční spolupráce.

Prezentace tematických okruhů a pracovních skupin V současnosti má ACE tři tematické okruhy. Pod tyto tematické okruhy spadají dílčí pracovní skupiny, jejichž počet se optimalizoval na pěti.

Skupina pro standardy a pojištění se v uplynulém roce věnovala především zadání posouzení možností harmonizace pojistných systémů a opětovně spustila diskusi ohledně honorářů ve vztahu ke kvalitě poskytovaných služeb a ochraně spotřebitele. V návaznosti na toto téma zahájila také ČKA vlastní iniciativu honorářů v součinnosti s MMR. Předmětem první skupiny, zabývající se udržitelností a urbánními záležitostmi, je aktivní participace pohledu architektů na politiku udržitelnosti v EU. Zde je dlouhodobě

BULLETIN ČKA 1/15 sledována slabá role architektů v prosazování jejich holistického přístupu k udržitelnosti, a to na úkor dílčích technických řešení. Zejména otázky rekonstrukcí jsou vnímány jako vážný problém. Pro následující období je skupina vyzvána ke spolupráci s asociacemi REHVA (Asociace vnitřního prostředí budov) a CECODHAS (Asociace družstevní a sociální výstavby) na rozvíjení programu pro CPD (celoživotní profesní vzdělávání).

Praktická příprava pro budoucího architekta – Traineeship (PPE) Diskusní panel se věnoval důležitosti praktické přípravy, byla zdůrazněna nezávislost na akademické části vzdělání a potřebě srovnání se světovými trendy praxe, což je problém, který nás nyní značně znevýhodňuje v rámci dohod TTIP a CETA (Komplexní hospodářská a obchodní dohoda). Evidentní je zejména potřeba skutečně kvalifikovaného dozoru (školitele) praktikanta. Školitel vykonávající dohled nad praxí by měl mít k tomu specifickou průpravu a praktikant by měl být chápán jako jeho vizitka. Například v USA, kde je praxe rozdělena do 17 programů, je běžné, že studia soutěží o nejlepšího školitele podle úspěšných licencovaných architektů. NCARB každoročně publikuje seznam odborných spolupracujících institucí (tzv. EPC – Emerging Professional Companions). V rámci diskusního panelu rovněž vystoupili zástupci sdružení lékařů a lékárníků, kteří popsali princip své praxe.

Ing. arch. Pavel Martinek člen PS Zahraniční aktivity

31

VALNÁ HROMADA

32

ČESKÉ KOMORY ARCHITEKTŮ 18. DUBEN 2015 ČVUT – FAKULTA ARCHITEKTURY V souladu s ustanovením § 25 odst. 1 a odst. 2 zákona č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě, ve znění pozdějších předpisů, se představenstvem svolává XXII. VALNÁ HROMADA ČESKÉ KOMORY ARCHITEKTŮ.

NÁVRH PROGRAMU 09.00–09.30 Registrace účastníků 09.30–10.00 Zahájení jednání Vystoupení hostů 10.00–10.30 Návrh a odsouhlasení předsedajícího valné hromady,

programu valné hromady, složení návrhové, volební a mandátové komise

Otevření kandidátních listin 10.30–11.00 Zprávy o činnosti těles ČKA a plnění usnesení XXI. valné hromady ČKA

Zprávy o činnosti představenstva ČKA, dozorčí rady ČKA, Stavovského soudu

ČKA, autorizační rady ČKA, výsledcích hospodaření ČKA 11.30–12.00 Vystoupení kandidátů do samosprávních orgánů Komory

včetně možnosti položit otázku 12.00 Uzavření kandidátních listin a zahájení voleb 12.00–13.00 Oběd 13.00–14.30 Diskuse na téma aktuální otázky ČKA

Navržení, projednání a schválení programu činnosti ČKA na příští období 14.30–14.45 Přestávka 14.45–15.30 Rozpočet – diskuse, schválení 15.30 Uzavření volebních uren a ukončení voleb 15.30–16.30 Změny řádů ČKA – diskuse, schválení 16.30–17.00 Vyhlášení výsledků voleb do samosprávních orgánů ČKA 17.00–18.00 Usnesení XXII. valné hromady ČKA

Závěrečné slovo, předsedající 18.00 Ukončení XXII. valné hromady ČKA

Časový program je orientační a může být v průběhu valné hromady usnesením změněn. Podrobnější informace o programu spolu s dalšími podklady pro konání valné hromady naleznete na www.cka.cz a v souladu s § 3 odst. 1 Jednacího řádu VH ČKA vám budou odeslány e-mailem nejpozději 10 dnů před jejím konáním.

BULLETIN ČKA 1/15

33

VALNÁ HROMADA

34

1. ÚVOD, VÝROK AUDITORA K ÚČETNÍ ZÁVĚRCE Zpráva o hospodaření České komory architektů (dále také jen ČKA nebo Komora) za rok 2014 je zpracována v souladu s účetnictvím vedeným ČKA (z podkladů informační soustavy) v běžném roce a v souladu s účetní závěrkou organizace k 31. 12. 2014; v souladu s ustanoveními § 3 a § 4 Organizačního, jednacího a volebního řádu ČKA (OJVŘ). Účetnictví České komory architektů bylo podle ustanovení § 3 odst. 3 OJVŘ včetně rozboru hospodaření předloženo k ověření nezávislému auditorovi. Kancelář ČKA celistvé a úplně vedené účetnictví za rok 2014 předložila společnosti NEXIA AP, a. s., se sídlem: Sokolovská 5/49, Praha 8, PSČ 186 00,

IČ: 481 17 013, DIČ: CZ 481 17 013, zapsané do obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 14203, vedené v seznamu Komory auditorů České republiky pod č. osvědčení 096, a to k provedení celoročního auditu, ke zpracování zprávy auditora o ověření účetní závěrky a ke zpracování výroku auditora za rok 2014.

Výrok auditora: viz předchozí strana

2. EKONOMICKÁ SITUACE ČKA V ROCE 2014 Představenstvo ČKA projednalo a schválilo na svém II. zasedání 11. února 2014 a III. zasedání 11. března 2014 s úpravou 3. dubna 2014 návrh rozpočtu pro rok 2014 a rozpočet byl doporučen ke schválení valné hromadě dne 26. dubna 2014 podle § 25 odst. 4 písm. j) zákona č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě, v platném znění.

Předložený návrh rozpočtu byl představenstvem zpracován v souladu s příslušnými ustanoveními Organizačního, jednacího

a volebního řádu ČKA (§ 4a, § 4b) i v souladu s usnesením VH z 20. dubna 2013 jako vyrovnaný a XXI. valná hromada České komory architektů projednala a schválila dne 26. dubna 2014 v Praze podle ustanovení § 4a odst. 4 OJVŘ rozpočet na rok 2014 jako vyrovnaný: v celkové výši příjmů v celkové výši výdajů

22 332 100 Kč, 22 332 100 Kč.

Stavy účtů ČKA k 31. 12. 2014

Pro srovnání uvádíme stavy účtů k 31. 12. běžného roku ve srovnání let 2011–2014 v členění na: běžný účet: č. ú. 1928140339/0800 termínovaný účet: č. ú. 2114980309/0800

Stavy účtů k 31. 12. v členění na běžný účet (B) a termínovaný účet (T) v letech 2011–2014 2011 B

2011 T

2012 B

2012 T

2013 B

2013 T

2014 B

2014 T

3 070 714

32 092

3 374 845

1 040 635

2 226 698

2 041 939

7 690 922

42 130

a dále i stavy účtů k 31. 12. běžného roku ve srovnání let 2011–2014 v členění na částky na obou výše uvedených účtech celkem (bez odpočtu daně, která se platí v březnu běžného roku): Stavy účtů celkem v letech 2011–2014 2011

2012

2013

2014

3 102 806

4 415 480

4 268 637

7 733 052

3. HOSPODÁŘSKÉ VÝSLEDKY ZA ROK 2014 3.1. Vývoj hospodaření ČKA obecně Obecně je možné pozitivně hodnotit, že se v roce 2014 podařilo rozpočet navýšit v oblasti příjmů/výnosů, a to např. prostředky získanými projektem CEC5, ale i cestou úspory výdajů/nákladů, taktéž např. v případě prostředků vynakládaných na projekt CEC5. V případech, kdy hrozil ztrátový hospodářský výsledek, byla přijímána úsporná opatření na straně výdajů/nákladů.

Jako příklad můžeme uvést sloučení dvou posledních čísel Bulletinu v roce 2014 či úspory ve výdajích vynakládaných na

provoz Kanceláře ČKA. Dalším pozitivním momentem na straně příjmů byly příjmy ze seminářů i finanční prostředky získané z dodatečných daňových přiznání zpracovaných na základě výstupů a doporučení externího auditora v roce 2013. Základní snahou představenstva a Kanceláře ČKA je i nadále rozšiřování služeb pro autorizované osoby a poskytování širšího servisu při udržení efektivního vynakládání finančních prostředků.

BULLETIN ČKA 1/15

35

3.2. Příjmy/výnosy ČKA za rok 2014 Níže je uvedena tabulka čerpání rozpočtu v příjmech/výnosech tak, aby bylo možné sledovat plnění rozpočtu schváleného valnou hromadou z roku 2014.

Plnění rozpočtu příjmů/výnosů za rok 2014 Rozpočet 2014 Příjmy z členských příspěvků

15 300 000

Plnění příjmy 2014 15 347 255

% plnění

Výnosy 2014 100

15 300 000

Plnění výnosy 2014 15 347 255

Příjmy z členských příspěvků AI

-7 500

-7 500

Tržby vlastní

2 240

2 240

% plnění 100

Prodej razítka Ostatní příjmy

520 000

1 258 581

520 000

1 258 581

Pokuty za pozdní úhradu příspěvku

55 000

72 891

55 000

72 891

Pokuty u Stavovského soudu

50 000

10 000

50 000

10 000

Autorizační poplatek vč. žádosti

80 000

461 500

80 000

461 500

Finanční výnosy

5 000

32 360

5 000

32 360

Autorizační semináře

90 000

193 471

90 000

193 471

Příspěvek na SÚPM

90 000

105 000

90 000

105 000

Kancelář Praha+Brno

150 000

262 051

150 000

262 051

Pracovní skupiny

242

99 339

242

99 339

Zahraniční aktivity Ostatní služby

21 969

21 969

Profesní pojištění

3 400 000

3 423 980

101

3 400 000

3 423 980

101

Reklama

1 500 000

586 281

39

1 500 000

586 281

39

Tiskoviny

250 000

Valná hromada

280 000

280 173

100

280 000

280 173

100

Přehlídka DP

300 000

214 478

71

300 000

214 478

71

Architekti na jedné lodi

50 000

27 397

55

50 000

27 397

55

Vrácená záloha DPPO

462 500 22 062 500

21 132 885

96

21 600 000

21 132 885

98

269 600

1 353 572

1 870 000

1 355 501

23 470 000

22 488 386

CELKEM

250 000

Včetně rozdílových položek CEC5 Příspěvky 2015

759 760

Pojištění 2015

191 520

CELKEM

22 332 100

23 437 737

105

96

Rozdíl mezi příjmy a výnosy je dán červeně označenými položkami.

Jak vyplývá z výše uvedené tabulky, celkové příjmy ČKA za rok 2014 činí 23 437 737 Kč, což je 105 % schváleného rozpočtu, celkové výnosy ČKA za rok 2014 pak činí 22 488 386 Kč.

Nárůst v příjmech je dán třemi důvody: jednak finančními prostředky obdrženými z EU v projektu CEC 5, dále pak členskými příspěvky obdrženými pro rok 2015 již v roce 2015 a dále také uhrazeným pojistným v roce 2014 za rok 2015. Dalším velmi pozitivním prvkem, který částečně saturoval níže avizované výpadky, byly bezesporu hojně navštěvované autorizační semináře stejně tak jako finanční prostředky obdržené od finančního úřadu za dodatečná daňová přiznání zpracovaná na základě změny daňového systému ČKA a jeho narovnání.

VALNÁ HROMADA

36

3.3. Výdaje/náklady ČKA za rok 2014 Výdaje ČKA za rok 2014 dosáhly celkové výše 20 022 649 Kč, tj. 90 % vzhledem ke schválenému rozpočtu na rok 2014. Dochází opět, stejně jako v letech předcházejících, k poklesu výdajů, což je trend směřující jednoznačně k úspornému a efektivnímu fungování Komory.

Níže je uvedena tabulka čerpání rozpočtu ve výdajích/nákladech tak, aby bylo možné sledovat plnění rozpočtu schváleného valnou hromadou z roku 2014.

Plnění rozpočtu výdaje/náklady za rok 2014 Rozpočet 2014

Čerpání výdaje 2014 3 117 583

% plnění 106

Náklady 2014

Čerpání náklady 2014

2 950 000

3 117 583

Samospráva

2 950 000

Valná hromada

430 000

412 406

430 000

412 406

Představenstvo

800 000

1 045 771

800 000

1 045 771

Předseda

300 000

213 318

300 000

213 318

Dozorčí rada

650 000

666 939

650 000

666 939

Stavovský soud

300 000

317 488

300 000

317 488

Autorizační rada

50 000

52 790

50 000

52 790 145 491

Zkušební komise

170 000

145 491

170 000

Zahr. záležitosti – členské příspěvky

250 000

263 380

250 000

263 380

1 170 000

1 080 223

1 178 000

1 080 223

Pracovní skupiny

92

Legislativa

70 000

55 105

70 000

55 105

Soutěže

300 000

329 024

300 000

329 024

Výkonové standardy

150 000

133 592

150 000

133 592

Vzdělávání

40 000

45 879

48 000

45 879

Pro územní plánování, urbanismus a krajinu

120 000

85 735

120 000

85 735

Památková péče

40 000

27 208

40 000

27 208

270 000

258 483

270 000

258 483 28 449

% plnění 106

92

Česká cena za architekturu Zahraniční aktivity Krajinářská architektura

40 000

28 449

40 000

Propagace architektury

100 000

90 348

100 000

90 348

PS Granty

40 000

26 400

40 000

26 400

2 076 100

1 482 397

2 076 100

1 482 397

140 000

299 164

140 000

299 164

Služby členům ČKA Internet, nový web /intranet

71

150 000 Služby přímé

71

150 000

159 000

174 611

Informační servis

1 627 100

1 008 622

Bulletin

1 010 000

1 010 000

Ročenka

380 000

380 000

Drobné tiskoviny

15 000

15 000

Vizuální styl

62

159 000

174 611

1 627 100

1 008 622

62

315 912

63

Řády

100 000

100 000

Předplatné časopisů, grantový kalendář

2 100

2 100

Ročenka architektury

50 000

50 000

Monitoring tisku

70 000

Akce

500 000

Akce, tisková setkání, reprefond

48 000

Pocta, GPA

50 000

Architekti na jedné lodi

50 000

Sympozia, konference, audiovizuální knihovna

52 000

70 000 315 912

63

500 000 48 000 50 000

43 495

50 000 52 000

43 495

BULLETIN ČKA 1/15 Přehlídka DP

37 300 000

272 417

300 000

272 417

Akce ostatní Služby ostatní

600 000

661 324

110

600 000

740 901

123

Správa a administrativa ČKA

8 886 000

8 561 058

96

9 686 000

8 577 368

89

Praha – celkem

7 760 000

7 594 521

7 760 000

7 594 521

Praha odpisy

800 000

16 310

1 126 000

966 537

3 450 000

3 469 020

Brno – celkem

1 126 000

966 537

Profesní pojištění

3 450 000

3 469 020

Obnova IT/interiérů

250 000

243 761

44

250 000

243 761

44

2 200 000

1 592 119

36

2 200 000

1 592 119

36

330 000

-500 748

CEC5 Rezerva Daně

-500 748 250 000

250 000

CELKEM

22 332 100

20 022 649

90

23 470 100

20 118 536

86

Bez CEC5

20 132 100

18 430 530

92

21 270 100

18 526 417

87

Rozdíl mezi výdaji a náklady je dán červeně označenými položkami.

Redakčně kráceno.

Podrobné účetní členění všech nákladových/výnosových položek je k dispozici v Kanceláři ČKA.

TÉMA

38

SÍDLIŠTĚ Téma jsme rozdělili do tří částí. První z nich, Sídliště jako fenomén, zahrnuje historické a teoretické přístupy k problematice sídlišť. To, co se na první a zběžný pohled jeví jako unifikovanost, vnímáme v širším smyslu. Tak jako mají města svůj charakteristický způsob komunikace, promlouvají k nám i sídliště. A co víc – hlasy z nich znějící nejsou zdaleka tak synchronizované, jak by se mohlo na první pohled zdát. Jejich odlišná struktura a morfologie odráží dobové a ideové změny. Typologii sídlišť v pravém slova smyslu na straně 48 představí Michal Kohout a Filip Tittl.

DNES Závěrečná část se po vzoru úspěšného projektu Fakulty architektury ČVUT Sídliště, jak dál? zamýšlí nad jejich budoucností. Ožehavá současnost i blízká a neznámá budoucnost sídlišť nás také zajímala v anketě, která se prolíná celým tématem. Oslovili jsme jak architekty, urbanisty a krajinářské architekty, tak sociology a zástupce občanských iniciativ.

BULLETIN ČKA 1/15

39

Jedni je přehlížejí, považují za periferii našich měst a nekomfortní způsob bydlení.

Druzí se v nich naučili žít a dosyta využívají to, co realitní agenti nazývají „občanská dostupnost a vybavenost“. Jak se však s problematikou sídlišť konfrontují urbanisté, architekti, sociologové, antropologové či další odborníci? Sídliště je bezesporu fenoménem, který fascinuje, láká a svádí k zamyšlení. A právě to vám v tomto Bulletinu nabízíme.

VČERA, Důležitou výpověď o historii sídlišť poskytuje i dobový fotoreport Jaromíra Čejky. Autor se v něm věnuje nejznámějšímu sídlištnímu souboru – Jižnímu Městu (strana 63). Ondřej Beneš pak ve své reflexi zakladatele moderní sociologie města Jiřího Musila poprvé upozorňuje na klíčový vztah sídliště – veřejnost (strana 51). Ten je dále rozvinut v části nazvané Život na sídlišti, kde představujeme konkrétní možnosti participace, jež napomáhají identifikaci obyvatel s povahou sídlišť.

A ZÍTRA

TÉMA

40

SÍDLIŠTĚ JAKO FENOMÉN

Rostislav Švácha

PANELOVÁ SÍDLIŠTĚ JAKO UMĚLECKOHISTORICKÉ TÉMA

A1 Architects, mobiliář pro výstavu sídlišť Středočeského kraje v Kladně, v pozadí sídliště Sítná. Foto: Rostislav Švácha

Před třiceti lety jsem panelová sídliště považoval za největší tragédii české architektury v celých jejích dějinách. Nebyl jsem v tom sám. Kritický poměr k sídlištím tehdy zaujímala široká veřejnost, nechuť k nim pronikala i do oficiálního tisku. „Prázdné ulice, chodníky a cestičky ke vchodům, v řadě kontejnery na odpadky, poletující staré noviny, na poloprázdných parkovištích roztroušená auta, už od pohledu syrově studené trávníky, nad tím vším se tyčí kostky a kvádry panelových domů, šeď stěn a monotónně se opakující okna a balkóny, balkóny a okna“ – takový dojem ze sídliště, jaký 24. února 1989 zaznamenal liberecký obdeník Vpřed, sdílely v té době statisíce lidí včetně architektů a historiků architektury. Po sametové revoluci se k tomu připojila označení sídlišť za králíkárny a betonové džungle, mýtus o tom, že jsou typická jen pro socialismus, proroctví o jejich pauperizaci a slumizaci, návrhy na jejich zbourání a nezdařilá a neplánovitá doplňování domů na mnoha českých sídlištích pseudopostmodernistickými klobouky.

Sídliště však této nepřízni vzdorovala a už tím si říkala o serióznější přístup. Kolem roku 2000 vystoupili na jejich obranu Ladislav Lábus a Josef Pleskot a založili tak linii praktických úvah o jejich dalším vývoji, kterou pak obohatili architekti Petr Drexler, Ladislav Vrbata nebo Markéta Veselá prvními hodnotnými přestavbami panelových domů v Praze a v Brně. Později se k ní připojili učitelé pražské Fakulty architektury ČVUT Michal Kohout a David Tichý koncepčnějšími náměty na úpravy panelových sídlišť po celé republice, zaměřenými hlavně na to, aby se z nich staly plnohodnotné a legitimní části našich měst. O shrnutí takových aktivit a výhled do budoucna se přednedávnem postarala mezinárodní konference

Sídliště, jak dál?, která v listopadu 2014 proběhla na uvedené pražské fakultě. Trvalo to trochu dlouho, ale dnes už je zřejmé, že pro řadu předních českých architektů se stal dnešek a zítřek panelových sídlišť závažnou úlohou. A uvážíme-li, že na sídlištích bydlí neméně než třetina české populace, sotva si lze představit úlohu závažnější.

Druhá linie přístupu k sídlištím má ráz teoretický; sociologický a historický. Jde-li o sociologii sídlišť, ta má u nás úctyhodnou tradici díky nedávno zesnulému profesoru Středoevropské univerzity Jiřímu Musilovi, jehož knihy Sociologie soudobého města (1967) nebo Lidé a sídliště (s kolektivem, 1985) přinesly o tomto tématu metody a poznatky dobře využitelné dodneška. Novější práce socioložek Barbory Vackové, Lucie Galčanové nebo Slavomíry Ferenčuhové – například jejich sborník Československé město z roku 2010 – proto stále můžou čerpat z jejího vzoru. Po roce 2000 začaly tento směr výzkumu doplňovat studie, které se panelová sídliště snaží integrovat do dějin české architektury, tak jako se je architekti-praktikové snaží integrovat do měst. Většina z nich se zakládá na úsilí pochopit příčiny a podmínky, které vedly ke zrodu a úspěchu panelových technologií pro hromadnou bytovou výstavbu a podporovaly v socialistických státech jejich dlouhé trvání, i na schopnosti rozlišovat, jaká sídliště lze považovat za zdařilá a jaká ne. Vedle časopiseckých statí Evy Novotné-Pýchové a Michaely Jehlíkové Janečkové (v časopisech Umění 2006 a Beton 2008), atraktivní výstavy a publikace Husákovo 3+1 (2007) a monografií sídlišť Lesná (2012), Invalidovna (2014) nebo Solidarita (2015) vyniká mezi těmito počiny kniha americké historičky architektury Kimberly Elman Zarecor Manufacturing Socialist Modernity (Pitts‑ burgh 2011; česky pod názvem Utváření socialistické modernity, 2015), v níž se této žačce Kennetha Framptona podařilo popsat počátky panelových technologií v Československu a politické pozadí jejich nástupu na základě impozantní znalosti dokumentů z českých archívů. O mezinárodní rámec tohoto historického výzkumu se pak například postarala týmová práce slovenských badatelů Bratislava: Atlas sídlisk (2011), sborník německých historiků architektury Rolanda Enkeho a Ulricha Giersche Plattenbauten in Berlin: Geschichte, Bautypen, Bauprojekte, Kunst, Propaganda (2013) nebo pozoruhodná prezentace Chile na posledním bienále architektury v Benátkách v roce 2014, jejíž skvělý katalog Monolith Con-

BULLETIN ČKA 1/15 troversies editovali Pedro Alonso a Hugo Palmarola. Zásluhou týmu architekta Martina Hejla a jeho expozice a knihy 2×100 mil. m² se ostatně minulý rok v Benátkách pěkně předvedly i panelové domy československé.

Obě větve teoretického bádání, sociologickou a uměleckohistorickou, propojila v knize Když se utopie stane skutečností z roku 2014 Lucie Zadražilová svým sociokulturním záběrem. Stejná badatelka uspěla v roce 2013 v grantové soutěži Ministerstva kultury NAKI s výzkumným projektem Panelová sídliště v České republice jako součást městského životního prostředí (www.panelaci.cz). Tým Lucie Zadražilové, složený z historiků architektury, architektů, památkářů, antropologů, sociologů a demografů, prozkoumává v tomto projektu několik desítek sídlišť v celé republice v nejrůznějších kontextech a z nejrůznějších úhlů pohledu. Jelikož mě Lucie Zadražilová přemluvila, abych se u této týmové akce stal jejím odborným garantem, můžu zde podat svědectví o postupu naší práce.

O pěti sídlištích, jaká po delší diskusi vybereme v každém kraji České republiky, se snažíme zjistit maximální množství informací. Vyhledáváme autory sídlišť, pokud žijí, mluvíme s jejich obyvateli, opatřujeme si o nich statistická a demografická data, chodíme do muzeí a archívů, listujeme dobovým odborným i denním tiskem, který kromě propagandistických floskulí o „růstu měst do krásy“ a „proměnách jejich tváře“ obsahuje i cennější informace a postřehy, jak to ostatně ukazuje uvedený citát z novin Vpřed. Výsledky naší práce veřejnost zatím mohla zhlédnout na putovních výstavách pod širým nebem, které minulý rok proběhly v Kladně a Hradci Králové, v tuto chvíli se k nim připojila expozice v Pardubicích na sídlišti Karlovina a brzy bude následovat výstava olomoucká a ostravská.

S dalšími položkami našeho výzkumu – knihami, časopiseckými články, přednáškami, webovými stránkami, edukativními programy pro základní, střední i vysoké školy a pro širokou veřejnost – se lidé už seznamují nebo se s nimi brzy seznámí.

Znám sociology, kteří nám říkají, že jejich vlastní výzkum sídlišť přináší jejich obyvatelům důležitější poznatky než ten náš „kunsthistorický“. Účastníci konference Sídliště, jak dál? mohli být svědky prudší výměny názorů na tento problém. Rozpor mezi naším pohledem a pohledem vyhraněněji sociologickým možná vyplývá z rozdílů v otázkách, jaké si obě strany tohoto latentního sporu převážně kladou. Sociologové se tážou, jaká sídliště jsou, jak se v nich lidem žije, kdežto my se ptáme, proč jsou sídliště právě taková. Sociologové se zaměřují spíše na současnost těchto obytných celků, zatímco my se snažíme spojit jejich současnost s minulostí do jednoho celku. Dali jsme si za cíl poznat všechny okolnosti vzniku konkrétního sídliště, jeho vztah k městu, kde sídliště stojí; zkoumáme, jaký tvar chtěli architekti svému obytnému souboru vtisknout a do jaké periody dějin sídlišť lze to aktuálně prozkoumávané zařadit. O rozdělení vývoje sídlišť do jednotlivých etap, které by se daly chápat jako „stylové“, mimochodem pojednává stať členky našeho týmu Martiny Flekačové v uměleckohistorické řadě olomouckého časopisu Czech and Slovak Journal of Humanities (2/2014). Neméně nás zajímá, jak si architekti poradili či neporadili s technologií přidělené panelové stavebnice, jak sídliště pointovali veřejnými stavbami „komplexní bytové vybavenosti“ a uměleckými díly, jaký prostor se jim podařilo vytvořit v celku sídliště a v jednotlivých bytech; kteří architekti sídliště navrhli a co ještě jiného v daném městě nebo kraji postavili. Stranou našeho zájmu nezůstává ani devastace sídlišť nepodařenými a jejich kultivace pozdějšími úspěšnými úpravami. Myslím, že takové otázky jsou dobré a že dovedou vnímavějším obyvatelům sídlišť ledacos zajímavého říci o jejich domech a čtvrtích. Domnívám se dokonce, že když se lidé nad takovými otázkami budou více zamýšlet, tak pak budou na sídlištích bydlet s větší chutí. S otázkami sociologů se ty naše nijak nevylučují, vždyť i my si sociologické otázky klademe a máme na ně v našem týmu experty. Zatímco však sociologický výzkum má už u nás tradici, zosobněnou Jiřím

41 Musilem a jeho následníky, cesty našeho bádání o sídlištích se mi zdají být neprošlapané.

Hlavní věc však stále vidím ve schopnosti rozlišovat.

Sídliště, jak je počátkem roku 1989 popsaly noviny Vpřed, jsou opravdu taková – „kostky a kvádry“, „monotónně se opakující okna a balkóny, balkóny a okna“. Snad jen příslovečnou „šeď stěn“ postupně zakrývají obarvené vrstvy polystyrenu. Pozornější pohled však i v monotónním opakování rozpozná nuance, které stojí za zaznamenání a důkladnější rozbor. Stejné rozdíly a odstíny lze u sídlišť najít i v jejich urbanistických koncepcích. Věřím tomu, že když takové nuance dobře uchopíme a dobře zařadíme do širších souvislostí, že se pak nad nimi rád zamyslí i každý vnímavější divák. prof. PhDr. Rostislav Švácha, CSc. Akademie věd, Akademie výtvarných umění a Filozofická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci

TÉMA Martin Sedlák

STO LET VÝVOJE SÍDLIŠTĚ

Příspěvek byl v říjnu 1997 publikován v časopise Architekt.

E. Saarinen, plán Helsinek. Poslední velký plán řešící problém rostoucího města ve smyslu zachování jeho tradičních hodnot.

Nedlouho po válce, v roce 1947, vyšel v Architektuře poměrně rozsáhlý článek J. Voženílka pod názvem Pásové město, zabývající se myšlenkou rozdělení funkcí zástavby do tzv. nekonečných pásů. Z perspektivy půle století, která už uplynula od prvních pokusů o nová sídliště, se věci jevily značně ošidně.

Obsah článku se brzy ukázal jako špatné proroctví. Za několik málo let začaly vznikat obytné komplexy ve slohu poněkud pochybného klasicismu s upadlým dekorem.

S odstupem času je ale možné hledat vztahy a vzájemné příčinné propojení i mezi zdánlivě nesouvisejícími kapitolami naší architektury. Ačkoliv nová architektura navenek měnila podobu, tím, že kult práce byl pěstován jak v poválečné době, tak v době tzv. socialistického realismu, jsou si obě doby příbuzné. Podobně zavádějící může být představa o dnešním „zmoudření“.

Smyslem tohoto přehledu vývoje sídliště v uplynulých sto letech je jednak poukázat k velkému bohatství forem, které vznikly v průběhu tohoto období, tedy zhruba období vyplněného dějinami moderní architektury, a jednak bychom chtěli poukázat na skutečnost, že v rámci tohoto vývoje docházelo vždy k vzájemnému ovlivňování jeho jednotlivých etap, k návratům k již pojednaným tématům. Nakonec bychom chtěli tuto epochu představit jako období rychlých stylových změn.

Počátek století – prohloubení krize tradiční formy místa Plán Velkých Helsinek od E. Saarinena je jedním z významných pokusů, jak řešit v rámci tradice problémy formálně a obsahově již upadajícího města, způsobené do značné míry jeho růstem. Saarinenem navržené rozdělení Helsinek na více nezávislých městských částí odvozené z geomorfologie a z jejich celkové kompozice v rámci hierarchie města představuje z dnešního pohledu poslední kultivovaný pokus o záchranu tradičních hodnot města. Pokus, který není prost kompromisu,

42 znamená mnoho i pro samotnou myšlenku sídliště jako moderní formy řešení dílčích problémů rostoucího města.

Saarinen šel ještě dál a kromě prostorové představy vydal později knihu Růst, úpadek a budoucnost města, ve které vyjmenoval pět obecných požadavků, které nám stále znějí aktuálně. Dodnes totiž nebyly naplněny. Jsou to: →→ závaznost územního plánování, →→ zlepšení předpisů, →→ kontrola cen pozemků, →→ vytvoření účinných zábran proti živelné zástavbě, →→ zajištění chráněných a rezervních ploch.

Dodnes mnoho zpracovaných plánů zůstává neschválených a nezávazných, kontrola cen pozemků prakticky neexistuje, neexistence platných územních plánů neumožňuje vytvoření účinných zábran proti živelné zástavbě, a pokud se nejedná o přírodní chráněná území, památková a jiná ochranná pásma či zemědělsky chráněnou půdu, chráněné plochy dosud neexistují.

VÝVOJ SÍDLIŠTĚ Od „Heimatlich“ k jednoduchosti, národní a lidové Ve městě, které stále ztrácí svým růstem tradiční obsah, vznikají na počátku století návrhy a realizace sídliště navozující atmosféru intimity – domova (heimatlich). Jejich architektura a urbanistické uspořádání vycházejí z historického nebo také z lidového způsobu stavění. Napodobení lidového způsobu stavění a touha po poezii jednoduchého života byly pokusem o vytvoření něčeho trvalého v hodnotové krizi počátku století. Sklon k jednoduchosti se jeví jako zajímavý z hlediska dalšího bezprostředního vývoje. Vyloučením všeobecné platnosti a s tím spojené tradice vznikne později na základě sklonu k „jednoduchosti“ funkcionalismus. Všeobecná, nadčasová platnost pramenící z jednoduchosti je ale v tomto období stále ještě spojována s tradičními hodnotami.

Styl „heimatlich“ ovlivňoval českou urbanistickou tvorbu snad ještě méně než tvorbu architektonickou a jeho projevy jsou výraznější v prostředí s německým etnikem (například Liebigova čtvrť v Liberci). Tuto tendenci nalezneme převážně v severní Evropě (Anglie a Německo). V ostatních evropských zemích nebylo zdůraznění „heimatlich“ charakteru tak silné v souladu s jinou rovinou jejich kultury. Téměř vždy se ale jednalo o oscilaci okolo pojmů národní, lidový a jednoduchý.

Kubistická a obloučková forma Těžiště reakce na krizi města u nás je třeba hledat v poněkud jiné oblasti – začátek století je poznamenán návratem ke stylizované tvorbě, vyjadřující specifické, prohlubující se duchovní snahy. Představa o kubismu jako o novém prostorovém vidění je podle našeho názoru druhotná. Jeho inspirační zdroj ležel mimo hranice Evropy nebo na jejím pomezí (byzantská draperie). Bez tohoto hledání „prapodstaty“ bychom těžko porozuměli atmosféře doby.

Kubistická forma dávala architektuře nový rozměr. Jedná se o ještě hlubší návrat ke kořenům umění než v předešlých případech – jeho síla nespočívá v inovovaných řešeních městského půdorysu, ale ve vytváření nové kompozice města. Jako příklad domácího, kubismem ovlivněného urbanismu uveďme Liskův návrh urbanistického řešení Hradce Králové z roku 1919. Tento neobyčejně zdařilý a jakoby jedním dechem vzniklý plán ukazuje možnosti formy opírající se o duchovní kulturní zázemí. Stal se základním podkladem pro pozdější regulační plán J. Gočára, zpracovaný v roce 1927. Gočárova zástavba rozvolněnými bloky odráží jistě i nové názory na hygienu bydlení, ale její podstatou je kubistická geometrie vzešlá z Liskova plánu a řešící město jako celek.

O. Liska, návrh upravovacího plánu Velkého Hradce Králové, 1919. Půdorys města tvoří jednotnou hmotovou kompozici.

BULLETIN ČKA 1/15

Le Corbusier, l´Unité d´habitation. V poválečném vývoji je protipólem ke skandinávskému pojetí.

Funkcionalismus Funkcionalismus odmítl národní „prapodstatu“ kubismu. Přijal jednoduchost, kterou postavil na redukci života na materiální funkce. Tím se mu otevřel nový estetický prostor.

Znamenalo to však programové opuštění formy viditelné duchovní, mocenské a společenské hierarchie a její nahrazení funkčním uspořádáním, upřednostňujícím hygienu a dopravu.

Dobové ovlivnění marxistickou filosofií je nesporné – to, co vedlo ke vzniku funkcionalismu, byla daleko spíše idea kolektivismu než potřeba řešit hygienické a dopravní problémy (které se ukázaly jako nosné mnohem později – obytné čtvrti v té době neznaly problémy s parkováním a problém hygieny je, jak se později ukázalo, daleko spíše záležitostí sociální a otázkou spojenou více s hustotou zástavby než s její formou).

Kolektivismus umožnil poprvé důsledné dělení města na monofunkční plochy. Nová „kultura solitérních kolektivních domů“ se zrodila z názoru o nutnosti odstranění soukromého vlastnictví.

Prvotní funkcionalistická zastavovací schémata jsou nezávislá nejen na tradici a stávající formě města, ale jsou stále ještě do značné míry nezávislá i na automobilové dopravě. Víra v nepodstatnost majetkových poměrů vedla k zákonům omezujícím soukromou držbu pozemků.

43 Nebylo toho mnoho, co se podařilo postavit podle raných funkcionalistických plánů, a další vývoj mnohé pozměnil, ale to základní bylo na světě – hierarchie moci, duchovních hodnot a společenského rozvrstvení poprvé v urbanismu nedošla výrazu v útvaru, jakým bylo tradiční město. Saarinenův pokus o kompromisní řešení byl míněn právě opačně – ve smyslu zachování hierarchie určitého tradičního sídla. Hierarchie nastolená funkcionalismem vedla později pouze k „unifikovanému prostředí postkapitalistické společnosti“. Myšlenka sídliště s volným půdorysem vyvolala, jak jsme již řekli, potřebu nových plánovacích nástrojů a změny v legislativě.

Chceme-li sledovat vývoj tohoto procesu v zemi relativně nejméně zasažené válkou, která tento vývoj zkomplikovala, jako dobrý příklad poslouží Švédsko. Podobně jako v jiných zemích došlo i zde v sedmdesátých letech minulého století k formování stavebního zákona, který vycházel z blokové šachovnicovité zástavby. Byl sice později upravován, ale teprve v roce 1931 nahrazen zákonem o městském a vesnickém plánování, kde se poprvé objevují možnosti národní vlády autorizovat plán i proti vůli obecních zastupitelstev. Místním správám byla udělena práva na skupování pozemků pro záměry územního plánu. Vznikl nový nástroj na regulaci využití pozemků na venkově. O vlastní parcelaci však dále rozhodoval majitel pozemku. Již v této době, aby nedošlo k nežádoucímu rozvoji okrajových částí měst, stát požadoval po místních zastupitelstvech pořízení plánů pro rozsáhlé plochy na okrajích obce, které by je daleko do budoucnosti regulovaly. Úspěch legislativy byl ale omezený, neboť znamenal velké výdaje pro zastupitelstva.

Dalším krokem byl zákon z roku 1947, který udělil větší pravomoci obecním zastupitelstvům při zpracování podrobných plánů.

Nejdůležitější inovací bylo odnětí práv vlastníků pozemků na parcelaci ploch. Rozhodujícím kritériem se stala přijatelnost záměru z hlediska veřejného zájmu. Vlastník, který odepřel intenzivní rozvoj na svém území, nebyl oprávněn k řádnému odškodnění. Rozsah území umožňující nákup pozemků pro veřejnost byl později rozšířen. Vyvlastnění bylo možné, jestliže byl pozemek shledán nezbytným pro uskutečnění rozvoje, a to za rozumnou cenu (tzv. významná území – Law of Eminent Domain). Kompenzaci za významná území určovaly zvláštní vyvlastňovací soudy.

Funkcionalismus v Evropě Poměrně záhy po vzniku funkcionalistických schémat a prvních realizacích sídlišť dochází k pocitu ztráty intimity starých měst, je pociťována absence vztahu k minulosti. Tento vývoj se odehrává často v závislosti na národní tradici a politickém dění.

K reakci v zemích s totalitním režimem Reakce nových totalitních režimů je zajímavá právě tím, že negace funkcionalistických principů návratem ke klasické nebo národní formě architektury neznamená úplné zřeknutí se minulého vývoje. Funkčnost je stále obdivována, ale je spojována s tradičními prvky. V Německu se poměrně velmi brzy bere ohled na rozvoj motorizace a je kombinován s oživováním stylu „heimatlich“. Ve veřejné sféře je ale navazováno především na bavorsko-pruský klasicismus (Troost a Speer), na rozdíl od Itálie, kde zůstává zachováno mnohé z jednoduché a prosté formy moderní architektury. Reakce totalitních režimů je samostatnou kapitolou. Zmiňujeme se o ní spíše pro porovnání s reakcí skandinávskou, která je pro nás důležitější.

Reakce ve Skandinávii a vliv designu Le Corbusiera V padesátých letech se staly skandinávský urbanismus a architektura do značné míry určujícími pro vývoj sídliště.

Nebylo tomu ovšem tak od samého počátku vývoje moderní architektury v této oblasti – působila zde velmi výrazně tradice. Severská skepse vede ve svých důsledcích ke svobodnému

Americký příklad řešení problému automobilové dopravy těsně po válce. Přírodní nebo historické prostředí je dosažitelné pouze automobilem.

TÉMA

F. Zounek, V. Rudiš, I. Veselý, sídliště Lesná v Brně, 1961. Jeden z mála příkladů, kdy sídliště účinně využívá přírodních krajinných prvků. Tato šance sídlištní zástavby byla v mnoha případech u nás promarněna.

přijímání radostných stránek života, které nejsou podrobovány ideologickým požadavkům. Konkrétně se to projevilo ve vztahu k přírodě, zvláště k reliéfu terénu, a v interiéru domů ve vztahu k nábytku. Tak vznikal nový půdorys sídliště a domu, jemuž volná forma zástavby umožnila vytváření uskupení, založeného na určitém romantickém lyrismu. Vznikal i nábytek, který se svými tvary přizpůsoboval člověku tak, jak to dělali zcela přirozeně primitivní lidé.

Tímto osobitým pojetím vznikla tedy nová dimenze, jež později, v druhé půli padesátých let, ovlivnila celou Evropu. Mechanismus tohoto vývoje se ovšem dostal do příkrého rozporu s požadavky moderního hnutí. Jeho symbolem byl internacionalismus a proklamovaný odklon od všeho národního. Situaci dobře ilustrují první poválečné návštěvy českých architektů, kteří přijíždějí studovat nová sídliště a musejí pod dojmem kvality této architektury korigovat již vžitá myšlenková schémata.

Zároveň je zde jiný zdroj, vytvářející naopak přes osobitý vlastní rukopis nová všeobecně platná dogmata a ovlivňující poválečnou scénu svým systematickým myšlením. Představuje druhý – neromantický pól evropského uvažování jako dědic řeckých tradic. Le Corbusier je odpoután od ideologie, nikoliv od systému. Jeho vliv na české prostředí představují spíše jeho ranější práce, ve kterých ustanovuje nový systém změněného světa. Nadčasová vize, odrážející se ve skulpturálnosti jeho poválečných staveb, zasáhla české prostředí méně, pravděpodobně vlivem zmíněné politické situace.

Funkcionalismus a vliv automobilismu na sídlištní zástavbu – obnovení funkcionalistické myšlenky Kromě skandinávského vlivu a vlivu Le Corbusiera je zde další, tentokrát teoretický zdroj, přicházející z anglosaského prostředí. Usiluje o revizi čistoty funkcionalistické myšlenky – Lewis Mumford a jeho kniha z roku 1942, kterou vyvolal zájem o intimitu města tím, že popsal město středověké.

Není zcela jisté, zda myšlenka malé obytné jednotky, zajištující intimitu a z tradice známé sousedské vztahy jejích obyvatel, souvisí také s vlivem, který měl rozvoj automobilismu, nastartovaný v západní Evropě na počátku padesátých let, na podobu sídliště. Zdá se, že se zde potkaly dvě tenden-

44 ce, jedna vyplývající z kulturních potřeb a druhá z rozvoje individuálního automobilismu. Strach o bezpečnost – převážně dětí – vedl k vytvoření nové dopravní sítě sídlišť, vedené po jejich obvodě. Dovnitř doprava vstupovala maximálně slepými rameny obslužných komunikací. Tento systém byl revolučním zvratem ve vývoji sídliště. Zároveň vyvstala otázka dostupných vzdáleností parkovišť, umístěných po obvodu sídelní jednotky.

Tato vzdálenost nakonec spolu s optimální školskou docházkovou vzdáleností určovala velikost základní jednotky, stanovené přibližně na 3000 obyvatel. Docházková vzdálenost vyšší vybavenosti určovala potom velikosti nadřazených jednotek skládajících se z jednotek nižších (10 000 – 15 000 obyvatel, 50 000 – 120 000 obyvatel).

V padesátých letech je ovšem tradice klasického města velmi blízká a tyto jednotky-okrsky jsou velmi často koncipovány se zvláštním ohledem na přírodu, do které jsou zasazeny. Sídliště má smysl právě proto, že člověka přiblíží k přírodě. Krajinářská architektura sídliště padesátých let dosahuje svého vrcholu ve Skandinávii, kde se stává pokračováním vyjádření národního genia loci. Aaltovy a Meurmanovy kompozice volně stojících objektů ve vztahu k reliéfu terénu a k různým druhům zeleně představují pravděpodobně jeden z vrcholů tohoto typu zástavby. Padesátá léta v tomto světle lze pokládat za období, které spojením touhy po životě v blízkosti zeleně a nových podmínek týkajících se automobilismu přineslo vyhraněnou novou formu bydlení ve městě, která na rozdíl od raných funkcionalistických projektů více ctila potřeby obyvatel, založené na jejich kulturních tradicích.

První česká „peripetie“ Specifika domácího vývoje Válečné a poválečné období (1935–1949) I u nás lze vysledovat podobné tendence vedoucí ke vztahu k přírodě, i když v nepoměrně skromnější podobě. Jako příklad uveďme práce Karla Honzíka o venkově, zabývající se charakterem krajiny a rozvíjející konfrontační hru mezi novým a starým.

Po válce je česká architektonická obec v poněkud paradoxní situaci. Raná forma funkcionalismu vzniklého z mezinárodního architektonického hnutí se stává opět, řekli bychom, oficiálním slohem, ale v době zcela zaujaté potvrzováním národní samozřejmosti. Intenzivní národní výzva není spojena s formou architektury, hledající národní specifika. Spíše podléhá kouzlu národohospodářských plánů, typizace a prefabrikace.

Některé plány z té doby oživují myšlenku pásového města a patří k nejčistším projevům architektonického internacionalismu, nenavazujícího na žádný kontext (v době vypjaté národní rétoriky!). Redaktorům Architektury ČSR působí v roce 1947 článek o Perretově přestavbě válkou zničeného Le Havru v neoklasicistním duchu potíže – i do převzatého textu vkládají poznámky týkající se například nedostatečné otevřenosti bloku. Domácí scéna zaznamenává klasicistní prvky pouze v návrzích památníků a některých veřejných budov. Urbanismus je zcela ve znamení raného funkcionalismu. Brzy jej však stihne osud Osvobozeného divadla, které ve změněných podmínkách obnovené demokracie marně hledá svoje místo ve zdánlivě obnovené společnosti. Stav let 1945–48 je přechodový a neudržitelný. Následný zvrat není zdaleka způsoben jen vnějším tlakem. „Socialistický realismus“ (1950–1955) Údobí 1950–1955 jako by v mnohém bylo druhým dějstvím válečné a poválečné doby. Ani ono nepřineslo mnoho.

Požadovaná tradiční a národní forma nebyla většině českých architektů vlastní a oficiální doktrína nebyla živnou půdou pro vznik zajímavých architektonických a urbanistických děl. Časový odstup umožňuje lépe hodnotit tehdejší tvorbu „na

S. Polano, U. Barbieri, Biljmermeer v Amsterodamu.

Rozhlehlé sídliště splňující všechny zásady, zakotvené v Athénské chartě, vzniklé z iniciativy internacionálního hnutí architektů.

BULLETIN ČKA 1/15

45 vztah k člověku, který zde vychází z kombinace skandinávských vlivů a nové situace u nás po částečném uvolnění politických zábran. Originálnost této situace (dochází k uvolnění, ale nikoliv ke ztotožnění) se ihned odráží v úspěších, které má Československo na bruselské výstavě Expo ’58.

R. Erskin, Moderní vesnice. Myšlenka společenství je zde ještě podtržena lineárními domy, chránícími sídlo od nepříznivých vlivů severské přírody.

Selhání principu athénské charty Vrátíme-li se k evropské scéně, šedesátá a sedmdesátá léta znamenají velký tlak na urbanizaci. Jsou také ve znamení některých realizací podle principů Athénské charty, která shrnula myšlenky, většinou formulované Le Corbusierem, týkající se finální čistoty a hygieničnosti nové zástavby. Jako příklad uveďme realizaci sídliště Biljmermeer u Amsterodamu. Splňuje všechna kritéria Athénské charty, přesto se nakonec stalo velmi nepřitažlivou částí města.

Ani ostatní, sídlišti Biljmermeer podobné realizace nesplnily očekávání. Naopak se staly podnětem k příklonu k tradičním hodnotám. Vědomí o určující roli technických principů a možnosti „přetvořit člověka“ byly velmi zpochybněny. Bylo možné navazovat na to, co snad L. Mumford uvedl do pohybu již ve čtyřicátých letech svým zájmem o středověké město. Započal poměrně dlouhodobý proces, který bychom mohli nazvat hledáním nové hierarchizace v rámci zmíněných podmínek již obrovských městských aglomerací. Problém sídliště byl postupně ztotožněn s chybějícími prvky tradičního hierarchizovaného města – ulicemi a náměstími, absencí blokové zástavby.

Postupné hledání hierarchizované formy Moderní „vesnice“, moderní „staré město“ aneb prázdnota urbanistické formy Zklamání architektů, věřících v prvotnost technikou stvořené formy pro realizaci jejich myšlenek, nevedlo ještě ke změně jejich názorů. Pozdní šedesátá a sedmdesátá léta ovlivňuje myšlenka reprodukce kvalit společenského života opakováním historických urbanistických forem – ulic a náměstí – v rámci nové zástavby. Tato představa se ale uskutečňuje buď jako „moderní vesnice“, nebo daleko častěji jako sídelní útvary v rámci aglomerací velkých měst. Chybějící vazba na celkovou kompozici města pak působí do značné míry podobně jako zásady Athénské charty – není dosaženo pravdivého a příjemného prostředí pro život obyvatel. Reakce se rychle dostavila v podobě zcela opačného pohledu na možnost vytvoření nového městského prostředí.

objednávku“. Z celé řady fasád s tradičním architektonickým dekorem a ne příliš zdařilých zastavovacích schémat přece jen vynikají práce Jiřího Krohy (český Perret?). Krohovy fasády obytných souborů, používající v té době převládající klasicistní schéma, reflektují formu zástavby a nejsou jen mechanicky dekorovanými objekty. Z mladších architektů v této době vykazují určitou eleganci nemnohé práce autorů prozrazující talent, který dokáže ztvárnit i vnucené schéma.

Druhá česká peripetie Konec padesátých let znamená u nás navazování na západoevropský vývoj. Vědomí odlišnosti a alternativnosti naší situace vůči západu zůstává dosti silné. Tak si lze vysvětlit na jedné straně částečné ignorování automobilového rozvoje, který mezitím proběhl na západě. Spíše se projevuje nový

„Versailles pour peuple“ aneb prázdnota architektonické formy Pakliže to není urbanistická forma, je to vlastní architektura, která vytváří město. Z této myšlenky Alda Rossiho se zrodila idea analogického města. Jako příklad uvádíme projekt Taller de Architectura „Versailles pour peuple“ (Versailles pro lid), který snad nejlépe vyjadřuje tuto myšlenku analogie.

Zároveň se tímto poněkud fantastickým projektem uzavírá historie ambiciózních pokusů o vytvoření sídliště, které by nezávisle na struktuře, do níž je zasazeno, vytvořilo soběstačný základ pro kvalitní obytné prostředí. Osud Biljmermeer se opakoval i v realizacích Taller de Architectura. To, co tušil na počátku století Elie Saarinen (nutnost zvažovat město jako celek), došlo zde v negativní podobě svého naplnění – došlo k vyprázdnění architektonické formy.

Třetí česká peripetie Specifika velkých sídlištních celků Zvláštností vývoje sídliště u nás je kromě opožděného vlivu rozvoje automobilismu i absence návratu k tradiční urbánní formě tak, jak jsme ji popsali v sedmdesátých letech (kromě ojedinělých případů). Přesto je tato doba dobou vý-

TÉMA

Půdorys Versailles pour peuple, symbolický projekt epochy.

Tak jako Versailles byly v historii odtrženy od lidu, byl lid odtržen v těchto Versaillích na okraji města od šťastnějších, kteří mohli zůstat v Paříži.

tektonickým), u nás se stala sídliště spíše zdiskreditovaným předmětem averze. Na jedné straně byla projevem politických skutečností, na druhé také nepříjemnou nutností – alternativní nabídka bydlení byla velice nedostatečná.

Konec velkého sídliště a švýcarský příklad Jestliže jsme řekli, že Versailles pour peuple byly posledním velkým pokusem řešit novou formu sídlištní zástavby ve smyslu vytvoření rozsáhlé nové části města, chtěli bychom tuto skutečnost postavit na pozadí dnes velmi publikovaného fenoménu švýcarské architektury. Podobně jako skandinávská architektura silně ovlivnila od čtyřicátých let sídlištní zástavbu svojí osobitostí a tradičním vztahem k předmětnému světu obklopujícímu člověka, švýcarská architektura vychází z charakteru švýcarské krajiny. Tato krajina je krajinou obytnou par exellence, krajinou nehierarchizovanou, prostou všech tajemství. Stavět v ní znamená doplánovat mezi kvalitní objekty další kvalitní objekty. Švýcarský příklad se pak stává „řešením“ v situaci absence jakéhokoli konceptu. Zajímavý a podnětný do budoucnosti je ale právě i jejími autory někdy popíraný národní aspekt.

stavby rozsáhlých souborů – sídlištních měst. Forma jejich zástavby tedy zůstává tak, jak byla rozvíjena od konce padesátých let v duchu, řekli bychom, mondrianovského neoplasticismu. Tedy jednoduchých rozdílných hmotových objemů, sestavovaných do pravoúhlých skupin. Aniž bychom chtěli tyto snahy přeceňovat, z formálního hlediska jsou často projevem určité slohové čistoty zástavby a logickým důsledkem volné zástavby. Zmiňujeme se o této nahodilé skutečnosti také proto, že osmdesátá léta znamenala snahu o tvarové obohacení. Vlivem omezených možností se ale často soustřeďovala na veřejné budovy (sídlištní vybavenost) a stála pak jakoby v opozici k okolní obytné zástavbě. Výsledkem byla hybridní zástavba. Je zajímavé, že tuto „zvýšenou hybriditu“ vykazují i tradiční části našich měst.

Jestliže na západě došlo k vyčerpání možností sídlištní zástavby – byly prověřením obou možností formálního návratu k tradičním formám (urbanistickým a posléze řekněme archi-

Schéma vývoje sídliště v posledních 100 letech.

Vzájemné vztahy dílčích etap.

46

Období rychlých stylových změn a opakovaných návratů 19. století „pracovalo“ s historickými slohy. Do osmdesátých let tohoto století ještě nelze mluvit o výrazné krizi města. Jeho růst byl vnímán pozitivně. Hledání 20. století v jiných oblastech než slohových ale signálem krize je. Reminiscence architektonické nahrazuje reminiscence forem urbánních, hledání forem rozvolněné zástavby je střídáno nostalgií po staré formě. Geometrismus urbánních řešení je střídán krajinářským pojetím. Během století dochází k opakovaným návratům technicismu a jeho opětovnému programovému popření.

V současné době jsme svědky rezignace městských designérů na snahu ovlivnit městskou strukturu – zdá se, že jsou možná pouze dílčí řešení, která vycházejí ze subjektivity tvůrce.

Přesto se domníváme, že je nutné vytvářet zábrany pro vznik megapolis. Součástí hledání zábran bude i nadále hledání urbánní formy obytných souborů – sídlišť.

BULLETIN ČKA 1/15 Martin Sedlák

DOVĚTEK K ČLÁNKU STO LET VÝVOJE SÍDLIŠTĚ

Sto let vývoje sídliště, článek z roku 1997 z časopisu Architekt, byl antologií sídlištní zástavby 20. století, tedy jakýmsi sběrem květů, které přineslo 20. století v podobě nových forem městské zástavby (podle Wikipedie: antologie – řecky doslova „květobraní“). Tak jako u každé antologie nebyla ani tato jenom sběrem, tedy evidencí různých typů sídlištní zástavby, ale implicitně poukazem k vyšší entitě.

V principu antologie, zahrnujícím dynamický pohyb, je něco společného s principem lidského myšlení, postupujícím od jedné myšlenky k druhé. Myslíme vždy jednu myšlenku, nejsme schopni myslet více věcí najednou. Přes toto omezení, díky Bohu, postihovat realitu v celistvosti přesahující jednotlivou myšlenku schopni jsme.

Záměrem článku bylo tedy bez jakékoliv předpojatosti ukázat pestrost charakteristických druhů zástaveb užívaných v minulém století, s nadějí, že přes jejich rozmanitost existuje nějaký obecný přínos spojující jednotlivosti, jehož pochopením bychom mohli dále promýšlet urbanistickou problematiku.

Po roce 1989 a v následujících devadesátých letech jsme byli ještě překvapeni možnostmi stavební výroby v tržních podmínkách a rozsahem poptávky po dříve více či méně tabuizovaných typech staveb, a hlavně uvolněním regulace stavební činnosti ve prospěch tržní poptávky. Za této situace, plné optimismu z nabytých osobních možností, logicky, ale i s určitou, možná i značnou dávkou naivity, byla urbanistická problematika valnou částí naší tehdejší architektonické obce odsunována, neřku-li i popírána pro svůj „kolektivistický“ charakter.

Na toto místo patří laudatio Jiřímu Horskému, tehdejšímu šéfredaktoru časopisu Architekt, liberálovi do morku kostí, který náš námět na urbanistické číslo časopisu, pro nějž byl, kromě jiných článků, zmiňovaný článek napsán, beze všeho přijal.

V oné době se povětšinou pěstoval „liberalismus“ poloviční, sám sebe popírající, vyhlašující liberálnost, ale s jednou výjimkou, totiž nepřijatelnosti popírání liberálnosti jako takové!

K samotnému obsahu textu je možno poznamenat, že po osmnácti letech od jeho napsání je patrné, že bychom mohli připojit další kapitolu ve vývoji „sídliště“, neboť již uplynul dostatek času potřebného k tomu, abychom mohli toto uplynulé období charakterizovat. Tuto charakteristiku by bylo možné pojmout z mnoha úhlů, ale vyžadovalo by to více soustředěné práce. Zůstaňme tedy u několika poznámek jako nejbezprostřednější reakce na znovuobjevení se tohoto textu, které snad nějak zapadnou do stále se proměňující mozaiky urbanistické problematiky.

Po oněch osmnácti letech je patrná určitá tendenčnost textu, například ve smyslu zdůraznění vývoje krajinářských prvků ve skandinávských sídlištích. Skandinávie mohla být akceptovatelná a mohla zmírnit představy sídliště jako typicky socialistického prvku. Tyto představy měly v mnoha očích samy o sobě diskvalifikující účin. Ve skutečnosti, v rozsahu, v jakém byla na východě výstavba sídlišť prováděna, typickým socialistickým prvkem byla. Vývoj sídlišť v jeho celé časové šíři a v prostoru, nepřihlížejícím k politickým hranicím, ale přehlížen byl. To také mělo, kromě jiných vlivů, jeden velmi nepříznivý důsledek, charakteristický pro následující období. Sídlištní zeleň jako podstatný princip plynoucí z vývoje moderní

47 architektury, která ji pojímala vždy v širokém, tedy urbanistickém smyslu, tento historický přínos sídlištního typu zástavby městu, byla dobově pochopitelným, ale omezeným příklonem k tržní spontaneitě postupně opouštěna. Opouštěna navíc v době, kdy našla svoje stylově čisté uplatnění, spočívající v harmonickém spojení „divoké“ zeleně prolínající sídlištěm se stavebními objekty vlastními tomuto typu zástavby. Zeleně nevyžadující ani náročnou koncepci, a ani velkou údržbu jako zeleň uvnitř města, z povahy zástavby tady převážně více geometricky vymezené a tradičně v našich podmínkách absolutně nezvládané.

To mělo za následek, že uvnitř města a často i uvnitř sídlišť začalo zastavování volných lukrativních ploch. Odklon od zeleně a s ní spojeného prostoru jako nutné podmínky nových kvalit zasáhl i boom výstavby individuálních domů, který probíhal chaoticky, většinou z hlediska kvalitnějšího urbanismu nevybavenými (veřejnou zelení, podceněný formát a měřítko veřejných a mezilehlých prostorů) přílepky k okraji města nebo stávající venkovské struktuře předměstských obcí. Zaplakal by jak Le Corbusieur, tak i Ebenezer Howard společně s Richardem Unwinem a mnozí další. To, co se propáslo v této oblasti, je samozřejmě již nevratné. Je ale také možné, že zeleň, tento navýsost romantický prvek ve městě, pomineme-li věčné hygienické hledisko, bude nahrazena něčím virtuálním, založeným na vyspělé technologii. Tak daleko ovšem ještě nejsme a zatím se ztráta, kterou město v tomto směru utrpělo, jeví jako nepochybná.

Dalším, poněkud rozporným momentem je obnovující se pozitivní vztah k architektonickému výrazu a urbanistickému pojetí sídlištní zástavby šedesátých až osmdesátých let, v prvním desetiletí našeho století patrný zvláště v kontextu dnešních omezených možností koncipovat širší celky. Utilitární redukce architektonických prvků typových sekcí, ze kterých vlastně vznikaly hmoty sídlištních souborů, působí náhle dojmem jisté čistoty z této redukce vyplývající, čistoty opřené o jakousi lapidární urbanisticko-architektonickou pravdivost zástavby. Stejnost již není fádnost, ale čistota výrazu. Absence složitějších, tedy z různých architektonických prvků sestávajících architektonických kompozic není na závadu. Je ale obecně známé, že použitím většího počtu architektonických prvků v jedné kompozici je daleko obtížnější dojít k čistému architektonickému výrazu, k výrazu, jaký známe třeba odjinud.

Zde by bylo možná dobré připomenout pozapomenutou práci Complexity and Contradiction in Architecture od Roberta Venturiho z roku 1966 jako teoreticky zdůvodněnou dobovou snahu o větší komplexitu architektonické tvorby (anglický výraz complexity překládaný jako složitost nevystihuje zcela to, co tímto pojmem bylo autorem myšleno), abychom nedošli opět k příliš jednostrannému pohledu. Komplexita architektonického výrazu má, jak jsme se přesvědčili, i vazbu na měřítko urbanistického souboru a dnes se zdá, že její absence v sídlištních souborech šedesátých až osmdesátých let není zatím v očích mladších generací na škodu.

Ke krizi města (profese) Tabulka na konci textu poněkud vybočuje z formátu antologie. Pokouší se totiž navíc o vlastní interpretaci popisovaného vývoje sídlištní zástavby. Její časová osa byla dovedena až do přítomnosti, kde končila v bodu označeném jako krize profese. Tento bod bychom i dnes mohli posunout do naší přítomnosti. Za uplynulé období došlo k významným změnám ve vybavení měst u nás novou obchodní sítí, ale otázka kvality hlavně okrajových částí města zůstává stále otevřená. V období uplynulém od sepsání článku došlo k výkyvu od extrémní polohy téměř úplného popírání urbanistických možností řešit problematiku města do polohy nově vzbuzených, ale dosud jen málo podložených nadějí. Dvě rozcházející se diagonální šipky směřující do budoucnosti na konci zmíněné tabulky zůstávají v platnosti. Ta mířící dolů by mohla v extrému vést k čisté po-

TÉMA zemkové spekulaci. Ta směřující nahoru, pokud bychom znali cestu, by mohla vést k návratu k rigoróznějším plánovacím postupům. Vše dosud nejisté.

Po zkušenostech uplynulých dvaceti let a s vidinou určitých již zjevných tendencí na obzoru, domnívám se, můžeme téma krize pojímat i z hlediska jiných sil než těch, které v době vzniku článku byly sice již potenciálně přítomné, ale nebyly ještě patrné.

Nové formy zástavby související s růstem města byly popisovány v časovém lineárním vývoji a prostorovém lineárním vývoji (vývoj po radiále města z jeho středu ven).

Nové formy zástavby se uplatňovaly především na okrajích města a přes svou odlišnost od starých typů zástavby se postupně stávaly jeho součástí. Přestože se ve městě povážlivě snižovala dostupnost jeho středu z jeho okrajů a rostly problémy z této skutečnosti vyplývající, zachovávala se určitá čitelnost a ústrojnost města. I v uvedeném období se město rozvíjelo plošně na svých okrajích, ale nově vznikající prostředí při svém vzniku opět nedosáhlo potenciálně možných kvalit, které by byly konkurenceschopné vůči kvalitám poskytovaným vnitřním městem.

Nepřesvědčivost vzniklých souborů, jak již jsme uvedli, svým specificky urbanistickým vybavením vyvolává trend opačného směru. Pro dosud harmonické město ve výše uvedeném smyslu vzniká nebezpečný fenomén, který bychom mohli nazvat touhou zmocnit se jeho středu. Tato touha je navíc ekonomicky podložena. Uvedená snaha se projevuje různými nástavbami umisťovanými nad horizont města a ojedinělými excesy výškových budov, propojujících se s vizuálními kvalitami centrálních částí města. Propukne-li tento fenomén naplno ve formě výškových domů, které jediné tuto fyzickou blízkost středu města mohou zaručit, dojde k podstatnému narušení struktury města, vzniklé na základě adice v průběhu věků.

Uvnitř města vlastně vznikne jakási „urbologická“ zahrada, ve které si budeme moci prohlédnout zpočátku z „očí do očí“ dosud harmonické město tak, jak to můžeme činit u „divokých“ zvířat v zoologické zahradě. Dojde ke ztrátě přirozeného kontextu. Jedná se o něco absolutně nového ještě tím, že tato

Michal Kohout, Filip Tittl

STRUKTURA SÍDLIŠŤ

Článek opraven v PDF dne 17. 4. 2015.

Sídliště představují poměrně radikální umělecko-technologický experiment, který se odlišuje od tradičního způsobu výstavby i od současných aplikovaných paradigmat výstavby města. Jakákoliv budoucí výstavba či investiční činnost na sídlištích proto stojí před otázkou, do jaké míry stávající systém zástavby respektovat a do jaké míry ho měnit.

Připomeňme si proto na příkladu pražských sídlišť, jaké jsou vlastnosti tohoto typu zástavby a v čem spočívá její odlišnost od běžných městských struktur.

48 antizástavba nemá vlastně žádnou urbánní formu, ke které je vždy nutný jasně vymezený větší celek. Jde o postupné prolínání starší zástavby jednotlivými objekty bez širší vazby k parteru.

Svojí bezforemností může tato zástavba globalizovat město a dovést jej k až úplnému rozkladu. Určitou záludností tohoto vývoje je, že takové městské prostředí můžeme vidět již v zemích, kde dochází v současnosti k prudkému rozvoji, pro nějž je tato zástavba synonymem. V těchto městech, na rozdíl od našich měst, je však takový způsob zástavby nutností vzhledem k jejich růstu a již nabyté velikosti. Jde o města, která dnes mají desetimiliónové obyvatelstvo a jsou nucena potřebu bytů řešit výstavbou věžových a deskových mnohopodlažních domů. Právě tím, že fenomén výškových obytných domů u nás není nesen nutností plynoucí z růstu města, ale přesto působí, vzniká nové dilema, nové rozcestí. Doufejme ale, že s odstupem času bude úspěšně vyřešeno.

Ing. arch. Martin Sedlák

Ač v počátku vycházející z modernistických principů Athénské charty, sídliště nelze vnímat jako jednotný a jednoznačně definovaný protipól tradičního města. Modernistické uvolnění od klasických forem se tady projevilo především jako katalyzátor expanze široké škály urbanistických typologií, ne nepodobné obdobnému vývoji v typologii domů v prvních desetiletích 20. století po hromadném nasazení železového betonu. Jednotlivé struktury (i vzhledem k historickému vývoji) často modernistické principy přesahují a jsou jen velmi obtížně popsatelné jako jeden typ zástavby. Dalo by se až říct, že se mezi sebou navzájem liší obdobně jako většina z nich jednotlivě od klasického města.

I pražská sídliště tvoří širokou škálu navzájem velmi odlišných morfologických typů, které do určité míry odpovídají periodizaci vzniku, i když u části případů je členění historicky neutrální (například superbloky v Ďáblicích ze šedesátých let a na Lužinách z let osmdesátých). Typologická jednota celých sídlištních celků je přitom velmi vysoká, pouze v některých případech se jedná o kombinaci více typů. Proto lze většinu typů přiřadit ke konkrétním sídlištím jako jeho reprezentantům. Představený výčet samozřejmě nelze považovat za kompletní katalogizaci morfologie pražských sídlišť. Pokrývá nejrozšířenější prostorové typologie a existuje řada sídlišť, která jsou tak specifická, že v podstatě vytvářejí vlastní typ. Následující přehled podává ve zkratce nástin základních charakteristik těchto morfologických typů:

BULLETIN ČKA 1/15

49

ŘÁDKY Řádková struktura je nejstarší formou rozrušení tradičního uzavřeného městského bloku. Klasickým řádkovým sídlištěm byla již Solidarita, která navázala na starší předválečné příklady jako Břevnov nebo Zelená liška. Později se tento typ uplatnil u řady pražských sídlišť „první generace“, namátkou jmenujme Pankrác, Krč či Novodvorskou. Zástavba je většinou charakterizována jednoduchou, převážně pravoúhlou geometrií a repetitivní skladbou deskových domů.

01

POLE BODOVÝCH ČI VĚŽOVÝCH DOMŮ

r. 01

Tento typ zástavby nemá mezi pražskými sídlišti – na rozdíl například od Brna (Žabovřesky) – reprezentanta, ve kterém by zřetelně dominoval. V rámci pražských sídlišť se ale jedná o velmi časté doplnění ostatních struktur. Jako takový se trvale uplatňuje napříč vývojem pražské sídlištní zástavby od počátku 60. let. Věžové domy (Bohnice, Barrandov) či nižší bodové domy (Prosek, Ďáblice) jsou většinou organizovány v řadách nebo polích, v řadě případů organických bez jasné vodicí geometrie.

02 br. 01

r. 02

03 br. 02

r. 03

04 br. 03

PSEUDOBLOKY Pseudoblokové struktury se vyskytují ve „třetí a čtvrté generaci“ pražských sídlišť, typickými zástupci tohoto typu jsou Stodůlky či Barrandov. Vznikaly jako reakce na poněkud ne‑ utěšenou atmosféru již postavených sídlišť „druhé generace“, kdy začínaly být zřejmé nevýhody jejich nezorientovaného prostorového uspořádání. Tento návrat k tradiční městské typologii však většinou nebyl důsledný a tyto struktury nezřídka vykazují problémy v čitelnosti prostorového uspořádání, kdy formálním blokům neodpovídá komunikační layout a typ vymezených prostor. Plocha uvnitř bloků má často charakter veřejného prostoru, nikoliv sdíleného či poloveřejného prostoru, čímž se ztrácí, či alespoň výrazně oslabuje orientující polarita prostor (front-back). Extrémním příkladem tohoto fenoménu je hlavní náměstí umístěné v podstatě do vnitrobloku na sídlišti Barrandov. V řadě případů je pak logika prostředí narušena lokálním zásahem, příklad najdeme u budovy vybavenosti umístěné v křížení ulic na Velké Ohradě.

br. 02

obr. 02

TÉMA

50

SUPERBLOKY Superblokové struktury nejsou svázány s konkrétní generací sídlišť. Často se k nim řadí některá z architektonicky nejspecifičtějších pražských sídlišť (Ďáblice, Lužiny). Architektonická kvalita těchto sídlišť je často založena na silném prostorovém konceptu, což je kvalita, kterou sídlištní prostředí jinak většinou postrádá. Zároveň je ovšem tento koncept velmi důsledně nestandardní. Princip tohoto typu struktur je založen na skladbě území z jasně rozpoznatelných prostorových jednotek. Superblok může být vyjádřen nejen formálním blokem, ale i měkčími formami, například vhodně uspořádanou dvojicí deskových domů (část sídliště Ďáblice). Základním faktorem definujícím tento typ není jen velikost superbloků, ale především práce s blokem jako ucelenou jednotkou nezávislou na klasickém rastru uliční sítě.

. 03

br. 03

obr. 03

. 04

br. 04

VOLNÉ KOMPOZICE Zpravidla se jedná o skladebně těžko popsatelné kompozice – většinou skupiny deskových (výjimečně bodových) domů různé proporce. Hmoty organizované bez čitelného jednotícího systému obklopuje kontinuální veřejný prostor proměnlivých proporcí bez zjevné hierarchie. Komunikační skelet charakterizuje stromové uspořádání se slepými konci, významnější ulice se pohybují zcela mimo strukturu. Mezi „volné kompozice“ lze zařadit sídliště „druhé a třetí generace“, a to jak větší celky (Modřany), tak menší útvary (Košík, Libuš).

obr. 04

. 05

br. 05

obr. 05

. 06

br. 06

obr. 06

SUPERSTRUKTURY Samotný název tohoto sídlištního typu nutno považovat za v jistém smyslu nadsázku, nebo spíše za nesplněný sen jeho tvůrců. Žádné z pražských sídlišť není skutečná „superstruktura“ v pravém slova smyslu, tedy jeden rozlehlý objekt integrující v sobě veškerou komunikační infrastrukturu, často s omezeným vztahem s terénem. Jedná se o uskupení hmot domů, jejichž prostorová organizace je důsledně podřízena hmotové kompozici v měřítku celé čtvrti či lokality, přičemž lokalita či čtvrť je vnímána jako jakýsi prostorový objekt. K takovému uspořádání se více či méně blíží velké množství pražských sídlišť, většinou spadajících do „druhé až třetí generace“. Konkrétní struktura se vyskytuje v řadě různých obměn, od zmnožení jednoduchých rohových tvarů vyskládaných výhradně z bytových sekcí (Řepy) přes relativně složité křížové kompozice se zapojením objektů občanské vybavenosti (Jižní Město) až po dlouhé zalamované kontinuální desky (Nové Butovice).

BULLETIN ČKA 1/15 Morfologie sídlišť a nové vstupy do území Vzhledem k šíři morfologických typů a jejich popsaným vlastnostem je zjevné, že neexistuje univerzální způsob, jak do těchto lokalit vstupovat nebo jak pojmout jejich případnou transformaci. Každé sídliště je třeba pečlivě morfologicky analyzovat, a to bez ohledu na paradigmata, která strukturu zformovala. Přesto lze tvrdit, že tyto naráz (tedy od základního layoutu až po jednotlivé domy) vyprojektované a realizované celky vykazují společnou charakteristiku v odchýlení se od základních principů hierarchizace prostor běžného města. A to paradoxně i u těch celků, které se snaží klasické město reinterpretovat.

Sídliště nepředstavují na rozdíl od tradičního města otevřený systém hierarchicky uspořádaných prvků (tkáň), kde lze do značné míry jednotlivé prvky soustavy – především ty na nižších stupních hierarchie – dle potřeby obměňovat, aniž by tím nějak výrazně utrpěl charakter či identita hierarchicky vyšších prvků (ulic, náměstí, event. lokalit), či dokonce celku (čtvrti).

Ondřej Beneš

LIDÉ A SÍDLIŠTĚ

Jednou z nejvýraznějších prací Jiřího Musila z osmdesátých let je publikace Lidé a sídliště (Svoboda, Praha 1985). Určitým omezením této studie se může zdát to, že se zakládá především na terénních šetřeních z let 1976–78. Nemohla tak být zcela zachycena situace na jednom z tehdejších symbolů panelové výstavby – pražském Jižním Městě. Publikace Lidé a sídliště je však dodnes považována za jednu z dosud nepřekonaných analýz panelových sídlišť, je také přirozeným výchozím bodem pro současnou sociologickou diskusi.

Sídliště v této publikaci autor označuje za „zvláštní typ městských útvarů, jakýsi kříženec industrialismu, vulgarizovaného pojetí moderního urbanismu, socialistických představ o kultuře a nedostatečných finančních zdrojů“. Kniha se zajímá především o vztah mezi lidmi a novými obytnými soubory, jak je lidé prožívají a jaké vazby a vztahy v tomto prostředí vytvářejí. Jiří Musil doslova uvádí: „Výstavba nových obytných souborů, kterým se často jak mezi laiky, tak i odborníky říká ‚sídliště‘, patří nepochybně k jednomu z nejvýraznějších znaků socialistické výstavby měst a socialistické architektury.“ Už v sedmdesátých a osmdesátých letech byl velký rozdíl mezi tím, jak sídliště vnímají jeho obyvatelé a jak ho vnímá okolí. Jiří Musil v publikaci nespokojeně poznamenal, že „sídliště a vše, co s nimi souvisí, se stala kořistí hromadných sdělovacích prostředků, literatury, divadla a filmu … a tyto pohledy vedly ke vzniku mnoha subjektivních obrazů a nepřesných klišé, které jsou obsaženy v takových pojmech jako ‚sídlištní člověk‘ či ,anonymita sídlišť‘. Spokojenost obyvatel se čtvrtí, kde bydlí, byla na sídlištích a ve starších čtvrtích podle dotazníkového šetření té doby srovnatelná, dokonce dosahovala spíše vyšších hodnot (66 % spokojených na sídlištích oproti 50 % ve starších čtvrtích vnitřního města).

Jiří Musil zde poměrně jasně a srozumitelně popisuje základní problémy sídlišť: nestavěla se pouze v socialistic-

51 Nalezení obrazu města a jeho jednotné vyjádření v podobě vize či plánu je tak v prostředí sídlišť mnohem důležitější než v běžné městské struktuře. I proto je klíčová aktivní role města a vědomé rozhodnutí lokálních komunit, bez nichž je konzistentní přístup k úpravám sídlišť prakticky nemožný.

Zároveň je třeba mít na paměti, že bez takto jasně vyjádřené dohody o podobě území představuje jakýkoli dílčí vstup do těchto lokalit vysoce náročný úkol, vyžadující nadstandardní schopnosti od všech zainteresovaných stran – od veřejné správy po investory a architekty. To s sebou zároveň nese vysoké riziko zúžení prostoru pro budoucí shodu na podobě celého území. doc. Ing. arch. Michal Kohout Ing. arch. Filip Tittl

kých zemích, ačkoliv je zřejmé, že „hospodářské a politické podmínky v těchto zemích byly od konce šedesátých let vhodným, ne-li přímo stimulujícím rámcem pro jejich nebývalý rozvoj a uplatnění“. Základním podnětem výstavby sídlišť byla napříč Evropou velká bytová nouze, která nastala po druhé světové válce. Pro řešení této nouze se jako nejvýhodnější prosadil názor, aby tato zodpovědnost byla převedena na veřejný sektor – stát, město či společenství s podporou státu. Mohlo dojít k aplikaci a realizaci konceptů, které byly vypracovány v meziválečném období. Patřila k nim i vize sociálně motivovaného kvalitního bydlení pro všechny vrstvy obyvatel.

Trvalejší problémy vznikly v důsledku přehnané aplikace konceptů založených v tzv. Athénské chartě (monofunkčnost, špatná vybavenost obchody, restauracemi a sportovišti, monotónnost budov i prostředí, zvýšené požadavky na dopravu). Souhrnně řečeno: Jiří Musil uvádí nedostatek urbanity.

Právě nedostatek urbanity neboli městskosti je považován za největší prohřešek socialistické moderny. Je ale zcela logickým důsledkem pokusů o navrhování obytných čtvrtí, které se svými velikostmi rovnají středně velkým městům. Z důvodu opuštění principu městských ulic, náměstí, nedostatku občanského vybavení, výkladních skříní, pestrosti nenacházíme na sídlištích žádná silná městská místa, která by nás přitahovala k pobytu, venkovním procházkám. Dochází tak ke ztrátě identifikace lidí s místy, v nichž žijí (mj. i vlivem stejných půdorysů bytů, opakujícího se způsobu a výšky zastavění), místa postrádají jedinečnost a specifičnost.

V publikaci Lidé a sídliště se autor ze sociologického hlediska zabývá i typickým rysem sídlišť té doby – ta byla plánována a stavěna převážně pro průměrné rodiny v prvních fázích tzv. rodinného cyklu. To vedlo k co nejrychlejšímu uspokojování potřeb mladých rodin a následné jednostranné skladbě obyvatelstva. Scházeli tam středně staří a starší lidé, což mělo pak dlouhodobé společenské důsledky v kolísání nároků na občanské vybavení a fungování obytného celku. Tato jednostrannost se ale postupně stírá až tak, že podle Jiřího Musila dochází třeba na Jižním Městě – kde došlo k promísení snad všech sociálních vrstev – ke splnění cílů meziválečné avantgardy, naplnění konceptu slušného bydlení pro všechny (A2, r. 2007, č. 41).

TÉMA V publikaci Lidé a sídliště Jiří Musil téma strukturuje do tří základních kapitol: l. Otázky a východiska – Proč otázka sídlišť – Myšlenková východiska – Sociologická hodnocení sídlišť – postupy a metody ll. Výsledky výzkumů a rozborů 1. Kdo žije v nových obytných souborech 2. Bydlení a obytné prostředí 3. Obyvatelé sídlišť a architektura 4. Občanské vybavení v sídlištích 5. Poloha sídliště a dojíždění obyvatel 6. Volný čas na sídlištích 7. Děti a mládež na sídlištích 8. Staří lidé na sídlištích 9. Sídliště jako sociální jednotka 10. Spokojenost obyvatel se životem na sídlištích 11. Stabilizace obyvatelstva na sídlištích lll. Zamyšlení nad výsledky Z celé knihy Lidé a sídliště stojí za to přečíst si alespoň poslední kapitolu. Autor zde ve zhuštěné podobě analyzuje své poznatky. Dává do souvislostí vazbu možností tehdejšího

Jiří Musil (1928–2012) Sociologii začal studovat na Filozofické fakultě Karlovy univerzity ještě před rokem 1948 (strávil zde léta 1947–1952). Mezi jeho učitele patřili mj. sociolog Josef Král, demograf a statistik Antonín Boháč, filozofové Jan Patočka a J. B. Kozák. Na fakultě tak zažil dobu, kdy nastupující marxismus (s vyhraněnými vztahy i k sociologii) začal vytlačovat stále ještě otevřenou, liberální atmosféru poválečné republiky. Musil se, na rozdíl od mnoha svých vrstevníků, marxismem a komunismem svést nedal a nepošpinil se ani oportunní spoluprací s totalitním režimem.

Jiří Musil roku 1958 vstupuje do Výzkumného ústavu výstavby a architektury, následně na Hygienické fakultě UK obhajuje kandidátskou práci (1961). Uvolňující se atmosféra šedesátých let znamenala i obnovu české sociologie. Ta jej však zcela nepřijala, respektive zůstal na jejím okraji.

Důvodem bylo i to, že sociologie města ještě nebyla velkým tématem (tím se stala teprve v sedmdesátých a osmdesátých letech). „Nevhodná“ byla však i Musilova orientace na chicagskou školu (teoretickým zázemím šedesátých let byl spíše strukturní funkcionalismus kombinovaný s marxismem). Vydal knihy Sociologie soudobého města (Svoboda, Praha 1967), Sociologie bydlení (Svoboda, Praha 1971) a později i dílo Urbanizace v socialistických zemích (Svoboda, Praha 1977). Musil v těchto pracích propojuje důkladnou teoretickou diskusi s analýzami empirického

52 socialistického stavebnictví s možnostmi odstranění nedostatků sídlišť, které byly už tehdy evidentní. Již v té době si je vědom, jakým způsobem, jakou cestou může náprava probíhat.

Jak dosáhnout pocitu bezpečí? Jak dosáhnout úplnosti prostředí? Mluví především o požadavku na „zvyšování urbánní kvality“. Zabývá se otázkami zahušťování a rozptylování, zda a jak se vrátit k náměstím, k ulicím. Řeší témata velikosti obytných bloků, propojenosti s původním městem. Zabývá se i otázkou, jak zvýšit účast pracujících, zda lze dosáhnout zvýšení kvality, mj. lidsky přiměřenějším měřítkem, dobrou orientací.

Autor systematicky a přehledně otevírá otázky vyžadující nové přemýšlení. Je si však také vědom úzké vazby tohoto úsilí na technické a ekonomické možnosti.

V osmdesátých letech byla polovina obyvatel sídlišť s bydlením na nich spokojena, polovina preferovala rodinné domy. Co je ale důležité – pojem „zvyšování urbánní kvality“ je v jeho pohledu spojen s i dnes platným požadavkem na vytvoření místa, které by bylo „zároveň rušným městem a zároveň prostředím, které by bylo klidné pro obývání“.

Ing. arch. Ondřej Beneš, Ph.D.

materiálu. V oblasti sociologie města a bydlení se stává nejen nejvýznamnějším českým badatelem, ale jeho díla se dočkala také zahraničních překladů.

Jiří Musil zakládá moderní českou sociologii města a přispívá k poznání sociálně prostorových procesů v současné české společnosti. Pomáhal nám otevřít dveře do světa a svým dílem a pedagogickým působením přispěl k výchově nejen sociologů, ale i studentů architektury a urbanismu (v osmdesátých letech působí na FA ČVUT), demografie a geografie. Byl osobností evropského významu, z našich současných sociologů ve světě pravděpodobně nejznámější. Byl mimořádný nejen pro svůj intelektuální rozhled, pracovitost, ale i odolnost, se kterou dokázal smysluplně pracovat i v období normalizace, Po roce 1989 byl mj. jmenován ředitelem obnoveného Sociologického ústavu ČSAV (1990), habilituje se ze sociologie na Fakultě sociálních věd UK (1991). Jiří Musil ale opět, obdobně jako v šedesátých letech, do české sociologické scény zcela a plně nevstoupil. Často ji kritizoval, už jen srovnáváním se sociologií sousedních zemí (maďarskou a polskou). Předmětem kritiky české akademické obce bylo především uhýbání před tzv. velkými otázkami, odtrženost od aktuálního společenského dění, ale i odtrženost od světové sociologické obce. Svou profesuru tak spojuje se Středoevropskou univerzitou (1992), i po jejím nuceném přesunu do Budapešti a Varšavy.

BULLETIN ČKA 1/15

53

ANKETA: Sociologové

JAK BY PODLE VÁS MĚLA SÍDLIŠTĚ VYPADAT ZA 20 LET? A JAK BUDOU VYPADAT SKUTEČNĚ?

POZOR NA ZAHUŠTĚNÍ SÍDLIŠŤ Původně měla sídliště osvobodit člověka od tmavých a přeplněných bytů ve staré městské zástavbě. Do určité míry se to i povedlo. Zároveň se ale sídliště stalo symbolem sterilního a anonymního života v moderním velkoměstě. A to nejen v socialistickém Československu, ale také v kapitalistické západní Evropě. Na deficity sídliště reaguje dnes propagovaný návrat do tradičních tvarů evropského města – uliční čára, náměstí, blok nebo vnitroblok. I když je to správný směr, pro vývoj starých sídlišť to může znamenat spíš riziko.

Rozvoj sídliště by měl vycházet ze silných stránek tohoto typu výstavby, což je v první řadě dostatek zeleně a volných ploch, kde jsou hrající si děti méně ohroženy auty než na chodnících kompaktního města. Avšak „divoké zahuštění“ sídliště zdůvodněné vizí kompaktního města může u existujících sídlišť snížit kvalitu života. Redukce volných ploch novou zástavbou by určitě negarantovala, že by na sídlišti vznikl prostor pro autentický městský život. Obavám se proto, že ze správného cíle hledání kompaktního města se může v realitě stát záminka pro zahuštění sídliště, které by tím mohlo přijít o to, co právě obyvatelé na svých sídlištích oceňují. Změna by neměla být jen ideologickou proměnou jednotného hesla. Na začátku by měla naopak vždy být velmi pečlivá analýza konkrétních problémů jednotlivých sídlišť, která se mezi sebou velmi liší.

Může se například jednat o deficity ve veřejné infrastruktuře a kvalitě veřejných prostor, na něž lze reagovat veřejnými investicemi. V případě chudších regionů bych očekával rostoucí problémy s volnými byty, kvůli kterým už například v bývalém východním Německu vznikly veřejné programy pro redukci bytového fondu. Dalším důležitým aspektem mohou být problematické tendence ve skladbě populace (stárnutí obyvatel, koncentrace chudších obyvatel na méně atraktivních místech, segregace). Architektura a urbanismus se mohou ve spolupráci s jinými profesemi podílet i na řešení takových problémů.

Dipl. Ing. Jakob Hurrle urbanista a sociální geograf

POHODLNÉ MĚSTSKÉ BYDLENÍ V ZELENI V současné době je o byty v panelových domech velký zájem a výzkumy ukazují nárůst spokojenosti obyvatel sídlišť se svým bydlením, a to vedle jejich ekonomické situace nejspíše v důsledku rekonstrukce a modernizace, jíž většina panelových domů v posledních letech prošla. Má se za to, že panelové domy a byty po renovaci mohou splňovat dnešní nároky na bydlení a sídliště v rezidenčně atraktivních částech měst mají své kvality. Ačkoliv postoje nesídlištní veřejnosti k sídlištím tak vstřícné rozhodně nejsou, bydlení na sídlišti u nás stále nepředstavuje stigma a stále nejde o bydlení jen sociálně slabých vrstev, ale minimálně i příslušníků střední třídy. Podaří-li se to udržet, i za 20 let mohou sídliště sloužit k pohodlnému městskému bydlení pro ty, kteří touží po klidném bydlení v zeleni, blízko přírody a v dosahu centra, zejména povede-li se využít potenciálů toho kterého sídliště a eliminovat jeho nejvýraznější rizika.

Mimo to samozřejmě záleží na mnoha faktorech, zejména na dalším sociálním a ekonomickém vývoji země a množství finančních prostředků, které bude možno do kvalitní údržby a oprav panelových domů, ale i prostředí sídlišť investovat.

Souhlasím s názorem, že další osudy jednotlivých sídlišť se budou pravděpodobně odvíjet od jejich kvality, velikosti, polohy, stáří, technického stavu, vybavenosti nebo kvality životního prostředí. V principu nejsilnější pozici a snad i šance mají sídliště s pestrou sociální strukturou, která se nacházejí ve velkých městech, s cenově obtížně dostupným bydlením. Za riziková lze považovat sídliště původně budovaná jako zázemí průmyslových podniků, které se na trhu v nových společenských podmínkách neudržely, zejména pokud se nacházejí v oblastech s vyšší nezaměstnaností a nedostatkem pracovních příležitostí, kde se z obyvatel s nižším vzděláním stávají příjemci sociálních dávek a lidé s vyšším vzděláním odcházejí hledat své uplatnění jinam.

Mgr. Jana Barvíková, Ph.D. Výzkumný ústav práce a sociálních věcí

CHYBÍ INSTITUCIONÁLNÍ A FINANČNÍ PODPORA Pokud se otázce sídlišť nezačneme opravdu vážně věnovat, můžeme je za dvacet let nalézt ve stavu, kdy by se – kvůli své zanedbanosti a dlouhodobé oficiální stigmatizaci – mohla proměnit v to, co například ve Francii nazývají „banlieue“. To jsou sídliště, jež se vyznačují sociální exkluzí a zvýšeným výskytem kriminality. Tomuto scénáři může v první řadě zabránit

TÉMA

54

diskuse a citlivý návrh řešení, jak pracovat s problematikou péče o veřejný prostor sídlišť, zejména v prostředí velkých obytných celků. Revitalizace sídlištních prostorů potřebuje širokou institucionální a finanční podporu, jíž v současné době brání především majetkové bariéry. Městské části jsou často v úzkých, neboť nemají možnost s centrálně spravovanými pozemky téměř nic udělat. Pokud by se podařilo tento problém vyřešit, ani tehdy nebude zcela vyhráno. Snaha o oživení sídlišť zároveň nesmí potřít jejich pozitivní svébytnost a v mnoha ohledech ne-městský charakter.

Pokud by se i toto podařilo splnit, pak by mohla sídliště za dvacet let vypadat tak, jak bych si přál: dala by se zde nalézt místa, která člověk vždy dobře znal, avšak zkvalitněná urbanistickými zásahy, vedoucími k aktivnímu veřejnoprostorovému životu místních obyvatel.

Mgr. Michal Lehečka sociální antropolog

ČEKÁ NÁS VELKÁ POLARIZACE Většina panelových sídlišť bude i za dvacet let stále stát a bude obydlená. Řada sídlišť ze šedesátých a pozdějších let bude revitalizována. Jejich obyvatelé a s nimi i prostředí sídlišť se budou dále polarizovat. Jednak z hlediska věku obyvatel (některá sídliště a jejich části budou sloužit jako startovací bydlení mladým lidem, jiná sídliště a jejich části budou poskytovat levné bydlení méně zámožným lidem a důchodcům). Polarizovat se sídliště budou také z etnického hlediska – nadále budou existovat problémová sídliště nebo části sídlišť s převažujícím romským obyvatelstvem. Na některých méně kvalitních sídlištích mohou převládnout dočasní anebo trvalí přistěhovalci, mnoho z nich ze zemí třetího světa, kteří se budou obtížně přizpůsobovat zdejším podmínkám. Některá menší stará sídliště se budou bourat, aby ustoupila nové zástavbě.

JUDr. Michal Illner sociolog, Sociologický ústav AV ČR

ROZTŘÍŠTĚNÉ VLASTNICTVÍ NENÍ IDEÁLNÍ Zatímco ostatní části měst procházely v posledním čtvrtstoletí zřetelnou proměnou, panelová sídliště byla do značné míry stranou těchto změn. Stále je pro ně typická pestrost společenských vrstev, obavy z jejich ghettoizace se nenaplnily. Mož-

né příčiny této stability nám napovídají, jaký osud může čekat česká sídliště v budoucnu.

Sídliště jsou často lokalizována poblíž atraktivní zeleně, dobře napojena na dopravní infrastrukturu a oproti centrům měst mohou poskytovat i volný a zároveň před automobily chráněný prostor pro děti. Tato situace však může být i potenciálním rizikem ze strany radikálních investic. Jakkoli se to může zdát nerealistické, už dnes se objevují úvahy developerů o možnostech bourání a nahrazování panelových domů novou zástavbou.

Dalším významným faktorem je způsob privatizace bytového fondu po roce 1989, která vedla k tomu, že podstatná část obyvatel sídlišť zde bydlí ve vlastním bydlení. Takto masivní koncentrace roztříštěného vlastnictví vytváří unikátní společenství, které má na jednu stranu reálný potenciál pro formulování a naplňování společných zájmů obyvatel lokality, na druhou stranu ale nese značná rizika spojená s nezvládnutým řízením správy a údržby domů.

A konečně – vlastnictví bytů spolu s obecně nízkou tendencí české populace stěhovat se vede k tomu, že sídliště často obývají lidé, kteří zde našli bydlení jako mladé rodiny, vychovávali zde děti a nyní zde zůstávají na stáří. Veskrze jsou zde spokojeni, oceňují klidné bydlení s dobrou infrastrukturou a estetická kritika sídlištního prostředí je zcela míjí. Do budoucna je ale otázkou, zda si další generace obyvatel najde k sídlištím obdobnou vazbu, nebo se z panelových sídlišť stanou fluktuační lokality s charakteristikou startovního, dočasného či sociálního bydlení.

Mgr. et Mgr. Ondřej Špaček, Ph.D. sociolog, Fakulta humanitních studií Univerzity Karlovy

BULLETIN ČKA 1/15

55

ŽIVOT NA SÍDLIŠTI

Matyáš Sedlák

SÍDLIŠTĚ – KOMPAKTNÍ MĚSTO, NEBO TŘETÍ CESTA?

„Chceme žít ve městech, která neumíme postavit, stavíme města, ve kterých nechceme žít…“ — Jan Sedlák Motto poukazuje na konflikt mezi sídlišti jako reprezentanty „moderního města“ a tradičním (kompaktním) městem.

Je reálný a je o co bojovat?

Tento konflikt se mimo jiné projevuje v peripetiích Pražských stavebních předpisů, při jejichž vzniku bylo mnohokrát proklamováno, že končí zvůle modernismu a navrací se to, co je přirozené a prověřené. Nakonec byla v jejich rámci sídliště opomenuta a vznikl tak druhý, mému srdci sice bližší, ale přece jen extrém. Stavební a uliční čáru, se kterou spíše proklamativně operují, však rozhodně nelze snadno číst na většině území našich měst.

Tato území, a patří k nim zejména modernistická sídliště, jsou neintuitivní, chybí nám zažitá zkušenost, která nám řekne, „tady se má postavit dům, tady je volné místo“. Sídliště jsou i autorskými konceptuálními díly vzniklými na zákonitostech slunce, světla a efektivity výstavby. Umělost těchto konstruktů je jejich největší slabinou, snadno podléhají erozi a sebemenší zásah je nenávratně poškozuje.

Vžitá premisa o přílišné rozlehlosti veřejného prostoru, jeho anonymitě a neudržitelnosti se zdá být neotřesitelná, nicméně věc není tak jednoznačná. Může být něco problémem, když je to zároveň největší kvalitou? Rozhodně nelze generalizovat – sídliště vykazují různé míry kvality i v rámci jednoho celku, je nicméně s podivem, že v rámci čistě obytných ploch, tedy v jednotlivých obytných blocích, je život v sídlišti v podstatě idylický. Monofunkčnost je zde jednoznačně kvalitou umožňující rodinný život, žádná noclehárna se vzhledem k počtu lidí na mateřské, dětí a seniorů nekoná. Prostředí je zcela v souladu s původní ideou blízkosti přírodě a jako takové i působí (sídliště v únoru či meze někde za vesnicí ve stejný čas, to není nic veselého – tradiční město se svými fasádami je na tom o poznání lépe…).

Jakmile se však na sídlišti přiblížíte k samoobsluze, školce, či dokonce obchodnímu parteru, tedy principu přenesenému z kompaktního města, nastává vizuální peklo – omšelost, polepy, nevkus, promočené kouty a podobně. Kdo někdy vystoupil na pražské stanici metra Háje, ví, o čem mluvím. Cokoliv, co připomíná ulici, není paradoxně na rozdíl od těch tradičních schopno pojmout automobily obyvatel.

Lidé, kteří na sídlišti bydlí, podlehnou jeho neformálnosti a vyjdou si ven v kroksech a teplákách, nejdříve vynést koš, později i do trafiky. Ti samí lidé pak každý den při výstupu z metra snesou pohled na vizuální hrůzy sídlištních obchodních pasáží…

Tradiční město funguje, je čitelné a zdá se i snadno doplnitelné. Problém nastává u možnosti toto město dnes postavit. Tradiční blok má většinou jednoho investora, a to zpravidla monofunkčního. Funkční mix je zbožným přáním, natož mix sociální, v 19. století naprosto přirozená součást vertikálního uspořádání činžovního domu. Parter v českém prostředí pulzuje životem ve velmi omezené míře a pouze v nejžhavějších centrech – bezprostřední schopnost žít ve městě nám chybí a těžko ji nahradit zažíváním čehokoliv jinak.

Když nejsme venku, jsme doma, a proto opravdu potřebujeme více světla a slunce. Za sluncem orientujeme své byty, a tak jsou někdy na ulicích záchody a spíže. A pak je tu ta „zdobnost“. Masa historických domů má jednu neuvěřitelnou vlastnost – každý dům je jiný, ale všechny působí jednotně.

Krása či načinčanost, světla a stíny nebo civilismus 30. a 40. let – to vše je dominantním prvkem prostředí těchto částí měst a pro mne důkazem, že stavební čára a veřejný prostor prostě nestačí. Podstatné je, co na té čáře stojí a jakou tvář nám to ukazuje – jak tvář fyzickou, tak tvář duševní. A zde je ta potíž – dát si domy jednotlivých autorů dnes vedle sebe – kdo si to představí? A vnitřní svět těchto domů – podřizuje se formálním požadavkům města a společnosti, stejně jak tomu bylo v 19. století, nebo je vždy výrazem individualismu tvůrce a uživatele, a tedy apriori potížistou? U sídlišť (i těch současných) je tak zcela pochopitelně nosným prvkem zeleň, prakticky jediná dnes společná sdílená hodnota.

Možná, že tradiční město má jistý kultivující účinek, který nám lidem dává zbytky kultivovanosti – onu urbanitu, kterou připomíná Konrad Liessmann v knize Chvála hranic.

Pak je možná sídliště blíže pravdě o moderním člověku. Člověk, který byl středobodem očekávání teoretiků moderní architektury, zbavený okovů minulosti, kultivovaný, vzdělaný, a přesto podřízený zájmům celku, byl také pravděpodobně tím, kdo v jejich očích selhal. A právě člověk, obyvatel, je tím, kdo dává městu/domům obsah, a je otázka, zda forma (stavební čára, veřejný prostor či abstraktní struktura) je vůbec souměřitelnou nositelkou hodnoty.

Přesto dnes raději zpochybňujeme či vzýváme formu, ale moderní člověk zpochybněn není, stále odhazuje tradiční hodnoty a neustále akcentuje svou pokrokovost. Je pak volání po tradičním městě vůbec městě legitimní? Není čas si říci: Ani sídliště, ani tradiční město, ale třetí cesta?

Ing. arch. Matyáš Sedlák m4 architekti Volně zpracováno na základě poznatků získaných během práce na výzkumném úkolu Metodika zadávání územních plánů, programový projekt HMP, probíhajícím na FA ČVUT 2014–2015.

Martin Veselý

JAK POSILOVAT ZÁJEM OBYVATEL O SÍDLIŠTĚ?

Zajímají se obyvatelé panelových sídlišť o své okolí, nebo končí jejich zájem za dveřmi vlastního domu či bytu? Jsou sídliště pouhými noclehárnami, nebo osvojenými čtvrtěmi s vlastním společenským a kulturním životem?

Odpovědět na tyto otázky samozřejmě nelze paušálně. Vycházím z teze, že revitalizace fyzického prostředí sídliště, byť architektonicky zdařilá, nemusí vést (a často nevede) k probuzení života mezi budovami, pokud navrhované řešení nezohledňuje reálné potřeby místních obyvatel. Tyto potřeby přitom nejsou to samé co zájmy samospráv, motivovaných mnohdy spíše možností snadného získání dotace či blížícími se volbami než zjištěnou poptávkou zdola. Existují však příklady projektů, v nichž se zájem místních obyvatel podařilo podchytit. První příklad z brněnského sídliště Lesná ukazuje, že pokud si obyvatelé sami postaví hřiště, toto také déle vydrží. Druhý příklad z pražského Černého Mostu popisuje, jak se obyvatelé mohou stát partnery radnice.

Dětské hřiště v Čertově rokli

Občané si sami zachránili hřiště První příklad je z brněnského sídliště Lesná. Vytvoření hojně využívané volnočasové zóny v centrálním lesoparku – Čertově rokli – je projektem podařeným z několika hledisek.

Klíčové je, že se jedná o projekt iniciovaný zdola, protože nositelem projektu bylo Občanské sdružení pro životní prostředí na Ježkové.

Projekt také reflektoval měnící se potřeby obyvatel sídliště a zejména znovu rostoucího počtu rodin s dětmi. Dále je důležité, že finanční prostředky byly vynaloženy efektivně. Za dotace ve výši 4,2 milionu korun z ROP Jihovýchod bylo obnoveno zaniklé dětské hřiště, vytvořeno hřiště s lezeckými prvky, sportovní hřiště a zřízena místa k posezení. Na první pohled je také zřejmé, že vybavení hřišť pro malé děti, sportovního hřiště a hřiště s lezeckými prvky je jednoduché a funkční, odolné proti nepříznivým povětrnostním podmínkám i vandalismu.

Tento projekt má dlouhodobě pozitivní efekt na využívání

56 lokality a je zajímavé, že vandalové instalované vybavení neničí. To také svědčí o osvojení si prostoru místními obyvateli, které je hlavním měřítkem úspěšnosti revitalizace.

Hřiště s lezeckými prvky

TÉMA

Přestože popis situace na sídlišti Lesná může působit jako z propagační brožury ROP Jihovýchod, počátky občanské aktivity na Lesné nebyly jednoduché a odpovídaly přízemní české realitě. Městská část Brno-sever přišla v roce 2006 se záměrem prodat pozemek zchátralého dětského hřiště v Ježkově ulici soukromé společnosti za účelem stavby garážového domu pro její klienty. Obyvatelé okolních domů proti tomu protestovali s heslem: Nechte nám hřiště! V té době bylo místo zanedbané a nepoužívané a na jeho opravu nebyly peníze.

Obyvatelé ho tak chtěli opravit sami. A tak se i stalo. Negativní energie občanského protestu se přetavila v pozitivní motivaci zlepšit okolní prostředí a tato motivace několika stovek obyvatel Lesné stále trvá.

Obyvatelé se stávají partnery radnic Smysl rozhodně mají i „měkké“ (rozuměj nestavební) intervence do veřejného prostoru sídliště. Příkladem měkkých projektů iniciovaných shora je systematické komunitní plánování, jemuž se ve spolupráci s místními radnicemi věnuje například studio antropologického výzkumu Anthropictures. Takové projekty jsou většinou nové pro samosprávy i pro obyvatele sídlišť, takže ze začátku nemívají na růžích ustláno. „V průběhu roku se projevilo několik problémů ve vztahu k místní samosprávě, neboť naše terénní práce nemůže probíhat na objednávku zastupitelů a dalších pracovníků radnice. Často jsme se tak dostávali do situace, kdy nám bylo vytýkáno, že podporujeme, či dokonce vytváříme nátlakové skupiny, které svou činností podkopávají snahy radnice. Díky poměrně pozitivnímu zapojování občanů, kteří se často vymezují vůči místní samosprávě, se dá s touto kritikou polemizovat,“ podotkl k vývoji komunitní práce na pražském Černém Mostě antro‑ polog Michal Lehečka.

Je také nutné počítat s tím, že vůči aktivitám komunitních pracovníků zůstane většina obyvatel zcela lhostejných (nebo je vůbec nezaznamená) a najdou se i tací, kterým z nějakého důvodu budou vadit. To ovšem platí nejen na sídlištích.

Jinými slovy, panelákové prostředí za to nemůže. Přes tyto nesnáze lze po dvou letech od komunitního monitoringu na Černém Mostě hovořit o konkrétních pozitivních výsledcích.

Podařilo se podchytit několik desítek aktivních lidí, kteří s podporou lokálního komunitního centra chystají své vlastní projekty. „To jsou dílčí úspěchy, které by se měly dlouhodobě stát součástí naplňování hlavních cílů místního strategického plánu – podporovat na Praze 14 čilý, aktivní a širokospektrální komunitní život, který by měl vést ke vzniku místních komunitních skupin. Ty by měly do budoucna fungovat jako neoficiální participační orgán směrem k radnici. V současnosti rozvíjíme také síť lokálního partnerství, která by měla fungovat jako

BULLETIN ČKA 1/15

57

platforma pro spolupráci místních aktivních obyvatel, skupin a organizací,“ objasňuje přínos dlouhodobého komunitního plánování Lehečka.

Mgr. Martin Veselý urbánní antropolog Tento článek vznikl v rámci projektu Panelová sídliště v České republice jako součást městského životního prostředí: Zhodnocení a prezentace jejich obytného potenciálu, podpořeného Ministerstvem kultury v rámci Programu aplikovaného výzkumu a vývoje národní a kulturní identity (NAKI), identifikační kód projektu: DF13P01OVV018.

Šárka Svobodová

PROČ MĚSTA VYŽADUJÍ TOLIK PARKOVACÍCH MÍST U NOVÝCH BYTOVÝCH DOMŮ?

S problematikou sídlišť bezprostředně souvisí i téma parkování. Mnozí urbanisté tvrdí, že obyvatelé, kteří vlastní auta, budou parkovat na ulici, pokud jejich budova nemá dostatek parkovacích prostor.

Jiní namítají, že parkovací požadavky vedou ke zvýšení nákladů na bydlení a motivují občany, aby si automobily kupovali. Třetí skupina tvrdí, že banky nebudou financovat nové bytové domy bez parkovacích míst, developeři je nebudou stavět a nájemníci si je nebudou pronajímat.

Ve městě Portland (Oregon, USA) odstranili parkovací požadavky u nových bytových domů nacházejících se ve vzdálenosti do 500 metrů od hlavní linky veřejné hromadné dopravy, což splňuje 38 % všech pozemků ve městě. Poptávka po těchto bytových jednotkách je velká, protože téměř čtvrtina domácností v Portlandu nevlastní auto. Mezi roky 2006 a 2012 developeři postavili 122 bytových domů na pozemcích, které jsou osvobozeny od požadavků na parkovací místa. Padesát pět z těchto staveb nemá žádné parkovací plochy a zbylých 67 má průměr 0,9 parkovacího místa na bytovou jednotku. Celkem má tedy 122 domů v průměru 0,6 parkovacího místa na bytovou jednotku. Jak se nicméně dalo předpokládat, mnoho nájemníků v bytech bez parkovacích ploch auto vlastní a parkují je v přilehlých ulicích. Namísto požadavků na parkovací plochy nových budov by se měla města zaměřit na možná řešení parkování na ulici. Jednou ze strategií je umožnit obyvatelům jakéhokoli bloku přijmout koncepci rezidenčního nočního parkovacího povolení. Takto městské čtvrti zakázaly noční parko-

vání na ulici, s výjimkou rezidenčních obyvatel, a zabránily tak nerezidentům v ustájení svého vozidla před domy rezidentů.

Město Los Angeles například zpoplatnilo obyvatele 15 dolary ročně (méně než půl centu za den) za noční stání. Rezidenti také mohou koupit svým návštěvám povolení za jeden dolar na noc. Dohled je snadný, protože strážníkům stačí provést pouze jednu kontrolu během noci a zaprotokolovat všechna auta zaparkovaná bez povolení. Městské části, které zavedou noční povolenky, však dávají developerům silnou motivaci k budování jen tolika parkovacích ploch, jaká existuje poptávka.

Některá města, jako například Boulder (Colorado, USA), prodávají několik povolení nerezidentům na ulicích, které mají dlouhodobě míru neobsazenosti vyšší než 25 %. Nerezidenti platí tržní cenu za povolení, každá povolenka je platná jen pro konkrétní blok a město neprodává více než čtyři povolenky na blok. Když si nájemce bytu bez parkování koupí noční povolenku, mohou ušetřené investiční peníze za nebudování parkovacích ploch v nových budovách nepřímo financovat veřejné investice v nedalekém okolí. A protože byt bez parkování bude mít nižší tržní nájemné než shodný byt s parkováním, nebudou nájemníci, kteří nemají vlastní auta, již dotovat parkoviště pro nájemníky, kteří vozidlo mají.

Chcete-li přilákat nájemníky nevlastnící vozidlo do bytů bez parkování, může město vyžadovat po vlastnících bytů, aby v nájmu byla automaticky zahrnuta celoroční jízdenka na MHD pro každou pronajatou jednotku. Tento požadavek nezatíží vývoj, protože nárok na poskytnutí celoroční jízdenky stojí daleko méně než vybudování parkovacího místa. Kombinace bytů bez parkování, jednodenních povolenek pro nerezidenty a volných celoročních jízdenek podpoří obyvatele, aby jezdili veřejnou dopravou, na kole či chodili pěšky.

Města by měla nejdříve zvládnout regulaci pouličního parkování, a to předtím, než odstraní své požadavky na parkovací plochy. Rezidenční parkovací povolenky jsou politicky průchodný způsob, jak začít parkování na ulici regulovat, protože chrání rezidenty zpoplatněním nerezidentů. Upřednostnění rezidentů před nerezidenty při parkování na ulicích se může zdát veřejnosti nespravedlivé, ale politické reformy musí začít od statu quo a pokrok je často jen malým krůčkem tím správným směrem.

Plná verze textu urbanisty Donalda Shoupa, profesora v Luskin UCLA School of Public Affairs a editora časopisu ACCESS, byla v češtině publikována v prvním čísle časopisu SMART CITIES z roku 2013. Jako čtvrtletník je Smart Cities v několikatisícovém nákladu pravidelně zdarma distribuo-

TÉMA

58

Foto: Smart Cities

kolika pravidelných rubrikách zaměřených na „chytré“ uvažování o městech a obcích jsou prezentovány dobré příklady z domácí scény i ze zahraničí. Mnohá města i obce tak mohou čerpat inspiraci z vývoje různých strategií jiných evropských měst a zavést účinné a mnohdy nenákladné nástroje pro aktivní život svých občanů. Konečným cílem časopisu je sdílet dobrá domácí řešení mezi českými i slovenskými městy, a to především z pozice veřejné správy.

Aktuální číslo magazínu (1/2015) je zaměřeno na téma Inteligentní dopravní systémy. S řešením udržitelné dopravy plně souvisí i podoba veřejného prostoru. Změnit kompozici našich měst určovanou dopravními stavbami na prostředí, ve kterém budeme aktivně žít, je dlouhodobý a náročný úkol. Vyžaduje, aby urbanisté, s nezbytnou politickou podporou, začali konečně plánovat pro obyvatele měst a obcí, nikoli pro auta! ván zástupcům měst a obcí České a Slovenské republiky nad 5000 obyvatel a pro širokou veřejnost je přístupný on-line na stránce www.scmagazine.cz. Jeho primárním cílem je představit politikům a úředníkům inovativní koncepty rozvoje měst i obcí a jednotlivé problematiky jejich agendy rozebrat na několika úrovních – urbanismu, územního plánování, dopravy, technologie, dopadu na občany a životního prostředí. V ně-

Michal Lehečka

PARTICIPACE JAKO PODPORA SVÉBYTNOSTI SÍDLIŠŤ

Často není jasné, jaké aktivity a procesy se pod záhadným pojmem „participace“ vlastně skrývají. Městským částem a obcím, které se o participativní rozvoj na svém území snaží, se mnohdy nedaří participaci ustavit jako kontinuální proces. Participace nemá sestávat pouze z periodicky se opakujících veřejných projednání a dílčích akcí, kdy zástupci radnice zjistí, co obyvatele „pálí“, a tyto poznatky následně zavedou do své agendy a strategických plánů. Pokud chceme občany skutečně zapojit, je třeba klást důraz na koncepční a velmi úzké vztahy vycházející z identity místa a jeho každodenního života.

Participace tedy neznamená jen aktivní spolupráci s občany v rovině územního plánování. Jde o mnohovrstevný proces skýtající rozmanité možnosti zapojení obyvatel. V první řadě je zapotřebí participaci chápat jako sociální fenomén, jehož celek je neoddělitelný od sfér, jež jsou spojeny s rozvojem komunitního a kulturního života v lokalitách. Detailní znalost mikrolokalit a sociálního a kulturního života v cílovém místě je proto naprosto nezbytnou součástí každé produktivní snahy o zapojení občanů.

Obyvatele se nedaří zapojit do rozvoje sídlišť Během uplynulého roku jsem se jako komunitní koordinátor – terénní výzkumník zabývající se výzkumem komu-

Šárka Svobodová redakce časopisu Smart Cities

nitního života na sídlišti – zúčastnil několika veřejných projednání na pražském sídlišti Černý Most, zajišťovaných Místní agendou 21 (dále MA 21). Z těchto setkání a hlavně z metod jejich realizace jsem si odnesl několik zjištění, která považuji z hlediska rozvoje sídlišť za poměrně problematická. I přes mnohé nedostatky je nutné zdůraznit, že na Praze 14 realizují participativní setkání, která patří v celorepublikovém kontextu mezi nadprůměr. To však neznamená, že zde participační snahy nenarážejí na problémy. Projednání se například často stávají událostmi, kde je přítomno více osob z místního úřadu než lokálních obyvatel. Tento fakt poukazuje na skutečnost, že se obyvatele sídliště dlouhodobě nedaří přesvědčit a informovat o možnostech zapojení. Zjištění a závěry z takových setkání pak nejsou příliš reprezentativní.

Praha 14 organizuje v zásadě dva modely participativních setkání. Prvním modelem jsou standardizovaná územně plánovací setkání vyplývající z oficiální agendy MA 21, která mají vést k dlouhodobému rozvoji městské části (tzv. Fórum zdravé městské části). Druhým modelem jsou veřejná projednání „ad-hoc“, jež se snaží řešit problémy vyplývající ze stavebněrozvojového či každodenního vývoje lokalit. Problematický je zejména druhý model, neboť je často nekoncepční a vede k podnícení či posílení občanského vzdoru, ať už je rezistence obyvatel opodstatněná či ne.

Klíčová je forma diskuse s občany Asi nejvíce negativním empirickým příkladem může být veřejné projednání konané na konci března 2014 v černomosteckém komunitním centru Plechárna, kde se sešlo zhruba tři sta místních obyvatel za účelem projednání návrhu výstavby developerského projektu společnosti Canaba na pozemku sousedícím se sídlištěm s pětadvacetiletou historií. K ne­­‑ úspěšnosti tohoto setkání nevedla jen snaha obyvatel o udržení „statu quo“, ale především nedostatečná informovanost obyvatel a nepříliš vhodně zvolená forma setkání. Ke cti radnice je nutno uznat, že se statečně pustila do předem prohraného boje, neboť její možnosti ovlivnění vývoje situace byly pouze omezené. Riziko výstavby vyvolalo již před projednáním projev občanské rezistence v podobě petice, kterou podepsalo zhruba šest set obyvatel. Veřejnému projednání pak nemohla pomoci ani přítomnost odborníků: hlavního architekta Prahy 14 a zástupkyně Institutu plánování a rozvoje hlavního města Prahy (dále IPR). Obzvlášť zástupkyně IPR přítomné občany

BULLETIN ČKA 1/15 velmi rozlítila tím, že – pro ně naprosto nemístně – argumentovala, že „vždyť to tu budete mít krásnější, zlepší se situace s parkováním a s tím celkově i vaše životní úroveň“.

Setkání se velmi záhy proměnilo v „grilování“ starosty i odborníků. Výsledkem celé akce pak byl pouze nátlak na radnici, aby revokovala územní rozhodnutí na základě nesouhlasu přítomné veřejnosti s problematickým navýšením koeficientu zastavení projektu. Dlouhodobě tato událost napomohla tomu, že se někteří obyvatelé negativně vymezují nejen vůči radnici, ale i směrem k organizacím, které jsou s ní spojeny – zejména ke kulturnímu centru Plechárna a sdružení Praha 14 kulturní, jež je zřizovatelem tohoto centra.

Při jednom z veřejných projednání na Jižním Městě podle urbanisty a odborníka na participaci Petra Klápštěho kdosi velmi trefně podotkl, že přínos architektů pro rozvoj sídliště vidí jako omezený. Ti totiž přicházejí buď jako zástupci developerů, kteří chtějí sídliště „vytěžit“, nebo jako spasitelé, kteří chtějí sídliště „zachránit“, zpravidla tím, že ho předělají na Vinohrady, aniž by se snažili pochopit, čeho si na současné podobě ceníme.

Problémem je vlastnictví pozemků veřejného prostranství Je patrné, že sídliště potřebují v první řadě podporovat.

Specifičnost sídlišť neznamená nutnost razantních změn. Sociální kořeny svébytnosti života v panelácích vyplývají převážně z dlouhodobě stabilního života obyvatel sídlišť, a to zejména ve vztahu k veřejnému prostoru. Další limitou může být také zdánlivá neochota místních pro zlepšení životního prostředí aktivně cokoliv udělat. Problémy mají alespoň částečné řešení v podobě dílčích projektů. Velmi zajímavě s prostředím sídlišť pracoval grantový program Nadace OKD Sídliště žije. Členem týmu programu byl i Martin Nawrath z Nadace Partnerství, jenž se participací zabývá dlouhodobě. Podpořené projekty podle něj často poodkryly, jak může být sídliště živé místo, a hlavně že se zde mnohdy skrývají skupiny aktivních „patriotů“, kterým na budoucím vývoji lokality nesmírně záleží. Častou a v mnoha případech zatím nepřekročitelnou bariérou možnosti systémovějších změn je problematika vlastnictví pozemků na území sídlišť. Na sídlišti Černý Most je

59 zhruba devadesát procent pozemků ve vlastnictví magistrátu, potažmo v péči Technické správy komunikací. To fakticky znamená, že některé místní problémy vedení radnice a její odbory jednoduše nejsou schopny vyřešit. Problém pak umocňuje zejména nedostatečná informovanost obyvatel o rozhodovacích mechanismech státní a místní správy. Za viníka nežádoucích stavů veřejného prostoru pak často označují právě radnici. Komunikace s centrální městskou správou je v mnoha ohledech velmi komplikovaná a systémové řešení v současné době ne‑ existuje. Svěření do správy by bylo jen dílčím řešením, které by pouze finančně zatížilo místní samosprávy.

Rozvíjet by se měla kultura a historie lokality Participace tak naráží na mnoho bariér. Podle mého názoru se však cesta, jak skutečně a dlouhodobě zapojit obyvatele, skrývá v první řadě v participativních akcích zaměřených na rozvoj lokální kultury, zhodnocení živé historie lokalit a drobných svépomocných úpravách veřejného prostoru. Dlouhodobou neformální diskusí v rámci terénního antropologického výzkumu je možno najít produktivní diskusní témata i se zprvu rezistentními obyvateli. V současné době tak rozpracováváme ve spolupráci s Úřadem MČ Praha 14 a IPR kroky vedoucí k systémovému řešení této problematiky. Začneme neformálními setkáními v lokalitě, jíž se týká právě developerský projekt společnosti Canaba. V místě se nám totiž podařilo nalézt i jiná a řešitelnější témata.

Tyto akce by měly v dlouhodobějším horizontu vést k ustavení lokální skupiny, jež by do budoucna fungovala jako neoficiální orgán participace a zdroj informací o každodennosti v lokalitě. Je nutno přiznat, že v současné době nemůžeme zapojeným obyvatelům příliš slíbit. I přesto se ale naše snaha o dlouhodobější a koncepční řešení střetává s pozitivní odezvou.

Michal Lehečka sociální antropolog, Fakulta humanitních studií UK v Praze a Anthropictures, z. s.

Jana Kubánková

PROMĚNA SÍDLIŠTĚ V MOSTĚ

LE I P Z I G

A13

B E R LÍ N

MOST + LITVÍNOV - 93 tis. ob. ÚSTÍ NAD LABEM - 93 tis. ob.

A14

DRÁŽĎANY A4

CHEMNITZ D8

T E P LI C E

ÚSTÍ NAD LA B E M

MOST CHOMUTOV R7

Širší vztahy

Poloha sedmdesátitisícového Mostu vůči hlavním dopravním tahům, společně s makroekonomickou situací regionu, predikuje jeho útlum. Ve spojení s demografickými změnami a nízkou rezidenční atraktivitou je navíc možné očekávat jeho prohloubení. Jaké strategie by město mělo uplatňovat, aby mohlo takové budoucnosti čelit? Komplexní obnova sídlišť je bezesporu jednou z nich.

R36

D8

P RAHA d

1ho

Propojení čtvrti s městem Pro modelový příklad regenerace sídliště byla zvolena čtvrť Pod Lajsníkem v severní části Mostu. Patří k druhé nejhustěji osídlené oblasti města. Žije zde 6300 obyvatel a je tak velikostí srovnatelná s menší obcí. Přestože se rozkládá mezi dvěma krajinnými ikonami – vrchem Šibeníkem a Lajsníkem a středem čtvrti prochází park se vzrostlými stromy, je kvalita obytného prostředí velice nízká. Modernistický koncept domů plovoucích v krajině je realizován v chaotické změti staveb, slepých cest a parkovišť.

Stávající uspořádání čtvrti nijak nekomunikuje s Moskevskou ulicí, spojující vlakové nádraží a střed města, jejíž potenciál byl stanoven již ve směrném územním plánu z roku 1963, avšak k jehož naplnění nikdy nedošlo. Nově navržená tramvajová linka prochází právě touto ulicí a potvrzuje její celoměstský význam.

tra vá

tra

ť

jo

vá

ná

tra

m

va

ajo

že

mv

vr

tra

na

ící

vě

ke

m

os M no

vě

na

vr

že

ná

tra

ke os M

Změna uspořádání čtvrti Stávající struktura

Most patří k městům, která výrazně zasáhla změna politicko -ekonomického systému a jejichž budoucnost je stále nejistá.

Aktuálně diskutované prolomení těžebních limitů možná přispěje k částečnému ekonomickému rozvoji regionu, nicméně není jasné, nakolik by se vyrovnalo s již rozvinutými patologickými jevy. Téměř dvě třetiny obyvatel Mostu žijí v panelovém domě. Sídliště představují charakteristickou strukturu města a současně největší výzvu jeho budoucího rozvoje. Specifická sídlištní struktura neumožňuje intuitivní vrstvení času a většina nových dostaveb to jen potvrzuje. Tvoří uzavřené systémy, do kterých se bez hlubší koncepce a rozvahy jen obtížně vstupuje a jejichž adaptabilita vůči měnícím se společenským nárokům, a tedy i rezidenční konkurenceschopnost, je velice nízká.

vaj

no

tra ť

vs

tra

vá

vá

ká

ajo

jo

mv

vs

tra

ť

stá ící

va

vaj

ká

stá

ť

60 Změna uspořádání čtvrti Lokality a jejich potenciální jádra

TÉMA

Úkolem práce z pohledu úrovně čtvrti je tedy upravit její uspořádání tak, aby navrženého potenciálu využila a obrátila se k městu. V rámci čtvrti jsou doplněna nová propojení procházející celkem pěti lokalitami, z nichž každá má jasně definovaný lokální obraz.

Konkurenceschopnost lokality Další sledovanou úrovní je konkrétní lokalita, ve které jsou podrobněji představeny zásahy na úrovni domu a veřejného prostoru. Patří mezi ně stabilizace lokálního centra v ulici Václava Talicha, které je kromě formální úpravy veřejného prostoru dosaženo i dostavbou komunitního centra a polyfunkčního domu. V části území jsou navrženy pronajímatelné zahrádky a nově je také řešeno parkování využívající svažitého terénu. Na úrovni domu je představena možnost realizace předzahrádek, případně soukromých zahrad u přízemních bytů, které je možné postupně přestavovat v mezonetové a zajišťovat tak vyšší standard bydlení přímo v lokalitě. Průměrná cena bytu ve čtvrti Pod Lajsníkem se pohybuje okolo 5000 korun za metr čtvereční, průběžné vykupování a rozšiřování bytů je tedy v rámci práce považováno za dostupný nástroj.

Podobné regenerace území nejsou v Mostě ničím neobvyklým. Přesně tyto strategie město uplatňuje ve čtvrti pocházející z 60. let, které se říká Stovky. Ta přestala splňovat zvyšující se nároky na bydlení a postupně se z ní stala problémová lokalita. Město zde regeneruje veřejná prostranství, doplňuje parkoviště a vybavenost a upravuje a spojuje byty do větších tak, aby zajistilo udržitelnost a konkurenceschopnost lokality jako celku. Projekt probíhá v prostředí, které je plně privatizované, a za významného přispění unijních fondů.

LEGENDA B

A

vymezení lokality nový prvek / úprava povrchu stávající stav

Průchod domem

dostavby

Polyfunkční dům těžiště parku

demolice veřejná zeleň

8NP

sdílené zahrady 5NP

soukromé zahrady

4NP

8NP

Obytná ulice posiluje napojení lokality na základní skelet čtvrti

Zahrádky k pronájmu

200 m

8NP

Mezonetové byty se zahrádkami v přízemí transformace přízemních bytů

8NP

MŠ

2NP

2NP

ZŠ 3NP 2NP

8NP

Zahrádky k pronájmu

Komunitní centrum

Podlažní parking využívá svažitého terénu, kapacita 450 stání

8NP 8NP

Dostavba parteru věžových domů

13NP

Regenerace vstupů předzahrádky

13NP

A

Ulice Václava Talicha centrum lokality, důraz na kvalitu veřejného prostranství

Soukromé zahrádky pro přízemní byty 0

BUS

Zvýšený terén ulice zdůraznění vstupu do lokality

50

2NP 4NP

100

Polyfunkční dům

B

Regenerace lokality

Podélné parkování a chodník zpevnění hrany lokality

61 Děje a jejich fyzický obraz Nová organizace města, čtvrti a lokality není zamýšlena jako momentální názorový diktát, vycházející z povrchního odmítnutí modernistických sídlišť bez ohledu na jejich specifika.

Naopak – je cestou sledování již přítomných dějů, které postrádají odpovídající fyzický obraz. Je stopováním stávajících cest a způsobů života, kterým se nová organizace fyzického prostředí pouze přizpůsobuje. Poukazuje na nízkou adaptabilitu specifické sídlištní hmoty, které je doposud věnována nepřiměřeně malá pozornost.

Změna uspořádání čtvrti Návrh urbánní struktury čtvrti

en

á

tra

m

va

jo

vá

tra

ť

BULLETIN ČKA 1/15

Ing. arch. Jana Kubánková Diplomová práce byla zpracována v ateliéru Michala Kohouta a Davida Tichého na FA ČVUT v roce 2014.

ANKETA: Politici, organizace a iniciativy

JAK BY PODLE VÁS MĚLA SÍDLIŠTĚ VYPADAT ZA 20 LET? A JAK BUDOU VYPADAT SKUTEČNĚ?

PROSTOR NIČÍ DEVELOPEŘI V Praze 11 na sídlišti Jižní Město v současnosti jednotlivé bytové domy pomalu procházejí regenerací, hotovy už jsou dvě třetiny a další se připravují. Zprivatizováno je celkem 95 procent bytů, což je pozitivní.

Vzhledem k tomu, že v okolí stanic metra „nebyla dokončena výstavba“, vrhli se developeři na tyto pozemky jako supi a chtějí vyrvat, co se dá. V současnosti je na Praze 11 asi 4,3 milionu m2 bytových hrubé podlažní plochy a 0,8 milionu m2 administrativní HPP. Developeři plánují výstavbu dalších přibližně 1,5 milionu m2 administrativního prostoru. Této výstavbě se v současnosti brání jak radnice, tak i obyvatelé.

Nedovedeme si představit Manhattan na Praze 11 se všemi zátěžovými negativy.

Většina architektů chce jen devastovat Prahu 11 krabicemi s byty a administrativou a chovají se jako prospektoři: po nás potopa. A moje děti v tom budou muset žít.

Ing. Jiří Štyler starosta Prahy 11

ZÁLEŽÍ HLAVNĚ NA POLITICÍCH Sídliště by se za 20 let mohla skládat z opravených a pečlivě zateplených domů, kde lidé budou platit nízké účty za teplo z biomasových výtopen a bioplynových stanic. Nebudou příliš závislá na velkých elektrárenských společnostech, ale domácnosti si budou vyrábět elektřinu třeba ve společných fotovoltaickým stěnách. Lidé budou mít po ruce komunitní kompostéry a úhledné kontejnery na tříděný odpad. Také ubrání veřejný prostor se stromy, trávníky a hřišti před rozšiřováním parkovišť a budou raději jezdit rychlou a pohodlnou veřejnou dopravou.

Tohle může zůstat jen utopií, nebo se zcela reálně stát.

Záleží na aktivitě místních lidí i politicích a političkách na radnicích. Ale také ministři si budou muset vyhrnout rukávy a prosadit několik důležitých (a slíbených) zákonů. Odblokují rozvoj perspektivních obnovitelných zdrojů energie, motivují obce ke kompostování a recyklaci či narýsují tempo snižování závislosti na dovozu ropy a zemního plynu i uhelných dolech.

Mgr. Jiří Koželouh programový ředitel Hnutí DUHA

SÍDLIŠTĚ I PRO VOLNÝ ČAS Za dvacet let by sídliště měla být místem, kde lidé budou rádi trávit čas. Kde se budou znát, zdravit se, bude je těšit, že se potkávají, a společně budou své domovy zvelebovat. Sídliště

TÉMA

62

by tedy neměla být ubytovnou pro nízkopříjmové skupiny, ale kvalitním místem pro spokojený život každého z nás.

Ing. Dan Jiránek předseda Svazu měst a obcí ČR

MUSÍME VYZDVIHNOUT INDIVIDUALITU MÍSTA

VÝHODA OBČANSKÉ VYBAVENOSTI Je třeba, aby prostředí sídlišť bylo maximálně atraktivní pro různé sociální vrstvy, aby z nich nevznikaly vyloučené lokality. Často mají sídliště proti současné developerské výstavbě výhodu v tom, že se dbalo i na jiné funkce občanské vybavenosti (školky, školy nebo zdravotní střediska) než pouze na zisk z prodeje bytů. Je třeba obnovit nevhodné materiály a investovat do zanedbané údržby okolí. Je třeba doplnit vybavenost tam, kde vznikly nové nároky, jako například násobená potřeba parkování. Zásadní budou i energetické úspory. Věřím, že tam, kde jsou a budou vnímaví místní zastupitelé, dojde k řadě povedených revitalizací sídlišť, ale budou a jsou i případy, kde budou vznikat vyloučené lokality s velkými sociálními problémy a ve svém důsledku i většími veřejnými náklady, než by si vyžádaly investice do revitalizací.

Mgr. Martin Hanousek zastupitel města Hradce Králové za Stranu zelených

ZDRAVÁ MÍSTA PRO ŽIVOT Cílem je, aby sídliště byla příjemným, bezpečným a žádaným místem pro kvalitní život všech generací. Národní síť Zdravých měst se ve spolupráci s Fakultou architektury ČVUT snaží prostřednictvím společného projektu otevřít širší diskusi nad dlouhodobou vizí panelových sídlišť a do této diskuse zapojit veřejnou správu, a především samotné obyvatele, kteří by se měli zásadně podílet na definování dalšího směřování a vývoje těchto lokalit a čím dál víc také na jejich údržbě.

A jak budou sídliště skutečně za 20 let vypadat? Pokud budou přijímána koncepční a promyšlená opatření, podaří se uplatnit expertní pohledy na udržitelný rozvoj a současně do plánování a rozhodování zapojovat veřejnost, věřím, že se sídliště podaří proměnit v opravdu zdravá místa pro život.

Ing. Petr Švec ředitel Národní sítě Zdravých měst

Za 20 let by sídliště měla být konečně destigmatizována. Přestanou být považována za relikt socialismu, naopak budou vnímána jako svébytná vrstva města a plnohodnotná alternativa k blokové či zahradní zástavbě, která nabízí jedinečnou formu bydlení.

Oproti tradičním typům zástavby, ve kterých se nedají očekávat výrazné změny, nabízí sídliště potenciál ke zlepšení kvality života obyvatel. Hlavním potenciálem jsou veřejná prostranství, jejichž kultivací, hierarchizací a jasným definováním lze vytvořit bezpečné obytné prostředí. Dostatek volného prostoru nabízí příležitost k zapojení obyvatel a komunit, jejichž aktivity a podněty mohou být klíčem ke změně vnímání, k rekultivaci i fyzické revitalizaci prostředí. Dalšími kroky může být kultivace zelených ploch a jejich napojení na rekreační a krajinné zázemí města, tvorba prostor pro obchodní i společenské aktivity a rozšiřování služeb.

Každé sídliště je schopné vytvářet vlastní nezaměnitelný obraz. Naším úkolem je podpořit jednotlivá specifika a vyzdvihnout individualitu jednotlivých sídlišť tak, aby byla schopná nabídnout rozmanité formy bydlení a způsobu života, s nimiž se jejich obyvatelé budou přirozeně identifikovat. Sídliště mají velké předpoklady stát se atraktivním a unikátním místem pro život.

Chceme-li tedy podpořit rozvoj sídlišť, je třeba nejprve začít odstraňovat nedostatky v systémové rovině. Revitalizace sídlišť jsou blokovány především majetkoprávními vztahy, kterým je třeba věnovat pozornost a začít je coby hlavní překážku řešit. Taktéž je potřeba nastavit strategii, která by řešila revitalizaci sídlišť na celoměstské úrovni i pro jednotlivé ucelené části území. Pro každou lokalitu by měla vzniknout na úrovni samosprávy koncepce s jasně stanovenými prioritami rozvoje. Bez nastavení koncepčního a celostního přístupu se pozitivní proměny sídlišť nedočkáme.

Mgr. Adam Švejda vedoucí Kanceláře komunikace a prezentace Institutu plánování a rozvoje hlavního města Prahy

BULLETIN ČKA 1/15 Jaromír Čejka

SÍDLIŠTNÍ LIDÉ

63 Unikátní projekt a stejnojmenná výstava fotografa Jaromíra Čejky se zaměřily na každodenní život obyvatel Jižního Města v osmdesátých letech minulého století. Výstava proběhla na podzim 2014 v Domě umění v Opavě. Soubor fotografií mapující lesk a bídu nejznámějšího českého sídliště původně vznikal jako diplomová práce na FAMU. Výstavě předcházela společná kniha Jaromíra Čejky a Lucie Zadražilové Když se utopie stane skutečností 1953–1989, kterou vydalo Uměleckoprůmyslové museum v Praze. Spolupráce obou protagonistů dále pokračuje v projektu Paneláci, zabývajícím se výzkumem a dokumentací vybraných panelových sídlišť v ČR, do něhož přispívají i další významní odborníci z oboru architektury, urbanismu, sociologie či antropologie. Více o projektu se dozvíte na www.panelaci.cz. Na opavskou výstavu dále navázala publikace Jaromír Čejka – Jižní Město, kterou sestavil kurátor výstavy Jiří Siostrzonek a vydal Institut tvůrčí fotografie a Slezská univerzita v Opavě.

TÉMA

64

BULLETIN ČKA 1/15

65

TÉMA

66

BULLETIN ČKA 1/15

67

SÍDLIŠTĚ V ROCE 2015

Michal Kohout, David Tichý, Filip Tittl

SPECIFIKA A MOŽNOSTI ADAPTACE SÍDLIŠŤ

Sídliště představují vysoce specifické oblasti. Přestože lokality sídlišť čelí v různých místech republiky diametrálně odlišným konkrétním problémům, od postupného vylidňování v chudších regionech až po tlak na novou zástavbu v Praze, lze pojmenovat společná obecná specifika i problémy, na které je třeba hledat odpovědi napříč konkrétními situacemi.

Jedním ze základních společných rysů je nízká kvalita technického standardu staveb, která je ve srovnání se současnými požadavky na stavební a technické standardy doprovázena poměrně úzkým typologickým profilem lokalit. Zástavba na sídlištích je složena z typizovaných stavebních jednotek – několika stále se opakujících typových bytových domů. Typologická stejnorodost je navíc ještě umocněna podobným charakterem většiny bytů s vyšším zastoupením velikostní kategorie bytů 3+1 jako určitého dobového standardu, určeného pro typickou jadernou rodinu.

Ve své době měla sídliště naplnit sociální ideál hygienického bydlení pro všechny bez rozlišení, což však dnes už neplatí. V prostředí sídlišť se začíná projevovat nejen demografický vývoj spojený se stárnutím populace, ale i odchod těch úspěšnějších a bohatších. Pozitivní dědictví poměrně širokého sociálního mixu obyvatel sídlišť se začíná oslabovat.

Typologická monotónnost tak bude zásadně ovlivňovat i monotónnost sociální.

Zeleň nebo mezidomí Jako jeden z hlavních charakteristických rysů sídlišť je možné jmenovat naddimenzovaný veřejný prostor. Původní modernistická idea bydlení v parku s sebou přinesla zcela nový pohled na systém uspořádání a fungování města. Tradiční městská prostranství, kořenící v po staletí pěstovaných kognitivních i senzuálních schopnostech člověka osvojovat si, užívat a identifikovat se s místem, vystřídal volný prostor s nejasnou náplní. Symptomatické přitom je, že se pro veřejné prostory sídlišť za celých bezmála 70 let užívání nepodařilo nalézt adekvátní všeobecně sdílené názvy. Pojmenování „zeleň“ pro toto „mezidomí“ v sobě paradoxně vyjadřuje bezradnost ohledně bližšího pochopení a využití. Fenomenologie míst pracující s termíny, jako jsou park, zahrada, sad,

hřiště, louka, les, ale i stromořadí, alej, náměstí se stromy, pomáhá člověku místu rozumět.

A srozumitelnost napomáhá nejen se s místem lépe identifikovat, ale především pochopit, jak se v něm chovat, jak je možné ho užívat, a tím si i vyjasnit, komu místo patří a kdo se o něj stará. Veřejný prostor sídlišť ale s těmito fenomény neumí pracovat nebo je neumí dostatečně lapidárně artikulovat, přestože v názvech některých míst se o tato pojmenování snaží. Problematická srozumitelnost veřejného prostoru ústí do jeho nízké celkové kvality. Navíc ve srovnání s tradičním městem, kde je poměr veřejných prostranství vůči celku přibližně 30 procent, mají sídliště tento poměr 60 až 80 %. Takové prostory tak pro svého správce představují nejen vyšší běžné provozní náklady, ale ve spojení s jejich vyšší anonymitou a nárůstem vandalismu i zvýšené riziko jejich bezpečnosti.

Sociální koheze společenství skrze jeho identifikaci s místem je tak silně narušena.

V prostorovém uspořádání běžného města hrají klíčovou roli hlavních veřejných prostranství zpravidla komunikace (ulice) a jejich významná křížení (nároží, náměstí). Podstatným rysem komunikační sítě většiny sídlišť je, že tato síť z valné části nekoresponduje s hmotovou strukturou staveb a veřejných prostranství. Veřejná prostranství nevytváří srozumitelný hierarchický systém od významnějších po sekundární. Komunikace tak z velké části vůbec nenabývají charakteru ulic, ale podobají se spíše silnicím, tedy charakteru komunikací typických pro extravilán. Následek rozvolnění vztahu mezi strukturou a infrastrukturou je snad ještě více patrný u aspektu, který se při plánování budoucích úprav může projevit jako zásadní: vedení sítí infrastruktury technické není koncentrováno do jasných koridorů podél komunikací, jak je tomu v běžné zástavbě, ale je často vedeno volně předimenzovaným veřejným prostorem mezi domy. Současná situace tak klade nepřiměřené nároky na všechny aktéry v území.

Adaptace sídlišť U každé městské struktury dochází v průběhu času k její obměně, někde více, někde méně. Každá společnost vykazuje v čase změny ve svém chování, struktuře, zvycích, požadavcích, ve své kultuře, způsobu obživy i ve způsobu bydlení a stavění obecně. A vystavěné prostředí představuje obraz příslušné doby, a je tak reakcí na dané požadavky a potřeby lidí.

Domy se proto upravují, modernizují, ale také bourají či staví nové. Je obtížné si představit, že sídliště se těmto procesům vyhnou, že jsou to již hotová území, ve kterých bude jen docházet k opravám stávajících budov a „stříhání keřů“ v okolní zeleni. I tyto struktury je tedy potřeba konfrontovat s možnými způsoby rozvoje, transformace či revitalizace. Každé místo je přirozeně jiné, každé sídliště má svoje specifika a u každého musí být zvoleno specifické řešení vycházející z místních podmínek. Přesto lze identifikovat několik systémových principů, které lze považovat za stěžejní pro nalezení dlouhodobé stability sídlištních lokalit. Mezi ně lze zařadit především potřebu zčitelnění prostorové struktury do srozumitelných celků podle měřítek obytného prostředí. ∑ obr 1

∑ obr 4: Doplnění nových obytných typologií; zdroj: semestrální práce studentů ateliéru Kohout – Tichý FA ČVUT; sídliště Sychrov, Vsetín, návrh: R. Paulus

∑ obr 3: Transformace veřejných prostranství do bohatší škály využití parteru; zdroj: semestrální práce studentů ateliéru Kohout – Tichý FA ČVUT; sídliště Skalka, Praha, návrh: M. Decker

∑ obr 2: Hierarchizace prostranství dle míry soukromí (vlevo stav, vpravo možnosti změn); zdroj: semestrální práce studentů ateliéru Kohout – Tichý FA ČVUT; sídliště Růžový Vrch, Karlovy Vary, návrh: T. Kafková

∑ obr 1: Vymezení srozumitelných celků v území; nahoře stávající stav, dole návrh možného uspořádání, zdroj: semestrální práce studentů ateliéru Kohout – Tichý FA ČVUT; sídliště Skalka, Praha, návrh: M. Decker

TÉMA 68

69

∑ obr 5: Možnost řešení parkování v návaznosti na jednotlivé domy; zdroj: semestrální práce studentů ateliéru Kohout – Tichý FA ČVUT; sídliště Skalka, Praha, návrh: D. Pfann

BULLETIN ČKA 1/15

Klíčové je zejména vymezení rozhraní mezi veřejným a soukromým prostorem, tedy vymezení urbanistických bloků. Důležitost tohoto kroku lze dobře ilustrovat na příkladu vymezení toho „co je a co není zastavitelné“, tedy zřetelnosti identifikace možných stavebních vstupů do území. Na rozdíl od tradičního města, kde je obvykle proluka v zástavbě dobře rozpoznatelná, a není tak pochyb, kde se případně může stavět, na sídlištích je velmi obtížné identifikovat vhodná místa pro případné stavební záměry.

Dalším tématem je charakter prostředí, a zejména hierarchie míry soukromí, která vychází vstříc rozmanitým způsobům užívání a pomáhá člověku se s prostředím lépe identifikovat. Toto členění města je přitom možné relativně jednoduchými zásahy do jeho struktury docílit i v prostředí sídlišť, a to ve většině případů pouhou úpravou parteru. Takové řešení může zároveň napomoci nalezení nového využití pro často předimenzovaná veřejná prostranství, přivést do nich život a rozdělit náklady na údržbu. Současný charakter „domů v zeleni“ se přitom nemusí významně měnit. ∑ obr 2, 3

Jednou z cest oživení prostředí sídlišť i podpory celkové udržitelnosti místa je doplnění nových obytných typologií a vznik polyfunkčního prostředí. Nové obytné typologie mohou přitáhnout obyvatele z jiných sociálních skupin a podpořit tak větší různorodost sociální skladby. Přiměřená bohatost prostředí také souvisí s jeho funkční rozmanitostí. Polyfunkčnost města se historicky ukázala jako udržitelnější model než principy města zónovaného. Podpora mixu funkčních aktivit je tak logickým řešením pro posílení udržitelnosti celého prostředí. ∑ obr 4

Jedním z nejvýrazněji vnímaných problémů sídlišť je dnes parkování. Nedostatek parkovacích míst ale nelze vyřešit jedním rozhodnutím. Pomoci může jen kombinace různých řešení, počínaje srozumitelnou strukturou komunikační sítě přes ekonomicky přiměřené návrhy parkování například v polootevřených garážích v rámci bloků až po doplnění podzemního parkování nebo parkovacích domů. ∑ obr 5

Je nutné změny koordinovat Česká společnost si na sídliště do určité míry zvykla. Jejich nižší oblíbenost oproti tradičnímu městskému prostředí se sice projevuje v nižších cenách nemovitostí, ty ale zároveň znamenají i jejich větší dostupnost. Jejich uplatnitelnost na druhotném trhu bydlení z nich proto dosud nečiní nerentabilní investici. I přes odliv movitějších obyvatel zůstávají zatím sídliště ve většině případů sociálně pestrá. Přesto je i zde možné identifikovat řadu systémových problémů, které současnou

relativně pozitivní situaci mohou stále více ohrožovat. Zároveň i zde platí, že prevence problémů je výhodnější a pro všechny zúčastněné příznivější než následná vynucená řešení.

Relativně dobrý stav českých sídlišť a stále existující ochotu investovat soukromé prostředky v těchto lokalitách lze tak považovat za optimální příležitost ke kvalitativnímu posunu celých lokalit. Pomalu začíná docházet k dílčím úpravám veřejných prostranství, parkování nebo vlastnických poměrů pozemků v souvislosti s novým občanským zákoníkem a je dobré to využít pro nastavení celkové koncepce jednotlivých zásahů se synergickým efektem pro celkovou kvalitu a dlouhodobou stabilitu prostředí. Pakliže tyto kroky nebudou koordinovány, hrozí naopak zhoršení celé situace a nebezpečí, že to do budoucna zabrání uspokojivému komplexnímu řešení. doc. Ing. arch. Michal Kohout Ing. arch. David Tichý, Ph.D. Ing. arch. Filip Tittl

TÉMA Jana Kubánková, David Tichý, Filip Tittl

PROJEKT SÍDLIŠTĚ, JAK DÁL?

Výzkumný projekt Sídliště, jak dál? začal na Fakultě architektury ČVUT na jaře roku 2014, popisuje současnou situaci sídlišť v České republice a hledá dlouhodobé vize pro budoucnost těchto lokalit.

Projekt navazuje na výzkum sledování kvality obytného prostředí podle jeho různých měřítek a charakterů, který ve spolupráci s Centrem kvality bydlení dlouhodobě probíhá na Fakultě architektury ČVUT v Praze. Program pokračuje spoluprací s konkrétními obcemi zapojenými do sítě Zdravých měst České republiky. Hlavní otázky jsou: jak s prostředím panelových sídlišť do budoucna zacházet, jak udržet kvality tohoto prostředí a jak zároveň dlouhodobě čelit problémům a hrozbám.

Jádrem projektu je šest studií v šesti lokalitách v České republice, které během letního semestru zpracovávali studenti v ateliéru Kohout – Tichý. Soustředili se přitom na tato místa: sídliště Sychrov ve Vsetíně, sídliště Růžový vrch v Karlových Varech, sídliště Rozvoj v Mladé Boleslavi a sídliště Skalka, Modřany a Černý Most v Praze. Studie zároveň podpořily urbanistické analýzy, které studenti souběžně zpracovávali v rámci výuky předmětu Urbanismus 5. Spolupráce těchto předmětů umožnila získání většího množství dat a informací a hlubší prozkoumání problematiky.

Smyslem projektu obecně je hledání dlouhodobé vize rozvoje a udržitelnosti sídlišť – hledání přístupů, jakými lze z území sídlišť vytvořit plnohodnotné lokality s adekvátním společenským statusem, mentálním obrazem i fungujícím uspořádáním. Cílem je připravit širokou škálu možných řešení transformace sídlištního prostředí tak, aby toto prostředí mohlo nabídnout vyšší rezidenční atraktivitu. Protože k dosažení takového cíle může přirozeně vést více cest, je úkolem projektu i iniciace širší diskuse mezi odbornou i laickou veřejností o budoucí podobě panelových sídlišť.

Metoda práce vychází z komplexních analýz problémů sídlišť obecně i místně. Identifikací vlastností tohoto prostředí a jejich rozborem či srovnáním s jinými formami obytného prostředí se hledaly nástroje a metody pro možnou transformaci panelových sídlišť tak, aby toto prostředí bylo sociálně udržitelné a jeho vlastnosti naplňovaly přiměřenou míru adaptibility městské urbánní struktury. Podrobná vícestupňová analýza vybraných lokalit obsahovala zejména prověření velikosti jednotek v území, velikosti komunit a jim odpovídajících veřejných prostranství, funkčního mixu, ale i rozbor místních podmínek od historie přes analýzu dopravy či zeleně až po zjištění všech okolních vlivů na stavby i prostředí kolem nich. Byly prověřovány meze zachování charakteru prostředí v souvislosti s možnostmi dostaveb a práce s vymezením a charakterem veřejných prostranství. Zároveň se jednotlivé projekty zabývaly i typologií samotných staveb a jejich vztahem k urbanistickému měřítku. Cílem práce nebylo pouze najít řešení vhodné pro vybranou lokalitu, ale využít srovnání mezi různými typy prostředí k nalezení koncepčních přesahů v rámci zobecnění prověřovaných principů.

70 Evropa demoluje i opravuje Součástí projektu byl i cyklus přednášek na fakultě architektury s odborníky z Česka i ze zahraničí, workshop se zástupci obcí a především dvoudenní mezinárodní konference. V jejím rámci byly představeny tři realizované projekty revitalizace modernistických sídlišť z Lyonu, Amsterdamu a Lipska, a to z pohledu architektů, úředníků i soukromých investorů. Každý projekt reprezentoval jiný způsob koncepce úprav sídlišť – od většinové demolice v Amsterdamu až po opravy jednotlivých domů a restrukturalizaci veřejného prostoru v Německu. Součástí konference byla i vernisáž výstavy studentských projektů, která v současné době putuje po celé republice. V květnu bude výstava k vidění v Praze 10 a v červnu v Praze 14.

Diskuse nad tématem budoucí vize a udržitelnosti panelových sídlišť, diskuse nad kvalitou tohoto prostředí nebo debata nad jeho významy, jež ovlivňují základní podstatu identifikace lidí s tímto prostředím, se kromě České republiky týká i dalších postkomunistických zemí. V rámci visegrádských zemí bude proto tento projekt pokračovat dalšími třemi studentskými workshopy v Budapešti, Bratislavě a Gliwicích.

Více informací k projektu: www.sidlistejakdal.cz Ing. arch. Jana Kubánková Ing. arch. David Tichý, Ph.D. Ing. arch. Filip Tittl

BULLETIN ČKA 1/15 Martin Veselý

JAK OŽIVIT SÍDLIŠTĚ? OD REVITALIZACE FYZICKÉHO PROSTŘEDÍ K REVITALIZACI SPOLEČENSTVÍ Existují na sídlištích revitalizace veřejných prostranství a objektů občanské vybavenosti, které přispěly k oživení aktivit na sídlišti?

Ve většině případů je odpověď negativní nebo přinejmenším rozpačitá. Všichni oslovení odborníci se shodují, že většinou se revitalizace týká přestaveb panelových domů nebo jejich okolí. „Ve většině případů úprav – převážně sídlišť Máj a Vltava – jde o běžná současná hřiště pro děti, popřípadě doplnění či oživení zeleně mezi jednotlivými domy,“ popisuje Klára Eliášová za všechny situaci na sídlištích v Českých Budějovicích.

Podobná situace je například i v Pardubicích. „Spíše je to vše unyle upravené, všude je hodně betonové dlažby a nikde žádný koncept,“ říká Ondřej Teplý z pardubické iniciativy Offcity.

Stejně tak i na sídlištích v Kladně je vidět především devastaci toho, co bylo v tomto prostoru kvalitní – tedy například plastik nebo vodních prvků. I tam se také lidé potýkají s nesmírným zahlcením automobily, které se rozpínají na úkor veřejného prostoru a zelených ploch. „Po vstupu do EU proběhla v Kladně několikaletá revitalizace největšího kročehlavského sídliště, která se týkala především veřejného prostoru. Projekt byl bohužel zadán netransparentně a stavařům, nikoli architektům, a výsledek investice v řádu stamilionů korun je tak velmi diskutabilní. Z hlediska fungování prostoru lze mluvit o promarněné příležitosti, po výtvarné a materiálové stránce pak jednoznačně o úpadku. Projekt byl zadán přímo, a to spřízněným projektantkám-stavařkám, a výsledek je tristní,“ shrnuje tamní situaci Ondřej Rys z iniciativy Klad-on/off.

Rozšířený veřejný prostor zvyšuje atraktivitu sídliště Jsou tedy sídliště beznadějně „mrtvá“? Zase tak pesimistické to není. V řadě měst působí lokální iniciativy, které se pokoušejí vzbuzovat zájem obyvatel o prostředí, v němž žijí.

Příkladem takové iniciativy je jablonecký PLAC nebo již zmíněné pardubické sdružení Offcity. „Kromě ryze odborné činnosti vidí smysl právě v neformálních lokálních akcích a setkávání.

V rámci minulého ročníku Dne architektury si například Jablonečáci mohli vyjet na kole po zapomenutých výtvarných dílech ve veřejném prostoru z 60. až 80. let a objevovat mimo jiné i největší jablonecké sídliště Mšeno,“ zmiňuje jednu z akcí historička architektury Eva Novotná a odmítá přitom námitku, že o takových akcích ví jen hrstka nadšenců. „Ačkoliv se zmíněné činnosti mohou na první pohled jevit jako akce pro poučené, nadšence a intelektuály, kteří na daném sídlišti či místě často ani nebydlí, je potřeba je brát vážně. Zkušenost ukazuje, že se akcím tohoto typu daří získat pozornost místních obyvatel, aspoň některých. Navíc zájem odborníků, umělců nebo novinářů o sídliště někdy zaseje semínko zvědavosti a vede ke zjištění, že na našem sídlišti je na co se koukat, co si jít prohlédnout a o co se zajímat,“ říká Novotná. Ono pověstné semínko často zasejí i dobře vedené iniciativy shora, například komunitní projekty, které ve spolupráci s místními samosprávami organizuje studio Anthropictures.

Výsledkem odhalování paměti plzeňského sídliště Bolevec v rámci projektu Skryté město je série rozhovorů s pamět-

71 níky a místní obyvatelé vyslovili přání získat finanční podporu na vydání sborníku. Také dva roky komunitní terénní práce na pražském Černém Mostě již mají své hmatatelné výsledky. „Po pilotním projektu se dá říci, že se nám do komunitního rozvoje podařilo zapojit desítky nových a aktivních obyvatel, z nichž někteří v současné době pracují na vlastních projektech, jako jsou vlastivědné procházky po mikrolokalitách nebo vánoční sbírky pro zdejší osoby bez přístřeší či mezikulturní fotbalový turnaj,“ líčí antropolog Michal Lehečka.

Atraktivita široce chápaného veřejného prostoru je jedním z hlavních faktorů, které již odlišují či budou odlišovat sídliště atraktivnější od těch méně atraktivních, či dokonce upadajících. Proto bychom měli o revitalizaci sídlišť uvažovat nejen jako o revitalizaci fyzického prostředí, ale také prostředí sociálního. Podaří-li se skloubit zájem místních obyvatel s (politickou anebo grantovou) podporou shora, může vzniknout úspěšný, dlouhodobě udržitelný projekt, jako například revitalizace Čertovy rokle na Lesné (viz článek na straně 56).

Mgr. Martin Veselý urbánní antropolog Tento článek vznikl v rámci projektu Panelová sídliště v České republice jako součást městského životního prostředí: Zhodnocení a prezentace jejich obytného potenciálu, podpořeného Ministerstvem kultury v rámci Programu aplikovaného výzkumu a vývoje národní a kulturní identity (NAKI), identifikační kód projektu: DF13P01OVV018.

TÉMA

72

ANKETA: Architekti

JAK BY PODLE VÁS MĚLA SÍDLIŠTĚ VYPADAT ZA 20 LET? A JAK BUDOU VYPADAT SKUTEČNĚ?

REGENERACE MÍSTO REVITALIZACE Sídliště se moc nezmění. Budou opraveny jednotlivé domy, které budou mít nové fasády, okna i vnitřní rozvody. Doufám ale, že za 20 let již budou i u nás vznikat pilotní projekty, kdy se jednotlivá sídliště budou skutečně regenerovat. A tím nemyslím jen případnou opravu parteru, ale celkovou regeneraci, kde jednotlivé domy mohou být i demolovány, nahrazeny a doplněny tak, aby bydlení na sídlištích bylo atraktivnější.

FAREVNÉ A RÔZNORODÉ Hustejšie, mestskejšie, menej anonymné a viac komunitné.

Myslíme si, že obyvatelia sídlisk sa stále viac so svojím prostredím identifikujú a berú ho za svoj životný priestor. Začínajú vnímať jeho kvality a nedostatky, sú kritickí. Veľkou výzvou bude určite verejný priestor, ale aj priestor komunít. Ten dnes na sídliskách prakticky neexistuje. Dúfame, že sídlisko v roku 2035 nebude len farebné, bude formálne a obsahovo rôznorodé.

Lukáš Kordík a Števo Polakovič, architektonický ateliér GutGut, Bratislava

MAJÍ TO V RUKOU OBYVATELÉ Bydlení na sídlišti nabízí klid, blízkost přírody a čistší ovzduší.

Je důležité rozvíjet tyto výhody a eliminovat tak bariéry vnitřní i vnější, integrovat dopravu, posilovat lokální centra a zbytkové neřešené prostory přeměnit na kvalitní obytné prostředí.

Tam, kde jsou infrastrukturní a jiné předpoklady, stavět moderní město, jinde parky, aleje nebo zahrádky. Je důležité, aby nové zásahy prostředí rozvíjely – tedy zlepšovaly a nikoliv zatěžovaly. Vždyť i sídliště potřebují rozvoj, musí se ale správně zregulovat.

Jak sídliště budou vypadat, záleží hlavně na jejich obyvatelích. Jestli vezmou sami věci do svých rukou například ve formě zahrádek, nebo budou tlačit na vedení obce, ať nastaví vhodné stavební předpisy či regule.

Ing. arch. Václav Škarda Atelier K2

Ing. arch. Tomáš Veselý BreakPoint

PROSTOR PRO INOVACI Nevím, co bude za 20 let, ale je možné snažit se porozumět současnosti a poučit se z minulosti. Většina lidí přitom na sídlišti oceňuje především dostatek volného prostoru. Problémem je jeho kvalita a ekonomika údržby. V publikaci Zeleň ve městě z roku 1958 zahradní architekt Jiří Novotný uvádí: „Podle jednotlivých systémů zastavování sídlišť liší se i uspořádání přilehlé zeleně. Většinou se však střídá neoplocená společná zeleň s plochami danými obyvatelům k používání podle jejich zálib…“ Toto je zcela určitě už víc jak půl století jedna z cest, i když není lehké ji dobře promyslet, naplánovat a zorganizovat. Další možností je jít právě na sídlištích příkladem v nakládání s dešťovými srážkami, jímat vodu ve vodních nádržích, které zvýší atraktivitu pro obyvatele, zvýší biologickou diverzitu a jsou konkrétním činem ve snaze zvyšovat retenční kapacitu území. I toto se již v České republice děje, i když pouze s vynaložením výjimečného úsilí představitelů měst i projektantů.

Ing. Radmila Fingerová krajinářská architektka

BULLETIN ČKA 1/15

PRÁZDNÉ NADĚJE Uplynulo více než 25 let od roku 1989, kdy se začalo spekulovat nad budoucností panelových sídlišť. Rozpadnou se?

Vyprázdní se? Změnila se – to každopádně.

Za dalších 20 let budou plná lidí, opravených domů, upravených veřejných prostranství, ideálně napojená na veřejnou dopravu, zahuštěná a funkčně pestrá, bez automobilů zabírajících prostor k životu. A jak budou vypadat skutečně?

Asi jako dnes…

Ing. arch. Regina Loukotová rektorka ARCHIP

ROZHODNE KVALITA PROSTRANSTVÍ Ideálně by měla sídliště vrůst do našich měst, tak jako do nich vrostly čtvrti z první republiky a ještě předtím předměstí z 19. a počátku 20. století. Ty jsou také odlišné od historických jader, ale nikoho už nenapadne, že by k městu nepatřily nebo že by jejich obyvatelé měli být nějak jiní nebo postižení. Velká sídliště si zachovají svoji obytnou funkci, ale k ní si přiberou také funkci pracovištní a konečně by se měla dočkat i občanského vybavení odpovídajícího počtu jejich obyvatel.

Nová centra polycentrických velkých měst budou na velkých sídlištích.

A jak budou skutečně vypadat? Především přestanou být všechna jakoby stejná. Některá se už stávají „dobrou adresou“, jiná mají a budou mít problémy. Do jisté míry k tomu přispívá i kvalita jejich urbanistického řešení, respektive zda byl původně kvalitní urbanistický koncept dodržen při realizaci a rozvíjen při dalších úpravách. Domy na sídlištích se budou dále modernizovat a některé se budou nahrazovat jinými, tak jak je to samozřejmé v jiných částech města. Hlavním poznávacím znakem těch „dobrých adres“ se stane kvalita a údržba prostranství. prof. Ing. arch. Karel Maier, CSc. Fakulta architektury ČVUT

73

NAVRÁTÍ SE KOMUNITNÍ ŽIVOT Cesty jednotlivých sídlišť se ještě více rozejdou. Ta ve velmi žádaných polohách, například v Praze, budou dále inovována a upravována směrem ke komfortním rezidenčním čtvrtím s vysokým prostorovým, funkčním, technickým i estetickým standardem. Dispozice bytů budou pravděpodobně více propojovány horizontálně i vertikálně či jinak přerozdělovány, případně rozšiřovány směrem ven na fasádu. Některé domy či sekce domů změní náplň (luxusnější bydlení hotelového typu, startovací byty, městské sociální byty, bydlení pro uprchlíky, studentské koleje, hospice…). Některé sekce nebo objekty přibudou, například v zájmu doplnění kapacitnějších parkovacích systémů, kompostovacích systémů, decentralizované výroby elektrické energie nebo městského farmaření. Pravděpodobně se také promění a zatraktivní parter domů, kam se navrátí i některé sdílené či komunitní funkce, bude rovněž lépe vydefinován a upraven veřejný prostor. Jako přežitek bude zrušena segregace pěších a jiných druhů dopravy, zmizí nadchody a podchody. S doplňováním a zpestřováním základní nabídky služeb půjde ruku v ruce další rozvoj internetového nakupování, práce z domu, práce na částečný úvazek, dálkové studium, komunitní typy bydlení se vzájemným poskytováním služeb (jako hlídání dětí, sdílené vaření), rozvoj ambulantně poskytovaných zdravotnických i sociálních služeb, které život na sídlištích zpříjemní a současně dále sníží potřebu každodenního spojení s ostatními částmi města.

Emancipované kulturní formy vznikající původně na sídlištích, hudební, výtvarné i jiné, které jsou již dnes součástí mainstreamu, se totálně prolnou se zbytkem města, zmizí vnímání sídliště jako kulturního okraje. Další sídliště se stanou národními památníky, chráněným kulturním dědictvím, budou nostalgicky opečovávána a konzervována. Na panelových fasádách budou dále přibývat pamětní desky slavných rodáků.

Více lidí se bude věnovat místní historii, vzniknou spolky milovníků sídlišť a panelových domů.

Města, která nebudou umět vytvořit atraktivní pracovní příležitosti, však budou bojovat o přežití a budou se muset radikálně smršťovat. Ta jistě nemilosrdně hodí svá sídliště jako první přes palubu. Jejich obsluha nebude příliš efektivní, vzdálenosti nedokážou v lidech vyvolat silnější sociální vazby, neutrální stejnorodost nevzbudí větší emoce. Některá rychle upadající města nebudou mít vzhledem k nákladnosti technologie možná ani prostředky na demolici panelových objektů, některá si prostě jen nebudou umět přiznat, že chátrající skelety již nikdy nebudou obydleny. Tato sídliště budou postupně zpátky pohlcena přírodou. Stanou se specifickým biotopem.

Některé druhy stepních květin a drobného ptactva bude velmi obtížné nalézt kdekoli jinde.

Ing. arch. MgA. Osamu Okamura architekt, programový ředitel konference reSITE a odborný garant časopisu ERA21

TÉMA

74

KLÍČEM JE BUDOUCNOST VEŘEJNÉHO PROSTORU

BYTOVÉ DOMY MÍSTO SÍDELNÍ KAŠE

Znám řadu lidí, kteří na sídlišti bydlí a jsou velice rádi, že mají relativně slušný a dostupný byt. Znám řadu lidí, s nimiž souhlasím, kteří si myslí, že sídliště vznikla jako popření všeho normálního. Nemají-li se stát ze sídlišť ghetta či sociální periferie, je zcela jasné, že veřejná správa bude muset stále intenzivně zasahovat, aby udržela naddimenzovaný veřejný prostor v ucházejícím stavu. Ideál se zřejmě nachází v „privatizaci“ části veřejného prostoru nájemníky či vlastníky bytů či jejich skupinami. Sen na původní corbusierovské téma.

Bohužel nemám věštecké schopnosti, takže neumím jednoznačně odpovědět.

Sídliště budou asi velice různorodá co do kvality bytů, veřejných prostor i sociálních vztahů. Od pohodových prostor po nebezpečná místa. V závislosti na ochotě, schopnosti a vůli veřejné správy a obyvatel sídlišť do nich trvale investovat finance i energii.

Sídlišť doufám bude méně, budou mít menší hmoty, spíše formu bytových domů, tvořící město a ne sídelní kaši. Domy budou opravené, atraktivní, s kvalitními detaily a hlavně budou mít kultivovaný předprostor, který bude celý prostor zabydlovat, tak aby se lidé cítili lépe. Třeba zahrádky s květinami, opravené chodníky a sezení, aby si mohli užívat veřejného prostoru. Mám ale obavy, že sídliště budou za 20 let vypadat stejně jako dnes, až na to, že budou přesně o tolik let starší.

RNDr. Milan Svoboda krajinářský architekt

Mg.A. Vendula Šafářová, Ph.D. architektka a odborná asistentka na FAST VŠB TUO

VZDUCHOTECHNIKA V ŽILÁCH NÁM PROUDÍ PRAVÁ ŠVÉDSKÁ OCEL

Kompletní vzduchotechnické systémy pro zdravé a produktivní klima budov od jednoho dodavatele.

Lind-Krev-198x135-CKAIT-Vzducho.indd 1

www.lindab.cz

02.04.15 22:58

Okapy RAINLINE V ŽILÁCH NÁM PROUDÍ PRAVÁ ŠVÉDSKÁ OCEL

Vyrobeno ve Švédsku Záruka 30 let Bezúdržbový systém

www.lindab.cz

SOUTĚŽE MATEŘSKÁ ŠKOLA FULNEK Dvoukolová veřejná projektová architektonická soutěž

VÝSLEDKY SOUTĚŽÍ

Vyhlašovatel: Město Fulnek Předmětem soutěže bylo zpracování architektonického návrhu na výstavbu nového objektu mateřské školy v areálu stávající MŠ U Sýpky včetně napojení na dopravní a technickou infrastrukturu, venkovní úpravy celého areálu MŠ vč. vybavení venkovními herními prvky. Návrh měl respektovat místní podmínky, velikost území a podmínky vyplývající z umístění objektu v městské památkové zóně Fulnek.

Termín konání soutěže: 19. 5.–1. 9. 2014 Porota: Ludvík Grym, Milena Vitoulová, Kamil Zezula, Jana Mocová, Milena Milionová; náhradníci Tomáš Bindr, Petr Skácel Počet odevzdaných návrhů: 23 Ceny a odměny celkem: 240 tis. Kč 1. cena (90 tis. Kč): City Upgrade, s. r. o. / Ivo Pavlík, Lucie Chytilová, Vratislav Ansorge, Martin Málek, Jiří Polák 2. cena (70 tis. Kč): Simona Ledvinková, Pavel Buryška, Zdeňka Havlová, Ondřej Fous, Barbora Mikitová 3. cena (50 tis. Kč): Marie Hlavatá

Hodnocení vítězného návrhu: Návrh se nejlépe zhostil daného úkolu zhodnotit území, a to i v širším kontextu. Pracuje promyšleně nejen s nástupy a průhledy, ale zároveň s konfigurací terénu a ev. možností vizuálního či fyzického propojení zahrady MŠ se zahradou kapucínského kláštera. Inspiruje se myšlenkami Zahrady poznání J. A. Komenského. Řešení objemu stavby se střešními zahradami citlivě reaguje na charakter místa.

Dispoziční řešení umožňuje existenci samostatných kmenových tříd. Porota rovněž ocenila, že se návrh podrobně a tvůrčím způsobem zabývá návrhem interiéru.

Více informací: www.fulnek.cz/architektonicka-soutezmaterske-skoly-ve-fulneku/ds-1531

76

URBANISTICKO-DOPRAVNÍ ŘEŠENÍ MĚSTA KROMĚŘÍŽE Jednokolová veřejná ideová urbanistická soutěž Vyhlašovatel: Město Kroměříž Předmětem soutěže bylo zpracování základní strategie urbanisticko-dopravního řešení města Kroměříže. V rámci návrhu dopravní koncepce měl být kladen důraz na uspořádání všech druhů dopravy v Kroměříži a jeho přilehlých místních částech ve vazbě na strukturu města.

Termín konání soutěže: 28. 5.–27. 8. 2014 Porota: Jakub Kynčl, Aleš Burian, Petr Hrůša, Daniela Hebnarová, Miloš Malý; náhradníci: Rudolf Wiczcor, Antonín Hladík, Radmila Vraníková, Jaroslav Martínek Počet odevzdaných návrhů: 7 Ceny a odměny celkem: 400 tis. Kč 1. cena (200 tis. Kč): Ondřej Vysloužil, Martina Mlčochová, Pavel Řihák 2× 2. cena (100 tis. Kč) →→ Zbyněk Ryška, Jan Skoupý →→ Gabriel Kopáčik, Adolf Jebavý, Zuzana Kopáčiková, Stanislav Prokeš, Zdeňka Strašilová

Hodnocení vítězného návrhu: Návrh je založen na silném konceptu tří ringů, z nichž má každý jiné poslání i formu. Autoři k městu přistupují s velkou citlivostí, jak v celku, tak v detailu. Dále porota kladně hodnotí ideu „rozšíření“ Podzámecké zahrady až po dálnici. Při případném dopracování doporučujeme jasně definovat vstupní bránu do města v prostoru náměstí Míru a obdobně konkrétně dopracovat jednotlivé naznačené uzly a témata. Na zvážení je využití stávajícího tělesa Zborovické tratě místo propojení Chelčického a Rostislavovy.

Více informací: www.mesto-kromeriz.cz

BULLETIN ČKA 1/15

MALOSTRANSKÉ NÁMĚSTÍ V PRAZE Jednokolová veřejná ideová urbanistickoarchitektonická soutěž Vyhlašovatel: Magistrát Hlavního města Prahy Předmětem soutěže bylo zhotovení ideového architektonickourbanistického návrhu revitalizace Malostranského náměstí.

Cílem revitalizace náměstí je vytvořit veřejné prostranství reprezentativního a pobytového charakteru, které by odpovídalo jeho významu jako jednoho z nejvýznamnějších náměstí Prahy, jehož součástí může být i parkování v míře, která bude s tímto charakterem v souladu. Cílem ideové architektonické soutěže bylo definovat potenciál veřejného prostoru náměstí. Ke zvážení bylo zklidnění dopravy a etapizace vymístění parkovacích stání. V případě zásadní redukce parkování bylo žádoucí, aby soutěžící v ideové rovině navrhli možnost umístění parkovacích míst v navazujících lokalitách. V prostoru náměstí bylo možné uvažovat o umístění pomníku, sochy, výtvarného nebo vodního prvku.

Termín konání soutěže: 19. 6.–5. 9. 2014 Porota: Miroslav Šik, Rostislav Švácha, Tomáš Novotný, Antonín Novák, Petr Hlaváček, Václav Novotný, Jakub Dvořák, Jiří Skalický, Jan Šépka; náhradníci Marcela Steinbachová, Petr Burgr Počet odevzdaných návrhů: 40 Ceny a odměny celkem: 500 tis. Kč 1. cena (200 tis. Kč): Martin Hájek, Václav Hájek, Petr Horský 2. cena (140 tis. Kč): Atelier M1 architekti, s. r. o. / Jakub Havlas, Jan Hájek, Pavel Joba / spolupráce: Jakub Straka, Michal Tichý, Vít Havránek 2. cena (80 tis. Kč): Ivan Retter / spolupráce: Zuzana Retterová, Lukáš Taller, Bořek Němec Odměna (40 tis. Kč): Zsófia Rudolf-Berecz, Marcell Esterházy, Sándor Guba, Péter Hámori 4× odměna (10 tis. Kč): →→ Frank Gorge →→ Echorost architekti, s. r. o. / Jiří Pavlíček, Jaroslav Hulín →→ Vlasta Koupal, Vladimír Lavrík, spolupráce: Aleš Mach →→ Ondřej Beneš, Marcel Šípka

77 Hodnocení vítězného návrhu: U návrhu porota ocenila, jak respektuje historické prostředí a celý prostor sjednocuje. Zároveň však citlivě reaguje na lokální problémy náměstí. Jednoduchá dlažba tvoří jasnou prostorovou figuru, aniž by architektonicky dominovala okolním domům, kostelům a palácům. Náměstí je vždy lokálně lemováno chodníky z tradiční pražské dlažby, tím se nenuceně zviditelňují jednotlivé domy. Základním materiálem se stala šedivá žula – tradiční materiál povrchů Malé Strany. Náměstí, chodníky a pásma dopravy se rozlišují pouze vazbou a velikostí žulových kostek a lemováním žulovými obrubníky. Prostorové řešení doplňuje mnohotvárný kvalitní mobiliář, civilně tvarovaný. Hlavní osvětlení pracuje s historizujícími lampami doplněnými podél tramvajové trati osvětleními stožárovými, na něž je uchyceno trolejové vedení.

Kvalita projektu spočívá v přehlednosti a účelnosti navrženého prostoru, který reaguje na pestré společenské aktivity. Současně si porota vysoce cení tvarové pokory urbanistického architektonického řešení.

Více informací: www.iprpraha.cz

ROZHLEDNA NA ŠIBENÍKU Jednokolová veřejná projektová architektonická soutěž Vyhlašovatel: Společnost Petra Parléře, o. p. s. / spoluvyhlašovatel: Městys Nový Hrádek Předmětem soutěže bylo zpracování architektonického návrhu revitalizace větrné elektrárny na vrchu Šibeníku a její transformace na rozhlednu.

Termín konání soutěže: 9. 6.–10. 9. 2014 Porota: Zdeněk Drašnar, Radek Jiránek, Michael Gabriel, Alexander Skalický, Antonín Novák; náhradníci Vladimír Říha, Tomáš Vích Počet odevzdaných návrhů: 21 Ceny a odměny celkem: 130 tis. Kč 1. cena (60 tis. Kč): Pavel Suchý / spolupráce: Petr Bouřil 2. cena (40 tis. Kč): H3T architekti / spolupráce: Jiří Ksandr, Vít Šimek, Veronika Veselá, Eliška Marčíková 2. cena (30 tis. Kč): Jakub Kopec, Jaroslav Sedlák, Jakub Roček, Šárka Svobodová

SOUTĚŽE Hodnocení vítězného návrhu: Porota hodnotí návrh řešení jako přesvědčivý archetypální typ rozhledny s jednoduchým schodištěm na nosném tubusu elektrárny a ocenila elegantní navýšení věže o retranslační konstrukci. Objekt zázemí s vysokým řádem oken má kavárenského ducha s výraznou architektonickou elegancí.

Opláštění zázemí zinkovým plechem dává stavbě sice technicky čisté, ale zároveň nekontextuální vyznění ve vztahu k okolní krajině. Porota jako komplikovaný hodnotí přístup po lávce, který sami autoři považují za zbytečný, a doporučuje zadavateli, aby upřednostnil jednodušší způsob ochrany přístupu na věž. Návrh respektuje ekonomické zadání soutěže, náklady celoročního provozu budou udržitelné v oblasti nákladové i provozní.

Více informací: www.cenapp.cz

LESOPARK V ZÁTIŠÍ Dvoukolová veřejná projektová architektonicko-urbanistická soutěž Vyhlašovatel: Město Vodňany Předmětem soutěže bylo navrhnout způsob, jakým ze zpustlého lesoparku V Zátiší vytvořit celoroční cíl Vodňanských, studentů rybářských i středních škol a výletníků z širokého okolí, jak z lesoparku vytvořit jeviště a kulisu nedělního odpoledne stejně jako slavnostního výlovu rybníků, tedy jak ze Zátiší vytvořit plnohodnotnou součást města Vodňany.

Termín konání soutěže: 4. 3.–8. 9. 2014 Porota: Jitka Trevisan, Jan Ambrůz, Radek Kolařík, Viktor Blaščák, Pavel Janšta; náhradníci Jiří Bíza, Vladimír Děrda Počet odevzdaných návrhů: 13 Ceny a odměny celkem: 360 tis. Kč 1. cena (200 tis. Kč): Marie Gelová, Zuzana Hebronová, Žofie Raimanová, Sandra Chlebovská, Ondřej Dušek 2× 3. cena (80 tis. Kč): →→ Zbyněk Musil, David Zajíček / spolupráce: Lucie Komendová →→ MOBA studio, s. r. o. / tým: Igor Kovačević, Yvette Vašourková, Karin Grohmannová, Marco Marinelli, Elena Donnini / spolupráce: Barbora Slavíčková, Petra Holubová, Eliana Fisher, Iva Tomková, Cristiano Zanello

Hodnocení vítězného návrhu: Zacelení – Zakončení – Zastavení. Návrh se soustředí zejména na oživení tří hlavních vstupů z města. Nejlépe ze všech pracuje se širšími vztahy. Návrh si od prvního kola všímá potenciálu Radčického vrchu jako místa s dalekými výhledy, velkoryse překlenuje silnici I. třídy a navrhuje cestu k budoucí rozhledně. Návrh co nejvíce pracuje se sítí stávajících stezek, které doplňuje dalšími ve třech etapách.

Všímá si potenciálu jednotlivých míst, nemusí si v území

78 pomáhat „atrakcemi“ (až na stezku korunami stromů).

Jednotně pracuje se dřevem jako stavebním materiálem v celém území. Kynologická louka se mění v ovocný sad, je zde umístěn uměřený kiosek s občerstvením. Chybí řešení, kam přesunout kynologický klub. Návrh, který činí celkově uvěřitelný pozitivní dojem. Chybí mu koncepční práce s územím. Návrh respektuje požadovanou výši investičních nákladů.

Více informací: www.vodnanyvzatisi.cz

SMUTEČNÍ OBŘADNÍ SÍŇ VALAŠSKÉ MEZIŘÍČÍ Dvoukolová veřejná projektová architektonická soutěž Vyhlašovatel: Město Valašské Meziříčí Předmětem soutěže bylo zpracování architektonického návrhu na stavbu „Smuteční obřadní síň Valašské Meziříčí“.

Součástí stavby mělo být kolumbárium a vsypová louka. Vše umístěno v areálu Veřejného pohřebiště Města Valašské Meziříčí, na pozemcích parcelní číslo 517/1 – část a parcelní číslo 517/24 – část v katastrálním území Krásno nad Bečvou.

Termín konání soutěže: 27. 3.–29. 8. 2014 Porota: Milena Vitoulová, Michal Hron, Petr Bumbálek, Zdeněk Bobek, Petr Klier; náhradníci Jana Bělská, Dagmar Nová, Jiří Hruška, Zdeněk Petroš Počet odevzdaných návrhů: 61 Ceny a odměny celkem: 350 tis. Kč 1. cena (180 tis. Kč): Lukáš Pecka, Ivana Smětáková 2. cena (120 tis. Kč): Pavel Jaroš, Jan Smékal, Zdenek Beran Odměna (50 tis. Kč): MIMOSA architekti, s. r. o.

Hodnocení vítězného návrhu: Návrh představuje jasný prostorový celek se silným symbolickým výrazem a dobrým urbanistickým konceptem.

Tento koncept je jednoduchý, funkční, využívající v plné míře možnosti řešeného území. Jasně, přehledně a neokázale hierarchizuje jednotlivé prostory: cestu svahem rytmizovaným schodištěm podél kolumbária, síň se smutečním atriem a vsypovou loučku. Pracuje přitom s klasickými architektonickými prostředky: symetrií, rytmem a perspektivou. Seznam příloh i doporučené věcné zadání plní v celém rozsahu. Zamýšlí se nad rituálem „poslední cesty“ s cílem vytvořit důstojné prostředí. Zdánlivě symetrická vstupní fasáda s portikem přes celou šířku budovy spojuje vstup do síně a do smutečního atria.

Smuteční síň má tradiční uspořádání trojlodního prostoru.

BULLETIN ČKA 1/15 Dispoziční řešení prokazuje znalost provozu.

Materiálové řešení fasády – kamenný obklad v kombinaci s omítkou zaručuje optimální trvanlivost, cenu a údržbu stavby. V interiéru autor pracuje s pojmy smutek – naděje, tmavý odstín – světlý odstín obkladu a bazilikálním prosvětlením katafalku. Vhodně je zvolen materiál nábytku – převážně z dubového dřeva. Výtvarně jsou pojaty vstupní dveře a fontána. Konstrukce je navržena v technologii zděné stěny a monolitické stropy. Autor prokazuje také znalost technologie, kterou dokládá schématy v grafické části návrhu.

Vtipné je spojení funkce světlíku, který slouží jako zdroj přirozeného osvětlení, ale také jako krytí technologie větrání.

Odborný znalec poroty neshledal v návrhu provozní závady.

Návrh respektuje požadovanou výši investičních nákladů.

79 a potřebný vesnický veřejný prostor i s ohledem na nedaleké muzeum. Řešení fasád s použitím francouzských oken posouvá jednoduchými prvky výraz objektu za hranice všednosti. Navržené prostory sálu a hospody jsou přehledné a vytvářejí příjemné prostředí s potenciálem pro místní i víkendové návštěvníky. Nově navržený prostor zádveří umožňuje propojení i oddělení provozů a přináší možnost budoucího propojení objektu a dvora.

Více informací: www.maslovice.cz/news/cs/obecni-urad/ uredni-deska/architektonicka-soutez-rekonstrukce-byvalehospody-se-salem

Více informací: www.valasskemezirici.cz/doc/40685

PŘEMĚNA ČÁSTI BÝVALÉ NEMOCNICE NA MĚSTO REKONSTRUKCE BÝVALÉ HOSPODY SE SÁLEM V MÁSLOVICÍCH Jednokolová veřejná projektová architektonická soutěž Vyhlašovatel: Obec Máslovice Předmětem soutěže bylo zpracování architektonického návrhu Rekonstrukce bývalé hospody se sálem v čp. 16 v obci Máslovice, k. ú. Máslovice. Návrh zohledňoval ekonomické možnosti vyhlašovatele.

Termín konání soutěže: 11. 8.–22. 9. 2014 Porota: Markéta Cajthamlová, Tomáš Lohniský, David Kraus, Vladimíra Sýkorová, Jiří Machačka; náhradníci Matyáš Sedlák, David Mateásko, Jiří Levý, Ludmila Szöllösová Počet odevzdaných návrhů: 11 Ceny a odměny celkem: 65 tis. Kč 1. cena (30 tis. Kč): Zdeněk Rothbauer, Vojtěch Sosna, Jakub Straka, Jáchym Svoboda 3. cena (20 tis. Kč): Jana Moravcová, Jan Skoček, Michal Slusar, Vojtěch Tecl 3. cena (15 tis. Kč): Pavel Rak, Michaela Malánová, Vojtěch Hajný

Hodnocení vítězného návrhu: Návrh respektuje stávající objekty a jejich objemy, které jsou již nedílnou vizuální součástí obce. Nově navržený dlážděný prostor předzahrádky pod stromy vytváří důvěrně známý

Veřejná jednokolová ideová urbanistická soutěž Vyhlašovatel: Město Uherské Hradiště Předmětem soutěže byla idea urbanistického řešení přeměny území o výměře asi 17 ha, které je postupně uvolňováno v souvislosti s probíhající modernizací areálu Uherskohradišťské nemocnice. V platném územním plánu Uherské Hradiště je předmětné území definováno jako návrhová plocha SO.2 – smíšená obytná městská.

Termín konání soutěže: 20. 5.–21. 8. 2014 Porota: Stanislav Blaha, Aleš Holý, Milan Hudec, David Mikulášek, Václav Cílek, Jakub Kynčl, Pavel Grasse; náhradníci Zdeněk Procházka, Jaroslav Tarcala, Petr Velička, Adolf Jebavý Počet odevzdaných návrhů: 13 Ceny a odměny celkem: 240 tis. Kč 1. cena (100 tis. Kč): PP Architects, s. r. o. / Ondřej Mundl, Tomáš Págo, Pavel Pekár 3. cena (60 tis. Kč): GG ARCHICO, a. s. / Karel Kloupar, Lenka Vičánková, Ivan Litera 2× 3. cena (40 tis. Kč): →→ MS plan, s. r. o. / Michal Šourek, Pavel Hřebecký, Milan Ševčík, Eva Ježdíková, Tomáš Filgas →→ Juraj Furdík, Zuzana Kováčová

Hodnocení vítězného návrhu: Návrh nabízí výrazný a srozumitelný názor s vysokou kvalitou velkoryse a jednoznačně řešených veřejných prostorů.

SOUTĚŽE Klady: zachování kostry území včetně prostorového symbolu vodárenské věže, silný veřejný prostor s nabídkou využití pro všechny generace, zohlednění diagonálních vazeb (na východ do ulice Boženy Němcové a na jihozápad k ulici Průmyslové a nově navrženým sportovištím), kloub území v podobě polyfunkčního domu mezi hlavním veřejným prostorem a nemocnicí, jasná definice veřejných a soukromých prostorů a z toho plynoucí ekonomičnost údržby této části města, využití stávajícího objektu chirurgie (hlavní budova u vstupu), dobrá definice rozhraní nemocnice a nové čtvrti formou parku, využití stávajících alejí pro pěší, nikoli pro auta, vědomá práce s potenciálem současné vegetace, jasný a přehledný řád pomocí alejí a stromořadí, možnost svobodného rozhodnutí budoucích investorů o obnově vegetačních prvků vzhledem k jejich aktuálnímu stavu.

Zápory: ne zcela vhodná skladba objektů bydlení (zcela chybí rodinné domy), špatné napojení objektu záchranné služby, odstranění bytového domu na p. č. 2027, parkování v polosuterénu ve vazbě na odvod dešťových vod, neřešení systému odkanalizování.

Doporučení: řešit dopravu s ohledem na kapacitu komunikací, respektive křižovatek v širším území, dořešit pěší vazbu k hlavnímu vstupu do nemocnice, dořešit pěší a cyklo vazbu na centrum města, dořešit vazbu na ulici Boženy Němcové ve formě použitelné i pro osobní automobily, zvážit možnost dopravního propojení přes Starou Olšavu, prověřit možnost zachování bytového domu na parc. č. 2027, přehodnotit skladbu jižního a východního bloku ve prospěch rodinných domů, dořešit definování jižní hrany ulice J. E. Purkyně, dořešit funkční a prostorovou vazbu na ulici Revoluční včetně obsluhy stanice zdravotnické záchranné služby.

Více informací: www.cka.cz/cs/souteze/vysledky/mesto-xxiistoleti.1

LÁVKA PŘES LABE V HRADCI KRÁLOVÉ Jednokolová veřejná projektová architektonická soutěž Vyhlašovatel: Statutární město Hradec Králové Předmětem soutěže bylo zpracování architektonického návrhu lávky přes Labe v Hradci Králové jako spojnice v návaznosti na ul. Škroupovu a lokalitu Aldis.

Termín konání soutěže: 2. 12. 2013-7. 3. 2014 Porota: Lenka Zídková, František Křelina, Lada Kolaříková, Pavla Pannová, Josef Patrný; náhradníci Arnošt Urban, Adam Záruba, Jana Langerová, Lukáš Liesler, Karel Thér Počet odevzdaných návrhů: 33 Ceny a odměny celkem: 680 tis. Kč 1. cena (230 tis. Kč): L. Kábrt, G. Elichová, M. Elich, J. Jachan 2. cena (170 tis. Kč): F. Denk, Z. Hanušková, R. Pavlík, J. Kosek, O. Pavlát 3. cena (130 tis. Kč): J. Bursa, Guisasola Ron Mario, R. Přikryl, M. Prokš, M. Volf Odměna (50 tis. Kč): →→ J. Březina, O. Kafka, L. Konečný, D. Štursová →→ ARN studio, spol. s r. o. / J. Krejčík, M. Krejčík →→ M. Blank, P. Tej, A. Tejová, J. Hejzlar

80

Hodnocení vítězného návrhu: Návrh je podle názoru poroty nejlepším a jedinečným návrhem v soutěži z hlediska celkové architektonické koncepce. Jako jeden z mála řeší komplexně obě předmostí, kde vhodným způsobem vytváří místa nástupů a vůdčí motiv pro řešení degradovaného veřejného prostranství před centrem Aldis na levém břehu a prostoru piazzetty při Škroupově ulici. Piazettu kříží ulice Smetanovo nábřeží dopravní spojkou pro smíšený provoz, ukončenou slepě asi po 50 m. Návrh respektuje průběžné nábřežní trasy, odstraňuje nevhodné bariéry a iniciuje návrat k opticky i fyzicky prostupnému nábřeží. Architektura lávky vychází z tvarosloví nosné konstrukce, nic neskrývá, nic nepředstírá.

Všechny použité prvky jsou její součástí. Jedná se o kombinaci lanové konstrukce s ocelovými žebry, doplněné pochůzí plochou s předpjatého železobetonu. Tři nosné pilíře umístěné důsledně mimo koryto řeky umožňují ponechání obou břehů bez zásahu, volných pro budoucí možná řešení.

Nosný pilíř na levné straně ukrytý v aleji stromů umocňuje pocit lávky vznášející se v prostoru. Délka lávky asi 100 m vytváří příznivý podélný profil bez nutnosti velkého stoupání.

Kladem je mimoúrovňové řešení cyklistické dopravy po obou březích. Cyklotrasa vede pod lávkou a eliminuje nebezpečí střetu cyklistů i pěších. Konstrukce lávky je nejvýš hodnocena expertem poroty pro statiku pro její jasné statické působení, subtilní konstrukci, opakovatelnost konstrukčních prvků vedoucí k možné finanční úspoře. Z hlediska dlouhodobé údržby bude nutno pečovat o mostní uzávěry a ložiska. Návrh je velmi příznivý z hlediska posouzení vlivu na prostředí MPZ, subtilní konstrukce neruší panorama města. Z hlediska krajinářského dává subtilní konstrukce lávky vyniknout řece, navržená architektura je příznivě včleněna do krajinného obrazu. Výška lávky v podstatě odpovídá výšce nejbližšího Labského, popř. Tyršova mostu. To souvisí i s požadavky správy Povodí Labe – správy vodní cesty na průjezdný profil pro lodě. Z hlediska přizvaného experta poroty správy Povodí Labe je návrh na rozdíl od většiny ostatních „krátkých“ řešení s podporami na hranici koryta řeky zela bezproblémový.

Jediný problematickým parametrem návrhu je hodnocení expertem poroty pro ornitologii, kdy je negativně poukázáno na celkovou výšku stavby a její horší viditelnost pro ptáky. Tu je však možno řešit. Porota doporučuje pro další práci na návrhu od počátku konzultovat problematiku s odborníkem a navrhnout vhodnou úpravu konstrukce s ohledem na zajištění bezpečného pohybu ptactva. Ekonomicky je návrh vzhledem k délce lávky adekvátní, podle experta poroty jsou odhadované náklady asi 34 mil. Kč.

Více informací: www.cka.cz/cs/souteze/vysledky/lavka-preslabe-v-hradci-kralove

BULLETIN ČKA 1/15

POMNÍK DR. MILADY HORÁKOVÉ Jednokolová veřejná projektová architektonicko-výtvarná soutěž Vyhlašovatel: Nadační fond Stránský Předmětem soutěže bylo zpracování architektonickovýtvarného návrhu pomníku dr. Miladě Horákové v hlavním městě České republiky Praze, který měl formou uměleckého díla vyjádřit poselství o hodnotě hrdinství nutného pro zachování identity českého národa v evropském kontextu a mravních hodnot, jež nás k této existenci opravňují. Pomník bude umístěn v křížení os ulice Sněmovní a Thunovské, tedy v důstojném prostoru před Poslaneckou sněmovnou.

Termín konání soutěže: 27. 6.–26. 9. 2014 Porota: Martin Stránský, Pavol Škrak, Štěpán Špoula, Jan Hendrych, Jan Kerel, Jaromír Zemina, Zdeněk Lukeš; náhradníci Jan Krejčí, Vit Rozehnal Počet odevzdaných návrhů: 23 Ceny a odměny celkem: 125 tis. Kč 1. cena (70 tis. Kč): Josef Faltus 2× 3. cena (27 500 Kč): →→ Pavla Kačírková, Tomáš Růžička / spolupráce: Adéla Varmužová, Michal Doležel →→ Jan Kovářík, Jan Proksa

Hodnocení vítězného návrhu: Návrh se vyznačuje jasnou, silnou myšlenkou s obecnou platností, nekonvenčním básnivým textem, lapidárním a vskutku soudobým výtvarným výrazem, odpovídajícím intimitě okolního prostoru. Nedořešeným problémem je velikost pomníku a pojetí jeho figurativní složky (ptáček), která je co do výmluvnosti poněkud diskutabilní.

Porota jednomyslně rozhodla o udělení 1. místa. Výhrada: Účinek snižují sloupy na ochranu proti automobilům.

Více informací: www.nfstransky.cz

81

NOVÝ PAVILON GORIL ZOO PRAHA Dvoukolová veřejná projektová urbanisticko-architektonická soutěž Vyhlašovatel: Zoologická zahrada hl. m. Prahy Předmětem soutěže bylo zpracování návrhu nového pavilonu goril v Zoo Praha včetně výběhů, návštěvnických komunikací (včetně mimoúrovňového přechodu komunikace Pod Hrachovkou) a nového vchodu do Zoo Praha v lokalitě určené vyhlašovatelem.

Termín konání soutěže: 26. 6.–19. 9. 2014 Porota: Václav Škarda, Tomáš Jiránek, Marek Houska, Jaroslav Šimek, Jiří Kotek; náhradníci Pavel Šemora, Jan Hořejší Počet odevzdaných návrhů: 16 Ceny a odměny celkem: 500 tis. Kč 1. cena: neudělena 2. cena (300 tis. Kč): ABM Architekti, s. r. o. / Petr Bouřil, Magdalena Nováková, Filip Fišer, Marek Dohelský 3. cena (150 tis. Kč): Mjölk, s. r. o. / Jan Vondrák, Daniel Baudis, Daniel Rohan, Lucia Horkavá, Serena Scalia, Alberto Giancani, Esteban Carbajo Goméz Odměna (50 tis. Kč): Bogle Architects, s. r. o. / Viktorie Součková

Hodnocení 2. ceny: Hodnocení soutěžního návrhu v 1. kole: Vhodné urbanistické řešení objemu a orientace stavby jak k terénu, tak k uličnímu prostoru. Racionální uspořádání chovatelských prostor, organické rozdělení prostor obecně. Kladně hodnocen rovněž návrh venkovního amfiteátru. Jednoduchost koncepce ve prospěch menší ekonomické náročnosti. Hodnocení soutěžního návrhu ve 2. kole: Soutěžní návrh potvrdil svoje kvality konstatované v 1. kole soutěže. Porota oceňuje racionální uspořádání chovatelských a návštěvnických prostor a řešení interiéru obecně. Z urbanistického hlediska by návrhu prospělo větší odsazení objektu od ulice Pod Hrachovkou a uvolnění prostoru vstupu a návazných ramp.

Samotný vstup do pavilonu působí stísněně nevhodně zvolenou formou malého otvoru, který evokuje vstup do hospodářského zázemí. Uliční fasáda s navazující stěnou amfiteátru byla zbytečně navýšena o výšku zábradlí a vytváří prostorovou bariéru. Návrh se jeví jako ekonomicky reálný.

Porota vyhodnotila soutěžní návrh č. 11 jako nejlepší z odevzdaných soutěžních návrhů, ale i tento návrh obsahuje dílčí nedostatky.

Více informací: www.zoopraha.cz/vse-o-zoo/vyberovarizeni/8627-soutez-o-navrh-s-nazvem-novy-pavilon-goril

SOUTĚŽE

NOVOSTAVBA TRANSFUZNÍHO ODDĚLENÍ A CENTRÁLNÍ TKÁŇOVÉ BANKY Jednokolová veřejná projektová architektonická soutěž Vyhlašovatel: Fakultní nemocnice Olomouc Předmětem soutěže bylo předložení architektonického návrhu zpracovaného tak, aby podával základní představu o funkčním uspořádání stavby, její vnější podobě, funkčním a estetickém zapojení do struktury stávající objektové skladby areálu FNOL. Návrh měl obsahovat provoznědispoziční řešení v půdorysech jednotlivých podlaží s vyznačením navrhovaných stavebních funkcí a s orientačním zákresem zdravotnické (laboratorní) techniky a vybavení. Měla být navržena koncepce napojení na komunikační a energetickou infrastrukturu a média – budou posouzeny případné dopady na dotčené rozvody a kapacity zařízení (např. trafostanice, náhradní zdroje, meziplyny apod.). Součástí návrhu měl být propočet nákladů stavebních prací z jednotkových cen objemových ukazatelů a nezdravotnických provozních souborů a schematické znázornění laboratorní (zdravotnické) techniky a vybavení.

Návrh měl také definovat další rozsah přípravných prací, průzkumů a specifikovat spolupráci s jinými profesemi při přípravě investiční akce.

Termín konání soutěže: 15. 8.–14. 10. 2014 Porota: Martin Šamaj, Čeněk Merta, Dana Galuszková, Ivan Ruller, Robert Štefka, Klára Steinhauserová, Josef Pálka; náhradníci Aleš Kotásek, Robert Bravenec, Jaromír Homolka Počet odevzdaných návrhů: 7 Ceny a odměny celkem: 800 tis. Kč 1. cena (500 tis. Kč): atelier-r, s. r. o.

2. cena (200 tis. Kč): ABM architekti, s. r. o.

3. cena (100 tis. Kč): RADAARCHITEKTI, s. r. o. / autoři: Pavel Rada, Mirko Lev, Irena Burková / spolupráce: Tereza Valošková, Jakub Vilém

82 znalost problematiky, dimenzování prostor i vzájemných návazností. Architektura řešení je současná, elegantní, využívá kvalitních materiálů, vytváří čisté plochy ve spojení s technickými prvky ke snížení energetické náročnosti objektu. Návrh přináší řešení progresivní s použitím moderních technologií. Cena projektové dokumentace odpovídá pravidlům oceňování projektových prací. Investiční náklady jsou stanoveny odborným odhadem a jsou v souladu se současnými realizacemi.

Více informací: www.cka.cz/cs/souteze/vysledky/novostavbatransfuzniho-oddeleni-a-centralni-tkanove-banky-fnolomouc

KULTIVACE VEŘEJNÉHO PROSTORU MEZI OBCHODNÍMI DOMY, ÚSTÍ NAD LABEM Jednokolová veřejná ideová architektonicko-urbanistická soutěž Vyhlašovatel: Statutární město Ústí nad Labem Předmětem soutěže bylo zpracování architektonickourbanistického návrhu na kultivaci veřejného prostoru vymezeného obchodními domy Labe a Forum v ulici U Kostela, včetně stávající pěší propojky do ulice Revoluční, s řešením návazností především na nejbližší okolí.

Předmětem řešení byl návrh na víceúčelové využití prostoru a posouzení podílu tržní, volnočasové, případně jiné funkce.

Návrh řešil funkční a prostorové uspořádání prostoru včetně umístění mobiliáře a osvětlení.

Termín konání soutěže: 12. 9. 2014–7. 1. 2015 Porota: Petr Pinkas, Vladimír Balda, Jiří Janďourek, Pavel Dlouhý, Jitka Fikarová; náhradníci Štěpánka Šmídová, Pavel Vodseďálek, Jiří Němeček Počet odevzdaných návrhů: 20 Ceny a odměny celkem: 220 tis. Kč 1. cena (80 tis. Kč): Účastník: Marie Hlavatá / autor: Josef Hlavatý, Lenka Hlavatá 1. cena (80 tis. Kč): Účastník: Marek Přikryl / autor: Martin Prokš, Filip Kotlář 3. cena (40 tis. Kč): Účastník: Atelier KM(0) – Kilometrezero / autor: Alvaro Garcia Mendive, Jan Kudlička Odměna (15 tis. Kč): Účastník: Martin Vlnas / autor: Martin Duba, Tereza Komárková Mimořádná odměna (5 tis. Kč): Účastník: Miloš Strnad / autor: Štěpán Kotous, Miroslav Kouba, Jiří Kugl

Hodnocení vítězného návrhu: Celková kvalita návrhu přesvědčivě řeší urbanistické začlenění, dispoziční návrh i architekturu objektu v kombinaci s technickými prvky, které sníží energetickou náročnost budovy. Návrh respektuje tvar pozemku, jeho svažitost a počítá s výraznou zelení. Dopravní vazby navazují na stávající komunikační síť, pohyb osob i vozidel včetně zásobování je v souladu s požadavky provozu i území.

Respektuje vazbu na FN. Dispoziční řešení je logické, čisté, respektuje požadavky investora. Jednotlivé půdorysy vykazují

BULLETIN ČKA 1/15 Hodnocení 1. ceny (Marie Hlavatá): Návrh situuje stálou tržnici s možností konání farmářských trhů v centrální části řešené plochy. Řešení chytrým způsobem pracuje se svažitým terénem. Stavba tržnice má dvě výškové úrovně a tím je docíleno odstranění schodů před OD Labe a jsou zajištěny bezbariérové vstupy do obou obchodních center. Po obou stranách tržnice vznikají dvě uličky v různých výškových úrovních – výše položená před OD Labe a druhá na stávajícím terénu před OC Forum. Spodní ulička podél OC Forum je průjezdná pro zásobování a cyklisty a je lemována liniovou výsadbou vzrostlých stromů. Alej vhodně přispívá k oživení fasády OC Forum, je doplněna lavičkami a stojany pro kola. Návrh počítá s obnovou prosklené fasády OD Labe včetně přímého důstojného vstupu z řešeného prostoru. Součástí objektu tržnice jsou dvě menší kavárny s možností venkovního posezení v kultivovaných předzahrádkách, doplněných výsadbou zeleně. Decentní objekt tržnice má vlastní zázemí a WC. Porota ocenila čisté řešení, navozující pocit elegance a noblesy, ke kterému přispěla i hezká grafika návrhu.

83

REVITALIZACE HISTORICKÉHO CENTRA ORLOVÉ Jednokolová veřejná ideová urbanistickoarchitektonická soutěž Vyhlašovatel: Společnost Petra Parléře, o. p. s. / spoluvyhlašovatel: Město Orlová Předmětem soutěže bylo zpracování ideového urbanistickoarchitektonického návrhu revitalizace historického centra Orlové. Účelem a posláním soutěže bylo ocenit nejvhodnější, nejkvalitnější a nejzajímavější soutěžní návrhy zpracované dle zadání uvedeného v příloze soutěžních podmínek a umožnit následně zadat jednomu z oceněných zakázku na zpracování navazujících výkonových fází projektových prací.

Na základě výsledků soutěže bude pořízen regulační plán řešeného území, popř. jeho části.

Termín konání soutěže: 23. 10. 2014–13. 1. 2015 Porota: Jaromír Kuča, Martin Sliwka, Milan Körner, Eva Špačková, Jan Sedlák; náhradníci Aleš Grúber, Jiří Kubát Počet odevzdaných návrhů: 8 Ceny a odměny celkem: 250 tis. Kč 1. cena (120 tis. Kč): Miroslav Šajtar, Zdeňka Zymáková / spolupráce: Jan Slezák 2× 3. cena (65 tis. Kč) →→ Nikolaos Rigas / spolupráce:: Konstantinos Kakogiannis, Lenka Marečková, Jarin Krouz →→ Šimon Vojtík, Michal Petr, Jana Urbanová

Hodnocení 1. ceny (Marek Přikryl): Jednoznačně reálný návrh, který velmi přehledně a efektivně čistí a řeší stávající situaci v prostoru, nepoužívá žádné zbytečné prvky. Základním bodem návrhu je rekonstrukce prostoru podloubí pod OD Labe, do kterého jsou vloženy konstrukčně nezávislé prodejní stánky, v novém designu.

Plocha před stánky je doplněna velkou markýzou, opět samonosnou a nezávislou na konstrukci OD Labe. V prázdném a čistém prostoru mezi obchodními domy zůstává možnost flexibilního a libovolného použití plochy pro městské aktivity.

Předmět a účel soutěže je velmi kvalitně podchycen. Návrh je reálný po vyřešení majetkoprávních vztahů a definování spolupráce mezi městem a majitelem OD Labe. Návrh je z hlediska poroty pro OD Labe velmi přínosný a maximálně využívá jeho přítomnost a stávající formu prodeje. V návrhu není detailně zobrazeno výtvarné a materiálové řešení parteru, zobrazení není jednoznačně srozumitelné, typ dlažby a detaily nejsou definovány.

Více informací: www.cka.cz/cs/souteze/vysledky/kultivaceverejneho-prostoru-mezi-obchodnimi-domy

Hodnocení vítězného návrhu: Oceněný návrh velmi jednoduchými prostředky vytváří jasné hranice území, které bude v rámci revitalizace tvořit vymezení původního historického centra. Dochází k invenčnímu spojení historické stopy s inovativností nové figury, která velmi dobře spojuje město a krajinu. Výrazné estetické hodnoty návrhu je dosaženo přirozeně, s využitím přiměřených a v podstatě velmi obyčejných prvků. Návrh oproti většině ostatních zvolil ideální objem výstavby. Porota ocenila rovněž dobře zpracovanou metodologii a popis, zřetelný způsob zpracování a vysokou výtvarnou a grafickou úroveň, přispěla i hezká grafika návrhu.

Více informací: www.cka.cz/cs/souteze/vysledky/ revitalizace-historickeho-centra-orlove

SOUTĚŽE

REVITALIZACE NÁMĚSTÍ PŘEMYSLOVCŮ V NYMBURCE Jednokolová veřejná ideová urbanistickoarchitektonická soutěž Vyhlašovatel: Společnost Petra Parléře, o. p. s. / spoluvyhlašovatel: Město Nymburk Předmětem soutěže bylo zpracování ideového urbanistickoarchitektonického návrhu revitalizace náměstí Přemyslovců v Nymburce.

Termín konání soutěže: 14. 10. 2014–12. 1. 2015 Porota: Miloš Petera, Jan Němec, Ivan Lejčar, Zdeněk Jiran, Petr Preininger; náhradníci Pavel Fojtík, Josef Matyáš, Eva Brandová Počet odevzdaných návrhů: 17 Ceny a odměny celkem: 150 tis. Kč 1. cena (80 tis. Kč): Pavla Kačírková, Jiří Kolomazník, Tomáš Růžička / spolupráce: Michal Doležel 2. cena (40 tis. Kč): Michal Dvořák, Ivan Gogolák, Lukáš Grasse, Pavel Grasse 3. cena (30 tis. Kč): Klement Valouch, Viktor Valouch / konzultace: Aleš Merta

Hodnocení vítězného návrhu: Návrh pojímá plochu náměstí jako zadlážděný prostor s umožněním parkování v jižní a severní části. Kapacita parkování se jeví poddimenzovaná. Diagonálně vedený dopravní průtah náměstím je omezen rozdílným typem zádlažby a symbolicky – řídce osazenými hranolovými patníky. Návrh vytváří střízlivě tvarovaným, jednoduchým mobiliářem různě hierarchizované pobytové plochy sloužící mnoha žádoucím městským aktivitám, což vede k jejich zatraktivnění a osmyslnění. Diskutabilní se jeví homogenní skupina stromů v jihozápadním rohu náměstí spíše parkového charakteru. Porota si cení možnosti měnit kompozici navrženého mobiliáře a velkorysého působení sjednoceného povrchu plochy náměstí. Propojení Tyršovy a Soudní by nemělo být vyloučeno z jednotného řešení plochy náměstí.

Více informací: www.cka.cz/cs/souteze/vysledky/ revitalizace-namesti-premyslovcu-v-nymburce-1

84

REVITALIZACE ÚZEMÍ BÝVALÝCH KASÁREN ARMÁDY ČR POD RADOBÝLEM Jednokolová veřejná ideová urbanistickoarchitektonická soutěž Vyhlašovatel: Společnost Petra Parléře, o. p. s. / spoluvyhlašovatel: Město Litoměřice Předmětem soutěže bylo zpracování ideového urbanistickoarchitektonického návrhu revitalizace území bývalých kasáren Armády ČR pod Radobýlem.

Termín konání soutěže: 10. 10. 2014–13. 1. 2015 Porota: Ladislav Chlupáč, Jan Mužík, Milan Košař, Bohumil Kováč, Petr Velička; náhradníci Karel Krejza, Ivan Hnízdil Počet odevzdaných návrhů: 14 Ceny a odměny celkem: 350 tis. Kč 1. cena (200 tis. Kč): Ilona Mikovcová, Jaroslav Daďa 2. cena (85 tis. Kč): Martin Řehák, Václav Valtr 3. cena (65 tis. Kč): Lenka Hejlová, Martin Hejl, Pavel Uličný, Eric Bourdel / spolupráce: Markéta Bromová

Hodnocení vítězného návrhu: Porota tento návrh jednomyslně umístila na 1. místo. Ocenila skutečnost, že návrh navazuje na analýzu rozboru struktury a provozu města jako celku a citlivě vnímá své uplatnění v jeho obrazu. Jasně artikuluje strukturu a stopy kasárenského urbanisticko-architektonického souboru, v okrajových polohách s postupně se rozvolňující zástavbou, jejíž struktura a forma respektuje terén a tvoří plynulý přechod do volné krajiny. Hlavní kompoziční osy jsou podpořeny společenskými funkcemi. Koncepce dopravy je založena na horizontální segregaci s uplatněním principů zklidněných ulic. Napojení dopravy na areál mrazíren je inspirativní, i když momentálně nereálné z důvodu vlastnických vztahů. V tomto ohledu je ale návrh adaptabilní. Autorům se podařilo navrhnout komplexní malý městský okrsek s kvalitními veřejnými prostory, jejichž atmosféru vyjádřili výbornými skicami. V dalším rozpracování porota doporučuje výraznější akcentaci diagonálních pěších tras k železniční zastávce Cihelna a rezervovat větší prostor pro statickou dopravu sportovního areálu.

Více informací: www.cka.cz/cs/souteze/vysledky/ revitalizace-uzemi-byvalych-kasaren-armady-cr-podradobylem

BULLETIN ČKA 1/15

NÁPADY PRO KOLÍN Jednokolová studentská architektonická ideová soutěž Vyhlašovatel: Město Kolín Předmětem soutěže bylo zpracování architektonického návrhu vybraných lokalit veřejného prostoru včetně architektonického řešení staveb v daném místě, doplnění mobiliářem apod. Účastník soutěže měl možnost zvolit si jednu či více lokalit – lokality č. 1, 2, 5, 7, 8 ze soutěžních podkladů.

Termín konání soutěže: 4. 7.–29. 8. 2014 Porota: Vít Rakušan, Vladimír Pýcha, Tomáš Hladík; náhradníci Jiří Košťál, Pavel Krolák Více informací: www.cka.cz/cs/souteze/vysledky/napadypro-kolin-1

85 která blokuje vstupní část sálu. Potenciál motivu rastru není rozvinut, není vidět v podlaze, neuplatňuje se ani v návrhu osvětlení. Osvětlení je popsáno pouze velmi schematicky, konkrétní řešení naznačeno není. Porota si není jistá, že si autoři byli vědomi technologických prvků, které jsou na stropech sálů (např. požární čidla), nebo jestli uvažovali o zachování renovované štukové výzdoby. Nevýhoda hustého rastrového uspořádání se může projevit v souvislosti se zvýšenou intenzitou návštěvnického provozu (organizované skupiny s výkladem, školní třídy), kdy malá vzdálenost jednotlivých objektů může mít neblahý vliv na bezpečnost a ochranu vystavených exponátů. Totéž platí pro pohyb tělesně handicapovaných (vozíčkáři, zrakově handicapovaní).

Uvažovaná tloušťka podlahy 4 cm nemusí být dostatečná vzhledem k požadovanému zatížení. I výškový rozdíl 4 cm představuje bariéru a bude nutné řešit pohyb tělesně postižených. Koncepčně by mohl být problém s instalací exponátů méně obvyklých tvarů do navrženého typu vitrín.

Více informací: www.muzeumcb.cz/jihoceske-muzeum/ verejne-zakazky-a-souteze/vyhlasene-souteze/5-8-2014vyhlaseni-souteze.html

PŘÍBĚH MĚSTA ČESKÉ BUDĚJOVICE Jednokolová kombinovaná ideová architektonicko-výtvarná soutěž Vyhlašovatel: Jihočeské muzeum v Českých Budějovicích Předmětem soutěže bylo zpracování návrhu výtvarněprostorového řešení expozice Příběh města České Budějovice včetně zapojení exponátů, modelů, audiovizuální techniky, osvětlení a návrhu nového mobiliáře pro jeden vybraný výstavní sál (z celkem tří výstavních sálů o celkové rozloze 386 m2 určených pro budoucí expozici Příběh města České Budějovice).

Termín konání soutěže: 5. 8.–22. 9. 2014 Porota: Nora Jelínková, Jiří Petráš, Štěpán Vondráček, Jakub Našinec, Luboš Zemen, Luděk Kamiš, Filip Lýsek; náhradníci František Štangl, František Chrastina, Filip Dubský, Vladimír Zdvihal Počet odevzdaných návrhů: 4 Ceny a odměny celkem: 43 tis. Kč 1. cena: neudělena 2. cena (21 tis. Kč): Michal Říha, Martin Špičák, Kateřina Frejlachová, Tadeáš Říha 3. cena (17 tis. Kč): Milena Benes Hodnocení vítězného návrhu: Jediný tento návrh přichází s konceptem, který ideově vychází z určitého charakteristického znaku města – v tomto případě z pravidelného rastru. I když je schematicky zpracován, skýtá dle názoru poroty největší potenciál pro další dopracování. Je v něm patrná volnost a dostatečná variabilita s ohledem na požadavek umístění různých exponátů. Expozici lze obměňovat bez narušení celkové koncepce. Nesporným kladem je možnost velmi dobře zpracovat dle tohoto konceptu další sály. Jednoduché materiálové a tvarové řešení zůstane i po čase aktuální, umožňuje návštěvníkům soustředit se na samotné exponáty. Návrh systematicky umísťuje textové panely na obvodové stěny, což je přehledné a efektní. Ale součástí výstavy jsou i malby a další předměty, u kterých je vhodná instalace také na stěny. Rizikem abstraktního řešení může být, že v dalších sálech začne být expozice fádní a nepřinese prvek neobvyklosti pro zaujetí návštěvníků. Návrh se nevypořádal s umístěním kunstkomory,

REZIDENCE PARK KAVČÍ HORY Vyzvaná neanonymní projektová architektonická soutěž Vyhlašovatel: Central Group, a. s.

Předmětem soutěže bylo zpracování architektonického návrhu developerského projektu Rezidence Park Kavčí Hory.

Termín konání soutěže: 3. 7.–8. 9. 2014 Porota: Dušan Kunovský, Roman Koucký, Jiří Skalický, Zdeněk Fránek, Adam Gebrian, Antonín Novák, David Vávra; náhradníci: Ladislav Váňa, Ondřej Šefců, Tomáš Ctibor, Jan Šépka, Pavel Hnilička Počet odevzdaných návrhů: 10 Ceny a odměny celkem: 43. tis. Kč 1. cena: AP ATELIER / Ing. arch. Josef Pleskot 2. cena: KAVA, s. r. o./ Tomáš Novotný, Jakub Koňata, Jonáš Krýzl; Štěpán Kubíček; Jan Novotný / spolupráce: Oto Melter, Václav Pošmourný, Michal Slyusar 3. cena: CMC architects, a. s./ David R. Chisholm, Vít Máslo Hodnocení vítězného návrhu: Návrh AP atelieru dokázal jako jeden z mála dobře řešit parter a zároveň práci s hmotami v dálkových pohledech. Hmoty vytvářejí uzavřený blok, který umožňuje denní aktivity nejen místních obyvatel. Návrh nepracuje s oplocením jako většina projektů, ale s uzavřeným dvorem, který předpokládá různé společenské aktivity. Je tedy jasně stanoveno, co je uvnitř a vně. V tomto momentu spatřuje porota nejpřínosnější vklad do soutěže. Stavby vyrůstají v hmotových objemech od největších po nejsubtilnější. Pět tenkých 22patrových věží vyrůstá z nižšího 6podlažního soklu, který spoluvytváří uzavřený blok. Z jiných pohledů se ale ukazuje úplně jiné vnímání věžových staveb, které již ztrácejí svoji subtilnost i krásu.

Více informací: www.iprpraha.cz

SOUTĚŽE

URBANISTICKÉ ŘEŠENÍ MĚSTA HUSTOPEČE – SEVEROZÁPAD Jednokolová veřejná ideová urbanistická soutěž Vyhlašovatel: Město Hustopeče Předmětem soutěže bylo zpracování návrhu urbanistického řešení území, které se nachází v severozápadní části města Hustopeče a je vymezeno zejména plochami, kde je podle platného Územního plánu Hustopeče, vydaného v roce 2013, uloženo pořízení pěti územních studií, označených jako S3, S4, S5, S7 a S9. Celková rozloha řešeného území je asi 65 ha.

Termín konání soutěže: 26. 8.–29. 10. 2014 Porota: Luboš Kuchynka, Antonín Matocha, Zdeňka Vydrová, Pavel Jura, Jakub Kynčl; náhradníci Lydie Filipová, Tomáš Zlámal, Karel Bařinka Počet odevzdaných návrhů: 5 Ceny a odměny celkem: 210 tis. Kč 1. cena (120 tis. Kč): Jiří Fixel, Miloš Klement, Zbyněk Pech, Petr Todorov / spolupráce: Eva Štaffová 2. cena (90 tis. Kč): Lukáš Pecka, Alena Fárková / spolupráce: Ivana Smětáková Hodnocení vítězného návrhu: Soutěžní návrh je založen na osvědčených principech, rehabilituje tradiční městské charaktery, které používá přiměřeně a účelně. Jednotlivé plochy řešeného území jsou jasně vymezeny jak vnějším obvodem, tak i těžištěm území v podobě veřejného prostoru obytné zóny. Soutěžním návrhem je jasně definován charakter a principy zástavby, návrh poskytuje dostatek základních regulací řešeného území. Přitom však nepředurčuje detaily či konkrétní řešení a má tak předpoklady stát se účinným nástrojem zadavatele – města. Etapizace návrhu je řešena logicky, I. etapa zástavby je dopravně napojena v severní části území a zároveň využívá napojení v jihovýchodní části území v prodloužení ulice Komenského. Dopravní řešení využívá tradiční městské sítě, je navrženo v přiměřených příčných profilech. Páteřní tangenciální komunikace jsou prozíravě navrženy se ztíženým průjezdem, ve prospěch zklidnění řešeného území. Porota kladně hodnotí celkově vyvážené zpracování projektu, předpokládající zkušenost zpracovatele a dokladující účinné zhodnocení základních principů návrhu.

Pro další vývoj návrhu porota doporučuje zvážit: 1. koncepční řešení komerčního objektu č. 2 s ohledem na topografii terénu a definici navazujících veřejných prostorů; 2. dopravní řešení v závěru ulice Komenského, zejména ukončení této ulice parkovištěm, dále způsob a míru propojení nově navrhované zástavby I. etapy se stávající strukturou města; 3. formu a náplň jihovýchodní části území S7 (bývalý zemědělský areál).

Více informací: www.hustopece-city.cz/severozapad

86

CENTRUM MĚSTA MILEVSKA Jednokolová veřejná ideová architektonicko-urbanistická soutěž Vyhlašovatel: Město Milevsko Předmětem soutěže bylo zpracování architektonickourbanistického návrhu prostorového a funkčního řešení centra města Milevska.

Termín konání soutěže: 8. 9.–3. 11. 2014 Porota: Jan Hlavín, Petr Preininger, Petr Uhlík, Zdeněk Herout, Martin Třeštík; náhradníci Martin Kloda, Simona Švecová, Marek Janatka, Petr Švára Počet odevzdaných návrhů: 11 Ceny a odměny celkem: 250 tis. Kč 1. cena: neudělena 2× 2. cena (80 tis. Kč): →→ ABM architekti, s. r. o. / Petr Bouřil →→ MS plán, s. r. o. / Michal Šourek 3. cena (60 tis. Kč): Ondřej Beneš Odměna (20 tis. Kč): Eduard Žaluda Odměna (10 tis. Kč): Petr Brožek / BRAK architects Hodnocení 2. ceny (ABM architekti): →→ čistá práce s blokovou zástavbou →→ možná etapizace a vymístění autobusového terminálu mimo centrum města →→ zachování významu ul. Havlíčkovy a Růžové →→ navázaní kompoziční osy na portál kostela →→ zapojení kostela do plochy náměstí s citlivou kompozicí zeleně →→ dostavba bloku u objektu České spořitelny →→ slabší řešení uzlů pěších a pojezdových tras Hodnocení 2. ceny (MS plán): →→ nereálné řešení autobusového terminálu vč. zastávek před radnicí na náměstí →→ kladně hodnoceno vytvoření vinice, resp. městského sadu vč. elegantního napojení na lokalitu Hůrka →→ vygradování zástavby nad obchodním centrem s použitím dominanty Více informací: www.milevsko-mesto.cz/architektonickourbanisticka-soutez-centrum-mesta-milevska/d-167129

BULLETIN ČKA 1/15

HELIKA – NÁVRH SPORTOVNĚ-REKREAČNÍ ZÓNY MĚSTA LOVOSICE 6. ročník architektonické soutěže HELIKA pro vysokoškolské studenty architektonických oborů Vyhlašovatel: HELIKA, a. s.

Předmětem soutěže byl architektonicko-urbanistický návrh sportovně-rekreační zóny města Lovosice. Území se nachází na levém břehu Labe, v záplavové oblasti, v bezprostřední blízkosti centra Lovosic. Napojení rekreační zóny na historickou část města nese velký potenciál a mělo by být leitmotivem urbanistického řešení. Rekreační zóna obsáhne různá sportoviště s nezbytným zázemím, relaxační klidové zóny, prostor pro dětské aktivity, parkové úpravy.

Termín konání soutěže: 29. 4. - 30. 9. 2014 Porota: Karel Thér, Lenka Lízlová, Pavlína Pospíšilová; náhradníci Jan Žlábek, Vladimíra Nováková Počet odevzdaných návrhů: 6 Ceny a odměny celkem: 35 tis. Kč 1. cena: neudělena 2. cena (20 tis. Kč): Eliška Pomyjová, Filip Pšenčík, Antonín Pokorný 3. cena (10 tis. Kč): Martin Gabaš Odměna (5 tis. Kč): Jan Kubát Hodnocení 2. ceny: Návrh umísťuje vstřícně do klínu zeleně mezi město a zámeček jednotlivé drobné pavilony, včetně doplnění stávajícího koupaliště. Komunikační propojení stávajících aktivit v území a města řeší sítí chodníků racionální pohyb v rozšířeném nově navrženém parku. Řešení jednotlivých pavilonů naznačuje možnost potenciálního přemístění v případě záplav. Dispoziční řešení vtěsnané do lodních kontejnerových modulů je umírněné. Slabinou se jeví pontonové propojení s ostrovem s operativním otevíráním jeho pootočením pro průjezd lodí na Labi a dále odstranění bytového domu, které je sice koncepční, ale vzdálené realitě.

Celkově návrh svou koncepcí a rozsahem reálně uchopuje možnosti malého města, a to včetně ekonomických souvislostí. lnundaci řeky neomezuje oproti současnému stavu.

Více informací: www.helika.cz

87

SOUTĚŽE YOUNG ARCHITECT AWARD 2015

PROBÍHAJÍCÍ SOUTĚŽE

7. ročník architektonické soutěžní přehlídky Vyhlašovatel: ABF, a. s.

Sekretář soutěže: Eva Pácaltová, Mimoňská 645, Praha 9-Prosek, 190 00, 225 291 117, pacaltova@abf.cz Předmětem soutěžní přehlídky jsou architektonické a urbanistické práce dosud nepřihlášené do předchozích ročníků soutěže.

Porota: Michal Šourek, Marie Petrová, Jaroslav Wertig, Adam Gebrian, Josef Pechar; náhradníci: Marek Kopeć, Boris Redčenkov Předpokládané ceny a odměny celkem: 55 tis. Kč Datum odevzdání soutěžních návrhů: 2. 7. 2015

NOVÁ ŠKOLA CHÝNĚ Mezinárodní jednokolová veřejná projektová architektonická soutěž Vyhlašovatel: Obec Chýně Sekretář soutěže: Igor Kovačević, U Půjčovny 4, 110 00 Praha 1, tel.: 222 222 521, 603 810 083, kovacevic@ccea.cz Předmětem soutěže bude zhotovení návrhu nové základní školy, která bude umístěna v rozvíjející se části obce Chýně (Středočeský kraj, okres Praha-Západ, k. ú. Chýně).

Základní škola by měla kromě vzdělávání dětí sloužit i jako společenské a kulturní centrum místa a zajistit prostor pro setkávání oficiálních i neoficiálních komunitních skupin.

Porota: Pavel Nasadil, Gabu Heindl, Martina Buřičová, Anna Chvojková, Petra Vacková; náhradníci: Ondřej Píhrt, Petr Štěpánek Předpokládané ceny a odměny celkem: 600 tis. Kč Datum odevzdání soutěžních návrhů: 29. 4. 2015

88 NOVOSTAVBA CENTRA PŘÍRODOVĚDNÝCH A TECHNICKÝCH OBORŮ UNIVERZITY JANA EVANGELISTY PURKYNĚ V ÚSTÍ NAD LABEM

Porota: Zdeněk Blažek, Jiří Machala, Kristina Ullmannová, Peter Koban, Jakub Med; náhradník: Dita Fingerlandová Předpokládané ceny a odměny celkem: 18 tis. Kč Datum odevzdání soutěžních návrhů: 15. 5. 2015 Více informací: www. studentiprodrevojas.cz

Veřejná dvoukolová projektová architektonická soutěž Vyhlašovatel: Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem Sekretář soutěže: Jan Lašmanský, LL.M., Havel, Holásek & Partners, s. r. o., advokátní kancelář, Na Florenci 2116/15, 110 00 Praha 1-Nové Město, tel.: 255 000 111, jan. lasmansky@havelholasek.cz.

Předmětem soutěže bude návrh novostavby CPTO v rámci nově budovaného kampusu UJEP v blízkosti centra Ústí nad Labem.

Předpokládaná výše investičních nákladů je 549 200 000 Kč včetně DPH. Porota: Jaroslav Pavlík, Vladimír Švec, Jan Fišer, Jan Jehlík, Jakub Cígler, Petr Hlaváček, Ivan Reimann, Jiří Suchomel, Vladimíra Axmannová; náhradníci: Jan Royt, Jiří Schüller, Michal Kohout, Antonín Novák Předpokládané ceny a odměny celkem: 2,8 mil. Kč Datum odevzdání soutěžních návrhů v I. kole: 8. 4. 2015

STUDENTI PRO DŘEVOJAS Jednokolová studentská projektová soutěž Vyhlašovatel: Dřevojas, v. d.

Sekretář soutěže: Jana Becková, tel.: 725 996 337, jana.beckova@rubikonpr.cz Předmětem soutěže je představa koupelny jako místa relaxace v roce 2025, jejíž součástí je rovněž koncept koupelnového nábytku.

Návrh by měl být vytvořen pomocí nejnovějších technologií za podmínek vyrobitelnosti v dnešní době a zároveň určit směr vývoje a budoucího využití koupelny. Součástí návrhu je znázornění způsobu relaxace v koupelně budoucnosti.

VÍCEÚČELOVÁ SPORTOVNÍ HALA MODŘICE Dvoukolová veřejná projektová architektonická soutěž Vyhlašovatel: Město Modřice Sekretář soutěže: Ilona Damborská, DEA Energetická agentura, s. r. o., Sladkého 13, 617 00 Brno-Komárov, tel./fax: 776 051 591, damborska@dea.cz, datová schránka: PO, w7gyb5g Předmětem soutěže je zpracování architektonického návrhu na výstavbu víceúčelové sportovní haly, která bude sloužit pro potřeby města, zejména jako tělocvična ZŠ, pro činnost sportovních a zájmových oddílů v městě Modřice a bude poskytovat také zázemí pro pořádání kulturních akcí. Stavební program, který je přílohou č. 1, je určen jako podklad pro využití objektu a tato soutěž slouží pro ověření, zda určená plocha pro výstavbu je dostatečná pro všechny uvedené náměty. Stavební program, který je přílohou těchto soutěžních podmínek, má v 1. kole soutěže charakter směrný a teprve na základě výsledků 1. kola soutěže bude stavební program pro 2. kolo zpřesněn a bude závazný. Na realizaci stavby má vyhlašovatel vyhrazeno 60 mil. Kč bez DPH. Návrh stavby by měl respektovat tyto ekonomické možnosti vyhlašovatele, případné navýšení nákladů se připouští pouze v řádně zdůvodněném případě, a to v souvislosti se směrným stavebním programem.

Vyhlašovatel předpokládá, že stejně jako stavební program, i předpokládané náklady na realizaci stavby na základě výsledků 1. kola soutěže pro 2. kolo zpřesní a zváží jejich nepřekročitelnou výši. Návrh interiéru není předmětem soutěže a vybavení se nezapočítává do investičních nákladů.

BULLETIN ČKA 1/15 Porota: Josef Šiška, Hana Chybíková, Libor Procházka, Petr Hrůša, Jiří Suchomel, Ludvík Grym, Eva Mattušová; náhradníci: Pavel Jura, Petr Todorov, Pavel Doleček Předpokládané ceny a odměny celkem: 600 tis. Kč Datum odevzdání soutěžních návrhů: 3. 6. 2015 Více informací: www.mesto-modrice.cz/mestosamosprava/verejne-zakazky/ architektonicka-soutez-o-navrhviceucelova-sportovni-hala-modrice

NÁRODNÍ TELEMEDICÍNSKÉ CENTRUM – FN OLOMOUC Jednokolová veřejná projektová architektonická soutěž Vyhlašovatel: Fakultní nemocnice Olomouc Sekretář soutěže: Sabina Procházková, FNOL, I. P. Pavlova 6, 775 20 Olomouc, tel./fax: 588 44 22 29; sabina.prochazkova@fnol.cz Předmětem soutěže je předložení architektonického návrhu rekonstrukce a přístavby objektu budovy F1, F2 na území Fakultní nemocnice Olomouc, zpracovaného tak, aby podával základní představu o funkčním uspořádání rekonstruované budovy, její vnější podobě, funkčním a estetickém zapojení do struktury stávající objektové skladby areálu FNOL. Návrh bude obsahovat provozně dispoziční řešení v půdorysech jednotlivých podlaží s vyznačením navrhovaných stavebních funkcí a s orientačním zákresem zdravotnické (laboratorní) techniky a vybavení. Bude navržena koncepce napojení na komunikační a energetickou infrastrukturu a média – budou posouzeny případné dopady na dotčené rozvody a kapacity zařízení (např. trafostanice, náhradní zdroje, mediplyny apod.). Součástí návrhu bude propočet nákladů stavebních prací z jednotkových cen objemových ukazatelů a nezdravotnických provozních souborů a schematické znázornění laboratorní (zdravotnické) techniky a vybavení. Návrh by měl také definovat studii energetické soběstačnosti pro vytápění a ohřev vody

89 a další rozsah přípravných prací, průzkumů a specifikovat spolupráci s jinými profesemi při přípravě investiční akce.

Porota: Martin Šamaj, Miloš Táborský, David Kula, Robert Štefka, Klára Steinhauserová, David Mareš, Josef Pálka; náhradníci: Leo Rec, Jan Polách, Robert Bravenec Předpokládané ceny a odměny celkem: 2 mil. Kč Datum odevzdání soutěžních návrhů: 14. 5. 2015 Více informací: www.vestnikverejnychzakazek.cz/cs/ Form/Display/572599

NÁVRH SOCIÁLNÍHO BYDLENÍ BRNO – BÝVALÝ AREÁL KRAS-HAKA, A. S. – SYSTÉMEM PROSTOROVÉ MODULACE Jednokolová veřejná ideová architektonická studentská soutěž 7. ročník architektonické soutěže pro vysokoškolské studenty architektonických oborů a pro absolventy těchto oborů.

Vyhlašovatel soutěže: Koma Modular, s. r. o.

Sekretář soutěže: Lucie Slováčková, KOMA MODULAR, s. r. o., Říčanská 1180, 763 12 Vizovice , tel.: 577 007 711, fax: 577 452 837, lucie. slovackova@container.cz Předmětem soutěže je zpracování architektonického návrhu sociálního bydlení v Brně na pozemku bývalého areálu továrny Kras-Haka, a. s.

Základním konstrukčním nástrojem musí být prostorové moduly.

Porota: Tomáš Brix, Ondřej Chybík, Juraj Smoleň, Petr Šikola, Zdeňka Vydrová, Martin Hart, zástupce FAST VUT Brno, zástupce MG v Brně; náhradníci: Jan Žemlička, Karolína Vránková, Štěpán Abt, Michal Krištof, Karel Kolínský Předpokládané ceny a odměny celkem: 60 tis. Kč Datum odevzdání soutěžních návrhů: 15. 5. 2015 Více informací: www.modularch.cz

CENA ARCHITEKTA ANTONÍNA RAYMONDA 3. ročník studentské architektonické soutěže Vyhlašovatel soutěže: Statutární město Kladno / architekt David Vávra / České centrum Tokio / Raymond Architectural Design Office Inc. Sekretář soutěže: Petra Hadravová, oddělení architektury, územního plánování a rozvoje města, nám. Starosty Pavla 44, 272 52 Kladno, tel.: 312 604 140, petra.hadravova@ mestokladno.cz Předmětem soutěže je urbanisticko-architektonická studie bloku vymezeného ulicemi Kleinerova, Váňova, Tyršova a Vašatova s objektem dnešního OC Billa a plochou parkoviště, pro dostavbu víceúčelového objektu pro volný čas, včetně řešení veřejného prostranství a podzemního parkingu.

Porota: František Müller, Ondřej Rys, David Vávra, Zdeněk Fránek, Osamu Okamura, Irena Veverková, Ivan Plicka; náhradníci: Jan Červený, Vladimír Volman, Matyáš Sedlák, Marek Bečka, Petr Rajtora, Karel Albrecht Předpokládané ceny a odměny celkem: 45 tis. Kč Datum odevzdání soutěžních návrhů: 15. 9. 2015 Více informací: www.mestokladno.cz

SOUTĚŽE DOMOV PRO SENIORY A DŮM SLUŽEB ROUSÍNOV

PŘIPRAVOVANÉ SOUTĚŽE

Vyhlašovatel: Město Rousínov Předmětem soutěže bude zpracování architektonického návrhu na domov pro seniory a dům služeb, Tyršova, Rousníkov. Cílem bude navrhnout vhodnou stavební úpravu pro nové využití stávajících objektů. Návrh musí respektovat ekonomické možnosti vyhlašovatele, požaduje se energeticky nenáročný provoz nového využití objektů.

Předpokládaný termín vyhlášení: 31. 3. 2015

KAMPUS ALBERTOV – BIOCENTRUM, GLOBCENTRUM Vyhlašovatel: Univerzita Karlova v Praze Předmětem soutěže bude zhotovení návrhu Biocentra a Globcentra, související infrastruktury a provozních souborů v Kampusu Albertov v katastrálním území PrahaNové Město. Výzkum Biocentra bude zaměřen na poznávání živých systémů pro potřeby lidského zdraví, nových biotechnologií a ochrany biodiverzity.

Bude zaměřen na jednotlivé aspekty globálních změn, jako je např. dynamika klimatických změn planety, změny rozšíření organismů, globální dynamika biodiverzity a role invazních druhů, dynamika vegetace ve staré a moderní krajině a šíření druhů, přírodní ohrožení a rizika, změny ve využití ploch.

Předpokládaný termín vyhlášení: 31. 3. 2015

REKONSTRUKCE INTERIÉRU NOVÉ SCÉNY NÁRODNÍHO DIVADLA Vyhlašovatel: Národní divadlo Předmětem soutěže bude zpracování architektonického návrhu na rekonstrukci Nové scény

90 Národního divadla v Praze, spočívající především v přestavbě jeviště a hlediště. Inscenační prostor bude sloužit pro moderní dramaturgii všech souborů Národního divadla – činohry, baletu, opery i Laterny magiky. Součástí architektonického návrhu bude i prostor zázemí pro umělecký a provoznětechnický personál a prostory v divácké části Nové scény.

Předpokládaný termín vyhlášení: 31. 3. 2015

MASTERPLAN EXPOZIC, VÝSTAVA NÁVŠTĚVNIC‑ KÉHO PROVOZU V HISTORICKÉ A NOVÉ BUDOVĚ NÁRODNÍHO MUZEA Vyhlašovatel: Národní muzeum Předmětem soutěže bude zpracování základního prostorového a komunikačního řešení stálých expozic, prostor pro dočasné výstavy a prostor pro poskytování služeb budoucím návštěvníkům komplexu budov Historické a Nové budovy Národního muzea po rekonstrukci. Konkrétním předmětem soutěže bude architektonicko-výtvarné řešení základních společných prvků jednotlivých součástí budoucích stálých expozic, vyřešení návaznosti jednotlivých součástí expozic a vyprojektování návštěvnických tras, odpočinkových a interaktivních zón ve stálých expozicích, a rovněž definice parametrů designu částí expozic i výstavních prostor. Předpokládá se budoucí spolupráce s architekty, designéry a dalšími výtvarníky na konkrétních celcích stálých expozic, na tvorbě libret a scénářů stálých expozic i autorský dozor po dobu přípravy stálých expozic. Předpokládaný termín opětovného zpřístupnění muzea je v roce 2018.

Předpokládaný termín vyhlášení: 15. 4. 2015

BULLETIN ČKA 1/15

91

NOMINUJTE DO POCTY ČKA! Česká komora architektů uděluje Poctu osobnostem z oblasti architektury již od roku 2000. Laureáty vybírá odborná komise, jež se každý rok obměňuje. Nominace do Pocty ČKA 2014 jsou otevřeny od 3. prosince 2014 do 30. dubna 2015.

Odborná porota zasedne ve složení: → Rostislav Švácha → Miroslav Masák → Adam Gebrian → Karolína Jirkalová → Antonín Novák

Nominace zasílejte na e-mail iveta.konigsmarkova@cka.cc nebo poštou na adresu ČKA. Další informace: www.cka.cz/cs/cka/pocta-cka

www.era21.cz/CKA Aktivujte si přístup do elektronického archivu časopisu ERA21 ZDARMA pro členy České komory architektů – akce platí do 15. 6. 2015

Bohemian crystal chandeliers of European quality Elite Bohemia, 513 01 Semily, Czech Republic, tel./fax: +420 481 622 632, tel./fax: +420 481 622 566 www.elitebohemia.cz, e-mail: obchod@elitebohemia.cz

SPOlEčNOSt OKNA.EU OtEVírá

exkluzivní

SHOwrOOMy

Společnost OKNA.EU v dubnu oficiálně zahájí provoz svých dvou nových exkluzivních showroomů. Zájemci z řad architektů i běžných koncových zákazníků si v nich budou moci udělat reálnou představu o širokém portfoliu nabízených produktů, včetně oken a dveří velkých formátů, které v klasických prodejnách nejsou běžně vystavovány. „Na českém trhu chyběly prostory, kde by si zákazníci mohli prohlédnout a osobně vyzkoušet širokou škálu hliníkových a dřevohliníkových oken s nejvyšším stupněm tepelné izolace a v různých designových variantách, včetně skrytých křídel či bezrámových detailů,“ říká Ing. Jiří Chomát ze společnosti OKNA.EU a dodává: „Proto jsme se rozhodli představit odborné i laické veřejnosti v reálných velikostech řadu prémiových produktů, například různé typy stále oblíbenějších posuvných HS portálů včetně jejich bezrámových provedení, velmi žádané zcela rovinné designové hliníkové dveře nebo různá řešení velkoplošných zasklení včetně celoprosklených rohů.“

První showroom, nacházející se v Říčanech-Modleticích, je dobře dostupný z Pražského okruhu v místě, kde se napojuje na D1.

V jeho prostorech jsou prezentována technicky náročnější řešení a velkoformátové vzorky, které jsou určeny pro moderní architekturu vyznačující se jednoduchostí a čistou elegancí. Velká část nových výstavních prostor bude vyčleněna pro zimní zahrady a speciální konstrukce posuvných a skládacích dveří, které jsou pro ně vhodné.

Druhý showroom, pojmenovaný Praha-Centrum, najdou zákazníci na magistrále ve směru do centra poblíž čerpací stanice OMV, před sjezdem na Pankrác a Podolí. Vystaveny zde budou mj. prémiové vchodové dveře značky Perito a velkoformátové HS portály-posuvné stěny zapuštěné do podlahy, které lze také vyrobit se skrytými rámy.

Více informací na: www.okna.eu