POTKANI: ODDÍL NESLYŠÍCÍCH SKAUTŮ SLAVÍ 20 LET str. 10

dvouměsíčník ČESKÉ UNIE NESLYŠÍCÍCH, z.ú. 9-10/2020 • roč. XXIV • 49 Kč

5. díl: 2011–2015 Sáhnout si až na dno…

TEXT: Petr Pánek / FOTO: archiv ČUN, Lenky Marxové a Petra Pánka

Po skromných oslavách 20. výročí ČUN se organizace probudila do krizového roku 2011, který skončil odchodem prezidenta Ladislava Bojara a zvolením prezidenta nového – Martina Nováka.

Roky 2012 až 2015 byly ve znamení nejistot, splácení dluhů nahromaděných za léta 2010 a 2011 včetně rekonstrukce veškerého účetnictví.

Vedle finančních problémů docházelo postupně také k organizačnímu zeštíhlení. Z původních 14 oblastních organizací ČUN jich po dvaceti letech zůstaly jen čtyři – Praha, Brno, Kroměříž a Liberec.

Přesto šel běžný spolkový život neslyšících dál a ČUN dokázala i v omezených podmínkách uspořádat několik zdařilých akcí, ať už to byla beseda s Tomášem Šolcem o Černobylu v dubnu 2014, nebo letecký poznávací zájezd do Izraele a Palestiny v září 2014. A v roce 2015 mohla důstojně oslavit čtvrtstoletí své existence – například v Praze besedami s herci Tomášem Hanákem, Milanem Šteindlerem a Petrem Kostkou, nebo v Brně s našimi úspěšnými účastníky 18. zimní deaflympiády v Rusku.

Vyvrcholením oslav byly letní piknik pod otevřeným nebem v žižkovské Ohradě, vernisáž výstav historických fotografií v září a především MegaDeaf Party, aneb 25 let jsme se neslyšeli v listopadu. Zájmu se tradičně těšily Mluvící ruce, v té době konané v Rock Café.

Lenka Marxová

(členka ČUN Liberec od roku 1992, zaměstnankyně od roku 2014)

Členkou liberecké ČUN jsem už 28 let. Ještě rok předtím, v létě 1991, byla založena dívčí skupina DDC – Deaf Dancing Club. To byly pro mě krásné časy, plné zážitků a radosti. Vystupovaly jsme s tancem na různých akcích a zábavách neslyšících, ale i v divadle nejen tady v Liberci.

Od roku 2014 jsem v ČUN Liberec pracovnicí v sociálních službách. Vedu skupinové aktivity jako je cvičení pro seniory, individuální cvičení, výuku různých tanců pro maminky i pro děti ve škole. Vážím si dlouhodobé spolupráce s předsedou Milošem Hostonským, stejně jako s bývalým předsedou Jaroslavem Štajerem, vedoucí pobočky Renatou Šedivou a předsedou sportovců Tomášem Šímou.

Martin Novák

(zaměstnancem ČUN je od roku 2010 dodnes)

Období 2011–2015 hodnotím jako největší zlom, který Českou unii neslyšících potkal. Není tajemstvím, že jsem v prosinci 2009 odstoupil z funkce předsedy ČUN Praha a současně i viceprezidenta ČUN. Vadilo mi zasahování ústředí do pravomocí předsedy

Beseda s hercem Tomášem Hanákem, 4. 3. 2015

Kdy jste začal s podnikáním v restauraci? Tahle restaurace není mojí první. V roce 2011 jsem měl tady v obci Rudná v podnájmu malý tenisový klub a vedle klubu jsme měli tenisový kurt, kam si chodili místní zahrát. Byl to takový malý klub s menším výběrem jídla. To byl začátek mého podnikání a díky němu jsem se hodně věcí naučil. Po dvou letech jsem ale musel tenisový klub uzavřít. Důvodem bylo, že nájemce ukončil smlouvu nájemníkovi, a tím pádem i mně jako podnájemníkovi. Uvažoval jsem potom o větší restauraci. Takže jste neváhal, hledal jiné místo a založil větší restauraci? Ano, začal jsem hledat jiné místo tady v Rudné. Našel jsem tuto hodně starou hospodu, která byla akorát k pronajmutí. Byla to ta nejobyčejnější hospoda, pilo se tu hodně piva a konzumovalo málo jídla, a hlavně ty prostory tady byly šíleně zakouřené. Když jsem se sem přišel podívat, bylo to tady v hodně špatném stavu. Vůbec se mi do toho nechtělo.

Bylo to těžké rozhodování, jestli do tohoto podniku investovat. Nakonec jsem vynaložil částečně prostředky

„Nejvíc mají lidé rádi smažený sýr a hranolky, potom hotovky a také pořádný steak z krkovičky.“

NA PIVO do muzea

Někdo sbírá poštovníznámky nebo starožitnosti, jiný zase pivní láhve a vše, co souvisí s pivem. Jihočeský patriot JAN ADAMÍKmá jednu z největších sbírek pivních láhví v republice. V jeho muzeu piva jsou láhve se zubrem, bažantem i s Hitlerem…

TEXT: Petr Pánek FOTO: Nikola Novotná a Petr Šindler S lavošovice je malá vesnice na půli cesty mezi Českými Budějovicemi a Třeboní. Žije v ní pár desítek občanů a jedním z nich je i mladý muž Jan Adamík.

V osmnácti začal sbírat pivní láhve českých pivovarů a zanedlouho svou sbírku systematicky rozšířil i o láhve světových pivovarů. Doma ve sklepě ani později ve stodole mu na ně ale už nestačilo místo, a tak si v rodných Slavošovicích založil Malé Muzeum Piva. Dnes je největším muzeem svého druhu v jižních Čechách. Neslyšící Honza v něm vystavuje sbírku pivních láhví z celého světa. Psali o něm v novinách, v Tichých zprávách, objevil se i v jedné reportáži Deaf Travel. Ale postupně…

Pivní láhve sbírá Honza od roku 2001, kdy mu bylo 13. „Líbil se mi tvar i zajímavá barevná etiketa,“ vzpomíná. Začal sbírat láhve a plechovky, později svůj zájem rozšířil o další předměty, které souvisí s pivem. Proto v jeho muzeu uvidíte také pivní tácky, zátky a uzávěry, otvíráky nebo džbánky a půllitry na pivo. Jenom počet pivních láhví už překročil tři tisíce!

V jeho sbírce pivních láhví mě zaujala piva italského pivovaru Birra dalla storia s etiketou Adolfa Hitlera. Dostal se k nim stejně jako k většině ostatních – přes internet nebo osobně. Co ho zaujme, to si objedná. Pivo s chutí vypije, láhev vypláchne a vystaví. A kolik taková objednávka přes internet stojí? Obvykle cenu piva plus poštovné. Zámořská piva jsou ale už drahá, dodává Honza.

Pozná se jihočeský patriot

Vozíš si láhve s pivem také z dovolené v zahraničí? Ano, samozřejmě. :-) V tom mi pomáhají i kamarádi a rodina, především moje švagrová z Prahy.

Zmíněný italský pivovar vydal před časem pivo v edici Der Kamerad s různými etiketami Adolfa Hitlera, k teré vyvolaly poprask. Do láhví se ale stáčí i piva s obrázkem Lenina nebo Che Guevary. Máš je? Zatím ne.

V jeho galerii amerických piv uvidíte i nejpopulárnější americké pivo – bostonský ležák Samuel Adams. V muzeu uvidíte piva především z celé Evropy. Má i vybraná piva z USA, Kanady, Austrálie, většiny asijských zemí,

Laduš, jak jí říkají přátelé, zná především nejstarší generace neslyšících. Ti mladší možná z knížky Tichý přístav duše, kde vyšly její básně, nebo ze stránek časopisu Gong. LADISLAVA BUBERLOVÁ je velmi zajímavou dámou, která za 85 let prožila bohatý život.

TEXT: Petr Pánek FOTO: Petr Pánek a archiv Ladislavy Buberlové

SKAUTKOU NAVŽDY

Když jsem jí blahopřál k životnímu jubileu, trávila svůj čas v domově s pečovatelskou službou. Po loňském úrazu se rehabilituje v jednom z pražských domovů pro seniory. Přitom se živě zajímá o vše, co se doma i ve světě děje, dočetla knihu Mozek a jeho duše od Františka Koukolíka. Laduš, jak trávíš svůj čas v době koronaviru, když jsou návštěvy omezené? Hodně čtu, sleduji zprávy a vzpomínám.

Pamatuji si tě ještě z 90. let, kdy jsi spolu se svým manželem, Vladimírem Buberlem, učila znakový jazyk v ČUN v Havlí čkově ulici v Praze. Rád na tu dobu vzpomínám. Na co ale vzpomínáš nejraději ty? Třeba na své dětství a lidi, které jsem potkávala. Měla jsem moc ráda svého kmotra Josefa Balouna. To byl velmi pozoruhodný a přitom skromný člověk a velký vlastenec. Francouzský legionář. V bitvě u Arrasu v květnu 1915 byl těžce raněn, o rok později u Verdunu znovu. Po válce dostal řadu vyznamenání za statečnost.

Za první republiky bydlel v krásném bytě v Neklanově ulici na Vyšehradě. Často jsme za ním s tatínkem chodili na návštěvu, měl mého tátu rád jako vlastního syna. Všude v bytě měl i za

VÁHY (23. 9. – 23. 10.)

SLUNCE VE VAHÁCH

Úkolem Vah je pečovat o rovnováhu, smiřovat protiklady a dbát o správná měřítka, jak v osobní, tak i v kolektivní rovině. Lidé se silným archetypem Vah přicházejí na svět se silně zakořeněným vědomím MY (kolektivní vědomí) a s vědomím, že smyslem života je setkávání. Tito lidé jsou společensky orientovaní a kladou důraz na pospolitost.

Právě proto se u Vah můžeme setkat s tím, že jakékoli rozhodnutí (čili „oddělení“) jim činí problémy. Váhy stejně jako Blíženci nemají rozhodovat, ale naopak spojovat to, co bylo rozbité.

Archetypem Slunce ve Vahách je přátelský král-filozof nebo král-umělec. Pokud reálný otec tyto kvality nemá, bude se jeho dítě-Váha zoufale snažit rozjasnit jeho náladu za každou cenu. Lidé se silným archetypem Vah nebo s Venuší ve Vahách jsou velice esteticky založeni, nikdo jiný než oni není schopen vnímat tak silně barvy a formy kolem sebe.

ASCENDENT VE VAHÁCH • Ascendent vyváženosti • Lidé s ASC ve Vahách usilují o dokonalý vztah → pokud ale něco neodpovídá jejich představám, dokáží být kritičtí → mohou partnera nutit přijmout své stanovisko. • Lidé s ASC ve Vahách se snaží objektivně a správně vyhodnotit vše → častá snaha brát v úvahu i stanoviska a názory druhých → vede k ochromení, což se projevuje jako váhavost nebo nerozhodnost.

LUNA VE VAHÁCH Dítě s Lunou ve Vahách touží přijít do světa plného harmonie. Je to takové malé hippie, které se směje na své okolí a přátelí se s každým. Touží, aby jeho matka byla hezká, přátelská a usměvavá. Pokud matka o sebe nepečuje se vším všudy, může jí to mít za zlé. Tyto děti mají v sobě cit pro harmonii/disharmonii a velmi brzy vycítí, že mezi rodiči to „skřípe“. Lidé s Lunou ve Vahách jsou ti, kteří při stěhování postaví na okno v novém bytě nejprve vázu a až pak rozestaví nábytek.

VENUŠE VE VAHÁCH

Archetyp bohyně Afrodíty Západ slunce v Toskánku je energií Vah…

Venuše ve Vahách je nejsilnější spojení, neboť vládcem Vah je Venuše. Tento archetyp ztělesňuje žena-milenka, lehkonohá kurtizána, elegantní, šarmantní a inspirující žena, zkrátka řecká bohyně krásy Afrodita. Muže s Venuší ve Vahách přitahuje právě tento typ ženy. Stinnou stránkou vztahu dvou lidí mající Venuši ve Vahách je úporné lpění na harmonii a neschopnost říci zdravé NE (strach zkazit „krásno“).

MARS VE VAHÁCH Mars ve Vahách je přátelský bojovník, který „bojuje“ za harmonii a proti nespravedlnosti. Používá zbraně jako diplomacie, vlídnost a úsměv. Archetypem Marse ve Vahách je přátelský, šarmantní, inspirativní a oduševnělý „věčně mladý“ chlapec – tzv. puer aeternus. Tento typ muže, který se postará o hezké inspirativní chvíle a pak zas někam zmizí, přitahuje ženu s Marsem ve Vahách.

Archetyp „puer aeternus“

Luna ve Vahách je malé hippie

POHÁDKY/MÝTY KE ZNAMENÍ VAH: Paridův soud: Řecký mýtus o trojském princi Paridovi, který musel rozsoudit, která ze tří bohyň (Héra, Athéna a Afrodita) je nejkrásnější. Paris po dlouhém váhání zvolil Afroditu, která mu slíbila za manželku nejkrásnější ženu světa, princeznu Helenu Trojskou. Krása ženy byla pro Parida mnohem lákavější odměnou než sláva a bohatství. Sněhurka: Pohádkou se prolíná motiv krásy a žárlivosti (matky na dceru) a dilema, zda dcera může být krásnější než matka.